46 C 401/2022

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] sídlem [adresa] o zaplacení 11 158 260 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 11 158 260 Kč s úrokem z prodlení 15 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 356 320,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 158 260 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalovanému vzniknout tím, že nabyl vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizována tři slova], parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] (dále jen„ pozemky“) a ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích parc. [číslo] v [katastrální uzemí] o velikosti 1/2, parc. [číslo] v [katastrální uzemí] o velikosti 1/2, parc. [číslo] v [katastrální uzemí] o velikosti 3/4, par. [číslo] v [katastrální uzemí] o velikosti 1/4, parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] o velikosti 1/2 a parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí] o velikosti 2/3 (dále jen„ spoluvlastnické podíly na pozemcích“) z právního důvodu, který odpadl. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě částečného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla za žalobkyni uzavřena smlouva s žalovaným o bezúplatném převodu mj. pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích. Uvedené rozsudky byly zrušeny rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jehož právní mocí odpadl nabývací titul žalovaného k pozemkům a spoluvlastnickým podílům na pozemcích, čímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je povinen žalobkyni jako ochuzené vydat to, oč se obohatil ve smyslu § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). S ohledem na skutečnost, že žalovaný již není vlastníkem pozemků a spoluvlastnických podílů k pozemkům, neboť je před zrušením předmětného rozhodnutí převedl na třetí osoby, má žalobkyně právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích, která činí celkem 11 158 260 Kč a byla určena znaleckými posudky uvedenými v žalobě.

2. Vlastnické právo k pozemkům a spoluvlastnickým podílům na pozemcích mimo spoluvlastnického podílu na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] převedl žalovaný na základě tří kupních smluv ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], a sice první kupní smlouvou na původně žalované pozemky za souhrnnou kupní cenu 540 345 Kč, druhou kupní smlouvou na spoluvlastnické podíly za souhrnnou kupní cenu 874 830 Kč a třetí kupní smlouvou na nově žalované pozemky za souhrnnou kupní cenu 533 328 Kč. Spoluvlastnický podíl na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byl převeden na základě kupní smlouvy ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] za 50 000 Kč. Žalovaný přitom žalobkyni sdělil, že je ve smyslu § 3001 o.z. připraven vydat, co utržil jako poctivý příjemce, a sice částku ve výši 1 226 638 Kč, což žalobkyně odmítla. Z tohoto důvodu žalovaný složil peněžní prostředky v uvedené výši do soudní úschovy [název soudu] za účelem splnění svého závazku vůči žalobkyni. Žalobkyně však předmět úschovy nepřijala s odůvodněním, že předmět úschovy nebyl složen v souladu s hmotným právem (absence prodlení věřitele s přijetím plnění a řádného plnění dlužníka), a nenastal tak soluční účinek. Řízení o úschově je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Podle žalobkyně nebyl žalovaný při převodech pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích v dobré víře jednak z toho důvodu, že uvedené nemovité věci prodal za nepřiměřeně a neobvykle nízkou kupní cenu (cca desetina jejich obvyklé ceny), jednak z toho důvodu, že si byl vědom podaného dovolání ze strany (zde) žalobkyně.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že se na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] stal právoplatným a výlučným vlastníkem pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích a jeho vlastnické právo bylo zaspáno do katastru nemovitostí. Jako poctivý držitel tak žalovaný s pozemky a se spoluvlastnickými podíly na pozemcích dále disponoval, když je shora uvedenými kupními smlouvami převedl na třetí osoby. Výpočet výše utržené ceny 1 226 638 Kč žalovaný odůvodnil následovně: 1. z kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo] utržil co do pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] (výměra 448 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] (výměra 1 126 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (výměra 5 074 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] (výměra 190 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (výměra 11 317 m2) částku 290 480 Kč při jednotkové ceně 16 Kč/m2, 2. z kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo] co do pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (výměra 447 m2) a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (261 m2) částku 11 328 Kč při jednotkové ceně 16 Kč/m2, 3. z kupní smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů na pozemcích částku 874 830 Kč při jednotkové ceně za 68 Kč/m2 a 4. z notářského zápisu [anonymizováno] [číslo] co do pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] částku 50 000 Kč. Navzdory tomu, že žalovaný utrženou cenu nabídl žalobkyni, žalobkyně na výzvu žalovaného nereagovala, čímž se dostala do prodlení s převzetím nabízeného plnění, a žalovaný proto složil předmětnou částku do úschovy [název soudu]. Usnesení o přijetí peněžní částky do úschovy nabylo právní moci dne [datum] a tímto okamžikem došlo ke splnění závazku žalovaného vůči žalobkyni. Podle žalovaného se do prodlení naopak dostala sama žalobkyně, jelikož svá práva měla uplatňovat ihned po uzavření shora uvedených kupních smluv, tedy prvně ode dne [datum], potažmo ode dne podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, tedy od [datum], avšak tak neučinila. Žalovaný proto vznesl námitku promlčení tvrzeného nároku žalobkyně.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Částečným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl nahrazen projev vůle (zde) žalobkyně uzavřít se (zde) žalovaným smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), mj. též pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích. Rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum] (zjištěno z částečného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí], tj. před zrušením rozsudku krajského soudu prodal žalovaný společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] pozemky parc. č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] (výměra 448 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] (výměra 1 126 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (výměra 5 074 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] (výměra 190 m2), parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (výměra 11 317 m2), (zjištěno z kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo]), všechny spoluvlastnické podíly na pozemcích (zjištěno z kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo]), a dále mj. pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (výměra 447 m2) a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (261 m2), (zjištěno z kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo]) s tím, že celková kupní cena uvedená v každé z kupních smluv měla být uhrazena bezhotovostně do 20 dnů od podpisu smlouvy. Dále dne [datum] žalovaný prodal společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] za kupní cenu 50 000 Kč, která byla částečně uhrazena před podpisem smlouvy a částečně při jejím podpisu (zjištěno z notářského zápisu [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Dne [datum] byl žalovanému povolen vklad vlastnického práva mj. ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích a pozemkům mimo pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (zjištěno z rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a z rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). U posledně dvou uvedených pozemků, tj. u pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] byl žalovaný jako vlastník zapsán dne [datum] (zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí ve vztahu k listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí] a k listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí]). Shora citovaný rozsudek krajského soudu byl v části, ve které byl nahrazen projev vůle mj. ve vztahu k pozemkům a ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích ke dni [datum] pravomocně zrušen rozhodnutím [název soudu] a vrácen krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem jeho zrušení bylo nedostatečné posouzení vhodnosti předmětných pozemků k jejich vydání, jelikož se podle [název soudu] měl krajský soud omezit především pouze na posouzení hledisek uvedených v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, aniž by se současně zabýval posouzením hledisek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). V dalším řízení před krajským soudem byl změněn částečný rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] tak, že žaloba byla ve vztahu k pozemkům a ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích zamítnuta, neboť předmětné pozemky a spoluvlastnické podíly na pozemcích byly ve vlastnictví třetích osob, a již nikoliv ve vlastnictví (zde) žalobkyně (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] žalovaný prostřednictvím svého zástupce žalobkyni sdělil, že poté co odpadl nabývací titul k pozemkům a spoluvlastnickým podílům na pozemcích je jakožto poctivý příjemce ve smyslu § 3001 o.z. připraven vydat to, co za jejich prodej utržil a vyzval žalobkyni ke sdělení čísla účtu pro vrácení bezdůvodného obohacení (zjištěno z výzvy ke sdělení ze dne [datum]). Dne [datum] byly do úschovy [název soudu] přijaty ve prospěch příjemce (zde žalobkyně) od složitele (zde žalovaného) peníze ve výši 1 226 638 Kč (zjištěno z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že předmět úschovy nepřijímá s odůvodněním, že nebyly splněny předpoklady soluční úschovy, nejméně z toho důvodu, že předmět úschovy není za bezdůvodné obohacení žalovaného náhradou adekvátní ani souladnou se zákonem (zjištěno z prohlášení ze dne [datum] adresovaného [název soudu] k sp. zn. [spisová značka]).

5. Další důkazní návrhy, především pak znaleckými posudky na určení obvyklé ceny pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích, jakož i výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] byly pro nadbytečnost zamítnuty s ohledem na níže vyjádřený právní názor soudu ohledně žalovaného jakožto poctivého příjemce. Stejně tak byly jako nadbytečné zamítnuty důkazní návrhy kupními smlouvami, kterými byly následně společností [právnická osoba] pozemky a spoluvlastnické podíly na pozemcích převedeny na další osoby, výpisy z účtů žalovaného, jakož i jeho účastnickým výslechem, a to s ohledem na právní názor soudu ohledně rozložení břemene tvrzení mezi účastníky (viz odstavec 17. tohoto rozsudku).

6. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť všechny rozhodné okolnosti pro posouzení věci nastaly za jeho účinnosti (dále jen„ o.z.“).

7. Nejprve ze všeho se soud zabýval otázkou posouzení právního vztahu, který vznikl mezi účastníky poté, co bylo rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým byl nahrazen projev vůle (zde) žalobkyně uzavřít se (zde) žalovaným smlouvu o bezúplatném převodu pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích, zrušeno rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], za situace, kdy žalovaný takto nabyté vlastnické právo k pozemkům a spoluvlastnickým podílům na pozemcích před zrušením rozhodnutí převedl na třetí osoby.

8. O bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. obohaceného, tj. účastníka, kterému bylo oním rozhodnutím právo na plnění přiznáno, na úkor ochuzeného, tj. účastníka, kterému byla později zrušeným rozhodnutím uložena povinnost plnit, lze přitom hovořit pouze za předpokladu, že zrušené rozhodnutí neodpovídalo skutečným hmotněprávním poměrům, a ochuzený tak plnil na neexistující dluh (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3487/2020). V opačném případě se o bezdůvodné obohacení nejedná.

9. Posouzení skutečných hmotněprávních poměrů v daném případě spočívá na opětovném posouzení vhodnosti zvolených náhradních pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích k jejich vydání žalovanému jakožto osobě oprávněné ve smyslu zákona o půdě k datu zrušení rozhodnutí, čímž se krajský soud po zrušení svého rozhodnutí již nemohl zabývat s ohledem na nedostatek pasivní legitimace (zde) žalobkyně, neboť ta již nebyla v době nového rozhodování krajského soudu jejich vlastníkem. Aniž by se však soud blíže kritérii vhodnosti předmětných pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích znovu zaobíral a pro účely tohoto zjištění prováděl rozsáhlé dokazování, dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, neboť za předpokladu, že by soud dospěl k závěru, že předmětné pozemky a spoluvlastnické podíly na pozemcích byly vhodné k vydání a žalovanému k datu zrušení rozhodnutí svědčil hmotněprávní nárok na plnění poskytnuté na základě takto zrušeného rozhodnutí, znamenalo by to, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, a žaloba by tak musela být zamítnuta. Nicméně ani za předpokladu, že by soud dospěl k závěru o jejich nevhodnosti k vydání, a na straně žalovaného by skutečně došlo k bezdůvodnému obohacení, nebyla by žaloba důvodná za situace, kdy žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení již plnil složením peněžních prostředků do úschovy soudu.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 3000 o.z. poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

12. Podle § 3001 odst. 1 o.z. zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře.

13. Pokud jde o termín poctivý příjemce, ten o.z. nedefinuje, lze za něho však pokládat obohaceného, který je v dobré víře, že předmět bezdůvodného obohacení nabyl a drží na základě spravedlivého důvodu vůči konkrétnímu ochuzenému (srov. komentář Beck-online: Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace, 2023): D. Sedláček, § 3000).

14. Nabývacím titulem žalovaného k pozemkům a spoluvlastnickým podílům na pozemcích byl částečný rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] Dobrá víra žalovaného jakožto poctivého příjemce tak byla založena důvěrou ve správnost aktů veřejné moci a žalovaného nelze sankcionovat za to, že skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu (srov. s nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2007 sp. zn. I. ÚS 544/06). Ani případná vědomost žalovaného o podaném dovolání ze strany (zde) žalobkyně na tomto závěru nemůže podle názoru soudu ničeho změnit, jelikož dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jehož mimořádnost tkví právě v tom, že pouze ve zvláštních případech může být prolomena závaznost a nezměnitelnost soudního rozhodnutí stvrzená jeho právní mocí.

15. Ztráta dobré víry se pak váže až k okamžiku, kdy obohacenému musí být z okolností zjevné, že obohacení, které získal, mu nenáleží. V daném případě tak tento moment mohl nastat nejdříve okamžikem, kdy bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno, čímž žalovaný dobrou víru ve spravedlivý důvod nabytí a držení předmětu obohacení ztratil a stal se nepoctivým příjemcem. Do té doby však byl žalovaný s pozemky a spoluvlastnickými podíly na pozemcích jako jejich vlastník, potažmo spoluvlastník oprávněn nakládat podle svého uvážení. Není proto ani rozhodující sledovaný zájem žalovaného na realizovaném prodeji, na jehož nedostatek žalobkyně poukazovala. Pokud žalovaný prodal předmětné pozemky a spoluvlastnické podíly na pozemcích podle žalobkyně za nepřiměřeně nízkou cenu, než činila jejich obvyklá cena, nevypovídá to ničeho o dobré či zlé víře žalovaného nabýt a držet předmět obohacení, nýbrž toliko o jeho případném laxním přístupu k hospodaření s nabytým majetkem.

16. Na tomto místě je vhodné uvést, že námitku promlčení vznesenou ze strany žalovaného neshledal soud důvodnou s odkazem na § 621 o.z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Jak již bylo shora uvedeno, právě až okamžikem zrušení rozhodnutí krajského soudu mohlo nejdříve dojít k bezdůvodnému obohacení, tedy teprve tímto okamžikem, tj. dnem vyhlášení kasačního rozsudku [název soudu] (dnem [datum], potažmo dnem jeho právní moci, tj. dnem [datum]), mohla žalobkyně získat vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení a osobě obohaceného. Žaloba byla přitom podána dne [datum], tzn. v obecné tříleté promlčecí lhůtě ve smyslu § 629 odst. 1 o.z.

17. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, žalovaný jakožto poctivý příjemce zvolil ve smyslu § 3001 odst. 1 věty první o.z. vydat žalobkyni to, co utržil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na základě kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo] utržil ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] a parc. [číslo] v katastrálním území Jirny o celkové výměře 18 155 m2 částku 290 480 Kč při jednotkové ceně 16 Kč/m2, na základě kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo] ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] o celkové výměře 708 m2 částku 11 328 Kč při jednotkové ceně 16 Kč/m2, na základě kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo] ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích (mimo spoluvlastnického podílu na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]) částku 874 830 Kč a na základě notářského zápisu [anonymizováno] [číslo] ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] částku 50 000 Kč, celkem částku ve výši 1 226 638 Kč. Jednotková cena byla přitom vypočtena vydělením celkové výše kupní ceny uvedené v kupní smlouvě a celkové výměry pozemků kupní smlouvou převedených.

18. Namítala-li žalobkyně, že žalovaný neprokázal skutečnou výši utrženého obohacení, a neunesl tak své důkazní břemeno, nelze s její argumentací souhlasit. Je totiž na žalobkyni jako ochuzené, která se domáhá vydání peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout na straně žalovaného, aby tvrdila a také prokázala konkrétní výši obohacení, v tomto případě výši úplaty, za níž mělo dojít ke zcizení předmětu obohacení. Informační deficit, se kterým by se žalobkyně případně potýkala, by mohl být do jisté míry kompenzován vysvětlovací povinností žalovaného jako obohaceného. Vysvětlovací povinnost ovšem nelze ztotožňovat s povinností strany nezatížené důkazním břemenem k iniciativě působící proti sobě samé. Vysvětlovací povinnost nastupuje též pouze za situace, kdy strana zatížená důkazním břemenem přednese opěrné body skutkového stavu, a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení. Její pouhá povšechná tvrzení nedostačují (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016 sp. zn. 23 Cdo 1711/2016). Žalobkyně přitom v řízení vyjádřila pouhé pochybnosti ohledně výše kupní ceny za realizovaný prodej žalovaným, kterou považovala za nepřiměřeně nízkou, a požadovala po žalovaném, aby vysvětlil důvod, pro který pozemky a spoluvlastnické podíly na pozemcích prodal tzv. pod cenou, a to za cca desetinu jejich obvyklé ceny, stejně tak požadovala, aby žalovaný prokázal své tvrzení ohledně potřeby finančních prostředků v krátké době. Nadto vyjádřila podezření ohledně okolností uzavření tří kupních smluv a motivace, která žalovaného k uzavření těchto smluv vedla. Z přednesených výhrad žalobkyně k postupu žalovaného při prodeji pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích však nelze dovozovat popis skutkového stavu, a to ani jeho opěrných bodů, na základě kterého by bylo možno dospět k závěru, že žalovaný utržil částku v jiné výši než ve výši kupní ceny uvedené v kupních smlouvách, potažmo v notářském zápise. Nutno rovněž podotknout, že žalobkyně přednesené výhrady uváděla k podpoře tvrzení ohledně nedostatku dobré víry žalovaného jakožto poctivého příjemce, nikoliv ohledně výše utržené kupní ceny.

19. Pokud jde o složení plnění do soudní úschovy a posouzení otázky, zda složením nastaly tzv. soluční účinky, lze uvést, že soluční účinky nastávají v případě, pokud byly splněny zákonné podmínky podle § 1953 věty první o.z., podle kterého nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Při rozhodování o návrhu na přijetí do úschovy přitom soud vychází z tvrzení složitele, jejichž pravdivost nepřezkoumává, a stejně tak neřeší právě otázku hmotněprávních důsledků splnění závazku, které jsou se složením předmětu plnění do úschovy spojeny. Ta je typicky řešena až v rámci řízení o žalobě na plnění podané proti dlužníkovi, kterým je právě toto řízení (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3096/2017).

20. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovaný jakožto poctivý příjemce za prodej pozemků a spoluvlastnických podílů na pozemcích utržil částku v celkové výši 1 226 638 Kč a ve smyslu § 3001 odst. 1 o.z. zvolil vydat ochuzené žalobkyni právě to, co utržil, avšak žalobkyně jeho plnění odmítla přijmout s odůvodněním, že nabízená částka, následně složená do úschovy soudu, není peněžitou náhradou za předmět bezdůvodného obohacení adekvátní ani souladnou se zákonem. Nicméně s ohledem na shora uvedené závěry soudu lze uzavřít, že okamžikem složení peněžních prostředků ve výši odpovídající tomu, co žalovaný utržil, do soudní úschovy závazek žalovaného vůči žalobkyni zanikl, jelikož žalovaný žalobkyni nabídl řádné plnění, které žalobkyně odmítla bezdůvodně přijmout. Podle názoru soudu přitom vydání úschovy příjemci (zde žalobkyni) nebrání ani její předchozí prohlášení o nepřijetí předmětu úschovy a žalobkyně může opětovně o vydání předmětu úschovy požádat (srov. s § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).

21. Žaloba tak musela být zamítnuta, neboť oba v úvahu připadající nastíněné závěry v odstavci 9. tohoto rozsudku by vyústily v její nedůvodnost.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, přiznal náhradu nákladů ve výši 356 320,80 Kč Náklady žalovaného představují náklady na zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 158 260 Kč sestávající z částky 48 780 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a i) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], jednání s protistranou dne [datum] a dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) včetně šesti náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna a hotové výdaje advokáta byly podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. dále zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, tj. o 61 840,80 Kč, jelikož zástupce žalovaného doložil, že je jejím plátcem.

23. Žalovanému byla rovněž přiznána odměna za vyúčtované úkony spočívající v poradě s protistranou, neboť jejich uskutečnění bylo prokázáno jednak doloženou e-mailovou zprávou ze dne [datum] (viz č.l. 324), jednak ve vyjádření samotné žalobkyně ze dne [datum] (viz č.l. 258).

24. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení