46 C 36/2024 - 80

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 202 694,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 270,50 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 201 424 Kč se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 202 694,50 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že proti ní bylo vedeno [adresa] trestní stíhání pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 28. 2. 2020, rozsudkem ze dne 21. 9. 2021 byla žalobkyně uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a povinnosti nahradit škodu ve výši 100 000 Kč. Rozsudek byl k odvolání žalobkyně zrušen. Následně byla žalobkyně opětovně shledána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na 3 léta. Tento rozsudek byl zrušen rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2022 a bylo znovu rozhodnuto o vině žalobkyně ze spáchání trestného činu krádeže dle § 205 odst. 1, písm. a), b) trestního zákoníku a porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Žalobkyně podala proti rozsudku dovolání. Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 21. 3. 2023 zrušil rozsudky I. a II. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 30. 5. 2023 byla žalobkyně dle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby. Žalobkyně svou žalobou požaduje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně byla dne 27. 2. 2020 zadržena na veřejném místě před zraky mnoha lidí a své rodiny na letišti v [Anonymizováno], kam se jela s rodinou podívat na jeho odlet. Byla zadržena a převezena na policejní služebnu, neměla ponětí, o co v dané věci jde, neboť na 4. 3. 2020 byl domluven její výslech s policejním orgánem v [adresa]. Byla vzata do cely předběžného zadržení, kde musela strávit noc bez přítomnosti rodinných příslušníků, což pro ni bylo extrémně traumatizující. Po zadržení nemohla žalobkyně spát, objevily se další problémy psychického rázu, neboť neměla tušení, o jakou záležitost se jedná. Traumatizující pro žalobkyni bylo též vydání odsuzujícího rozsudku, kterým byl žalobkyni uložen dokonce nepodmíněný trest odnětí svobody, z čehož se žalobkyně zhroutila. Následně byla ještě 2x odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody a k náhradě škody ve výši 100 000 Kč, 3x nezákonně uznána vinnou, jednou dokonce pravomocně. Všechny nezákonné odsuzující rozsudky měly vliv na psychický stav žalobkyně. Vedle toho se žalobkyně domáhá náhrady škody ve výši 2 694,50 Kč, představující žalovanou nepřiznanou náhradu nákladů obhajoby v naříkaném trestním řízení. Žalovaná se se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy obrátila dne 24. 10. 2023 na žalovanou, žalovaná vyhověla nároku žalobkyně na náhradu škody toliko částečně, pokud se jedná o náhradu nemajetkové újmy, žalovaná se za nezákonný postup orgánů činných, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, omluvila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná uvedla, že u ní žalobkyně podáním ze dne 26. 10. 2023 uplatnila svůj nárok na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 48 209 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 500 000 Kč. Žalovaná požadavku žalobkyně na náhradu nákladů obhajoby vyhověla co do částky 45 514,50 Kč a vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonné trestní stíhání, ostatní nároky odmítla svým stanoviskem ze dne 22. 1. 2024. Žalovaná neposkytla náhradu za převzetí a přípravu obhajoby v požadované výši 3 000 Kč, ale toliko ve výši 1 500 Kč a nepřiznala odměnu ani za žádost o přezkoumání postupu, neboť tento úkon ve spisu nedohledala. Přiznala tak odměnu za 9 úkonů právní služby á 1 500 Kč, 3 úkony á 750 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné ve výši 16 293 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 5 808 Kč. Co se týče nároku náhradu nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí, žalobkyně neuvedla takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci. Přihlédla k tomu, že žalobkyně problémy psychického rázu nijak neprokazuje, žalobkyně má již záznam v trestním rejstříku z roku 2007, mimo to byla odsouzena na [Anonymizováno] pro spáchání trestného činu krádeže a podvodu za obdobné jednání, po dobu naříkaného trestního stíhání bylo vedeno trestní stíhání pro podvod dle § 209 odst. 1, 4 písm. b) trestního zákoníku. S ohledem na trestní minulost žalobkyně, souběžné trestní řízení před [adresa], skutečnosti, že se žalobkyně skrývala ve [Anonymizováno], byla zproštěna z důvodu důkazní nouze, skutečnosti, že neprokázala, že by nemohla spát a že se objevily problémy psychického rázu, považuje žalovaná vyslovenou omluvu za dostačující zadostiučinění nemajetkové újmy.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění 4. Z podání žalobkyně ze dne 24. 10. 2023, zaslaného prostřednictvím jejího zástupce [Anonymizováno], s názvem Uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním plyne, že se žalobkyně obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy, které jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném [adresa] Žalobkyně požadovala částku 48 209 Kč z titulu náhrady nákladů obhajoby v naříkaném řízení a dále požadovala zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. Uvedla, že trestní stíhání trvalo 1190 dnů, žalobkyně byla zadržena na veřejném místě před zraky mnoha lidí, včetně jejich dcer na letišti v [Anonymizováno] a převezena na policejní služebnu, aniž měla ponětí, o co v dané věci jde, neboť na 4. 3. 2020 měla domluven výslech s policejním orgánem v [adresa]. Žalobkyně vždy plně s orgány činnými v trestním řízení spolupracovala. Byla vzata cely předběžného zadržení, strávila zde noc bez svých rodinných příslušníků, což pro ni bylo enormně traumatizující. Po tomto svém zadržení nemohla spát. Objevily se u ní další problémy psychického rázu. Další traumatizující skutečností bylo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, po kterém se psychicky zhroutila. Byť byl tento rozsudek zrušen, byla následně 2x opakovaně odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody a náhradě škody ve výši 100 000 Kč. Během trestního stíhání byla třikrát nezákonně uznána vinou ze skutku, který nespáchala, jednou dokonce pravomocně. Nezákonné rozsudky pak vedly ke zhoršení psychického stavu.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 22. 1. 2024 vyplývá, že žalovaná po provedeném šetření v souladu s konstantní judikaturou uzavřela, že v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2020. Žalovaná přiznala žalobkyni částku 45 514,50 Kč, představující náhradu škody v podobě vynaložených nákladů právního zastoupení v naříkané věci. Ověřila, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s obsahem trestního spisu, nicméně za převzetí a přípravu obhajoby přiznala toliko částku 1 500 Kč, nikoliv navýšenou odměnu ve výši 3 000 Kč, kterou požadovala žalobkyně. Taktéž nepřiznala odměnu za žádost o přezkoumání postupu ze dne 11. 3. 2020, neboť tento úkon ve spisu nedohledala. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalovaná konstatovala, že usnesením [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2020 došlo k porušení práva žalobkyně nebýt trestně stíhán jinak než důvodu a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná také žalobkyni vyslovila omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno uvedené nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, přičemž omluvu považuje za dostatečné zadostiučinění.

6. Z vyčíslení nákladů obhajoby za dne 10. 8. 2023 plyne, že obhájce žalobkyně účtoval za jeden úkon právní služby částku 1 500 Kč, respektive 750 Kč. Celkem bylo žalobkyni účtováno 13 úkonů právní služby, z nich čtyři byly účtovány poloviční sazbou a dále byla účtováno trojí cestovné a náhrada za ztrátu času na cestě.

7. Z e-mailu ze dne 14. 12. 2023 plyne, že zástupce žalobkyně zaslal [Anonymizováno], odboru odškodňování zprávu, v níž uvedl, že první poradu s klientkou účtuje v rámci převzetí a přípravy věci, k níž došlo 27. 2. 2023 v pozdních večerních hodinách, kdy mu bylo voláno tehdejším opatrovníkem žalobkyně, že žalobkyně byla zadržena a další den má proběhnout její výslech, kterého se zúčastnil v substituci jeho kolega.

8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobou uplatněná náhrada nákladů obhajoby byla žalobkyni vyúčtována a zaplacena.

9. Z podání ze dne 11. 3. 2020, zaslaného [Anonymizováno], plyne, že žalobkyně prostřednictvím svého obhájce požádala o přezkoumání postupu státního zástupce dle ustanovení § 157a. Na toto bylo reagováno [Anonymizováno] přípisem ze dne 6. 5. 2020, kterým byla žalobkyně vyrozuměna o vyřízení své žádosti.

10. Ze spisu [adresa][Anonymizováno], byly provedeny následující listiny, z nichž byly zjištěny nyní, že uvedené skutečnosti. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2020 plyne, že žalobkyně byla obviněna z trestného činu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b). odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Z přípisu [Anonymizováno] ze dne 4. 12. 2019 zaslaného [adresa] plyne, že policie požádala státního zástupce o vydání předchozího souhlasu se zadržením žalobkyně podezřelé ze spáchání trestného činu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b). odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Souhlas se zadržením podezřelé byl dán dne 6. 12. 2019 státním zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 28. 2. 2020 je zřejmé, že žalobkyně byla dne 27. 2. 2020 ve 23:30 dle § 76 odstavec jedna tr. řádu zadržena po předchozím písemném souhlasu státního zástupce, kdy byla ve 23:20 hodin na mezinárodním letišti [jméno FO] v odletové hale terminálu 2 zachycena osoba odpovídající osobě v systému PATROS, přičemž bylo zjištěno, že po osobě je vyhlášeno celostátní pátrání ze dne 2. 1. 2020 a na tuto osobu je vydán předběžný souhlas se zadržením. Vůči žalobkyni nebylo užito pout při zadržení, byla provedena osobní prohlídka a žalobkyně byla propuštěna 28. 2. 2020 v 15:

10. Z přípisu Policie České republiky ze dne 4. 3. 2020 plyne, že v době zadržení se pohybovala ve společnosti muže a dvou mladších dívek. Do cely předběžného zadržení byla předána 28. 2. 2020 ve 4:

0. Z protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 28. 2. 2020 plyne, že žalobkyni bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání z přečinu krádeže a porušování domovní svobody dne 28. 2. 2020. Žalobkyně uvedla, že na letiště se jela podívat se na odlet zpěváka [Anonymizováno]. Byla zde v doprovodu svého opatrovníka a svých dvou [Anonymizováno], nar. [datum] a [jméno FO] nar. [datum]. Žalobkyně uvedla, že se cítí nevinná a že nic z toho, co jí kladeno za vinu, neudělala. V den, kdy mělo dojít ke skutku, byla v [adresa], popis její osoby nesouhlasí, s policií bude nadále spolupracovat, a pokud to bude potřeba, může orgánům vydat svůj cestovní pas a pas opatrovníka. Z obžaloby ze dne 8. 6. 2020, doručené [datum], je patrné, že žalobkyně byla obžalována z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b). odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kdy si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, čin spáchala vloupáním a způsobila tak na cizím majetku větší škodu a jednak neoprávněně vnikla do obydlí jiného a při činu překonala překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Z přípisu [Anonymizováno] ze dne 26. 8. 2020, nazvaného vyrozumění o nedoručení písemnosti, soud zjistil, že policie prováděla v uplynulých dnech šetření k pobytu žalobkyně za účelem doručení písemnosti soudu. Šetření bylo opakovaně prováděno na adrese trvalého pobytu, ale jde o dům v současné době neobydlený, bez známek pohybu osob. Šetření bylo prováděno i v evidencích [Anonymizováno] a nepodařilo se z nich zjistit žádný kontakt na jmenovanou. Ze sdělení policejního prezidia [Anonymizováno] [adresa] je patrno, že mezinárodní pátrání po žalobkyni na základně na základě EZR bylo řádně vyhlášeno do schengenského informačního systému i do států k systému nepřipojených, avšak EZR aplikujících. Pátrání nadále pokračuje, avšak do současné doby se osobu nepodařilo lokalizovat a nejsou k dispozici žádné nové poznatky o jejím pobytu na základě poskytnuté informace týkající se možného pobytu žalobkyně ve [Anonymizováno] v městě [Anonymizováno] bylo sděleno, že tento poznatek byl postoupen na SIRENA [Anonymizováno] za účelem přijetí příslušných opatření k vypátrání osoby žalobkyně. Z usnesení soudu ze dne 17. 6. 2021 je patrné, že dle § 305 tr. řádu bylo proti žalobkyni konáno řízení jako proti uprchlé. Z výpisu z centrální evidence vězněných osob, provedené dne 21. 7. 2021 plyne, že žalobkyně pobývala ve věznici v době od 13. 8. 2008 do 29. 9. 2008 a od 17. 11. 2006 do 22. 5. 2007. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná má jeden záznam v Rejstříku trestů, a to ze dne 28. 3. 2007 pro trestný čin loupeže a krádeže, kdy byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem na dobu 30 měsíců s odkladem na pět let. Z rozsudku [Anonymizováno] [adresa] ze dne 21. 9. 2021 plyne, že žalobkyně byla shledána vinnou přečinem krádeže dle § § 205 odst. 1 písm. b). odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku se zařazením do věznice s ostrahou a povinnosti nahradit škody ve výši 100 000 Kč. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 4. 11. 2021 vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně, neboť je nutné ve věci učinit rozhodnutí nové. Soudu prvního stupně bylo vytčena celá řada procesních pochybení, na základě kterých odvolací soud uzavřel, že v řízení došlo k podstatným vadám, které mohou mít vliv na správnost a zákonnost napadeného rozsudku, když bylo porušeno ustanovení, jimž se má zabezpečit objasnění věci a zejména právo obhajoby, přičemž tyto vady nelze odstranit ve veřejném zasedání konaném u odvolacího soudu. Právo na obhajobu bylo porušeno tím, že ve věci bylo soudem vedeno řízení jako řízení proti osobě uprchlé, a to v situaci, kdy pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky. Institutu řízení proti uprchlému, bylo v daném případě zneužito jen za účelem rychlosti trestního řízení, respektive k jeho urychlení a za účelem překotně rychlého vyřízení věci a odvolací soud má za to, že nebyly využity všechny prostředky k dosažení osobní účasti obviněné v řízení, které se jich dotýká. Z evropského zatýkacího rozkazu je patrné, že tento byl vydán dne 17. 12. 2021. Je z něj patrno, že žalobkyně se nachází na neznámém místě a je možné předpokládat, že se nachází na území [Anonymizováno]. Z usnesení soudu ze dne 22. 4. 2022 je zřejmé, že řízení proti žalobkyni se bude konat jako řízení proti uprchlému. Z rozsudku [adresa] ze dne 21. 6. 2022 plyne, že žalobkyně byla shledána vinou z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b). odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let a povinnosti nahradit škodu ve výši 100 000 Kč. Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 11. 10. 2022 plyne, že dle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu a odvolací soud znovu rozhodl tak, že shledal žalobkyni vinou přečinem krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let s tím, že poškození byli se svým nárokem náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podání SIRENE, Interpol, Europol (policejního prezidia) ze dne 27. 1. 2023, zaslaného [adresa], je patrné, že žalobkyně byla zadržena ve [Anonymizováno] na základě evropského zatýkacího rozkazu. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023 vyplývá, že rozsudek [adresa] byly zrušeny, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a [Anonymizováno] [adresa] bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl. Z rozsudku [datum] je zřejmé, že žalobkyně byla shledána vinou v řízení vedené tímto soudem pod sp. zn. [Anonymizováno] zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství, za což byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 roků, současně byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice částku 1 788 465 Kč. Skutku jsem měla dopustit tím, že nejméně od září 2011 do prosince 2019 s úmyslem vylákat neoprávněným majetkový prospěch před úředními osobami a lékaři svým účelovým chováním podpořeným verbálním projevem žalobkyně vědomě předstírala duševní onemocnění, v důsledku čehož jí byl přiznán příspěvek na péči osobám se zdravotním postiženým závislým na péči jiné osoby. Z výroku rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalobkyně byla dne 6. 11. 2018 zadržena na území [Anonymizováno] v [adresa], a to s dalšími dvěma spolupachateli poté, co kontaktovali seniorku v jejím obydlí jakožto falešní pracovníci elektrárenské společnosti, pod záminkou přeplatku za elektřinu se nechali pozvat přímo do domu , odkud pak v nestřeženém okamžiku odcizili finanční hotovost, kdy jmenovaná poté předstírala psychickou poruchu, i když byla přistižena přímo při páchání trestné činnosti, kdy se všichni pachatelé chovali naprosto odpovídajícím způsobem, téhož dne byla na základě rozhodnutí soudu umístěna do vazby, kde se nacházela až do 20. 8. 2019. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně byla ve věci vedené [adresa] pravomocně odsouzena k podmíněnému trestu. Z rozsudku [adresa] [datum] je patrno, že žalobkyně byla dle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala. Rozhodnutí nabylo právní moci 30. 5. 2023.

11. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly navrženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Zástupce žalobkyně s ohledem na dlouhodobý pobyt žalobkyně v zahraničí a na skutečnost, že se nezamýšlí vrátit do [Anonymizováno], další důkazy nenavrhl. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě s přihlédnutím k tvrzení strany bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Proti žalobkyni bylo zahájeno dne 28. 2. 2020 trestní stíhání pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobkyně byla zadržena na letišti v nočních hodinách, byla umístěna do cely předběžného zadržení, bylo jí sděleno obvinění, byla vyslechnuta a následně byla propuštěna. Následně se již úkonů trestního řízení neúčastnila. Řízení bylo vedeno proti žalobkyni jako proti uprchlé, což po prvním odsuzujícím rozsudku k 1 roku nepodmíněně a povinnosti nahradit škodu, odvolací soud soudu I. stupně vytknul. Následně byly procesní chyby napraveny, bylo zjištěno, že žalobkyně se patrně nachází na území [Anonymizováno], byl vydán evropský zatýkací rozkaz a řízení znovu vedeno proti žalobkyni jako proti uprchlé, přičemž byla soudy I. a II. stupně odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody. K dovolání žalobkyně však byly rozsudky obou soudů zrušeny pro procesní vady a následně soud I. stupně dne 30. 5. 2023 žalobkyni zprostil obžaloby. Žalobkyně byla současně s naříkaným trestním stíháním stíhána též před [adresa] pro zločin podvodu, přičemž jí hrozil trest až 8 let odnětí svobody. Žalobkyně již v minulosti pobývala ve věznici, 3x v letech 2006 až 2011, a to po dobu 6 měsíců, 4 měsíce a 8 měsíců. Následně pobývala ve vazbě na [Anonymizováno] po dobu 9,5 měsíce na přelomu let 2018-2019, přičemž byla stíhána pro obdobnou věc, pro kterou byla stíhána v naříkaném řízení. Pokud se jedná o újmu, z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že jí vznikla újma tím, že byla zadržena na veřejnosti a před svými rodinnými příslušníky, vzata do cely předběžného zadržení, kde musela strávit noc bez rodinných příslušníků, což pro ni bylo traumatizující, poté trpěla poruchami spánku a obávala se uvěznění. Traumatizující pro žalobkyni bylo též vydání rozsudku, kterým byla nepravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu. V souvislosti s naříkaným trestním stíháním žalobkyni vznikla též škoda v podobě vynaložených nákladů obhajoby. Žalobkyně se se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy obrátila na žalovanou. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za které se žalobkyni omluvila. Současně přiznala žalobkyni náhradu nákladů obhajoby, ovšem nikoliv ve výši uplatněné žalobkyní.

13. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

16. Po skutkové stránce se žalobkyně domáhá po žalované, aby jí byly uhrazeny v plné výši náklady, které vynaložila na svou obhajobu ve věci vedené [adresa], a aby byla v peněžní formě odčiněna újma, která jí vznikla tím, že byla trestně stíhána a obžaloby zproštěna.

17. Úkolem žaloby je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

18. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, na základě kterého došlo k nemajetkové újmě a škodě na straně žalobkyně. V řízení též došlo k vydání jednoho dalšího nezákonného rozhodnutí v podobě pravomocného odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, který byl následně rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušen. Zde soud podotýká, že prvostupňové rozhodnutí soudu, byť byla odsuzující, nelze považovat za nezákonné rozhodnutí, pokud nenabyla právní moci a nebyla zrušena nadřízeným soudem.

19. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013). K nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

20. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání. Ve věci samé byl následně vynesen zprošťující rozsudek. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu shora citovaného zákona.

21. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobkyně byla, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhána. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 22. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

23. Trestní stíhání žalobkyně, jak výše uvedeno, bylo zahájeno 28. 2. 2020 doručením usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni a bylo skončeno dne 30. 5. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým byla žalobkyně pravomocně obžaloby zproštěna. Trestní stíhání tak trvalo celkem 3 roky a 3 měsíce.

24. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobkyně byla stíhána pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b). odst. 3 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku za což jí hrozil trest odnětí svobody 1 rok až 5 let. Uvedené přečiny nejsou spojeny s významnou mírou společenského a morálního odsouzení jako je tomu např. u násilných trestných činů.

25. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a vyslovení omluvy, jehož se žalobkyni od žalované dostalo, se soudu jeví jako dostačující.

26. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě velela, ve věci žalobkyně nejde.

27. Žalobkyně byla zadržena v nočních hodinách za přítomnosti svého druha a svých dcer ve věku 17 a 19 let na základě předchozího souhlasu státního zástupce se zadržením. Byla převezena celu předběžného zadržení, bylo jí sděleno obvinění a následujícího dne v odpoledních hodinách byla propuštěna. Po svém propuštění se již žádného úkonu neúčastnila, byla nekontaktní, v průběhu času bylo zjištěno, že se žalobkyně patrně nachází ve [Anonymizováno], což se následně i potvrdilo. Délka řízení byla tak do jisté míry způsobena právě nepřítomností žalobkyně, která se skrývala a trestnímu stíhání se zcela zjevně vyhýbala. Nad to byla vedle naříkané věci stíhána též před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] pro mnohem závažnější trestnou činnost, a to zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, kterým způsobila českému státu škodu přesahující 1,75 milionu Kč, pro který byla pravomocně odsouzena.

28. Ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že vznik nemajetkové újmy je prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně. Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek NS z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

29. Na tomto místě je třeba uvést, že každé trestní řízení způsobuje významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti i dobré pověsti. Stejně tak vyvolává v člověku nepohodlí a jeho myšlenky ulpívají na otázkách týkajících se trestního stíhání. Na druhé straně však stojí veřejný zájem na vyšetřování trestné činnosti a potrestání pachatelů. Významným je proto posouzení přiměřenosti vztahu mezi veřejným zájmem vymezeným v trestním zákoně, účelem trestu a základními právy konkrétního obviněného. Uvedený veřejný zájem ovšem nepůsobí absolutně, stejně jako nelze absolutizovat stěžovatelova základní práva. Proto je třeba hledat vztah přiměřené a spravedlivé rovnováhy mezi omezením základních práv jednotlivce a veřejným zájmem.

30. S ohledem na tvrzení žalobkyně lze připustit, že žalobkyně mohla vnímat zadržení na letišti před rodinnými příslušníky úkorně nebo pociťovat jisté psychické nepohodlí. Nelze však dát žalobkyni za pravdu, že by zásah do její důstojnosti byl markantní. Žalobkyně tvrdila, že byla zadržena před zraky mnoha lidí, avšak je třeba podotknout, že k zadržení došlo v únoru v 23:30, tedy v pozdních nočních hodinách, mimo sezónu. [právnická osoba] není významným evropským letištěm, přestupním uzlem, které by odbavovalo velké množství pasažérů, natož v nočních hodinách. Vůči žalobkyni navíc nebylo ani užito donucovacích prostředků, proto újma způsobená zadržením žalobkyně, nemohla nijak dramaticky zasáhnout do její důstojnosti. K zadržení žalobkyně došlo způsobem zcela zákonným a přiměřeným. Pokud se jedná o noc strávenou na cele předběžného zadržení, z provedeného dokazování bylo zjištěno, že zadržení nepřesáhlo zákonem stanovené limity. Je zajisté značně nepříjemné strávit noc bez svých rodinných příslušníků, ale jen stěží lze takovýto zážitek považovat za extrémně traumatizující, zvláště v případě žalobkyně, která již v předchozím životě pobývala za mřížemi 4x, vždy po dobu řady měsíců, a taktéž bez svých rodinných příslušníků, navíc je třeba podotknout, že dcery žalobkyně měly v době zadržení 17 a 19 let, nejednalo se tedy o malé děti, které by noc bez matky nepřestály. Poruchami spánku a obavami z případného odsouzení trpí každá osoba, která je trestně stíhaná. Soud však neuvěřil, že by poruchy spánku či obavy byly výrazného rázu. Jednak je namístě podotknout (jak ostatně žalobkyně sama uváděla), měla několik dnů po zadržení vypovídat v paralelně vedeném řízení pro podvod v [adresa]. V této věci žalobkyni hrozil výrazně vyšší trest. Soud tak neuvěřil účelovému tvrzení, že věc vedená v [adresa] žalobkyni netraumatizovala, protože věděla, že se daného jednání dopustila, ale traumatizovala ji naříkaná věc, protože byla nevinná. Stíhanou osobu traumatizuje stejně zákonné jako nezákonné trestní stíhání už jen proto, že se obává jeho výsledku, trestu a toto se samozřejmě propisuje do jejího psychického stavu. Z tvrzení žalobkyně tak nelze než dovodit prostou újmu, která byla žalobkyni v naříkaném řízení způsobena, a to i přes nepravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu. Žalobkyně se totiž vyjma zadržení a prvotního výslechu v naříkané věci nijak aktivně neangažovala, nebyla dosažitelná a lze předpokládat, že už v tu dobu byla ve Švédsku a celé naříkané řízení k ní tak doléhalo jen vzdáleně a zprostředkovaně.

31. S ohledem na uvedené lze dovodit, že žalobkyně mohla prvotní úkony ve věci i následné trestní stíhání vnímat úkorně nebo pociťovat jisté psychické nepohodlí. Přesto však právní řád nevychází z takto široce pojímané koncepce nemajetkové újmy. Pro účely újmy způsobené při výkonu veřejné moci zakládá povinnost odčinit nemajetkovou újmu § 31a odst. 1 zákona. Ani ustanovení § 31a odst. 1 zákona však nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma spočívající v tom, že poškozený vnímá úkorně, že veřejná moc nečiní to, co má, případně činí to, co nemá. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postupu či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku.

32. Závěrem lze shrnout, že do práv žalobkyně nebylo zasaženo natolik zásadně, aby byl tento zásah ve významné nerovnováze s veřejným zájmem na vyšetřování trestné činnosti a potrestání pachatelů. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že forma zadostiučinění v podobě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva, kterou žalovaná žalobkyni poskytla, je dostatečnou satisfakcí za nezákonné trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že žalovaná zadostiučinění v podobě konstatování a omluvy žalobkyni poskytla, soud žalobu o náhradu nemajetkové újmy zamítl. K náhradě škody v podobě náhrady nákladů obhajoby 33. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, ust. § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).

34. Žalobkyni náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je AT. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 3 písm. b) AT ve spojení s § 7 AT částku 1 500 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 750 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT.

35. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, nárok byl co do základu shledán důvodným. Žalovaná nepřiznala odměnu ve výši dvojnásobku za převzetí a přípravu právního zastoupení a dále nepřiznala odměnu za sepis žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu.

36. Soud se ztotožnil s názorem žalované, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna pouze ve výši jednonásobku odměny. Dle § 12 odst. 1 AT lze zvýšit mimosmluvní odměnu za úkony právní služby mimořádně obtížné, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných. K převzetí a přípravě právního zastoupení, jak je uvedeno v žalobě, došlo telefonicky. Nejednalo se ani o mimořádně obtížný ani časově náročný právní úkon. Skutečnost, že byla obhajoba převzata v nočních hodinách nezakládá důvod pro přiznání vyšší odměny, byť je takový úkon pochopitelně spojen s jistým diskomfortem na straně obhájce, nicméně i toto je součást advokátní profese jako takové, a vyšší odměna za takový úkon nenáleží. Částka přiznaná již žalovanou je tak zcela adekvátní.

37. V řízení bylo prokázáno, že žalobce učinil úkon ze dne 11. 3. 2020, který žádal o přezkoumání postupu státního zástupce, na který také bylo reagováno dne 6. 5. 2020 [Anonymizováno]. Za tento úkon, byť nebyl žalovanou nalezen ve spisu, náleží odměna dle § 11 odst. 3, odst. 2 písm. c) AT ve výši 750 Kč a paušální náhrada ve výši 300 Kč a DPH z uvedených částek ve výši 220,50 Kč, celkem tedy ve výši 1 270,50 Kč, kterou soud ve výroku I. přiznal. Ve zbytku byl nárok na náhradu škody výrokem II. zamítnut.

38. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení neúspěšná toliko v nepatrné části plnou náhradu nákladů řízení.

40. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast u jednání soudu dne 26. 7. 2024. Celkem je tak žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení