46 C 350/2022-88

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 1 675 eur s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 450 eur spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 450 eur od 2. 1. 2022 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 1 225 eur od 2. 1. 2022 do 12. 1. 2023, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 120 eur, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 225 eur, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 115,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podle Evropského řízení o drobných nárocích podanou dne [datum] se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 1 675 eur spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 1 675 eur od 2. 1. 2022 do zaplacení, nákladů na vymáhání ve výši 120 eur a dále náhrady nákladů řízení spolu se zákonným úrokem z prodlení od vydání rozsudku do zaplacení jistiny, a to z titulu nezaplacené úhrady za poskytnuté dopravní služby, které pro žalovanou žalobkyně poskytla a k čemuž následně vystavila faktury [číslo] [anonymizováno] / [rok] a [číslo] / [anonymizováno] / [rok] se splatností [datum] a fakturu [číslo] [anonymizováno] / [rok] se splatností [datum]. Žalovaná tyto faktury neuhradila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že žalovaný dluh uhradila v plné míře dne [datum], přičemž od dlužné částky byla odečtena neuhrazená faktura vystavená žalovanou.

3. K námitkám žalované žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalovaná uhradila částku toliko za 2 faktury, ale nikoliv úroky, ani náklady na náhradu pohledávek (sic!) a soudních výloh. Faktura [anonymizováno], na jejímž základě chtěla žalovaná provést zápočet z dlužné částky, byla žalobkyni neznámá a nebyla jí dříve doručena. Žalovaná žalobkyni o žádných škodách neinformovala, uvedenou fakturu a nárok žalované tedy žalobkyně považovala za nedůvodné.

4. Žalovaná následně ve svých vyjádřeních z [datum] a [datum] uvedla, že škoda vznikla dne [datum] manipulací s vozidlem převáženým na přepravníku, kdy došlo k poškození předního disku jednoho z přepravovaných vozidel o nájezdovou ližinu. Žalobkyně za škodu odpovídá, neboť přepravu, při které došlo ke škodě, realizovala v pozici přepravce. Přeprava byla u žalované objednána společností [právnická osoba] k přepravě vozidel z [anonymizováno] do [země] do [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. Žalovaná byla oprávněna tuto přepravu dále přeprodat, což učinila, a to žalobkyni. O dané škodě byla žalobkyně informována e-mailem ze dne [datum], dne [datum] byla ke škodě vystavena faktura, která byla obratem zaslána na e-mail. Škoda ve výši 450,42 euro představovala dle vyjádření společnosti [právnická osoba] sníženou částku na základě dohody s pojišťovnou.

5. Žalobkyně následně v rámci repliky ze dne [datum] vůči nároku žalované vznesla námitku promlčení, když jestliže ke škodě mělo dojít [datum], tak v souladu s Úmluvou CMR došlo k promlčení nároku na náhradu škody dne [datum]. Do té doby žalovaná vůči žalobkyni neuplatnila žádný nárok. E-mail zaslaný [jméno] [příjmení] (sic!) byl odesílán z neznámé e-mailové adresy a [jméno] [příjmení] (sic!) nebyla zaměstnancem ani zástupcem žalované, žalovaná také nesdělila, že by náhradu škody řešil jiný subjekt. Žalobkyně od žalované žádnou fakturu neobdržela.

6. Žalovaná se následně ve svém vyjádření ze dne [datum] vyjádřila, že ke vzniku škody došlo [datum], přičemž žalovaná reklamovala vzniklou škodu e-mailem zaslaným žalobci dne [datum] z adresy [email] na adresu [email], vedenou v systému [anonymizováno] na jméno [jméno] [příjmení]. Veškeré škodní události řeší v zastoupení žalované [právnická osoba] [právnická osoba], která je jediným akcionářem žalované. Žalovaná považovala reklamaci za řádnou, když v příloze uvedeného e-mailu byl CMR list, a tedy měla žalobkyně veškeré informace o předmětné přepravě i o poškozené přepravované věci. Reklamace pak ze strany žalobkyně nebyla odmítnuta. Faktura [anonymizováno] byla vystavena dne [datum] a doručena žalobkyni e-mailem z adresy [email] na adresu [email], který odeslala účetní [právnická osoba] [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. Zápočet ze dne [datum] byl odeslán žalobkyni dne [datum], a to obyčejnou zásilkou na adresu sídla společnosti. Zjištěný skutkový stav 7. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně pro žalovanou provedla na základě objednávek žalované postupně ve třech případech přepravy osobních automobilů: od [datum] do [datum] z [obec] do [obec], dále od [datum] do [datum] z [anonymizováno], [země], do [anonymizováno], [země], a konečně od [datum] do [datum] z [anonymizováno] do [anonymizováno], [země], a [anonymizováno], [země]. K jednotlivým přepravám žalobkyně postupně vystavila žalované tři faktury, a to fakturu [číslo] [rok] na částku 245 eur a fakturu [číslo] [rok] na částku 980 eur, obě ze dne [datum] s platební lhůtou [datum], a dále fakturu [číslo] [anonymizováno] / [rok] ze dne [datum] na částku 450 eur s platební lhůtou [datum].

8. Žalovaná následně ve stanovené lhůtě splatnosti ony faktury neuhradila: v případě faktur [číslo] 2021 a [číslo] 2021 provedla jejich úhradu až dne 12. 1. 2023 (viz potvrzení o provedené odchozí platbě č.l. 35 a transaction confirmation č.l. 36). Fakturu [číslo] [anonymizováno] / [rok] pak žalovaná neuhradila s tím, že proti této faktuře započetla svou fakturu č. [anonymizováno] ze dne [datum] na částku 450,42 eur splatnou 9. 12. 2022, a to za poškození při přepravě (transport damage) (viz Invoice [anonymizováno] č.l. 38). Poškození přepravovaného osobního automobilu spočívalo v poškrábání disku kola osobního vozidla (viz fotografie č.l. 74 až 75). Dne 20. 12. 2021 přeposlala [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba] [právnická osoba] adresátu [jméno] [příjmení] e-mail s předchozí zprávou [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba] pro [jméno] [příjmení] a činila příjemce e-mailové zprávy odpovědným za způsobenou škodu, k jejímuž vyčíslení mělo dojít následně po obdržení konečné faktury (viz e-mailová komunikace č.l. 48). E-mailová schránka vedená pod jménem [anonymizována dvě slova] byla na adrese [email] (viz screenshot obrazovky č.l. 81). [právnická osoba] dne 15. 11. 2022 požádala po žalované úhradu nároku ve výši 450,42 eur za škodu vzniklou dne [datum], k čemuž přiložila mj. fakturu v německém jazyce (viz daňový doklad-nárok za přepravní škodu č.l. 49). Společnost [příjmení] [příjmení] [jméno] stanovila náklady na opravu částkou 624,56 eur (viz nabídka v německém jazyce č.l. 50 p.v.). [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] [anonymizováno] poslala dne [datum] e-mail označený jako„ [anonymizováno] [právnická osoba] – faktura [anonymizováno]“ v německém jazyce na adresu [email] (viz e-mailová komunikace č.l. 70). Dle e-mailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byl rozdíl mezi částkou 624,56 eur fakturovanou [právnická osoba] [příjmení] a požadovaným nárokem 450,42 eur dán na základě dohody majitele společnosti [právnická osoba] a pojišťovny na snížení částky (viz e-mailová komunikace č.l. 57).

9. Soud provedl i další důkazy, z nichž však nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Právní posouzení věci 10. Podle § 2555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále také jen jako„ o. z.“), smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle čl. 32 odst. 1 písm. a) Úmluvy přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) ve znění vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen„ Úmluva CMR“) se nároky z přeprav, na něž se vztahuje úmluva, promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky.

13. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

14. Podle § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

15. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

16. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

17. Žalobkyně a žalovaná uzavřely postupně ve třech případech smlouvy o přepravě ve smyslu § 2555 a následujících o. z. Vzhledem k tomu, že v případě přeprav následně fakturovaných fakturami [číslo] [rok] a [číslo] [anonymizováno] / [rok] ležela místa nakládky a vykládky ve dvou různých státech, kteréžto jsou smluvními státy Úmluvy CMR, kterážto je dále platná a závazná také pro Českou republiku, bylo na místě aplikovat na uvedené dvě přepravy také ustanovení Úmluvy CMR. Nicméně tato neupravuje podrobně otázku úhrady smluvené úplaty za přepravu, proto se použijí příslušná ustanovení občanského zákoníku. Žalobkyně a žalovaná tedy sjednaly formou písemné objednávky a její akceptace následným faktickým provedením smlouvu o přepravě věci ve smyslu § 2555 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně jako dopravce zavázala žalované ve třech případech provést přepravy osobních vozidel v rámci [země], [země] a [země]. Žalovaná se pak zavázala zaplatit žalobkyni úplatu (přepravné). Žalobkyně svou povinnost plynoucí ze smluv splnila, když přepravy ve všech případech provedla a přepravované zboží - osobní automobily - dodala do místa určení. Žalobkyně žalovanou vyzvala ke splnění její povinnosti jednotlivými fakturami: částku 245 eur z faktury [číslo] [rok] byla žalovaná povinna uhradit do [datum], stejně tak částku 980 eur z faktury [číslo] [rok] a částku 450 eur z faktury [číslo] [anonymizováno] / [rok] do [datum]. Pokud jde o faktury [číslo] [rok] a [číslo] [rok], tak žalovaná tyto de facto uznala, když je po podání žaloby uhradila, a to konkrétně dne [datum]. Žalobkyně potvrdila, že tyto platby obdržela. Vzhledem k tomu, že v předmětné části 1 225 eur byla již žaloba bezpředmětná (a žalobkyně ji nevzala zpět), soud žalobu co do částky 1 225 eur zamítl, kdy žalovaná své závazky vůči žalobkyni v uvedené části již uhradila. Nicméně vzhledem k tomu, že v případě obou uvedených faktur došlo k jejich úhradě až po jejich splatnosti, potažmo po podání žaloby, byla žalovaná s úhradou ode dne následujícího po splatnosti – tj. od [datum] - v prodlení, pročež žalobkyni podle § 1970 o. z. svědčí od tohoto data také právo na zákonný úrok z prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 11,75 % ročně. Žalobkyně nicméně požadovala zákonný úrok z prodlení až ode dne [datum]. Soud přitom je vázán návrhem žalobkyně, tento nemůže překročit, pročež soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 1 225 eur za období od [datum] do [datum], přičemž kapitalizovaný úrok činí částku 147,88 eur.

18. Pokud jde o závazek žalované ze smlouvy o přepravě, resp. z faktury [číslo] [anonymizováno] [rok], pak žalovaná sice nepopřela, že by ke vzniku tohoto jejího závazku na základě uskutečněné přepravy došlo, nicméně namítala, že v případě uvedené přepravy došlo k poškození jednoho z přepravovaných vozidel, což u žalobkyně reklamovala a následně jí dne [datum] vyfakturovala částku 450,42 eur coby náhradu škody. Uvedenou částku pak započetla vůči svému závazku 450 eur z faktury [číslo] [anonymizováno] [rok] za uvedenou přepravu. Podle výše zmíněného článku 32 odst. 1 písm. a) Úmluvy CMR činí při neúmyslném poškození zásilky promlčecí lhůta jeden rok, který počíná běžet vydáním zásilky. V daném případě byla zásilka vydána, resp. vyložena dne [datum]. Tímto dnem tedy počala běžet jednoletá promlčecí lhůta, jejíž konec připadl na [datum]. Žalovaná předložila e-mailovou komunikaci, dle níž byla žalobkyně e-mailovou zprávou ze dne [datum] vyrozuměna o vzniku škody při předmětné přepravě dne [datum], přičemž tuto komunikaci žalovaná považovala za uplatnění reklamace. Z doložených fotografií je zjevné, že k poškození disku kola osobního vozidla došlo, pročež lze s žalovanou souhlasit, že důvod reklamace v dané věci byl dán. Nicméně jakkoliv k vyrozumění žalobkyně došlo v rámci oné jednoleté promlčecí lhůty, tak na základě provedených důkazů nutno konstatovat, že ono vyrozumění bylo zasláno [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] [právnická osoba], tedy třetí osobou, a nikoliv žalovanou, resp. osobou oprávněnou za žalovanou jednat. Úmluva CMR uplatnění reklamace třetí osobou sice výslovně neupravuje, soud nicméně v tomto směru odkazuje na judikaturu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2499/2009 (na který ostatně ve svém podání ze dne [datum] poukazovala i sama žalovaná), dle nějž„ o reklamaci ve smyslu Úmluvy CMR půjde též tehdy, bude-li projev oprávněného obsahovat oznámení o skutečnostech, jež zakládají jeho nároky z přepravy vůči dopravci, a vyplývá-li z něho vůle tyto nároky vůči dopravci uplatnit.“ Z uvedeného rozhodnutí tedy vyplývá, že reklamace musí být projevem vůle právě oprávněného, nikoliv třetí osoby. Ostatně, analogicky lze poukázat na ustanovení § 1922 o. z. týkající se splnění závazků obecně, dle nějž„ jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli“. Tedy i toto ustanovení pro uplatnění reklamace předpokládá projev vůle oprávněného, (pro úplnost soud podotýká, že příslušná ustanovení § 2555 a násl. o. z. ohledně smluv o přepravě zvláštní úpravu uplatnění práv z vadného plnění neobsahují, pročež je na místě vycházet z obecné úpravy, tedy mj. z § 1922 o. z.). Žalovaná ostatně ve svém vyjádření de facto připustila, že reklamaci neuplatnila sama, nýbrž že byla zaslána [právnická osoba] [právnická osoba] coby jediným akcionářem žalované. Nicméně akcionářský vztah [právnická osoba] [právnická osoba] vůči žalobkyni nikterak nezakládá oprávnění jmenované společnosti za žalovanou jednat, resp. uplatňovat její práva, včetně práva reklamace, a to bez ohledu na to, nakolik je akcionářský vztah známý či dohledatelný z veřejného rejstříku. K tomu, aby byla za žalovanou reklamace řádně uplatněna třetí osobou, by bylo zapotřebí při takovém uplatnění prokázat, že třetí osoba je k jednání za žalovanou oprávněna (typicky plnou mocí). Z provedeného dokazování ovšem nevyplynulo, že by [právnická osoba] [anonymizováno] žalobkyni nějaké zmocnění k vyřizování reklamace za žalovanou předložila, případně že by o takovém zmocnění žalobkyni informovala přímo žalovaná. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že vyrozumění žalobkyně ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] nepředstavovalo řádné uplatnění reklamace, když nešlo o uplatnění oprávněnou osobou. K jinému uplatnění reklamace ve vztahu k předmětné přepravě pak ze strany žalované vůči žalobkyni v rámci oné jednoroční lhůty nedošlo. Dne [datum] tedy uplynula promlčecí lhůta k uplatnění reklamace. K vystavení faktury (č. [anonymizováno]) týkající se škody žalovanou a k jejímu následnému zaslání došlo až po uplynutí oné jednoleté promlčecí lhůty. A jelikož žalobkyně k oné reklamaci vznesla námitku promlčení, nelze k reklamaci přepravy již přihlížet. Podle § 1989 odst. 1 o. z. pak lze započíst i pohledávku, která je promlčená, došlo-li k promlčení až po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Nicméně pro uplatnění této zákonné výjimky v daném případě nebyly splněny podmínky. Žalovaná totiž svoji fakturu vůči žalobkyni vystavila až dne [datum] se splatností dne [datum], tedy po uplynutí oné jednoleté promlčecí doby (jak je již uvedeno výše). Promlčení tedy nastalo ještě před tím, než se pohledávky staly způsobilými k započtení – nelze započíst pohledávku, která v době uplynutí promlčení dosud nebyla splatná, resp. ke které ještě žalované nevzniklo právo požadovat její uspokojení (ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z.). Lze tedy shrnout, že jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit přepravné ve výši 450 eur z faktury [číslo] [anonymizováno] [rok] a jelikož nebyly splněny podmínky pro započtení tvrzeného nároku žalované vůči žalobkyni, soud žalobě co do částky 450 eur vyhověl a zavázal žalovanou tuto částku žalobkyni uhradit. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 450 eur vyzvala fakturou, přičemž žalovaná byla povinna částku uhradit do [datum]. Jestliže tak neučinila, je od [datum] v prodlení, pročež žalobkyni podle § 1970 o. z. svědčí od tohoto data také právo na zákonný úrok z prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 11,75 % ročně. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 450 eur za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž k úhradě tohoto úroku soud žalovanou zavázal. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu na vymáhání ve výši 120 eur, přičemž z jejího vyjádření vyplývá, že šlo o paušální náklady ve výši 40 eur na každou z předmětných faktur. Podle § 3 výše zmíněného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky částku 1 200 Kč. V případě nárokované částky 120 eur je zjevné, že náhradou vymáhání ve smyslu nároku žalobkyně (potažmo příslušné položky formuláře Evropského řízení o drobných nárocích) jsou míněny právě náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tyto náklady lze uplatnit mezi podnikateli, přičemž podnikateli jsou jak žalobkyně, tak žalovaná. Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou ve smyslu § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky, přičemž dle čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne [datum] o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (která byla do českého právního řádu implementována právě v podobě zmíněného nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) má věřitel nárok na náhradu nákladů v paušální výši již z důvodu nastalého prodlení s peněžitým plněním. Pro uplatnění, resp. přiznání těchto nákladů tedy není relevantní následný výsledek uplatnění, konkrétně výrok rozsudku. V této věci pak bylo prokázáno, že žalovaná byla v prodlení s plněním 3 výše uvedených faktur vůči žalobkyni. Žalobkyni tak svědčí právo na náhradu nákladů vzniklých uplatněním včas neuhrazené pohledávky. Jak již bylo řečeno, činí výše těchto nákladů 1 200 Kč za každou neuhrazenou pohledávku. Žalobkyně ovšem ve svém návrhu požadovala částku 40 eur za každou neuhrazenou pohledávku, přičemž po přepočtu této částky na koruny české dle kurzovního lístku ČNB ze dne [datum] (1 euro = 23, 375 Kč) jde o částku 935 Kč za pohledávku, v případě tří pohledávek tedy 2 805 Kč, tedy nižší, než je možná dle uvedeného nařízení vlády. Soud je však vázán žalobním návrhem a tento nemůže překročit. Soud tedy dále zavázal žalovanou k úhradě částky 120 eur (odpovídající částce 2 805 Kč) coby náhrady nákladů vzniklých uplatněním včas neuhrazené pohledávky žalobkyni. Náklady řízení a lhůta k plnění 19. Žalobkyně byla se svojí žalobou úspěšná z části, proto bylo ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. na místě posoudit míru úspěchu účastníků ve věci. Poměr úspěchu žalobkyně a žalované stanovil soud na základě kapitalizování žalobou uplatněných nároků včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tedy ke dni [datum], vůči skutečně žalobkyni přiznaným nárokům. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala zaplacení částky 1 675 eur spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 254,51 eur a dále částku 120 eur coby náhrady nákladů vzniklých uplatněním včas neuhrazené pohledávky, tedy celkem 2 049,51 eur, přičemž se žalobkyni dostalo částky 450 eur spolu s kapitalizovanými úroky 68,38 eur (z částky 450 eur) a 147,88 eur (z částky 1 225 eur) a dále 120 eur coby náhrady nákladů vzniklých uplatněním včas neuhrazené pohledávky, tedy celkem 786,26 eur. Úspěch žalobkyně v řízení tak činil 38,4 % a její neúspěch 61,6 %, žalobkyni tedy nepřísluší náhrada nákladů řízení, když byla z větší části procesně neúspěšná (38,4 % - 61,6 % = - 23,2 %, tedy záporná hodnota). Konsekventně pak byla žalovaná ve věci úspěšná z 38,4 %, přísluší jí tedy 38,4 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto jsou představovány paušální náhradou za 1 úkon a 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum] (když ostatní vyjádření žalované soud nepovažoval za účelné úkony, když jejich předmětem bylo upřesnění, resp. doplnění tvrzení z vyjádření ze dne [datum]). Ze zmíněné částky tak žalované náleží poměrná část dle jejího úspěchu ve věci, tedy 115,20 Kč, které je žalobkyně povinna žalované nahradit. Pro úplnost soud dodává, že k částečnému zamítnutí žaloby (a souvisejícímu neúspěchu žalobkyně) došlo pro jednání žalované, která po podání žaloby zaplatila 2 ze 3 předmětných faktur. V návaznosti na to by pak zákonem předpokládaný postup žalobkyně byl takový, že žalobkyně by v poměrně části vzala svou žalobu zpět a následně by došlo k zastavení části řízení, kdy žalobkyni by příslušely (poměrné) náklady ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně však v příslušné části svou žalobu zpět nevzala, proto bylo namístě žalobu v této části zamítnout.

20. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení