46 C 24/2025 - 76

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] - [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení 227 375 Kč s příslušenstvím a o uložení povinnosti se omluvit takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 227 375 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 227 375 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a zároveň, že žalovaná je povinna se žalobci omluvit, a to přípisem, který bude datovaný a podepsaný oprávněnou osobou za žalovanou, kdy omluva bude znít: „[Anonymizováno] se omlouvá panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a řízení před [Anonymizováno] pod sp.zn. [Anonymizováno]. V důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva pana [jméno FO] na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále že žalovaná je povinna se žalobci omluvit, a to na stránkách žalovaného www.justice.cz po dobu minimálně 2 měsíců zveřejněním omluvy následujícího znění: „[Anonymizováno] se omlouvá panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a řízení před [Anonymizováno] pod sp.zn. [Anonymizováno]. V důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva pana [jméno FO] na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 [Anonymizováno].“, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 227 375 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl účastníkem řízení, které bylo vedeno u [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp.zn. [Anonymizováno]. Řízení bylo zahájeno dne [datum]. Řízení skončilo na národní úrovni dne [datum], a to doručením [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod sp.zn. [Anonymizováno], který byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta. Řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a bylo zatíženo průtahy. Řízení mělo s ohledem na skutečnost, že se jednalo o [Anonymizováno] a s řízením byly spojeny vysoké náklady řízení zvýšený význam pro žalobce. Žalobce na úhradu nákladů řízení použil veškeré své životní úspory. Žalobce uplatnil dne [datum] svůj nárok na náhradu škody ve výši 300 000 Kč (včetně úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 27. 2. 2025 do zaplacení) a poskytnutí omluv. Žalovaný dne 25. 2. 2025 doručil žalobci stanovisko, kterým: 1. přiznal žalobci odškodnění ve výši 72 625 Kč (toto vyplatil 26. 2. 2025); 2. přiznal žalobci „omluvu“ v následujícím znění: „[Anonymizováno] se omlouvá Vašemu klientovi panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. V důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva pana [jméno FO] na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“; 3. odmítl přiznat žalobci veřejnou omluvu. [adresa] 625 Kč je popřením kompenzační funkce náhrady a neodpovídá současné úrovni české společnosti. Výše uvedená omluva nemá náležitosti a je zjevně neúplná. Neúplnost je založena tím, že řízení před [Anonymizováno], které bylo vedeno pod sp.zn. II[Anonymizováno], není řízením na úrovni obecných soudů a jedná se o rozhodování soudu mimo obecnou soudní soustavu. K odmítnutí veřejné omluvy není důvod za situace, že žalovaný se „pokusil“ poskytnout omluvu písemnou/neveřejnou/intimního charakteru. Z těchto důvodů se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 227 375 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení a poskytnutí omluvy, a to přípisem, který bude datovaný a podepsaný oprávněnou osobou za žalovaného, kdy omluva bude znít: „[Anonymizováno] [Anonymizováno] se omlouvá panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a řízení před [Anonymizováno]. V důsledku nesprávného [Anonymizováno] postupu došlo k porušení práva pana [jméno FO] na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“ a rovněž na stránkách žalovaného www.justice.cz po dobu minimálně 2 měsíců zveřejněním omluvy následujícího znění: „[Anonymizováno] se omlouvá panu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], za újmu způsobenou nesprávným [Anonymizováno] postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a řízení před [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod sp.zn. [Anonymizováno]. V důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva pana [jméno FO] na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 30. 10. 2024 (žádostí ze dne 31. 10. 2024) uplatnil nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění ve výši 300 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný [Anonymizováno] postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 25. 2. 2025. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému [Anonymizováno] postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci omluvu na samostatné listině a zadostiučinění ve výši 72 625 Kč. Žalobkyně podrobně popsala svá skutková zjištění z obsahu spisu [Anonymizováno] pro [adresa] sp.zn. [Anonymizováno] a uvedla, že dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému [Anonymizováno] postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. [Anonymizováno] řízení trvalo celkem [hodnota] let a [Anonymizováno] měsíců. Žalovaná dále uvedla, že byť v postupu soudu nebyly zjištěny průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, je nutno celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou, a to v důsledku délky vypracovávání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] posudek předložil soudu téměř dva roky po jeho ustanovení. Žalobci proto žalovaná poskytla omluvu na samostatné listině a zadostiučinění za vzniklou [Anonymizováno] újmu ve výši 72 625 Kč. Na tomto svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení, když přihlédla nejen ke konkrétním okolnostem případu, ale zohlednila i relevantní judikaturu [Anonymizováno], a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě [Anonymizováno] poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku [Anonymizováno] (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska [Anonymizováno] ČR ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta[Anonymizováno]částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkazuje na rozhodnutí [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], v němž dovolací soud uvádí, že částka 15 000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč. Z důvodu rozhodování věci na všech stupních soudní soustavy byla základní výše zadostiučinění snížena o 10 %. Meritorně bylo rozhodováno jak soudem I. stupně a soudem odvolacím, tak i [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a také [Anonymizováno]. Odvolacímu soudu byla věc několikrát předkládána i k projednání odvolání proti procesním rozhodnutím ([Anonymizováno] o [Anonymizováno], [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Řízení lze označit za skutkově složité, o čemž svědčí především rozsah provedeného dokazování. Bylo vyslechnuto několik svědků a byl vypracován jeden znalecký posudek a jeho dodatek a jeden revizní znalecký posudek. Z důvodu složitosti řízení bylo základní zadostiučinění sníženo o 20 %. Nebylo zjištěno, že by se žalobce na délce řízení podílel svým procesním chováním, byť podal žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou ani na výzvu soudu nedoplnil. Význam řízení byl s ohledem na jeho předmět hodnocen jako standardní. Řízení o určení vlastnictví nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Žalovaná má za to, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy. Žalobou uplatněný nárok žalovaná nepovažuje za důvodný.

3. K požadavku žalobce na poskytnutí omluvy v jiném znění, než v jakém byla poskytnuta, a k požadavku na její zveřejnění žalovaná uvedla, že ve vztahu k omluvě [Anonymizováno] již dříve konstatoval, že ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout – též vedle ní – zadostiučinění v penězích (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010). Požadavku na omluvu je možné se vedle požadavku na poskytnutí satisfakce v peněžité formě úspěšně domáhat. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci omluvu poskytla, a to na samostatné listině v souladu s požadavkem žalobce. V [Anonymizováno] ze dne [datum] žalobce konkrétně neuvedl, jaké znění omluvy požaduje. Žalobce se nyní domáhá omluvy v širším znění, přičemž má obsahovat také odkaz na řízení před [Anonymizováno]. Žalobce však může být s požadavkem na omluvu, v tomto případě na omluvu v širším znění, úspěšný jen v případě, že její text svým obsahem odpovídá okolnostem posuzované věci a je přiměřený. V nyní posuzované věci se žalobce nad rámec omluvy již poskytnuté žalovanou domáhá, aby se žalovaná žalobci omluvila za řízení o ústavní stížnosti. Žalobcem formulované znění omluvy je dle názoru žalované s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzovaného řízení nepřiměřené a neodpovídá skutkovému stavu. Řízení o [Anonymizováno] trvalo necelé 2 měsíce, a to od podání [datum] do vydání rozhodnutí o odmítnutí [datum]. Není proto žádný důvod zvláště rozhodování [Anonymizováno] [Anonymizováno] zmiňovat. Naopak by uvedení řízení před [Anonymizováno] mohlo vyvolávat dojem, že tento soud se nějakým způsobem na délce řízení zvlášť podílel, přičemž opak je pravdou. Bylo prokázáno, že Ústavní soud rozhodl v přiměřené době. Není zde tak žádný věcný důvod, aby se žalovaná žalobci za řízení před [Anonymizováno] [Anonymizováno] zvlášť omlouvala. Pro zveřejnění omluvy na webových stránkách žalované neshledává žalovaná důvody. Žalobce netvrdí, že by řízení bylo věcí veřejně známou, nebo že žalobce sám je veřejně známou osobou. Jen za těchto okolností by vůbec bylo možné uvažovat o přiznání práva na veřejnou omluvu. Zveřejnění omluvy by představovalo nepřiměřený postih žalované za situace, kdy žalobci již bylo poskytnuto odškodnění v penězích a písemná omluva. K požadavku žalobce na přiznání úroků z prodlení ode dne 27. 2. 2025 žalovaná odkazuje na stanovisko [Anonymizováno] [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Nejvyšší soud výslovně judikoval, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. teprve marným uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím jiné lhůty, ocitá se stát jako dlužník v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Jelikož žádost žalobce byla žalované doručena dne 30. 10. 2024, náleží mu případný úrok z prodlení ode dne 1. 5. 2025.

4. Žalobce k vyjádření žalované doplnil, že žalobce k tvrzení žalované o tom, že poskytla přiměřené zadostiučinění vzhledem ke skutkovým okolnostem věci uvedl, že výše přiměřeného zadostiučinění je projevem [Anonymizováno] nároku žalobce, a nikoliv spravedlivým [Anonymizováno]. Žalovaná se nevypořádala se zvýšeným významem věci pro žalobce, kdy s ohledem na osobu žalobce – [Anonymizováno], podstatu věci v korelaci s náklady řízení, které dosáhly pro žalobce „závratné“ výše a odčerpaly všechny jeho [Anonymizováno] [Anonymizováno], se jeví být závěr žalované o standartním významu věci pro žalobce vadný. Žalobce má dále za to, že ani základní částka ve výši 15 000 Kč/měsíc neodpovídá současným poměrům české společnosti a je stanovena [Anonymizováno] nízko. Žalobce uvedl, že závěr o doporučeném rozpětí v rozsahu mezi 15 000 Kč/rok až 20 000 Kč/rok byl vysloven v [Anonymizováno] ze dne [datum] pod sp.zn [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to za významně jiných ekonomických podmínek, než jsou podmínky současného stavu české společnosti. Dlouhodobé odpírání valorizace je projevem naprostého bezduchého formalismu. Bezduchý mechanismus výpočtu výše zadostiučinění je dán tím, že tento mechanismus byl stanoven před 15 lety a je naprosto nekriticky soudy aplikován po celou dobu 15 let v nezměněné formě, a to i přes výkyvy společnosti, které devalvovaly reálnou hodnotu peněz na 50 %. Právě tento extrémní [Anonymizováno] přístupu k určování přiměřenosti výše nesledující vývoj české společnosti je v rozporu se závěry vyslovenými v pramenu práva – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod sp.zn. [Anonymizováno] a naprosto popírá individuálnost kauzy a činí z ní jakýsi standardizovaný prvek. Dále poukázal s ohledem na výši platů soudců, které si žalobce vyžádal od [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [adresa], že tito soudci, rozhodující většinu nároků podle z. č. 82/1998 Sb. a již 15 let mechanicky aplikující částku 15 000 Kč/rok, vnímají fakt/skutečnost růst cenové [Anonymizováno] a disparitu mezi svými příjmy a náhradou škody. Z údajů [právnická osoba] ohledně vývoje průměrné mzdy v České republice, vyplývá zcela jednoznačná tendence nárůstu průměrné mzdy v České republice, a to bez ohledu na odvětví. Tento nárůst mezi lety [Anonymizováno] až [Anonymizováno] je téměř dvojnásobný, tedy nižší než u soudců, ale i tak je zde patrná značná růstová úroveň, která není zanedbatelná, resp. právě naopak se jedná o násobek. Závěr [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyslovené v [Anonymizováno] sp.zn. [Anonymizováno][Anonymizováno] je naprosto ignorován. Není proto možno akceptovat závěr, že v roce [Anonymizováno] se „moudré hlavy“ usnesly, že základní odškodnění bude 15 000 Kč/rok a takto se usnesly na věčné časy a s vědomím, že nebude do budoucna tato částka zvyšována s růstem životní úrovně a žádná valorizace náhrad nebude potřeba (ze žádného rozhodnutí toto nevyplývá a žádný soudce dovolacího soudu v roce [Anonymizováno] nikdy nevyslovil a nikdy ani nenaznačil řešení pro [Anonymizováno]). Takovýto závěr je za situace obecného společenského růstu platů na úrovni 2násobku od okamžiku vyslovení závěru o absolutní výši 15 000 Kč/rok neudržitelný a vůči menšině, která je poškozená státem a která si svá práva chrání, je to projev zjevné neúcty a pokrytectví. [právnická osoba] poučení [Anonymizováno] při jednání konaném dne [datum] žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně zvýšeného významu řízení pro žalobce a uvedl, že zvýšený význam sporu spočíval v tom, že žalobce se domáhal, že je [Anonymizováno] zůstavitelky ohledně [Anonymizováno]. Jedná se o [Anonymizováno] na [adresa] o velikosti [Anonymizováno], přičemž řízení bylo skončeno v roce [Anonymizováno], kdy se cena takových bytů pohybuje v rozmezí 4 000 000 až 5 000 000 Kč. Žalobce by v případě úspěchu ve sporu měl nárok na podíl na této nemovitosti, tedy šlo by o značnou majetkovou hodnotu. Pokud jde o majetkové poměry žalobce, tak žalobce nevlastní žádnou nemovitost a jeho jediným příjmem je starobní důchod.

6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr.

7. Dne [datum] byla [Anonymizováno] pro [adresa] žalobcem (v této věci rovněž v postavení žalobce) podána proti žalovanému [jméno FO] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) žaloba na [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterou se domáhal, aby soud určil, že zůstavitelka [jméno FO] ([Anonymizováno]) byla ke dni svého úmrtí dne [datum] výlučným vlastníkem v žalobě označené [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Věc byla vedena pod sp.zn. [Anonymizováno]. Dne [datum] uhradil žalobce k výzvě soudu soudní poplatek za podání žaloby 5 000 Kč. První jednání se konalo dne [datum], další pak dne [datum] a dne [datum]. [Anonymizováno] ze dne [datum] byla ustanovena [Anonymizováno], specializace [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl soudu předložen dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnuto o [Anonymizováno]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a spis byl dne [datum] předložen odvolacímu soudu. Ten [Anonymizováno] ze dne [datum] rozhodnutí soudu I. stupně částečně změnil a ve zbytku potvrdil, přičemž odměna znalkyně byla stanovena částkou 7 000 Kč. Dne [datum] předložil žalobce soudu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve dnech [datum] a [datum] se konala jednání. [Anonymizováno] ze dne [datum] byla znalkyně vyzvána k předložení [Anonymizováno] ke [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne [datum] proběhlo jednání a dne [datum] byl soudu doručen [Anonymizováno] ke [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne [datum] bylo rozhodnuto o [Anonymizováno], přičemž odměna znalkyně byla stanovena částkou 2 450 Kč. [Anonymizováno] soudu I. stupně bylo dne [datum] potvrzeno odvolacím soudem. Dne [datum] proběhlo další jednání, kde byl mimo jiné zamítnut návrhu na [Anonymizováno]. Dne [datum] byl vyhlášen [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], kterým byla žaloba zamítnuta. Žalobce podal dne [datum] včasné odvolání, které k výzvě soudu doplnil dne [datum]. Dne [datum] byl žalobci vyměřen soudem soudní poplatek za odvolání, pročež žalobce dne 19. 11. 2019 požádal o osvobození. Jeho žádost byla z důvodu, že ani po výzvě soudu žalobce nepředložil soudu doklady, na základě kterých by mohl soud posoudit jeho finanční a majetkové poměry, zamítnuta a dne 17. 2. 2020 žalobce uhradil soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč. Dne 19. 3. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu. [Anonymizováno] soud usnesením ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [Anonymizováno] ze dne 15. 9. 2020 soudu I. stupně byl ustanoven [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ten soudu sdělil, že reálná lhůta k vypracování posudku je 1 rok. Od začátku roku [Anonymizováno] soud opakovaně znalce urgoval k předložení posudku. [Anonymizováno] ze dne [datum] byla znalci uložena pořádková pokuta a dne [datum] byl soudu předložen [Anonymizováno]. Dne [datum] odvolací soud změnil výši uložené pořádkové pokuty. Dne [datum] se konalo jednání. Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno], kterým byla žaloba zamítnuta, žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 490 171 Kč a dále [Anonymizováno] náhradu nákladů řízení, jejíž výše měla být stanovena v samostatném usnesení. Žalobce podal včasné odvolání jak proti rozsudku, tak proti usnesení o přiznání odměny znalci. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Ten dne 18. 7. 2023 potvrdil usnesení o znalečném ze dne 18. 4. 2023 a při jednání konaném dne 7. 9. 2023 potvrdil i rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. 4. 2023, a to [Anonymizováno] č.j. [částka], v němž bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, když žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 44 528 Kč. Usnesením soudu I. stupně bylo rozhodnuto o výši nákladů státu v částce 5 071,50 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které bylo odmítnuto [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]. Žalobce podal rovněž ústavní stížnost proti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. II. [Anonymizováno] byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta (prokázáno obsahem spisu [Anonymizováno] soudu pro [adresa] sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]).

8. Dne 31. 10. 2024 žalobce zaslal [právnická osoba] uplatnění nároku na náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp.zn.[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v němž požadoval poskytnutí částky 300 000 Kč jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a dále, aby mu byla poskytnuta omluva, a to jednak skrze písemnou omluvu, která bude žalobci poskytnuta jako samostatný projev omluvy (omluva bude na samostatné listině obsahující toliko omluvu) a dále zveřejnění omluvy na internetových stránkách www.justice.cz, a to na dobu minimálně 2 měsíců. Uplatnění nároku bylo doručeno žalovanému dne [datum] (prokázáno [datum] včetně detailu odeslané datové zprávy a plné moci právního zástupce žalobce na č.l. 10 - 12). [Anonymizováno] přijetí podání písemným potvrzením ze dne 31. 10. 2024 (prokázáno potvrzením příjmu podání ze dne [datum] na č.l. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] 9. [Anonymizováno] [Anonymizováno] svým stanoviskem ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] průběh řízení vedeného [Anonymizováno] pro [adresa] sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „[Anonymizováno]“), neboť podkladové řízení trvalo celkem [hodnota] let a 11 měsíců a byla celková doba řízení hodnocena jako nepřiměřená, a to v důsledku délky vypracování [Anonymizováno] [Anonymizováno] posudku. Při stanovení výše vycházelo [Anonymizováno] ze sjednocujícího stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Vycházelo ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. [Anonymizováno] nepřistoupilo k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkázalo na rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], v němž dovolací soud uvádí, že částka 15 000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč. Z důvodu rozhodování věci na všech stupních soudní soustavy byla základní výše zadostiučinění snížena o 10 %. Meritorně bylo rozhodováno jak soudem I. stupně a soudem odvolacím, tak i Nejvyšším soudem ČR a také Ústavním soudem ČR. Odvolacímu soudu byla věc několikrát předkládána i k projednání odvolání proti procesním rozhodnutím (usnesení o znalečném, usnesení o uložení pořádkové pokuty). Řízení lze označit za skutkově složité, o čemž svědčí především rozsah provedeného dokazování. Bylo vyslechnuto několik svědků a byl vypracován jeden znalecký posudek a jeho dodatek a jeden revizní znalecký posudek. Z důvodu složitosti řízení bylo základní zadostiučinění sníženo o 20 %. Nebylo zjištěno, že by se žadatel na délce řízení podílel svým procesním chováním, byť podal žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou ani na výzvu soudu nedoplnil. Význam řízení byl s ohledem na jeho předmět hodnocen jako standardní. Řízení o určení vlastnictví nepatří k těm typům řízení, s nimiž je [Anonymizováno] spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Význam správního řízení, jehož délka byla zkoumána v podkladovém řízení, byl soudem hodnocen jako nízký. Kompenzační řízení tak pro žalobce může mít rovněž jenom snížený význam. Po zhodnocení všech okolností případu dospělo [Anonymizováno] na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že žadatel má nárok na poskytnutí omluvy na samostatné listině, přičemž nárok na zveřejnění omluvy na stránkách www.justice.cz po dobu minimálně 2 měsíců nebyl shledán jako důvodný, a na zadostiučinění ve výši 72 625 Kč (prokázáno [Anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] 10. [Jméno žalované A] zaslalo žalobci [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], v níž uvedlo, že se omlouvá žalobci za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] v důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (prokázáno [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované ze dne [datum] na č.l. 8).

11. Žalobce je poživatelem starobního důchodu, který je byl stanoven od lednové splátky [Anonymizováno] v částce 14 536 Kč (prokázáno [Anonymizováno] [právnická osoba] ze dne 17. 12. 2024 na č.l. 57).

12. Žalobce šel do sporu z toho důvodu, že jeho matka by ve stavu, v jakém byla, neudělala to, co udělala, tedy že by bratrovi něco dala, protože [Anonymizováno] se dopustil [podezřelý výraz] činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, jeho matka to vzala na sebe, aby nemusel jít do kriminálu, protože měl malé děti, a dostala 3 roky, z nichž si odseděla 2,5 roku. Žalobci vždy říkala, že nic [Anonymizováno] už nedá, protože si to již vybral. V řízení šlo o to, že jako dědic by žalobce nabyl [Anonymizováno], který matka měla, což by pro něj bylo značné finanční přilepšení. Žalobce soud s [Anonymizováno] prohrál, a proto pak musel vše zaplatit a je na tom dnes bídně, musí ho podporovat syn. Vše, co měl našetřeno na důchod, vydal na soudy a znalce. Má 24 let staré auto, které má najeto 520 000 km, má ještě skútr z roku 2006, bydlí v bytě manželky, byt je její, a úspory má maximálně do 20 000 Kč. V posledních pěti letech vlastnil nemovitost, jednalo se o [Anonymizováno] v [adresa], který ale asi před třemi nebo čtyřmi lety daroval synovi, aby měl kde bydlet, protože má děti (prokázáno [Anonymizováno] dne 19. 9. 2025).

13. Shora uvedený skutkový závěr posoudil soud po právní stránce následovně.

14. Podle § 13 zák.č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změněn zákona České národní rady č.358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. [Anonymizováno] je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst.1 a 3 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění na náhradu škody u soudu. Podle § 6 odst.2 písm.a) OdpŠk je tímto úřadem, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení, Ministerstvo spravedlnosti.

16. Podle § 31a odst.1 až 3 OdpŠk (1) bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k majetkové újmě došlo. ([právnická osoba] případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst.1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst.1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu pro poškozeného.

17. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobce na náhradu škody způsobené při výkonu státní moci dle zák. č. 82/1998 Sb., OdpŠk.

18. K otázce podmínek řízení:

19. Nejprve se zabýval soud otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení. Žalobce se návrhem podaným žalované dne [datum] domáhal z titulu náhrady škody zaplacení částky 300 000 Kč a poskytnutí omluvy. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2023 se domáhal zaplacení částky 227 375 Kč. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného orgánu podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců jeho nárok nebyl plně uspokojen. V daném případě nebyl nárok žalobce, uplatněný u žalované ve výši 300 000 Kč a poskytnutí omluvy, zcela uspokojen, když žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění v částce 72 625 Kč a poskytla mu i omluvu na samostatné listině. V této části jsou tedy podmínky řízení splněny. Ve zbylé částce dala žalovaná najevo, že ve zbytku nárok nehodlá uspokojit.

20. K otázce, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu:

21. Dále se soud zabýval otázkou, zda byla v daném případě naplněna podmínka, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to tím, že nebylo vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jako vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl.38 odst.2 Listiny základních práv a svobod), tak i právními předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl.10 [Anonymizováno] součástí právního řádu České republiky a mají při aplikaci přednost před zákonem (jedná se zvláště o čl.6 odst.1 větu první [Anonymizováno] publikované ve [Anonymizováno] jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí , pod č[Anonymizováno]), dále jen „[Anonymizováno]“/ ). Podle ustálené [Anonymizováno] neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy, který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73), že průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37), že jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40) a že chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

22. V daném případě soud vymezil délku řízení od [datum] postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. K nepřiměřenosti délky řízení došlo v důsledku délky vypracování revizního znaleckému posudku, když nebyly zjištěny průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu.

23. K otázce vzniku nemajetkové újmy a její výše:

24. V případech [Anonymizováno] [Anonymizováno] spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o [Anonymizováno]), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným [Anonymizováno] možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3). Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit i relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95).

25. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska [datum]. [Anonymizováno] při svém rozhodování o výši nemajetkové újmy vycházelo ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. [Anonymizováno] nepřistoupilo k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru je třeba odkázat na [datum], č.j. [Anonymizováno], v němž dovolací soud uvádí, že částka 15 000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum] vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč.

26. Z důvodu rozhodování věci na všech stupních soudní soustavy byla základní výše zadostiučinění [Anonymizováno] snížena o 10 %. Meritorně bylo rozhodováno jak soudem I. stupně a soudem odvolacím, tak i [Anonymizováno]. Odvolacímu soudu byla věc několikrát předkládána i k projednání odvolání proti procesním rozhodnutím ([Anonymizováno] o [Anonymizováno], [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]). S tímto závěrem se soud ztotožňuje.

27. Řízení lze označit za skutkově složité, o čemž svědčí především rozsah provedeného dokazování. Bylo vyslechnuto několik svědků a byl vypracován jeden znalecký posudek a jeho dodatek a jeden [Anonymizováno]. Z důvodu složitosti řízení bylo základní zadostiučinění sníženo o 20 %. S tímto závěrem se soud rovněž ztotožňuje.

28. Nebylo zjištěno, že by se žalobce na délce řízení podílel svým procesním chováním, byť podal žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou ani na výzvu soudu nedoplnil.

29. Dále se soud zabýval otázkou hodnocení významu řízení pro žalobce. Význam řízení byl s ohledem na jeho předmět hodnocen ministerstvem jako standardní, přičemž tento závěr žalobce rozporoval, když tvrdil zvýšený význam řízení pro žalobce. Řízení o určení vlastnictví nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou [Anonymizováno] spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Žalobce nebyl tímto sporem nijak dotčen ve svém obydlí, neboť v době vedení sporu byl [Anonymizováno] [Anonymizováno], který následně daroval svému [Anonymizováno] (asi před třemi či čtyřmi lety dle jeho účastnické výpovědi). Vlastníkem dalšího [Anonymizováno] je i jeho manželka, se kterou v jejím [Anonymizováno] bydlí. Sporem nebyl nijak dotčen ve svém užívání [Anonymizováno], ve kterém bydlí, neboť předmětem sporu byl [Anonymizováno] ve vlastnictví jeho zemřelé [Anonymizováno], s níž nesdílel společnou domácnost. Předmětem sporu proto byla pouze majetková hodnota, tedy to, o co by se mohl jeho majetek zvýšit. Nelze tedy tento spor hodnotit jako spor, který měl obecně posouzeno mít zvýšený význam pro žalobce jako je to u typů shora uvedených sporů vymezených [Anonymizováno]. Navíc [Anonymizováno] darovala [Anonymizováno] žalobce jeho [Anonymizováno] za jejího života, přičemž z vyjádření žalovaného v dané věci vyplývá, že matka provedla více právních jednání ve stejné době, pročež žalobce napadá pouze darování bytu bratrovi, ostatní ne, dále, že o matku pečovaly společně všechny její děti, tedy žalobce, jeho [Anonymizováno] (žalovaný ve sporu sp.zn. [Anonymizováno]) a jeho sestra. Skutečnost, že o matku na sklonku jejího života pečovali všichni sourozenci, uvedl i sám žalobce ve své účastnické výpovědi. K tvrzení žalobce, že zvýšený význam spočíval i v tom, že na náklady sporu vynaložil převážnou část svých úspor, soud nepřihlédl, neboť to, že s vedením sporu jsou spojeny náklady, je všeobecně známá věc, se kterou je nutno při vynaložení obvyklé obezřetnosti počítat. Soud proto dospěl k závěru, že zvýšený význam sporu pro žalobce v daném případě prokázán nebyl.

30. Pokud jde o námitku žalobce, že by soud měl poskytnutou částku zvýšit, když stanovené částky dle stanoviska [Anonymizováno] neodpovídající současné ekonomické situaci a není spravedlivým odškodněním, této soud nepřisvědčil z následujících důvodů.

31. Za prvé srovnání s platy není na místě, neboť plat je odměnou za práci, a nikoliv odškodněním za újmu.

32. Za druhé stále platí stanovisko [datum] se naposledy k této otázce vyjádřil a uvedl: „K možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst v České republice a inflaci, se [Anonymizováno] ve své judikatuře vyjádřil již opakovaně. Uvedl přitom, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum]). Obdobný závěr zaujal i ve vztahu k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Kromě toho zdůraznil, že z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než nezbytných 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti [Anonymizováno], přičemž tomuto požadavku uvedené finanční rozpětí stále vyhovuje. [Anonymizováno] [Anonymizováno] proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024, a zejména pak žalobcem odkazovaný rozsudek ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, v němž Nejvyšší soud podrobně vysvětlil, a to na podkladě analýzy aktuální rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (zahrnující též porovnání výše částek, které byly tímto soudem z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení v jeho nejnovějších rozhodnutích poškozeným přiznány), že i nadále není dán důvod k paušální valorizaci uvedených částek přistupovat. Ostatně ani podané dovolání nepřichází se žádnou právní argumentací, která by v uvedené judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla zohledněna (byť odlišně, než jak žalobce nyní prosazuje), a měla tak potenciál tuto judikaturu zvrátit.“. Není proto žádný důvod pro to, aby se soud v dané věci odchýlil od částek uvedených v citovaném stanovisku [Anonymizováno]. Nejvyšší soud ČR setrvává na svém stanovisku, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurz měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp.zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp.zn. 30 Cdo 2356/2024, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Rovněž [Anonymizováno] ve svých rozhodnutích uvádí, že odškodnění přiznávaná za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení v rozpětí od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč považuje za přiměřená a odpovídající současné životní úrovni (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp.zn. III. ÚS 1303/21). Podle [Anonymizováno] interpretovat tak, že ve vnitrostátním prostředí může být vytvořen a aplikován vlastní model, podle něhož se dospěje k vyjádření celkové částky přiměřeného zadostiučinění, a to například na základě zkušeností z řízení o náhradě jiných typů škod, zásadně ale nelze vycházet z nějaké absolutní částky či absolutně daného limitu a je nutno přihlédnout k okolnostem konkrétního, individuálního případu, jakož i k judikatuře ESLP. Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že podle rozsudku ve věci Apicella proti Itálii bližší analýza mnoha rozhodnutí umožnila dovodit jasný model, podle něhož [Anonymizováno] postupuje při výpočtu přiměřeného zadostiučinění, přičemž částky v těchto případech přisouzené se liší jen podle specifických skutečností každého případu. Z jednotlivých rozhodnutí [Anonymizováno] lze tedy vyabstrahovat některé obecné principy a zobecnění, jak v konkrétním případě postupovat. Z rozhodnutí ve věci [Anonymizováno] proti [Anonymizováno] je možné též dovodit, že [Anonymizováno] považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. V době přijetí stanoviska se přitom částky přiznávané stěžovatelům v rozsudcích proti České republice z titulu morální újmy způsobené porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě pohybovaly řádově v tisících EUR s průměrem okolo 5 000 EUR. Nejvyšší soud tak ve Stanovisku dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, bude pohybovat v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Takto stanovená základní částka byla přitom obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznával ve věcech proti [Anonymizováno] (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek ve věci [Anonymizováno]. Z rozhodovací praxe vyplývá, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Výše popsané závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení základních práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí ve věci Apicella proti Itálii, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP i nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp.zn. 30 Cdo 2356/2024). Rovněž Ústavní soud ve svých rozhodnutích uvádí, že odškodnění přiznávaná za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení v rozpětí od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč považuje za přiměřená a odpovídající současné životní úrovni (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp.zn. III. ÚS 1303/21).

33. Z výše uvedených důvodů se soud ztotožnil s výpočtem odškodnění, které provedla žalovaná, a proto dospěl k závěru, že žalobci odškodnění ve vyšší výši, než mu byla přiznána, nenáleží.

34. Dále se soud zabýval otázkou [Anonymizováno]. Ve svém uplatnění nároku ze dne [datum] žalobce požadoval, pokud jde o poskytnutí omluvy, jednak písemnou [Anonymizováno], která bude žalobci poskytnuta jako samostatný projev [Anonymizováno], kdy omluva měla být na samostatné listině obsahující toliko omluvu, a dále požadoval zveřejnění omluvy na internetových stránkách www.justice.cz, a to po dobu minimálně 2 měsíců. Žalovaná mu poskytla dne [datum] [Anonymizováno], a to na požadované samostatné listině. Soud má za to, že žalobci písemná omluva byla žalovanou poskytnuta, a to v souladu s jeho požadavkem, když žalobce ve svém uplatnění nároku nepožadoval omluvu v jím formulovaném znění tak, jak je to v žalobě v souzené věci. Požadavek uvedený v žalobě, aby omluva obsahovala navíc i omluvu za řízení před [Anonymizováno], nepovažuje soud za oprávněný, když ve svém nároku vůči žalované nijak text omluvy nespecifikoval. Dále řízení před [Anonymizováno] nebylo nepřiměřeně dlouhé, když trvalo cca 2 měsíce. Navíc [Anonymizováno] je orgánem ochrany ústavnosti a stojí mimo soustavu obecných soudů. Z těchto důvodů má soud za to, že písemná omluva poskytnutá žalovanou je dostatečná. Pokud jde o zveřejnění omluvy na stránkách žalované www.justice.cz, tuto žalobci rovněž nepřiznal, neboť má shodně se žalovanou za to, že žalobce není osobou mediálně známou, daný spor rovněž nebyl nijak medializován, a proto ve veřejném prostoru nebyl žalobce nijak nepřiměřeným řízením poškozen. Soud se ztotožnil i s názorem žalované, že zveřejnění omluvy by představovalo nepřiměřený postih žalované za situace, kdy žalobci byla poskytnuta písemná omluva, a navíc ještě i odškodnění v penězích.

35. Z výše uvedených důvodů soudu nezbylo než žalobu zamítnout v plném rozsahu.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná (nárok na omluvu a přiměřené zadostiučinění v penězích byl žalobci přiznán ještě před podáním žaloby), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne 16. 4. 2025, účast na jednání ve věci dne 17. 7. 2025, účast na jednání ve věci dne 16. 9. 2025 a účast na vyhlášení rozsudku dne 23. 9. 2025).

Poučení