46 C 80/2024 - 95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa žalobce] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 100 000 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se, co do částky 16 600 Kč, zastavuje.

II. Žaloba se, co do částky 83 400 Kč, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu [právnická osoba] spočívajícího v tom, že mu bylo opakovaně účelově bránilo zjistit důvod, pro který nebyl nejvyšším státním zástupcem podán návrh na jeho jmenování státním zástupcem, tím, že mu bylo bráněno v nahlížení do spisu [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno] a to dne 17. 5. 2002, 11. 7. 2002, 20. 4. 2004, 28. 5. 2014 a 14. 11. 2017, resp. mu dne 2. 12. 2020 bylo umožněno nahlédnout pouze do části spisu, do níž mu však již bylo v minulosti umožněno nahlédnout. Důvody svého nejmenování se žalobce dozvěděl až dne 1. 7. 2021 při nahlížení do správního spisu [právnická osoba] v celém rozsahu. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, ovšem bezvýsledně. Žalobce pak upravil svá skutková tvrzení tak, že požadoval náhradu nemajetkové újmy vzniklou neumožněním nahlédnutí do celého spisu, a to dne 17. 5. 2002 ve výši 17 000 Kč, 11. 7. 2002 ve výši 16 600 Kč 20. 4. 2004 ve výši 16 600 Kč, 28. 5. 2014 ve výši 16 600 Kč, 14. 11. 2017 ve výši 16 600 Kč a 2. 11. 2020 ve výši 16 600 Kč.

2. Žalobce svůj nárok uplatnil původně v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 241/2021. Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy pak byl usnesením ze dne 28. 7. 2023 vyloučen k samostatnému projednání.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce nárok předběžně uplatnil dne 1. 6. 2021, nicméně žalovaná tento neuznala, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 15. 11. 2022. Žalovaná uzavřela, že v postupu [právnická osoba] nelze spatřovat nesprávný úřední postup, nezaobírala se proto dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu, když zde není dán odpovědnostní titul. I kdyby byl odpovědnostní titul dán, žalovaná by žalobci nevyhověla z důvodu promlčení nároků na náhradu nemajetkové újmy, neboť o nahlížení (pokusy o nahlížení) byla realizována do roku 2017 a žaloba byla původně podána až 2. 11. 2021. Co se týká posledního nahlížení dne 2. 12. 2020, zde žalovaná vznesla námitku litispendence, neboť nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v souvislosti s nahlížením realizovaným dne 2. 12. 2020 žalobce uplatnil jako samostatný nárok žalobou ve věci 46 C 241/2021. Žalovaná dodala, že v souvislosti s nejmenováním žalobce státním zástupcem tehdejší nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva a návrh na jmenování žalobce státním zástupcem nepodala. Nejvyšší státní zástupkyně o nepodání návrhu na jmenování státním zástupcem rozhodla již v roce 2002 a domáhat se toho, že v roce 2020 mělo být bráněno zjistit důvody nepodání návrhu jsou až absurdní. Navíc [Anonymizováno] se dopisem ze dne 10. 9. 2013 obrátilo na [Anonymizováno] na [právnická osoba] ve věci přezkumu rozhodnutí v řízení o jmenování státním zástupcem. V příloze k tomuto podání bylo připojeno podání žalobce ze dne 29. 8. 2013, jehož přílohou je jak vyrozumění ze strany [právnická osoba] z roku 2002, tak podstatných částí spisu sp. zn. [Anonymizováno], které rozhodnutí tehdejší nejvyšší státní zástupkyně obsahují. Žalobce tak již nejpozději v roce 2013 měl všechny informace o tom, jaké byly důvody nepodání návrhu na jeho jmenování státním zástupcem, proto mu logicky ani v roce 2020 nemohlo být bráněno tyto informace zjistit.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání žalobce ze dne 1. 6. 2021 je zřejmé, že žalobce se obrátil na žalovanou mimo jiné též s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč za opakované účelové bránění nejvyšším státním zástupcem umožnit žalobci zjistit údajný důvod pro nepodání návrhu na jmenování státním zástupcem do rukou ministra spravedlnosti ze strany nejvyšší státní zástupkyně, které se naposledy projevilo v rozhodnutí [datum], které bylo pravomocně zrušeno [Anonymizováno] a dříve v rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], čj[Anonymizováno] [Anonymizováno].

6. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 11. 2021 plyne, že žádost žalobce byla žalované doručena dne 1. 6. 2021. Byla posouzena dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“). Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala a dospěla k závěru, že v postupu nejvyššího státního zastupitelství nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, nároku žalobce nevyhověla.

7. Ze spisu [právnická osoba], sp. Zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], soud provedl níže uvedené listiny, z nichž zjistil následující skutečnosti: Ze záznamu ze dne [datum] plyne, že se daného dne žalobce dostavil k Nejvyššímu státnímu zastupitelství a požádal o nahlédnutí do svého osobního spisu, který byl nejvyššímu státnímu zastupitelství předložen [datum]. Žalobci toto nahlédnutí bylo umožněno a žalobce současně předal podání ze dne [datum], písemnosti vyňaté z osobního spisu pod položkami 1–97 a podání z [datum]. K tomu žalobce uvedl, že mu sice byly dány nahlédnutí určité listiny, nicméně sám nevěděl, že je veden ještě spis o návrhu na jmenování státním zástupcem a tento mu předložen nebyl. Z přípisu [právnická osoba] ze dne [datum] zaslaného žalobci plyne, že k jeho žádosti ze dne [datum] o poskytnutí informace o osobních údajích zpracovávaných a evidovaných k jeho osobě Nejvyšším státním zastupitelstvím bylo sděleno, že [právnická osoba] nedisponuje žádnými jeho osobními údaji, nemá k dispozici osobní či personální spis, neboť tyto materiály byly v rámci řízení o návrhu na jmenování státním zástupcem vráceny Městskému státnímu zastupitelství v Praze, dále mu bylo sděleno, že spis [právnická osoba] obsahuje vyjádření Obvodního státního zástupce pro [adresa] a jeho náměstkyně k osobě žalobce, které však bylo vyžádáno v rámci doplnění šetření v řízení o návrhu na jmenování státním zástupcem a jedná se o interní materiál a informace o nich žalobci nemusí být poskytnuta ve smyslu § 11 odst. 5, písm. b) zákona o osobních údajích, kdy tyto materiály nelze považovat za pracovní posudek. Z usnesení [Anonymizováno], ze dne 2. 11. 2004, plyne, že ústavní stížnost žalobce podaná proti zásahu [právnická osoba] byla odmítnuta, a to jako zjevně neopodstatněná. Z odůvodnění se podává, že z žádného zákona nelze dovodit povinnost jmenovat žalobce do funkce státního zástupce ani povinnost [Anonymizováno] vybrat žalobce k tomuto jmenování. Pokud [Anonymizováno] jeho jmenování státním zástupcem a žádá, aby jí Ústavní soud uložil sdělit mu tyto důvody. Ústavní soud konstatuje, že zaměstnavatel má právo výběru zaměstnanců a není povinen uvádět důvody, pro které se rozhodl konkrétní osobu do pracovního poměru přijmout či nepřijmout. Ke jmenování do funkce státního zástupce ani na podání takového návrhu [Anonymizováno] není právní nárok. Postupem [Anonymizováno] k porušení práv žalobce nedošlo. Z plné moci ze dne 27. 5. 2014 udělené žalobcem [jméno FO] plyne, že žalobce tuto osobu zmocnil k nahlédnutí do správního spisu vedeného [Anonymizováno] o návrhu na jmenování žalobce státním zástupcem a všech dalších písemností s tím souvisejících, pořízení opisů a fotografií. Ze záznamu ze dne 28. 5. 2014 sepsaného [Anonymizováno] plyne, že se daného dne dostavila [jméno FO] zmocněná žalobcem a žádala nahlédnutí do spisu. K tomu bylo státním zástupcem sděleno, že tento spis nemá charakter správního spisu, jedná se o pracovněprávní spis státního zastupitelství interního charakteru a nebude jí umožněno do něj nahlížet. [tituly před jménem] [jméno FO] má za to, že uvedený spis charakter správního spisu má. Státní zástupce trval na tom, že jí nahlížení umožněno nebude.

8. Ze spisu [právnická osoba] [Anonymizováno] soud provedl níže uvedené listiny a zjistil z nich následující skutečnosti: Z podání žalobce ze dne 8. 6. 2017 plyne, že se žalobce domáhá, aby bylo rozhodnuto o jeho žádosti o nahlédnutí do správního spisu [právnická osoba] o řízení o jmenování žalobce státním zástupcem, a to tak, že se žádosti žalobce vyhovuje. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 9. 2017 je zřejmé, že [právnická osoba] obdrželo rozsudek [datum], kterým mu bylo uloženo rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 12. 9. 2016 o nahlédnutí do správního spisu [Anonymizováno]. Současně mu byl doručen rozsudek [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2017, kterým byla kasační stížnost proti uvedenému rozsudku zamítnuta. Žalobce byl informován, že se spis [Anonymizováno] stále nachází u [Anonymizováno] a nelze tak zatím v této věci dále postupovat. Z usnesení [právnická osoba] ze dne 7. 11. 2000 vyplývá, že se žalobci odpírá nahlédnutí do spisu [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno] v části listin založených na čísle listu 64, 66, 8, 84, 85, 86–90, 104, 105, 125, 129, 250, 252, 253, 260 a 301–306 a do spisového přehledu. Toto usnesení žalobce převzal dne 14. 11. 2017 ve 13:03 hodin v budově [právnická osoba] v místnosti číslo [hodnota] [Anonymizováno]. Ze záznamu o nahlížení do spisu ze dne 14. 11. 2017 vyplývá, že se za účelem nahlédnutí do spisu dostavil žalobce a do spisu nahlížel s výjimkou listin, do kterých mu bylo odepřeno nahlédnout.

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 46 C 241/2021 byly provedeny následující důkazy: Z rozsudku [datum] plyne, že v žalobě žalobce na ochranu proti nezákonným zásahům žalované 1) nejvyššího státního zástupce a žalovaného 2) [právnická osoba] se žalobce domáhal ochrany proti nezákonným zásahům, kterým má být to, že žalovaný 1) učinil faktické rozhodnutí, že návrh na jmenování žalobce státním zástupcem ministrovi spravedlnosti nepodá a v tom, že žalovaný 2) minimálně od 28. 5. 2014 vede nesprávně spis sp. zn. [Anonymizováno] o řízení o jmenování žalobce státním zástupcem, kdy vadou je konkrétně to, že se 24. 5. 2014 zmocněnkyně žalobce dostavila k nahlédnutí do spisu, což jí nebylo dovoleno a tento záznam správním spisem neprochází (podobně jako další listiny). Soud odmítl žalobu v rozsahu prvého z nároků, kterým se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že zásah spočívající v tom, že žalovaný 1) učinil faktické rozhodnutí, že návrh na jmenování žalobce státním zástupcem [Anonymizováno] nepodá, byl nezákonný a dále a aby soud žalovanému 1) zakázal pokračovat v nepodání návrhu na jmenování žalobce státním zástupcem do rukou [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žaloba směřující proti nepodání návrhu na jmenování žalobce státním zástupcem byla podána zjevně opožděně. Podání návrhu na jmenování státním zástupcem, respektive rozhodnutí o tom, že takový návrh podán nebude, není aktem trvajícím. Žalovaný 1) v roce 2002 nepodal návrh na jmenování žalobce státním zástupcem a žádný další navazující proces vedoucí ke jmenování žalobce státním zástupcem neprobíhal. Skutečnost, že takový návrh podán nebyl, žalobce zná téměř 20 let. Žalobce za zásah považuje to, že v roce 2002 nebyl podán návrh na jmenování žalobce státním zástupcem. Skutečnosti, jež se žalobce údajně dozvěděl dne 1. 7. 2021, kdy nahlížel do spisu [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno] nemají na dobu uskutečnění tvrzeného zásahu žádný vliv. Na dobu uskutečnění takového tvrzeného zásahu nemá vliv samotné datum, k němuž žalobce do spisu nahlédl. Důvody, které žalobce na podporu svého nesouhlasu s nejmenováním státním zástupcem uvádí, jsou jen dalšími důvody, pro které žalobce se svým nejmenováním nesouhlasí. Nikterak to však nemůže ovlivnit skutečnost, že k tomuto nejmenování došlo v roce 2002, což se také žalobce v roce 2002 dozvěděl. Tím byla činnost žalovaného, s níž nyní žalobce znovu vyjadřuje svou nespokojenost, ukončena. K části směřující proti chybnému vedení spisu pod sp. zn. [Anonymizováno] uvedl, že žalovaný 2) daný spis vzorně v souladu se zákonem o archivnictví nevede. Za nezákonný ovšem nelze považovat jakýkoliv nezákonný postup správního orgánu, nýbrž pouze ten, který dosáhne určité intenzity. Pouze takový postup může naplnit podmínky § 82 s.ř.s, kdy ochranu ve smyslu uvedeného ustanovení je nutné poskytnout jen proti nezákonným postupům, které představují reálný, nikoliv jen imaginární či mizivý dopad do práv žalobce. Absence žalobcem uvedených listin ve spisu sp. zn. [Anonymizováno] takové intenzity dle soudu nedosahuje, žalobce, na žádném jeho veřejném subjektivním právu přímo nezasahuje. Uvedený nedostatek nijak nezatemňuje ani nezpochybňuje věcný obsah spisu stran průběhu řešení otázky nejmenování žalobce státním zástupcem. S ohledem na skutečnost, že napadený postup žalovaného 2) není nezákonným zásahem, soud tak žalobu zamítl. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno] plyne, že kasační stížnost žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí byla zamítnuta.

10. Z rozsudku [právnická osoba], ze dne 30. 3. 2017, plyne, že o žalobě žalobce proti nečinnosti [Anonymizováno] bylo rozhodnuto tak, že soud uložil [Anonymizováno], aby rozhodl o žádosti žalobce ze dne 12. 9. 2016 o nahlédnutí do správního spisu [Anonymizováno]. Z odůvodnění je patrné, že žalovaný v režimu jmenování žalobce nepůsobí jako zaměstnavatel žalobce, nýbrž jako správní orgán, který vrchnostensky na základě zákona rozhoduje o tom, zda návrh na jmenování žalobce do funkce státního zástupce ministrovi spravedlnosti podá či nikoliv. Proces nemůže být ponechán na libovůli žalovaného. Žalovaný jakožto správní orgán je povinen postupovat v souladu se zákonem a jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, je povinen návrh na jmenování žalobce do funkce státního zástupce [Anonymizováno] podat. Proces jmenování nemůže zůstat bez kontroly, přestože se nejedná o správní spis vedený dle § 9 správního řádu, ale dle § 17 správního řádu. Požádá-li žalobce o nahlédnutí do tohoto spisu, bylo na žalovaném, aby ve vztahu k této žádosti a při jejím vyřizování postupoval dle správního řádu. V daném případě tedy žalovaný měl žalobci umožnit do správního spisu nahlédnout nebo postupovat dle § 38 odst. 5 správního řádu a o odepření nahlížení do spisu vydat usnesení. To žalovaný neučinil a z jeho jednání vyplynulo, že tak učinit ani nehodlal. Vzhledem k tomu pak bylo žalovanému soudem uloženo rozhodnout ve věci žalobcovy žádosti o nahlížení do spisu ve lhůtě 15 dní od právní moci rozsudku.

11. Ze záznamu o nahlížení do spisu ze dne 1. 7. 2021 vyplývá, že žalobci byl tohoto dne předložen k nahlédnutí celý spis [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno].

12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly provedeny listinné důkazy, přičemž žádné z důkazů nebyly stranami rozporovány, logicky i časově na sebe navazovaly, soud proto neměl důvod k nim nepřihlížet, nebo jim v rámci hodnocení důkazů přikládat nižší význam.

13. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce se opakovaně obracel na [právnická osoba] se svými požadavky o nahlédnutí do celého spisu o jmenování jeho osoby státním zástupcem. Spis mu nebyl v celém rozsahu k nahlížení předložen, a to bez toho, aby o neumožnění nahlédnutí bylo vydáno usnesení. Žalobce se proto obrátil na správní soud, který svým rozsudkem ze dne 30. 3. 2017 rozhodl o tom, aby při vyřizování žádostí o umožnění nahlížení do spisu bylo postupováno řádně dle správního řádu a o případném odepření nahlížení do spisu bylo vydáno usnesení, což nejvyšší státní zástupce dosud neučinil, ani učinit nehodlal. Žalobci pak bylo do spisu v celém rozsahu umožněno nahlížet až 1. 7. 2021 14. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

15. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žalobu je namístě z důvodu promlčení nároku zamítnout co do náhrady nemajetkové újmy způsobené neumožněním nahlížet do spisu v termínech 17. 5. 2002, 11. 7. 2002, 20. 4. 2004, 28. 5. 2014 a 14. 11. 2017. Co se týká neumožnění nahlížení do spisu, které žalobce realizoval dne 2. 12. 2020 a za neumožnění nahlédnout do celého spisu, bylo již o nemajetkové újmě žalobce rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 7. 2023, čj. 46 C 241/2021-300, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, čj. 21 Co 141/2024-338. Pro překážku věci rozhodnuté dle § 159a odst. 5 o.s.ř. soud proto výrokem I. řízení co do nároku na zaplacení částky 16 600 Kč ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.

16. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy.

17. Podmínka nesprávného úředního postupu je v daném případě splněna. Nejvyšší státní zástupce odepřel žalobci v termínech 17. 5. 2002, 11. 7. 2002, 20. 4. 2004 a 28. 5. 2014 a 14. 11. 2017 nahlédnout do celého rozsahu spisu, aniž by bylo postupováno dle správního řádu a o odepření nahlédnutí do spisu/části spisu bylo vydáno usnesení.

18. Naplnění druhé podmínky v podobě vzniku újmy nebylo soudem bylo shledáno.

19. Nejvyšší soud se ve své judikatuře zabýval otázkou, ve kterých případech a jakým způsobem se nemajetková újma prokazuje, a kdy ji naopak prokazovat není třeba a její vznik se předpokládá. Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy (srov. stanovisko z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, Rc 58/2011, část V). Mimo oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (rozsudek NS z 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Uvedené se aplikuje v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla.

20. Kromě výše uvedených výjimek musí poškozený vznik újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Nicméně ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že vznik nemajetkové újmy je prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně. Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek NS z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

21. Uvedené lze shrnout tak, že v projednávané věci se nemajetková újma tvrzená v souvislosti s jiným nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena; presumuje se pouze újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Lze připustit, že žalobce mohl vnímat nesprávný úřední postup spočívající v neumožnění nahlédnout do spisu úkorně. Žalobce má v podstatě za to, že odpírání nahlédnout ho do spisu a seznámit se s kompletními podklady mu znemožnilo se proti nepodání návrhu na jmenování státním zástupcem účinně bránit. Zde je však třeba podotknout, že žalobci nebyl odepřen přístup do celého spisu, ale jen do jeho částí. Žalobci tak obrana nebyla znemožněna, ač se žalobce pokoušel přesvědčit soud o opaku. Žalobce se totiž v konečném důsledku necítí být poškozen odepřením nahlédnout do spisu, ale tím, že v roce 2002 nebyl jmenován státním zástupcem, s čímž nesouhlasí. Neumožnění nahlédnout do celého spisu mu tak žádnou závažnou újmu nezpůsobilo.

22. Právní řád nevychází z široce pojímané koncepce nemajetkové újmy. Pro účely újmy způsobené při výkonu veřejné moci zakládá povinnost odčinit nemajetkovou újmu § 31a odst. 1 zákona. Ani ustanovení § 31a odst. 1 zákona však nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma spočívající v tom, že poškozený vnímá úkorně, že veřejná moc nečiní to, co má, případně činí to, co nemá. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postupu či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku. V souvislosti s výše uvedeným nesprávným úředním postupem by byl k odčinění nemajetkové újmy třeba takový zásah, který by zasáhnul též do přirozených práv žalobce, s tím, že by mu vznikla s tím související nemajetková újma, kterou by pociťovala každá jiná osoba v jeho postavení. Takovéto intenzity však naříkaný nesprávný postup objektivně nedosahuje.

23. I kdyby shora uvedený závěr soudu nebyl správný a újma, která žalobci vznikla odepřením nahlédnout do celého spisu existovala, nárok žalobce je promlčen a žalovaná námitku promlčení vznesla.

24. Ustanovení § 32 odst. 3 zákona upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem.

25. S ohledem na rozkolísanost právních názorů ohledně charakteru spisu, které vedlo [právnická osoba] o návrhu na jmenování státním zástupcem bylo najisto postaveno nejpozději rozsudkem [Anonymizováno] ze dne č. j. [právnická osoba] dne 30. 3. 2017. V tomto rozsudku bylo také uvedeno, že o odepření nahlédnout do spisu je tak namístě rozhodovat dle správního řádu a vydat rozhodnutí, což [Anonymizováno] dosud nečinil a zjevně činit nehodlal. Soudu není známo, kdy rozsudek nabyl právní moci, ale s ohledem na skutečnost, že o kasační stížnosti bylo rozhodováno dne 23. 8. 2017, muselo to být před tímto datem. Nejpozději k datu právní moci tohoto rozsudku se tak žalobce o nesprávném úředním postupu neumožněním nahlédnout do celého spisu dne 17. 5. 2002, 11. 7. 2002, 20. 4. 2004 a 28. 5. 2014 dozvěděl a počala mu běžet promlčecí doba v délce 6 měsíců. Rozsudek v naříkaném řízení nabyl právní moci před 23. 8. 2017. U nároku z nesprávného úředního postupu z neumožnění nahlédnout do spisu dne 14. 11. 2017 počala lhůta běžet dne 15. 11. 2017, žalobce své nároky uplatnil u žalované dne 1. 6. 2021, tj. výrazně po uplynutí promlčecí doby.

26. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

27. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 4112/2020).

28. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

29. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitka promlčení byla vznesena žalovanou oprávněně. Soud s přihlédnutím k citované judikatuře neshledal, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je zejména věcí žalobce, který navíc disponuje právním vzděláním, aby dbal o svá práva. V daném případě soud neshledal důvody, které by byly natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva na uplatnění práva vznést námitku promlčení.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.