46 C 92/2023 - 323

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] [Adresa žalobce] [Jméno advokátky] [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 981 445 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 118 969,23 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 862 475,77 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 55 103,40 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 562 040 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo dne 22. 1. 2019 zahájeno trestní stíhání pro přečin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to ve formě účastenství v podobě návodu a zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) a b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, závažný zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, ukončeného ve stadiu pokusu, zločin poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu. Žalobce byl rozhodnutím [adresa] [právnická osoba]/[Anonymizováno], ze dne 16. 10. 2021 zproštěn obžaloby z důvodu, že v obžalobě uvedené skutky nejsou trestnými činy. K odvolání státního zástupce [Anonymizováno] odvolání svým rozhodnutím ze dne 6. 2. 2022 zamítl. Proti tomuto podalo státní zastupitelství dovolání. Vůči žalobci tak bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým mu byla způsobena škoda v podobě vynaložených nákladů obhajoby ve výši 562 040 Kč a nemajetková újma, kterou žalobce vyčíslil částkou 1 000 000 Kč. Trestní stíhání poškodilo dobré jméno žalobce. Již zadržení žalobce bylo provázeno jeho vedením v poutech před předním vchodem Policie ČR v [adresa] před médii. Žalobce byl držen v cele předběžného zadržení, usnesení o zahájení trestního stíhání nechápal, postup považoval za neadekvátní a nepotřebný. Žalobce byl bezúhonný, před zadržením se dostavoval na předvolání ke každému úkonu. Zadržen byl před manželkou a dětmi, kteří byli účastni i domovní prohlídce. Žalobce žil v malém městě, vykonával funkci starosty a ve veřejné funkci bylo těžké se s trestním stíháním vyrovnat. Žalobce byl odposloucháván, byly sledovány jeho e-maily. Tyto pak byly prezentovány při hlavním líčení za přítomnosti veřejnosti a tisku. Státním zástupcem byl žalobci navrhován vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Trestní stíhání vedlo k psychické devastaci, kterou žalobce s obtížemi ustál a dosud má problémy se spánkem, dále k závažnému narušení vztahů nejen v osobní rovině, ale i v rámci úřadu starosty, ve vztahu se spoluobčany i okolními organizacemi a obcemi a musel čelit otázkám a narážkám. Trestní stíhání vedlo k tomu, že se skončením volebního období opustil funkci starosty a nechce a nemůže ji vykonávat. Vedle problémů se spánkem má žalobce pocit křivdy i v souvislosti s tím, že pracoval ve státní sféře a věřil ve spravedlnost. Přestal důvěřovat lidem a má neustálou obavu o sledování své osoby.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žádost žalobkyně vyřídila dne 29. 1. 2024. Po provedeném šetření konstatovala, že ve vztahu k žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání a přiznala mu zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 100 000 Kč. Ve vztahu k nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby pak shledala existenci základu nároku, ovšem neztotožnila se s jeho výší a přiznala mu na náhradu nákladů právního zastoupení toliko částku 480 595 Kč.

3. Žalobce vzal svou žalobou zpět co do částky 480 595 Kč představující náhradu škody a co do částky 100 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy. Soud proto usnesením ze dne 24. 4. 2024 řízení v uvedeném rozsahu dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Ze žádosti o zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené při výkonu státní moci nezákonným rozhodnutím vydaným v trestním řízení ze dne 2. 11. 2002, zaslaného zástupcem žalobce žalované, je patrné, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním vedeným před [adresa] [právnická osoba]/[Anonymizováno], kdy žalobce požadoval z titulu náhrady škody po státu na nákladech obhajoby částku 562 040 Kč a na náhradu nemajetkové újmy částku 1 000 000 Kč.

6. Z přípisu žalované ze dne 7. 11. 2022 je zřejmé, že tato obdržela žádost žalobce dne 4. 11. 2022.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 29. 1. 2024 vyplývá, že žalovaná po provedeném šetření zjistila, že usneseními ze dne 22. 1. 2019 a 6. 8. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, přičemž žaloba byla podána dne 9. 3. 2002. Žalobce byl zproštěn obžaloby rozsudkem [adresa] a odvolání byla zamítnuta [Anonymizováno] [Anonymizováno] [datum]. Žalovaná dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním je částka 100 000 Kč, kdy tato částka obstojí i při srovnání s případy obdobného charakteru či míry zásahu do žadatelových práv.

8. Z doplňujícího stanoviska ze dne 8. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná po zapůjčení spisu [adresa] [právnická osoba]/[Anonymizováno], provedla šetření též k nároku na náhradu nákladů obhajoby a vyjma náhrady za úkony vymezené ve stanovisku přiznala na náhradě nákladů obhajoby částku 397 186 Kč navýšenou o 21% DPH na částku 480 595 Kč, a to za 109 úkonů po 3100 Kč, 2 úkonech po 1 550 Kč, 111 režijních paušálech á 300 Kč, 22 náhradách promeškaného času přestávkou mezi úkony á 100 Kč ve výši 22 000 Kč, částkou 7 000 Kč v podobě náhrady času promeškaného cestou a cestovném ve výši 13 686 Kč.

9. Z faktury číslo [RČ] ze dne 11. 12. 2022, splatné 25. 12. 2022, je patrno, že [Anonymizováno] [právnická osoba] partneři vyúčtovala žalobci za obhajobu v jeho trestní věci vedené u [adresa] částku 562 040 Kč. Z vyčíslení nákladů řízení [Anonymizováno] [právnická osoba] partneři je pak zřejmé, jaké úkony a další náhrady byly fakturou účtovány a v jaké výši.

10. Z velkého technického průkazu vozidla registrační značky [SPZ], jehož vlastníkem je [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] patrno, že se jedná o vozidlo jezdící na benzín s kombinovanou spotřebou 7,4 l na 100 km.

11. Z usnesení [právnická osoba] ze dne 22. 1. 2019 plyne, že proti žalobci (a dalším sedmi osobám) bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6, písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu spáchaný ve spolupachatelství, zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu spáchaný ve spolupachatelství, přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve formě účastenství v podobě návodu, zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. 1. 2019.

12. Z plné moci ze dne 23. 1. 2019 plyne, že žalobce zmocnil [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], advokáta, aby jej obhajoval v naříkaném trestním řízení.

13. Z protokolu o zadržení žalobce ze dne 23. 1. 2019 plyne, že toto bylo oznámeno státnímu zástupci. Důvodem zadržení bylo, že z jeho jednání vyplývá důvodná obava, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Žalobce byl propuštěn ze zadržení dne 24. 1. 2019 v 19:57 hod.

14. Přípisem [právnická osoba] ze dne 26. 6. 2019 byl žalobce upozorněn na změnu právní kvalifikace tak, že byl stíhán z přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku, zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, dle § 294 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

15. Z obžaloby [adresa] doručené dne 10. 3. 2022 [adresa] plyne, že žalobce a dalších sedm fyzických a jedna právnická osoba byli obžalováni, v případě žalobce z přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), b) odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, závažného zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 206 odst. 1, 5 tr. zákoníku.

16. Z rozsudku [adresa]/[Anonymizováno] je patrno, že žalobce, jakož i všichni ostatní spoluobžalovaní byli zproštěni obžaloby státního zástupce [adresa], a to dle § 226 písmeno b) tr. řádu.

17. Z usnesení [Anonymizováno] za dne 6. 5. 2022 je patrné, že se odvolání státního zástupce a jednoho z obžalovaných zamítají.

18. Z podání [právnická osoba] ze dne [datum] plyne, že proti usnesení [Anonymizováno] dne 6. 5. 2022 bylo podáno dovolání. O dovolání pak bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, čj. [Anonymizováno], tak, že bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto. Usnesení pak bylo doručeno žalobci dne 1. 11. 2023.

19. Z článku ze dne 23. 10. 2018 zveřejněné na [jméno FO].

20. Z článku ze dne 23. 10. 2018 zveřejněném na [Jméno žalobce].

21. Z článku ze dne 25. 10. 2018 [Jméno žalobce].

22. Z článku ze dne 23. 1. 2019 [jméno FO].

23. Z článku ze dne 23. 1. 2019 zveřejněném na [jméno FO].

24. Z článku z 23. 1. 2019 zveřejněné na [jméno FO].

25. Z článku ze dne 3. 5. 2021 z [Jméno žalobce].

26. Z článku ze dne 2. 9. 2019 [Jméno žalobce] [Anonymizováno].

27. Z článku ze dne 2. 12. 2019 zveřejněného na [Jméno žalobce].

28. Z článku ze dne 15. 2. 2019 [jméno FO].

29. Žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že žije ve městě o [Anonymizováno] obyvatelích, kde vykonával funkci [Anonymizováno]. Vlivem naříkané kauzy se mu život obrátil profesně i osobně vzhůru nohama. Byl stíhán pro skutky, které se nestaly. Byl zatčen policií a s nasazenými pouty jej namísto zadním dvorem vedli před zrakem kamer, což bylo následně prezentováno v médiích po celé republice. Měl velké pracovní problémy, zůstal starostou, ale každá instituce se ho bála, nevěděla, zda spáchal trestný čin či nikoliv a báli se případných následků, bude-li s žalobcem jednat. V obci se všichni znají, obyvatelé žili 4 roky v domnění, že spáchal zločin, bylo mu vyhrožováno 11-12 lety odnětí svobody, přitom motivací bylo vybudovat herní krajinu, která měla bezúplatně sloužit veřejnosti. Žalobci samotnému bylo nepříjemné pohybovat se po městě, komunikovat s úředníky, státní správou, nebylo také možné se ucházet o zakázky, styděl se vycházet mezi lidi, měl problémy se spánkem, bál se cokoliv říci do telefonu, aby to nebylo překrouceno, 4 roky žil s vědomím, že mu hrozí vězení za něco, co bylo v konečném důsledku označeno za příkladné jednání. Za účasti rodinných příslušníku u něj byla provedena domovní prohlídka. Žalobce dále uvedl, že se mu rozpadla rodina, nemůže už znovu kandidovat, protože trestní stíhání proti němu každý zneužívá. Jeho případ dostal název [Anonymizováno] [Anonymizováno] a byla označena [Jméno žalobce] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobce má dosud problémy se spánkem, zlobí se na některé lidi ze svého okolí, že jej nepodrželi, nebo jej pomlouvali. Ve svém bydlišti, kde odmalička žil, se necítí dobře, bojí se chodit na veřejnost, vyhýbá se lidem, má pocit viny vůči své rodině, která byla do kauzy zatažena, manželce, která byla přítomna domovní prohlídce a prohrabávání jejích osobních věcí. Žalobce sleduje vozidla kolem sebe, obává se, že by mohl být opětovně „sbalen“, léta sebou vozil kartáček na zuby, aby neskončil opětovně v cele bez něj. Když rozhodovaly soudy o nevině žalobce, nebyl tam jediný novinář, nikdo neřekl, že se nic neprokázalo a kauza prostě vyšuměla. Žalobce není s to se vyrovnat s tím, že se mu nedostalo žádné omluvy, že cíl obvinit a zničit skupinu lidí byl naplněn. Ke konkrétním dotazům soudu pak uvedl, že funkci starosty vykonával od roku [Anonymizováno] Funkci nemůže vykonávat, protože nebyl schopen nic zařídit, přijel-li na nějaký úřad, všichni se jej báli a nechtěli se zaplést, dávali od něj ruce pryč. V roce 2022 kandidoval do zastupitelstva z posledního místa s tím, že funkci starosty již vykonávat nechce. Do zastupitelstva byl zvolen. Žalobce proti způsobu zadržení podal stížnost. Na to konto bylo ze strany policie přiznáno pochybení, byl odvolán vedoucí tiskového odboru a byl degradován. Nikdo se mu však neomluvil, veřejnost se o tom nedozvěděla. Žalobce se stal personou non grata nejen ve svém bydlišti, ale též v [Anonymizováno]. Žalobce v minulosti podnikal, nicméně s nárůstem starostovské agendy přestal. Se svou pověstí se v představenstvu nějaké společnosti nemůže uchytit, dnes proto z [jméno FO] odchází, není mu tam dobře, odpovídající práci nesežene a hledá smysl dalšího fungování. Nedomyslel, že když skončí v pozici starosty, bude se muset vrátit zpět do práce. Myslel, že bude pokračovat ve své činnosti, žít dál v obci a zvelebovat ji. Momentálně žalobce nic nedělá, má rodinný majetek v [jméno FO], podnik, který vedou jeho synové s manželkou a žalobce se snaží jim být nápomocný, nevykonává však žádnou výdělečnou činnost. [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO] se vyhýbá, úspěch se neodpouští a lidé, kteří se podíleli na trestním oznámení v [jméno FO] žijí dosud. Obec je neodsoudila, ačkoliv nesou odpovědnost za to, že obec přišla o desítky milionů. Žalobce se s tím neumí vyrovnat. Lidi, které považovat za přátele či podporovatele buď dělali, že se nic nestalo, dali od něj ruce pryč, přestali se s ním stýkat, ale hlavně neodsoudili ty, kteří trestní stíhání způsobili. O trestní stíhání se zasloužila strana, která se snažila kandidovat ve volbách a v trojích volbách nebyla zvolena. Jejich kampaň byla vždy zaměřena na osobu žalobce a po spojení s nějakým policistou vzniklo trestní stíhání, z nějž pak vzniklo úplně jiné obvinění. Žalobce byl sledován a odposloucháván. K dotazu soudu, co konkrétně z odposlechů bylo přehráváno u soudu žalobce uvedl, že u toho nebyl, omluvil se, neboť na jejich přehrávání nebyl psychicky připraven. Co se týká e-mailů, které byly prováděny k důkazu, jednalo se víceméně o e-maily pracovního charakteru. Ke svému osobnímu životu žalobce uvedl, že je s manželkou téměř 3 roky v odluce, má za to, že se i jeho povaha změnila. S ženou se odcizili, protože prožili nelehké období. Žalobce cítil vinu za to, že rodinu dostal do takové situace, se ženou si přestal rozumět, začal mít pocit, že v [jméno FO] nechce být a začal utíkat, dnes žije samostatně. I manželka jejich rodinný domek prodala, protože v něm nedokázala žít. Odstěhovala se před 3 lety k mamince. Bydleli před školou, kde se denně sejde půlka obce, vedle bydlela manželka jeho zesnulého přítele, která se přidala na druhou stranu a její výroky byly neakceptovatelné. Žalobce se zde přestal cítit bezpečně, přestal tam spát a začal to tam nenávidět. Žalobce přespává v bytě v [Anonymizováno], případně v nemovitosti v [jméno FO]. K dotazům zástupkyně žalobkyně žalobce uvedl, že trestní stíhání paralyzovalo městský úřad, i zde byla provedena prohlídka, léta se zabýval dokládáním různých skutečností, na úřadě byla dusná atmosféra, všichni se báli. Žalobce dosud cítí vinu i za to, že byli stíháni i další spoluobvinění, kteří chtěli městu [adresa] pomoci se vznikem herní krajiny. Po trestním stíháním žalobci zbyli 2 přátelé se kterými se stýká. Vlivem odůvodnění rozsudku vrchním soudem namísto úlevy měl spíš vztek, že sám je poškozen a státní zastupitelství zodpovědnost nenese. Navíc pak bylo podáno dovolání a žalobce opět trpěl nejistotou z výsledku. K dotazu zástupce žalované žalobce uvedl, že ve volbách do zastupitelstva obce v roce 2022 jeho strana získala 2 z 9 míst v zastupitelstvu, přičemž žalobce kandidoval z posledního místa.

30. Co se týká dalších v řízení provedených důkazů k jednotlivým úkonům, soud odkazuje na rozbor jednotlivých úkonů v části věnované náhradě škody v podobě náhrady nákladů obhajoby, v níž se těmto úkonům jednotlivě věnuje.

31. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

32. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týká výslechu žalobce, soud vzal v potaz jeho zájem na výsledku řízení. Jeho samostatný přednes byl koherentní, nicméně při samotných dotazech soudu byl již žalobce ostražitý a jeho odpovědi byly méně určité. Soud však nemá důvod nevěřit, že žalobce se v rámci trestního stíhání cítil nekomfortně, trestní stíhání vedené v souvislosti s jeho funkcí starosty jej omezovalo a činilo jej nedůvěryhodným a dříve běžná jednání byla vedena v atmosféře obav, zda nebudou jeho kroky zpochybňovány, kriminalizovány a totéž platilo i pro osoby, se kterými jednal. Tyto se samy obávaly, aby se vlivem jednání s žalobcem nevystavily veřejnému odsouzení či trestnímu stíhání. Žalobci hrozil také významně vysoký trest. Jeho obavy spojené s nespavostí tak lze považovat za zcela opodstatněné. Pokud se jedná o zásahy do jeho pracovního života, které jsou odvozovány od funkce starosty, zde nelze pominout, že k podání trestního oznámení na žalobce došlo v rámci politického boje uvnitř obce. Skutečnost, že žalobce nevyhrál volby v roce 2022 nelze dávat jednoznačně do souvislosti s trestním stíháním. Žalobce byl starostou nepřetržitě po 5 volebních obdobích. Za takovou dobu ve funkci se mu zajisté podařilo úspěšně realizovat celou řadu projektů. Nicméně postavení starosty obce je odvozeno od výsledku voleb. Z principu se tak jedná o funkci dočasnou. Nepočítal-li žalobce, že o svou funkci také přijde, je třeba očekávat vždy, zvlášť formuje-li se v obci výrazná opozice. Tuto skutečnost však nelze dávat do souvislosti s trestním stíháním. Sama skutečnost, že se žalobci podařilo obec zvelebit neznamená, že se mu jednoznačně podaří obhájit mandát, neboť preference voličů jsou vrtkavé a závislé na celé řadě okolností. Pokud žalobce uváděl, že se od něj odvrátili obyvatelé obce, nepostavili se za něj nebo se dokonce postavili proti němu, nelze tomuto přisvědčit. Žalobce zjevně byl v obci oblíbený. To je ostatně patrno z posledních komunálních voleb, kdy kandidoval z posledního devátého místa, a přesto obsadil jedno ze dvou míst v zastupitelstvu za svou stranu. Je tak jednoznačné, že žalobce je i přes existenci opozice a odpůrců v obci oblíben a ceněn, když byl voliči tzv. kroužkováním zvolen do zastupitelstva obce, ač již v odlišné politické struktuře post starosty neobhájil, a o toto ostatně ani neusiloval. Soud taktéž nemá pochyby o tom, že trestní stíhání zasáhlo do osobního života žalobce, zvláště v situaci, kdy žalobce žil v malé obci s několika sty obyvateli, byla u něj provedena domovní prohlídka, jíž byla přítomna jeho manželka a žalobce byl odposloucháván. Je pravdou, že stigmatizace trestním stíháním na malé obci, kde se všichni znají je daleko razantnější než v anonymitě většího města. Pokud se jedná o nutnost opustit dům, v němž s manželkou společně bydleli, zde z výpovědi žalobce vyplynulo, že k tomu došlo vlivem chování sousedky, která byla v jistém období blízkou osobou, která se však proti žalobci a jeho manželce postavila a soužití v dvojdomku se pro rodinu žalobce stalo nesnesitelným. Ani tuto skutečnost nelze však dát do souvislosti s trestním stíháním. Vlivem této nevraživosti se také žalobce začal zdržovat mimo domov a postupně docházelo k ochlazování vztahů s manželkou. Na tomto se zajisté podílely i okolnosti trestního stíhání, ovšem nejednalo se o příčinu jedinou a výhradní. Žalobce v současné době nepracuje, ačkoliv byl pravomocně zproštěn obžaloby již[Anonymizováno]6. 2. 2022, o dovolání bylo rozhodnuto 1. 11. 2023. Žalobce uvedl, že dosud nenalezl adekvátní práci. V minulosti žalobce podnikal v oblasti gastronomie. Je s podivem, že by žalobce za více než 2,5 roku od pravomocného zproštění obžaloby, resp. třičtvrtě roku od skončení trestního stíhání nebyl s to najít práci a dle svých slov toliko pomáhal synům s podnikáním. Skutečnost, že žalobce na plno žádnou profesi nevykonává je tak s ohledem velmi příznivou situaci na trhu práce zřejmě jeho vlastním rozhodnutím, na které má trestní stíhání vliv spíše okrajový. Z mediálních výstupů je také patrno, že o trestním stíhání bylo mluvčími policie i státního zastupitelství referováno. Sám žalobce se však médiím také vyjadřoval, např. v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou. Žalobci však nelze přisvědčit, že by bylo referováno jen o jeho trestním stíhání a jeho zproštění nebyl přítomen jediný novinář. Žalobce ve svém podání ze dne 7. 5. 2024 navrhl k provedení další řadu mediálních výstupů. U jednání však na jejich provedení již netrval, nicméně z odkazů na články je patrno, že podobně jako bylo masivně referováno o zahájení trestního stíhání, bylo též (jen dle odkazů v podání žalobce) referováno dne 16. 11. 2022 o zproštění obžaloby (7 odkazů na články) a dne 6. 2. 2022 také o rozhodnutí odvolacího soudu (6 odkazů na články).

33. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce zejména podle následujících ustanovení: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

35. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

36. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

37. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

38. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je v naříkaném řízení dán. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro spáchání přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), b) odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, závažného zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 206 odst. 1, 5 tr. zákoníku, a byl žaloby pravomocně zproštěn. K nemajetkové újmě způsobené nezákonným rozhodnutím 39. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 40. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

41. Trestní stíhání žalobce trvalo od 23. 1. 2019, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 1. 2019, do 1. 11. 2023, kdy nabylo právní usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání státního zástupce odmítnuto. Celkem tak trestní řízení trvalo téměř 4 roky a 10 měsíců.

42. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), b) odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, závažného zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest 5 až 12 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných a trestné činy hospodářské a žalobce byl v dané době starostou obce, tedy veřejně činnou osobou, jedná se o činy, které jsou obecně spojeny s vyšší mírou společenského a morálního odsouzení, ovšem nikoliv v takové míře jako např. násilné trestnými činy.

43. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, jehož se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

44. Soud má za to, že v případě žalobce je již namístě poskytnout finanční satisfakci v částce 200 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než, která byla žalobci soudem přiznána (tedy rozdílu mezi spravedlivou satisfakcí v částce 200 000 Kč a plněním již vyplaceným samotnou žalovanou ve výši 100 000 Kč). Trestní stíhání zasáhlo do výkonu funkce starosty, kdy jakákoliv jednání bylo jeho vlivem komplikovaná a nesnadná. Taktéž došlo k zásahu do cti a dobré pověsti žalobce, který byl bezúhonný dlouholetý starosta obce. Soud má dále za prokázané, že žalobce nesl úkorně postoje ostatních lidí k jeho osobě, skutečnost, že se za něj nepostavili, dále má za prokázané, že žalobce trpěl problémy se spánkem a stresem. Došlo též k dopadu do rodinného života žalobce, kdy rodina na malé obci byla nucena strpět domovní prohlídku a následnou šuškandu. Trestní stíhání bylo také okrajovým důvodem rozluky manželství žalobce.

45. Ke kritériu medializace je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že k tíži státu lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, které mohou mít za následek větší rozsah nemajetkové újmy později obžaloby zproštěné osoby. Mezi takové projevy lze zařadit i případné mediální vyjadřování orgánů činných v trestním řízení, kteréžto způsobem umocňujícím újmu obviněného (obžalovaného) komentují jeho domnělou trestnou činnost, či dokonce způsobem, který výslovně či nepřímo vede k porušení presumpce neviny (k tomu srov. Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 792). „Není-li však takových vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře. Zde totiž dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje“ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Trestní stíhání bylo medializováno, a to jak na regionální úrovni, tak na úrovni celostátní. Zprávy o trestním stíhání byly průběžně zveřejňovány od samého počátku trestního stíhání až do jeho závěru, sdělovací prostředky všeho druhu trestní stíhání kontinuálně sledovaly. Jak uvedeno shora, soudní judikatura dovodila, že medializace případu sama o sobě nemůže být kladena k tíži státu, pokud nedojde ze strany sdělovacích prostředků k excesivnímu jednání, za něž lze považovat např. nerespektování zásady presumpce neviny nebo by v přípravném řízení bylo možné ztotožnit osobu obviněného. K excesu v medializaci případu nedošlo, sám žalobce médiím potvrdil, že u něj byla provedena domovní prohlídka a OČTŘ byly spíše skoupé na poskytování informací. Byť je zřejmé, že medializace zvyšuje psychickou újmu, k tíži státu ji s ohledem na výše uvedené klást nelze.

46. Soud v rámci přiznání přiměřeného zadostiučinění nepřehlédl, že v trestním řízení došlo k excesům ze strany orgánů činných v trestním řízení, a to zejména ve fázi přípravného řízení trestního a postupu státního zástupce při podání obžaloby. V odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2022, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soudu I. stupně je zřejmé, že odvolací soud hodnotil podanou obžalobu jako značně nedostatečnou, neúplnou a nekvalitní (srov. odst. 17 odůvodnění usnesení vrchního soudu), dle kterého „vymezení stíhaných skutků v obžalobě je nepřehledné a lze z něj pouze obtížně seznat, v čem obžaloba spatřuje naplnění zákonných znaků skutkových podstat trestných činů u jednotlivých obžalovaných. Vzhledem k této chaotičnosti a souhrnnosti tvrzení, státnímu zástupci zřejmě unikla skutečnost, že jím tvrzené jednání obžalovaných se zčásti nestalo a z části je trestněprávně indiferentní, a tak tomu bylo již v době podání obžaloby“. V odst. 27 pak vrchní soud uvádí, že „jednání žalobce a dalších obžalovaných, které je jim kladeno za vinu a je v nich spatřován zvlášť závažný zločin, bylo obžalobou naprosto zbytečně, hloupě a absurdně protiprávně kriminalizováno, neboť nebyla prokázána a naopak byla vyvrácena spekulativní tvrzení obžaloby o zavrženíhodné motivaci jednání zúčastněných. Vrchní soud v Praze státnímu zástupci vytkl též, že nerespektoval klíčové zásady trestního práva hmotného, a to zásadu zákonnosti podle § 12 odst. 1 tr. zákoníku a zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, kdy všichni obžalovaní byli obžalováni bez toho, aby vytýkané jednání bylo podřaditelné pod zákonné znaky skutkových podstat trestných činů a byla prokázána zavrženíhodná motivace jejich činů, a zásada adekvátnosti uplatňování prostředků trestní odpovědnosti jako nejzazšího prostředku k ochraně právního řádu a jím chráněných hodnot a vztahů. Je tedy zřejmé naprosto jednoznačné odmítnutí podané obžaloby soudy obou stupňů z poměrně zásadních důvodů, které tvoří základy trestního práva. Nadto je třeba poznamenat, že ve stadiu přípravného řízení sice orgány činné v trestním řízení dospěly k tomu, že je namístě postavit obviněné před soud, k čemuž dospěl nakonec i státní zástupce, který podal obžalobu, nicméně ve stadiu řízení před soudy zaujaly soudy obou stupňů, a konečně též Nejvyšší soud, shodný názor o nevině všech obžalovaných, kdy žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu již prvním a jediným rozsudkem [adresa], tento rozsudek obstál v řízení před soudem odvolacím, nadto rozhodnutí odvolacího [Anonymizováno] nedoznalo změny ani na základě podaného dovolání nejvyšším státním zástupcem. Za další exces je pak možno považovat způsob zatčení žalobce a provázený jeho vedením v poutech způsobem, který nebyl šetrný k jeho právům a tento byl také jako excesivní hodnocen i v rámci interního policejního postupu a byly z něj vyvozeny důsledky.

47. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn., 29 C 207/2017-286 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze 91 Co 16/2002-330 a sp. zn. 27 C 90/2023 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze 62 Co 133/2024.

48. Ve prvém případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražby dle § 256 odst. 1 odst. 2 písm. a) odst. 3 trestního zákon v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství. Poškozenému pak byla přiznáno přiměřené zadostiučinění způsobené zákonným rozhodnutím ve výši 1 021 250 Kč. U poškozeného došlo k zásahu do práva na osobní, profesní, rodinný a společenský život, došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti nejen v očích veřejnosti v místě bydliště, ale i jako osoby veřejně činné. Délka trestního stíhání činila 5 let a 3 měsíce. Trestného činu se měl poškozený dopustit ve veřejné funkci primátora města Přerov. Trestní stíhání mělo vliv na jeho politickou kariéru v době komunálních voleb i do Senátu Parlamentu v roce 2014. Možnost kandidovat do senátu byla zmařena stanovami politické strany za níž kandidoval, neboť bylo vyloučeno, aby kandidovala stíhaná osoba. Poškozený byl po dlouhou dobu významným politikem, senátorem a primátorem statutárního města. Ve srovnání s případem žalobce lze říci, že v obou případech šlo trestní stíhání spojené s výkonem funkce v komunální politice. Žalobci oproti srovnávanému případu hrozil vyšší trest, přičemž v posuzovaném případě bylo trestní stíhání delší. Rozdílem je pak politické postavení srovnávaných osob. Žalobce byl starostou malého městečka, zatímco poškozený ve srovnávané věci byl primátorem statutárního města, který byl osobou významnou i z hlediska většího územního celku, která měla reálnou šanci prorazit ve vysoké politice. Žalobce sám v politice na celostátní úrovni nepůsobil, netvrdil, že měl tyto ambice, toliko uvedl, že mu bylo nabídnuto kandidovat, nicméně tohoto nikdy nevyužil.

49. V druhém případě se jednalo o spoluobviněného žalobce, který byl stíhán v souvislosti s výkonem zástupce statutárního ředitele Správy KRNAP. Poškozený byl stíhán 3 roky a 4 měsíce, byl dočasně zproštěn své funkce, ale působil na pozici ekonomického náměstka, došlo k zásahu do jeho pověsti a cti, docházelo k verbálním útokům na veřejnosti, byl ve stresu, měl problémy se spánkem, které přetrvávají dosud, došlo též ke zvýšení kardiologické medikace. Došlo k dopadu do rodinné sféry, kdy se utrhoval na manželku a nevěnoval se vnoučatům, docházelo též k medializaci případu. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění v celkové výši 160 000 Kč. V případě žalobce se jednalo o totéž trestní stíhání, pro tytéž skutky se stejnou sazbou, byly prokázány excesy orgánů činných v trestním řízení, u žalobce došlo k obdobným zásahům (vyjma zhoršení zdravotního stavu), nicméně proti žalobci bylo podáno též dovolání.

50. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech a výrokem I. tuto částku včetně příslušenství přiznal.

51. Vzhledem k tomu, že částkou 100 000 Kč plnila již sama žalovaná, přiznal soud zbylou částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč výrokem I. tohoto rozsudku. K náhradě škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby 52. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, ale relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 zákona je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 84/2007 Sb.).

53. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 3 písm. e) AT ve spojení s § 7 bod 5. AT částku 3 100 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 1 550 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT.

54. Ze strany žalované nebyla sporována výše odměny za jednotlivé úkony, pouze nebyla přiznána odměna za níže uvedené položky. Celkem žalovaná na náhradu nákladů řízení poskytla částku 480 595 Kč.

55. K úkonu ze dne 30. 10. 2018 a 11. 12. 2018 – jednání s klientem: Žalovaná odměnu za dané úkony nepřiznala, neboť byly provedeny v době, kdy proti žalobci nebylo vedeno trestní stíhání a náklady na porady vynaložené nebyly účelně vynaloženým nákladem obhajoby. Ze záznamu z jednání ze dne 30. 10. 2018 je patrno, že je nazváno první porada – převzetí trestní věci – seznámení s případem, nastudování podkladů, příprava strategie, zodpovězení dotazů. Porady se účastnil žalobce a [tituly před jménem] [adresa]. Ze záznamu z jednání ze dne 11. 12. 2018 plyne že se jej účastnil žalobce a [jméno FO] a za stranu zástupců byla přítomna [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa]. Jednání bylo nazváno – tr. věc [adresa] a obsahem bylo vyhodnocení spisového materiálu, možné scénáře strategie a otázky klientů. Soud se ztotožňuje s názorem strany žalované, že za tyto porady žalobci náhrada nákladů nenáleží, neboť proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání až usnesením ze dne 22. 1. 2019. Úkony provedené před zahájením trestního stíhání tak nemohou být účelně vynaloženým nákladem na odstranění nezákonného rozhodnutí, kterým je právě usnesení o zahájení trestního stíhání. Soud proto odměnu za tyto porady nepřiznal.

56. K úkonu ze dne 24. 1. 2019 – účast při výslechu [jméno FO] a žalobce: Žalovaná přiznala odměnu toliko za 2 úkony právní služby, neboť u výslechu [jméno FO] nebyl obhájce žalobce přítomen. Z protokolu o výslechu obviněné [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 1. 2019 plyne, že byl zahájen v 10:00 hodin, obhájce žalobce [tituly před jménem] [adresa] se k výslechu dostavil v 10:32 hodin, výslech pak byl ukončen v 12:20 hodin Z pokračování protokolu o výslechu obviněného ze dne 24. 1. 2019 (na čl. 3294 trestního spisu) plyne, že obhájce žalobce se výslechu účastnil od počátku, tj. od 14:07 do 17:32 Z uvedeného plyne, že žalobce se účastnil úkonu výslechu [tituly před jménem] Pozlarové, ale přišel se zpožděním. S ohledem na součet délky obou úkonů žalobci náleží odměna nikoliv za 2, ale za 3 úkony právní služby. S ohledem na uvedené soud přiznal na rámec již přiznané odměny částku 3 100 Kč, režijní paušál dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč.

57. K úkonu ze dne 18. 2. 2019 – odůvodnění stížnosti proti zahájení stíhání: Z podání obhájce žalobce ze dne 25. 1. 2019 soud zjistil, že byla podána blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (čl. 3102 trestního spisu) a z podání ze dne 18. 2. 2019 (čl. 3104 trestního spisu) pak plyne, že stížnost byla odůvodněna. Soud se ztotožnil s názorem žalované, že za doplnění stížnosti odměna nenáleží. Žalobou byla již účtována odměna za stížnost samotnou ze dne [datum]. Za tento úkon tak náleží jediná odměna ve výši dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT, a to bez ohledu na to, zda a případně kolikrát byla doplňována. Odměna za podání stížnosti ve výši úkonu již byla žalobci nahrazena.

58. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 26. 2. 2019: Žalovaná uvedla, že žalobci náleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT toliko ve výši 100 Kč, neboť zbývající čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil výslechu obviněného [jméno FO] v čase od 8:00 do 10:26 a výslechu obviněného [jméno FO] v čase od 12:00 do 12:

17. Celkem byla účtována odměna za 2 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 2 úkony právní služby za přítomnost u výslechů, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, byly přiznanou odměnou kryty celkem 4 hodiny účasti při úkonech z celkových 4:17 minut. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času za jednu půlhodinu ve výši 100 Kč je tak správný. Zástupce žalobce u jednání výpočet žalované u úkonů, z nichž je část přestávky kryta odměnou za úkon nesporoval.

59. K odměně za jednání s klientem dne 26. 3. 2019: Žalovaná odměnu nepřiznala, neboť na poradu nenavazoval žádný další úkon. Soud k důkazu provedl záznam o jednání ze dne 26. 3. 2019, z nějž vyplývá, že obsahem mělo být seznámení s podklady a výstupy, plánování strategie a dotazy, přičemž porada trvala od 16:00 do 17:11 hodin. Soud se ztotožnil s žalovanou, že účtovaný úkon nebyl účelně vynaložený, když na tento nenavazoval žádný další úkon ve věci. Neúčelnost pak umocňuje fakt, že ve věci byla konána další porada dne 9. 4. 2019, která nebyla žalovanou sporována a byla za ni poskytnuta odměna.

60. Náhrada promeškaného času dne 16. 4. 2019: Žalovaná nepřiznala náhradu promeškaného času, neboť tento měl být spojen s výslechy svědků a u výslechu konaného od 13:00 hodin není uveden čas jeho ukončení. Soud má za to, že neuvedení času ukončení úkonu nemůže jít k tíži žalobce. Ten tento omyl nezpůsobil a je tak namístě jeho nároku vyhovět. Z tohoto důvodu soud přiznal náhradu promeškaného času v rozsahu 2 půlhodin, tedy ve výši 200 Kč dle § 14 odst. 4 AT.

61. Náhrada promeškaného času k úkonu ze dne 24. 4. 2019: Z vyčíslení nákladů řízení plyne, že obhájce se účastnil výslechu svědka Závodského v čase od 9:00 do 11:07 a výslechu svědka Žačoka v čase od 13:00 do 14:

8. Celkem byla účtována odměna za 2 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 2 úkony právní služby za přítomnost u výslechů, kdy odměna je počítána za každé započaté dvouhodiny, byly přiznanou odměnou kryty celkem 4 hodiny účasti při úkonech z celkových 5:08 minut. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času za 3 půlhodiny á 100 Kč, celkem tedy v částce 300 Kč je tak správný.

62. K odměně za jednání s klientem konané dne 2. 7. 2019: Ze záznamu o jednání ze dne 2. 7. 2019 je patrno, že porada žalobce s obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] trvala od 8:00 do 9:

0. Soud odměnu za předmětné jednání nepřiznal, neboť odměna ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) AT náleží pouze za porady přesahující 1 hodinu. Daná porada tak není úkonem ve smyslu AT a odměna za ni nenáleží.

63. K odměně za jednání s klientem dne 30. 7. 2019: Žalovaná odměnu nepřiznala, neboť na poradu nenavazoval žádný další úkon. Soud k důkazu provedl záznam o jednání ze dne 30. 7. 2019, z nějž vyplývá, že obsahem mělo být příprava strategie, další vývoj a dotazy, přičemž porada trvala od 9:00 do 12:41 hodin. Soud se ztotožnil s žalovanou, že účtovaný úkon nebyl účelně vynaložený, když na tento nenavazoval žádný další relevantní úkon ve věci. Neúčelnost pak umocňuje fakt, že dle vyčíslení nákladů je jednalo o jednu ze tří porad, které byly účtovány po sobě.

64. K odměně za jednání a návrhy na doplnění vyšetřování ze dne 12. 12. 2019: Ze záznamu z jednání ze dne 12. 12. 2019 plyne, že obsahem bylo doplnění a odeslání doplnění návrhů na dokazování. Z návrhu na doplnění vyšetřování ze dne 12. 12. 2019 plyne, že se jedná o podání přesahující čtyři strany a obsahují návrhy na doplnění důkazů. Soud má za to, že oba úkony jsou účelně vynaloženými úkony právní služby. Porada se konala v návaznosti na skončení vyšetřování, resp. prostudování spisu, k němuž ze strany obhájce dle vyčíslení nákladů došlo dne 3. 12. 2019. Náhrada dle § 11 odst. 1 písm. c) AT tak žalobci náleží, a to ve výši 3 100 Kč a režijního paušálu dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč. Návrh na doplnění dokazování/vyšetřování je pak úkonem podřaditelným dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) AT ve výši 1550 Kč a režijního paušálu dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč.

65. K odměně za porady konané ve dnech 7. 7. 2020, 6. 8. 202, 19. 8. 2020: Žalovaná odměnu nepřiznala, neboť na poradu nenavazoval žádný další úkon a porady tak shledala neúčelnými. Soud k důkazu provedl záznamy o poradách z předmětných dnů a shledal, že se konaly a že trvaly více než hodinu. Odměna za porady však přiznána nebyla, neboť se jednalo o sled po sobě jdoucích porad, které byly uzavřeny poradou z 6. 9. 2020 (která byla žalovanou odškodněna). Na čtvero po sobě jdoucích porad, na které následně navazuje hlavní líčení dne 7. 9. 2020, je třeba nahlížet jako na poradu jedinou, za kterou náleží toliko odměna za jediný úkon právní služby bez ohledu na dobu poradami strávenou. Byla-li ze strany žalované uhrazena poslední z cyklu porad, byla odměna poskytnuta a za v podstatě jedinou poradu rozdrobenou do čtyř další odměna nenáleží.

66. K náhradě promeškaného času dne 7. 9. 2020 a 8. 9. 2020: Z vyčíslení nákladů plyne, že hlavní líčení dne 7. 9. 2020 trvalo od 8:35 do 11:50 a od 13:00 do 14:15 hodin. Žalovaná za účast při jednání přiznala odměnu ve výši trojnásobku. Celková doba (bez přestávky) činila 5:40 minut. Promeškaný čas je tak kryt poskytnutou odměnou za účast při jednání za každé dvě započaté hodiny a náhrada promeškaného času účtovaná v částce 300 Kč žalobci nenáleží. Podobná situace je u hlavního líčení konaného dne 8. 9. 2020, které trvalo od 8:30 do 11:40 a od 13:00 do 15:25 hodin, za nějž byla poskytnuta odměna ve výši trojnásobku. Celkem tak čas (bez přestávky) činil 6:55 hodiny, poskytnutou náhradou škody za provedené úkony je tak kryto 6 hodin jednání a na náhradě promeškaného času tak náleží toliko 200 Kč za dvě půlhodiny, nikoliv účtovaných 300 Kč.

67. K odměně za vyjádření žalobce na základě poučení ve smyslu § 196 odst. 2, 3 tr. řádu: Žalovaná náhradu odměny nepřiznala, neboť má za to, že se nejedná o úkon právní služby. Soud k důkazu provedl podání žalobce 9. 10. 2020 (na čl. 5422 trestního spisu), z nějž plyne, že se žalobce prostřednictvím svého obhájce k výzvě soudu vyjádřil k obžalobě. Ze strany soudu za předmětné vyjádření náleží odměna dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 4 To 32/2021). Soud proto přiznal náhradu ve výši 3 100 Kč a režijního paušálu dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč.

68. K odměně za porady konané ve dnech 31. 10. 2020 a 30. 11. 2020: Žalovaná odměnu nepřiznala, neboť na poradu nenavazoval žádný další úkon a porady tak shledala neúčelnými. Soud k důkazu provedl záznamy o poradách z předmětných dnů a shledal, že se konaly (prvá k žádosti klienta a druhá za účelem kompletace podkladů a plánování strategie) a že trvaly více než hodinu. Odměna za porady však přiznána nebyla, neboť na tyto porady nenavazovaly žádné další úkony v řízení. Naopak následovala až porada 30. 4. 2021 (která byla žalovanou odškodněna) a poté dne 3. 5. 2021 hlavní líčení. Uskutečnění porad tak nelze hodnotit jako účelně vynaložené náklady a náhrada za ně nenáleží.

69. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 3. 5. 2021: Žalovaná uvedla, že žalobci náleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT toliko ve výši 100 Kč, neboť zbývající čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil hlavního líčení v čase od 8:36 do 12:15 a od 13:40 do 14:45 hodin. Celkem byla účtována odměna za 3 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 3 úkony právní služby za přítomnost u hlavního líčení, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, bylo přiznanou odměnou kryto celkem 6 hodin účasti při hlavním líčení z celkových 6:09 hodin. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času toliko ve výši 100 Kč za jednu půlhodinu je tak správný.

70. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 6. 5. 2021: Žalovaná uvedla, že žalobci nenáleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT, neboť čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil hlavního líčení v čase od 8:35 do 12:00 a od 13:10 do 14:00 hodin. Celkem byla účtována odměna za 3 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 3 úkony právní služby za přítomnost u hlavního líčení, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, bylo přiznanou odměnou kryto celkem 6 hodin účasti při hlavním líčení z celkových 5:25 hodin. Výpočet žalované, která nepřiznala náhradu promeškaného času je tak správný.

71. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 11. 8. 2021: Žalovaná uvedla, že žalobci náleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT toliko ve výši 100 Kč, neboť zbývající čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil hlavního líčení v čase od 8:30 do 9:05 a od 10:00 do 10:45 hodin. Celkem byla účtována odměna za 1 úkon právní služby a tento byl ze strany žalované uhrazen. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 1 úkony právní služby za přítomnost u hlavního líčení, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, byly přiznanou odměnou kryty celkem 2 hodiny účasti při hlavním líčení z celkových 2:15 hodin. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času toliko ve výši 100 Kč za jednu půlhodinu je tak správný.

72. Ke stanovisku s výslechům ze dne 19. 8. 2021: Žalobce za provedený úkon účtoval plnou odměnu, žalovaná nepřiznala ničeho, neboť podání ve spisu nenašla. Soud k důkazu provedl podání ze dne 19. 8. 2021 (čl. 6002 trestního spisu), které je dle obsahem návrhem na doplnění dokazování. Soud má za to, že podání je účelně vynaloženým úkony právní služby. Návrh na doplnění dokazování je pak úkonem podřaditelným dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) AT a náleží za něj odměna ve výši 1 550 Kč a režijního paušálu dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč.

73. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 13. 9. 2021: Žalovaná uvedla, že žalobci náleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT toliko ve výši 200 Kč, neboť zbývající čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil hlavního líčení v čase od 9:00 do 11:30 a od 13:00 do 14:00 hodin. Celkem byla účtována odměna za 2 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 2 úkony právní služby za přítomnost u hlavního líčení, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, byly přiznanou odměnou kryty celkem 4 hodiny účasti při hlavním líčení z celkových 5:00 hodin. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času toliko ve výši 200 Kč za dvě půlhodiny je tak správný.

74. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 15. 9. 2021: Žalovaná uvedla, že žalobci náleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT toliko ve výši 100 Kč, neboť zbývající čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil hlavního líčení v čase od 8:30 do 11:30 a od 13:00 do 14:45 hodin. Celkem byla účtována odměna za 3 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 3 úkony právní služby za přítomnost u hlavního líčení, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, bylo přiznanou odměnou kryto celkem 6 hodin účasti při hlavním líčení z celkových 6:15 hodin. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času toliko ve výši 100 Kč za jednu půlhodinu je tak správný.

75. K odměně za poradu konanou dne 4. 10. 2021: Žalovaná odměnu nepřiznala, neboť na poradu nenavazoval žádný další úkon a poradu tak shledala neúčelnou. Soud k důkazu provedl záznam o poradě a shledal, že se konala a že trvala více než hodinu. Odměna za poradu však přiznána nebyla, neboť se jednalo o sled za sebou jdoucích porad ([datum], [datum] a [datum] (přičemž dvě byly žalovanou odškodněny). [jméno FO] tři po sobě jdoucí porady, na které následně navazuje hlavní líčení dne [datum], je třeba nahlížet jako na poradu jedinou, za kterou náleží toliko odměna za jediný úkon právní služby bez ohledu na dobu poradami strávenou. Byly-li ze strany žalované uhrazeny dvě z cyklu porad, byla odměna řádně poskytnuta a za v podstatě jedinou poradu rozdrobenou do tří další odměna nenáleží.

76. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 12. 10. 2021: Žalovaná uvedla, že žalobci náleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT toliko ve výši 100 Kč, neboť zbývající čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil hlavního líčení v čase od 8:35 do 11:25 a od 13:00 do 15:05 hodin. Celkem byla účtována odměna za 3 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 3 úkony právní služby za přítomnost u hlavního líčení, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, bylo přiznanou odměnou kryto celkem 6 hodin účasti při hlavním líčení z celkových 6:30 hodin. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času toliko ve výši 100 Kč za jednu půlhodinu je tak správný.

77. K náhradě promeškaného času k úkonu ze dne 13. 10. 2021: Žalovaná uvedla, že žalobci náleží náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 4 AT toliko ve výši 100 Kč, neboť zbývající čas připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby. Z vyčíslení nákladů řízení pak plyne, že obhájce se účastnil hlavního líčení v čase od 8:35 do 11:15 a od 13:05 do 14:50 hodin. Celkem byla účtována odměna za 3 úkony právní služby a tato byla ze strany žalované uhrazena. Je tak zřejmé, že bylo-li hrazeno za 3 úkony právní služby za přítomnost u hlavního líčení, kdy odměna je počítána za každé započaté 2 hodiny, bylo přiznanou odměnou kryto celkem 6 hodin účasti při hlavním líčení z celkových 6:15 hodin. Výpočet žalované, která přiznala náhradu promeškaného času toliko ve výši 100 Kč za jednu půlhodinu je tak správný.

78. K odměně za poradu konanou dne 28. 6. 2022: Žalovaná odměnu nepřiznala, neboť tato se konala až po pravomocném rozhodnutí odvolacím soudem. Soud k důkazu provedl záznam o poradě a shledal, že se konala a že trvala více než hodinu. Obsahem měla být konzultace k dovolání. Odměna za poradu však přiznána nebyla, neboť dovolání bylo státním zástupcem podáno až 22. 7. 2022, lze tak jen těžko činit účelnou poradu v době, kdy žalobce nevěděl, zda bude dovolání podáno ani co bude jeho obsahem. Soud proto odměnu za poradu nepřiznal.

79. K vyjádření k dovolání: Tento úkon nebyl žalovanou přiznán. Soud k důkazu provedl podání obhájce žalobce (čl. 29. 9. 2022), z nějž je patrno, že se žalobce k dovolání státního zástupce vyjádřil. Za tento úkon byla přiznána odměna dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, za který náleží odměna ve výši 3 100 Kč včetně režijního paušálu dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč.

80. Pokud se jedná o částku cestovného, která byla uplatněna zde se soud ztotožňuje s údaji o ceně pohonných hmot, vzdálenosti i užité vyhlášky pro výpočet, tak jak bylo uvedeno ve vyčíslení nákladů řízení, ovšem zde bylo vycházeno ze spotřeby spočtené aritmetickým průměrem, tedy bylo počítáno se spotřebou 7,73 l/100 km, namísto s třetí hodnou 7,4 l/100 km. Naproti tomu výpočet provedený žalovanou byl správný, když tato vycházela ze správného údaje o spotřebě užitého vozidla. Žalobce uplatnil částku 13 895,86 Kč, žalovaná správně vypočetla náklady na 13 686 Kč, jejichž náhradu také žalobci poskytla.

81. Soud tak vypočetl výši účelně vynaložených nákladů tak, že žalobci náleží náhrada za 113 úkonů á 3 100 Kč, 3 úkony á 1550 Kč, 116 režijních paušálů á 300 Kč, cestovné v částce 13 686 Kč, 94 náhrad za promeškaný čas á 100 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů tak činí 412 836 Kč a DPH ve výši 86 701,23 Kč, tedy celkem 499 564,23 Kč. Žalovaná již v průběhu řízení plnila částkou 480 595 Kč, soud proto výrokem I. přiznal žalobci na náhradu nákladů řízení rozdíl uvedených částek ve výši 18 969,23 Kč. V částce 62 475,77 Kč pak byla žaloba v nároku na náhradu nákladů obhajoby zamítnuta.

82. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

83. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., Účelně vynaložené náklady spočívají v 5 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, účast při jednání dne 24. 4. 2024, podání ze dne 9. 5. 2024, účast při jednání dne 2. 8. 2024) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona, důvodný v rozsahu 50 000 Kč a 499 564,23 Kč na náhradě nákladů obhajoby a v částce 62 475,77 Kč na nákladech obhajoby nedůvodný. Úspěch žalobce činil 90 %, neúspěch 10 %. Výše odměny za první 3 úkony v řízení byla vypočtena z částky 612 040 Kč (50 000 + 562 040) a činí 10 780 Kč, výše odměny za poslední 2 úkony v řízení byla vypočtena z částky 131 445 Kč (50 000 + 81 445) a činí 6 380 Kč. Celkem tak náklady žalobce činí částku 61 226 Kč, z nichž je žalovaná povinna zaplatit 90 %, tj. 55 103,40 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby, neboť skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě samé, za uplatnění nároku u žalované odměna dle § 31 odst. 4 zákona nenáleží a za poradu s klientem nebyla odměna přiznána, neboť její konání nebylo doloženo.

Poučení