46 C 370/2020-72

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 70 784 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 784 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 162 744 Kč od 1. 8. 2020 do 16. 12. 2020 a z částky 70 784 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 40 913,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 10. 2020, ve znění doplnění a částečného zpětvzetí ze dne 23. 12. 2020 a 4. 1. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 70 784 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že vůči ní bylo dne 25. 9. 2013 zahájeno trestní stíhání pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (dále jen„ trestný čin I.“) a dne 11. 12. 2014 zahájeno trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku (dále jen„ trestný čin II.“). Žalobkyně byla posléze zproštěna obžaloby pro trestný čin I., naopak byla pravomocně uznána vinnou ze spáchání trestného činu II. V souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin I. vznikly žalobkyni náklady na obhajobu, popřípadě po dobu současného trestního stíhání pro oba trestné činy zvýšené náklady na obhajobu představované rozdílem mezi mimosmluvní sazbou úkonu právní pomoci za trestný čin I. a za trestný čin II., které je nezbytné považovat za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání. Výše nákladů na obhajobu se sestává z nákladů na obhajobu v období od 25. 9. 2013 do 11. 12. 2014 ve výši 69 938 Kč, kterou vyplatila obhájkyni JUDr. [jméno] [příjmení], ze zvýšených nákladů na obhajobu v období od 25. 9. 2013 do 11. 12. 2014 ve výši 3 872 Kč, kterou vyplatila obhájkyni JUDr. [jméno] [příjmení] a ze zvýšených nákladů na obhajobu v období od 11. 12. 2014 do 1. 6. 2018 ve výši 91 960 Kč, kterou vyplatila svému zástupci (tato částka byla po zahájení řízení uhrazena). Žalobkyně uplatnila dne 31. 1. 2020 škodu u žalované a požadovala její uhrazení. Žalovaná nicméně v 6měsíční lhůtě ničeho neuhradila, kdy až dne 16. 12. 2020, tj. po podání žaloby, došlo k úhradě částky 91 960 Kč. Zbylou dlužnou částku žalovaná doposud dobrovolně neuhradila.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě souhlasila s tím, že trestní stíhání pro trestný čin I. bylo s ohledem na výsledek trestního řízení nezákonné, takže žalobkyni přísluší náhrada nákladů, popř. zvýšených nákladů na právní zastoupení, kdy se ztotožnila se seznamem provedených úkonů obhajoby a co do částky 158 630 Kč i s výpočtem výše škody (co do původně uplatněné částky 3 026 Kč poukázala na chybu ve výpočtu). Žalobkyně nicméně doposud neprokázala, že by JUDr. [příjmení] vyplatila částku 70 784 Kč, a proto vyplatila žalobkyni toliko částku 91 960 Kč.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Zjištěný skutkový stav 4. Mezi stranami sporu byly nesporné následující skutečnosti: -) Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Oddělením hospodářské kriminality, ze dne 25. 9. 2013, [číslo jednací], bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. -) Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Zlínského kraje, Územního odboru [obec], Oddělením hospodářské kriminality, ze dne 11. 12. 2014, [číslo jednací], bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. -) Pro oba skutky bylo vedeno společné trestní řízení, kdy dne 21. 5. 2015 podala státní zástupkyně na žalobkyni obžalobu pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], byla žalobkyně dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěna obžaloby pro trestný čin I., naopak rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání trestného činu II. a za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s tím, že výkon trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 let. -) V období od 25. 9. 2013 do 11. 12. 2014 vykonala JUDr. [jméno] [příjmení] v rámci obhajoby žalobkyně v trestním stíhání pro trestný čin I. celkově 18 úkonů právní služby, zač jí náležela odměna 70 784 Kč (viz shodné tvrzení stran). -) V období od 11. 12. 2014 do 22. 1. 2015 vykonala JUDr. [jméno] [příjmení] v rámci obhajoby žalobkyně ve společném trestním stíhání pro trestné činy I. a II. celkově 2 úkony právní služby, zač jí náležela odměna 8 228 Kč, přičemž za zvýšené náklady na obhajobu v trestním řízení pro trestný čin I. je nezbytné považovat částku 3 872 Kč (viz shodné tvrzení stran podložené soupisem úkonů na č. l. 29). -) V období od 11. 12. 2014 do 22. 1. 2015 vykonal zástupce žalobkyně v rámci obhajoby žalobkyně ve společném trestním stíhání pro trestné činy I. a II. celkově 47 celých úkonů právní služby a 1 úkon právní pomoci v poloviční hodnotě, zač mu náležela odměna 206 426 Kč, kdy co do částky 86 506 Kč byla žalobkyni poskytnuta sleva, takže celková vyúčtovaná výše úkonů činila 119 920 Kč, přičemž za zvýšené náklady na obhajobu v trestním řízení pro trestný čin I. je nezbytné považovat částku 91 960 Kč (viz shodné tvrzení stran podložené též fakturou – daňovým dokladem na č. l. 35 a přehledem úkonů na č. l. 38).

5. Fakturou č. 30/13 AK ze dne 10. 10. 2013 vyúčtovala JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni právní služby za obhajobu v trestní věci [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [příjmení] (tj. trestní řízení pro trestný čin I.), kdy za 10 úkonů právní služby požadovala částku 34 000 Kč (viz faktura na č. l. 27). Dne 30. 10. 2013 zaslala [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno žalobkyně], ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet JUDr. [jméno] [příjmení] částku 34 000 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím číslu faktury a s popisem platby„ trest. říz. [celé jméno žalobkyně]“ (viz výpis z účtu na č. l. 55). Platba byla připsána na účet JUDr. [jméno] [příjmení] dne 31. 10. 2015 (viz sdělení ČSOB na č. l. 63, likvidace faktur na č. l. 28).

6. Fakturou č. 201501 ze dne 13. 1. 2015 vyúčtovala JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni právní služby za obhajobu v trestní věci [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [příjmení], kdy za 10 úkonů právní služby v období od 11. 10. 2013 do 12. 1. 2015 požadovala včetně DPH částku 41 140 Kč (viz faktura na č. l. 30); společně s fakturou zaslala JUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni podrobnou specifikaci jednotlivých úkonů, které v období od 11. 10. 2013 do 12. 1. 2015 vykonala (viz soupis úkonů na č. l. 29). Dne 26. 1. 2015 zaslala [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno žalobkyně], ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet JUDr. [jméno] [příjmení] částku 41 140 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím číslu faktury a s popisem platby„ faktura za právní služby [celé jméno žalobkyně]“ (viz výpis z účtu na č. l. 56). Platba byla připsána na účet JUDr. [jméno] [příjmení] dne 27. 1. 2015 (viz sdělení ČSOB na č. l. 63, likvidace faktur na č. l. 31).

7. Dne 22. 1. 2015 přijal zástupce žalobkyně od žalobkyně v hotovosti částku 10 000 Kč coby zálohu na spis 659-15 (viz příjmový doklad na č. l. 36). Dne 18. 2. 2015 přijal zástupce žalobkyně od [jméno] [příjmení] bankovním převodem částku 10 000 Kč, [variabilní symbol], SS [číslo] (viz transakční historie na č. l. 39). Dne 11. 9. 2015 přijal zástupce žalobkyně od žalobkyně v hotovosti částku 25 000 Kč coby zálohu za práci advokátní kanceláře (viz příjmový doklad na č. l. 36). Dne 11. 2. 2016 přijal zástupce žalobkyně od [jméno] [příjmení] bankovním převodem částku 20 000 Kč, [variabilní symbol] (viz transakční historie na č. l. 40). Dne 31. 10. 2016 přijal zástupce žalobkyně od [jméno] [příjmení] bankovním převodem částku 20 000 Kč, [variabilní symbol] (viz transakční historie na č. l. 41). Dne 28. 3. 2017 přijal zástupce žalobkyně od [jméno] [příjmení] bankovním převodem částku 3 950 Kč, [variabilní symbol] (viz transakční historie na č. l. 42). Dne 30. 10. 2017 přijal zástupce žalobkyně od žalobkyně v hotovosti částku 15 000 Kč coby zálohu na spis 659-15 (viz příjmový doklad na č. l. 37). Dne 23. 7. 2018 přijal zástupce žalobkyně od žalobkyně v hotovosti částku 13 000 Kč coby zálohu na spis 659-15 (viz příjmový doklad na č. l. 37).

8. Fakturou – daňovým dokladem č. FV11900053 ze dne 14. 11. 2019 vyúčtoval zástupce žalobkyně žalobkyni odměnu a hotové výdaje za právní služby ve věci (spis AK 659-15) obhajoby v trestní věci (Krajský soud Brno, pobočka Zlín sp. zn. [spisová značka] – podle vyúčtování – přehledu odměn a nákladů (aplikace Advokátní spis), které bylo zasláno na e-mail. Odměna a hotové výdaje činí celkem 206 426 Kč, výše zaplacených záloh činí 116 950 Kč, poskytnutá sleva činí 86 506 Kč, tudíž k úhradě žalobkyni zbývala částka 2 970 Kč do 24. 11. 2019 (viz faktura na č. l. 35). Dne 21. 11. 2019 přijal zástupce žalobkyně od žalobkyně bankovním převodem částku 2 970 Kč, [variabilní symbol] (viz transakční historie na č. l. 43).

9. Dne 31. 1. 2020 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, kdy z důvodů podrobněji vyjevených v žalobě se domáhala vyplacení částky 165 770 Kč představující náklady, popř. zvýšené náklady na obhajobu vydané v souvislosti s trestním stíháním pro trestní čin I., ohledně něhož byla žalobkyně soudem zproštěna obžaloby (viz uplatnění návrhu na č. l. 16, potvrzení o příjmu žádosti na č. l. 44). Předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby nejpozději do 23. 10. 2020 zaplatila částku 165 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 165 770 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení s upozorněním na vymáhání dlužné částky soudní cestou (viz předžalobní výzva na č. l. 45 a doručenka datové zprávy na č. l. 47). Dopisem ze dne 5. 11. 2020 vyzvala žalovaná žalobkyni k doplnění žádosti o doklad o zaplacení právních služeb vykonaných JUDr. [příjmení] do 14 dnů od doručení výzvy (viz dopis na č. l. 57). Žalovaná zaslala dne 14. 12. 2020 stanovisko, v němž shledala uplatněný nárok důvodný toliko do částky 91 960 Kč, dále poukázala na početní chybu, kdy zbylá výše nároku by správně měla činit 70 784 Kč; ohledně této částky sice žalovaná shledala, že požadované úkony obhajoby ze strany JUDr. [příjmení] byly skutečně provedeny, avšak žalobkyně na výzvu nedoložila, že částku 70 784 Kč JUDr. [příjmení] skutečně uhradila, tudíž nemohlo být žádosti z tohoto důvodu vyhověno (viz stanovisko na č. l. 19).

10. Dne 16. 12. 2020 byla na účet zástupce žalobkyně připsána částka 91 960 Kč od žalované (viz transakční historie na č. l. 51). Právní posouzení věci 11. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12 o mimosmluvní odměně (odst. 3).

13. Podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty přes 5 000 Kč do 10 000 Kč činí 1 500 Kč (bod 4) a z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč činí 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč (bod 5).

14. Podle § 10 odst. 3 advokátního tarifu při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věci podle odstavce 2, se považuje za tarifní hodnotu a) částka 5 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok, b) částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let, c) částka 30 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let, d) částka 50 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let anebo za který lze uložit výjimečný trest.

15. Podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu při obhajobě v trestním řízení vedeném pro trestné činy spáchané v souběhu náleží advokátovi pouze odměna stanovená pro trestný čin s nejvyšší trestní sazbou.

16. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

17. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Stát podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Obecně předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody vyplývající z nezákonného rozhodnutí je, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost následně zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Judikatura je nicméně dlouhodobě ustálena v názoru, že oním nezákonným rozhodnutím může být rovněž usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž současně platí, že obviněnému, který byl v trestní věci zproštěn obžaloby, lze přiznat náhradu škody způsobené mu trestním stíháním, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu v konkrétním případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1548/2006, či ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2805/2011). Za škodu vyvolanou nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání lze přitom považovat též náklady vynaložené obviněným na obhajobu v trestním řízení (viz § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb.).

21. V dané věci nebylo mezi stranami sporu o tom, že vůči žalobkyni bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Oddělením hospodářské kriminality, ze dne 25. 9. 2013, [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (trestný čin I.). Dne 21. 5. 2015 podala ve věci státní zástupkyně na žalobkyni obžalobu pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, přičemž trestní řízení pro trestný čin I. skončilo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, tedy z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla žalobkyně stíhána. Za dané situace vznikla státu odpovědnost nahradit žalobkyni škodu, která jí vznikla v důsledku trestního stíhání zahájeného usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 9. 2013, které je nezbytné v duchu terminologie zákona č. 82/1998 Sb. v konečném důsledku považovat za nezákonné (bez ohledu na skutečnost, že stížnost proti tomuto usnesení nebyla shledána důvodnou).

22. V daném případě žalobkyně uplatnila škodu spočívající v nákladech, které vynaložila v trestním řízení na svou obhajobu. Zde opětovně nebylo mezi stranami sporu o mechanismu stanovení a celkové výši škody, která měla žalobkyni v souvislosti s její obhajobou vzniknout, kdy se strany shodly na tom (a soud se správností stanovení výše škody souhlasí), že v tomto konkrétním případě je nezbytné za škodu považovat veškeré náklady na obhajobu v období od 25. 9. 2013 do 10. 12. 2014, v němž se vedlo trestní řízení toliko pro trestný čin I., a zvýšené náklady na obhajobu v období od 11. 12. 2014 do 1. 6. 2018, v němž se vedlo společné trestní řízení pro trestné činy I. a II., kdy oněmi zvýšenými náklady je rozdíl mezi mimosmluvní odměnou obhájce za trestný čin I. (3 100 Kč), ohledně něhož byla žalobkyně zproštěna obhajoby, a mimosmluvní odměnou obhájce za trestný čin II. (1 500 Kč), ohledně něhož byla žalobkyně pravomocně shledána vinnou, a k tomu příslušná sazba daně z přidané hodnoty (srov. § 12 odst. 5 advokátního tarifu). Konkrétně tak panovala shoda na škodě ve výši 162 744 Kč, z níž částku 91 960 Kč žalovaná nijak nerozporovala, po zahájení řízení dne 16. 12. 2020 uhradila a žalobkyně z tohoto důvodu vzala žalobu zpět. Zbylou částku 70 784 Kč žalovaná odmítla zaplatit nikoliv z důvodu, že by zpochybnila oprávněnost vynaložených a následně účtovaných nákladů na obhajobu žalobkyně, nýbrž proto, že žalovaná neměla za prokázané, zdali žalobkyně tuto částku JUDr. [jméno] [příjmení], své tehdejší zástupkyni, vyplatila. Soud má nicméně za to, že důvod, pro nějž žalovaná odmítla žalobkyni zaplatit částku 70 784 Kč, nemá oporu v platném a účinném právu.

23. Podle § 2952 o. z. platí, že skutečná škoda může spočívat i ve vzniku dluhu, přičemž odborná literatura dovozuje uplatnění uvedeného právního pravidla rovněž pro účely zákona č. 82/1998 Sb. (Bičák, V. § 31. in Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 277.). I když tedy znění § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. může navozovat dojem, že pro vznik škody spočívající v náhradě nákladů řízení je nezbytné, aby tyto náklady řízení byly uhrazeny, ve skutečnosti tomu tak není a za vznik škody je třeba považovat nejpozději okamžik, kdy nastala splatnost řádně vyúčtovaných nákladů na zastoupení (obhajobu) klienta. Z provedeného dokazování vyplynulo, že JUDr. [jméno] [příjmení] vykonala v rámci obhajoby žalobkyně nejdříve 10 úkonů právní služby, které následně vyúčtovala fakturou č. 30/13 AK ze dne 10. 10. 2013 na částku 34 000 Kč, a dále vykonala v období od 11. 10. 2013 do 12. 1. 2015 dalších 10 úkonů právní služby, které následně vyúčtovala fakturou č. 201501 ze dne 13. 1. 2015 na částku 41 140 Kč s datem splatnosti 28. 1. 2015. Samotnou splatností uvedených faktur vznikla tedy žalobkyni škoda spočívající ve snížení jejího jmění, kterou byla oprávněna po žalované požadovat bez ohledu na skutečnost, zda žalobkyně tyto faktury uhradila, či nikoliv.

24. Pro úplnost lze podotknout, z provedeného dokazování vyplynulo, že poskytnuté právní služby JUDr. [jméno] [příjmení] byly ve skutečnosti uhrazeny, nikoliv však žalobkyní, nýbrž [jméno] [příjmení], rozenou [celé jméno žalobkyně], která zaslala ze svého účtu na účet JUDr. [jméno] [příjmení] dne 30. 10. 2013 částku 34 000 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím číslu faktury, na níž bylo hrazeno, a s popisem platby„ trest. říz. [celé jméno žalobkyně]“, a dne 26. 1. 2015 částku 41 140 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím číslu faktury, na níž bylo hrazeno, a s popisem platby„ faktura za právní služby [celé jméno žalobkyně]“. I kdyby tedy škoda spočívající v nákladech řízení vznikla až vynaložením nákladů na obhajobu, pak by za toto vynaložení bylo nezbytné považovat výše uvedené platby. Nerozhodné by přitom bylo, z jakého titulu paní [jméno] [příjmení] uvedené platby uvedla (např. zápůjčka, dar, bezdůvodné obohacení spočívající v plnění za jiného), neboť to by bylo podstatné jen pro vzájemný vztah žalobkyně a paní [jméno] [příjmení].

25. Jestliže tedy v daném případě uplatnila žalobkyně u žalované dne 31. 1. 2020 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (usnesením o zahájení trestního stíhání), přičemž splnila veškeré předpoklady pro uplatnění (opak nebyl ostatně tvrzen a nevyšel v řízení ani najevo) bylo na žalované, aby tento nárok v zákonné šestiměsíční lhůtě nahradila. Jelikož tak ve lhůtě do 31. 7. 2020 neučinila, dostala se do prodlení (§ 1968 věta první o. z. ve spojení s § 15 zákona č. 82/1998 Sb.) a žalobkyni vznikl nárok domáhat se částky 70 784 Kč soudní cestou. Soud při shledání oprávněnosti žalobního nároku co do základu i výše uložil žalované povinnost k zaplacení dlužné částky svým rozhodnutím.

26. Na příslušenství žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 162 744 Kč od 1. 8. 2020 do 16. 12. 2020 a z částky 70 784 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná tím, že o uplatněném nároku na náhradu škody nerozhodla v 6měsíční zákonné lhůtě, tj. do 31. 7. 2020, dostala se dne následujícího do prodlení (§ 1968 věta první o. z.) a žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. v daném případě ve výši 8,25 % ročně, který žalobkyně řádně uplatnila, přičemž reflektovala i částečnou úhradu ve výši 91 960 Kč ze dne 16. 12. 2020. Soud přezkoumal uplatněný nárok na zákonný úrok z prodlení, který shledal zcela důvodný, tudíž jej žalobkyni přiznal.

27. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. Náklady řízení a lhůta k plnění 28. Žalobkyně byla ve věci procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, a tak má dle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 40 913,60 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z odměny advokáta ve výši 30 960 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. advokátního tarifu), která spočívá v odměně za 4 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, částečné zpětvzetí žaloby společně s replikou k vyjádření žalované) á 7 740 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 6 753,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

29. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.