46 C 238/2022-31

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizováno] advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 360 778 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 360 778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 360 778 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku, 17 344 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 360 778 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že dne [datum] zahájil u [název soudu] exekuční řízení, kterým se domáhal nařízení exekuce na majetek povinného [právnická osoba], k uspokojení své pohledávky ve výši 5 171 Kč s příslušenstvím. Exekuční soud dne [datum] nařídil exekuci na majetek povinného a pověřil jejím provedením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jeho nástupkyní byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Exekuční řízení bylo skončeno jeho zastavením, a to na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Exekuční řízení tak trvalo 19 let a 14 dnů. Řízení je zatíženo nesprávným úředním postupem, neboť žádný ze soudních exekutorů nedostál povinnosti činit úkony v přiměřených lhůtách, čímž bylo porušeno právo žalobce na přiměřenou délku řízení. Řízení bylo vedeno pro bagatelní pohledávku a nebylo nikterak složité, žalobce se domáhal zjištění stavu průběhu exekuce e-mailovými přípisy, na něž nebylo odpovězeno. Rovněž se domáhal u předsedy [název soudu] státního dohledu nad exekuční činností, což nebylo řešeno. Bezdůvodná nečinnost vedla k nevymožení přisouzeného plnění. Pokud se jedná o hledisko významu řízení pro žalobce, ten exekuční řízení zahájil v listopadu 2002, byl rok po absolvování vysoké školy, budoval vlastní existenci, zajišťoval vlastní bydlení a jeho čistý příjem činil 10 000 Kč. Pohledávka představovala více než 50 % jeho měsíčního příjmu a jednalo se pro něj o významnou majetkovou hodnotu, z čehož vyplývala i potřeba rychlého vymožení uvedené pohledávky. Žalobce tak požaduje částku 20 000 Kč za první 2 roky řízení, za každý další rok 20 000 Kč a 778 Kč za 14 dnů 20. roku řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila přijetí předběžného uplatnění dne [datum]. V rámci mimosoudního projednání žalovaná dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená. Ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), poskytla žalovaná žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Posuzované řízení trvalo 19 let, v jeho průběhu vydala rozhodnutí soudní exekutorka, okresní soud rozhodl o nařízení exekuce a následně o jejím zastavení. Jednou rozhodl i krajský soud. Řízení bylo průměrně složité, soudní exekutor průběžně činil úkony ke zjištění majetku povinné, nicméně všechny pokusy v průběhu času měly negativní výsledek. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Žalovaná shledala v činnosti [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] průtahy, neboť nebyly v pravidelných intervalech činěny úkony ke zjištění majetku povinné. [anonymizováno] [příjmení] pak postupovala bez průtahů. Význam řízení byl zcela minimální. Jednalo se o vymožení částky 5 171 Kč a nákladů řízení ve výši 523 Kč. Tvrzení o majetkových poměrech žalobce jsou irelevantní. Žalobce nebyl původním věřitelem pohledávky a tuto získal na základě smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž zjevně musel předpokládat potíže s jejím vymáháním. Jednalo se o poměrně nízkou částku, exekuční titul nabyl právní moci již v září 1999. Pokud žalobce uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky až v listopadu 2002, musel si být vědom rozhodných skutečností. Pokud by povinná byla běžně fungující společností, neměla by problém takto nízkou částku uhradit. Žalobce byl po dobu řízení spíše pasivní. Aktivitu vyvinul až v závěru řízení.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce se obrátil na žalovanou podáním ze dne [datum], kterým požadoval náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem vedeným před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a navazujícího exekučního řízení, kterou vyčíslil částkou 360 778 Kč, za řízení trvající 19 let a 14 dnů, jak je patrné z jeho podání nazvaného Uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve smyslu § 31a zák. č. 82/1998 Sb.

5. Ze stanoviska [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 19 let a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve formě konstatování, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a naposledy soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Tuto satisfakci žalovaná považuje za dostačující a přiměřenou všem okolnostem daného případu, a to zejména na význam naříkaného řízení pro žalobce, kdy se jednalo o vymožení bagatelní částky a nízkou aktivitu žalobce v průběhu řízení.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [anonymizována čtyři slova] a žalobcem dne [datum] je patrno, že pohledávka vymáhaná v exekuci byla na žalobce postoupena úplatně za částku 2 000 Kč.

7. Ze spisu [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] [spisová značka] soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne [datum] podal žalobce proti povinné [právnická osoba] návrh na nařízení exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, -) dne [datum] [název soudu] vydal usnesení, kterým nařídil dle vykonatelného platebního rozkazu uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 5 171 Kč a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 523 Kč exekuci na majetek povinného z titulu platebního rozkazu ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], a pověřil provedením exekuce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního exekutora, -) dne [datum] provedl soudní exekutor lustraci v [anonymizována dvě slova], -) dne [datum] dožádal [anonymizována tři slova] [obec], -) dne [datum] vyžádal informace od [stát. instituce] [anonymizováno 5 slov], -) dne [datum] požádal o součinnost 14 bank a finančních institucí, -) dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorka, vyžádala informace o vlastnictví vozidel povinnou, totéž učinila [datum], -) dne [datum] vyžádala informace od bank a stavební spořitelny, pojišťoven, [anonymizována čtyři slova], mobilních operátorů, [právnická osoba], [anonymizována čtyři slova], -) dne [datum] byla zaslána žádost o součinnost na [anonymizováno 5 slov], -) dne [datum] byly osloveny banky, stavební spořitelny, pojišťovny, [anonymizováno 10 slov], za účelem zjištění majetku povinného, totéž dne [datum], -) dne [datum] byla provedena lustrace v ISZR, -) dne [datum] byly znovu osloveny banky, stavební spořitelny, pojišťovny, [anonymizováno 10 slov], -) dne [datum] byl osloven [název soudu], aby sdělil rodné číslo či datum narození oprávněného, -) dne [datum] soud odpověděl, -) dne [datum] byl oprávněný osloven, aby se vyjádřil k zastavení exekuce, -) dne [datum] byla exekuce soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zastavena, a oprávněném uloženo, aby uhradil náklady exekuce ve výši 4 235 Kč, -) nedatovaným podáním žádal oprávněný o vysvětlení, z jakého důvodu mu byla uložena náhrada nákladů exekuce, -) dne [datum] exekutorka reagovala na podání žalobce, -) dne [datum] bylo podáno odvolání proti usnesení o zastavení exekuce. Žalobce též podal podnět k zahájení státního dohledu nad exekuční činností [stát. instituce], -) dne [datum] byla vyhotovena předkládací zpráva, -) přípisem ze dne [datum] bylo povinnému sděleno, že k [datum] došlo k převzetí exekučních spisů [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], -) dne [datum] byla věc spolu s předkládací zprávou předložena k rozhodnutí soudu, -) dne [datum] bylo usnesení soudního exekutora zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, -) dne [datum] byl oprávněný vyzván, aby se vyjádřil k možnosti zastavit exekuci pro nemajetnost povinného, -) dne [datum] byl předložen podnět soudního exekutora k zastavení exekučního řízení [název soudu], -) dne [datum] byla věc vrácena exekutorce, -) dne [datum] byla provedena lustrace povinného v ISZR, -) dne [datum] byly dožádány součinnost banky, stavební spořitelny, pojišťovny, [anonymizováno 10 slov], -) dne [datum] byl pořízen výpis z obchodního rejstříku žalované, -) dne [datum] bylo provedeno místní šetření na adrese sídla povinného s tím výsledkem, že povinný zde byl v nájmu asi před 20 lety, ale už se zde vůbec nevyskytuje, -) dne [datum] byly tyto skutečnosti sděleny [název soudu], -) dne [datum] se k zastavení exekuce vyjádřil oprávněný, -) dne [datum] byla znovu provedena lustrace povinného v ISZR, -) dne [datum] byly znovu osloveny banky, stavební spořitelny, pojišťovny, [anonymizováno 10 slov], povinný by předvolán k prohlášení o majetku, -) dne [datum] byly u [anonymizována tři slova] čísla účtů u finančních institucí, případně kontakty na konkrétní osoby, byla oslovena [anonymizována tři slova], -) [datum] byla o tomto poskytnuta zpráva exekutorkou [název soudu], -) dne [datum] byla soudem exekuce zastavena s tím, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, a náklady exekuce se nepřiznávají. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody na straně žalobce.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení docházelo k prodlevám v činnosti soudních exekutorů ohledně zjišťování postižitelného majetku povinného. Nicméně nelze přehlédnout, že v rámci prováděných lustrací nebyl nikdy nalezen majetek ke zpeněžení a uspokojení žalobce. V řízení ovšem i tak došlo k porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

14. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup nedosahuje takové intenzity, aby bylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích. Konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení se jeví jako dostačující prostředek nápravy.

15. Předmětné řízení trvalo od 25. 11. 2002, kdy byl podán návrh na nařízení exekuce, do 9. 12. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce. Celkem tedy řízení ve vztahu k žalobci činilo 19 let.

16. Naříkané řízení bylo standardním exekučním řízením, které probíhalo na základě nařízení exekuce a pověření soudního exekutora soudem. V řízení bylo rozhodováno soudem o odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, následně byla věc 2x předložena soudu k zastavení exekuce, k čemuž nakonec došlo. Jednalo se tak o standardní exekuční řízení o vymožení peněžité pohledávky po právnické osobě, přičemž v otázce zastavení řízení ingeroval soud.

17. Podíl účastníků na délce řízení soud neshledal. Spor žalobce a žalované o aktivitu resp. pasivitu žalobce v průběhu exekučního řízení není podstatný. Soudní exekutor má postupovat z moci úřední a není úkolem účastníka, aby jeho činnost popoháněl.

18. Stran činnosti soudního exekutora lze vytknout nízkou aktivitu při zjišťování majetku povinného a dlouhé prodlevy v úkonech. V podstatě po dobu, co byla exekuce vedena prvními dvěma exekutory, byly prováděny lustrace a další úkony velmi sporadicky, až s nástupem soudní exekutorky [anonymizováno] [příjmení] došlo ke změně a úkony byly činěny tak, aby směřovali k vyřízení věci.

19. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Soud naopak shledal význam řízení pro žalobce marginálním, a to jak s ohledem na výši exekvované pohledávky, tak charakter exekučního řízení, které samo o sobě negarantuje, že pohledávka oprávněného bude vymožena a uspokojena. Žalobci byla postoupena pohledávka za povinnou téměř tři roky poté, co nabyl právní moci exekuční titul. Žalobce nabyl pohledávku za částku 2 000 Kč. Soud nemá důvod nevěřit žalobci, že v době nabytí pohledávky byl čerstvým absolventem, který si zařizoval život a vydělával částku 10 000 Kč měsíčně a vykonával čekatelskou přípravu, nicméně jeho poměry se patrně jmenováním do funkce poměrně záhy změnily. Nelze proto význam, který pro něj měla částka 2 000 Kč (potažmo částka vymáhaná) v době, kdy ji nabyl, vztahovat na celou dobu řízení a považovat proto řízení za významné. Navíc je třeba vzít v potaz charakter exekučního řízení. Exekuční řízení totiž může skončit pro oprávněného úspěšně toliko v situaci, kdy povinný je solventní. Z exekučního spisu však plyne, že povinný již v roce 2006 nedisponoval bankovními účty, nevlastnil nemovitosti, nájem v místě sídla byl ukončen již na počátku století. Nulový majetek povinného se tak v délce exekuce taktéž projevil.

20. Na základě popsaných hledisek, která lze či nelze přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 19 let již nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona.

21. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu. Vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

22. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a dostačující. Přestože celkovou dobu řízení soud vzhledem k okolnostem považuje za nepřiměřenou a řízení bylo zatíženo obdobími nečinnosti soudních exekutorů, význam řízení (to, co bylo pro žalobce v sázce) byl pro žalobce natolik marginální, že nesvědčí o nutnosti kompenzace újmy v penězích. Soud tak konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, kterého se žalobci již dostalo od žalované, považuje za dostatečnou kompenzaci nemajetkové újmy a požadavek na přiznání finančního zadostiučinění jako nedůvodný zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů ve výši 17 344 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, účasti při jednání dne 17. 5. 2023) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH. Zástupci dále vznikly cestovní výdaje za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve výši 1 881 Kč za cestu dne 17. 5. 2023 k jednání soudu při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět 220 km, průměrné spotřebě 7,6 litrů nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhl. 467/2022 Sb., 44,10 Kč za litr a sazbě náhrad 5,20 Kč za km a náhradu za ztrátu času cestou k soudu a zpět ve výši 6 půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, a to včetně DPH k uvedeným částkám. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení