47 A 52/2022 – 24

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: V. J. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2022, č. j. 128532/2021/KUSOLPPS/NOV, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2022, č. j. 128532/2021/KUSOLPPS/NOV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Dne 10. 1. 2022 Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „policie“) oznámila podezření ze spáchání přestupku. Žalobce se měl dopustit přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2022 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobci byla naměřena rychlost (po odečtu odchylky) 66 km/h na úseku, kde byla nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h.

2. Příkazem ze dne 4. 2. 2022, č. j. MURA/6366/2022 (dále jen „příkaz“), Městský úřad Rakovník (dále jen „městský úřad“) shledal žalobce vinným ze spáchání shora uvedeného přestupku a uložil mu pokutu ve výši 1 700 Kč.

3. Dne 14. 2. 2022 podal žalobce odpor, a to prostřednictvím zástupce Ing. M. J..

4. Dne 16. 2. 2022 rozhodl městský úřad usnesením o nepřipuštění zastoupení žalobce Ing. M. J. podle § 72b zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupku a řízení o nich, ve znění zákona č. 417/2021 Sb. (dále jen „přestupkový zákon“). Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal. Žalovaný napadené usnesení potvrdil a odvolání žalobce dne 22. 3. 2022 zamítl.

5. Dne 1. 3. 2022 žalobce podal odpor proti příkazu v dodatečné lhůtě, kterou mu poskytl městský úřad v usnesení o nepřipuštění zastoupení.

6. Rozhodnutím ze dne 13. 7. 2022, č. j. MURA/34466/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) městský úřad uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, neboť porušil § 18 odst. 4 téhož zákona. Přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 10. 1. 2022 v 11:21 v obci Ruda, v ulici Rakovnická u domu čp. XA, ve směru od Rakovníka na Nové Strašecí, při jízdě motorového vozidla T. L. C., registrační značky X, překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 16 km/h. Silničním rychloměrem mu byla naměřena rychlost 69 km/h, při zvážení možné odchylky měřicího zařízení byla prokázána rychlost 66 km/h. Za uvedený přestupek městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 1 700 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno do jeho datové schránky dne 13. 7. 2022.

7. Dne 28. 7. 2022 v 23:10 a znovu v 23:32 podal žalobce odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí prostřednictvím e–mailové adresy [email protected], dle doručenky nebylo odvolání podepsáno.

8. Dne 28. 7. 2022 v 23:59 bylo doručeno prostřednictvím datové schránky Ing. M. J. odvolání žalobce.

9. Dne 1. 8. 2022 v 20:55 bylo doručeno odvolání žalobce znovu prostřednictvím datové schránky Ing. M. J.. Dle doručenky byl podpis neplatný. V části ověření je uvedeno: „Odvolání certifikátu – nejsou dostupné informace o odvolání certifikátu z doby platnosti certifikátu.“ Ve správním spisu je dále výsledek negativního ověření elektronického podpisu. Je v něm uvedeno, že certifikát žalobce se nepodařilo ověřit, elektronický podpis je tedy neplatný. Kořenový certifikát nebyl nalezen v úložišti certifikátu, nenalezen certifikát vydavatele, certifikát je tedy neplatný.

10. Rozhodnutím ze dne 18. 10. 2022, č. j. 128532/2021/KUSOLPPS/NOV (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání Ing. M. J. z důvodu nepřípustnosti. V odůvodnění uvedl, že odvolání zaslané e–mailem dne 28. 7. 2022 ve 23:10 a znovu v 23:32 nemá uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“). Odvolání zaslané e–mailem nebylo doplněno podle § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“). V odvolání podaném dne 28. 7. 2022 z datové schránky Ing. M. J. je sice žalobce označený jako osoba podávající odvolání. Odvolání však neobsahuje uznávaný elektronický podpis žalobce. Odvolání podané dne 28. 7. 2022 je proto pouze podáním Ing. J.. Ing. J. však nemá postavení účastníka řízení s právem podat odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Ani odvolání ze dne 1. 8. 2022, podané opět z datové schránky Ing. J. není opatřeno uznávaným elektronickým podpisem žalobce. Certifikát na jméno žalobce nebylo možné ověřit. Obsah žaloby 11. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost, neboť odvolání nebylo nepřípustné.

12. Žalobce zrekapituloval průběh správního řízení. Uvedl, že jelikož mu elektronická podatelna městského úřadu nepotvrdila doručení e–mailu, odeslal odvolání též žalovanému, který mu doručení e–mailu rovněž nepotvrdil. Správní orgány porušily svou povinnost automaticky potvrdit elektronicky přijaté podání. V místě bydliště není žádná pošta s non–stop provozem. Proto žalobce požádal svého bývalého zmocněnce, aby odvolání podal z jeho datové schránky. Ing. J. ze své datové schránky odeslal odvolání žalobce. Upozornil však žalobce, že elektronicky podané odvolání musí doplnit podpisem do 5 dnů. Žalobce opatřil podání elektronickým podpisem a znovu požádal Ing. J. o jeho odeslání. Žalobce podal odvolání v elektronické podobě datovou schránkou, tedy v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu. Odvolání ze dne 28. 7. 2022 mělo veškeré náležitosti podle § 37 odst. 2 správního řádu kromě podpisu žalobce. Podání ze dne 1. 8. 2022 již ale podpis žalobce obsahovalo.

13. Žalovaný tvrdí, že podání nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. Takovou povinnost však zákon nestanoví, zákon požaduje pouze, aby podání bylo podepsáno. To žalobce splnil. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč by mělo být nutné ověřit certifikát podpisu ani v čem byl certifikát podpisu žalobce nevyhovující. Byla splněna forma podání i obsahované náležitosti. Ani podání odvolání v listinné podobě nemusí mít podpis ověřený. Z toho žalobce dovozuje, že mohl použít daný elektronický podpis. Žalovaný byl proto povinen o odvolání rozhodnout meritorně.

14. I pokud by žalovaný shledal podpis obsažený v odvolání jako vadný, bylo jeho povinností vyzvat žalobce podle § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění řádného podpisu. Je–li součástí podání neplatný elektronický podpis (například z důvodu jeho expirace) je povinností správního orgánu na to účastníka upozornit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 2963/17). Žalovaný měl rovněž poučit žalobce o právu podle § 34 odst. 4 správního řádu, tj. požádat o uznání úkonu učiněného jinou osobou než osobou zástupce. Žalovaný chybně hleděl na odvolání jako na odvolání podané Ing. J.. Z textu odvolání jasně vyplývá, že odvolatelem byl žalobce.

15. Žalobce navrhl provedení svědecké výpovědi Ing. J., a to v části žaloby týkající se okolností zmocnění Ing. J.. Žalobce uvedl, že plná moc byla omezena, neboť Ing. J. půjde na konci roku 2022 do důchodu, a že v souvislosti s dalšími plány již nebude řádně vystupovat jako jeho zmocněnec. Správní orgán nicméně Ing. J. zmocnění nepřipustil. Obsah vyjádření žalovaného 16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně namítl, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby, které bylo určeno Ing. J.. Odvolání žalobce není předmětem napadeného rozhodnutí. Ing. J. nebyl zástupcem žalobce. Žaloba by měla být odmítnuta, neboť ji podala osoba k tomu zjevně neoprávněná.

17. K údajnému podání odvolání e–mailem odkázal žalovaný na judikaturu týkající se odesílání e–mailových odvolání prostřednictvím adres automaticky zařazovaných na tzv. black list. Je na žalobci, aby prokázal, že podal odvolání včas a v předepsané formě. Správní spis neobsahuje žádné potvrzené přijetí nebo odmítnutí e–mailu odesílaného z e–mailové adresy [email protected]. Žalobce sám potvrzuje, že přijetí podání nebylo elektronickou podatelnou správního orgánu potvrzeno.

18. Žalovaný neměl povinnost poučit žalobce o možnosti podle § 34 odst. 4 správního řádu. Poučovací povinnost je omezena pouze na procesní poučení, nikoliv na to, co má účastník činit, aby dosáhl úspěšného výsledku řízení. Žalobce přitom sám potvrzuje, že jej Ing. J. poučil o povinnosti potvrdit odvolání podpisem, nikoliv neplatným certifikátem. Proto jej ani žalovaný neměl povinnost vyzvat k doplnění podpisu. Podle žalovaného se jedná o nový obstrukční postup za účelem dosažení uplynutí prekluzivní doby. Splnění procesních podmínek 19. Žalobce je aktivně procesně legitimovaný k podání žaloby. Ačkoliv žalovaný adresoval napadené rozhodnutí Ing. J., napadené rozhodnutí se týká přestupkového řízení vedeného proti žalobci. V napadeném rozhodnutí žalovaný rozebírá, proč odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podané nejprve e–mailem a poté prostřednictvím datové schránky Ing. J. není přípustné. Žalobce by nyní nebyl oprávněn podat žalobu proti nečinnosti správního orgánu (domáhat se vydání rozhodnutí o jím podaném odvolání), neboť zde existuje rozhodnutí, které bylo vydáno právě na základě jeho procesní aktivity, přičemž napadeným rozhodnutím může být žalobce přímo zasažen na svých právech.

20. Napadené rozhodnutí sice žalovaný adresoval a doručil do datové schránky Ing. J. dne 25. 10. 2022. Žalobce se však s jeho obsahem prokazatelně seznámil, neboť napadené rozhodnutí připojil k žalobě. Žalobu podal 27. 12. 2022. Soud tak konstatuje, že je nadbytečné zjišťovat, kdy přesně se žalobce o obsahu napadeného rozhodnutí dozvěděl. I pokud by se totiž žalobce dozvěděl o obsahu napadeného rozhodnutí ještě téhož dne jako Ing. J., byla by žaloba včasná.

21. Žaloba tedy byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná.

22. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

23. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci vyjádřili ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlas (žalobce výslovně, žalovaný mlčky), navíc byly splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu § 76 s. ř. s. Dokazování soud neprováděl, jelikož všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení věci byly zjištěny ze správního spisu, správním spisem soud dokazování neprovádí. Žalobcem navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí Ing. J. je nadbytečný. Mezi účastníky totiž není sporu o tom, že městský úřad nepřipustil Ing. J. jako zmocněnce žalobce. Jiné okolnosti zmocnění (zda byla plná moc omezena apod.) pak ani nejsou pro posouzení věci rozhodné. Posouzení žaloby 24. Předmětem sporu je, zda žalobce podal řádné odvolání, či nikoliv. A zda měly správní orgány žalobce vyrozumět o tom, že podpis připojený na odvolání nelze ověřit.

25. Podle § 37 odst. 2 správního řádu platí, že z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst.

4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

26. Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá–li podání předepsané náležitosti nebo trpí–li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

27. Podle § 37 odst. 4 správního řádu platí, že podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití podpisu.

28. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) platí, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje–li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

29. Z výše citovaných ustanovení správního řádu obecně plyne, že správní řád rozlišuje mezi obsahovými náležitostmi podání (§ 37 odst. 2 správního řádu) a formou podání (§ 37 odst. 4 správního řádu). V případě absence některé z obsahových náležitostí podle § 37 odst. 2 správního řádu je správní orgán povinen [až na zcela výjimečné situace obstrukčního jednání, viz bod 33 rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 12. 2018, č. j. 4 As 113/2018–39, č. 3836/2019 Sb. NSS] podatele vyzvat k odstranění této vady (§ 37 odst. 3 správního řádu).

30. Naproti tomu u nedostatku formy podle § 37 odst. 4 správního řádu je podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě – internetu – bez zaručeného elektronického podpisu podle § 37 odst. 4 správního řádu úkonem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění (do 5 dnů) některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, aniž by přitom bylo nutné k takovému doplnění podatele vyzývat. Nedoplní–li či nepotvrdí–li podatel své podání v pětidenní lhůtě některou z „kvalifikovaných“ forem uvedených v § 37 odst. 4 větě první správního řádu, nevyvolává jeho podání žádné právní účinky (viz rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008–70, č. 2041/2010 Sb. NSS).

31. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno do jeho datové schránky dne 13. 7. 2022.

32. Posledním dnem k podání včasného odvolání byl 28. 7. 2022 (§ 83 odst. 1 správního řádu). V této lhůtě žalobce podal odvolání prostým e–mailem bez uznávaného elektronického podpisu, tj. „nekvalifikovanou“ formou (dne 28. 7. 2022 v 23:10 a znovu v 23:32 prostřednictvím e–mailové adresy [email protected]). K takovému podání, pokud by nebylo doplněno, se přitom nepřihlíží.

33. Dále bylo v pětidenní lhůtě podle § 37 odst. 4 správního řádu doručeno stejné odvolání žalobce z „cizí“ datové schránky Ing. J. (dne 28. 7. 2022 bez žalobcova uznávaného elektronického podpisu).

34. V pětidenní lhůtě, dne 1. 8. 2022, pak bylo doručeno stejné odvolání opět z „cizí“ datové schránky Ing. J.. Dle výsledků ověření elektronického podpisu k souboru odvolání vyplývá, že se elektronický podpis nepodařilo ověřit.

35. Soud nejprve posuzoval, zda podání učiněné z „cizí“ datové schránky lze považovat za kvalifikovanou formu podání ve smyslu § 37 odst. 4 věty první správního řádu, která je způsobilá potvrdit či doplnit původní „nekvalifikované“ podání z e–mailu.

36. Obecně platí, že podání doručené prostřednictvím datové schránky v souladu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), je takovým kvalifikovaným podáním (viz např. body 10 a 11 rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2023, č. j. 6 As 332/2021–29). Podmínkou ovšem je, aby podání bylo učiněno z datové schránky toho, pro nějž byla zřízena, tedy že se uplatní fikce podpisu této osoby podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech. Jak totiž plyne ze stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, bylo–li elektronické podání podepsáno osobou, pro kterou nebyla datová schránka zřízena, jen tzv. jednoduchým elektronickým podpisem pak, i když bylo učiněno prostřednictvím datové schránky, není elektronické podání samotné podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. „Takže takové podání je nutno, přestože bylo učiněno prostřednictvím datové schránky, doplnit ve lhůtě listinným originálem nebo elektronicky“. Z tohoto elektronického podání je totiž zřejmé, kdo je činí (tj. osoba, která k němu připojila jiný než uznávaný elektronický podpis), ale přitom podání není touto osobou podepsáno a nenastávají tak vůči uvedené osobě ani účinky vlastnoručního podpisu podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech (viz bod 41 stanoviska Nejvyššího soudu). Jednoduše řečeno, elektronický podpis jiné osoby než držitele datové schránky, byť i jen „jednoduchý“ (tj. nikoliv uznávaný ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce), vylučuje možnost použití fikce podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech.

37. NSS v rozsudku ze dne 20. 4. 2018, č. j. 4 Azs 76/2018–39, uvedl, že nesprávným způsobem podané podání bez následného doplnění ve lhůtě a formě dle § 37 odst. 4 správního řádu nebylo způsobilé zahájit řízení a správní orgán nebyl povinen na tuto skutečnost podatele upozornit. V tomto rozsudku NSS rovněž citoval svůj rozsudek sp. zn. 9 As 90/2008, dle kterého „pokud by stěžovatelka učinila podání, které by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, ale postrádalo by některou z předepsaných obsahových náležitostí, bylo by povinností správního orgánu v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu stěžovatelku vyzvat k jejich doplnění. Pokud však stěžovatelka neučinila podání v zákonem stanovené formě, bylo třeba postupovat podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, tj. podání do 5 dnů písemně nebo ústně do protokolu potvrdit či opatřit elektronickým podpisem. Nepostupovala–li stěžovatelka dle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, pak její podání, nebylo způsobilé zahájit předmětné správní řízení a nelze k němu vůbec přihlížet, ani odstraňovat jeho případné obsahové vady. Správní orgán vždy přihlíží k podáním učiněným zákonem předepsanou formou, podání učiněná jinou formou se stanou v řízení relevantní pouze za předpokladu jejich následného doplnění (do 5 dnů) některou z uvedených kvalifikovaných forem podání.“ (obdobně rozsudek ze dne 23. 3. 2012, č. j. 4 Ads 5/2012–16, ve kterém NSS vyslovil, že pokud není odvolání v pětidenní lhůtě potvrzeno zákonem stanoveným způsobem, nepřihlíží se k němu).

38. Žalobce opatřil všechna svá podání ze dne 28. 7. 2022 „jednoduchým“ („prostým“) elektronickým podpisem. Na závěr se totiž podepsal slovy „V. J., nar. X, X“ Soud připomíná, že elektronickým podpisem se rozumí jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (viz čl. 3 bod 10. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, tzv. nařízení eIDAS). Může se tedy jednat i o prostý text v elektronickém dokumentu jako v tomto případě.

39. Tento „jednoduchý“ elektronický podpis obsahovalo i podání ze dne 28. 7. 2022 učiněné z „cizí“ datové schránky Ing. J.. Fikce elektronického podpisu se tedy nemohla uplatnit pro žalobce (jelikož pro něj nebyla tato datová schránka zřízena) ani pro Ing. J., neboť podání již bylo podepsáno prostým elektronickým podpisem jiné osoby (žalobce). Nemohlo se tak jednat o kvalifikovanou formu podání ve smyslu § 37 odst. 4 věty první správního řádu. Podání nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem podle § 6 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ani se neuplatnila fikce podpisu podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech. Z toho důvodu nemohlo toto podání podle § 37 odst. 4 věty druhé správního řádu doplnit či potvrdit žalobcovo e–mailové podání ze dne 28. 7. 2022.

40. Soud dodává, že výše uvedený závěr není v rozporu s rozlišováním mezi obsahovými náležitostmi podání a jeho formou ani se závěrem, že podpis, včetně elektronického, je především obsahovou náležitostí podání (viz rozsudek rozšířeného senátu č. j. 4 As 113/2018–39, a navazující rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018–30, bod 16). Vedle toho, že je podpis obsahovou náležitostí, je ovšem uznávaný elektronický podpis (popř. jeho fikce prostřednictvím datové schránky) i podmínkou dodržení kvalifikované formy podání v elektronické podobě podle § 37 odst. 4 věty první správního řádu, jak již bylo výše uvedeno. Jinými slovy podpis (jakýkoliv) je obsahovou náležitostí podle § 37 odst. 2 správního řádu, ale zároveň i (v podobě minimálně uznávaného elektronického podpisu či alespoň jeho fikce) podmínkou kvalifikované formy podání podle § 37 odst. 4 věty první správního řádu. Podání ze dne 28. 7. 2022 tedy skutečně trpěla vadou obsahu, jak argumentuje žalobce. Žalobce však pomíjí, že trpěla i vadou formy.

41. Situace řešená v projednávané věci je skutkově specifická obdobně, jako tomu bylo v případu, který řešil zdejší soud pod sp. zn. 39 Af 1/2023. Nejde totiž o některý z typických případů, kdy by např. žalobce doplnil či potvrdil své prosté e–mailové podání dalším takovým e–mailovým podáním (zde by byl důsledek nepřihlížení jasný) či naopak listinným podáním (kde by naopak bylo předchozí podání jednoznačně řádně doplněno v souladu s § 37 odst. 4 větou druhou správního řádu). Žalobce doplnil své podání podáním učiněným z datové schránky, jež by jinak obecně vzato splňovalo náležitosti formy podle § 37 odst. 4 věty první správního řádu a bylo by tedy způsobilé „kvalifikovaně“ doplnit předchozí „nekvalifikované“ podání. Problém byl však v tom, že bylo učiněno z „cizí“ datové schránky (tj. z datové schránky, která nebyla zřízena pro žalobce) a současně obsahovalo jen žalobcův jednoduchý elektronický podpis (podání ze dne 28. 7. 2022).

42. Pro tuto situaci bod 41 stanoviska pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015 jasně uvádí, že se fikce podpisu podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech neuplatní, tedy že i tento jednoduchý elektronický podpis „přebíjí“ možnost fikce podpisu držitele datové schránky. Stanovisko pléna se v tomto bodě sice týká prvního podání (tj. podání, které je následně třeba doplnit nebo potvrdit, jinak se k němu nepřihlíží), avšak má–li doplňující čí potvrzující podání odstranit nedostatek formy prvního podání, logicky samo musí být v řádné formě. To ostatně výslovně vyplývá z § 37 odst. 4 věty druhé správního řádu, dle které musí být podání potvrzeno, popřípadě doplněno „způsobem uvedeným ve větě první“ (tj. a contrario nemůže být opět učiněno prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití podpisu, jako tomu bylo v tomto případě). I NSS ve své judikatuře z citovaného stanoviska vycházel (viz usnesení ze dne 16. 11. 2017, č. j. Vol 65/2017–24, č. 3659/2018 Sb. NSS), neboť ověřoval (viz bod 6 citovaného usnesení), zda osoba, která jednoduchým elektronickým podpisem podepsala podání učiněné z datové schránky právnické osoby, byla osobou oprávněnou jednat za tuto právnickou osobu, a tedy zda se v tom případě uplatní fikce podpisu této právnické osoby jakožto držitele datové schránky podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech.

43. Jak již zdejší soud uvedl v rozsudku ze dne 27. 11. 2023, č. j. 39 Af 1/2023–31, je si vědom toho, že elektronický podpis (nebo alespoň jeho fikce) je náležitostí formy podání (tj. náležitostí podle § 37 odst. 4 věty první správního řádu), kterou zákon pro podání v listinné podobě nepožaduje. Tedy že u podání v listinné podobě by absence podpisu vedla jen k výzvě k odstranění vad ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, zatímco u elektronického podání je absence uznávaného elektronického podpisu (nebo jeho fikce) stižena přísnějším následkem automatického nepřihlížení, což elektronickou podobu podání znevýhodňuje oproti listinné. To je ovšem důsledkem výslovné právní úpravy. Ustanovení § 37 odst. 4 ve větě první hovoří o (kvalifikovaném) podání „v elektronické podobě“, které odlišuje od (nekvalifikovaného) podání prostřednictvím „veřejné datové sítě bez použití podpisu“ uvedené ve větě druhé, jež je nutno doplnit či potvrdit. Co je elektronickou podobou a jak se elektronicky podepisuje, dále stanoví zvláštní zákony.

44. Z § 6 odst. 1 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce jasně plyne, že „[k] podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje–li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti.“ Žalobcův jednoduchý elektronický podpis, jímž bylo opatřeno podání ze dne 28. 7. 2022 i doplnění tohoto podání z cizí datové schránky dne 28. 7. 2022 tedy nepostačuje. Zákon o elektronických úkonech pak stejně jasně stanoví, že fyzická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, „má–li zpřístupněnu svou datovou schránku“ a že úkon učiněný „osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena“, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Ani tyto podmínky žalobce v podání ze dne 28. 7. 2022 nesplnil (viz k tomu již několikrát zmíněný bod 41 stanoviska pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015). Shodná právní úprava existuje napříč procesními řády a měla by tedy být aplikována jednotně. Proto soud vychází z výkladu podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015.

45. Ovšem výše uvedené závěry nelze bez dalšího aplikovat na podání ze dne 1. 8. 2022, které žalobce sice učinil zase prostřednictvím cizí datové schránky, avšak podání opatřil elektronickým podpisem, který se toliko nepodařilo ověřit.

46. Podle § 69a odst. 3 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 19. 9. 2016 (dále jen „zákon o archivnictví“), platí, že před převedením dokumentu v digitální podobě na dokument v analogové podobě nebo změnou datového formátu dokumentu v digitální podobě ověří určený původce platnost elektronického podpisu, elektronické pečetě nebo elektronického časového razítka, je–li jimi dokument v digitální podobě opatřen, a platnost certifikátů, jsou–li na nich založeny. Údaje o výsledku ověření a datum převedení dokumentu v digitální podobě na dokument v analogové podobě nebo datum změny datového formátu dokumentu v digitální podobě určený původce zaznamená a uchová je spolu s dokumentem vzniklým převedením nebo změnou datového formátu.

47. Podle § 4 odst. 4 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „vyhláška o spisové službě“) platí, že veřejnoprávní původce zjistí, zda je doručený dokument v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, podepsán uznávaným elektronickým podpisem, zapečetěn uznávanou elektronickou pečetí, označen uznávanou elektronickou značkou nebo opatřen kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.

48. Podle § 4 odst. 5 vyhlášky o spisové službě platí, že veřejnoprávní původce ověří platnost a) uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen, b) uznávané elektronické pečetě a kvalifikovaného certifikátu pro elektronickou pečeť, na kterém je uznávaná elektronická pečeť založena, c) uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, a d) kvalifikovaného elektronického časového razítka.

49. Podle § 4 odst. 6 vyhlášky o spisové službě platí, že pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, zaznamená údaje o výsledcích zjištění podle odstavce 1 věty druhé a odstavců 4 a 5 v elektronickém systému spisové služby. Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v listinné podobě, zaznamená tyto údaje způsobem stanoveným ve spisovém řádu na dokument v analogové podobě vzniklý převedením doručeného dokumentu v digitální podobě, jehož se provedená zjištění týkají.

50. Podle § 4 odst. 7 vyhlášky o spisové službě zaznamenanými údaji o výsledku zjištění podle odstavců 4 a 5 jsou alespoň a) název nebo obchodní firma akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, b) údaj o době, na kterou byl certifikát vydán, popřípadě, pokud jsou známy, datum a čas jeho zneplatnění, c) jméno, popřípadě jména, a příjmení, název nebo obchodní firma držitele certifikátu a d) výsledek, datum a čas ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen, uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, a kvalifikovaného časového razítka, náležitosti kvalifikovaného časového razítka a číslo seznamu zneplatněných certifikátů, vůči kterému byla platnost certifikátů ověřována, bylo–li seznamu zneplatněných certifikátů k ověření užito.

51. Podle § 4 odst. 8 vyhlášky o spisové službě platí, že pokud je veřejnoprávní původce schopen z dokumentu v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, doručeného na elektronickou adresu podatelny podle § 2 odst. 3 písm. c) zjistit adresu elektronické pošty odesílatele, potvrdí na základě výsledků zjištění podle odstavců 1, 4 a 5 odesílateli na tuto adresu, že dokument byl doručen a splňuje podmínky stanovené touto vyhláškou a veřejnoprávním původcem pro přijímání dokumentů. Součástí zprávy o potvrzení doručení je alespoň a) datum a čas doručení dokumentu s uvedením hodiny a minuty, popřípadě sekundy a b) charakteristika datové zprávy, v níž byl dokument obsažen, umožňující její identifikaci.

52. Žalobce v žalobě namítá, že ho měly správní orgány v případě, že se jim nepodařilo jeho elektronický podpis na podání ze dne 1. 8. 2022 ověřit, na tuto skutečnost upozornit. Tato námitka je důvodná.

53. V nyní souzené věci soud vyhodnotil, že postup městského úřadu nebyl zcela souladný se shora popsaným postupem, který ukládá vyhláška o spisové službě, což mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tato vada, kterou soud dále vyloží, by nebyla odstranitelná, i kdyby nařídil jednání a při jednání se podařilo prokázat, že elektronický podpis připojený k podání skutečně vykazoval vady, pro které jej elektronická podatelna městského úřadu vyhodnotila jako neplatný.

54. Správní orgán, který přijme dokument v elektronické podobě jako tzv. veřejnoprávní původce [srov. § 3 odst. 1 písm. a) zákona o archivnictví] má mimo jiné povinnost podle § 4 odst. 5 vyhlášky o spisové službě ověřit platnost uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen, uznávané elektronické pečetě a kvalifikovaného certifikátu pro elektronickou pečeť, uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, a kvalifikovaného časového razítka. Podle § 4 odst. 7 téže vyhlášky o tom vyhotoví záznam se stanovenými náležitostmi. Podle § 4 odst. 8 téže vyhlášky je pak jeho povinností i na základě výsledku tohoto ověření potvrdit odesílateli, že dokument byl doručen a splňuje podmínky pro další zpracování. Jinak řečeno, povinností městského úřadu jako veřejnoprávního původce bylo informovat žalobce o výsledku ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu (srov. obdobně nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 2963/17, body 23–25).

55. Tento závěr lze vztáhnout jak na případy, kdy probíhá automatické ověřování elektronického podpisu, tak na případy, v nichž platnost elektronického podpisu nelze automaticky ověřit. Je tomu tak proto, aby si ten, kdo činí podání, byl vědom toho, že elektronický podpis byl vyhodnocen jako neplatný a z jakých důvodů. Pokud tato povinnost splněna není, dochází ke zkrácení podatele na jeho procesních právech, neboť se nedozvěděl, z jakých důvodů byl elektronický podpis či jiný elektronický instrument vyhodnocen jako neplatný, chybný apod. (srov. obdobně nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 671/21). I kdyby se tedy soudu podařilo při jednání prokázat, že elektronický podpis chyběl, či byl z nějakého důvodu chybný a v důsledku toho neplatný, nic by to již nemohlo změnit na tom, že na základě správního spisu nelze uzavřít, že žalobci byl záznam o tom, že a jaké vady připojený elektronický podpis vykazuje, odeslán. Již jen toto pochybení Ústavní soud hodnotil v obou citovaných nálezech jako porušení práva na spravedlivý proces. Soud si je vědom, že se jednalo o hodnocení vyslovené ve vztahu k obecným soudům. Dle přesvědčení soudu však jsou uvedené závěry obdobně přenositelné do řízení před správními orgány, neboť povinnosti všech veřejnoprávních původců podle zákona o archivnictví jsou shodné. I v posuzovaném případě proto došlo k procesní vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí.

56. Ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu přitom nelze vykládat izolovaně, ale rovněž v souladu s dalšími právními předpisy upravujícími elektronickou komunikaci, tedy mj. v souladu se zákonem o archivnictví a jeho prováděcím právním předpisem, vyhláškou o spisové službě. Zatímco citované ustanovení správního řádu stanoví povinnosti odesílateli, kterým je účastník správního řízení, další předpisy stanovují také povinnosti adresátům takových zpráv, tedy správním orgánům. Stejně jako je nutné trvat na dodržování procesních povinností účastníků správního řízení, je nutné trvat i na dodržování souvisejících procesních povinností ze strany správních orgánů. V opačném případě by se totiž takové povinnosti staly jen vyprázdněnou a bezúčelnou deklamací bez věcného obsahu. Dále, jen za předpokladu, že správní orgán vyhotoví o vyhodnocení elektronického podpisu předepsaný záznam, založí jej do svého systému pošty a podle okolností i do správního spisu, je zajištěno, že bude možné následně přezkoumat, jakou digitální stopu podatel zanechal, tedy zejména jaký elektronický instrument byl k podání přiložen, kdo jej vydal a v čem byla ze strany správního orgánu spatřována jeho případná chyba.

57. V nyní posuzovaném případě ze správního spisu nevyplývá, že by městský úřad vyrozuměl žalobce o tom, jak byl jeho elektronický podpis vyhodnocen. Za takové situace je soud nucen konstatovat, že městský úřad nesplnil povinnosti, které jsou mu v souvislosti s přijetím podání opatřeného elektronickým podpisem uloženy, v důsledku čehož odepřel žalobci možnost dozvědět se důvod nepřijetí jeho podání, čímž mu znemožnil v řízení hájit jeho procesní práva. Navíc podání učiněná prostřednictvím datové schránky přičítal městský úřad Ing. J. i, ačkoliv pro tyto závěry nebyly splněny podmínky. Podání obsažená v datových schránkách jasně obsahovala přinejmenším prostý elektronický podpis žalobce, který brání tomu, aby mohla být podání přičítána právě Ing. J. jakožto držiteli datové schránky.

58. Jelikož v důsledku soudem zjištěných vad v souvislosti s povinností městského úřadu při přijímání elektronických podání, kterou žalovaný nenapravil, došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, je dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s 59. Dílčí námitka žalobce, že správní orgány měly povinnost poučit žalobce o možnosti uznat úkon za svůj podle § 34 odst. 4 správního řádu, není důvodná.

60. Podle § 4 odst. 2 správního řádu platí, že správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je–li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.

61. Poučovací povinnost správního orgánu podle § 4 odst. 2 správního řádu nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit. (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010–214). Právo účastníka řízení žádat správní orgány o uznání úkonů učiněných v jeho prospěch jinou osobou není úkonem, ke kterému by se vztahovala poučovací povinnost správních orgánů, neboť správní orgány mají poučovací povinnost spojenou zejména s úkony, které činí ony ve vztahu k účastníkům řízení. Poučovací povinnost nelze zaměňovat s právem účastníků na poskytování právních rad. Přiměřenost poučovací povinnost znamená, že se účastníkům musí dostat poučení zejména o těch procesních právech, která spadají pod právo na spravedlivý proces.

62. Uvedené ustanovení pak rozhodně „neslouží k tomu, aby jím zmocněnec, který přes opakované pokusy správního orgánu neprokázal své zmocnění, toto procesní pochybení obcházel.“ (rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2020, č. j. 10 As 384/2019–37). Institut uznání úkonu dle § 34 odst. 4 správního řádu nemá sloužit ani ke zhojení vadného postupu účastníků a jejich zmocněnců, kteří zjevně svým obstrukčním jednáním mají za cíl prodlužovat správní řízení a ztěžovat jeho průběh, aby v konečném důsledku dosáhli například promlčení přestupku (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2021, č. j. 1 A 74/2019–36). Soud nepřehlédl, že žalobce učinil úkon prostřednictvím osoby, která nebyla připuštěna jako zmocněnec žalobce. Pokud by tedy správní orgány poučovaly žalobce o možnosti žádat uznání takového úkonu ve smyslu § 34 odst. 4 správního řádku, de facto by tím žalobce nabádaly k obcházení zákona, resp. k obcházení usnesení o nepřipuštění zmocněnce podle § 72b přestupkového zákona, což je nepřípustné. Závěr a náklady řízení 63. Soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, a proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. z důvodu uvedeného výše. Vzhledem k tomu, že není vyloučeno, aby zjištěnou procesní vadu odstranil žalovaný v odvolacím řízení tím, že doplní dokazování k otázce, zda byla žalobci odeslána zpráva s informací o chybách elektronického podpisu, soud nepřistoupil ke zrušení i prvostupňového rozhodnutí a další procesní postup ponechal na úvaze žalovaného. Doplnění dokazování přitom není jediným způsobem vedoucím k nápravě procesního pochybení, Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 671/21, uvedl, že „[n]ení vyloučeno, aby okresní soud s ohledem na specifika věci posoudil návrh na vydání EPR jako řádně (platně) podepsaný. Případně lze stěžovatele informovat e–mailovou zprávou o tom, že platnost elektronického podpisu nebylo možno automaticky ověřit. V takovém případě bude na stěžovateli, aby odpovídajícím způsobem na takové sdělení reagoval. Je ovšem nezbytné vycházet z toho, že uvedená zpráva měla být stěžovateli zaslána již v den, kdy podal návrh na vydání EPR. Na případná podání, která stěžovatel nyní učiní, je třeba nahlížet tak, jako by stěžovatel v den podání svého návrhu skutečně tuto zprávu obdržel a reagoval na ni.“ Soud současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem, který vyslovil soud v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 228 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta (žalobce byl při podání žaloby zastoupen, zastoupení odvolal v průběhu soudního řízení) za dva úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], ze dvou paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč za žalobu. Zástupce žalobce byl v době činění úkonů plátcem daně z přidané hodnoty, jeho odměnu je proto nutno navýšit o 1 428 Kč odpovídající sazbě této daně ve výši 21 %. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 228 Kč je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).