46 C 72/2024 - 119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 383 678,74 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 295 636,72 Kč od 10. 4. 2024 do 23. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 450 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 342 228,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 342 228,74 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 647 865,46 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání před [adresa], které bylo zahájeno usnesením ze dne 30. 10. 2020 a skončeno zprošťujícím rozsudkem ze dne 19. 4. 2023. Žalobce byl stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Trestním stíháním byla žalobci způsobena škoda a nemajetková újma. Škodu představuje částka 138 464 Kč, kterou žalobce vynaložil na svou obhajobu a částka 359 401,46 Kč, která byla vynaložena na pořízení znaleckého posudku. Nemajetkovou újmu žalobce vyčíslil částkou 150 000 Kč, kterou požaduje za psychickou újmu, která mu byla způsobena 30měsíčním trestním řízením, v němž byl ohrožen trestní sazbou 5 až 10 let odnětí svobody. Žalobce od počátku trestního stíhání trpěl nespavostí, úzkostnými stavy, depresí, přemýšlel o tom, že nepodaří-li se mu prokázat svou nevinu, reálně mu hrozí trest odnětí svobody v trvání minimálně 5 let. Špatný psychický stav se promítal do jeho rodinných vztahů, byl podrážděný, ztratil zájem o všechny běžné aktivity a často propadal beznaději. Nechtěl do skončení řízení nic plánovat. Špatný psychický stav se promítal do jeho práce, měl sníženou výkonnost a postrádal motivaci. Negativní pocity byly umocňovány dílčími rozhodnutími, kdy policejní orgán zamítal návrhy na doplnění dokazování, státní zastupitelství zamítalo stížnosti, obžalobou pak byl navržen trest 5 let nepodmíněně. Řízení před soudem trvalo 8 měsíců, konalo se 6 hlavních líčení, jejichž průběh byl pro žalobce zatěžující. Žalobce byl bezúhonný, zakládá si na své dobré pověsti, o to pro něj byla účast při úkonech těžší. Ihned po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání bylo podle § 57 zákona o zbraních rozhodnuto o zajištění zbrojního průkazu, což bylo pro žalobce jako aktivního myslivce velmi zatěžující rozhodnutí. Osoby z okruhu myslivosti se žalobce za důvody dotazovaly. Žalobci to bylo nepříjemné. V průběhu trestního stíhání byli opakovaně vyslýchány zaměstnanci společnosti [Anonymizováno], kde žalobce přes 24 let působil. Všem osobám byl předestřen skutkový stav, a to že měl žalobce krátit daně z příjmu právnických osob a DPH v částce přesahující 10 milionů korun. Jelikož je stavební obor liniových staveb na [Anonymizováno] relativně malý a uzavřený, byly informace ohledně trestního stíhání žalobce známy, čímž byla zásadně poškozena pověst žalobce. Žalobce se proto po dobu trestního stíhání vyhýbal veřejnému životu. Žalobce se trestním stíháním cítí být trvale poškozen na svých osobnostních právech, proto požaduje částku 5 000 Kč za každý měsíc trvání trestního stíhání (5 000 x 30). Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy dne 9. 10. 2023 obrátil na žalovanou, žalovaná však v zákonné lhůtě 6 měsíců nárok žalobce neprojednala.

2. Dne 31. 5. 2024 žalobce vzal svou žalobu co do částky 264 186,72 Kč částečně zpět, neboť žalovaná po podání žaloby částečně plnila (88 214 Kč na náhradu nákladů obhajoby, 175 972,72 Kč na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku). Soud proto usnesením ze dne 3. 6. 2024, čj. 46 C 72/2024-53, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce dne 9. 10. 2023 uplatnil nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby v částce 138 464 Kč, nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 359 104,46 Kč a náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 150 000 Kč. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala nárok žalobce na náhradu nákladů obhajoby důvodným co do částky 88 214 Kč, požadavek na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku co do částky 175 972,72 Kč a u nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání konstatovala, že vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než důvodů a způsobem, který stanoví zákona, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základní práv a svobod a za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Toto morální zadostiučinění považuje žalovaná s ohledem ke stavu věci za dostatečné.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z uplatnění nároku na náhradu škody za nezákonné trestní stíhání ze dne 9. 10. 2023 je zřejmé, že se žalobce obrátil prostřednictvím svého zástupce na žalovanou se svým požadavkem na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobnému trestním stíháním před [adresa]. Žalobce se domáhal náhrady nákladů obhájce ve výši 138 464 Kč, nákladů znalečného ve výši 359 401,46 Kč a nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 150 000 Kč. Toto podání bylo žalované doručeno dne 9. 10. 2023, jak plyne z přípisu žalované ze dne 9. 10. 2023.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 19. 4. 2024 vyplývá, že žalovaná nárok žalobce projednala, co se týká náhrady nákladů obhajoby, shledala tento částečně důvodným, kdy nepřiznala vyúčtované náklady obhajoby poskytnuté advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], neboť žalobce ani přes výzvu nedoplnil doklady prokazující vznik škody, a to ani v podobě vzniku dluhu. Pokud jde o náklady obhajoby poskytnuté advokátem [Jméno advokáta], žalovaná shledala, že účtované úkony byly co do druhu a délky v souladu s jeho obsahem, vyjma šesti úkonů. U třech úkonů byla přiznána odměna poloviční, u dalších třech úkonů nebyla odměna přiznána vůbec. Pokud jde o cestovné, bylo přiznáno ve vyúčtované výši 21 464 Kč. Celkově tedy bylo na náhradu nákladů obhajoby přiznáno 88 214 Kč. Co se týče náhrady nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku, žalovaná přiznala toliko částku 175 972,72 Kč, kdy vycházela z vyúčtování odměny znalkyní a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3414/2016, přiznala náhradu ve výši 1 000 Kč za každou ze 134,5 hodiny, náklady na kopírování a tisk ve výši 10 932 Kč, to vše s připočtením DPH. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce došlo k porušení jeho práva nebýt trestně stíhán jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon garantovaného článkem 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se pak žalovaná žalobci velice omlouvá. Konstatování a vyslovení omluvy pak vzhledem ke stavu věci považuje za dostatečné. Celkem tedy žalobci přiznala náhradu ve výši 264 186,72 Kč. Tato byla uhrazena na účet zástupce žalobce dne 23. 4. 2024, jak je patrno z transakční historie účtu zástupce žalobce.

7. Z usnesení policejního orgánu ze dne 30. 10. 2022 plyne, že vůči žalobci bylo dle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání jako obviněného ze zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016. Bylo mu kladeno za vinu, že zkrátil DPH v celkové výši 5 408 936 Kč a daň z příjmu právnických osob v celkové výši 5 405 120 Kč. Celkem tak měl způsobit škodu českému státu, zastoupenému [Anonymizováno] ve výši 10 814 056 Kč.

8. Z rozsudku [adresa], ze dne 19. 4. 2023, vyplývá, že žalobce byl zproštěn skutků uvedených v obžalobě dle § 226 písmeno c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchal obžalovaný.

9. Žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že je zásadovým člověkem, pro kterého čest a smysl pro slušnost je prioritní. Jeho koníčkem je střelectví a převážně myslivost. Žalobu podal, protože ač stát ve vztahu k němu porušil zákon, dočkal se toliko dílčí náhrady nákladů vynaložených v trestním řízení, nezaznělo žádné konstatování, že by byl stíhán nelegálně a omluvu na páté straně stanoviska žalované považuje za dehonestující, nedostatečnou a nemíněnou vážně. Kompenzace je v příkrém nepoměru k tomu, co musel prožít. Je těžké si představit či slovy popsat, co cítí člověk, který se 30 měsíců nachází v reálném ohrožení nepodmíněným trestem v trvání 5 až 10 let. Obával se uvěznění a zničení zbytku života, trpěl nespavostí, úzkostmi, všudypřítomnou depresí, byla mu diagnostikována hypertenze a posléze diabetes. Období stresu považuje za hlavní příčiny vzniku těchto chorob. Psychické rozpoložení se odráželo v jeho osobním životě a rodinných vztazích, býval podrážděný, což odnášela zejména partnerka [právnická osoba]. Ztrácel zájem o běžné aktivity, nedokázal nic plánovat, V práci trpěl sníženou výkonností, nesoustředěností, nedokázal se posunout dál, vyhýbal se společenskému životu. Spolupracovníci byli zváni na policii a setkávali se s detaily případy, ztrácel tak kredit bezúhonného a morálního člověka. Touto cestou se jeho trestní stíhání dostalo na veřejnost a do oboru liniových staveb, které je na ostravsku omezené a lidé se mezi sebou znají. Toto mělo vliv na získávání zakázek a pohled na serióznost žalobcovy osoby. Ti, kteří se dozvěděli o trestním stíhání se už těžko dozví o jeho zproštění a pošpinění dobrého jména je tak nevratné. Žalobce je členem mysliveckého sdružení ve [Anonymizováno], je to současně se střelectvím jediný volnočasový koníček. Tento sloužil a slouží k tomu, aby v lese přišel na jiné myšlenky. V průběhu trestního stíhání žalobce přišel o zbrojní průkaz a nemohl myslivost vykonávat po dobu necelého půl roku, protože to bylo spojeno i se zadržením loveckého lístku. Uložení trestu by vedlo k nemožnosti jej vykonávat po dalších 15 let, uvažoval, zda nebude nutné se věcí sloužících k výkonu myslivosti zbavit. Jeho jméno bylo pošpiněno také v mysliveckém spolku, musel vysvětlit, proč není schopen myslivost vykonávat a situaci jim vylíčil. Byla mu kolegy vyjádřena důvěra a vyjádřili mu společenskou záruku, která mu posloužila, aby získal zpět svůj zbrojní průkaz. Co se týká rodinných vztahů, žalobce měl v době obvinění tři roky trvající vztah a zprvu bylo získání podpory od partnerky složité, protože se nemohla smířit s tím, že si k žalobci vytvoří vazbu a pak stráví několik let ve vězení. Partnerka mu ovšem věřila, podpořila jej, nicméně musel jí vysvětlovat, že se jedná o omyl. Žalobce má 4 děti, na vztazích s nimi se trestní stíhání neprojevilo. Žalobce byl zaměstnán, zpracovával výrobní postupy a návaznost jednotlivých úkonů, při své práci začal dělat chyby, které měly vliv na realizace zakázek, kdy opomněl nějakou vazbu, špatně odhadl časový postup, nebo se zadaly zakázky najednou a nevycházelo to časově. Ztrácel v očích lidí, kteří mu práci svěřili, kredit preciznosti. Uvažoval o změně práce z psychický důvodů, nicméně dostal delší neplacené volno a cítil podporu zaměstnavatele v tom, aby setrval ve firmě i přes svá selhání a po skončení trestního stíhání z něj spadla tíha a svou práci odvádí znovu na 100 %. Firma pro kterou pracoval skončila a v současnosti působí v jiné na obdobné pozici. Zpráva o trestním stíhání se šířila v pracovním prostředí rychle, lidé z okolí se žalobce dotazovali, zda je to pravda. V okruhu přátel se se svým trestním stíháním svěřil, nesetkal se s tím, že by na něj někdo útočil. Žalobce se však vyhýbal společenskému životu, ačkoliv nemůže říct, že by jej někdo nějakým způsobem zavrhl. Před trestním stíháním se občas společenského života účastnil. Nezájem o společenský život se zprvu negativně přenášela i do partnerského soužití, nicméně partnerka žalobce následně pochopila situaci. Negativními pocity a nespavostí začal žalobce trpět už od počátku trestního stíhání, léky neužíval, pouze čaje a přírodní léčbu. Na vysoký tlak mu léky nasazeny byly a diabetes je po regulaci jídelníčku bez medikace. Obě nemoci se objevily v průběhu trestního stíhání v podstavě bez zjevných příčin.

10. Ze spisu [adresa] soud provedl substituční plná moc na čl. 2660, kterou obhájce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], advokát, zmocnil k nahlížení do spisu [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], advokáta. Ze žádosti o povolení nahlédnout do spisu na čl. 2662 pak plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] do spisu nahlížel dne [datum]. Z protokolu o hlavním líčení na čl. 2663 pak vyplývá, že toto se konalo [datum], přičemž zde byly již předneseny toliko závěrečné návrhy a vynesen zprošťující rozsudek.

11. Z výpisu ze spolkového rejstříku [právnická osoba]. plyne, že žalobce v tomto spolku působí jako finanční hospodář, a to od 6. 6. 2020.

12. Z vyjádření účastníka řízení ze dne 4. 2. 2021 plyne, že žalobci bylo dne 1. 2. 2021 doručeno oznámení o zahájení správního řízení ve věci zajištění zbrojního průkazu z důvodu, že je vůči němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v ustanovení § 22 odst. 1, písm. c) zákona o zbraních. Z podpisu skutku vyplývá, že nemá žádnou souvislost s použitím zbraně ani jakékoliv formy násilného jednání, má proto za to, že nejsou splněny podmínky pro zajištění zbrojního průkazu a navrhuje zastavení řízení.

13. Z vyjádření účastníka řízení – doplnění ze dne 9. 2. 2021 vyplývá, že žalobce sdělil, že je aktivním členem mysliveckého sdružení, věnuje myslivosti velkou část svého volného času, podílí se na přípravě nových adeptů na zkoušky z myslivosti a zajištěním zbrojního průkazu by mu byla také znemožněno právo na ochranu života a majetku, ale především aktivně se účastnit uvedených činností.

14. Z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 19. 2. 2021 je patrno, že bylo rozhodnuto o zajištění zbrojního průkazu žalobce a bylo mu uloženo odevzdat jej bez zbytečného odkladu do úschovy správnímu orgánu. Žalobce se proti tomuto usnesení odvolán, jak je patrno z jeho odvolání ze dne 5. 3. 2021.

15. Z rozhodnutí policejního prezidia ze dne 6. 5. 2021 plyne, že rozhodnutí policejního orgánu ze dne 19. 2. 2021 se ruší a věc se vrací k novému projednání, když toto je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

16. Z vyrozumění policejního orgánu ze dne 7. 6. 2021 pak plyne, že správní řízení ve věci zajištění zbrojního průkazu bylo zastaveno. Zbrojní průkaz byl správním orgánem vrácen dne 11. 5. 2023.

17. Z faktury číslo [hodnota], vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], splatnou dne 21. 9. 2022 plyne, že tato vyúčtovala za vypracování znaleckého posudku podaného dne 16. 9. 2022 částku 359 401,46 Kč, kdy za zpracování znaleckého posudku bylo účtováno 2 100 Kč za každou ze 134,5 hodiny a dále za kopírování a tisk. 3644 stran ve čtyřech paré částku 14 576 Kč.

18. Z faktury vystavené dne 13. 10. 2021, číslo [hodnota], vystavené žalobci [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, plyne, že tento za poskytnutí právních služeb účtoval částku 10 000 Kč. Na tuto bylo placeno dne 1. 11. 2021, jak je patrno z výpisu z transakční historie účtu obhájce.

19. Z faktury číslo [hodnota] vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, plyne, že žalobci byla dne 11. 8. 2022 vystavena faktura za právní služby ve výši 12 000 Kč. Na tuto bylo placeno dne 15. 8. 2022, jak je patrno z výpisu z transakční historie účtu obhájce.

20. Z faktury číslo [hodnota], vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, dne 10. 11. 2023 je patrno, že byl účtován doplatek za obhajobu před Krajským soudem v [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] částce 78 000 Kč. Úhrada je patrná z pokladního příjmového pokladního dokladu ze dne 11. 10. 2023.

21. Z podnětu k výkonu dozoru státního zástupce nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, adresovaného zástupcem žalobce Krajskému státnímu zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], včetně doručenky datové zprávy, plyne, že žalobce podal ve smyslu § 157a odst. 1 tr. řádu žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, neboť policejní orgán zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování.

22. Z odpovědi [adresa] ze dne 9. 6. 2022 pak plyne, že státní zástupkyně neshledala v činnosti policejního orgánu průtahy ani závady.

23. Z protokolu o poradě s klientem ze dne 24. 3. 2023 je zřejmé, že předmětem porady byla příprava závěrečné řeči na hlavní líčení konané dne 19. 4. 2023, přičemž porada trvala od 8:00 do 11:05 hodin.

24. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že by úkony ze dne 6. 1. 2022, 7. 3. 2022, 23. 6. 2022, 24. 3. 2022 a 14. 4. 2023 byly provedeny, je sporována pouze odměna, respektive výše odměny za ně účtované. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že v rámci poskytování právních služeb při obhajobě v naříkaném trestním řízení činila výše cestovních výdajů částku [částka].

25. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče vlastního výslechu žalobce, vzal soud v potaz osobní zájem žalobce na výsledku řízení. Žalobce měl tendenci vyhýbat se konkrétním odpovědím na dotazy a odpovídat spíše obecně, povšechně a v trpném rodě. Nicméně soud nemá pochyb o tom, že trestní stíhání bylo pro žalobce frustrující, stresové a že se obával odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a toto mu narušovalo i spánek. Medikaci však neužíval a zůstal spíše u přírodních preparátů. Pokud se jedná o zásahy do rodinných vztahů, tyto se promítly do vztahu s partnerkou, která mu sice byla oporou, ale musela snášet zhoršenou náladu žalobce a omezení návštěv společnosti. Do osobní cti a dobré pověsti bylo zasaženo zejména v pracovní sféře, v níž se informace o trestním stíhání rozkřikla a v mysliveckém spolku, v němž žalobce působí. Trestní stíhání okrajově zasáhlo též do jeho v podstatě jediné volnočasové aktivity, kterou je myslivost, a to zajištěním zbrojního průkazu. Žalobce nadsazoval dobu, po kterou mu byl zbrojní průkaz zajištěn, uváděl-li, že to byla doba půl roku. Z listinných důkazů ovšem vyplynulo, že teprve 1. 2. 2021 byl žalobce vyzván k vydání zbrojního průkazu a 11. 5. 2021 mu byl vrácen. Doba zajištění tak byla poloviční a zásah do jeho v podstatě jediné volnočasové aktivity byl proto minimální, a to i s přihlédnutím k tomu, že důvodem zajištění zbrojního průkazu je namístě přikládat spíše nesprávnému vyhodnocení podmínek zajištění zbrojního průkazu než trestnímu stíhání jako takovému.

26. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

27. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení ze dne 30. 10. 2020 které skončilo rozsudkem ze [adresa] dne [datum], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce svému zástupci [tituly před jménem] [jméno FO], advokátovi uhradil za obhajobu částkou 100 000 Kč. Žalobce nechal na své náklady v trestním řízení vypracovat znalecký posudek za částku 359 104,46 Kč.

28. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

29. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

31. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

32. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

33. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchal.

34. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 35. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

36. Trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2020, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 19. 4. 2023, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek [adresa]. Celkem tak trestní řízení trvalo 2 roky a necelých 6 měsíců.

37. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest 5 až 10 let odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin hospodářský, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy. Je však třeba přihlédnout k tomu, že za daný trestný čin je v podstatě nemožné uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody.

38. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

39. Soud má za to, že v případě žalobce je namístě poskytnout finanční satisfakci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 30 000 Kč, která byla žalobci soudem přiznána. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobce se v rámci trestního stíhání cítil nekomfortně, obával se odsouzení, které by v případě odsouzení patrně znamenalo uložení nepodmíněného trestu. Též jeho čest a dobrá pověst v zaměstnání a v okruhu lidí z oblasti myslivosti utrpěla. Žalobce trpěl stresem a nespavostí, která se promítala též do jeho nálady a sníženého výkonu v zaměstnání. V zaměstnání však byl zaměstnavatelem dále ceněn a o práci nepřišel. Žalobce začal trpět hypertenzí a cukrovkou, kterou se mu podařilo změnou stravy dostat pod kontrolu a je bez medikace. Soud nemá důvod nevěřit, že se stres způsobený trestním stíháním na zdravotním stavu žalobce mohl podílet. Žalobce omezil společenský život, pokud však jde o výkon myslivosti, tomuto se věnoval po celou dobu trestního stíhání, byť po dobu 3 měsíců ji mohl vykonávat toliko omezeně, neboť měl zajištěn zbrojní průkaz.

40. S přihlédnutím k výše uvedeným kritériím a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč je dostatečná a odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce, jejichž závažnost nebyla vysoká. Rodinné vztahy zůstaly nezměněny, partnerský vztah byl sice trestním řízení prověřován, ovšem partnerka žalobci důvěřovala a podporovala jej. Co se týká pracovních vtahů, kolegové byli také v trestním řízení vyslýcháni, o trestním stíháním věděli, žalobcova snížená výkonnost se nepromítla do zániku pracovního poměru, ale žalobce měl naopak podporu svého zaměstnavatele, a jeho jediný koníček byl trestním stíháním zasažen pouze okrajově, kdy žalobce mohl po dobu 3 měsíců v rámci myslivosti činit pouze činnosti beze zbraně. K náhradě škody v podobě náhrady nákladů obhajoby 41. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, ustanovení § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 zákona je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

42. Žalobci náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je AT. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. c) AT ve spojení s § 7 AT částku 2 300 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 1 150 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT.

43. Žalobce zastupoval v trestní řízení nejprve [tituly před jménem] [jméno FO], advokát. Žalobce požadoval náhradu nákladů za úkony právní služby provedené do 2. 9. 2021 v rozsahu 14 úkonů právní služby a 14 režijních paušálů dle § 13 odst. 1, 3 AT á 300 Kč. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. dané při jednání, aby žalobce doplnil rozhodná skutková tvrzení tak, že uvede, kdy a v jaké výši byla odměna obhájce za jednotlivé úkony provedené [tituly před jménem] [jméno FO] účtována, případně kdy byla uhrazena a označil ke svým tvrzením důkazy, žalobce žádná tvrzení ani důkazy neoznačil. Soud proto odměnu za úkony provedené [tituly před jménem] [jméno FO] nepřiznal, neboť nebyl prokázán vznik škody na straně žalobce.

44. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vedenou [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, tato byla již samotnou žalovanou uznána jako důvodná a náhrada byla vyplacena na základě stanoviska vydaného po podání žaloby. Žalovaná však neposkytla náhradu, resp. poskytla náhradu sníženou za 6 následujících úkonů: - 6. 1. 2022 – návrh na doplnění dokazování, přiznala odměnu ve výši , - 7. 3. 2022 – návrh na doplnění dokazování, přiznala odměnu ve výši , - 11. 4. 2022 – podnět k výkonu dozoru státního zástupce, odměna nebyla přiznána, neboť úkon nebyl v trestním spise dohledán, - 23. 6. 2022 vyjádření obžalovaného k obžalobě, byla přiznána odměna ve výši , neboť se jednalo o návrh na provedení důkazů, - 24. 3. 2023 – další porada s klientem, nebyla žalovanou považována za účelně vynaložený náklad, neboť porada se konala před nahlédnutím do spisu, za který úkon nenáleží, - 14. 4. 2023 – nahlédnutí do spisu, odměnu žalovaná nepřiznala, neboť se nejedná o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT.

45. Soud se ztotožnil s názorem žalované, že žalobci, za návrhy na provedení dokazování ze dne 6. 1. 2022 a 7. 3. 2022 náleží toliko odměna ve výši . Návrhy na doplnění dokazování jsou úkonem podřaditelným dle § 11 odst. 3 pod ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) AT a náleží za ně proto odměna ve výši poloviční. Návrh ze dne 11. 4. 2022, kterým se žalobce domáhal přezkoumání postupu policejního orgánu ve smyslu § 157a trestního řádu, byl proveden k důkazu, a to včetně reakce státního zastupitelství. Tento úkon byl proveden a náleží za něj odměna dle § 11 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. d) AT ve výši 1 150 Kč a režijní paušál ve výši 300 Kč. Soud se dále ztotožnil s výší odměny za vyjádření k obžalobě v rozsahu úkonu, byly-li jeho obsahem v podstatě důkazní návrhy. Taktéž lze přisvědčit žalované, že poradu ze dne 24. 3. 2023 nelze považovat za účelně vynaložený náklad. Z provedeného zápisu o konání porady totiž plyne, že porada se týkala závěrečné řeči. V této souvislosti je třeba podotknout, že advokát je profesionál a k obsahu závěrečné řeči zajisté poradu nebylo třeba, když samotný sepis závěrečné řeči není ani úkonem ve věci. Pokud se však porada měla týkat samotného hlavního líčení dne 19. 4. 2023, ani zde nelze přisvědčit žalobci, že by se jednalo o poradu účelnou, když před tímto hlavním líčením se dne 17. 4. 2023 konala porada přesahující 1 hodinu, za kterou již žalovaná odměnu poskytla. Za nahlédnutí do spisu dne 14. 4. 2023 soud taktéž odměnu nepřiznal, když z provedených důkazů je patrno, že při hlavním líčení nařízeném na 19. 4. 2023 byly již toliko přednášeny závěrečné návrhy a vynesen rozsudek. Tvrdil-li žalobce, že došlo k připojení spisů, tato skutečnost zjevně již nemohla skutkový stav zvrátit, pokud záměrem soudu bylo při hlavním líčení jen přistoupit k závěrečným návrhům a vyhlášení rozsudku.

46. Pokud jde o výši účtovaného cestovného, tato byla učiněna stranami nesporná a na cestovné bylo již v plné výši plněno žalovanou na základě stanoviska.

47. S ohledem na uvedené soud nad rámec náhrady nákladů obhajoby přiznal ve výroku I. částku 1 450 Kč. K náhradě nákladů vynaložených na pořízení znaleckého posudku 48. Ačkoliv se ustanovení § 31 zákona dotýká pouze nákladů zastoupení, dospěla judikatura i v případě nákladů na znalecký posudek předložený poškozeným jako stranou řízení k závěru, že takové náklady lze považovat za účelné pouze v rozsahu částky, kterou by být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního předpisu, tedy stanovených nikoliv na základě dohody, ale v mezích zákona č. 36/1967 Sb., ve spojení s vyhláškou č. 37/1967 Sb., a to podle sazeb či paušálních částek stanovených vyhláškou, s přihlédnutím ke kritériím pro zvýšení či snížení stanovené částky. Uvedený závěr je odůvodněn požadavkem účelnosti vynaložených nákladů řízení, který není namístě vykládat úspěchem poškozeného v řízení, nýbrž tím, že znalecký posudek byl vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu a že odměna za něj účastníkem vynaložená je přiměřená odměně, která by byla soudy (orgány činnými v trestním řízení) znalci či znaleckému ústavu přiznána (VOJTEK, Petr. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci: komentář. 4. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2017. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-670-8. str.279).

49. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3414/2016, uvádí, že náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu. V odůvodnění pak specifikuje, že účelnost nákladů za v řízení předložený znalecký posudek dle § 31 odst. 1 zákona lze nalézt i u poškozeného pouze v rozsahu částky, kterou by zřetelně neodlišně, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního právního předpisu.

50. Ze zprošťujícího rozsudku (odst. 34) vyplývá, že znalecký posudek byl v řízení proveden, ovšem s ohledem na skutková zjištění soudu a závěry k nimž soud po provedeném dokazování dospěl a které jej vedly ke zprošťujícímu rozsudku, je založena na důvodech, které s předmětem znaleckého posudku a závěry znalkyně bezprostředně nesouvisí. Z výše citovaného komentáře plyne, že náhrada škody za vypracování znaleckého posudku je poměřována požadavkem účelnosti vynaložených nákladů, která není namístě vykládat úspěchem v řízení, ale tím, že posudek byl řízení použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu. Teprve následně je třeba posoudit hledisko přiměřenosti výše náhrady. Z rozsudku však plyne, že posudek, byť byl v řízení proveden, zásadním ani klíčovým důkazem nebyl a jeho závěry na rozhodnutí o zproštění obžaloby neměly vliv. Soud tak má za to, že se jedná o neúčelně vynaložený náklad.

51. Již jen pro úplnost soud uvádí, že pokud by byly náklady na vypracování znaleckého posudku účelnými, soud by se ztotožnil se závěrem žalované a výpočtem jí uvedeným ve smyslu vyhlášky č. 504/2020, o znalcích a nad rámec již poskytnutého plnění žalovanou by náhradu škody nepřiznal. Dle vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalcích, znalci náleží za každou hodinu práce účelně vynaložené na výkon znalecké činnosti odměna ve výši 800 až 1000 Kč. Dle přílohy 2 bod 1. pak náleží za tisk 3 Kč za stránku. Ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu by pak částka, kterou by v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil stát činila 134 500 Kč za posudek a 10 932 Kč za tisk. Spolu s DPH byl pak činila 175 972,72 Kč a nebylo by důvodu přiznávat žalobci náhradu násobně vyšší.

52. S ohledem na uvedené tak soud nárok na zaplacení částky 183 428,74 Kč zamítl.

53. Závěre, lze shrnout, že nároky žalobce poté, co bylo ze strany žalované plněno byly důvodné co do částky 30 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a co do částky 1 450 Kč představující náhradu nákladů obhajoby. Částka 31 450 Kč tak byla přiznána výrokem I., spolu s úrokem z prodlení od 10. 4. 2024 (tj. od uplynutí 6měsíční lhůty k projednání nároku běžící od 9. 10. 2023). Ve zbytku pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

54. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

55. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona, důvodný v rozsahu 50 000 Kč a 89 664 Kč na nákladech obhajoby a 175 972,72 Kč na nákladech znalečného, považuje-li je žalovaná za důvodné. Neúspěch žalobce činil 342 228,74 Kč představující nepřiznanou výši nákladů řízení a nákladů na znalecký posudek. Celkem tak úspěch žalobce činil 315 636,72 Kč a neúspěch 342 228,74 Kč a nedůvodný v rozsahu požadovaných nákladů obhajoby ve výši 3 145,58 Kč. Poměr úspěchu a neúspěch tak nebyl výrazný a soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů obhajoby nepřiznal.

Poučení