46 C 74/2024 - 177

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobců: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 58 342,29 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 308,90 a to do 15 dnů od právní moci rozsudku

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 12 249 547,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 249 547,95 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 15 dnů od právní rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 12 675 656,16 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo zahájeno dne 10. 1. 2016 trestní stíhání (poté, co byly zahájeny úkony trestního stíhání dne 20. 9. 2013 a provedeny prohlídky jiných prostor dne 10. 12. 2014) pro zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence dle § 265 odst. 1, 2 písm. d) písm. f) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Po seznámení se se spisem po skončení vyšetřování bylo usnesením [Anonymizováno] [datum] trestní stíhání zastaveno, neboť skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno není trestným činem a nebyl důvod k postoupení věcí. Vlivem nezákonného trestního stíhání žalobci vznikla škoda ve výši 58 342,29 Kč představující odměnu za zastupování ve věci v podobě 14 úkonů á 1 840 Kč právní služby a 1 půlúkonu (920 Kč), 15 režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a DPH celkem v částce 47 770,80 Kč a náhrady cestovních výdajů ve výši 10 571,49 Kč, celkem tedy náhrada odměny za zastupování činila 58 342,29 Kč. Žalobce dále požaduje náhradu škody způsobenou ekonomickými ztrátami způsobnými v důsledku vedení trestního řízení, neboť byla zmařena možnost provést obchod, kterého se týkal skutek, pro který bylo vedeno trestní řízení, když na tomto obchodu měla participovat mimo jiné společnost [právnická osoba]., kterou prostřednictvím jiných obchodních společností vlastní žalobce, když tato možnost byla mařena od provedení domovních prohlídek, resp. prohlídek jiných prostor v uvedené věci až do zastavení trestního stíhání. Společnost [právnická osoba]. nakupovala materiál určený pro realizaci uvedeného obchodu, avšak v důsledku vedení trestní řízení nebylo možné prostřednictvím takto nakoupeného materiálu realizovat předmětný obchod, a tedy ani zisk, přičemž prostředky investované do takto nakoupeného, avšak zablokovaného materiálu byly až do zastavení trestního stíhání blokovány s tím, že [právnická osoba]. musela současně uhradit skladné v prostorách zabezpečovacího skladu za uskladnění takto nakoupeného materiálu. Žalobce proto z uvedeného důvodu požaduje náhradu škody ve výši 9 771 513,87 Kč, představující částku odpovídající zákonným úrokům z prodlení ze zablokovaných částek za dobu od jejich uhrazení minimálně do dne 26. 10. 2020, když tato částka kalkuluje s daňovými důsledky získání prostředků ze společnosti [právnická osoba]. pro žalobce jakožto osoby zprostředkovaně vlastnící společnosti [právnická osoba]., když nejprve je třeba uvedenou částku ponížit o 15 % a získaný výsledek následně ponížit o 7 %. Společnost [právnická osoba]. v souvislosti s uskladněním materiálu (zboží) v období od 10. 12. 2014 resp. 10. 10. 2016 do 26. 10. 2020 uhradila částku 3 600 000 Kč, žalobci jako zprostředkovanému vlastníku by tak z této částky náležela částka 2 845 800 Kč po ponížení o 15 % a získaný výsledek pak o 7 %. Žalobce se se svými nároky obrátil na žalovanou podáním ze dne 25. 10. 2023, žalovaná potvrdila jeho přijetí dne 25. 10. 2023.

2. Žalovaná shledala nárok na náhradu nákladů obhajoby důvodným co do částky 57 832,09 Kč (kterou žalobci uhradila) a ve zbytku nedůvodným. Žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že ve vztahu k žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud se jedná o zbylé nároky na náhradu škody v podobě poměrné výše úroku z prodlení a náhrady poměrné části skladného vynaloženého společností [právnická osoba]., žalovaná zde nespatřuje existenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody ani existenci škody v majetkové sféře žalobce. Vznik škody ve výši skladného žalobce prokazuje proformafakturou vystavenou v září 2023 na společnost [právnická osoba].. Tato společnost však trestně stíhána nebyla a faktura není způsobilým důkazem vzniku a výše tvrzené škody. Žalovaná současně sporuje pravost této faktury, nad to žalobce nebyl vlastníkem slovenské společnosti [právnická osoba]., neboť jeho podíl byl už v roce 2014 převeden na čínské společnosti. Nehledě na uvedené bylo výhradně rozhodnutím společnosti [právnická osoba]. nakoupit zboží v roce 2014-2015 převyšující částku 28 000 000 Kč a následně ji uskladnit. Co se týká náhrady škody v podobě úroku z prodlení, tento dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 96/2012 nelze považovat za škodu.

3. Žalobce svým podáním ze dne 15. 7. 2024 upravil svá skutková tvrzení a žalobou uplatněnou částku tak, že požadoval 12 249 547,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 26. 4. 2024 do zaplacení. Soud proto při jednání konaném dne 10. 1. 2025 změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 2 o. s. ř. připustil.

4. Žalobce vzal svým podáním ze dne 6. 9. 2024[Anonymizováno]svou žalobu co do částky 58 342,29 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 510,02 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení zpět, přičemž požadoval zaplacení úroku z prodlení z žalovanou přiznané částky 27 832,09 Kč. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 17. 9. 2024 zastavil.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

6. Z podání žalobce podaného prostřednictvím jeho zástupce ze dne 24. 10. 2023 je zřejmé, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým podáním nazvaným Uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tímto podáním se žalobce domáhal náhrady škody způsobené nezákonným trestním stíháním zahájeným usnesením [právnická osoba], [datum], které bylo skončeno usnesením [datum]. Žalobce požadoval náhradu škody, která mu trestním stíháním vznikla v podobě náhrady nákladů obhajoby, včetně nákladů na cestovné v celkové výši 58 342,29 Kč. Dále se domáhal náhrady škody představované ekonomickými ztrátami ve výši 9 771 513,87 Kč, která odpovídá zákonným úrokům z prodlení ze zablokovaných peněžních částek za dobu od jejich uhrazení minimálně do 26. 10. 2020 a náhradu škody ve výši 2 845 800 Kč představující výši nákladů na skladování po započtení daňových odvodů.

7. Ze stanoviska ze dne 11. 6. 2024 plyne, že se žalobce obrátil na žalovanou dne 25. 10. 2023. Žalovaná shledala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání. Co se týká náhrady nákladů obhajoby, přiznala žalobci celkem částku 57 832,09 Kč, pokud se jedná o výši škody v podobě tzv. skladného, nelze mít za prokázané, že tato škoda vznikla žalobci, neboť faktura je vedena na společnost [Anonymizováno]. S požadavkem na náhradu škody v podobě úroku z prodlení žalovaná s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukázala na to, že se nejedná o škodu skutečnou. Celkem tedy žalovaná uzavřela, že nárok žalobce je důvodný toliko co do částky 57 832,09 Kč představující nárok na náhradu nákladů obhajoby.

8. Mezi účastníky není sporu o tom, že částečné plnění ze strany žalované ve výši 57 832,09 Kč bylo připsáno na účet žalobce dne 20. 6. 2024.

9. Ze spisu [podezřelý výraz] soud provedl k důkazu následující listiny: Z usnesení policejního orgánu ze dne 10. 10. 2016 plyne, že bylo dle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání [jméno FO], [jméno FO], [Jméno žalobce] a [tituly před jménem] [jméno FO] pro skutek, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, podle ustanovení § 265 odst. 1, 2 písm. d) a f) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Z usnesení dále plyne, že žalobce měl využívat zahraniční společnosti, které fakticky ovládal, a to [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] v[Anonymizováno][Anonymizováno] jako kupujícího a [Anonymizováno].

10. Z usnesení státního zástupce [datum], je patrné, že bylo dle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání [jméno FO], [jméno FO], [Jméno žalobce] a [tituly před jménem] [jméno FO], neboť skutky nejsou trestnými činy a není důvod k postoupení věci. Ve vztahu k žalobci, nabylo rozhodnutí právní moci dne 30. 10. 2020.

11. Z kupní smlouvy číslo 140925 uzavřené 25. 9. 2014 mezi společností [právnická osoba] jako prodávajícím a společností [právnická osoba]. jako kupujícím je zřejmé, že předmětem smlouvy byla dodávka zařízení [Anonymizováno] počtu dvou kusů, kdy kupní cena za zboží činila 10 000 000 Kč. Z dodatku č. 1 ze dne 13. 2. 2015 k uvedené smlouvě je pak zřejmé, že byla sjednána podrobná specifikace předmětu smlouvy, a to tak, že má být dodána sušárna, typ [Anonymizováno], panely vzduchotechniky 2 kusy za cenu celkem 10 300 000 Kč. Z dodatku č. 2 ze dne 14. 4. 2015 plyne, že prodávající je povinen až od tohoto okamžiku až do faktického fyzického převzetí zboží kupujícímu zajistit na svůj náklad skladování zboží. Z dodatku č. 3 ze dne 27. 10. 2016 plyne, že k předání a převzetí zboží dojde nejpozději do 60 dnů od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bude některým ze způsobů předvídaných tr. řádem ukončeno naříkané trestní řízení nebo do 60 dnů od okamžiku nabytí právní moci licence k provádění zahraničního obchodu s takovýmto zbožím. Současně bylo sjednáno, že kupující bude od tohoto okamžiku až do faktického převzetí zboží od prodávajícího povinen nahradit prodávajícímu skladné v obvyklé výši.

12. Ze smlouvy o dílo číslo 150202 ze dne 2. 2. 2015 plyne, že společnost [právnická osoba]. jako objednatel a [právnická osoba] jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo, kterou se zhotovitel zavázal pro objednatele vyrobit a dodat zařízení: bubnová prosévačka 1 kus, a to nejpozději do 30. 6. 2015, kdy cena činila 955 000 Kč. Z dodatku č. 2 ze dne 27. 10. 2016 pak plyne, že k předání a převzetí díla dojde nejpozději do 60 dnů od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bude některým ze způsobů předvídaných v trestním řádě skončeno naříkané trestní řízení. Kupující bude od tohoto okamžiku až do faktického převzetí zboží od prodávajícího povinen hradit prodávajícímu skladné v obvyklé výši.

13. Ze smlouvy č. 150665 uzavřené dne 25. 6. 2015 mezi prodávající [právnická osoba]. a kupující [právnická osoba]. plyne, že předmětem smlouvy je dodávka aparátů - výroba [Anonymizováno]. Kupní cena byla sjednána částkou 4 152 056 Kč. Dodatkem č. 2 ze dne 31. 8. 2016 byl rozšířen předmět smlouvy a kupní cena tak činila 4 587 486 Kč. Z dodatku č. 3 ze dne 27. 10. 2016 plyne, že k předání a převzetí zboží dojde nejpozději do 60 dnů od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bude ukončeno naříkané trestní řízení nebo ve lhůtě 60 dnů od okamžiku nabytí právní moci licence k provádění zahraničního obchodu se zbožím, v době předání a převzetí zboží nese nebezpečí škody na zboží prodávající. Tato smlouva pak byla dohodou o ukončení kupní smlouvy ze dne 9. 6. 2023 ukončena.

14. Z faktury číslo 230100001 dodavatele [právnická osoba] pro odběratele [právnická osoba]., vystavenou 18. 9. 2023, splatnou 2. 10. 2023, plyne, že byla vystavena na skladování zboží v nemovitosti, jejíž žádná část není určena k výhradnímu užívání příjemcem a je možnost použití této nemovitosti k vystavení reklamních poutačů, a to na částku 3 900 000 Kč, s poznámkou "NEPLAŤTE, bylo uhrazeno 18. 9. 2023 pro forma faktura č. [hodnota]". Tato faktura je pak opatřena razítkem [právnická osoba]

15. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] [hodnota] plyne, že 13. 9. 2023 byla uhrazena částka 162 846,05 Kč EUR z účtu. [právnická osoba]., odpovídající částce 3 900 000 Kč s poznámkou [právnická osoba]

16. Z výpisu ze slovenského obchodního rejstříku plyne, že společnost [právnická osoba]., vznikla v roce 2010, jednatelem je žalobce, který byl společníkem do 24. 3. 2010. Od 25. 3. 2014 do 28. 11. 2022 pak byly společníky [Anonymizováno] [právnická osoba] [jméno FO]

17. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], soud zjistil, že se jedná o společnost, která vznikla dne 28. 11. 2019, jejím jednatelem je [jméno FO] a společníkem [právnická osoba], IČO: [IČO].

18. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] plyne, že vznikla 12. 8. 1996, jejím společníkem je [jméno FO], který byl také v době trestního stíhání spolu s [jméno FO] jejím jednatelem.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce zejména podle následujících ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

21. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

23. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Zprošťující rozsudek je rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

24. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán. Žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, ve smyslu odškodňovacím nezákonně trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle ustanovení § 265 odst. 1, 2 písm. d) a f) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství, a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo státním zástupcem zrušeno.

25. Škoda je občanským právem chápána jako újma, která nastala v majetkové oblasti poškozeného a projevuje se snížením jeho majetkového stavu. Podle ust. § 2952 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Aby však bylo možné učinit závěr o splnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, je třeba mít mimo jiné za prokázané, že škoda vznikla. K požadavku na náhradu nákladů obhajoby 26. Žalobce se svou žalobou domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši 58 342,29 Kč. Žalovaná shledala nárok žalobce důvodným ve výši 57 832,09 Kč. Žalobce pak vzal svou žalobou zpět co do celé uplatněné jistiny ve výši 58 342,29 Kč, požadoval však zákonný úrok z prodlení z částky 57 832,09 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení. Mezi účastníky pak nebylo sporu, že žalovaná částku 57 832,09 Kč uhradila dne 20. 6. 2024.

27. S ohledem na uvedené soud proto výrokem I. žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 1 308,90 Kč z částky 57 832,09 Kč, a to od 26. 4. 2024 do 20. 6. 2024, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 25. 10. 2023, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 25. 4. 2024, žalovaná plnila až 20. 6. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 25. 4. 2024 do 20. 6. 2024. Soud proto žalobci výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobci kapitalizovaný úrok za předmětné období uhradila.

28. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. K požadavku na náhradu škody představující úrok z prodlení a náhradě škody představované uhrazením nákladů na skladování.

29. Soud má za to, že žalobce není k náhradě tvrzené škody aktivně legitimován, proto nezbylo, než žalobu ve zbylých nárocích zamítnout. Žalobce škodu odvozuje od výše částek, které měla vynaložit společnost [právnická osoba]. po odečtení daňových povinností.

30. K otázce aktivní legitimace společníka k náhradě škody způsobené společnosti s ručením omezeným se již vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, uveřejněném pod číslem 18/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zde soud jednoznačně vysvětlil, že obchodní společnost jako samostatná právnická osoba má svůj vlastní majetek, odlišný od majetku svých akcionářů, a s tímto svým majetkem podniká a hospodaří (§ 6 obchodního zákoníku). Definičním znakem právnických osob je totiž mimo jiné jejich majetková samostatnost, jejímž výrazem je jednak to, že mají vlastní majetek, a jednak to, že jen ve vztahu k tomuto majetku nesou samostatnou majetkovou odpovědnost v právních vztazích, do nichž vstupují. Společníci jednotlivých obchodních společností tedy nejsou podílovými spoluvlastníky (spolumajiteli) majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností společníka. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu; za závazky kapitálových obchodních společností (akciová společnost a společnost s ručením omezeným) společníci neručí anebo ručí jen omezeně. Vzhledem k tomu společníci nemohou jednak být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, a jednak se sami mohou dopustit trestné činnosti ve vztahu k majetku obchodní společnosti, jejímiž jsou společníky, protože ten je pro ně majetkem cizím. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví – zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností – o tzv. vlastnících těchto společností. Ani ti totiž nejsou vlastníky majetku obchodní společnosti v právním smyslu (Šámal, P., Púry, F., Sotolář, A., Štenglová, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 266).

31. Z tohoto závěru, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4423/2013, vyplývá, že žalobce nemůže požadovat náhradu škody vzniklé jinému subjektu, a to ani tehdy, je-li tímto subjektem společnost s ručením omezeným, jejímž je jediným společníkem. Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil v rozhodnutí 30 Cdo 489/2013.

32. Byť škoda měla vzniknout slovenské společnosti, shora uvedená pravidla majetkové oddělenosti společnosti a jejich společníků se nepochybně uplatní i u společnosti slovenské, která je vlastněna čínskými společnostmi, které dle tvrzení žalobce mají být vlastněny žalobcem. Vedle toto částka, kterou žalobce požadoval, nepředstavovala zisk společnosti, který by za určitých okolností mohl představovat rovněž zisk žalobce, ale výdaje společnosti [právnická osoba]. (náklady na skladování). V případě nároku na zaplacení úroku z prodlení se nejedná ani o reálný příjem či výdaj. Lze tak shrnout, že příjmy a výdaje tak mohou zasáhnout do majetkové sféry společnosti, nikoliv žalobce.

33. Nad rámce uvedeného žalobce škodu odvozuje od výše částek, které měla vynaložit společnost [právnická osoba]., na pořízení zboží. Vynaložené prostředky pak měly být „blokovány“ v důsledku nedůvodně vedeného trestního stíhání vůči žalobci, v důsledku něhož nemohl být realizován předmětný obchod. Výši škody pak žalobce vyčíslil v podobě úroku z prodlení z takto „blokovaných“ částek za dobu trestního stíhání.

34. Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. U škody na věci, resp. majetku, se rozlišuje škoda skutečná a ušlý zisk. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu (stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Ke zmenšení majetkového stavu, který je zde východiskem ke zjištění existence škody, a k vyčíslení její výše, dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv takovým způsobem, že jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Z toho je zřejmé, že porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které, jak už bylo řečeno, plní úlohu všeobecného ekvivalentu. Tuto svoji funkci peníze neztrácejí ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny a zpravidla má za důsledek to, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Ani vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění však skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000, publikovaný pod C 181 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo rozsudek ze dne 31. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 1272/2001).

35. Shora uvedené závěry lze aplikovat i na projednávanou věc. Z konstrukce nároku je zřejmé, že ke skutečné škodě nemohlo dojít, neboť žalobce netvrdil, že by došlo ke zmenšení jeho majetku. Nakoupil či objednal zboží, které mu nebylo odňato, žalobce ani netvrdil, že by bylo znehodnoceno. Tvrdil pouze, že nemohl být realizován obchod. Maximálně tedy může jít o ušlý zisk. V této souvislosti je však třeba uvést, že úrok z prodlení je toliko zákonem stanovenou sankcí za prodlení s plněním, nikoliv obecnou pomůckou ke stanovení výše ušlého zisku a o případné výši skutečně ušlého zisku ničeho nevypovídá. Ušlým ziskem mohl být ušlý obchod, kdy za zisk je považován rozdíl výnosu a vynaložených nákladů, žalobce však svou žalobu konstruoval tak, že jako škodu jednoznačně vyčíslil jako úrok z prodlení, který však škodu ani ušlý zisk nepředstavuje.

36. Kromě nedostatku aktivní legitimace neshledal důvodným ani nárok na náhradu nákladů za skladování. Soud neuvěřil, že by tyto náklady skutečně vznikly. Žalobce sice předložil fakturu a výpis z účtu společnosti [právnická osoba]. o úhradě částky 3 900 000 Kč. Je však s podivem, že by za skladování v době od 10. 12. 2014 resp. 10. 10. 2016 do 26. 10. 2020 byla faktura vystavena až 18. 9. 2023, tedy téměř 3 roky poté, co skladování v důsledku trestního stíhání skončilo, na sklonku promlčecí lhůty, navíc v blízké časové souvislosti s uplatněním nároku u žalované (říjen 2023). Nelze pominout ani skutečnost, že se společnost [právnická osoba]., v dodatcích ve smlouvách se společností [právnická osoba] zavázala až do faktického převzetí zboží od [právnická osoba] hradit prodávajícímu skladné v obvyklé výši. Náklady na skladování však byly fakturou účtovány společností [právnická osoba], která však vznikla až v roce 2019, ač náklady za skladování jsou požadovány již od roku 2014 resp. 2016, navíc jednatelem této společnosti je spoluobviněný žalobce z naříkaného trestního stíhání. Již jen vrcholkem nedůvěryhodnosti údajného závazku je skutečnost, že faktura není opatřena razítkem společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno]

37. S ohledem na výše uvedené soud nároky zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., tak, že soud uložil žalobci, aby nahradil žalované, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, účelně vynaložené náklady. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 900 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, á 300 Kč za úkon. Žalovaná v řízení učinila tři úkony - vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání soudu dne 10. 1. 2025. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.

Poučení