46 C 301/2020-108

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov], [IČO] [anonymizováno] [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 22 030 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však ve výši 10 Kč za každý započatý měsíc prodlení, a sice: -) z částky 2 416 Kč od 1. 11. 2017 do 30. 4. 2018, -) z částky 2 416 Kč od 1. 12. 2017 do 30. 4. 2018, -) z částky 2 416 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2018, -) z částky 3 558 Kč od 1. 5. 2018 do 14. 7. 2020, -) z částky 2 416 Kč od 1. 2. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 416 Kč od 1. 3. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 416 Kč od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 416 Kč od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 416 Kč od 1. 6. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 416 Kč od 1. 7. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 416 Kč od 1. 8. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 413 Kč od 1. 9. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 413 Kč od 1. 10. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 413 Kč od 1. 11. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 413 Kč od 1. 12. 2018 do 30. 4. 2019, -) z částky 2 413 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019, -) z částky 11 149,19 Kč od 1. 5. 2019 do 14. 7. 2020, -) z částky 2 413 Kč od 1. 2. 2019 do 30. 4. 2020, -) z částky 2 413 Kč od 1. 3. 2019 do 30. 4. 2020, -) z částky 2 413 Kč od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2020, -) z částky 2 413 Kč od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2020, -) z částky 2 413 Kč od 1. 6. 2019 do 30. 4. 2020, -) z částky 2 413 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 4. 2020, -) z částky 7 116 Kč od 1. 5. 2020 do 14. 7. 2020, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 22 030 Kč spolu a) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně -) z částky 2 151 Kč od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2017, -) z částky 2 278 Kč od 1. 6. 2016 do 30. 4. 2017, -) z částky 2 278 Kč od 1. 7. 2016 do 30. 4. 2017, -) z částky 2 278 Kč od 1. 8. 2016 do 30. 4. 2017, -) z částky 2 278 Kč od 1. 9. 2016 do zaplacení, -) z částky 2 278 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení, -) z částky 2 278 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, -) z částky 2 278 Kč od 1. 12. 2016 do zaplacení, -) z částky 2 278 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, -) z částky 2 278 Kč od 1. 2. 2017 do 30. 4. 2018, -) z částky 2 278 Kč od 1. 3. 2017 do 30. 4. 2018, -) z částky 2 278 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení, -) z částky 4 121 Kč od 1. 5. 2017 do zaplacení, -) z částky 2 278 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, -) z částky 2 278 Kč od 1. 7. 2017 do 30. 4. 2018, -) z částky 2 278 Kč od 1. 8. 2017 do 30. 4. 2018, -) z částky 2 416 Kč od 1. 9. 2017 do 14. 7. 2020, -) z částky 2 416 Kč od 1. 10. 2017 do 14. 7. 2020, -) z částky 925 Kč od 1. 5. 2018 do 14. 7. 2020, -) z částky 1 963 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení a b) s úrokem z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však ve výši 10 Kč za každý započatý měsíc prodlení, a sice: -) z částky 3 690 Kč od 1. 5. 2018 do 14. 7. 2020, -) z částky 11 547,81 Kč od 1. 5. 2019 do 14. 7. 2020, -) z částky 7 362 Kč od 1. 5. 2020 do 14. 7. 2020.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 342,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 8. 10. 2020, ve znění doplnění ze dne 22. 1. 2021, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 22 030 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že je osobou odpovědnou za správu domu a pozemku na adrese [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaná se na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 19. 6. 2019, stala po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], zemřelému dne 1. 7. 2015 (dále též„ Zůstavitel“), výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalobkyně] (dále jen„ předmětná jednotka“). Vlastník předmětné jednotky byl od 1. 4. 2016 povinen hradit žalobci měsíční částku 2 278 Kč vždy do konce příslušného měsíce, od 1. 8. 2017 měsíční částku 2 416 Kč a od 1. 8. 2018 měsíční částku 2 413 Kč. Dne 14. 7. 2020 žalovaná uhradila částku 50 180 Kč, kterou žalobce použil na dlužnou jistinu za období od 6/ 2017 2019, které žalovaná uznala, neuhradila však i přes výzvu za uvedené období úroky z prodlení, neboť to nepovažovala za spravedlivé, když o pohledávce nevěděla, stejně tak neuhradila dlužnou jistinu za období 4/ 2016 2017 ani úroky z této částky z důvodu promlčení.

2. Žalovaná ve vyjádření v žalobě uplatněný nárok neuznala ani zčásti. Uplatnila námitku promlčení ve vztahu k nároku na zaplacení jistiny a k příslušenství z částek, na něž vznikl žalobci nárok před říjnem 2017, neboť tento nebyl uplatněn v promlčecí lhůtě. Pokud jde pak o zbylý požadovaný úrok z prodlení z měsíčních plateb za měsíce 10/ 2017 až 6/ 2019, zde má za to, že za prodlení neodpovídá, neboť se nemohla dostat do prodlení s úhradou jakékoliv částky, pokud ji nemohla bez své viny uhradit v okamžiku splatnosti, neboť nebylo známo, kdo bude povinen takovou částku uhradit a žalovaná v předmětné době nebyla subjektem povinným k úhradě této částky. Rovněž zpochybnila platnost čl. 4 odst. 2 písm. e) stanov žalobce upravující výši poplatku z prodlení, kdy by případně měla hradit toliko zákonný úrok z prodlení.

3. V replice žalobce zpochybnil promlčení nároku, kdy pohledávku včas uplatnil do pozůstalostního řízení, které probíhalo po dlouhou dobu a kdy se o osobě, která bude předmětnou jednotku dědit, dozvěděl až z usnesení o dědictví. Současně žalobce považoval námitku promlčení za vznesenou v rozporu s dobrými mravy. Zjištěný skutkový stav 4. Pan [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum], byl ke dni své smrti, tj. ke dni 1. 7. 2015 (viz usnesení č. l. 6, úmrtní list ve spise [spisová značka] na č. l. 1), evidován jako výlučný vlastník předmětné jednotky, která je jednotkou vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo], včetně podílu id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo], včetně podílu id. [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo], vše v obci a k. ú. [obec] (viz výpisy z KN ve spise [spisová značka] na č. l. 9). Usnesením ze dne 3. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 19. 6. 2019, stanovil zdejší soud obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 1 180 849 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 1 120 797,99 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 59 202,01 Kč (výrok I.), potvrdil nabytí veškerého dědictví žalované, kdy mezi aktivy pozůstalosti uvedl předmětnou jednotku včetně podílu ve výši id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku p. č. st. [číslo], vše v obci a k. ú. [obec] (výrok II.), a určil odměnu včetně náhrady hotových výdajů notářky JUDr. Evy Dufkové jako pověřené soudní komisařky ve výši 20 598 Kč a uložil České republice zaplatit tuto odměnu včetně náhrady hotových výdajů uhradit do 15 dnů od právní moci usnesení. V odůvodnění soud uvedl, že Zůstavitel nezanechal pořízení pro případ smrti, přičemž v úvahu přicházející dědicové dědictví odmítli, a proto dědictví podle § 1634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), připadlo státu (viz usnesení na č. l. 6). Žalovaná je doposud zapsána jako výlučná vlastnice předmětné jednotky (viz informace o jednotce na č. l. 18).

5. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, vzniklým dne 1. 7. 2000 a zapsaným do veřejné evidence dne 13. 12. 2002 (viz výpis z rejstříku společenství vlastníků jednotek, oddíl S, vložka [číslo] na č. l. 19). Dle Stanov žalobce, které byly schváleny na schůzi shromáždění vlastníků jednotek dne 15. 10. 2002, je člen společenství povinen zejména hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a stanovené příspěvky na opravy, rekonstrukce a modernizaci domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu, hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování (čl. VI.). Příspěvky a zálohy platí členové společenství měsíčně v částkách a termínech stanovených shromážděním a výborem. V případě prodlení plateb je žalobce oprávněn účtovat poplatek z prodlení ve výši 2,5 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení. O vyúčtování záloh rozhoduje shromáždění jednou ročně. Nevyčerpaný zůstatek na zálohách na správu domu, rekonstrukce a modernizace se s jednotlivými členy společenství nevypořádává a převádí se do následujícího roku. Zálohy na úhradu za služby je výbor povinen jednou ročně vyúčtovat dle zvláštního právního předpisu (čl. VIII.) – (viz notářský zápis na č. l. 20, stanovy na č. l. 21). Dle Stanov žalobce, které byly schváleny na schůzi shromáždění vlastníků jednotek dne 1. 10. 2017, člen společenství je povinen mj. včas hradit příspěvky na správu nemovité věci, včas platit zálohy na úhradu služeb a uhradit nedoplatek z jejich vyúčtování nejpozději do 4 měsíců od doručení vyúčtování, v případě prodlení s peněžitým plněním ve prospěch společenství, které přesahuje 5 dnů ode dne jeho splatnosti, uhradit společenství poplatek z prodlení ve výši stanovené jiným právním předpisem nebo nebude-li takový poplatek vyplývat z právních předpisů, uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky denně, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení (čl. 4). Pro účely financování nákladů na správu domu a pozemku platí členové příspěvky formou měsíčních záloh, a to stejnou částkou za jednotku na náklady vlastní správní činnosti žalobce, ve výši odpovídající podílu podlahové plochy jednotky na celkové podlahové ploše všech jednotek v domě – na ostatní náklady. Za účelem financování oprav, modernizací a rekonstrukcí společných částí se z celkového příspěvku na správu domu a pozemku vytváří účetně oddělený dlouhodobý finanční zdroj – dlouhodobá záloha. Zálohový příspěvek na správu domu a pozemku, vyjma dlouhodobé zálohy, se s každým členem vyúčtuje nejpozději do 4 měsíců po skončení kalendářního roku a rozdíl z vyúčtování se vypořádá nejpozději do 4 měsíců od doručení vyúčtování. Pokud není pro daný kalendářní rok žalobcem rozhodnuto jinak, platí výše příspěvku na správu domu a pozemku platná v období předcházejícího kalendářního roku. Žalobce zajištuje služby – dodávku tepla a teplé vody, dodávku vody a odvádění odpadních vod, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu a další služby, o jejichž poskytování rozhodne shromáždění vlastníků. Na náklady na služby jsou členové společenství povinni platit měsíčně zálohy splatné společně s příspěvkem na správu domu a pozemku vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce. Zálohy se stanovují na základě skutečných nákladů předcházejícího zúčtovacího období, kterým je kalendářní rok, s přihlédnutím k předpokládané výši nákladů pro daný kalendářní rok. Vyúčtování záloh na služby je společenství vlastníků povinno provést nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (čl. 8) – (viz stanovy na č. l. 28).

6. Dle měsíčního rozpisu záloh a plateb vlastníka jednotky na správu bytu, s platností od 1. 4. 2016, činí pevné poplatky – příspěvek na správu domu částku 849 Kč a správní příspěvek na bytové družstvo (dále jen„ BD“) částku 199 Kč a zálohové poplatky (pojištění domu, poplatek inkaso, záloha elektrické energie ve společných prostorách, záloha na vodné a stočné, záloha na teplo, záloha na teplou vodu) celkem částku 1 230 Kč. Platba bude prováděna vždy do posledního dne běžného měsíce; v případě prodlení s provedením platby je vlastník jednotky povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení (viz měsíční rozpis na č. l. 11). Dle měsíčního rozpisu záloh a plateb vlastníka jednotky na správu bytu, s platností od 1. 8. 2017, činí pevné poplatky – příspěvek na správu domu částku 987 Kč a správní příspěvek na BD částku 199 Kč a zálohové poplatky (pojištění domu, poplatek inkaso, záloha elektrické energie ve společných prostorách, záloha na vodné a stočné, záloha na teplo, záloha na teplou vodu) celkem částku 1 230 Kč. Platba bude prováděna vždy do posledního dne běžného měsíce; v případě prodlení s provedením platby je vlastník jednotky povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení (viz měsíční rozpis na č. l. 12). Dle měsíčního rozpisu záloh a plateb vlastníka jednotky na správu bytu, s platností od 1. 8. 2018, činí pevné poplatky – příspěvek na správu domu částku 987 Kč a správní příspěvek na BD částku 199 Kč a zálohové poplatky (pojištění domu, poplatek inkaso, záloha elektrické energie ve společných prostorách, záloha na vodné a stočné, záloha na teplo, záloha na teplou vodu) celkem částku 1 227 Kč. Platba bude prováděna vždy do posledního dne běžného měsíce; v případě prodlení s provedením platby je vlastník jednotky povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení (viz měsíční rozpis na č. l. 13).

7. Dle opravného vyúčtování služeb za rok 2016 byly složeny zálohy v celkové výši 11 760 Kč, náklady činily 4 618 Kč, a proto celkový přeplatek činí 7 142 Kč (viz vyúčtování služeb na č. l. 45). Dle vyúčtování služeb za rok 2017 byly složeny zálohy v celkové výši 21 902 Kč, náklady činily 8 536 Kč, a proto celkový přeplatek činí 13 366 Kč (viz vyúčtování služeb na č. l. 47). Dle vyúčtování služeb za rok 2018 byly složeny zálohy v celkové výši 14 745 Kč, náklady činily 8 465 Kč, a proto celkový přeplatek činí 6 280 Kč (viz vyúčtování služeb na č. l. 49). Dle vyúčtování služeb za rok 2019 byly složeny zálohy v celkové výši 14 724 Kč, náklady činily 10 024 Kč, a proto celkový přeplatek činí 4 700 Kč, který bude vrácen na účet nebo poštovní poukázkou do 31. 7. 2020; v případě pohledávek vůči žalobci bude přeplatek započten v souladu se stanovami (viz vyúčtování služeb na č. l. 50). [název], [anonymizována dvě slova], vykonávající správu a zajišťující služby pro bytový dům [obec a číslo], [číslo], potvrdilo, že žalobce uhradil vždy k 31. 12. daného roku dlužné měsíční platby za správu domu, a to v letech 2016 2019, že předalo dne 22. 6. 2020 žalované vyúčtování služeb za roky 2016, 2017, že odeslalo dne 16. 9. 2019 do datové schránky žalované vyúčtování služeb za rok 2018 a že dopisem ze dne 29. 4. 2020 zaslalo žalované vyúčtování služeb za rok 2019 (viz potvrzení na č. l. 76).

8. Pan [příjmení] [příjmení], dřívější místopředseda žalobce, se e-mailem ze dne 8. 2. 2016 dotazoval na stav pozůstalostního řízení po Zůstaviteli s ohledem na skutečnost, že bytové družstvo po nich požaduje platit správní poplatky a měsíční zálohy s předmětnou jednotkou spojené. Dotazoval se, zdali je žalobce povinen tyto poplatky platit zdali mu je někdy někdo vrátí. Uvedl, že jej doposud nikdo nekontaktoval a byl by nerad, kdyby žalobce něco zanedbal (viz e-mail ve spise [spisová značka] na č. l. 156). Mgr. Petra Tichavová, notářská kandidátka v odpovědi ze dne 25. 2. 2016 uvedla, že o dědickém právu dosud nikdo nebyl poučen, kdy se čeká na odpovědi několika institucí. Klíče od předmětné jednotky byly vydány z notářské úschovy panu [jméno] [příjmení] při předběžném šetření. Pokud jde o poplatky s bytem spojené, věc závisí na tom, zda někdo bude předmětnou jednotku dědit či zda řízení skončí např. likvidací. Toto se v tuto chvíli nedá říct (viz e-mail ve spise [spisová značka] na č. l. 156). Podáním ze dne 9. 1. 2017 přihlásil žalobce do pozůstalostního řízení po Zůstaviteli pohledávku z titulu neuhrazených poplatků na správu domu v celkové výši 38 871 Kč, které nebyly Zůstavitelem uhrazeny, a sice se jednalo o částku 8 468 Kč jako zálohu na teplo za období 05/2015–04 2016, částku 7 849 Kč jako zálohu na fond oprav za období 05/2015–04 2016, částku 2 179, kterou žalobce uhradil [název] [anonymizováno] [ulice] dle upomínky o úhradu pohledávek ze dne 14. 1. 2016, částku 20 375 Kč jako odpovídajíc nájem předmětné jednotky za období 05–12 2016 (viz přihlášení pohledávky na č. l. 74). Podáním ze dne 27. 6. 2018 doplnil žalobce svou přihlášku pohledávky do pozůstalostního řízení po Zůstaviteli, kdy žalobce poplatky spojené se správou domu pravidelně hradí, tudíž pohledávka nadále narostla na částku 81 393 Kč, kdy je složena z částky 8 468 Kč coby zálohy na teplo za období 05/2015–04 2016, z částky 7 849 Kč jako zálohy na fond oprav za období 05/2015–04 2016, z částky 2 179, kterou žalobce uhradil [název] [anonymizováno] [ulice] dle upomínky o úhradu pohledávek ze dne 14. 1. 2016, z částky 20 375 Kč jako odpovídající nájmu předmětné jednotky za období 05–12 2016, z částky 28 026 Kč jako odpovídající nájmu předmětné jednotky za období 01–12 2017 a z částky 14 496 Kč jako odpovídající nájmu předmětné jednotky za období 01–06 2018 (viz doplnění přihlášky pohledávky na č. l. 75). Při jednání v řízení o pozůstalosti pod sp. zn. [spisová značka] dne 7. 2. 2019 probrala soudní komisařka s žalovanou aktiva a pasiva pozůstalosti, kdy bylo v protokole o jednání uvedeno, že rovněž žalobce přihlásil svůj závazek z titulu neuhrazených poplatků za správu domu v celkové výši 81 393 Kč, tento závazek však vznikl až po smrti Zůstavitele, proto není zařazen do pasiv pozůstalosti (viz protokol ve spise [spisová značka] na č. l. 441). Přípisem ze dne 25. 4. 2019 zpravila JUDr. Eva Dufková, soudní komisařka, mj. žalobce o tom, že dne 8. 2. 2019 byla na úřední desku vyvěšena výzva věřitelům s tím, že se od 7. 2. 2019 pokračuje v řízení se žalovanou, která požádala provést konvokaci věřitelů dle § 174 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), s tím, že výzva bude na vývěsce Okresního soudu ve Zlíně do 10. 5. 2019 (viz přípis ve spise [spisová značka] na č. l. 468 a e-mail ve spise [spisová značka] na č. l. 483). Žalobce opětovně přihlášku nepodal (viz protokol ve spise [spisová značka] na č. l. 558).

9. Dne 19. 6. 2020 proběhlo jednání mezi žalobcem a žalovanou, kdy úhrady záloh a nákladů probíhají od července 2019, přičemž žalobce požadoval proplacení dluhů včetně úroků z prodlení zpětně od dubna 2016. Žalovaná sdělila, že s ohledem na promlčení uhradí pohledávky za tři roky zpětně, tzn. od června 2017 doposud, a to bez úroků, neboť podle žalované nebylo spravedlivé požadovat úhradu úroků vzhledem k tomu, že o pohledávce nevěděla. Žalobce sdělil, že úhrady za předmětnou jednotku platil z vlastních zdrojů a přeplatků (viz zápis na č. l. 14).

10. Dne 14. 7. 2020 uhradila žalovaná žalobci částku 50 180 Kč (viz pohyby na účtu na č. l. 36).

11. Dopisem ze dne 24. 7. 2020, který si žalovaná převzala dne 31. 7. 2020, sdělil žalobce žalované, že dne 14. 7. 2020 uhradila žalobci částku 50 180 Kč, kterou žalobce použil na úhradu nejstarších dlužných jistin uznaných žalovanou dne 19. 6. 2020. Současně při vyúčtování služeb za rok 2019 k předmětné jednotce byl vykázán přeplatek ve výši 4 700 Kč, který byl započten na úhradu nejstarších dlužných jistin uznaných žalovanou dne 19. 6. 2020. Po zaúčtování uvedených částek dluží žalovaná žalobci na jistině na měsíčních platbách částku 36 976 Kč a úroky z prodlení, resp. poplatky z prodlení, k jejíž úhradě žalobce žalovanou vyzval nejpozději do 7. 8. 2020 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva na č. l. 15). Dopisem ze dne 12. 8. 2020 vyzvala žalovaná žalobce k úhradě částky 4 833 Kč z titulu bezesmluvního užívání nejpozději do 12. 10. 2020 (viz výzva na č. l. 37).

12. Žalobce eviduje dluh v celkové výši 22 030 Kč, a sice platbu za měsíc 4/ 2016 ve výši 2 151 Kč, za měsíce 5/ 2016 2017 ve výši 2 278 Kč á měsíc, ponížené o částku 9 735 Kč (viz rekapitulace dluhu na č. l. 17).

13. Z ostatních provedených důkazů neshledal soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci. Právní posouzení věci 14. Žalobce se v dané věci na jistině domáhal zaplacení částky 22 030 Kč, která se sestává z dluhu za měsíce 4–7/ 2016 v celkové výši 1 843 Kč, z dluhu za měsíce 8/ 2016 – 12/ 2016 á 2 278 Kč, z dluhu za měsíce 1–2/ 2017 v celkové výši 1 963 Kč a z dluhu za měsíce 3–5/ 2017 á 2 278 Kč. Pokud jde o dluh za měsíce 4–7/ 2016 v celkové výši 1 843 Kč, je tento přestavován platbami za měsíc 4/ 2016 ve výši 2 151 Kč a za měsíce 5–7/ 2016 á 2 278 Kč, vše ponížené o přeplatek ve výši 7 142 Kč (soud pro účely přesné specifikace dluhu nezohledňoval skutečnost, že po právu v daném případě k ponížení dluhu jednostranným zápočtem dojít nemohlo, neboť podle § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, je jednostranný zápočet proti pohledávce státu vyloučen, tedy že tento dluh je ve skutečnosti vyšší, neboť to na posouzení případu nemělo vliv), z čehož je při aplikaci § 1933 o. z. patrné, že částka 1 843 Kč má představovat zbylou výši dluhu za měsíc 7/ 2016, kdy při částečné úhradě dluhu za tento měsíc ve výši 435 Kč je při poměrné formě úhrady patrno, že dluh na příspěvku na správu domu a pozemku činil 686,88 Kč, dluh na správním příspěvku na BD činil 161 Kč a dluh na zálohových poplatcích činil 995,12 Kč. Co se týče dluhu za měsíce 8–12 2016 á 2 278 Kč, za tyto měsíce činil celkově dluh na příspěvku na správu domu a pozemku 4 245 Kč, celkově dluh na správním příspěvku na BD 995 Kč a dluh na zálohových poplatcích 6 150 Kč. Pokud jde o dluh za měsíce 1–2/ 2017 v celkové výši 1 963 Kč, který je přestavován platbami za měsíc 1–2/ 2017 á 2 278 Kč, vše ponížené o přeplatek ve výši 2 593 Kč, z čehož je při aplikaci § 1933 o. z. patrné, že částka 1 963 Kč má představovat zbylou výši dluhu za měsíc 2/ 2017, kdy při částečné úhradě dluhu za tento měsíc ve výši 315 Kč je při poměrné formě úhrady patrno, že dluh na příspěvku na správu domu a pozemku činil 731,60 Kč, dluh na správním příspěvku na BD činil 171,48 Kč a dluh na zálohových poplatcích činil 1 059,92 Kč. Co se konečně týče dluhu za měsíce 3–5/ 2017 á 2 278 Kč, za tyto měsíce činil celkově dluh na příspěvku na správu domu a pozemku 2 547 Kč, celkově tak dluh na správním příspěvku na BD činil 597 Kč a dluh na zálohových poplatcích činil 3 690 Kč. Tento nárok neshledal soud důvodným.

15. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek v budově [adresa] a z tohoto titulu má za povinnost spravovat záležitosti v dané budově, jakož i dodávat jednotlivým vlastníkům služby související s užíváním jejich bytových jednotek a tyto následně jednotlivým vlastníkům vyúčtovávat. Naopak byl oprávněn od jednotlivých vlastníků požadovat úhradu pevných plateb nepodléhajících vyúčtování (v daném případě příspěvek na správu domu a správní příspěvek na BD), jakož i úhradu záloh na poskytovaná plnění související s vlastnictvím bytové jednotky, a to dle zákona č. 67/2013 Sb.

16. Nárok na jednotlivá plnění tedy vyplýval ze stanov žalobce, přičemž konkrétní výše pevných plateb a zálohových poplatků vyplývala z měsíčního rozpisu záloh a plateb. S účinností od 1. 4. 2016 byla žalovaná povinna hradit příspěvek na správu domu ve výši 849 Kč a správní příspěvek na BD ve výši 199 Kč a zálohové poplatky (pojištění domu, poplatek inkaso, záloha elektrické energie ve společných prostorách, záloha na vodné a stočné, záloha na teplo, záloha na teplou vodu) v celkové výši 1 230 Kč. S účinností od 1. 8. 2017 byla tak žalovaná povinna hradit příspěvek na správu domu ve výši 987 Kč a správní příspěvek na BD ve výši 199 Kč a zálohové poplatky (pojištění domu, poplatek inkaso, záloha elektrické energie ve společných prostorách, záloha na vodné a stočné, záloha na teplo, záloha na teplou vodu) v celkové výši 1 230 Kč. S účinností od 1. 8. 2018, byla tak žalovaná povinna hradit příspěvek na správu domu ve výši 987 Kč a správní příspěvek na BD ve výši 199 Kč a zálohové poplatky (pojištění domu, poplatek inkaso, záloha elektrické energie ve společných prostorách, záloha na vodné a stočné, záloha na teplo, záloha na teplou vodu) v celkové výši 1 227 Kč. Povinné platby a zálohy byly splatné posledního dne v měsíci, za který se platí.

17. Žalovaná nabyla vlastnické právo k předmětné jednotce, která je jednotkou vymezenou podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013, v budově [adresa] včetně podílu ve výši id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] a podílu ve výši id. [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo], vše v obci a k. ú. [obec], a to na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 19. 6. 2019, po Zůstaviteli z titulu odúmrti dle § 1634 odst. 1 o. z., neboť všichni v úvahu přicházející dědicové dědictví po Zůstaviteli odmítli. Podle § 1634 odst. 2 o. z. má žalovaná vůči jiným osobám stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu.

18. Pohledávky, které v tomto řízení žalobce uplatnil (nárok na zaplacení příspěvků na správu domu a pozemku, zálohy na poskytované služby spolu s příslušenstvím), netvoří pasiva pozůstalosti po Zůstaviteli ve smyslu § 171 odst. 2 z. ř. s., neboť nespadají do zákonného výčtu pasiv, zejména tyto pohledávky v době smrti Zůstavitele neexistovaly, nemají ani původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit Zůstavitel, kdyby mu v tom nebránila smrt, ani se nejedná o dluhy vzniklé po smrti Zůstavitele, o nichž by zákon stanovil, že by měly být pasivem pozůstalosti. Na druhou stranu nelze odhlédnout od toho, že žalované bylo dědictví potvrzeno s účinností ke dni vzniku dědického práva (přesněji ke dni vzniku práva na odúmrť), tj. ke dni smrti Zůstavitele (srov. § 185 odst. 1 písm. h) z. ř. s.), a proto již od 1. 7. 2015 je nutno na žalovanou hledět jako na vlastníka předmětné jednotky, byť se o svém vlastnickém právu dozvěděla až později. Jestliže se tedy žalovaná stala zpětně ke dni 1. 7. 2015 vlastníkem předmětné jednotky, byla povinna plnit povinnosti související s vlastnictvím předmětné jednotky, tedy byla i povinna žalobci hradit pevné platby spojené s vlastnictvím předmětné jednotky a zálohy na náklady na služby spojené s užíváním předmětné jednotky.

19. Pro věc jsou dále důležité závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle níž je třeba odlišovat nárok na zálohy na služby poskytnuté v souvislosti s bydlením a nárok na zaplacení nedoplatku na službách dle provedeného vyúčtování, kdy je možné se domáhat záloh na poskytnutých službách jen do okamžiku, kdy bylo či mělo být učiněno vyúčtování poskytnutých služeb; po tomto datu nárok na zálohy zaniká, avšak nadále se může věřitel domáhat úroku z prodlení za dlužné období (např. rozsudek ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 (uveřejněný pod č. 74/ 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo 85/2016). Promítne-li soud uvedené judikatorní závěry do poměrů posuzované věci, je patrné, že po provedeném vyúčtování za jednotlivý rok, popřípadě po uplynutí data 30. 4. roku následujícího, za který se mělo provést vyúčtování provést, nebylo-li provedeno, byl žalobce nadále oprávněn se domáhat úhrady příspěvek na správu domu a správního příspěvku na BD, neboť se jednalo pevné platby nepodléhající zúčtování, nebyl však oprávněn domáhat se úhrady zálohových plateb (pojištění domu, poplatek inkaso, záloha elektrická energie ve společných prostorách, vodné a stočné, teplo, teplá voda), nýbrž případně toliko se mohl domáhat zaplacení nedoplatku na těchto službách.

20. Z uvedeného je patrno, že dnes je žalobce nepochybně oprávněn domáhat se úhrady dluhu na příspěvku na správu domu a pozemku v celkové výši 8 210,48 Kč a dluhu na správním příspěvku na BD v celkové výši 1 924,48 Kč (viz specifikace dluhu v bodě 14 odůvodnění). Naopak nárokem na zaplacení záloh na jednotlivé služby za měsíce 7–12 2016 v celkové výši 7 145,12 Kč žalobce nedisponuje, neboť tento nárok zanikl ke dni 30. 4. 2017 z důvodu, že vyúčtování za rok 2016 nebylo řádně provedeno ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. Stejně tak žalobce nedisponuje nárokem na zaplacení záloh na jednotlivé služby za měsíce 2–5/ 2017 v celkové 4 749,92 Kč, neboť tento nárok zanikl ke dni 30. 4. 2018 z důvodu, že vyúčtování za rok 2017 nebylo řádně provedeno ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. Konkrétně žalobce ve vyúčtování sice správně kalkuloval se skutečnou výší nákladů, avšak ve vyúčtování pracoval se zálohami toliko předepsanými, nikoliv však skutečně uhrazenými.

21. Ostatně i kdyby soud shledal jednotlivá vyúčtování za řádně provedená, nic by to nemohlo změnit na skutečnosti, že by žalobce se nemohl domáhat úhrady záloh, neboť ty by okamžikem provedení jednotlivých vyúčtování, nejpozději však 30. 4. roku následujícího po kalendářním roce, za něž byly zálohy účtovány, zanikly a žalobce by se tak mohl domáhat toliko úhrady nedoplatku na vyúčtování, což v daném případě nečinil, když v důsledku nesprávného zohledňování záloh předepsaných, a nikoliv skutečně uhrazených vykazovala vyúčtování ve výsledku přeplatek namísto případného nedoplatku.

22. K tomu lze dodat, že ačkoliv žalobce uváděl, že zálohy za žalovanou uhradil [název] [anonymizováno] [ulice], což dokládal potvrzením uvedené obchodní korporace, je třeba zdůraznit, že k úhradě těchto záloh formou„ plnění za jiného“ dojít nemohlo. Podle stanov žalobce byl vlastník předmětné jednotky povinen hradit žalobci, a nikoliv uvedenému bytovému družstvu, zálohy na plnění spojená s užíváním předmětné jednotky, přičemž žalobce byl pak povinen tyto zálohy v rámci ročního vyúčtování zúčtovat. Jestliže pak správu domu či dodávku jednotlivých komodit služeb fakticky pro žalobce zajišťovala třetí osoba (například uvedené bytové družstvo), nemá to na vztah vlastníka předmětné jednotky (žalovanou) a společenství vlastníků jednotek (žalobce) žádný vliv. Soud nezpochybňuje, že žalobce uhradil uvedenému bytovému družstvu náklady, které by při přepočtu v rámci následně provedeného vyúčtování bylo možné požadovat po žalované, to však ještě neznamená, že by namísto žalované poskytl uvedenému bytovému družstvu plnění, kdy ostatně ani žalobce netvrdí, že by mezi žalovanou a uvedeným družstvem měl existovat právní vztah, resp. dluh, který by mohl být plněn za jiného.

23. Pokud jde o dluh na příspěvku na správu domu a pozemku v celkové výši 8 210,48 Kč a o dluh na správním příspěvku na BD v celkové výši 1 924,48 Kč, zde soud zdůrazňuje, že k jeho plnění byla žalovaná povinna bez ohledu na skutečnost, zdali o této povinnosti věděla, či nikoliv, neboť případná nevědomost o existenci dluhu sama o sobě zánik dluhu či jeho splatnost (není-li podmíněna výzvou ze strany věřitele, což v tomto případě nebylo, neboť platby byly předepsány periodicky k poslednímu dni v měsíci) nevylučuje; ostatně podle právní nauky má prodlení objektivní povahu (srov. Horák, P. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2118). Toliko výjimečně není dlužník za prodlení odpovědný, především nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (srov. § 1968 věta druhá o. z.); o tento případ se však v posuzované věci nepochybně nejedná, neboť žalobci nelze vytýkat ničeho, co by mohlo mít za následek prodlení věřitele, a tedy i vyloučení odpovědnosti žalované za její prodlení. V této souvislosti lze poukázat na skutečnost, že žalobce přihlásil do pozůstalostního řízení svou pohledávku, tedy nezůstal zcela pasivním, nýbrž se (byť mimo nalézací civilní sporné řízení) snažil domoci úhrady dlužné částky. Pokud jde pak o neřádná vyúčtování, ta na nárok na zaplacení celkové dlužné částky 10 134,96 Kč nemají vliv, neboť tyto pevné platby nepodléhají vyúčtování. S ohledem na výše uvedené tak námitka žalované, že věřitel (žalobce) řádně neplnil své povinnosti a že řádně nevyčíslil platby spojené s vlastnictvím bytu a jejich příslušenství, není důvodná.

24. Soud se dále neztotožňuje s obranou žalované, která tvrdila, že se v důsledku probíhajícího pozůstalostního řízení nemohla dostat do prodlení, neboť nebyla až do 7. 2. 2019 jeho účastníkem, nebylo jí ani známo, že pozůstalost vskutku nabude, takže si nemohla být jista, že má skutečně žalobci poskytnout plnění a nelze po ní tak zaplacení dlužné jistiny, případně úroků z prodlení požadovat. Předně lze opětovně zdůraznit objektivní povahu prodlení, takže námitka, že nebylo možné splnění povinnosti„ spravedlivě požadovat“ s odkazem na § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, není přiléhavá; ostatně uvedené ustanovení se má vztahovat na„ pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním“, a nikoliv na prodlení s plněním peněžitým, jakož ani na úrok z prodlení. Především pak i přes nejistotu způsobenou déletrvajícím pozůstalostním řízením má soud za to, že povinnosti spojené s vlastnictvím předmětné jednotky mohly být nepochybně plněny již v průběhu pozůstalostního řízení, a to ze strany osoby spravující pozůstalost, kdy nic nebránilo tomu, aby povinnosti související s předmětnou jednotkou byly splněny například z výtěžku pronájmu předmětné jednotky, případně i ze strany žalované coby potencionálního dědice poté, co se o svém právu odúmrti dozvěděla. Pokud pohledávky žalobce v průběhu pozůstalostního řízení splněny nebyly – bez ohledu na konkrétní důvod – nelze toto rozhodně připisovat k tíži žalobce, nýbrž žalované, která by případně mohla uplatnit nárok na náhradu škody způsobené neřádným výkonem správy pozůstalosti, případně z důvodu neustanovení správce pozůstalosti.

25. V této souvislosti je nutno poukázat na rozpornou argumentaci žalované, která na jednu stranu uvádí, že se do prodlení nedostala, protože o dluhu nevěděla, na druhou stranu však namítá promlčení nároku v důsledku včasného neuplatnění pohledávky u soudu; pokud by však žalobce nemohl svou pohledávku pro probíhající pozůstalostní řízení učinit vůči žalované splatnou a tuto následně u soudu uplatnit, těžko by bylo možné uvažovat o promlčení takového nároku (k promlčení v podrobnostech dále).

26. Soud v tomto konkrétním případě nicméně nemohl žalobci přiznat ani příspěvek na správu domu a pozemku v celkové výši 8 210,48 Kč a správní příspěvek na BD v celkové výši 1 924,48 Kč (uvedené by se ostatně vztahovalo i na zálohy, pokud by nárok na ně nezanikl) pro důvodně vznesenou námitku promlčení ze strany žalované. Příspěvek na správu domu a pozemku a správní příspěvek na BD se v souladu se stanovami žalobce ve spojení s jednotlivými předpisy plateb staly splatné vždy k poslednímu dni v měsíci, za který se platí, tedy vždy prvním dnem měsíce následujícího se žalovaná dostala do prodlení a žalobce mohl své právo uplatnit u soudu, na čemž by ničeho nemohlo změnit ani probíhající pozůstalostní řízení (k tomu v podrobnostech viz bod 27). Jestliže v daném případě činí promlčecí lhůta tři roky (srov. § 629 odst. 1 o. z.), je patrné, že příspěvky na správu domu a pozemku a správní příspěvek na BD za měsíce 7/ 2016 – 5/ 2017 v době podání žaloby, tj. ke dni 8. 10. 2020 byly již promlčeny; na uvedeném by případně nemohla ničeho změnit ani případná analogická aplikace § 643 odst. 1 o. z., neboť žaloba byla podána více jak 6 měsíců ode dne pravomocného skončení pozůstalostního řízení, k němuž došlo dne 19. 6. 2019.

27. Výhradu žalobce, že pohledávku uplatnil v pozůstalostním řízení, a proto nemohlo dojít k promlčení, neshledal soud důvodnou. Oznámení pohledávky či její přihláška v pozůstalostním řízení má za následek stavení promlčecí a prekluzivní lhůty pouze v situaci, kdy byla nařízena likvidace pozůstalosti, a to s účinností ode dne vyvěšení usnesení o nařízení pozůstalosti na úřední desce soudu (viz § 246 z. ř. s.), což však v daném případě splněno nebylo, neboť jednak uplatněná pohledávka žalobce nespadala do pasiv pozůstalosti, jednak především nebyla likvidace pozůstalosti nařízena. S výjimkou uvedené specifické situace ke stavení promlčecí a prekluzivní lhůty v pozůstalostním řízení nedochází, což potvrzuje i judikatura, podle níž s ohledem na charakter pozůstalostního řízení jako řízení nesporného, jehož výsledkem je vydání deklaratorního rozhodnutí, jímž se upravují právní vztahy s účinností ke dni smrti Zůstavitele, nemůže mít probíhající pozůstalostní řízení vliv na běh promlčecí doby k uplatnění daného práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 590/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4086/2009, či usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2600/11). Jestliže se přitom uvedená judikatura vztahuje na nároky věřitelů vzniklé ještě za života Zůstavitele, které následně tvoří pasiva pozůstalosti, tím spíše se musí vztahovat na nároky vzniklé až po smrti Zůstavitele, které pasiva pozůstalosti netvoří.

28. Soud má rovněž za to, že uplatněná námitka promlčení ze strany žalované nemůže být charakterizována jako rozporná s dobrými mravy, resp. jí nedošlo ke zjevnému zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., neboť důsledek včasného neuplatnění práva v tomto případě nelze klást jakkoliv za vinu žalované, která v tomto řízení vystupuje v pozici vlastníka předmětné jednotky (nikoliv jakožto subjektu odpovědného za nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb.), čímž se její postavení nijak neodlišuje od jakéhokoliv jiné fyzické či právnické osoby, nýbrž lze klást k tíži výlučně žalobci, který při absenci o vědomosti o tom, kdo nabude po Zůstaviteli pozůstalost, mohl nepochybně vznést žalobu na plnění proti správci pozůstalosti, případně proti okruhu neznámých dědiců zůstavitele, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. 21 Cdo 5145/2007 (uveřejněné pod č. 70/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), či ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4947/2008; případně (pokud by soud připustil analogickou aplikaci § 643 odst. 1 o. z.) tak žalobce mohl a měl učinit alespoň neprodleně po skončení pozůstalostního řízení, zač nelze nepochybně považovat žalobu podanou více jak rok a čtvrt po jeho pravomocném skončení.

29. Lze tedy shrnout, že nárok na zaplacení částky 22 030 Kč je zcela nedůvodný, a proto jej soud zamítl (výrok II.).

30. Na příslušenství požadoval žalobce úrok z prodlení dle specifikace ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalované s řádnou a včasnou úhradou jeho závazků, přičemž nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení pak byla stanovena stanovami žalobce, respektive zčásti ji žalobce uplatnil ve výši stanovené zákonem, resp. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že úrok z prodlení jako příslušenství sleduje osud věci hlavní, mohl být žalobci přiznán pouze z částek, které byly v řízení shledány za důvodné, resp. nemohl být žalobci přiznán z částek, do kterých byla žaloba zamítnuta; u úroků z prodlení, které byly uplatněny samostatně, tj. bez dlužné částky, z níž jsou požadovány, pak soud zkoumal, zdali by bylo možné se domáhat ještě dnes zaplacení uvedené dlužné částky.

31. Jelikož soud zamítl žalobu co do částky 22 030 Kč zčásti pro zánik práva, zčásti pro promlčení, nemohl soud přiznat žalobci požadovaný úrok z prodlení, který měl vzniknout v důsledku prodlení s úhradou této částky, respektive jejich dílčích částí. S ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení nemohl rovněž soud přiznat žalobci ani nárok na úrok z prodlení z částek, které se staly splatnými více jak tři roky před podáním žaloby, byť byly ze strany žalované dne 14. 7. 2020 uhrazeny, neboť z jednání žalované bylo patrné, že úroky z prodlení platit nehodlá, když to nepovažuje za spravedlivé, takže úhradu jistiny nelze v žádném případě považovat za uznání dluhu ohledně jejího příslušenství. V tomto rozsahu tedy soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. písm. a)).

32. Co se naopak týče úroků z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však ve výši 10 Kč za každý započatý měsíc prodlení, a sice z částky 2 416 Kč od 1. 11. 2017 do 14. 7. 2020, z částky 2 416 Kč od 1. 12. 2017 do 14. 7. 2020, z částky 2 416 Kč od 1. 1. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 416 Kč od 1. 2. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč od 1. 3. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč od 1. 5. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 416 Kč od 1. 6. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 416 Kč od 1. 7. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 416 Kč od 1. 8. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 9. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 10. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 11. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 12. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 1. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 2. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 3. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 4. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 3 381 Kč od 1. 5. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč od 1. 6. 2019 do 14. 7. 2020 a z částky 2 413 Kč od 1. 7. 2019 do 14. 7. 2020, tento shledal soud důvodným, avšak toliko v rozsahu specifikovaném ve výroku I. tohoto rozsudku.

33. Soud v tomto případě vyšel z toho, že žalovaná neuhradila platby za měsíce 10/ 2017 2019 v datu jejich splatnosti, tj. do posledního dne příslušného měsíce (v otázce vzniku prodlení soud pro stručnost odkazuje na výše uvedené ve vztahu k jistině), kdy k jejich úhradě došlo až dne 14. 7. 2020. Vzhledem k tomu žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti (tj. od 1. dne měsíce následujícího, za který se platí) dle stanov žalobce účinných od 1. 10. 2017 ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však ve výši 10 Kč za každý započatý měsíc prodlení, až do zaplacení. Soud nicméně nepřehlédl, že část dlužné částky za jednotlivé měsíce byla tvořena dlužnými zálohami (viz bod 14 odůvodnění), kterých se žalobce dle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 (uveřejněný pod č. 74/ 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo 85/2016) mohl domáhat vždy jen do okamžiku provedeného vyúčtování za předchozí kalendářní rok, nejpozději však do 30. 4. roku; kdy soud pro neřádně provedená vyúčtování vycházel právě z data 30.

4. Od 1. 5. roku, v němž mělo proběhnout vyúčtování za předchozí kalendářní rok, se pak mohl žalobce domáhat již jen nezaplacených poplatků na správu domu a pozemku a nezaplaceného správního příspěvku na BD, které vyúčtování nepodléhaly (jednalo se o pevné platby), případně se mohl domáhat zaplacení nedoplatků na vyúčtování, což však žalobce nečinil, když ostatně v neřádně provedených vyúčtováních vykázal vždy přeplatek, na čemž ničeho nemění skutečnost, že ve vyúčtování pracoval s tím, že zálohy byly uhrazeny v plné výši, ačkoliv tomu tak fakticky nebylo.

34. S ohledem na uvedené soud přepočetl úrok z prodlení a tento shledal důvodný z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 10/ 2017) od 1. 11. 2017 do 30. 4. 2018, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 11/ 2017) od 1. 12. 2017 do 30. 4. 2018, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 12/ 2017) od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2018, z částky 3 558 Kč (pevné platby za měsíce 10–12 2017) od 1. 5. 2018 do 14. 7. 2020, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 1/ 2018) od 1. 2. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 2/ 2018) od 1. 3. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 3/ 2018) od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 4/ 2018) od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 5/ 2018) od 1. 6. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 6/ 2018) od 1. 7. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 416 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 7/ 2018) od 1. 8. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 8/ 2018) od 1. 9. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 9/ 2018) od 1. 10. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 10/ 2018) od 1. 11. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 11/ 2018) od 1. 12. 2018 do 30. 4. 2019, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 12/ 2018) od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019, z částky 11 149,19 Kč (pevné platby za měsíc 3/ 2019 ve výši 475,19 Kč (žalobce na platby za měsíce 1–3/ 2018 použil tvrzený přeplatek na vyúčtování za rok 2018, v němž počítal s úhradou též záloh, tzn., že žalobce dluží za měsíc 3/ 2019 částku 968 Kč zahrnující při aplikaci § 1933 o. z. jak zbylou část pevných plateb ve výši 475,19 Kč, tak i zbylou výši záloh ve výši 492,81 Kč) + pevné platby za měsíce 4–12 2018 ve výši 9 × 1 186 Kč) od 1. 5. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 1/ 2019) od 1. 2. 2019 do 30. 4. 2020, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 2/ 2019) od 1. 3. 2019 do 30. 4. 2020, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 3/ 2019) od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2020, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 4/ 2019) od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2020, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 5/ 2019) od 1. 6. 2019 do 30. 4. 2020, z částky 2 413 Kč (pevné platby a zálohy za měsíc 6/ 2019) od 1. 7. 2019 do 30. 4. 2020, z částky 7 116 Kč (pevné platby za měsíce 1–6/ 2019) od 1. 5. 2020 do 14. 7. 2020, jež žalobci přiznal (výrok I.), naopak ve zbylém rozsahu, jenž je podrobně specifikován ve výroku II. písm. b) tohoto rozsudku soud nárok pro nedůvodnost zamítl.

35. Soud k námitce žalované uvádí, že nepřehlédl závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 95 Co 234/2018, podle nichž„ je-li u nájmu bytu či družstevního bytu sjednán úrok z prodlení ve výši, která přesahuje zákonný úrok z prodlení, jde o zakázané ujednání, ke kterému se nepřihlíží (§ 2239 o. z.)“, má však za to, že tyto závěry jsou na problematiku společenství vlastníků jednotek nepřenositelné. Konkrétně právní úprava nájmu bytu je nastavena ve prospěch ochrany nájemce, byť i ta od přijetí o. z. doznala již jistých změn ve prospěch pronajímatelů (srov. např. původní znění a v současnosti účinné znění § 2239 a 2254 o. z.), úprava bytového spoluvlastnictví zvláštní ochranu vlastníků jednotek nezakotvuje, přičemž podle přesvědčení soudu tyto vlastníky nelze považovat bez dalšího ani za slabší stranu, kdy tito mohou zásadním způsobem ovlivňovat vůli společenství vlastníků jednotek včetně obsahu stanov. Co se přitom týče stanov, právní teorie i judikatura dovozuje, že stanovy právnických osob, společenství vlastníků jednotek nevyjímaje, považovány za tzv. smlouvu sui generis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3465/2017), kdy v nich lze zvláště upravit vztahy mezi členy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1633/99 (uveřejněný pod č. 51/2001 ve Sbírce soudní rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)), což podle přesvědčení soudu úpravu smluvního úroku z prodlení odlišně od zákona, resp. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. umožňuje. Úpravu smluvního úroku z prodlení pak soud neshledal jako absolutně neplatnou či nicotnou, přičemž její výše odpovídá výši dříve upraveného poplatku z prodlení, tudíž lze i její výši považovat stále za dostatečně přiměřenou; v této souvislosti nelze odhlédnout od toho, že smluvní úrok z prodlení je jedinou sankcí za prodlení žalované, přičemž i ve vztahu ke spotřebiteli se považuje sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení stále za přiměřenou (viz § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Náklady řízení a lhůta k plnění 36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobce žalobou domáhal, a částky, které byly žalobci skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení. Žalobci byla ke dni vyhlášení rozsudku (5. 3. 2021) přiznána částka 22 737,28 Kč, přičemž k tomuto dni žalobou požadoval zaplacení celkově částky 63 671,08 Kč (jistina 22 030 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 41 641,08 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobce v řízení činil 35,71 % v poměru k neúspěchu 64,29 %. Žalovaná tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28,58 %. Účelně vynaložené náklady žalobce tvoří čtyři režijní paušály po 300 Kč za vyjádření k žalobě, duplika, příprava účasti na jednání a účast na jednání dne 23. 2. 2021 (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). S ohledem na uvedené tak má žalovaná nárok na náhradu 28,58 % nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, tj. na zaplacení částky 342,24 Kč (výrok III.).

37. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení