46 C 49/2023 - 91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 123 180 Kč s příslušenstvím + 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 52 964,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 870,50 Kč od 1. 1. 2023 do 11. 7. 2023 a z částky 52 964,50 Kč, od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku

II. Žaloba se co do částky 518 306,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 518 306,50 Kč, od 1. 1. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 11 583 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 623 180 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl na základě usnesení policie ze dne 17. 1. 2019 trestně stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že se v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích choval nedostatečně ohleduplně, plně se nevěnoval řízení a sledování situace v silničním provozu a při odbočování na místo ležící mimo silnice měl ohrozit za ním jedoucí skupinu motocyklistů, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě, při níž jeden motocyklista utrpěl smrtelné zranění a druhý z nich zranění těžké. Rozsudkem [právnická osoba] [datum], čj. [spisová značka], byl žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby. Odvolání státní zástupkyně pak bylo [Anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum] zamítnuto jako nedůvodné. V důsledku nezákonného trestního stíhání žalobci vznikla škoda ve výši 123 180 Kč představující náklady obhajoby a dále mu vznikla nemajetková újma, kterou vyčíslil částkou 500 000 Kč. Trestní stíhání trvalo více než 3 roky, žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody až na 6 let a trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel. Žalobci reálně hrozil trest nepodmíněný. Uložení trestu zákazu činnosti pro žalobce jako pro řidiče z povolání by bylo likvidační, přišel by o zaměstnání a prakticky jinou kvalifikaci neměl. Po celou dobu trestního stíhání žil v existenční nejistotě, stíhání mělo podstatný vliv na jeho psychiku, postavení ve společnosti a v zaměstnání, žil v obavách o svůj další osud, usínal a vstával s obavami o svůj rodinný, osobní i profesní osud, v noci se budil, přičemž zásahy do práv žalobce byla prohloubena i délkou řízení.

2. Žalovaná shledala nárok žalobce částečně důvodným, a to v částce 51 909 Kč představující náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby. Žalovaná při stanovení výše účelně vynaložených nákladů obhajoby vycházela z advokátního tarifu, nikoliv ze smluvní odměny uplatněné žalobcem, a přiznala částku 2 300 Kč za jeden úkon právní služby. Žalovaná přiznala odměnu za všechny požadované úkony právní služby s následujícími výjimkami. Za stížnost ze dne 19. 2. 2019 přiznala odměnu toliko ve výši , za nahlédnutí do spisu dne 5. 3. 2019 odměnu nepřiznala a za účast u hlavního líčení dne 16. 9. 2019 přiznala odměnu za jeden, nikoliv dva úkony právní služby, když jeho délka nepřesáhla 2 hodiny. Pokud se jedná o náhradu nemajetkové újmy, žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a za vydání tohoto rozhodnutí se žalobci omluvila. Pro přiznání zadostiučinění v penězích neshledala důvody, neboť žalobce ke vzniku nemajetkové újmy poskytl jen obecná tvrzení, která dle žalované zůstala nepodložená. Obava z uložení nepodmíněného trestu nebyla na místě, když žalobce byl stíhán toliko pro přečin a uložení nepodmíněného trestu reálně nehrozilo a nebylo nikdy ani navrhováno, podobně jako ze spisu nevyplývá, že byl v důsledku trestního stíhání žalobce přišel o práci. Pokud jde o délku řízení, ta byla dána nutností zajistit výslech svědků, kteří žijí v zahraničí (Francie a Rakousko) a nutností zajišťování překladů dokumentů a další tlumočnické činnosti.

3. S ohledem na částečné plnění ze strany žalované vzal žalobce svou žalobu co do částky 51 909 Kč zpět. Řízení proto bylo usnesením ze dne 26. 7. 2023, čj. 46 C 49/2023-62, v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl v naříkaném trestním řízení zastupován obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dále, že žalované náklady obhajoby byly žalobcem buď uhrazeny, případně, že v dané výši vznikl žalobci dluh a že v naříkaném řízení vystupovala řada svědků ze zahraničí a byl prováděn výslech cestou videokonference ze zahraničí.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z podání žalobce, podaného prostřednictvím jeho zástupce, ze dne 29. 6. 2022, je zřejmé, že žalobce předběžně u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného [právnická osoba] zmíněným trestním stíháním ve výši 500 000 Kč. Podání žalobce bylo doručeno žalované 30. 6. 2022, jak je patrno z přípisu žalované z téhož dne.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 10. 7. 2023 plyne, že žalovaná v souladu s konstantní judikaturou uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 1. 2019. Žalovaná přiznala náhradu škody ve výši 51 909 Kč představující náklady obhajoby, nepřiznala však náhradu nákladů obhajoby ve smluvní výši, ale toliko ve výši určené advokátním tarifem. Za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 2. 2019 přiznala odměnu ve výši sazby mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu. Nepřiznala odměnu za nahlédnutí do spisu ze dne 5. 3. 2019 a za účast u hlavního líčení dne [datum] přiznala odměnu pouze za jeden úkon právní služby. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, žalovaná se žalobci omluvila za nezákonný zásah do jeho osobnostních práv v souvislosti s trestním stíháním, které proti němu bylo vedeno v letech 2019-2022, kdy byl prověřován, vyšetřován a souzen jako obviněný za dopravní nehodu, jejíž vznik nezavinil. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu pak s ohledem ke stavu věci žalovaná považovala za dostatečnou satisfakci za nemajetkovou újmu žalobce.

8. Ze spisu [právnická osoba]. [datum]. [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [právnická osoba]. [právnická osoba]. Z rozsudku [Anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] plyne, že žalobce byl dle § 226 písm. b) [podezřelý výraz] řádu zproštěn obžaloby. Z usnesení [právnická osoba] [spisová značka], bylo odvolání státní zástupkyně jako nedůvodné, zamítnuto. Usnesení spolu se zprošťujícím rozsudkem nabylo právní moci dne [datum].

9. Z výslechu [jméno FO], partnerky žalobce vyplynulo, že v době dopravní nehody spolu s žalobcem ještě nežili, začali spolu chodit na konci roku 2020. V době, kdy bylo řízení ve stádiu řízení před soudem byla svědkyně těhotná a s žalobcem se obávali, jak budou jako rodina fungovat v případě, že by byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu, přišli by o bydlení, druhá varianta byla, že by žalobce dostal pouze podmíněný trest, ale byl by mu uložen trest zákazu činnosti a přišel by o řidičské oprávnění, což by bylo opět špatné, protože se jako řidič živí. První dcera se narodila dne [datum]. Vzhledem k tomu, že nebylo zřejmé, jak dopadne soud, domluvili se žalobcem, že žalobce zůstane doma na rodičovské dovolené. Svědkyně byla na mateřské dovolené do [datum] a pracuje pro taxi službu. Žalobce v tu dobu pracoval ve svém dosavadním zaměstnání a od [datum] nastoupil na rodičovskou dovolenou. Kdyby žalobce nebyl trestně stíhán, zůstala by na rodičovské dovolené svědkyně. Partnerům se [datum] narodila druhá dcera a žalobce pokračuje v rodičovské dovolené kontinuálně dál. Co se týká vztahů v rodině, tak se žalobci všichni snažili pomoci. Žalobce měl z trestního stíhání obavy, v noci nespal, budil se. Co se týká práce, svědkyni nebylo známo, že by měl žalobce nějaké problémy v práci. Až do jeho nástupu na rodičovskou dovolenou stále pracoval u téhož zaměstnavatele. Svědkyně s žalobcem [právnická osoba] bydlí v [Anonymizováno], nejbližší zastávka veřejné dopravy je cca 1 km a autobus jezdí zřídka.

10. Svědek [jméno FO], zaměstnavatele žalobce, v rámci svého výslechu uvedl, že jejich vztahy jsou pracovní resp. na úrovni běžných kamarádů, ovšem nejedná se o blízké kamarádství. Žalobce pro svědka pracoval jako řidič-buldozerista řadu let, dopravní nehoda se stala v [Anonymizováno] v rámci výkonu práce. Žalobce pak u svědka dále pracoval další 3 roky na stejné pozici, jeho práce i výkonnost byla dobrá, jako zaměstnanec působil v klidu a pracoval normálně, v měsíc nehody odpracoval standardní penzum hodin i s přesčasy a jeho hrubý příjem činil necelých [částka]. Následně nastoupil v prosinci 2021 na rodičovskou dovolenou a na té je v podstatě dosud. Bylo mu známo, že se žalobce obával vězení, ovšem tyto otázky spíš řešil se svědkovým bratrem, který je právník a mají k sobě věkově blíž a řešili spolu i otázky procesního charakteru. Z hlediska zařazení, odměňování za práci apod. trestní stíhání žádný vliv na žalobce nemělo. Žalobce byl šikovný a po jeho odchodu na rodičovskou dovolenou bylo těžké jej nahradit.

11. Z výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že se jedná o zaměstnavatele (bratra zaměstnavatele) žalobce. Poznali se s žalobcem v zaměstnání před lety, když žalobce do firmy nastoupil. Jejich vztahy jsou toliko na úrovni zaměstnavatel-zaměstnanec. Při výkonu zaměstnání žalobce došlo ke smrtelné nehodě, žalobce z toho neměl dobrý pocit, byly na něm patrné obavy z trestního stíhání, odsouzení a obavy o svou budoucnost. Žalobce za ním chodil, když potřeboval pomoc se svým zástupcem, žalobce mu doporučil svého známého advokáta, který je pak odkázal na dalšího. Žalobce potřeboval nějakou finanční výpomoc s platbami za právní služby, s nimiž mu zaměstnavatelé pomohli, stavoval se za svědkem po poradách s obhájcem. Co se týká práce, pracoval normálně, ale pocity z trestního stíhání nebyly dobré, obával se o budoucnost, zajištění rodiny a uložení trestu. Po nehodě byl ze strany zaměstnavatelů žalobce ujištěn, že se o práci bez rozhodnutí soudu obávat nemusí, měl jejich podporu.

12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče svědecké výpovědi přítelkyně žalobce, vzal soud v potaz její zájem na příznivém rozhodnutí soudu ve prospěch žalobce. Výpověď svědkyně však i přes to byla věrohodná, svědkyně se vyjadřovala pouze k tomu, co sama vedle žalobce zažila, neměla tendence vypovídat o skutečnostech, které se udály předtím, než začala s žalobcem chodit a pokud jí nějaká skutečnost nebyla známa, sdělila to. Co se týká výpovědi dalších svědků, soud neměl důvod jim přikládat nižší váhu, jednalo se o osoby žalobci vzdálenější. Výpovědi všech svědků byly spontánní, prosty vnitřních rozporů. Svědkové zcela jednoznačně odlišovali skutečnosti zjištěné zprostředkovaně od těch, které vnímali vlastními smysly. Soud nemá pochyb o tom, že trestní stíhání bylo pro žalobce frustrující a že se obával odsouzení k nepodmíněnému trestu, případně k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel, které by pro něj jako pro řidiče z povolání likvidační. Trestní stíhání bylo pro žalobce náročné, neboť se svou přítelkyní v době řízení před soudem očekával narození prvního potomka a probíhající řízení a nejistá budoucnost vedla partnery k rozhodnutí o tom, že to bude žalobce, kdo půjde na rodičovskou dovolenou. Soud však již neuvěřil tomu, že by žalobce v důsledku trestního stíhání zůstal na rodičovské dovolené i s druhým dítětem, když toto se narodilo až poté, co bylo trestní stíhání pravomocně ukončeno. Pokud se jedná o rodinu a okolí žalobce, trestní stíhání nevedlo k jeho odsouzení v kruhu jeho blízkých a kamarádů, naopak, okolí se snažilo žalobci pomáhat. Pracovní vztahy zůstaly zachovány, žalobce byl pro své schopnosti zaměstnavateli žádán a byl ujišťován, že o práci se bát nemusí, nebude-li mu uložen trest, který by mu další práci znemožnil. Jeho nahrazení v době čerpání rodičovské dovolené žalobcem bylo těžké. Soud také neměl důvod nevěřit, že obavy žalobce o ztrátu řidičského oprávnění byly prohloubeny i s ohledem na to, že s partnerkou bydlí v malé vesničce o několika domech, což by mu s příchodem rodiny vedle možné ztráty zaměstnání ztížilo i možnosti dopravy, zvlášť s malými dětmi.

13. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

16. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť bylo shledáno, že skutek označení v žalobním návrhu není trestným činem. K náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním 17. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění či jeho formy vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 18. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

19. Trestní stíhání žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 1. 2019, do 21. 3. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek [Anonymizováno] [právnická osoba] ve spojení s usnesením [Anonymizováno] [právnická osoba], kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně. Celkem tak trestní řízení trvalo téměř 3 roky a 2 měsíce.

20. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest 1 rok až 6 let a zákaz činnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o nedbalostní trestný čin, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání s úmyslnými trestnými činy, byť se jedná o trestný čin proti životu a zdraví.

21. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

22. Soud má za to, že v případě žalobce je již namístě poskytnout finanční satisfakci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 50 000 Kč, která byla žalobci soudem přiznána. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobce se v rámci trestního stíhání cítil nekomfortně, obával se odsouzení, a to i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Státní zástupkyně sice žalobci navrhla toliko uložení podmíněného trestu a trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel, ale učinila tak až v rámci své závěrečné řeči dne [datum], žalobce tak žil téměř 2,5 roku s vědomím, že mu může být uložen nepodmíněný trest, navíc v situaci, kdy s partnerkou očekával narození prvního potomka a partneři museli zvažovat, co s rodinou bude v případě, že žalobci bude tento trest uložen. I v případě uložení podmíněného trestu odnětí svobody se v případě odsouzení jevilo uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel jako v podstatě jisté. S ohledem na tuto skutečnost pak po dohodě s partnerkou nastoupil na rodičovskou dovolenou. Pro žalobce jako pro řidiče z povolání byla hrozba tohoto trestu také velmi citelná, a to nejen proto, že se jako řidič živil dlouhá léta, ale též proto, že bydlí v malé vesnici, kam veřejná doprava jezdí zřídka, navíc je zastávka vzdálena cca 1 km, což by pro žalobce, navíc v situaci s malým dítětem, bylo taktéž omezující. Trestní stíhání se také projevilo na psychice žalobce, když tento na trestní stíhání myslel a špatně spal. Pokud jde pak o nástup na rodičovskou dovolenou s druhým dítětem, zde již soud nevidí příčinu v trestním stíhání, neboť k narození druhého dítěte došlo rok po pravomocném skončení trestního stíhání.

23. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 217/2014 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 14 Co 15/2015, 31 C 548/2014 ve znění 54 Co 361/2016 a 10 C 121/2018.

24. V prvém případě byl poškozený stíhán 10 měsíců a 12 dnů pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Hrozil mu trest 6 měsíců až 4 roky nebo zákaz činnosti. Poškozený pracoval jako řidič z povolání a po dobu trestního stíhání mu hrozil trest zákazu činnosti. Ze strany soudu mu bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Ve srovnávaném případě byl poškozený taktéž řidičem z povolání stejně jako žalobce a jeho újma byla tvořena obavami o výkon jeho povolání v případě uložení trestu zákazu činnosti. V případě žalobce však řízení trvalo výrazně déle a obavy ze ztráty řidičského oprávnění se promítly do dalších sfér života.

25. Ve druhém případě byl poškozen stíhán po dobu 20 měsíců pro trestný čin trestný čin[Anonymizováno]ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Hrozil mu trest 6 měsíců až 4 roky nebo zákaz činnosti. U poškozeného došlo k útlumu umělecké i technické činnosti, a to v důsledku s následky dopravní nehody. U poškozeného se projevovaly deprese, beznaděj a problémy se spánkem, došlo k zásahu do práva na ochranu soukromého života, dobré pověsti a jména. Poškozený čelil trestnímu stíhání v nepříznivém zdravotním stavu, jehož důsledky přetrvávají a hrozil mu treste zákazu řízení. Ze strany soudu mu bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši [částka]. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jednak stíhání pro stejný trestný čin, byť žalobci v kombinaci obvinění s dalším trestným činem hrozil vyšší trest, trestní stíhání ve srovnávaném případě bylo oproti trestnímu stíhání žalobce kratší. Pokud jde o zásahy, zde zásahy do osobnostních práv, ve srovnávaném případě byly významnější, a to zejména s ohledem na zdravotní stav poškozeného, v obou případech hrozil trest zákazu činnosti.

26. Ve třetím případě řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců, poškozená byla stíhána pro trestný čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Byla ohrožena trestem 1 rok až 6 let a zákazem činnosti. Poškozená byla v důsledku trestního stíhání a psychických problémů nucena zavřít hospodu, kterou vedla, došlo k narušení soužití jejím partnerem a se syny, a to minimálně po dobu trestního stíhání, když byli všichni obviněni. U poškozené došlo ke zhoršení zdravotního stavu, zejména po psychické stránce. Poškozená tyto skutečnosti neunesla a v důsledku zhoršení zdravotního stavu a trestního stíhání propadla alkoholu a lékům na spaní. Trestní stíhání vešlo v rámci místa bydliště ve známost a bylo předmětem debat v místě bydliště i v rámci její původní provozovny, kde provozovala hospodu. Ze strany soudu se poškozené dostalo zadostiučinění ve výši [částka]. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jednak délka trestního stíhání, jednak trestný čin, pro který byla poškozená stíhána, tak výše hrozícího trestu. Ve srovnávaném případě došlo také k zásahům do psychiky poškozené, ovšem ve větším rozsahu, než v případě žalobce, v obou případech byla zasažena též rodinná sféra.

27. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech a výrokem I. tuto částku včetně příslušenství přiznal. A co do částky 450 000 Kč s příslušenstvím ve výroku II. zamítl. K náhradě škody v podobě náhrady nákladů obhajoby 28. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, ust. § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 zákona je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.). Z uvedeného důvodu soud proto zamítl návrh na přerušení řízení a přeložení věci Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti § 31 zákona.

29. Žalobci náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je AT. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. c) AT ve spojení s § 7 AT částku 2 300 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 1 150 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT.

30. Ostatně sám žalobce dle výzvy soudu učinil přepočet výše nákladů obhajoby při použití tarifní odměny tak, že za 17 úkonů právní služby a 2 úkony v poloviční sazbě s připočtením paušální náhrady nákladů činí 56 628 Kč.

31. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, nárok byl co do základu shledán důvodným. Žalovaná za stížnost ze dne [datum] přiznala odměnu toliko ve výši , za nahlédnutí do spisu dne [datum] odměnu nepřiznala a za účast u hlavního líčení dne [datum] přiznala odměnu za jeden, nikoliv dva úkony právní služby, když jeho délka nepřesáhla 2 hodiny.

32. Soud se ztotožnil s názorem žalované, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, jak je patrné např. z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006. Za předmětný úkon tak náleží náhrada toliko v poloviční výši 1 150 Kč, která již byla žalovanou jako účelná uznána a vyplacena.

33. Na rozdíl od žalované však soud považuje za účelné nahlížení do trestního spisu, které bylo realizováno dne [datum]. Jednalo se o nahlížení v době přípravného řízení, které je ze zákona neveřejné a obhájce poté, co převzal obhajobu žalobce. Jak soud z provedeného dokazování zjistil, samotné nahlížení trvalo 1 hodinu, nejednalo se o úkon opakovaný, soud tak má za to, že byl účelný a že se jedná o úkon učiněný v rámci řádné obhajoby a přiznal odměnu dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. f) AT ve výši 2 300 Kč a paušální náhradu ve výši 300 Kč.

34. Soud v rámci provedeného dokazování dal za pravdu žalobci i v tom, že odměna za účast při hlavním líčení konaném dne [datum] přesáhla dobu 2 hodin a náleží za ni odměna ve výši dvojnásobku. Žalovaná přiznala odměnu toliko ve výši 1 úkonu, když brala v potaz jen dobu, kdy byla projednávána věc sama a nikoliv celou dobu délky před soudem, čemuž však nelze přisvědčit. Jednání před soudem bylo zahájeno v 8:30, pokud však k zahájení hlavního líčení – ve smyslu zahájení projednávání věci samé - bylo zahájeno až v 8:53, neznamená to, že by teprve od této hodiny náležela obhájci odměna. Soud proto přiznal odměnu ve výši 2 300 Kč i za tento úkon.

35. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobci náleží odměna za 16 úkonů právní služby a 3 půlúkony s tím, že paušální odměna náleží pouze ve výši 300 Kč i v případě, že se jedná o úkony přesahující 2 hodiny (např. účast při jednání). V této souvislosti náleží celkem žalobci odměna 17,5 úkonu právní služby a 17 režijních paušálů částka 44 350 Kč a 9 313,50 Kč. Celkem tak na náhradu nákladů obhajoby žalobci náleží částka 54 876,50 Kč. Žalovaná již plnila částkou [částka], soud proto přiznal ve výroku I. rozdíl uvedených částek, tedy 2 964,50 Kč a co do zbývající částky 68 306,50 Kč žalobu výrokem II. zamítl.

36. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

37. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

38. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., Účelně vynaložené náklady spočívají v 5 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, odměna za účast při jednání soudu dne 1. 11. 2023 a[Anonymizováno]9. 2. 2024) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum], když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona, důvodný v rozsahu 50 000 Kč a 54 873,50 Kč na nákladech obhajoby a nedůvodný v rozsahu požadovaných nákladů obhajoby ve výši [částka]. Úspěch žalobce činil 60,55 %, neúspěch 39,45 %. Výše odměny za první 3 úkony v řízení byla vypočtena z částky 173 180 Kč (50 000 +123 180) a činí 8 060 Kč. Výše odměny za 2 úkony účasti u jednání soudu činí 5 980 Kč a byla vypočtena z částky 121 271 Kč (50 000+ 71 271); zástupci žalobce náleží patero paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupci vznikly též cestovních výdaje za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. advokátního tarifu, ve výši [částka] za cestu dne [datum] k jednání při vzdálenosti z [právnická osoba] a zpět 295 km, průměrné spotřebě 6,4 litrů benzínu na 100 km, ceně benzínu dle vyhl. 191/2023 Sb., [částka] za litr a sazbě náhrad [částka] za km, a ve výši [částka] za cestu dne [datum] k jednání při vzdálenosti z [právnická osoba] do Prahy a zpět 295 km, průměrné spotřebě 6,4 litrů benzínu na 100 km, ceně benzínu dle vyhl. 398/2023 Sb., [částka] za litr a sazbě náhrad [částka] za km a parkovné ve výši [částka]. Zástupci náleží též náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu, a to za každou v rozsahu 8 půlhodin po [částka] za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy [částka], a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tak náklady žalobce činí částku [částka], z nichž je žalovaná povinna zaplatit 21,10 %, tj. 11 583 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby, neboť skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě samé, další odměna tak zástupci za tento úkon nenáleží. Odměna za předběžné uplatnění u žalované dle § 31 odst. 4 zákona nenáleží, podobně jako nenáleží smluvní výše odměny promeškaného času. Soud nepřiznal odměnu ani za marnou cestu k soudu realizovanou dne [datum] k původně nařízenému jednání, když soud datovou zprávou poslanou dne [datum] v dopoledních hodinách o odročení jednání ze zdravotních důvodů na straně svědka odročil. Skutečnost, že se zástupce s oznámením o odročením jednání neseznámil zavčasu, ačkoliv tuto možnost měl, nelze přičítat k tíži účastníků řízení.

Poučení