47 A 33/2022– 19

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: Š. Š. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 – Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2022, č. j. 146887/2021/KUSK/OLPPS/NOV, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2022, č. j. 146887/2021/KUSK/OLPPS/NOV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Václava Voříška, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 11. 4. 2022 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nymburk (dále jen „městský úřad“) ze dne 18. 10. 2021, č. j. MUNYM–070/78960/2021/Vos (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Žalobce spáchal přestupek tím, že jako řidič motorového vozidla tovární značky Merdes–Benz Sprinter, registrační značky X, dne 30. 7. 2021 okolo 8:42 na ulici Boleslavská třída poblíž domu č. 1583 v obci Nymburk ve směru jízdy na obec Všechlapy jel rychlostí 79 km/h (po odečtení povolené toleranční odchylky 3 km/h tedy rychlostí 76 km/h), čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 26 km/h. Za přestupek městský úřad uložil žalobci povinnost zaplatit pokutu ve výši 2 500 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Obsah podání účastníků 2. Žalobce namítl, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Jediným důkazem o tom, že mu byla údajně naměřena rychlost jízdy 79 km/h, je výstup z rychloměru, který však správní orgány nesprávně hodnotily. Na výstupu z rychloměru je vidět bílá dodávka, její registrační značka však není čitelná. Nejsou vidět ani žádné její markanty. Na náhledovém snímku (standardně zobrazujícím detail registrační značky) je vidět pouze černá barva a světlejší obrys obdélníku (který by registrační značkou mohl být). Z žádné části fotografie však nevyplývá, že by bylo změřeno právě vozidlo žalobce. Žalobce má za to, že policisté změřili rychlost světlé dodávky, jejíž registrační značka nebyla čitelná, a následně otočili vozidlo a vyjeli světlou dodávku hledat. Jakmile potkali bílou dodávku, která rámcově odpovídala popisu, zastavili ji. Z žádného důkazu nevyplývá, že by bylo změřené vozidlo a zastavené vozidlo jedno a totéž. Žádný z policistů netvrdí, že by s vozidlem od jeho změření do zastavení udržoval vizuální kontakt. Z podkladů není ani zřejmé, jak proběhlo zastavení a ztotožnění vozidla. Policisté stáli v protisměru, dle sloupku stromu před jejich vozidlem (viditelným na snímku), museli tedy nejprve couvat a poté se přes dva pruhy otočit, nebo žalobce možná zastavila druhá policejní hlídka. Buď tedy byly za sebou dva rychloměry, nebo jedna hlídka měřila a druhá zastavovala. Dále žalobce namítl, že není zřejmé, kdo rychloměr obsluhoval a hodnotil výstup. Dle úředního záznamu nstržm. B. prováděl měření rychlosti. Na výstupu z rychloměru je v kolonce „zařízení nastavil“ uvedeno „dopravka“. Dle záznamu o přestupku pan B. nenastavoval rychloměr, byl pouze svědkem měření.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgány vycházely ze zjištěného stavu věci, který byl založen na výstupu z měřicího zařízení, oznámení o přestupku, ze kterého bylo prokázáno, že policejní hlídka oznámila zastavení vozidla registrační značky X dne 30. 7. 2021 na ulici X u č. p. XA. Úřední záznam pak toto zjištění jako nepřímý důkaz podpořil. Oznámení o spáchání o přestupku není úředním záznam, ale zprávou policejního orgánu. Vědomé účelovosti žalobce svědčí to, že po celou dobu řízení byl pasivní, pouze se vyhýbal ústnímu jednání, podal blanketní odvolání, které doplnil až na výzvu. Pokud žalobce zpochybňuje jednání tříčlenné policejní hlídky, tíží ho důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení. Žalobce však žádný důkaz nenavrhuje. Tři policisté přitom nemají na řízení žádný zájem oproti žalobci, kterému hrozí opětovně zákaz činnosti řízení vozidel. Z fotografie měřicího zařízení lze přečíst 2/S, 5, 7 a 6, což je dostatek pro identifikaci registrační značky. Žalovaný navrhl provedení výslechů členů zasahující policejní hlídky. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil, že městský úřad obdržel od Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Dopravního inspektorátu Nymburk (dále jen „PČR“) oznámení o přestupku ze dne 30. 7. 2021, konkrétně přestupek naplňující skutkovou podstatu § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že jako řidič vozidla registrační značky X jel v obci Nymburk v ulici X (silnice I/38) u domu č. p. 1583 ve směru na obec Všechlapy rychlostí 79 km/h. V naměřené rychlosti byla zohledněna tolerance 3 km/h měřiče, výsledná rychlost je tedy stanovena na 76 km/h. V místě je maximální povolená rychlost stanovena zákonem 50 km/h. Vozidlo bylo zastaveno hlídkou PČR v 8:43 na silnici I/38 v 57. km, „bus–zastávka“. Oznámení o přestupku žalobce odmítl podepsat.

5. Přílohou oznámení je záznam o přestupku měřicím zařízením ze dne 30. 7. 2021, č. j. KRPS–185329–4/PŘ–2021–010806–PIS, ověřovací list silničního rychloměru RAMER10 C a úřední záznam ze dne 30. 7. 2021, č. j. KRPS–185329–1/PŘ–2021–010806–PIS. Z úředního záznamu vyplývá, že dne 30. 7. 2021 prováděly dvě hlídky PČR kontrolu dodržování maximální povolené rychlosti. Radarový měřič Ramet R10C byl umístěn na silnici I/38, v obci Nymburk, X, u domu č. p. XB. Měření rychlosti prováděl nstržm. B., který měřil vozidla jedoucí směrem na obec Všechlapy. V 8:42:29 byla na vozidlu NA MERCEDES–BENZ SPRINTER 316 CDI KA/43, registrační značky X naměřena rychlost 79 km/h v úseku, kde je maximální povolená rychlost stanovená zákonem 50 km/h, po odečtení odchylky je skutečná rychlost 76 km/h. Vozidlo bylo zastaveno předepsaným způsobem na silnici I/38 v km 57 – na zastávce autobusu v 8:43.

6. Dne 9. 9. 2021 doručil městský úřad žalobci oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání. Dne 4. 10. 2021 požádal předchozí zástupce žalobce o kopii spisové dokumentace, která mu byla dne 6. 10. 2021 v 9:00 předložena. Dne 6. 10. 2021 v 13:00 se ve věci konalo ústní jednání, ke kterému se bez omluvy žalobce ani jeho tehdejší zástupce nedostavil. Městský úřad provedl dokazování oznámením o přestupku, záznamem o přestupku měřicím zařízením, ověřovacím listem měřicího zařízení a úředním záznamem.

7. Dne 18. 10. 2021 vydal městský úřad prvostupňové rozhodnutí, které bylo doručeno žalobci dne 22. 10. 2021. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku popsaném v bodě 1 tohoto rozsudku. Městský úřad v odůvodnění uvedl, že skutkový stav zjistil z provedených důkazů, zejména z oznámení o přestupku sepsaného PČR, záznamu o přestupku z měřicího zařízení, ověřovacího listu a úředního záznamu. Městský úřad nemá pochybnosti o osobě pachatele, záměna s jinou osobou je vyloučena, neboť obviněný byl jako řidič v době spáchání přestupku policejním orgánem ztotožněn.

8. Dne 8. 11. 2021 podal žalobce blanketní odvolání. Dne 12. 11. 2021 městský úřad doručil žalobci výzvu k odstranění nedostatku odvolání. Žalobce odvolání nedoplnil.

9. Dne 3. 2. 2022 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a uvedl, že lze mít za spolehlivě prokázané, že obviněný porušil ustanovení zákona kladené mu za vinu, zabýval se materiální stránkou přestupku a otázkou zavinění. Žalovaný neshledal žádné vady, které by zakládaly nesprávnost či nezákonnost postupu městského úřadu. K upřesnění místa měření uvedl, že na záznamu o přestupku jsou uvedená dvě různá místa; místo, kde se nacházelo měřené vozidlo a místo, kde byl umístěn rychloměr. Ze záznamu o přestupku je seznatelná vzdálenost, tedy že vozidlo bylo změřeno v obci Nymburk ulici č. I/38 (Boleslavská třída) u čp. XC. Z GPS údajů vyplývá, kde se nacházel rychloměr. Jednotlivé údaje o polohách uvedených v záznamu o přestupku odpovídají průběhu přestupkového jednání včetně jeho řešení na místě uvedeném v úředním záznamu a oznámení o přestupku. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu.

10. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

11. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci vyjádřili ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlas (žalobce výslovně v žalobě, žalovaný mlčky). Pro tento postup jsou rovněž splněny podmínky podle § 76 s. ř. s. Posouzení žalobních bodů 12. Žalobce namítá, že správní orgány neprokázaly skutkový stav, který vzaly za základ napadeného rozhodnutí. Registrační značka na snímku z měřicího zařízení je nečitelná a ve spise není žádný jiný důkaz o tom, že policisté skutečně zastavili změřené vozidlo a nezaměnili jej s jinou bílou dodávkou.

13. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu platí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h–1 a více nebo mimo obec o 30 km.h–1 a více.

14. V řízení o přestupku správní orgán obecně musí postupovat tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Musí jej zjistit v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku [§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“)]. Povinnost zjišťovat skutkový stav ohledně skutečností odpovídajících skutkové podstatě přestupku tak leží vždy na správním orgánu. Pokud existuje rozumná pochybnost, tzn. ne zcela nepravděpodobná možnost, že se deliktního jednání obviněný z přestupku nedopustil, nelze jej za přestupek postihnout (in dubio pro reo). Obviněnému stačí k tomu, aby jej správní orgán nemohl za přestupek postihnout, rozumná pochybnost o otázce, zda se předmětného jednání dopustil [srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011–68, č. 3014/2014 Sb. NSS; či rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016–30]. Co se týče důkazních možností za účelem splnění povinnosti zjistit v potřebném rozsahu stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, upravují je § 51 až § 56 správního řádu. Důkazy pak nelze hodnotit izolovaně. Teprve zhodnocením všech důkazů společně lze dospět k závěru o skutkových okolnostech případu. V celku správní orgán důkazy hodnotí, až provede všechny, jež považuje za dostačující ke zjištění relevantních skutečností. Podle § 50 odst. 4 správního řádu správní orgán hodnotí důkazy zásadně podle volné úvahy. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti správní orgán určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda je lze v dané situaci použít (viz rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2009, č. j. 1 As 84/2009–77).

15. Pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu silničního radarového rychloměru (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015–56, či ze dne 19. 8. 2016, č. j. 6 As 144/2016–36). Ačkoliv vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, uvedená kombinace podkladů v zásadě poskytne dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům § 3 správního řádu, tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

16. Podle judikatury NSS však nelze úřední záznam či oznámení o přestupku použít jako rozhodující důkaz. V rozsudku ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008–115, č. 1856/2009 Sb. NSS, NSS vysvětlil, že i pro správní orgán rozhodující v přestupkovém řízení platí, že obsahem úředního záznamu je jen jakási předběžná informace o věci, která slouží správnímu orgánu ke zvážení dalšího postupu. Ačkoliv tedy správní orgán může při svém rozhodování vzít informace obsažené v úředním záznamu či oznámení o přestupku do úvahy pro jisté podpůrné dokreslení situace, jako rozhodující důkazy tyto dokumenty nemohou ze své povahy postačovat (např. rozsudky NSS ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013–27, bod 11; ze dne 24. 7. 2014, č. j. 10 As 108/2014–25, bod 11; ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014–70, bod 30). Úřední záznam totiž sám o sobě, zvlášť za situace důkazní nouze, nemůže obstát (rozsudek NSS ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011–54), neboť se jedná o jednostranný úkon správního orgánu nemající charakter veřejné listiny, která by potvrzovala pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno (nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 004, sp. zn. II. ÚS 788/02, N 38/32 SbNU 373).

17. Ve shora uvedeném rozsudku č. j. 6 As 144/2016–38 se NSS zabýval skutkově i právně obdobnou věcí. Dospěl k závěru, že správní orgány řádně nezjistily skutkový stav, neboť vycházely pouze z jednostranného oznámení o přestupku a úředního záznamu v případě, kdy byla zcela nečitelná registrační značka (nebylo možné zjistit ani barvu či tovární značku vozidla). Dle NSS ani procesní pasivita obviněného z přestupku nezbavuje správní orgán povinnosti postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), ani nic nemění na závěru, že úřední záznam nelze v přestupkovém řízení použít jako rozhodující důkaz o vině. Tyto závěry potvrdil NSS dále například v rozsudku ze dne 16. 4. 2020, č. j. 1 As 485/2019–36, ve kterém NSS vytkl správním orgánům i krajskému soudu to, že vycházeli pouze z úředního záznamu, oznámení o přestupku a z údajů v tabulce pod fotografií z měřicího zařízení (nečitelná byla registrační i tovární značka vozidla). V rozsudku ze dne 6. 5. 2022, č. j. 2 As 103/2020–19, NSS potvrdil zrušující rozsudek krajského soudu, který dospěl k závěru, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav na základě oznámení o přestupku a úředního záznamu (situace byla totožná s nyní posuzovanou věcí – registrační značka byla zcela nečitelná, tovární značka však byla z fotografie zjistitelná). V právní větě, která vychází ze závěrů uvedených v tomto rozsudku druhého senátu, se pak uvádí, že „má–li být fotografie měřeného vozidla pořízená měřicím zařízením použita jako stěžejní důkazní prostředek pro identifikaci vozidla, které překročilo nejvyšší povolenou rychlost, musí z ní být možno jednoznačně ztotožnit toto vozidlo, například znakem tovární značky a podstatnou částí registrační značky či specifickými detaily vozidla. Pouze tak lze dostát požadavkům § 3 správního řádu na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ Dle NSS je dostačující, pokud jsou provedeny výslechy zasahujících policistů, kteří potvrdí obsah oznámení o přestupku a úředního záznamu. Například ve věci projednávané NSS v rozsudích ze dne 28. 6. 2017, č. j. 6 As 301/2016–36, a ze dne 26. 7. 2017, č. j. 2 As 323/2016–45, správní orgány provedly výslechy zasahujících policistů, registrační značky byly nečitelné pouze částečně a (stejně jako nyní) byli přestupci pasivní a podali pouze blanketní odvolání.

18. V nyní posuzované věci správní orgány vycházely z následujících podkladů, které mají prokazovat spáchání přestupku: záznam o přestupku obsahující fotografii pořízenou z měřicího zařízení, ověřovací list použitého měřidla, úřední záznam a oznámení přestupku, které sepsala PČR.

19. Záznam o přestupku obsahuje tři fotografie, jedna vyobrazuje celé měřené vozidlo, druhá přiblížený pohled na registrační značku vozidla a třetí přiblížený pohled v oblasti řidiče vozidla. Na žádné z těchto fotografií však není čitelná ani registrační značka vozidla ani není případně rozpoznatelná osoba řidiče. Nelze přisvědčit žalovanému, že by z fotografie (ať již celkové fotografie nebo výseče detailu) byly čitelné alespoň některé znaky registrační značky. Z fotografie lze zjistit pouze to, že se jedná o bílou dodávku značky Mercedes–Benz. Na boční straně vozidla se patrně nachází modrý nápis či polep, nelze však rozeznat žádné další detaily vozu, které by mohly sloužit k identifikaci vozidla, není–li to možné prostřednictvím registrační značky (viz rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2009, č. j. 9 As 54/2008–62). V tabulce pod fotografií v záznamu o přestupku je jako registrační značka uvedena značka vozidla žalobce. Ze správního spisu však nelze zjistit, zda byly tyto údaje vyplněny automaticky měřicím zařízením (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 44 A 41/2018–109, bod 18), či byly do tabulky dopsány ručně zasahujícími policisty, a zároveň ani prvostupňové rozhodnutí nebo napadené rozhodnutí neobsahují případně úvahy správních orgánů o tom, zda byly údaje vyplněny automaticky, anebo manuálně, resp. k tomu nebyly provedeny žádné důkazy.

20. V nyní projednávaném případě tedy byly úřední záznam a oznámení o přestupku použity způsobem, který lze stěží označit za toliko podpůrný či dokreslující. Vzhledem k tomu, že je fotografie z měřicího zařízení natolik nekvalitní, je zřejmé, že ztotožnění žalobcova vozidla s vozidlem na snímku správní orgány provedly primárně na základě informací obsažených v jednostranném úředním záznamu zasahujícího policisty a v oznámení přestupku, které ovšem žalobce nepodepsal. Jak plyne z výše citované judikatury, takové použití úředního záznamu a oznámení o přestupku – tedy použití těchto dokumentů jako rozhodujících důkazů za situace, kdy správní orgány neprovedly jiné důkazy – je nepřípustné. Na tom nic nemění ani procesní pasivita žalobce (žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdil, že žalobce doplnil blanketní odvolání, ve správním spisu však doplnění odvolání založeno není). Krajský soud tak konstatuje, že správní orgány nezjistily skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, čímž je naplněn důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

21. Soud pak odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015–1, publ. pod č. 3577/2017 Sb. NSS, podle kterého platí, že „pokud krajský soud zjistí, že správní orgány v řízení o přestupku nepostupovaly v souladu s požadavkem na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bude na něm, aby na základě žalobních tvrzení a navrhovaných důkazů pochybnosti o skutkovém stavu sám odstranil. To může v souladu s § 52 a § 77 s. ř. s. učinit porovnáním nových tvrzení s důkazy již provedenými v řízení před správními orgány, zopakováním důkazů již provedených nebo provedením důkazů nových, resp. nově navrhovaných. Přitom platí, jak bylo uvedeno shora, že smyslem soudního přezkumu ve správním soudnictví není nahrazovat činnost správních orgánů a vyprazdňovat účel správního řízení. Pokud tedy krajský soud dospěje k závěru, že nedostatky ve zjištění skutkového stavu jsou takového rozsahu, že jejich odstraňování by znamenalo nahradit činnost správních orgánů, uloží soud tuto povinnost správnímu orgánu [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“ K tomu soud doplňuje, že zásadnost doplnění skutkového stavu se týká dvou aspektů: a) zda ve vztahu ke skutečnosti, k níž má být dokazování doplněno, doposud učinil správní orgán jen zcela nedostatečné dokazování, takže doplnění dokazování je podstatného charakteru; b) zda je skutečnost, k níž má být dokazování doplněno, stěžejní pro posouzení celé věci. V případě, že by mělo být doplňováno dokazování ve vztahu ke stěžejní skutečnosti, k níž správní orgán učinil zcela nedostatečné dokazování, vyžaduje zjištěný skutkový stav nepochybně zásadní doplnění (srov. komentářovou literaturu: KÜHN, Z. KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 622).

22. V projednávané věci je na základě výše uvedeného zřejmé, že žalovaný nezjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, přičemž prokazovaná skutečnost tvoří základ napadeného rozhodnutí, na níž závisí závěr o tom, zda došlo ke spáchání přestupku, proto soud nepřistoupil k žalovaným navrženému důkazu výslechem policejní hlídky (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 6. 5. 2022, č. j. 2 As 103/2020–19 odst. 23).

23. Ačkoli byl již výše konstatovaným pochybením žalovaného naplněn důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, vyjádří se soud ještě k námitce, kterou žalobce zpochybňoval skutková zjištění o tom, kdo rychloměr obsluhoval a kdo výstup z rychloměru hodnotil. Soud uvádí, že oznámení přestupku obsahuje informaci o tom, kdo měření provedl (nstržm. M. B.). Hodnocení zjištěných údajů pak provedly správní orgány v rámci správního řízení, neboť jsou to právě správní orgány, které vyhodnocují, zda zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že došlo ke spáchání přestupku. Byť v souvislosti s prokázáním přestupku soud výše konstatoval, že není přípustné, aby správní orgány vycházely jako z hlavních listin z oznámení přestupku a úředního záznamu (srov. výše vypořádání námitky nečitelnosti registrační značky vozidla), tak v souvislosti s informací o tom, kdo provedl měření vozidla, je situace jiná. Informace o tom, kdo obsluhoval rychloměr je svou podstatou doplňková a tedy odlišná od skutečností, ze kterých se následně skládá skutková podstata přestupku (rychlost vozidla, identifikační údaje o vozidle) a které (objektivně) zaznamenává použitý rychloměr, který je k takovému zaznamenávání údajů určen. Údaj o tom, kdo rychloměr obsluhuje je předem stanovený na základě interních opatření v rámci činnosti zasahujících hlídek. Nejedná se o objektivizovaný údaj, který by měl být zjišťován a zaznamenáván až toliko v průběhu zásahu hlídky (jako je tomu například u rychlosti vozidla, kterou hlídka právě použitým rychloměrem zjišťuje). Skutečnosti, které jsou zjišťovány prostřednictvím rychloměru tak tvoří základ případného popisu skutku, u kterého je následně vyhodnocováno, jestli naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty přestupku; jedná se tak o skutečnosti, které jsou originálními výstupními informacemi, a které má použitý rychloměr objektivní formou zprostředkovat. Informace o tom, kdo provedl měření má pak toliko případně umožnit zpětnou kontrolu, že měření provedla oprávněná osoba. Pokud tedy nebyl vlastní průběh měření ve správním řízení zpochybněn, považuje soud za zcela dostatečné, že informace o tom, kdo prováděl měření rychlosti (obsluhoval rychloměr), je uvedena toliko v oznámení přestupku (srov. rozsudky NSS ze dne 8. 6. 2017, č. j. 9 As 107/2015–52, či ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011–51).

24. Soud tedy s ohledem na shora uvedené konstatuje, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť vycházely zejména z úředního záznamu a oznámení o přestupku, přestože registrační značka na snímku z měřicího zařízení je zcela nečitelná. Žaloba je tedy důvodná. Závěr a náklady řízení 25. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu a vyžaduje zásadní doplnění. Současně soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.) V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný tedy muset v dalším řízení postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Aniž by soud předjímal postup žalovaného, lze uvést, že z judikatury správních soudů vyplývá možnost vyslechnout ohledně informací obsažených v úředním záznamu zasahující policisty jako svědky (viz např. rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013–27, a judikaturu tam citovanou). Úřední záznam totiž může sloužit jako informační zdroj pro formulaci otázek kladených správním orgánem či soudem svědkovi směřujících k podrobnému objasnění skutečností v něm obsažených. Na podkladě odpovědí na tyto otázky pak může být posouzena věrohodnost jeho výpovědi.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, tudíž mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal náhradu v celkové výši 11 228 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč a nákladů zastoupení ve výši 8 228 Kč, které tvoří odměna za dva úkony právní služby ve výši 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dvě paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, je součástí nákladů též náhrada této daně ve výši 21 % z částky 6 800 Kč, tedy 1 428 Kč [§ 57 odst. 2 s. ř. s. a § 137 odst. 3 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), užitý na základě § 64 s. ř. s.]. Náhradu nákladů řízení soud uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

Poučení

Vymezení věci Obsah podání účastníků Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu. Posouzení žalobních bodů Závěr a náklady řízení