46 C 77/2022-421

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 53 751 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 53 751 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53 751 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 922,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 53 751 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně měla za [jméno] [příjmení], [IČO], [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno] [adresa] (dále jen„ povinná“), pohledávku, která byla žalobkyni přiznána rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 7. 1997, sp. zn. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Povinná však na základě vykonatelného rozsudku neplnila, a tak žalobkyně požádala o nařízení exekuce, k čemuž došlo usnesením [název soudu] ze dne 10. 9. 2002, č.j. [číslo jednací] pro vymožení částky 47 915,30 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 5 835 Kč. Provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tato vedla exekuci pod sp. zn. [spisová značka] O vymoženém plnění v uvedené exekuční věci se žalobkyně poprvé dozvěděla až z obžaloby podané na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum], která byla žalobkyni doručena dne [datum]. Žalobkyně se následně obrátila s dotazem na průběh uvedené exekuce na soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl jmenován do uvolněného [anonymizována dvě slova] [obec], a který dne [datum] žalobkyni sdělil, že exekuce byla v roce [rok] ještě [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ukončena, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně nebyla vyrozuměna o vlastním skončení exekuce, ani plnění, které bývalá exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vymohla po povinné, jí nebylo vyplaceno. Žalobkyně se tak domáhá plnění představující škodu ve výši 53 751 Kč, která jí vznikla na základě nesprávného úředního postupu [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně nejprve předběžně uplatnila škodu u žalované dne [datum]. Žalovaná stanoviskem až ze dne 20. 5. 2021, čj. [spisová značka] nároku nevyhověla s tím, že předmětná exekuční věc byla skončena a žalobkyně uplatnila nárok u žalované až po uplynutí promlčecí lhůty. S tím žalobkyně nesouhlasí, nezbylo jí tedy nic jiného, než se obrátit se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla jej zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobkyně došlo dne 20. 5. 2021 pod čj. [spisová značka], požadovaná náhrada škody však poskytnuta nebyla, neboť nárok byl promlčen. Předmětné exekuční řízení bylo skončeno v roce [rok]. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně již v roce [rok] věděla, nebo musela vědět, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ukončuje činnost a že je trestně stíhána za trestnou činnost v souvislosti s výkonem její činnosti. Bylo tak povinností žalobkyně jednat a nečekat na vyjádření soudního exekutora stran stavu exekuce. Měla tedy nárok uplatnit ihned, ne až poté, co jí byla sdělena informace exekutorem. Dle žalované je pak běh promlčecí lhůty odvislý pouze od vůle soudního exekutora, který nastoupil do funkce a vztahů tohoto exekutora s právním zástupcem žalobkyně. Podání, kterým žalobkyně uplatnila svůj nárok v rámci předběžného projednání, bylo žalované doručeno až dne [datum], tj. po uplynutí promlčecí lhůty.

3. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že námitka promlčení žalované je nedůvodná. Žalovaná odkazuje na zákonné ustanovení o promlčení nemajetkové újmy, žalobkyně se však domáhá náhrady škody. Žalobkyně nesouhlasí, že je nárok promlčen. Skutečnost, že dané exekuční řízení mělo být skončeno v roce [rok], je v dané věci nepodstatné, neboť žalobkyně nebyla [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o skončení exekučního řízení, ani o vymožení plnění, řádně informována. Žalobkyně nemohla sehnat informaci o nevyplaceném plnění, ani od nástupce, tj. soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neboť spis byl ukončen ještě za bývalé soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a při přebrání [exekutorský úřad] v [obec] se k ukončením spisům dostal nový soudní exekutor až naposledy. Žalobkyně se tak poprvé o nevymoženém plnění dozvěděla až dne [datum], a to z obžaloby [anonymizována tři slova] ze dne [datum] podané na [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pro počátek běhu promlčecí doby, tak není stěžejní okamžik, kdy ke škodě došlo, ale okamžik, kdy se o škodě poškozený, tj. žalobkyně, prokazatelně dozvěděl. O způsobené škodě se žalobkyně prokazatelně dozvěděla až dne [datum] ze shora zmíněné obžaloby a nárok uplatnila dne [datum], tj. v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě. K názoru žalované, že minimálně od roku [rok] byla žalobkyně seznámena s tím, že by mohlo ke škodné události dojít i vzhledem k nástupu nového soudního exekutora, žalobkyně uvedla, že důvodně spoléhala na to, že postup soudního exekutora jako orgánu vykonávající veřejnou moc bude v souladu se zákonem. Z žádného právního předpisu pak neplyne, že by žalobkyně měla povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky soudního exekutora. Naopak dohled náleží žalované. Nelze tak proti žalobkyni namítat předání agendy [exekutorský úřad].

4. Usnesením ze dne 9. 9. 2022, čj. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s procesním nástupcem [právnická osoba], kterým se stala spolčenost [právnická osoba], která vstoupila do práv zanikající žalobkyně. Termín„ žalobkyně“ je v textu rozsudku užíván promiscue i pro předchůdkyni žalobkyně (tj. pro [právnická osoba]).

5. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně výslovně podáním ze dne [datum] a žalovaná konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.)).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 7. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova]) [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova]). 8. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [exekutorský úřad], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. 9. [anonymizováno 5 slov] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno 5 slov].

10. Soud z elektronického exekučního spisu zjistil, že o této skutečnosti byl vyrozuměn exekuční soud a další subjekty, nikoliv však žalobkyně jakožto oprávněná, a to ani ona, ani její právní zástupce, jak je zřejmé z doručenek, k uvedenému usnesení, vložených do elektronického exekučního spisu. Žalobkyně se tak neměla jak dozvědět o ukončení exekučního řízení.

11. Z podání ze dne [datum], nazvaného Uplatnění nároku na náhradu škody způsobené soudním exekutorem, soud zjistil, že žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 53 751 Kč představující plnění vymožené v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti povinné v řízení sp. zn. [spisová značka], které nebylo vyplaceno ve prospěch oprávněné žalobkyně v exekučním řízení. Z přípisu žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná uplatnění nároku obdržela dne [datum].

12. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] je patrné, že žalovaná předběžně projednala nárok žalobkyně, přičemž konstatovala, že mu nelze vyhovět, neboť nárok uplatněný žalobkyní je promlčený, když exekuční řízení skončilo v letech [rok] [anonymizováno] [rok].

13. Z obžaloby [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum] se podává, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla obžalována i za nevyplacené plnění žalobkyni ve výši 53 751 Kč, na základě pohledávky za povinnou z exekučního řízení pod sp. zn. [spisová značka] (pod bodem 7 obžaloby). Obžaloba byla právnímu zástupci žalobkyně doručena dne [datum] spolu s vyrozuměním poškozeného o hlavním líčení ze dne [datum], což soud zjistil z doručenky do datové schránky [anonymizováno] [číslo]. 14. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] ([anonymizována dvě slova]„ [anonymizováno]“) [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [částka] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]); [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum].

15. Z doručenky do datové schránky právního zástupce žalobkyně a přípisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně se o ukončení předmětné exekuce pro vymožení pohledávky prokazatelně dozvěděla až dne [datum], kdy jí k jejímu dotazu zaslal vyrozumění o ukončení exekuce vymožením. Žalobkyně se na stav exekuce žalobkyně dotázala, což soud také zjistil z výpisu z datové schránky právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]; [anonymizována dvě slova] [číslo] a z přípisu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] zaslaného zástupci žalobkyně.

16. Soud se nezabýval sdělením o skončení exekuce ze dne 24. 9. 2004, č.j. [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka], vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k povedení exekuce ze dne 24. 7. 2009, č.j. [spisová značka], vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k povedení exekuce ze dne 15. 3. 2013, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k povedení exekuce ze dne 3. 2. 2010, č.j. [spisová značka], vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k povedení exekuce ze dne 17. 5. 2010, č.j. [spisová značka], vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k povedení exekuce ze dne 20. 12. 2010, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k povedení exekuce ze dne 21. 7. 2009, č.j. [spisová značka], vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k povedení exekuce ze dne 11. 9. 2013, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora ze dne 11. 1. 2008, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora ze dne 30. 12. 2008, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora ze dne 29. 12. 2008, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora ze dne 25. 9. 2008, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora ze dne 28. 12. 2008, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora ze dne 15. 1. 2009, č.j. [číslo jednací], vyrozuměním soudního exekutora ze dne 29. 12. 2008, č.j. [číslo jednací] a usnesením [název soudu] ze dne 21. 8. 2009, č.j. [číslo jednací], neboť tyto nemají relevanci ve vztahu k předmětu sporu, tj. s projednávaným případem nesouvisí, a proto nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné.

17. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit komplexní představu o sledu událostí a učinit ucelený skutkový závěr korespondující se skutkovými zjištěními uvedenými výše.

18. Ve věci byla aplikována zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), písm. b) zákona, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 32 zákona, se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 14 odst. 1 zákona, se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, dle odst. 3 citovaného ustanovení, je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona, se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

20. Činnost soudního exekutora je podle § 4 odst. 2 zákona považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b) zákona), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zákona). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zákona, bez možnosti liberace.

21. Zákonem č. 396/2012 Sb., byl s účinností od 1. 1. 2013 novelizován § 32 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) (dále jen„ e. ř.“ nebo„ exekuční řád“), tedy od této doby činnost exekutora vymezená v § 4 odst. 1 zákona je výkonem veřejné moci, za jejíž nesprávnost nadále odpovídá pouze stát, nikoliv již (jako tomu bylo do té doby) souběžně s ním též sám exekutor (odpovědnost exekutora za škodu podle § 32 e. ř. se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby).

22. Podle znění exekučního řádu účinného v době, kdy nesprávný úřední postup nastal (nejpozději [datum], kdy byla exekuce ukončena) tak platilo, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 e. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Toto však nezbavuje stát odpovědnosti a je na žalobkyni, vůči komu svůj nárok žalobou uplatní.

23. V posuzovaném případě je namítáno pochybení exekutorského úřadu právě v souvislosti s výkonem exekuční činnosti exekutora (nevyplacení vymoženého plnění), tedy je s ohledem na výše uvedené dána pasivní legitimace státu a odpovědnost se řídí zákonem č. 82/1998 Sb.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, odst. 3 zákona, podmínka pro projednání věci před soudem je tak splněna (§ 15 odst. 2 zákona).

25. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle zákona je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence byť jednoho z těchto předpokladů je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

26. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O„ úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

27. Exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatit oprávněnému). Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 e. ř.. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2321/2016 ze dne 2. 11. 2016).

28. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má za této situace (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv. Odpovědnost státu a odpovědnost exekutora stojí vedle sebe. Odpovědnost státu není upřednostněna a zakládá poškozenému možnost uplatnit nárok jak vůči státu, tak vůči soudnímu exekutorovi současně (nezávisle) s tím, že při úspěšném uplatnění nároku proti oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé, a to v rozsahu poskytnutého plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1176/2012, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 825/2014).

29. V řízení bylo prokázáno, že plnění vymožené v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] byla vymožena na pohledávky žalobkyně a náklady nalézacího řízení proti povinné celkem částka 53 751 Kč, a že toto plnění nebylo žalobkyni bývalou soudní exekutorkou vyplaceno.

30. K nesprávnému úřednímu postupu došlo v roce [rok], tedy ještě před nabytím účinnosti ustanovení § 46 odst. 4 exekučního řádu ukládající povinnost veškeré vymožené finanční prostředky vyplatit oprávněnému, a to ve lhůtě 30 dnů od doby, kdy je obdržel, resp. do 30 dnů od sdělení čísla účtu ze strany žalobkyně, příp. ve lhůtě stanovené dle dohody. I v době, kdy tato výslovná úprava nebyla zakotvena, však bylo smyslem exekuční činnosti právo prostřednictvím speciálních zmocnění daných exekutorovi vymoci plnění po dlužníku oprávněného za účelem předání získaného plnění oprávněnému, který takovýmito pravomocemi nedisponuje. Je tedy nepochybným, že jednání exekutorky, která využila svých zmocnění k vymožení dluhu pro oprávněnou žalobkyni, avšak té již plnění nevydala, je nesprávným úředním postupem, který odporuje smyslu exekučního řízení.

31. S ohledem na uvedené lze shrnout, že je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, spočívajíc v tom, že bývalá soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ač v exekučním řízení vymohla na pohledávku oprávněné žalobkyně proti povinné částku ve výši 53 751 Kč, vymožené plnění žalobkyni nevyplatila. Žalobkyni tak v příčinné souvislosti s nesprávným postupem jmenované exekutorky vznikla škoda, za kterou odpovídá žalovaná. Žalobkyně se svou žalobou domáhá částky 53 751 Kč, a pro shora uvedené soud výrokem I. přiznal náhradu škody v požadované výši.

32. Pokud jde o námitku promlčení, kterou v řízení vznesla strana žalovaná, považuje ji soud za nedůvodnou.

33. Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se promlčuje vždy v jediné, a to subjektivní promlčecí době, která počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl (tj. když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah), nikoliv v objektivní promlčecí lhůtě, jež by počínala běžet okamžikem, kdy došlo ke škodné události v podobě nesprávného úředního postupu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2019, spis. zn. 30 Cdo 3338/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 8. 2011, spis. zn. 28 Cdo 590/2011). Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dověděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011).

34. Okamžikem počátku běhu promlčecí lhůty nároku na náhradu škody dle zákona se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2712/2019, v němž dovodil, že tříletá subjektivní promlčecí doba stanovená v § 32 odst. 1 věty první zákona počíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. V projednávané věci se žalobkyně o tom, že vymožená částka nebude soudním exekutorem vyplacena, dozvěděla až v době, kdy jí muselo být zřejmé, že bývalá soudní exekutorka si vymožené plnění neoprávněně přisvojila a odmítá jej vydat. Tato skutečnost nastala tedy až dne [datum] doručením přípis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jehož přílohou bylo vyrozumění o zániku exekuce ke dni [datum], přičemž jak bylo zjištěno z elektronického exekučního spisu, dříve se o tom žalobkyně nedozvěděla, neboť jí dané vyrozumění nebylo [anonymizováno] [jméno] [příjmení] doručeno.

36. Dozvěděla-li se tedy žalobkyně o vzniku škody dne [datum], se svým nárokem na její náhradu se obrátila na žalovanou dne [datum] a žalobu podala dne [datum], učinila tak v tříleté promlčecí lhůtě (§ 32 odst. 1 a § 35 zákona).

37. Žalobkyně se v daném případě domáhá na žalované náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem soudní exekutorky spočívajícím v nevyplacení vymoženého plnění. K námitce žalované ohledně marného uplynutí objektivní promlčecí lhůty tak soud uvádí, že objektivní promlčecí lhůta dle § 32 odst. 2 zákona se nevztahuje na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, pro kterou se uplatní toliko subjektivní promlčecí lhůta podle odst. 1 tohoto ustanovení. Nad rámec tohoto soud doplňuje, že i pro běh objektivní promlčecí lhůty, v případech, kdy tato zakotvena je, dovolací soud dovodil, že subjektivní promlčecí lhůta, ostatně jako promlčecí lhůta objektivní, nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit (NS 30 Cdo 1964/2013).

38. Relevantní tak není ani okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o podání obžaloby ([datum]), i když ani tak by nárok promlčen nebyl. Závěr o tom, že by se žalobkyně o vzniku škody dozvěděla ještě dříve, byl přitom v řízení vyvrácen. Žalovaná jej obecně zakládala jen na tom, že fakticky byla exekuce ukončena [datum], což se ale žalobkyně dozvěděla až dne [datum]. Dále na tom, že žalobkyni muselo být jasné, že je něco v nepořádku, když došlo ke změně soudního exekutora. Tento argument vyvrací závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2712/2019 (s odkazem na sp. zn. 30 Cdo 2082/2015), kdy dovolací soud dospěl k závěru, že oprávněný může důvodně spoléhat, že postup soudního exekutora bude v souladu se zákonem a že soudní exekutor bude samostatně plnit své zákonem stanovené povinnosti, přičemž ze žádného právního předpisu neplyne, že by oprávněný měl obecně povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky exekutora a naopak primárně by stát měl prostřednictvím dohledu [stát. instituce] dbát na to, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností soudních exekutorů.

39. Soud přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 53 751 Kč, a to od [datum], neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyni uplatnila nárok u žalované dne [datum], lhůta 6 měsíců tak uplynula dne [datum] a od [datum] je v prodlení.

40. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 922,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 3 260 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, replika ze dne [datum]), tj. ve výši 9 780 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 900 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč.