46 C 64/2022

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že jednotka [číslo] (byt) vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb., v budově domu v části obce Říčany [adresa] (bytový dům), postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] (dům) a s jednotkou spojený spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku parc. č. st. [číslo], zapsané na LV [číslo] k. ú. [obec] u [obec], obec Říčany je ve společném jmění manželů pana [celé jméno žalobce], narozeného [datum], a paní [celé jméno žalované], narozené [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. st. [číslo] a s bytovou jednotkou spojený spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku parč. č. st. [číslo], obojí zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území Říčany u Prahy (dále jen„ bytová jednotka“), je ve společném jmění žalobce a žalované. Žalobu odůvodnil zejména tím, že bytová jednotka byla ve společném jmění účastníků. Dne [datum] byla formou notářského zápisu sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka] sepsána smlouva o manželském majetkovém režimu (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se stala výlučným vlastníkem bytové jednotky žalovaná. Dne [datum] bylo manželství žalobce a žalované rozvedeno, pravomocně pak ke dni [datum]. Doposud nebylo mezi účastníky vypořádáno jejich zaniklé společné jmění, avšak bez vyřešení otázky vlastnictví k bytové jednotce s ohledem na to, že žalobce považuje smlouvu za neplatnou, není ani možné ho vypořádat. Tímto pak odůvodňuje naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k bytové jednotce. Neplatnost smlouvy namítá ze tří důvodů. Za prvé byl žalobce při sjednávání smlouvy uveden v omyl žalovanou o podstatných skutečnostech. Právní jednání totiž vyvolalo odlišný právní následek, než jaký žalobce zamýšlel. Bytová jednotka byla na žalovanou převedena pouze z toho důvodu, že poté, co se žalobce v září 2019 vrátil do společné domácnosti, aby se pokusil o obnovu vztahu s žalovanou, žalovaná přislíbila pokus o obnovení vztahu za předpokladu, že se stane výlučnou vlastnictví bytové jednotky. Jelikož ke zdárné obnově vztahu účastníků nedošlo, začali účastníci jednat o rozvodu manželství. Žalobce považoval smlouvou vše za vypořádané, přesto však žalované dále nabízel možnosti dalšího vypořádání, jelikož chtěl odčinit svoji nevěru. Za druhé šlo o rozpor s dobrými mravy, jelikož žalovaná za dobu manželství nikdy nepracovala, do rodinného rozpočtu finančně nepřispívala, chovala se k žalobci nevhodně a zneužívala jeho špatného psychického rozpoložení a psychicky s ním manipulovala. Byl to však pouze žalobce, kdo se zasloužil o nabytí veškerého majetku. Za třetí má žalobce za to, že smlouva je neplatná, jelikož byly naplněny znaky lichvy. Žalovaná využila rozrušení a tísně žalobce a nabyla majetkovou hodnotu, která je v hrubém nepoměru ke vzájemnému plnění. K uzavření smlouvy totiž došlo v době, kdy se žalobce z důvodu rozvratu manželství nacházel ve špatném psychickém rozpoložení. Navzdory prvotnímu úmyslu a zájmu stran, tedy že smlouvou bude mezi účastníky vše vypořádáno, započala nyní žalovaná uplatňovat nároky na polovinu majetku, který je formálně součástí společného jmění manželů.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, považuje je ji za další ze šikanózních kroků žalobce vůči její osobě. Časově pak podání žaloby navazuje na nedávné odhlášení trvalého pobytu žalobce z bytové jednotky, jelikož již od ledna 2020 zde žalobce nežije. Žalovaná namítla absenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví, jelikož tato otázka může být jako předběžná vyřešena v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Popis žalobce ohledně okolností, za kterých byla sjednána smlouva, je lživý. Smlouva není neplatná, jelikož si byl žalobce plně vědom důsledků, které má notářský zápis, jeho sepis sám zorganizoval a po jeho projednání před notářskou sepsal. Následné tři měsíce toto jednání nijak nezpochybňoval. Důvodem, pro který se žalobce vrátil v září 2019 do společné domácnosti, byla skutečnost, že neměl dočasně kde bydlet. Žalovaná neslibovala žalobci snahu o obnovu jejich vztahu, nevyvíjela na něho ani žádný nátlak. Notářský zápis byl sepsán již v době, kdy manželství účastníků bylo nefunkční, zejména z důvodu žalobcovy nevěry. Nešlo přitom ani o žádné impulzivní jednání. Převod bytové jednotky byl projednáván na několika schůzkách, notářka sama pak s účastníky promlouvala a vysvětlovala důsledky smlouvy. Není ani pravdou, že by smlouvou došlo mezi účastníky ke kompletnímu vypořádání majetkových vztahů. Žalobce sám následně po sepsání notářského zápisu vyjednával o vypořádání společného jmění účastníků a v rámci těchto návrhů jednoznačně souhlasil s tím, že bytová jednotka je ve vlastnictví žalované. V neposlední řadě není pravdivé ani tvrzení žalobce, že by se pouze on zasloužil o nabytí veškerého majetku. Žalovaná v průběhu manželství nebyla zaměstnána, jelikož se starala o domácnost a o dceru a dále o administrativu související se živností žalobce. Žalobce si sám přál, aby žalovaná nebyla zaměstnána. Žalovaná se přitom zasloužila o splacení hypotéky na bytovou jednotku, jelikož ta byla financována z prodeje bytu v [obec], který byl pořízen z finančních prostředků žalované a kde účastníci dříve bydleli.

3. Ze smlouvy o úplatném převodu vlastnictví k bytové jednotce ze dne [datum] bylo zjištěno, že ze [právnická osoba] s.r.o. byla bytová jednotka převedena do společného jmění účastníků za kupní cenu 4 322 282,50 Kč s tím, že první část byla zaplacena ve výši 300 000 Kč při podpisu smlouvy a druhá část ve výši 4 022 282,50 Kč měla být uhrazena pomocí výnosu z úvěru účastníků.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k listu vlastnictví [číslo] bylo zjištěno, že ke dni [datum] byla jako vlastník bytové jednotky zapsána žalovaná, a to na základě smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne [datum] č. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka].

5. Z notářského zápisu NZ 263/ 2019, N 218/2019 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná učinili dne [datum] právní jednání, a to smlouvu o manželském majetkovém režimu. Shodně prohlásili, že součástí jejich společného jmění je také bytová jednotka a dále ohledně bytové jednotky sjednali smluvený režim odlišný od zákonného spočívající v zúžení společného jmění tak, že jejím výhradním vlastníkem se stala žalovaná. Žalobci nebylo poskytnuto žádné finanční vyrovnání.

6. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalované přeposlal e-mailovou zprávu adresovanou advokátovi s poptávkou spolupráce ve věci převodu bytu náležejícího do společného jmění manželů na žalovanou tak, aby byla jediným vlastníkem.

7. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce kontaktoval žalovanou ohledně nadcházející schůzky u notáře.

8. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce přeposlal žalované e-mailovou zprávu od notářky JUDr. [příjmení] ohledně v pořadí další schůzky u notáře.

9. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalované zaslal možné řešení rozvodu manželství včetně návrhu ohledně majetku movitého i nemovitého a ukončení bydlení jeho odstěhováním během ledna. Ohledně bytu žalobce napsal:„ byt je mimo vyrovnání, je tvůj“.

10. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalované zaslal návrh řešení majetkového vypořádání pro účely schůzky u právníka.

11. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že proběhla komunikace mezi právními zástupkyněmi účastníků ohledně rozvodu a vypořádání společného jmění žalobce a žalované, a to v návaznosti na konané soudní jednání u Okresního soud Praha-východ. Ze strany právní zástupkyně žalované bylo připomenuto, že bytovou jednotku nelze s ohledem na notářský zápis NZ 263/ 2019, N 219/2019 v rámci vypořádání společného jmění zohledňovat.

12. Z dopisu ze dne [datum] včetně dodejky do datové schránky bylo zjištěno, že se jednalo o reakci na e-mailovou zprávu ze dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k obnovení jednání o podmínkách smlouvy a byla vznesena námitka její neplatnosti. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena pouze pro případ, že by se nepodařilo obnovit manželské soužití a pro potřebu rozvodového řízení.

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně dodejky bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k součinnosti ohledně zápisu faktického stavu ve vztahu k bytové jednotce do katastru nemovitostí. Opětovně byl zdůrazněn důvod, pro který byla mezi účastníky sepsána smlouva, a sice usnadnění případného rozvodu účastníků řízení s tím, že celý tento postup byl nápadem žalované.

14. Ze spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 34 C 135/2020 byly provedeny následující důkazy:

15. Z rozsudku ze dne 5. 1. 2021 č. j. 34 C 135/2020-56 bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno tzv. sporně, tedy se zjišťováním příčin rozvratu manželství. Jako primární příčina rozvratu manželství byl soudem shledán mimomanželský vztah žalobce. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

16. Z protokolu z jednání ze dne [datum] bylo především zjištěno, že mezi právními zástupkyněmi účastníků proběhla v mezidobí od podání návrhu (tj. ode dne [datum]) do data jednání komunikace týkající se vypořádání společného jmění žalobce a žalované.

17. Z protokolu z jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že byli vyslechnuti oba účastníci řízení. Žalobce vypověděl, že ze začátku měli s žalovanou dohodu, že žalovaná bude doma, žalobci to zvyšovalo ego, že dokáže uživit manželku i dceru. Myslel však, že až dcera vyroste, tak si žalovaná práci najde. Potvrdil, že v minulosti žalovaná vyhrála výběrové řízení na pozici recepční v hotelu. Do práce však nenastoupila, jelikož by žalobce musel potlačit své externí aktivity a v zásadě by to nečinilo rozdíl v příjmech rodiny. Žalobce dále uvedl, že od června 2020 utlumil své pracovní aktivity, aby ho žalovaná u soudu následně„ neoškubala“ o peníze. Primárním důvodem, pro který se v září 2019 vrátil do společné domácnosti, bylo, že byt, ve kterém pobýval, byl služební a musel ho vyklidit pro kolegu. Žalovaná při výslechu vypověděla, že zhruba jednou týdně pracovala pro manžela z domova, bylo třeba vytisknout faktury, srovnat je a předat účetní; každé tři měsíce se dělalo DPH. V září 2019, když se žalobce vrátil a řekl, že nemá kde bydlet, mu žalovaná nebránila, jelikož se jednalo o jejich společný byt. Snažila se k žalobci chovat hezky, mají společné dítě, chtěla, aby vycházeli dobře, proto mu např. prala. Později jí žalobce řekl, že si myslel, že se k němu žalovaná vrátí, i z toho důvodu, že zúží společné jmění manželů. Oba pak vypověděli, že se vzájemně plácli, situace byla psychicky vypjatá.

18. Soud provedl rovněž další důkazy (kupní smlouvu ze dne [datum], rozhodnutí Městského úřadu v Říčanech ze dne [datum]), ze kterých však nebylo zjištěno nic rozhodujícího pro danou věc.

19. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků a vyžádáním spisu od Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 17 C 217/2020 a Okresního soudu Praha-východ ve věci snížení výživného pro [jméno] [celé jméno žalované], jelikož z doposud provedených důkazů byl zjištěn skutkový stav věci dostačující pro rozhodnutí ve věci.

20. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Bytová jednotka byla účastníky nabyta za trvání jejich manželství a tvořila součást jejich společného jmění. Dne [datum] byla mezi účastníky sepsána formou notářského zápisu smlouva o zúžení společného jmění manželů, na základě které bylo dohodnuto, že výhradním vlastníkem bytové jednotky se stane žalovaná. Současně bylo dohodnuto, že v souvislosti se zúžením společného jmění si účastníci nebudou poskytovat žádné finanční vyrovnání a jejich vzájemné majetkové nároky týkající se bytové jednotky se považují za vypořádané. V průběhu měsíců prosince 2019 a ledna 2020, jakož i do prvního jednání soudu v rámci rozvodového řízení účastníci jednali ohledně vypořádání jejich společného jmění. Řízení o rozvodu manželství účastníků bylo zahájeno [datum], manželství bylo následně pravomocně ke dni [datum] rozvedeno tzv. sporně, tj. se zjišťováním příčin rozvratu manželství. Společné jmění účastníků nebylo doposud vypořádáno.

21. Mezi účastníky nebylo sporováno, že byl sepsán notářský zápis dne [datum], jehož obsahem byla dohoda účastníků, na základě které měla být ze společného jmění manželů převedena bytová jednotka do vlastnictví žalované tak, jak je uvedeno v současnosti v katastru nemovitostí. Sporné však mezi účastníky byly okolnosti, za kterých došlo k uzavření dohody, a dále skutečnost, zda byly na základě dohody vypořádány majetkové vztahy účastníků jako celek či zda se dohoda týkala pouze vlastnického práva k bytové jednotce.

22. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

23. Soud v daném případě shledal naléhavý právní zájem na určení existence bytové jednotky ve společném jmění účastníků, a proto se dále zabýval namítanou neplatností smlouvy o manželském majetkovém režimu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018 sp. zn. 22 Cdo 3234/2018).

24. Podle § 583 o.z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

25. Podle žalobce nevyvolalo právní jednání spočívající v uzavření smlouvy takové právní následky, které žalobce zamýšlel, jelikož ho žalovaná svým jednáním uvedla v omyl. Žalobce se měl do společné domácnosti v září 2019 vrátit, aby se pokusil o obnovu manželského svazku s žalovanou. Jeho psychický stav nebyl dobrý, a to právě z důvodu rozvratu manželství a tlaku žalované. Byl schopen udělat cokoliv, aby manželství zachránil. Po příslibu žalované, že se o obnovení vztahu pokusí za předpokladu, že na ni převede bytovou jednotku, tak žalobce učinil. Manželství se však nepodařilo zachránit, k čemuž účastnici dospěli v prosinci 2019, proto začali jednat o rozvodu. Navzdory tomu, že měl žalobce za to, že na základě smlouvy došlo mezi nimi k úplnému majetkovému vyrovnání, nabízel žalované další možnosti vypořádání, jelikož měl snahu očistit svoji nevěru ve vztahu.

26. Tato verze zazněla především v závěrečném návrhu při jednání soudu, naopak v žalobě byl důvod, pro který došlo k převodu bytové jednotky na žalovanou líčen s drobnými odlišnostmi. Poté co se měl žalobce v září 2019 vrátit do společné domácnosti a nepodařilo se obnovit vztah účastníků, činili účastníci kroky směřující k tzv. nespornému rozvodu. Smyslem smlouvy tak byla snaha o usnadnění rozvodu manželství žalobce a žalované ve vazbě na majetkové vypořádání. Žalobce se domníval, že tímto právním jednáním budou jejich majetkové vztahy zcela vypořádány, v čemž ho ostatně žalovaná utvrzovala, jelikož ničeho dalšího nežádala. Žalobce se tak nevědomky zbavil možnosti domáhat se finančního vypořádání (zejména k bytové jednotce), ale především jsou na něm nárokována další plnění ze strany žalované, s čímž nepočítal.

27. Rozhodující okolnost, o které byl žalobce žalovanou uveden v omyl, spatřoval žalobce v rozsahu, v jakém mělo být vypořádáno jejich společné jmění pro případ, že se nepodaří jejich vztah obnovit.

28. Ať jde o první či druhou verzi, dospěl soud k závěru, že obě byly vyvráceny provedeným dokazováním. Především z e-mailových zpráv bylo prokázáno, že to byl žalobce, který sám oslovil advokáta s žádostí o spolupráci s převodem jeho podílu na bytové jednotce na žalovanou, a to již [datum]. Časově přitom tento úkon předchází návratu žalobce do společné domácnosti v září 2019. Nemohlo tak jít o řešení, se kterým účastníci přišli až po neúspěšných snahách o obnovu vztahu po návratu žalobce v září 2019. Byl to rovněž žalobce, kdo komunikoval s notářkou a až následně tyto zprávy přeposílal žalované na vědomí. Protokolem z jednání soudu v řízení o rozvodu manželství účastníků pak bylo prokázáno, že primárním důvodem návratu žalobce do bytové jednotky v září 2019 byla nikoliv snaha o záchranu manželství, ale skutečnost, že žalobce musel uvolnit služební byt pro svého kolegu, a sám tak neměl kde bydlet. Tento důvod však žalobce v tomto řízení zcela opomenul zmínit. Soud nemohl dát za pravdu žalobci, ani pokud tvrdil, že nebylo rozhodné, že právní jednání bylo učiněno formou notářského zápisu, tedy se jednalo o dohodu jako každou jinou. Právě však oslovení advokáta s žádostí o spolupráci a dále přítomnost notářky při právním jednáním, jakož i při procesu předcházejícímu jeho sjednávání měly důležitý vliv na způsob řešení celé situace. Obeznámil-li by žalobce advokáta či notářku s jeho záměrem tak, jak je žalovaným prezentován v případě druhé verze, tedy že důvodem právního jednání bylo usnadnění rozvodu účastníků, ke kterému směřovali, jistě by byl poučen, že vhodnějšími (potažmo správným) řešením je uzavření dohody ve smyslu § 757 o.z., nikoliv dohody o zúžení společného jmění manželů ve smyslu § 716 o.z. Stejně tak obeznámil-li by žalobce advokáta a notářku s první verzí, tedy že pro případ neúspěšného obnovení vztahu účastníků, bude mezi nimi již vše vypořádáno z hlediska majetkového, jistě by byl poučen, aby pro tento případ byl ve smlouvě zahrnut veškerý majetek tvořící jejich společné jmění. Nicméně ze samotné textace notářského zápisu ve druhém článku („ Součástí společného jmění jsou k dnešnímu dni také nemovité věci evidované v katastru nemovitostí…“) je zřejmé, že předmětem právního jednání nebyl veškerý majetek, nýbrž pouze bytová jednotka. Nelze tak uvěřit tvrzení žalobce, že se domníval, že byl mezi účastníky vypořádán veškerý majetek. Toto tvrzení rovněž vyvrací následné chování žalobce, které podporují e-mailové zprávy z prosince 2019 a z ledna 2021, ve kterých žalobce žalované navrhuje možnosti dalšího vypořádání společného jmění. V e-mailu ze dne [datum] přitom sám uvedl:„ byt je mimo vyrovnání, je tvůj“. S ohledem na uvedené tak ani nelze spatřovat původce omylu v žalované.

29. Jako další z důvodu neplatnosti právního jednání učiněného formou notářského zápisu namítal žalobce rozpor s dobrými mravy. Ten spatřuje především v tom, že to byl právě žalobce, který se zasloužil o nabytí veškerého majetku spadajícího do společného jmění účastníků. Žalovaná totiž nikdy nepracovala a finančně na chod rodiny nepřispívala. V neposlední řadě se k žalobci chovala nevhodně a ponižovala ho a současně zneužívala jeho špatného psychického rozpoložení.

30. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. I v tomto případě dospěl soud k závěru, že právní jednání nebylo neplatné, a to pro rozpor s dobrými mravy. Provedeným dokazováním, především pak protokolem o jednání v řízení o rozvodu manželství bylo prokázáno, že v průběhu vzájemného manželského soužití mezi účastníky existovala dohoda, že žalovaná nebude pracovat a bude se starat o domácnost. Bylo to přáním žalobce, který si tím, že byl schopen postarat se o manželku i o dceru, zvyšoval ego. Této vzájemné dohody si byl žalobce dobře vědom, nyní však namítá neplatnost smlouvy z důvodů, které plynou z jeho vlastního rozhodnutí ohledně rozdělení sociálních rolí v rodině. Pokud dále zmiňoval, že ho žalovaná liskla, bylo rovněž z protokolu o jednání v řízení o rozvodu manželství zjištěno, že sám žalobce na žalovanou vztáhl ruku. Je nepochybné a nebylo to ani účastníky sporováno, že jejich názory byly při konci jejich společného soužití protichůdné a jejich vztahy vyhrocené, a není možné situaci posuzovat pouze subjektivním pohledem jednoho z nich. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval otázkou původu finančních prostředků, které byly použity na koupi předchozího bytu účastníků v [obec], tedy jak se kdo z účastníků zasloužil o nabytí majetku spadajícího do jejich společného jmění.

33. Posledním důvodem namítané neplatnosti bylo, že šlo o lichevní smlouvu ve smyslu § 1796 o.z., podle kterého neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

34. Objektivním znakem lichevní smlouvy, jejímž předmětem je převod nemovitého majetku, je existence písemně uzavřené smlouvy o převodu nemovitostí, v níž je poskytované plnění (cena za převáděný nemovitý majetek) v hrubém nepoměru oproti hodnotě převáděného majetku (posuzovaného k okamžiku uzavření smlouvy). Lichevní smlouva je dále charakterizována některým ze subjektivních znaků, kterými jsou rozumová slabost, tíseň, lehkomyslnost, stav rozrušení nebo nezkušenosti a ve vztahu k hrubému nepoměru musí být v příčinné souvislosti. Je však nutné vést v patrnosti, že citované ustanovení o.z. směřuje k ochraně svobody vyjednávání o smlouvě, naopak nesměřuje primárně k ochraně majetkové sféry (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021 sp. zn. 22 Cdo 2737/2021).

35. Za lichevní smlouvu lze přitom považovat, využije-li jedna strana dohody o zúžení společného jmění manželů ve svůj prospěch vědomosti o špatném psychickém stavu druhé strany a uzavře dohodu, podle které se jí dostane prakticky vše, co tvořilo společný majetek. Nicméně zbavení se majetku bez náhrady není samo o sobě neplatné, má zpravidla nějaký přijatelný motiv (např. manžel opouštějící rodinu kvůli mimomanželskému vztahu tak reflektuje újmu, kterou svým bližním působí), (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015 sp. zn. 22 Cdo 4007/2014).

36. V projednávané věci byl naplněn shora popsaný objektivní znak lichevní smlouvy, jelikož mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva, na jejímž základě došlo k převodu bytové jednotky na žalovanou bez jakéhokoliv protiplnění pro žalobce, přičemž smlouvou o úplatném převodu byla prokázána hodnota bytové jednotky (a to k nejméně datu [datum]), která byla oceněna částkou 4 322 282,50 Kč. Je přitom všeobecně známo, že ceny nemovitostí se zvýšily, značně pak za dobu posledních několika měsíců. V daném případě však bylo společné jmění účastníků vypořádáno formou zúžení, které se týkalo pouze části společného jmění (jak bylo ostatně popsáno již výše ve vztahu k textaci notářského zápisu), a nebylo tak vyloučeno pozdější vypořádání zbylého společného jmění, kterým mohla být saturována absence vypořádacího podílu náležejícího žalobci ve vztahu k bytové jednotce (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5905/2016). Žalobce sám přitom po uzavření smlouvy o dalším vypořádání s žalovanou vyjednával. Znak hrubého nepoměru oproti hodnotě poskytnutého plnění tak nebyl naplněn.

37. Pokud jde o samotné vyjednávání o podobě smlouvy, byl to žalobce, který vyhledal pomoc právníka a dále komunikoval s notářkou. Bylo rovněž prokázáno, že nešlo o unáhlené rozhodnutí, jelikož od oslovení právníka do uzavření smlouvy u notářky uběhly celé tři týdny s tím, že u notářky proběhly nejméně dvě schůzky. Žalobce tak nejenže celý postup konzultoval s odborníky z oboru práva, svoji vůli následně stvrdil před notářkou formou notářského zápisu, kde byl poučen o obsahu a důsledcích smlouvy o zúžení společného jmění.

38. Ve smyslu citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu je rovněž nutno zohlednit, že v daném případě šlo o posouzení lichevní smlouvy mezi manžely, nikoliv osobami neznámými. Právě totiž v manželských vztazích obecně platí, že se manželé zpravidla řadu let znají, jsou obeznámeni s charakterovými vlastnostmi druhého manžela, v rodině existuje určité rozdělení sociálních rolí a jeden z manželů může být z tohoto důvodu považován za tzv. dominantnějšího. Pokud si právě žalobce za dobu společného soužití účastníků prosadil, že žalovaná nebude zaměstnána a bude se starat o domácnost či že nenastoupila na pracovní pozici dle přání žalobce, což žalovaná respektovala, nezdá se být nevěrohodné její tvrzení, podle kterého s celým nápadem na převod vlastnického právo k bytové jednotce na žalovanou přišel žalobce a sám rovněž převod zorganizoval.

39. Ve vztahu k subjektivnímu znaku lichevní smlouvy, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by se ve špatném psychickém rozpoložení nacházel pouze žalobce. Naopak z protokolů z jednání v řízení o rozvodu manželství bylo zjištěno, že v neblahém psychickém stavu se nacházel jak žalobce, tak žalovaná. Koneckonců se oba nacházeli v situaci, kdy řešili konec několikaletého společného života, lze tak předpokládat duševní nepohodou obou zúčastněných.

40. Jelikož soud neshledal právní jednání spočívající v uzavření smlouvy neplatným z žádného důvodu namítaného ze stran žalobce, ani z důvodu pro který by měl k neplatnosti právního jednání přihlížet z úřední povinnosti, žalobu zamítl.

41. Nad rámec soud uvádí, že motiv, který žalobce vedl k uzavření smlouvy s žalovanou sepsanou notářským zápisem, soud spatřuje v jeho naději na obnovu vztahu s žalovanou a odhodlání udělat pro jeho záchranu vše. Neuváženost vlastního jednání žalobce však nemůže požívat právní ochrany. Naopak v jeho jednání lze spatřovat nepoctivost, pokud žalobce převedl bytovou jednotku do výlučného vlastnictví žalované a následně s ní vyjednával o dalším vypořádání jejich společného jmění za současného ujišťování, že vypořádání se bytové jednotky netýká, avšak poté co se mu znelíbily návrhy na vypořádání ze strany žalované a uvědomil si, že by mohl přijít o další majetek, započal rozporovat obsah smlouvy a vytvořil skutkovou konstrukci, na základě které považuje smlouvu za neplatnou hned ze tří důvodů. Zastírací taktiku žalobce přitom podporují jeho vlastní slova při jednání soudu v řízení o rozvodu manželství, kdy přiznal, že utlumil pracovní aktivity, aby ho manželka u soudu následně„ neoškubala“ o peníze.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč Náklady představují odměnu za zastupování advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ a.t.“), počítanou z tarifní hodnoty 50 000 Kč, a to ve výši 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání, účast na jednání před soudem přesahující dvě hodiny) včetně náhrady hotových výdajů po 300 Kč za čtyři úkony právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 a.t.

43. Povinnost k zaplacení nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (podle § 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. Na závěr soud uvádí, že při vyhlášení rozsudku došlo k zjevné nesprávnosti, jelikož ve výroku I. bylo nesprávně vyhlášeno datum narození žalované, a sice [datum] namísto [datum], a dále ve výroku II. byla ve vyhlášení nesprávně označena osoba povinna k náhradě nákladů řízení, jelikož namísto žalobce bylo vyhlášeno žalovaný. Soud proto v písemném vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o.s.ř. obě zjevné nesprávnosti opravil. Pokud jde o datum narození žalované, tak datem [datum] byla žalovaná původně označena v žalobě, avšak následně bylo datum jejího narození podáním žalobce k výzvě soudu opraveno (viz č.l. 20). Jde tak o nesprávnost zjevnou přímo ze spisu. V případě osoby povinné k náhradě nákladů řízení jde o nesprávnost zjevnou již z formulace použitého (mužského) rodu osoby a vnitřní rozporuplnosti výroku spočívající v tom, že by bylo nelogické, aby totožná strana sporu byla povinna sobě samé uhradit náklady řízení.

Poučení