46 C 97/2021-42

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 pro zaplacení 117 098 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 153/2013 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba o zaplacení částky 117 098 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 117 098 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 228 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 117 098 Kč s příslušenstvím představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 153/2013. Řízení bylo zahájeno dne 15. 10. 2013 podáním návrhu na potrestání pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a pro přečin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Dne 18. 2. 2021 vydal Okresní soud v Ústí nad Labem pod čj. 3 T 153/2013-660 rozsudek, kterým shledal žalobce vinným ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a zprostil jej obžaloby pro přečin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2021. Celková délka řízení tak činila více než 7,5 roku. Co se složitosti řízení týče, v řízení byl ustanoven znalec z oboru Ekonomika, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Žalovaný v řízení nezavdal příčinu k prodloužení řízení. Pokud se jedná o postup soudu, v řízení vydaný prvostupňový rozsudek byl pro vady zrušen odvolacím soudem. Význam řízení byl vzhledem k charakteru a předmětu řízení pro žalobce zvýšený. S ohledem na uvedená kritéria považuje žalobce za adekvátní zadostiučinění částku 18 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky požaduje částku poloviční. Žalobce se se svým nárokem obrátil na žalovanou dne 15. 4. 2020, žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců žádost žalobce nevyřídila.

2. Žalovaná žalobcem uplatněný návrh neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce přípisem doručeným dne 15. 4. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 153/2013. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání dospěla k závěru, že k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo a současně konstatovala částečné promlčení nároku žalobce. Žalovaná zjistila, že 1. trestní stíhání řízení vedené pod sp. zn. 3 T 153/2013 bylo zahájeno dne 15. 10. 2013 návrhem na potrestání, žalobce v něm vystupoval v procesním postavení obžalovaného. Dne 6. 2. 2015 byl návrh odmítnut a dne 22. 4. 2015 zamítnuta stížnost státního zástupce s právní mocí téhož dne. Druhé trestní stíhání vedené pod sp. zn. 3 T 153/2013 bylo zahájeno dne 5. 1. 2016 usnesením o zahájení trestního stíhání, žalobce v něm vystupuje v procesním postavení obžalovaného, přičemž toto bylo skončeno rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2021. Nejedná se tedy o jediné trestní stíhání, nýbrž o dva samostatné celky. První počalo návrhem na potrestání ze dne 15. 10. 2013 a skončilo zamítnutím stížnosti státního zástupce, druhé pak bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání a skončilo právní mocí rozsudku. Obě řízení je třeba posuzovat samostatně, byť byla vedena pod stejnou spisovou značkou. Ve vztahu k prvnímu trestnímu stíhání vznesla žalovaná námitku promlčení. Pokud se jedná o druhé trestní stíhání, řízení se vyznačovalo určitou mírou skutkové a právní složitosti, bylo třeba širšího dokazování včetně výslechů svědků, řady listinných důkazů a znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Délka řízení byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, což nelze přičítat k tíži žalované. K prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno poměrně plynule a koncentrovaně, celková délka byla ovlivněna zejména složitostí dokazování a rozhodováním na dvou stupních. Současně žalovaná konstatovala, že žalobce byl pravomocně odsouzen za protiprávní jednání, jež mu bylo kladeno za vinu, tudíž svým protiprávním jednáním způsobil zahájení trestního řízení, z nějž odvozuje svůj nárok.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce se podáním ze dne 15. 4. 2020 nazvaným Uplatnění nároku na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem obrátil na žalovanou s požadavkem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 99 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 153/2013. Žalovaná přípisem ze dne 21. 4. 2020 potvrdila doručení podání žalobce dne 15. 4. 2020.

6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že trestní stíhání vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 153/2013 nebylo trestním stíháním jediným, ale jednalo o 2 samostatná trestní stíhání, byť označená jedinou spisovou značkou. První trestní stíhání bylo skončeno právní mocí odmítnutí návrhu na potrestání dne 22. 4. 2015 a druhé, zahájené dne 5. 1. 2016, bylo pravomocně skončeno rozsudkem, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2021. Nárok na zadostiučinění za prvé trestní stíhání je promlčen. Pokud se jedná o druhé trestní stíhání, zde žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném případě k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), nedošlo.

7. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 153/2013 soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne 3. 10. 2013 byl sepsán záznam o sdělení podezření dle § 179b odst. 3 trestního řádu žalobci z přečinu podvod podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku -) dne 3. 10. 2013 byl žalobce vyslechnut -) dne 7. 10. 2013 byla Policií ČR Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] předložena zpráva o výsledku zkráceného přípravného řízení proti podezřelému žalobci -) dne 15. 10. 2013 byl Okresním státním zastupitelstvím v [obec] předložen Okresnímu soudu v Ústí nad Labem návrh na potrestání žalobce pro přečin podvodu podle § 109 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin o poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku -) Úředním záznamem předsedy soudu ze dne 22. 1. 2015 byla věc přidělena Mgr. [jméno] [příjmení] -) dne 18. 4. 2014 státní zástupce žádá o sdělení termínu hlavního líčení -) dne 30. 10. 2014 žádá státní zástupce o sdělení termínu hlavního líčení -) dne 11. 11. 2014 bylo státnímu zástupci sděleno, že po převzetí senátu novým soudcem v červenci 2014 jsou nařizována hlavní líčení dle časové řady ve věcech, v nichž byla obžaloba podána v roce 2012, nebo přednostně ve věcech týkajících se zvlášť závažných zločinů -) dne 6. 2. 2015 soud návrh na potrestání žalobce dle § 314c odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl -) dne 12. 2. 2015 podal státní zástupce proti usnesení stížnost -) dne 12. 3. 2015 byla věc předložena odvolacímu soudu -) dne 22. 4. 2015 byla stížnost státního zástupce odvolacím soudem zamítnuta -) dne 27. 5. 2015 byl spis vrácen státnímu zastupitelství -) dne 4. 9. 2015 byl opatřením přibrán Policií ČR znalec -) dne 10. 11. 2015 byl předložen znalecký posudek -) dne 5. 1. 2016 bylo vydáno usnesení dle § 160 odst. 1 trestního řádu, kterým se zahajuje trestní stíhání žalobce, jako obviněného ze spáchání přečinu podvod podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku -) dne 19. 2. 2016 podal žalobce stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání -) dne 25. 2. 2016 byla stížnost žalobce předložena Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] -) dne 24. 3. 2016 byla stížnost státním zástupcem zamítnuta pro nedůvodnost -) dne 8. 3. 2016 byl žalobce vyslechnut jako obviněný -) dne 4. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] -) dne 4. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu [jméno] [příjmení] -) dne 4. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu [jméno] [příjmení] -) dne 4. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu [jméno] [příjmení] -) dne 5. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu [jméno] [příjmení] -) dne 5. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu [jméno] [příjmení] -) dne 6. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu PaedDr. [jméno] [příjmení] -) dne 6. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu [jméno] [příjmení] -) dne 24. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu [jméno] [příjmení] -) dne 17. 5. 2016 sdělila [ulice] část [obec a číslo], že žalobce nemá záznam v rejstříku přestupců -) dle opisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob ze dne 13. 5. 2016 plyne, že žalobce byl dne 2. 8. 1994 odsouzen pro trestní čin dle § 221 odst. 1trestního zákona k podmíněnému trestu 3 měsíců a dne 18. 12. 2003 dle § 250b odst. 1 trestního zákona k podmíněnému trestu 7 měsíců -) dne 13. 5. 2016 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 20. 5. 2016 -) dne 14. 6. 2016 byl sepsán záznam o prostudování spisu, z nějž vyplývá, že se z prostudování obhájce žalobce omluvil, náhradní termín nežádal, žalobce se nedostavil, neomluvil a nepožádal o náhradní termín -) dne 15. 6. 2016 do spisu nahlížela [jméno] [příjmení] na základě zmocnění obhájce žalobce -) dne 15. 6. 2016 podala Policie ČR Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] návrh na podání obžaloby -) dne 27. 6. 2016 byla státním zástupcem podána obžaloba k soudu -) dne 11. 7. 2016 se se svým nárokem na náhradu škody v trestním řízení připojila poškozená ELSA´S [právnická osoba] -) dne 30. 9. 2016 soud vydal trestní příkaz, který byl žalobci doručen dne 15. 7. 2017 -) dne 13. 3. 2017 podal žalobce prostřednictvím svého obhájce odpor proti trestnímu příkazu -) dne 14. 3. 2017 podal odpor též státní zástupce -) dne 23. 3. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 9. 5. 2017 -) dne 9. 5. 2017 se konalo hlavní líčení, na které se nedostavil obhájce a obžalovaný trval na jeho účasti, přičemž obhájce 10 minut před zahájením hlavního líčení sdělil, že bude mít 20 min zpoždění, neboť je na jednání u Okresního soudu v Děčíně. V 12:30 bylo hlavní líčení za účelem opětovného vyrozumění obhájce odročeno na 16. 6. 2017 -) dne 26. 5. 2017 se omluvil obhájce žalobce, že se účastnil hlavního líčení u Okresního soudu v Děčíně v čase od 10:30 do 12:20 hod, a uvedené doložil protokolem -) dne 16. 6. 2017 se konalo hlavní líčení, bylo sděleno, že k trestnímu řízení se připojil poškozený [příjmení] kraj, a ELSA´S s.r.o., byl vyslechnut žalobce jako obžalovaný, a hlavní líčení bylo odročeno za účelem dalšího dokazování výslechem svědků na 5. 9. 2017 -) dne 22. 6. 2017 se do trestního řízení s nárokem na náhradu škody připojila poškozená ELSA´S [právnická osoba] -) dne 5. 9. 2017 se konalo hlavní líčení, při kterém bylo vyslechnuto 6 svědků a znalec, a hlavní líčení bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na 17. 10. 2017 -) dne 17. 10. 2017 bylo hlavní líčení ze 17. 10. přeloženo na 12. 12. 2017 z důvodu nemoci soudkyně -) dne 12. 12 2017 se konalo hlavní líčení, při kterém byly provedeny listinné důkazy, vyslechnut svědek, předneseny závěrečné řeči a žalobce byl shledán vinným pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a bylo mu uloženo zaplatit poškozenému [příjmení] kraji částku 150 000 Kč, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Dále byl pro jeden skutek zproštěn obžaloby. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 23. 4. 2018. -) dne 25. 4. 2018 se proti rozsudku odvolal státní zástupce -) dne 2. 5. 2018 se odvolal též žalobce prostřednictvím svého obhájce -) dne 29. 5. 2018 bylo odvolání žalobce doplněno -) rozsudek se žalobci nedařilo doručit a to ani prostřednictvím Policie ČR O doručení rozsudku byl následně požádán obhájce žalobce dne 3. 8. 2017 -) dne 10. 9. 2018 byla odvolání zaslána protistranám -) dne 15. 10. 2018 byl sepsán záznam, že obhájce nereaguje na žádost soudu o doručení rozsudku obžalovanému, tedy žalobci -) dne 19. 11. 2018 se soud pokusil o doručení rozsudku prostřednictvím zaměstnavatele žalobce -) dne 23. 11. 2018 žalobce telefonicky sdělil, že rozsudek již obdržel a sdělil novou doručovací adresu -) rozsudek byl žalobci doručen dne 7. 12. 2018 -) dne 10. 1. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání -) dne 23. 9. 2019 odvolací soud v neveřejném zasedání rozhodl o zrušení rozsudku a vrácení soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně, aby doplnil dokazování výpovědí svědka, provedl nové hodnocení důkazu, ve skutkové větě nového rozsudku jasně a stručně formuloval konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchání skutku a jednotlivé části koncipoval tak, aby odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, včetně správného použití právní věty, ve kterých bude jednání obžalovaného spatřováno, a řádně odůvodnil výrok o trestu, aby byly plně respektovány zákonné náležitosti odůvodnění a u zprošťujícího výroku se vyhnul rozporně hodnotících úvah -) dne 2. 12. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 13. 2. 2020 -) dne 2. 1. 2020 byl vyslechnut svědek -) dne 13. 2. 2020 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek a hlavní líčení bylo za účelem předvolání dalšího svědka odročeno na 30. 4. 2020 -) hlavní líčení bylo z důvodu přijatých opatření proti šíření Coronaviru odročeno na 25. 6. 2020 -) dne 24. 6. 2020 bylo hlavní líčení odvoláno, neboť svědek se nachází v Číně. -) dne 7. 7. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 27. 10. 2020. -) dne 26. 10. 2020 bylo hlavní líčení z důvodu zavedených ochranných opatření proti šíření Coronaviru přeloženo na 21. 1. 2021 -) dne 19. 1. 2021 požádal obhájce žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu kolize -) dne 21. 1. 2021 bylo k žádosti obhájce odvoláno hlavní líčení, odročeno na 18. 2. 2021 -) dne 18. 2. 2021 se konalo hlavní líčení, byl zopakován dosavadní průběh hlavního líčení, předneseny závěrečné řeči a žalobce byl shledán vinným z přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a odsouzen k odnětí svobody v trvání 12 měsíců pod podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Současně mu bylo uloženo zaplatit poškozenému [příjmení] kraji částku 150 000 Kč. Naproti tomu byl zproštěn jiného skutku, kterým se měl dopustit přečinu poškození věřitele podle § 221 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem. Rozsudek byl doručen žalobci dne 19. 4. 2021, nabyl právní moci 28. 4. 2021.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody na straně žalobce.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

13. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup nedosahuje takové intenzity, aby bylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích. Konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení se jeví jako dostačující prostředek nápravy. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

14. Zde je namístě uvést, že se žalovaná mýlí, považuje-li trestní stíhání žalobce za dvojí samostatná řízení, z nichž první trestní stíhání je promlčeno. Soud má podobně jako žalobce zato, že se jedná o jediné kontinuální trestní stíhání. Trestní stíhání bylo zahájeno dle § 314b odst. 1 věta druhá trestního řádu tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu, tj. dne 15. 10. 2013. Skutečnost, že byl návrh na potrestání odmítnut, neznamená, že bylo trestní stíhání skončeno a nové bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání. Toto je ostatně patrné z formulace § 314c odst. 6 trestního řádu, dle kterého právní mocí rozhodnutí o odmítnutí návrhu na potrestání podle odstavce 1 písm. c) se věc vrací do přípravného řízení a státní zástupce nařídí konat vyšetřování. Jedná se tak o jediné kontinuální trestní stíhání, byť by se pro následné vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 trestního řádu mohlo jevit, že se jedná o dvě samostatná trestní stíhání.

15. S ohledem na uvedené tak předmětné řízení trvalo od 15. 10. 2013, kdy byl Okresním státním zastupitelstvím v [obec] předložen Okresnímu soudu v Ústí nad Labem návrh na potrestání žalobce pro přečin podvodu podle § 109 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin o poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, do 28. 4. 2021, kdy nabyl právní moci rozsudek kterým byl žalobce odsouzen pro přečin podvodu podle § 109 odst. 1, 3 trestního zákoníku a pro přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl obžaloby zproštěn. Celkově tak trestní stíhání trvalo 7 let a 6 měsíců.

16. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k několika významnějším průtahům. V prvém případě v délce téměř 16 měsíců mezi podáním návrhu na potrestání dne 15. 10. 2013 a odmítnutí návrhu na potrestání dne 6. 2. 2015. K dalšímu průtahu došlo při odesílání trestního příkazu, který, ač vydán dne 30. 9. 2016, byl doručen státnímu zástupci a obhájci až v březnu 2017. Za průtah lze považovat i prodlení při vypracování písemné podoby rozsudku vyhlášeného dne 12. 12. 2017, které bylo odesláno až po více než 4 měsících. K průtahu v délce 8,5 měsíce došlo v odvolacím řízení mezi předložením věci k odvolacímu soudu a konáním neveřejného zasedání, při kterém byl rozsudek soudu I. stupně zrušen. V řízení tak došlo k porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

17. Na délce řízení se také negativně odrazilo odročování hlavního líčení z důvodů ochranných opatření proti šíření coronaviru. Tato však byla spojena s celosvětovou pandemií a snahou zmírnění jejích dopadů, které byť mají základ v opatřeních moci výkonné, jsou de facto důsledkem působení vyšší moci a soud zdržení řízení z těchto důvodů nekladl k tíži žádné ze stran, podobně jako nutnost odročit jednání v důsledku pobytu svědka v Číně.

18. Naříkané řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně rozhodoval o odmítnutí návrhu na potrestání, dále vydal ve věci trestní příkaz, rozsudkem rozhodoval 2x. Odvolací soud rozhodoval jednou o stížnosti proti odmítnutí návrhu na potrestání a jednou o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na předmět řízení se po skutkové stránce jednalo o poměrně standardní trestní řízení, složitost procesní byla zvýšena potřebou vyřešit odbornou otázku, počež byl ustanoven znalec, kterého bylo třeba následně v řízení před soudem vyslechnout. Procesní složitost zvyšovala i nutnost vyslechnout celou řadu svědků. Již jen rozhodování na více stupních soudní soustavy je spojeno prodloužením celkové délky řízení.

19. Pokud se jedná o postup orgánů činných v trestním řízení, v řízení došlo k několika obdobím nečinnosti, jak uvedeno v odstavci 16. Soud souhlasí se žalobcem, že se v délce řízení negativně promítlo první rozhodnutí soudu I. stupně, které bylo zrušeno a vráceno k dalšímu řízení, v němž měl soud prvního stupně doplnit dokazování výpovědí svědka, provést nové hodnocení důkazu, ve skutkové větě nového rozsudku jasně a stručně formulovat konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchání skutku a jednotlivé části koncipovat tak, aby odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, včetně správného použití právní věty, ve které bude jednání obžalovaného spatřováno, a řádně odůvodnit výrok o trestu, aby byly plně respektovány zákonné náležitosti odůvodnění a současně se u zprošťujícího výroku vyhnout rozporně hodnotících úvah.

20. Soud dále přihlížel i k vlivu žalobce na délku řízení a dospěl k závěru, že žalobce se na délce řízení poměrně významně podílel. V prvém případě nedostavením se obhájce k hlavnímu líčení dne 9. 5. 2017, pro které bylo třeba hlavní líčení odročit. Obhájce byl v inkriminovaný den na jednání soudu v [obec]. Skutečnost, že obhájce žalobce v důsledku nesprávného time-managementu promeškal hlavní líčení, je třeba přičíst výhradně k tíži žalobce. Hlavní líčení pak bylo odročeno o téměř 1,5 měsíce. K tíži žalobce je pak třeba přičíst i to, že si nepřebíral poštu. Doručení rozsudku tak trvalo 7,5 měsíce, přičemž soud se pokoušel doručovat i prostřednictvím Policie ČR nebo obhájce, který žádost soudu oslyšel, a následně cestou zaměstnavatele žalobce. K tíži žalobce je třeba přičíst též prodloužení řízení o 1 měsíc v důsledku žádosti obhájce žalobce doručené 2 dny před konáním hlavního líčení nařízeného na 21. 1. 2021 z důvodu kolize, ačkoliv o termínu konání hlavního líčení byl zpraven již 3 měsíce před jeho konáním. Jeho omluva tak, byť mohla být důvodná, zajisté nebyla včasná.

21. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014).

22. V případě trestního řízení jde o věc typově významnou pro osobu obviněného, která negativně ovlivňuje a zatěžuje jeho osobní život, a z tohoto důvodu je třeba trvat na tom, aby trestní řízení proběhlo v co nejkratším čase. Soud připomíná, že smyslem kompenzačního řízení je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou řízení skutečně vznikla. Za určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V každém řízení je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, 30 Cdo 2595/2010).

23. Žalobce v naříkaném řízení vystupoval na straně obviněného, byť nikoliv v celém rozsahu obžaloby, byl shledán vinným a za svou trestnou činnost byl odsouzen. Soud má za to, že žalobce si zahájení trestního stíhání způsobil sám pácháním trestné činnosti a přisuzovat naříkanému řízení vyšší význam u osoby, která byla odsouzena, by bylo v rozporu s dobrými mravy a obecně sdílenou představou spravedlnosti.

24. Po zhodnocení zákonných kritérií dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení 7 let a 6 měsíců neodpovídala složitosti věci, jak již soud zhodnotil výše.

25. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu. Vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

26. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení, jehož výsledkem je částečně odsuzující rozhodnutí žalobce, jeví jako přiměřené a dostačující. Přestože celkovou dobu řízení soud vzhledem k okolnostem považuje za nepřiměřenou, řízení nebylo zatíženo vážnými excesy v postupu soudu, vykazovalo zvýšenou míru procesní složitosti, vyvstala potřeba vyčkat návratu svědka ze zahraničí a též se do jeho délky promítla opatření proti šíření coronaviru. Žalobce sám se na prodloužení řízení významně podílel svou liknavostí či organizačními nedostatky svého obhájce, žádné úkony k odstranění průtahů ze strany žalobce učiněny nebyly a ani význam řízení pro žalobce v kontextu odsuzujícího rozsudku nesvědčí o nutnosti kompenzace újmy v penězích. Soud tak konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v požadavku na přiznání finančního zadostiučinění žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 2 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1 428 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 10 228 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení