46 C 87/2023-94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 420 100 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatí žalobci částku 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 420 100 Kč od [datum] do [datum] z částky 400 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 25 200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 420 100 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl na základě usnesením policejního orgánu ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] stíhán pro trestný čin poškozování cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, které bylo na základě stížnosti žalobce [příjmení] státním zastupitelstvím pro [část Prahy] čj. [číslo jednací] zrušeno. Policejní orgán následně usnesením ze dne [datum] zahájil opětovně trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Rovněž toto usnesení bylo policejním orgánem zrušeno usnesením [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací]. Následně byl žalobce informován o tom, že celá trestní věc byla odložena podle § 159a trestního řádu. Odložením trestní věci, jemuž přecházelo opakované zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze strany dozorujícího státního zástupce byl naplněn předpoklad nezákonnosti trestního stíhání žalobce a vznikl mu tak nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda ve výši 20 100 Kč představující náklady vynaložené na obhajobu. Dále žalobci vznikla nemajetková újma, kterou požaduje za celou dobu trestního stíhání od doručení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání až po okamžik, kdy žalobci bylo oznámeno, že jeho věc byla odložena, neboť po celou tuto dobu byly proti žalobci uplatňovány prostředky trestního práva a žalobce žil s vědomím, že je vyšetřován policií pro podezření ze spáchání trestného činu, nehledě na to, zda formálně bylo v dané době trestní stíhání žalobce zahájeno či nikoliv. Žalobce vnímá negativně jak samotný fakt vyšetřování a stíhání jeho osoby, tak také délku prověřování, která mu jakožto podnikateli způsobila značné problémy v realizaci jeho podnikatelské činnosti. Z důvodu prověřování své osoby, jakož i společností do transakce zapojených, musel žalobce vynaložit značnou aktivitu v souvislosti s vyšetřováním ze strany policejního orgánu, objasňování věci a poskytnutí součinnosti ve vztahu k OČTŘ. Taková delikátní situace žalobce se dostala ve známost do okolí žalobce, ať už jde o kruhy rodinné, osobní či obchodní, čímž jeho osoba utrpěla na ztrátě dobré pověsti. V důsledku stigmatizace žalobce prověřováním ze strany OČTŘ byly ve značné míře zkomplikovány obchodní vztahy mezi žalobcem resp. jím spravovanými osobami, a jejich obchodními partnery, a to zejména těmi největšími a nejdůležitějšími. Po informacích o probíhajícím vyšetřování žalobce, které zpochybňují hodnověrnost a váženost jeho osoby, byla ohrožena vybudovaná úcta přátel, příbuzných a obchodních partnerů. Zahájením trestního stíhání bylo zasaženo do práv žalobce na nedotknutelnost osoby, lidskou důstojnost, osobní čet, dobrou pověst a jméno, do jeho soukromí a rodinného života a do jeho osobnostních práv. [příjmení] fakt, že proti žalobci byly užity úkony trestního řízení vyvolal u žalobce existenční obavy o jeho zdraví a budoucí obživu, tedy materiální zajištění a možnost provozovat podnikatelskou činnost, resp. v ní pokračovat. Žalobce byl po celou doby v nejistotě ohledně toho, jak závažné následky může mít zahájené trestní řízení, které subjektivně cítil jako nespravedlivé. Po celé období trestního řízení na straně žalobce přetrvávala existenční obava a stav nejistoty z dalšího vývoje trestního řízení. Žalobce trýznily představy o možné budoucnosti jeho rodiny, kterou finančně zajišťuje. Žalobce, vědom si své neviny, prožil pocit zoufalé bezmoci vůči výkonu spravedlnosti v pojetí OČTŘ, ač využil všech dostupných prostředků obhajoby a poskytl orgánům činným v trestním řízení veškerou možnou součinnost, byl stižen stigmatem osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, kdy proti němu bylo opakovaně vznášeno obvinění, aniž by byly vnímány jeho argumenty. Současně se ocitl pod sociálním tlakem svého rodinného a společenského zázemí. V rámci ochrany dobrého jména neměl zájem, aby se o něm šířila informace, že jsou proti němu činěny úkony trestního řízení. Intenzita zásadu trestního stíhání byla zvýšena tím, že okolnosti trestního řízení souvisely s jeho investicí do bytové jednotky, jejíž koupě byla financována z úvěru poskytnutého bankou, kdy žalobce byl po celou dobu v nejistotě ohledně eventuálního zmaření jeho investice či okamžitého zesplatnění poskytnutého úvěru, jež by pro něj znamenalo ztrátu investice a vznik potíží. Aby tomuto předešel, byl nucen obstarat si potřebné finanční prostředky a dohodnout se s bankou preventivně na předčasném splacení úvěru, na základě čehož byl nucen razantně změnit své životní a finanční plány. Skutečnosti související se zahájením trestního stíhání žalobce způsobily velmi pravděpodobnou ztrátu dosavadního domova žalobce. Vzhledem k tomu, že pronajímateli byla doručena žádost policejního orgánu o poskytnutí informací, z níž se pronajímatel dozvěděl, že proti žalobci jsou uplatňovány úkony trestního řízení, rozhodl se pronajímatel neprodloužit žalobci nájem předmětné bytové jednotky. Žalobce tomuto postupu pronajímatele bránil, nicméně v rámci soudního řízení nebyl úspěšný a bude tak nucen svůj dosavadní domov opustit. S ohledem na uvedené zásahy požaduje žalobce náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 400 000 Kč, kterou vypočetl jako součin částky 25 000 Kč a 16 měsíců, po které byly vůči žalobci uplatňovány úkony trestního řízení. Žalobce se se svými nároky obrátil na žalovanou podáním ze dne [datum], přičemž svou žádost doplnil dne [datum]. Žalovaná žádost žalobce nevyřídila, nezbylo mu proto, než se obrátit na soud.

2. Žalovaná nároky uplatněné žalobcem neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne [datum] nárok na náhradu škody ve výši 20 100 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 400 000 Kč. Nárok na náhradu škody žalovaná zamítla z důvodu neprokázání škody. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání byl posouzen tak, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání z dne [datum] a ze dne [datum]. Základ odpovědnosti je v daném případě dán. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kterým byl žalobce stíhán pro spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. V návaznosti na uvedené žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 12 slov] [datum rozhodnutí] [číslo jednací], došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Toto konstatování a vyslovení omluvy považuje žalovaná za dostatečné. Žalobce se ve své žádosti vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života, avšak nijak nedokládal příčinnou souvislost a skutečný vznik nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním stíháním proti své osobě, přestože byl k tomu vyzván přípisem ze dne [datum]. S ohledem na výše uvedené žalovaná nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Co se týče prvního trestního stíhání žalobce, žalovaná uvedla, že nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání je ve vztahu k tomuto prvnímu trestnímu stíhání promlčen.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z podání žalobce ze dne [datum] adresovaného ministerstvu spravedlnosti, je patrné, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši 20 100 Kč a náhradou nemajetkové újmy v celkové výši 400 000 Kč jakožto ekvivalentu součinu počtu kalendářních měsíců (16), po které byly proti poškozenému uplatňovány úkony trestního řízení a měsíční sazby ve výši a 25 000 Kč z titulu nezákonného a trestního stíhání vedeného [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] Celkem tak žalobce vznesl vůči žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 420 100 Kč.

5. Z výzvy žalované k doplnění žádosti o náhradu škody ze dne [datum] soud zjistil že žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne [datum] a současně požádala o předložení dokladů prokazujících zaplacení nákladů obhajoby a zaslání potvrzení o konaných poradách, včetně uvedení délky konané porady, co se týče tvrzené nemajetkové újmy vyžádala od žalobce též doplnění tvrzení a doložení důkazů k tvrzení o vzniku nemajetkové újmy ve sféře žalobce.

6. Z podání žalobce ze dne [datum] nazvaného reakce na dopis ze dne [datum] – výzva k doplnění žádosti o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce žalované sdělil, že doložil potvrzení o uznání svého dluhu ve vztahu k jeho obhájci spočívajícího v odměně obhájce za poskytování právních služeb. K doplnění tvrzení a doložení důkazů a k tvrzením o vzniku nemajetkové újmy ve sféře žalobce připomněl, že v rámci své žádosti uplatnil nárok na odčinění nemajetkové újmy poskytnutím peněžitého zadostiučinění ve výši 400 000 Kč za zásah do osobnostních práv žalobce nezákonným trestním stíháním jeho osoby, a to za období od června roku 2021, kdy bylo poprvé zahájeno trestní stíhání žalobce do září roku 2022, kdy bylo žalobci oznámeno, že jeho trestní věc byla odložena, tj. po 16 kalendářních měsících. Žalobce tak má za to, že skutečnosti, z nichž vyplývá vznik nemajetkové újmy a jejíhož odčinění se nedomáhá komplexním a detailním způsobem popsal ve své žádosti.

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná nároku na náhradu nákladů obhajoby nevyhověla, neboť jedním ze základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu je rovněž prokázání vzniku škody. Žalobce však svou žádost nedoplnil k výzvě žalované a doklady prokazující vznik škody nedoložil. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za nezákonná trestní stíhání, žalovaná ve vztahu k trestnímu stíhání, které bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Konstatování a vyslovení omluvy vzhledem ke stavu věci považuje žalovaná za dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žadatelem dostatečně prokázána, což v daném případě nebyla. Žalobce se ve své žádosti vyjádřil ke vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života, avšak nijak nedoložil příčinnou souvislost a skutečný vznik nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním stíháním proti své osobě, přestože byl k tomuto vyzván přípisem ze dne [datum]. Co se týče trestního stíhání zahájeného na základě usnesení ze dne [datum], žalovaná uvedla, že tento nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen.

8. Ze spisu [stát. instituce] [anonymizováno] [číslo] soud provedl níže uvedeném důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum]. [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno 6 slov]. [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [datum], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizováno 6 slov] [datum]. 9. [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno]. 10. [právnická osoba], ze dne [datum] je patrné, že žalobce doplatil hypotéku [číslo] ke dni [datum].

11. Mezi účastníky není sporu o tom, že úkony právní služby poskytnuté žalobci, tak jak jsou uvedeny v žalobě na čísle listu 6-8 byly provedeny a jsou účelné.

12. V potvrzení o výši nákladů obhajoby ze dne [datum] žalobce potvrdil, že v souvislosti s jeho obhajobou mu v naříkaném trestním řízením vznikly náklady na obhajobu nejméně v částce 20 100 Kč.

13. Z faktury vystavené advokátní kanceláří [celé jméno žalobce] & [právnická osoba], je zřejmé, že žalobci byla vystavena faktura č. VŘ 2022 znějící na částku 20 100 Kč.

14. Z dohody o uznání dluhu ze dne [datum] plyne, že žalobce uznal svůj dluh vůči svém obhájci v celkové výši 20 100 Kč za poskytování právních služeb v trestních řízeních zahájených usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a [datum].

15. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

16. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání přečin poškození cizích práv usnesením ze dne [datum], které bylo zastaveno usnesením státního zástupce ze dne [datum]. Žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení ze dne [datum], které bylo zastaveno usnesením státního zástupce ze dne [datum], a to pro trestný čin úvěrového podvodu. Žalobce se podáním ze dne [datum] obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy, kterou vyčíslil částkou 400 000 Kč, a na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby ve výši 20 100 Kč. Žalovaná konstatovala, že byla vydána nezákonná rozhodnutí. Ve vztahu k prvému však vznesla námitku promlčení, ve vztahu k druhému konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Nárok na náhrada nákladů obhajoby žalovaná shledala důvodným až v průběhu řízení před soudem.

17. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona tát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

18. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

19. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Zprošťující rozsudek je rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím. K náhradě nemajetkové újmy způsobené usnesením o zahájení trestního stíhání 20. V případě žalobce se nejednalo o jediné trestní stíhání zahájené usnesením ze dne [datum] a skončeného vydáním usnesení státního zástupce ze dne [datum], jak se žalobce mylně domnívá. V rozsudku ze dne 1. 11. 2022, 30 Cdo 2266/2021, Nejvyšší soud uvádí: Nejvyšší soud již dříve přijal a odůvodnil závěr, podle kterého v situaci, kdy dojde ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodnutím státního zástupce, vrácení věci příslušnému orgánu k dalšímu jednání a rozhodnutí a následnému novému zahájení trestního stíhání pro tentýž skutek (případně se tato situace opakuje vícekrát po sobě), nelze považovat obě trestní stíhání pro účely odškodnění újmy způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání za trestní stíhání jediné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014. Předně je třeba připomenout, že odškodnění újmy způsobené trestním stíháním je analogií újmy způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 OdpŠk, kdy se za nezákonné rozhodnutí považuje usnesení o sdělení obvinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Odstraněním usnesení o sdělení obvinění rozhodnutím státního zástupce ke stížnosti podané obviněným jsou naplněny podmínky pro to, aby se obviněný mohl domáhat náhrady újmy, která mu trestním stíháním byla způsobena, neboť dojde ke zrušení usnesení o sdělení obvinění pro nezákonnost (srov. § 8 odst. 1 OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1771/2014). Není přitom podstatné, že trestní řízení dále pokračuje přípravným řízením, neboť výsledek tohoto přípravného řízení není určující pro nárok bývalého obviněného na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Z pohledu uvedeného nároku je tak nepodstatné, že § 12 odst. 10 trestního řádu spojuje konec trestního stíhání s meritorním rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení, neboť trestní řád konec trestního stíhání určuje pro jiné účely, než na jakých je vystavěn nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Z téhož důvodu jsou nedůvodné odkazy dovolatele na trestněprávní rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť ta posuzovala navazující úseky trestního stíhání k jinému účelu, než je odškodnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

21. Usnesení o zahájení trestního stíhání je podle § 160 odst. 1 tr. řádu nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Je tak zřejmé, že ve věci lze shledat 2 odpovědnostní tituly ve formě nezákonných rozhodnutí. Konkrétně je nezákonným rozhodnutím -) usnesení [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum], -) [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum].

22. Na závěru o existenci dvou trestních stíháních nemá vliv ani fakt, že žalobce byl v mezidobí vyslýchán (patrně myšleno, že podával vysvětlení), předkládal policejnímu orgánu e-mailovou komunikaci apod. Tyto úkony jsou běžnými úkony v rámci vyšetřování a nejednalo se o úkony trestního řízení prováděné proti žalobci, neboť žalobce nebyl v mezidobí trestně stíhán.

23. Podle § 32 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a podle odst. 3 téhož ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

24. Žalovaná vznesla v rámci řízení námitku promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy vůči v pořadí prvému trestnímu stíhání, neboť ke zrušení rozhodnutí došlo [datum], v tomto případě tak uplynula ještě před podáním žádosti o předběžné projednání nároku a před podáním žaloby, subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta pro nároky z nemajetkové újmy.

25. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitka promlčení ve vztahu k prvému trestnímu stíhání byla vznesena žalovanou oprávněně.

26. Odpovědnostní titul v podobě nezákonných rozhodnutí je i přes vznesenou námitku promlčení nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestních stíhání, nezákonně trestně stíhán v případě prvního trestního stíhání pro přečin poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v případě druhého trestního stíhání pro přečin úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 odst. 1 tr. zákoníku.

27. Soud se tak dále zabýval pouze odpovědnostním titulem v podobě nezákonného rozhodnutí, které představuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] (doručené žalobci dne [datum]), které skončilo zastavením trestního stíhání usnesením státního zástupce ze dne [datum].

28. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 29. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

30. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo státním zástupcem zrušeno. Celkem tak trestní řízení trvalo 1 měsíc.

31. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro přečin úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestní sazbou až 2 roky. Obvinění z takového činu s sebou nenese zásadně zvýšenou míru společenského odsouzení, jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví.

32. V souvislosti s tvrzenou nemajetkovou újmou způsobenou žalobci druhým trestním stíháním, soud vyzval žalobce při jednání konaném dne [datum], aby smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. doplnil svá skutková tvrzení tak, že uvede jaké konkrétní problémy v podnikatelské činnosti žalobci způsobilo prověřování jeho osoby, jakou aktivitu v souvislosti s vyšetřováním žalobce vynaložil, jakým způsobem se trestní stíhání dostalo ve známost a jak se o ní dozvěděly osoby z rodiny (případně které osoby z rodiny), osoby z osobní sféry (které osoby z osobní sféry) a z oblasti obchodní (a které konkrétní osoby tedy o tom trestním stíhání věděly), jak konkrétně byly zkomplikovány trestním stíháním obchodní vztahy mezi žalobcem a jím spravovanými osobami (a o jaké konkrétní spravované osoby se jednalo) a jejich obchodními partnery (a jakými obchodními partnery), jakým způsobem bylo trestním stíháním zasaženo do soukromí, rodinného života žalobce a do dalších osobnostních práv, v jaké intenzitě, vylíčí příčinnou souvislost mezi zahájením trestního stíhání a rozhodnutím pronajímatele neprodloužit žalobci nájemní smlouvu. Pokud žalobci vznikla nemajetková újma ještě před vydáním rozhodnutí dle § 160 odst. 1 tr. řádu, ze dne [datum], uvede, jakými konkrétními úkony a do jakých práv bylo zasaženo a jakým způsobem a intenzitou. Žalobce byl ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzván, aby označil důkazy k tvrzením, které jsou předmětem výzvy a bylo mu uloženo, aby listinné spolu s doplněním tvrzení předložil. Současně byl poučen o následcích v podobě ztráty pře v případě nedoplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Ke splnění výzev byla žalobci dána velkorysá lhůta 30 dnů, navíc počítaná od doručení protokolu z jednání. Poté bylo řízení koncentrováno ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Žalobce však reagoval až dne [datum], tedy po uplynutí 30denní lhůty.

33. Splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a unesení břemene tvrzení a důkazního břemene patří k základním požadavkům občanského soudního řízení při zjišťování skutkového stavu. Účastník, který tyto povinnosti nesplní, nemůže mít ve věci úspěch. V zájmu předvídatelnosti soudních rozhodnutí je potřebné, aby o těchto procesních povinnostech byli účastníci náležitě poučeni. Poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. se uplatní v případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, 28 Cdo 2015/2017).

34. S ohledem na rezignaci žalobce na doplnění tvrzení a prokázání nemajetkové újmy lze uzavřít, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva, jichž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím k vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Žalobce byl stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu, byl ohrožen sazbou až 2 roky, stíhání trvalo 1 měsíc, žalobce sice tvrdil, že trestní stíhání zasáhlo jeho podnikatelskou sféru, dostalo se ve známost v okolí žalobce, ať už v kruzích rodinných, osobních či obchodních a jeho osoba utrpěla na ztrátě dobré pověsti, došlo ke zkomplikování obchodních vztahů, vznik existenčních obav a stavu nejistoty z dalšího vývoje trestního řízení, trýznivé myšlenky na budoucnost apod. zůstaly toliko v rovině tvrzení, které žalobce k výzvě soudu nekonkretizoval, důkazy neoznačil. Pokud žalobce uváděl, že v důsledku trestního stíhání mu nebyla prodloužena nájemní smlouva, soud z důkazu označeného k tomu tvrzení zjistil pouze to, že policejní orgán toliko vznesl dotaz na městskou část ohledně toho, zda je s žalobcem uzavřena nájemní smlouva a k jakému bytu. Daná žádost svým datem předcházela o více než 6 měsíců samotné prvé trestní stíhání a žalobce zde nebyl označen ani jako podezřelý, natož obviněný. Příčinná souvislost mezi neprodloužením nájemní smlouvy a trestním stíháním žalobce ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s. ř. nedotvrdil ani neprokázal. Důkazem o splacení hypotéky k [datum] taktéž nemá soud za prokázané, že by snad hypotéka byla splacena v souvislosti s trestním stíháním.

35. Již jen pro doplnění je namístě uvést, že návrh na výslech žalobce k prokázání nemajetkové újmy, který byl vznesen při jednání konaném dne [datum], zamítl, neboť byl vznesen až poté, co bylo řízení koncentrováno.

36. S ohledem na uvedené tak soud nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky výrokem II. zamítl. K nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v podobě náhrady nákladů obhajoby 37. Škoda je občanským právem chápána jako újma, která nastala v majetkové oblasti poškozeného a projevuje se snížením jeho majetkového stavu. Podle ust. § 2952 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Aby však bylo možné učinit závěr o splnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, je třeba mít mimo jiné za prokázané, že škoda vznikla.

38. K prokázání vzniku škody spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši 20 100 Kč žalobce předložil fakturu a dohodu o uznání dluhu, z nichž vzal soud za prokázané, že žalobci vůči jeho obhájci vznikl v souvislosti s obhajobou v naříkaných trestních řízeních dluh.

39. Co se pak týká poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tyto byly provedeny a jsou účelné. [jméno] žalovaná po nahlédnutí do spisu před prvním jednáním považovala nárok za důvodný. Soud proto žalobě v tomto nároku vyhověl a ve výroku I. přiznal žalobci na náhradu nákladů obhajoby částku 20 100 Kč. Úrok z prodlení z této částky však přiznal až ode dne následujícího po dni řádného osvědčení vzniku tvrzené škody, když tak žalobce neučinil ani v rámci předběžného projednání nároku u žalované, a to ani přes výzvu žalované a neučinil tak ani v podané žalobě. Soud tak má za to, že vznik škody nebyl řádně osvědčen až do [datum], úrok z prodlení proto přiznal až ode dne následujícího po dni osvědčení, zbylou část požadovaného úroku z prodlení soud zamítl.

40. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, která v řízení úspěch neměla. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Účelně vynaložené náklady spočívají v 5 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, replika, účast na jednání dne [datum] a [datum]) á 3 940 Kč a 5 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum], když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona, důvodný v rozsahu 50 000 Kč a 20 100 Kč Celkem tak náklady žalobce činí částku 25 200 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby, neboť skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě samé, taktéž soud pro neúčelnost nepřiznal odměnu za podání z [datum].