46 C 362/2020-76

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení 4 101 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 200 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 150 Kč, splatných ke každému 22. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 901 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 2 130,66 Kč, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 2 616,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 648,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 200 Kč od 25. 6. 2019 do 14. 11. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 416,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 405,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 12. 2019, ve znění doplnění ze dne 21. 12. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 4 101 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] [anonymizováno] [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 25. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 587149484 (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 901 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 417 Kč (úroková sazba 21,9 % ročně), z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 667 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 817 Kč, v 45 pravidelných týdenních splátkách po 154 Kč, kdy poslední byla stanovena na 5. 12. 2016. Žalovaná neuhradila splátky řádně a včas, kdy naposledy uhradila splátku dne 8. 2. 2016. Společnosti tak v souladu s čl. 12 Smluvních podmínek vzniklo dne 3. 6. 2016 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 2 616,41 Kč a na dlužném poplatku částku 3 984,59 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena do 5. 12. 2016, úročí se dlužná jistina od 6. 12. 2016 dále úrokem ve výši 21,9 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou ještě uhrazeno celkem 2 500 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 2 616,41 Kč a dlužný poplatek ve výši 1 484,59 Kč. Příslušenství se sestává z úroku v kapitalizované výši 2 130,66 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 2 616,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 648,83 Kč a z úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 616,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovanou vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Dlužná částka nebyla žalovanou do dnešního dne zaplacena navzdory předžalobní upomínce zástupce žalobkyně.

3. Žalovaná, prostřednictvím svého opatrovníka, k věci uvedla, že je od narození mentálně i fyzicky nemocným člověkem, není schopná si uvědomit hodnotu peněz, kdy je utratí, aniž by věděla zač. Žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované. Uzavřela, že peníze byly půjčeny někomu, kdo není zodpovědný za své jednání, protože je nemocný. Navrhla zamítnutí žaloby. Zjištěný skutkový stav 4. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 10. 2015, [číslo jednací] .10.2015 [anonymizováno] 422/925 [anonymizováno] 2745, byl žalované s účinností od 28. 2. 2011 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 499 Kč měsíčně, zvýšený od 1. 1. 2012 na částku 4 576 Kč měsíčně, od 1. 1. 2013 na částku 4 657 Kč měsíčně, od 1. 1. 2014 na částku 4 677 Kč měsíčně a od 1. 1. 2015 na částku 4 775 Kč měsíčně, a to z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, pro nějž pracovní schopnost žalované poklesla o 40 % (viz uvedené rozhodnutí). Dle posudku o invaliditě ze dne 8. 9. 2015 příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalované je více zdravotních postižení, kdy nejvýznamnějším je lehká mentální retardace IQ 69, osobnost nezralá s oslabenými adaptivními mechanismy v realitě. V oblasti prožívání se projevuje labilnější emotivita, úzkostné nastavení. Potíže v exekutivních funkcích, frustrační tolerance snížena. Nápadně oslabené porozumění sociálním situacím. Dle neurologického vyšetření ze dne 28. 11. 2011 potvrzen organický psycho syndrom (viz posudek o invaliditě).

5. Rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 3. 8. 2019, zdejší soud omezil žalovanou ve svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci tohoto výroku tak, že není vyjma běžných záležitostí každodenního života způsobilá samostatně právně jednat v rozsahu nakládání se jměním nebo jeho jakoukoliv částí, pracovně právních záležitostech, v oblasti poskytování sociálních služeb (výrok I.), ustanovil žalované opatrovníka [jméno] [příjmení], který byl oprávněn a povinen zastupovat posuzovanou v rozsahu jejího omezení ve svéprávnosti (výrok II.). V odůvodnění soud po skutkové stránce dovodil, že posuzovaná trpí duševní poruchou, která má u posuzované trvalý charakter, a to organickou poruchou osobnosti, která je vyústěním disharmonického vývoje již od dětství a je způsobena i vrozenými vadami mozku. Uvedená porucha je charakteristická odchylkami v emočních projevech, potřebách a impulzech, v poznávání i myšlení. Porucha negativně ovlivňuje rozpoznávací i ovládací schopnosti posuzované. Není schopna samostatně spravovat své jmění, úhrada jejích základních životních nákladů by měla být garantována opatrovníkem. Pracovní činnost je schopna vykonávat jen v omezeném rozsahu, ale není schopna v pracovněprávních věcech sama jednat. Není též schopna vyhodnotit potřeby uzavřít smlouvu o sociálních službách, je nicméně ještě schopna rozhodovat o své léčbě, není schopna pochopit institut manželství. Vymizení duševní poruchy u posuzované je prakticky vyloučeno, porucha může mít jen nějaké drobnější kolísání. Posuzovaná není schopna si uvědomit a posoudit míru a intenzitu sociální intervence, která by u ní byla potřeba, pokud by se třeba její stav zhoršil. Pokud jde o práci, vzhledem k jejím zdravotním omezením je pro ni reálné spíš pracovat brigádně než mít soustavnou práci. Po právní stránce soud uzavřel, že posuzovaná trpí duševní poruchou, která jí znemožňuje plnohodnotně právně jednat, což je v podstatě potvrzeno i tím, že se spoustou věcí jí musí pomáhat opatrovník; navíc zde má posuzovaná vedena proti své osobě exekuční řízení, tj. v jejím případě nestačí nějaké mírnější opatření spočívající v pouhém zastoupení, ale omezení svéprávnosti. Proto soud posuzovanou dle § 55 odst. 2 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve svéprávnosti omezil, a to ohledně nakládání se jměním nebo jakoukoliv jeho částí (tedy dle § 495 o. z. v oblasti nakládání s majetkem a dluhy), a to hlavně z důvodu exekucí, dále v pracovně právních záležitostech, neboť to není tak dlouho, co ještě brigádně pracovala a nelze vyloučit, že bude brigádně pracovat i v budoucnu, a dále v oblasti poskytování sociálních služeb, kdy nelze vyloučit ani to, že bude potřebovat v této oblasti, kdy např. jí nájem končí v srpnu a je otázka, zda se jí podaří sjednat prodloužení nebo najít nové bydlení. Omezení svéprávnosti se s ohledem na § 64 o. z. nevztahuje na běžné záležitosti každodenního života. To, že posuzovaná je omezena v určitém rozsahu ve svéprávnosti, neznamená a priori to, že by nemohla v uvedeném omezení vůbec jednat – znamená to zjednodušeně to, že pokud by sama jednala v záležitosti, kde byla omezena ve svéprávnosti, a takové jednání by jí působilo újmu, bylo by prohlášeno za neplatné (viz § 581 a 65 o. z. s možnými modifikacemi tam uvedenými). Vzhledem k trvalosti poruchy a tomu, že má kořeny už v dětství a vrozenými vadami mozku, soud přikročil dle § 59 odst. 1 o. z. k omezení na dobu 5 let.

6. Dne 25. 1. 2016 podepsali žalovaná jako zákazník a [jméno] [příjmení], obchodní zástupce Společnosti, Smlouvu, podle níž Společnost Smlouvou poskytuje žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavazuje zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a souhrnný poplatek ve výši 2 901 Kč, sestávající se z úroku ve výši 417 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 667 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 817 Kč, celková částka k úhradě tak činí 6 901 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 154 Kč (poslední splátka ve výši 125 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem Smlouvy stvrzuje, že hotovostní režim splátek představuje volitelnou složku zápůjčky a že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva) Dle čl. 3 SP činí RPSN u zápůjčky při sjednané úhradě celkové dlužné částky v 45 splátkách 76,35 %. Dle čl. 4 SP v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 45 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 21,90 % p. a. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 20 SP) a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle čl. 8 SP jakékoliv splátky celkové dlužné částky zaplacené zákazníkem budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky. Dle čl. 12 SP v případě, že zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má Společnost právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 15 SP pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se Společnosti uhradit v souladu s příslušnými právními předpisy, případné náklady řízení spojené se soudním vymáháním jeho závazku. Dle čl. 18 věty první SP v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Dle čl. 20 SP je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz smluvní podmínky). Žalovaná na dluh ze Smlouvy uhradila dne 8. 2. 2016 částku 300 Kč a dne 7. 6. 2016 částku 2 500 Kč, tj. celkem částku 2 800 Kč, kdy částka 1 383,59 Kč byla Společností použita na úhradu jistiny a částka 1 416,41 Kč byla použita na úhradu souhrnného poplatku (viz sdělení Společnosti).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla uvedena pohledávka Společnosti za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 17. 7. 2019 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 24. 6. 2019 vč. podacího lístku). Dne 8. 11. 2019 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní upomínku, v níž žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 7 176,52 Kč nejpozději do 14. 11. 2019 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka ze dne 7. 11. 2019 vč. podacího lístku).

8. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v lednu 2016 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 11,75 % ročně (při fixaci sazby do 1 roku včetně 9,73 %), a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 12,38 % (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a přehled ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupnými na www.cnb.cz). Právní posouzení věci 9. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

10. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 24. 6. 2019, čímž postoupení pohledávky nabylo vůči ní účinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněného pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

21. Předpokladem pro platnost právního jednání je právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti) a svéprávnost (způsobilost svým jednáním na sebe brát práva a povinnosti); není-li osoba k určitému právnímu jednání svéprávná, nemůže jednat samostatně, nýbrž musí být zastoupena zákonným zástupcem nebo opatrovníkem. Osoba se plně svéprávnou stává zpravidla dosažením zletilosti a má ji až do okamžiku své smrti, jestliže nebyla svéprávnost rozhodnutím soudu omezena. Právní řád poskytuje právní ochranu nicméně nejen osobám, kterým byla pro duševní poruchu trvalé povahy omezena svéprávnost, ale i osobám jednajícím v duševní poruše, činící osobu neschopnou právně jednat, které svéprávnost omezena nebyla. V takovém případě je nezbytné ad hoc u každého právního jednání zvažovat, zdali osoba formálně plně svéprávná, jednala v duševní poruše způsobující ji neschopnou právně jednat, či nikoliv.

22. Ústavní soud zdůrazňuje, že na institut neplatnosti právního jednání z důvodu, že osoba jednala v duševní poruše je nutno pohlížet jako na jeden z institutů, jejichž účelem je chránit osoby s duševním postižením v době, kdy se od omezování svéprávnosti ustupuje. Je totiž nutno zajistit, aby osoby s postižením mohly reálně požívat svých práv, včetně například práva na ochranu majetku. Toto jejich právo musí stát zajistit i přijetím vhodného legislativního rámce, do něhož v daném kontextu patří i institut neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše. S ohledem na ochranu osob s duševním postižením dokonce Ústavní soud připouští snížení důkazního standardu v otázce, zdali byla osoba v okamžiku právního jednání stižena duševní poruchou (nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13).

23. Jestliže právně jedná osoba v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, je nezbytné podle § 581 věty druhé o. z. posoudit takové právní jednání jako neplatné a s ohledem na ústavně zaručenou ochranu práv osob s duševním postižením, zdůrazněnou např. v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, odporující zákonu a současně i veřejnému pořádku. Vzhledem k tomu se jedná o tzv. absolutní neplatnost, k níž podle § 588 o. z. přihlíží soud z úřední povinnosti (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s.

619. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2094).

24. V daném případě uzavřely Společnost a žalovaná dne 25. 1. 2016 Smlouvu, která je dle svého obsahu smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na základě provedeného dokazování potom soud dospěl k právnímu závěru, že toto právní jednání je absolutně neplatné, neboť žalovaná jednala v duševní poruše, která ji činila neschopnou náležitě rozpoznat důsledky svého právního jednání.

25. K tomuto závěru vedla soud skutečnost, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 10. 2015, [číslo jednací] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo], byl žalované s účinností od 28. 2. 2011 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to z důvodu její duševní poruchy, konkrétně lehké mentální retardace IQ 69, nezralé osobnosti s oslabenými adaptivními mechanismy v realitě, kdy žalovaná v oblasti prožívání projevuje labilnější emotivitou a úzkostným nastavením, má potíže v exekutivních funkcích, frustrační tolerance snížena a nápadně oslabené bylo též porozumění sociálním situacím. Nepříznivý duševní stav žalované byl ostatně následně potvrzen rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 3. 8. 2019, jímž zdejší soud omezil žalovanou ve svéprávnosti mj. v oblasti nakládání se jměním nebo jeho jakoukoliv částí, a to z důvodu duševní poruchy, která jí znemožňuje plnohodnotně právně jednat, což opatrovnický soud dovozoval i z toho, že se spoustou věcí žalované musí pomáhat opatrovník a že v době vyhlášení rozsudku měla proti své osobě vedenu řadu exekučních řízení; opatrovnický soud rovněž zdůraznil trvalost nepříznivého duševního stavu, který byl dán od dětství. Byť uvedené opatrovnické rozhodnutí bylo vydáno až v roce 2019, je zcela nepochybné, že nepříznivý duševní stav žalované byl i dříve (dokonce již od narození) dlouhodobě nepříznivý, což se projevilo právě i v tom, že vůči žalované byla vedena řada exekucí. Tím sice není řečeno, že žalovaná nemohla v tomto konkrétním případě jednat, aniž by byla zatížena duševní poruchou, byť by obecně v určitém období duševní poruchou trpěla, avšak soud má za to, že i podmínky, na něž žalovaná ve Smlouvě přistoupila, svědčí pro závěr (zde soud přistoupil ke snížení jinak běžného důkazního standardu na převažující pravděpodobnost namísto zjištění skutkového stavu bez rozumných pochybností), že i v tomto případě její jednání bylo významně ovlivněno duševní poruchou.

26. Nepřiměřenost podmínek spatřuje soud v tom, že byť ve Smlouvě bylo uvedeno, že výše úroku formálně činí toliko 417 Kč (21,9 % p. a.), dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat celý poplatek ve výši 2 901 Kč, tj. včetně poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost, je soudu známo z úřední povinnosti, že tento nemá nepochybně sloužit k úhradě skutečných nákladů Společnosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce, jak by se z názvu tohoto poplatku mohlo zdát, neboť výše tohoto poplatku je procentuálně závislá na výši jistiny zápůjčky; soud má tedy za to, že tento poplatek je skrytým smluvním úrokem. Pokud jde o poplatku za hotovostní inkaso splátek, dospěl soud k závěru, že hotovostní inkaso splátek není nepochybně svou povahou a účelem zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, neboť je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele); nelze odhlédnout ani od toho, že hotovostní vyplacení zápůjčky bylo pevně spjato s hotovostním inkasem splátek, takže hotovostní inkaso splátek je variantou zápůjčky (nabízeným produktem) jako celek a je třeba i přiměřenost zápůjčky hodnotit komplexně. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že výše odměny je procentuálně závislá na výši jistiny zápůjčky, a nikoliv na počtu návštěv apod.; soud má tedy za to, že tento poplatek je skrytým smluvním úrokem. Jestliže tedy žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 4 000 Kč společně s částkou 2 901 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 45 týdnů lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 83,81 % ročně ( (2 901 Kč/45) × (52/ 4 000 Kč) × 100), RPSN uváděné žalobkyní pak činí 76,35 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše smluvního úroku by byla přitom neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť je více jak 8× vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby do 1 roku v době uzavření Smlouvy (leden 2016).

27. Ačkoliv z dokazování vyšlo najevo, že Společnost a žalovaná Smlouvu vskutku uzavřely, je nezbytné – s ohledem na jednání žalované pod vlivem duševní poruchy– uzavřít, že Smlouva je pro rozpor s § 581 větou druhou o. z. ve spojení s § 588 o. z. ve svém celku absolutně neplatným právním jednáním.

28. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že žalobkyně nemá nárok na žádné plnění, které by se opíralo o neplatně uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 25. 1. 2016 (jistina úvěru, smluvní úrok, jakož i úrok z prodlení).

29. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o zápůjčce je nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná převzala od Společnosti částku 4 000 Kč; došlo tak k naplnění v zákoně neuvedené skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívající v získání majetkového prospěchu plněním z neplatného právního důvodu, pročež je žalovaná povinna na výzvu Společnosti, popř. následně žalobkyně toto bezdůvodné obohacení podle § 2993 věty první o. z. vydat. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkově částku 2 800 Kč, takže výše dlužné jistiny aktuálně činí 1 200 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2019 do 14. 11. 2019, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

30. Bezdůvodné obohacení ve výši 1 200 Kč se stalo splatným na základě předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2019 dne 14. 11. 2019. Protože žalovaná dlužnou částku k datu splatnosti neuhradila, dostala se dnem následujícím po splatnosti (15. 11. 2019) s úhradou dlužné částky do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 10 % ročně). Žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení v nižším rozsahu (8,05 % ročně), a proto soud při vázanosti žalobním nárokem žalobkyni tento nižší úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 200 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení přiznal.

31. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost, aby žalobkyni zaplatila částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 200 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení (výrok I.), naopak pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 901 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 2 130,66 Kč, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 2 616,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 648,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 200 Kč od 25. 6. 2019 do 14. 11. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 416,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok II.). Náklady řízení a lhůta k plnění 32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vyhlášení rozsudku (26. 1. 2021) přiznána částka 1 316,18 Kč (jistina ve výši 1 200 Kč + jdoucí úrok z prodlení kapitalizovaný k uvedenému dni ve výši 116,18 Kč), přičemž k tomuto dni žalobou požadovala zaplacení celkově částky 8 127,83 Kč (jistina 4 101 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 130,66 Kč + jdoucí úrok kapitalizovaný k uvedenému dni ve výši 912,08 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 648,83 Kč + jdoucí úrok z prodlení kapitalizovaný k uvedenému dni ve výši 335,26 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 16,19 % v poměru k neúspěchu 83,81 %. Žalovaná tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 67,62 %. Účelně vynaložené náklady žalované tvoří dva režijní paušály po 300 Kč za dvojí vyjádření se k žalobě (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). S ohledem na uvedené tak má žalovaná nárok na náhradu 67,62 % nákladů řízení ve výši 600 Kč, tj. na zaplacení částky 405,72 Kč.

33. Pokud jde o lhůtu ke splnění uložené výrokem I. tohoto rozsudku, dospěl soud k závěru, že je zcela namístě umožnit žalované, aby mohla uloženou povinnost splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 150 Kč splatných ke každému 21. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Soud v této souvislosti vyšel ze skutečnosti, že žalovaná je invalidní důchodkyně pro invaliditu prvního stupně, kdy v roce 2019 činil 5 869 Kč, tudíž jakákoliv úhrada dluhu ve vyšších částkách by mohla mít pro žalovanou existenční dopad. Soud má za to, že rozhodnutí se závažným způsobem nedotkne, kdy k úhradě celého dluhu by mělo dojít do jednoho roku od uložení uvedené povinnosti; nadto v případě neuhrazení byť jen jedné z ujednaných splátek se stane zbylá dlužná jistina bez dalšího vykonatelnou (ztráta automatické výhody splátek).

34. Lhůtu ke splnění povinnosti uložené výrokem III. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení