47 Ad 6/2022– 25

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: H. D., narozená X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Petrem Doležalem sídlem Mazovská 476, 181 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2021, č. j. MPSV–2021/188670–912 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2021, č. j. MPSV–2021/188670–912, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohotorozsudku na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Doležala, advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodanou do datové schránky soudu dne 31. 1. 2022, napadá žalobkyně shora uvedené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 31. 3. 2020, č. j. 10604/2020/MEL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že„I. od října 2019 do dubna 2020 se přiznává příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně v souladu s § 4 odst. 1, § 8, § 9, § 11 a § 13 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, II. od května 2020 do srpna 2021 se zvyšuje příspěvek na péči z 4 400 Kč na 12 800 Kč měsíčně v souladu s § 14 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, III. od září 2021 se zvyšuje příspěvek na péči z 12 800 Kč na 19 200 Kč měsíčně v souladu s § 14 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů“.

2. Žalobkyně považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelná a nezákonná, a to z důvodu, že žalovaný rozhodl o neodůvodněném (blanketním) odvolání, neumožnil žalobkyni vyjádřit se před vydáním napadeného rozhodnutí k podkladům pro jeho vydání, nevypořádal odvolací námitky žalobkyně a nesprávně posoudil schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby (dále jen „ZŽP“). Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí tzv. blanketní (neodůvodněné) odvolání, do kterého pouze překopírovala text prvostupňového rozhodnutí. Odvolání tak neobsahovalo náležitosti stanovené v § 82 odst. 2 správního řádu. Úřad práce resp. žalovaný tak byli povinni stanovit žalobkyni lhůtu podle § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění odvolání. Žalobkyně považuje postup žalovaného za nezákonný a v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008–30, publ. pod č. 1578/2008 Sb. NSS. Žalovaný tak rozhodoval o odvolání, aniž by znal námitky, které hodlala žalobkyně v doplnění svého odvolání uplatnit. Takový postup žalovaného je nepřípustný a v rozporu s procesními ustanoveními správního řádu. K tomuto žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014, č. j. 4 As 52/2014–31 a ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009–53. Žalobkyně má za to, že rozhodnutím o odvolání žalobkyně, které neobsahovalo odvolací námitky, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

3. Žalobkyně dále žalovanému vytýkala, že jí neumožnil před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit se s listinou – vyjádřením Posudkové komise MPSV k vyjádřením zástupce žalobkyně. Žalobkyně se o založení této listiny do spisu dozvěděla až z napadeného rozhodnutí, přitom ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu obsahuje taxativně uvedené případy, ve kterých může správní orgán vydat rozhodnutí, aniž by účastníka řízení vyzval k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Tím, že žalovaný nevyzval žalobkyni k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, porušil procesní ustanovení podstatným způsobem a podstatným způsobem porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces.

4. Žalobkyně má též za to, že žalovaný nevypořádal odvolací námitky, které žalobkyně vznesla ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně v žalobě doslovně citovala obsah podání, ve kterém odkazovala na konstatování Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s tím, že vyjádřila přání doložit do spisu do 5. 12. 2021další důkazy, a to potvrzení od předchozí pečovatelské služby a informace od obvodního lékaře. Žalovaný ovšem již dne 29. 11. 2021 vydal napadené rozhodnutí. Žalobkyně přitom do spisu založila doplněné potvrzení, kterým prokazovala, že jí byly pečovatelskou službou poskytovány služby již od 13. 4. 2021. Žalovaný tento důkaz nijak nehodnotil. Podmínkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je přitom řádné vypořádání všech odvolacích námitek. Nevypořádá–li správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku všechny námitky uplatněné v odvolání, způsobí tím nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů (k této argumentaci doplnila odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007–84). Žalobkyně má také za to, že žalovaný nepřiléhavým způsobem vypořádal námitku týkající se podpisu protokolu o sociálním šetření ze dne 5. 12. 2019. Podle žalobkyně se na řízení o příspěvku na péči nevztahuje koncentrace řízení (ohledně tohoto právního názoru odkázala na závěr poradního sporu Ministerstva vnitra České republiky pro správní řád č. 73), podle žalobkyně je navíc správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu. To, že sociální šetření ze dne 5. 12. 2019 obsahuje údaje, které se nezakládají na skutečnosti (četnost návštěv, pečující osoby, informace o sousedce – zaznamenáno do nového sociálního šetření ze dne 15. 9. 2021) a nebylo podepsáno žalobkyní, je ze spisového materiálu zcela zřejmé.

5. Nakonec žalobkyně namítala nesprávné posouzení schopnosti zvládat ZŽP, konkrétně v části oblékání a obouvání, tělesná hygiena a osobní aktivity. Žalobkyně upozornila na to, že již dle posudku posudkové komise žalovaného ze dne 19. 10. 2020 bylo oblékání a obouvání vyhodnoceno jako trvale nezvládnuté, a to od 31. 10. 2019. Teprve v posudku komise ze dne 31. 8. 2021 a 2. 11. 2021 došla k závěru, že žalobkyně tuto ZŽP zvládala v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020. Žalobkyně ovšem v tomto období uvedenou aktivitu již nezvládala. K potvrzení tohoto tvrzení odkázala na lékařskou správu psychiatra MUDr. L. B. ze dne 31. 5. 2020, který upozorňoval na to, že je žalobkyně schopna dissimulovat pro vyšetření, avšak podle tohoto lékaře nemá žalobkyně přiměřené duševní kompetence a nebyla by rozhodně schopna samostatně si přichystat vhodné oblečení či zvládat bez iniciace a kontroly tělesnou hygienu. A dále odkázala na doplněné potvrzení pečovatelské služby Spokojený domov, o.p.s. ze dne 23. 11. 2021, které je součástí správního spisu a ze kterého vyplývá, že pomoc v této ZŽP je žalobkyni poskytována touto pečovatelskou službou od 13. 4. 2021 a žalobkyně měla již dříve zajištěnu pečovatelku pro pomoc s touto ZŽP. Dále žalobkyně uvedla, že nezvládala ZŽP osobní aktivity ani v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020, k čemuž odkázala na předchozí posudkové závěry posudkové komise žalovaného a na sociální šetření OSSZ Mělník ze dne 5. 12. 2019 a na sociální šetření MPSV ze dne 15. 9. 2021.

6. Žalovaný ve svém vyjádření obsáhle zrekapituloval průběh správního řízení a doplnil, že má za to, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami a posudky posudkové komise žalovaného považuje za úplné, objektivní a přesvědčivé. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že od 31. 10. 2019 obdržel úřad práce žádost žalobkyně o příspěvek na péči.

8. Dne 5. 12. 2019 v čase od 7:40 do 8:15 hodin proběhlo sociální šetření. Šetření byl přítomen vnuk žalobkyně, který žalobkyni zastupoval ve správním řízení. Ze záznamu ze sociálního šetření vyplývá, že se žalobkyně pohybuje pomocí pevného chodítka jen v domě a na dvoře. V exteriéru se sama nepohybuje. Nedokáže chodit po schodech. Z pozorování je patrné, že se jí chvějí ruce. Nedokáže používat hromadnou dopravu. Má špatný sluch, používá sluchadlo, nosí brýle na čtení. Vnuk uvedl, že byla žalobkyně vyšetřena u psychiatra a byla jí diagnostikována počínající demence. Není orientována časem ani místem. V domácím prostředí zapomene, kam chtěla jít a bývá náladová. Verbálně komunikuje jen ohledně svých potřeb. Během návštěvy sociální pracovnice bylo patrné, že žalobkyně nechápe některé otázky sociální pracovnice. Odpovědi žalobkyně neodpovídaly podle vnuka realitě. Žalobkyně se domnívá, že vše zvládá. Zapomíná, co chtěla udělat, nechápe souvislosti, nemá potřebu psát. Podpisy ale zvládla. Mobilní telefon používá jen k telefonování. Pokud by jí vnuk nekontroloval, vzala by si i zkažené jídlo. Vnuk jí kontroluje lednici, ve které jsou často prošlé potraviny. Snídani a večeři si vezme žalobkyně sama, dobu jídla neřeší. Žalobkyně využívá donášek obědů, přičemž pracovnice jí podá jídlonosič až na stůl. Žalobkyně talíř s jídlem nedokáže přemístit, protože se drží pomůcky. Jí lžící. Úkony oblékání zvládá sama, oblečení a ostatní však uklízí vnuk nebo sousedka. Do koupelny žalobkyně dojde, ranní a celkovou hygienu zvládá sama. Koupelnu má vybavenou sprchovým koutem se sedátkem. Na WC si dojde, při usedání na mísu se přidržuje pračky. Z důvodu úniku moči nosí inkontinenční vložky, jejich výměnu provádí sama. Léky nosí žalobkyni vnuk a připravuje jí je. S pomocí sousedky kontroluje užití. Žalobkyně má obavy z hospitalizace v nemocnici, proto nechce sdělovat žádné zdravotní obtíže. Osobní záležitosti si nedokáže sama vyřídit, zmocnila k tomu vnuka. Sleduje televizi, čte a hodně pospává. Žalobkyně nedokáže sama nakládat s penězi, důchod jí chodí na účet, ke kterému má dispoziční právo vnuk. Nezvládá vykonávat běžné domácí práce a udržovat pořádek. Jednou měsíčně jezdí s vnukem na nákup. Má zakázáno používat elektrický sporák. Sama ven nechodí, a tedy nevyžije. Žije sama v rodinném domku v obci s dobrou občanskou vybaveností. V závěru je shrnuto, že žalobkyně potřebuje péči a pomoc pečující osoby z důvodu špatného celkového stavu. Potřebnou péči zajišťuje vnuk, je využívána i sociální služba. Vypomáhá také sousedka.

9. Podle posudku posudkového lékaře ČSSZ ze dne 3. 2. 2020, č. j. LPS/2019/3101–ME_CSSZ, je rozhodující příčinou pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav počínající stařecká demence s mírnou kognitivní poruchou (MMSE 26 bodů) a syndromem posturální nestability. Ze zdravotnické dokumentace učinil závěr, že žalobkyně není schopna zvládat pět ZŽP, vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči svého vnuka, který dochází 2–3x týdně. Též pomáhá s péčí sousedka a personál TPS. Žalobkyně nezvládne samostatně v přijatelném standardu ani s běžnými facilitátory pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav následující ZŽP: mobilita, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Posudkový lékař vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. D. P., kardiologických vyšetření ze dne 8. 1. 2020, 23. 10. 2019, psychiatrického vyšetření MUDr. K. ze dne 7. 1. 2020, zprávy z ortopedické ambulance MUDr. H.ze dne 14. 1. 2020 a sociálního šetření ze dne 5. 12. 2019.

10. V lékařském nálezu pro posouzení zdravotního stavu ze dne 24. 1. 2020 vypracovaném MUDr. P. jsou uvedeny závěry o tom, že žalobkyně zvládá ZŽP mobilitu a výkon fyziologické potřeby, nezvládá péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. U ZŽP komunikace, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena byl zaznamenán rozpor v tom, že bylo zaškrtnuto jak pole „zvládá“ tak pole „nezvládá“ vždy s poznámkou „dle moment. stavu pac./klien“ 11. V lékařské zprávě vypracované MUDr. M. K. ze dne 7. 1. 2020 dospěla lékařka k závěru, že žalobkyně trpí mírnou kognitivní poruchou. Žalobkyně lékařce uvedla, že si myslí, že to s pamětí není tak strašně, hlavně v noci špatně spí, budí se, dnešní datum znala, přes den se stará o domácnost, o zahradu. Z nálezů dále lékařka uvedla, že je žalobkyně vigilní, lucidní, plně orientovaná, ochotně spolupracuje, mírně roztržitá, bez IP tenze, mírná anxieta, myšlení inkoherentní, apsychotická, bez poruchy vnímání, bez známek hetero či autoagrese, bez sucidiálních ideací či tendencí, osobnost organicky změněná, somnie na medikaci upravena, mírná deteriorace mnest. a kong. funkcí, parciální náhled.

12. Dne 12. 2. 2020 obdržel úřad práce od zmocněnce žalobkyně vyjádření k podkladům rozhodnutí, ve kterých rozporoval datum vzniku závislosti, které mělo být správně uvedeno k 1. 10. 2019. A dále namítal, že jako nezvládnuté ZŽP by měly být určeny i orientace, komunikace a oblékání. Posudkový lékař ČSSZ ve vyjádření k námitkám zmocněnce žalobkyně setrval na původních závěrech.

13. Z prvostupňového rozhodnutí, které vychází z citovaného posudku, vyplývá, že úřad práce přiznal žalobkyni příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od října 2019 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně nebyla podle úřadu práce schopna v období od října zvládat pět ZŽP posuzovaných podle § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 47/2019 Sb. (dále jen „zákon o sociálních službách“), konkrétně mobilitu, stravování, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost.

14. Dne 15. 4. 2020 obdržel úřad práce prostřednictvím zmocněnce žalobkyně blanketní odvolání, s tím, že odvolací důvody budou doplněny do 31. 5. 2020.

15. Posudková komise žalovaného v posudku ze dne 19. 10. 2020, ve kterém vycházela z totožných podkladů rozhodnutí jako úřad práce, dospěla k závěru, že se žalobkyně považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách, neboť není schopna zvládat osm ZŽP, konkrétně mobilitu, orientaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity, péči o domácnost. Posudková komise žalovaného, která vycházela z posudkového spisu OSSZ Mělník, spisu žalovaného a provedeného sociálního šetření, dospěla k závěru, že je žalobkyně v přijatelném standardu schopna pouze slovně komunikovat a zvládá (s odkazem na sdělení praktického lékaře) samostatně výkon fyziologické potřeby. Posudková komise ve svém odlišném hodnocení odkázala na sdělení psychiatra z května 2020, který poukazoval na zavádějící dissimulaci, a na to, že žalobkyně nemá přiměřené duševní kompetence a nebyla by rozhodně schopna samostatně si přichystat vhodné oblečení či zvládat bez iniciace a kontroly tělesnou hygienu. Pro narůstající demenci při Alzheimerově chorobě komunikuje žalobkyně jen omezeně a má stavy dezorientace místem a časem, trpí paměťovou ztrátou.

16. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 13. 11. 2020 zmocněnec žalobkyně rozporoval, že žalobkyně zvládá ZŽP komunikace, a to proto, že žalobkyně nechápe některé otázky, nechápe souvislosti, odpovědi nejsou vždy reálné, rychlosti běžné řeči nedokáže porozumět. Otázky dokáže vyslechnout, ale na dotaz, zda obsahu porozuměla, odpoví ano, aniž by odpověděla. Má třas rukou, což jí komplikuje psaní, ztíženě se jí uchopují psací potřeby. Dále zmocněnec žalobkyně uvedl, že ohledně ovládání mobilního telefonu dokáže žalobkyně pouze zatelefonovat, ale je limitována těžkou nedoslýchavostí. Nakonec zmocněnec žalobkyně poukázal na to, že i v době, než byla podána žádost o příspěvek, a kdy na tom byla žalobkyně daleko lépe, nedokázala adekvátně reagovat například na troubící auto. K vyjádření doložil lékařské zprávy z psychiatrických vyšetření ze dne 17. 5. 2020, 31. 5. 2020, ORL vyšetření ze dne 8. 6. 2020. RTG vyšetření ze dne 18. 5. 2020 a interních a kardiologických vyšetření ze dne 18. 5. 2020 a 11. 11. 2020.

17. Ve zprávě z psychologického vyšetření ze dne 17. 5. 2020 MUDr. C. je uveden závěr se zjištěním, že analýzou použitých psychodiagnostických metod byla zjištěna patologická deteriorace mnestických a kognitivních funkcí do obrazu středně těžké demence, a to v souvislosti s organickým postižením CNS, které se na CT mozku zobrazuje z listopadu 2019 jako mozková atrofie. Lékařka poukázala na to, že žalobkyně působila v ordinaci, poté, co její vnuk odešel, nejistě, bezradně se rozhlížela do prostoru a upínala zrak ke vstupním dveřím, špatně rozuměla otázkám, nevzpomněla si, jestli už někdy psychiatrické vyšetření absolvovala. Uváděla informace neodpovídající skutečnosti (např. že absolvovala vyšetření právě u MUDr. C.). Nepamatovala si názvy léků, které užívá, nevěděla, proč měla ovázanou levou dolní končetinu. Ven kvůli špatné pohyblivosti nechodí, jídlo jí dováží, nákupy zajišťují syn a vnuk, úklid domácnosti provádí 1 měsíčně uklízečka. Prádlo si dle tvrzení žalobkyně obstarává sama, ve volném čase tráví dny na zahrádce. Uvedla, že má dvě děti a dvě vnoučata. Dříve pracovala jako učitelka ZŠ. Po rozhovoru se zmocněncem žalobkyně lékařka zjistila, že žalobkyně neuvádí pravdivé informace (má 4 vnoučata, dcera žalobkyně již zemřela, na zahrádce už více jak rok nepracuje). Zdravotní stav se v posledním půl roce výrazně zhoršil, obtíže s pamětí datuje přibližně od úmrtí manžela a zhoršují se. Zhoršenou má zejména krátkodobou paměť, kdy nepodrží informaci, nepamatuje si, kam jde, co hodlá dělat, nepamatuje si, zda užila léky apod. Bloudí i v domácím prostředí.

18. V lékařské zprávě MUDr. B. ze dne 31. 5. 2020 je uveden závěr, že je žalobkyně velmi starou paní, který má výbornou premorbidní výbavu intelektu, poničenou poměrně rychle postupujícím organickým procesem, navíc je komplikovaná patologickým truchlením, depresí, kterou díky organicitě nemůže zvládnout, je postižena nepochybně ve všech běžných aktivitách všedního dne. Při vyšetření nebo terrainím vyšetření je schopna dissimulovat, což může závažným způsobem zavádět. Je zcela bez náhledu. V podrobnějším popisu stavu žalobkyně je uvedeno, že si nepamatuje, co říkala, ani jméno lékaře, a to ani po opakované prezentaci. Komplikuje jí to mezilidské vztahy, praktický život. Neví, co si kam položila, hledá brýle, ovšem při oslabení zraku je pro organické postižení bezmocná (ve věci sebeobsluhy, orientace a dalších aktivit běžného dne). Není orientována ani časem, při vyšetření nebyla schopna udat ani datum ani měsíc nebo roční dobu, není schopna vysvětlit, proč je na vyšetření.

19. V doplňujícím posudku posudkové komise žalovaného ze dne 3. 12. 2020, ve kterém nad rámec dříve uvedených podkladů zohlednila i lékařské nálezy zaslané zmocněncem žalobkyně, setrvala posudková komise na závěru, že je žalobkyně schopna zvládat komunikaci a výkon fyziologické potřeby. Schopnost zvládat komunikaci blíže neodůvodnila, obecně odkázala na závěry předložených lékařských zpráv, s tím, že svědčí o správnosti původního posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

20. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2020, č. j. MPSV–2020/241142–912, bylo zrušeno v přezkumném řízení pro porušení podmínek řízení.

21. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 28. 12. 2020 zmocněnec žalobkyně zopakoval, že žalobkyně též nezvládá ZŽP komunikace.

22. V doplňujícím posudku posudkové komise žalovaného ze dne 23. 6. 2021 setrvala posudková komise na závěru, že žalobkyně zvládá ZŽP komunikace a výkon fyziologické potřeby. V odůvodnění posudková komise doplnila, že s odkazem na věk žalobkyně (84 let) byla maximalisticky hodnocena způsobilost mobility, ačkoli byla žalobkyně schopna pohybovat se s chodítkem v interiéru samostatně. Za nezvládnutou oblast byly určeny i osobní aktivity, jedná se o duplicitní posouzení, protože jsou omezeny z důvodu omezené orientace a mobility. Ohledně komunikace pak nesouhlasila s námitkami zmocněnce s tím, že např. nebezpečné situace vyvolané neporozuměním situace např. troubení automobilu náleží do oblasti orientace nikoli komunikace. Při užívání mobilního telefonu pak posudková komise zohlednila věk žalobkyně s tím, že psaní SMS zpráv není samozřejmá dovednost. Nakonec doplnila, že IV stupeň závislosti bývá přiznáván pacientům vyloženě azylového typu.

23. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 1. 7. 2021 zmocněnec žalobkyně nesouhlasil se závěry posudkové komise žalovaného s tím, že považuje za nezvládnutou ZŽP komunikace a zopakoval argumenty uvedené ve vyjádření ze dne 28. 12. 2020.

24. V doplňkovém posudku posudkové komise žalovaného ze dne 31. 8. 2021 dospěla posudková komise k závěru, že v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020 byla žalobkyně závislou osobou ve druhém stupni s tím, že zvládala ZŽP oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity. Od 17. 5. 2020 k datu jednání pak vyhodnotila žalobkyni jako osobu závislou ve třetím stupni závislosti, neboť zvládala toliko ZŽP tělesnou hygienu a výkon fyziologické potřeby. V období od 31. 10. 219 do 16. 5. 2020 nehodnotila posudková komise jako nezvládnuté osobní aktivity, u kterých má za to, že odpovídají věku a prostředí, žalobkyně nepotřebovala dopomoc s úředními záležitostmi každodenně a žila sama, navštěvovala ji sousedka, vnuk za ni jezdil 2–3x týdně dle potřeby. Ke konstatování nezvládnutých dalších ZŽP neshledala posudková komise v tomto období žádné objektivní důvody, které by vyplývaly ze zdravotního stavu žalobkyně. S odkazem na zprávu z psychologického vyšetření ze dne 17. 5. 2020, ve které bylo popsáno výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, dospěla k závěru, že se předpokládá dopomoc v oblasti oblékání (žalobkyně si nebude schopna vybrat oblečení přiměřené okolnostem). Naopak neshledala, že by byly jakkoli popsány problémy s výkonem fyziologických potřeb nebo hygieny, a to ani okrajově, proto měla posudková komise za to, že nelze ani okrajově vydedukovat, že žalobkyně ztratila základní hygienické návyky. Za hraniční považovala schopnost zvládat osobní aktivity. Proto hodnotila tuto oblast ve prospěch žalobkyně, jako nezvládnutou, s tím, že poukazovala na hodnotu MMSE 16b. Posudková komise dále uvedla, že je seznámena s rychle se zhoršujícím zdravotním stavem žalobkyně a doporučila tak, aby při dalším zhoršení zdravotního stavu požádala žalobkyně na úřadu práce o nové posouzení spolu s novým sociálním šetřením a doložila zhoršený zdravotní stav novými lékařskými nálezy.

25. Ve vyjádření k podkladům ze dne 8. 9. 2021 zmocněnec žalobkyně namítal, že posudek posudkové komise ze dne 31. 8. 2021 obsahuje prvky libovůle a porušuje princip předvídatelnosti a ochrany legitimního očekávání. Zmocněnec žalobkyně namítal, že rozporoval toliko nezvládání ZŽP komunikace (nad rámec již uznaných nezvládaných aktivit), avšak posudková komise přehodnotila i zvládání jiných ZŽP, s tím, že nově neuznala jako nezvládnuté ZŽP, které byly v minulosti již několikrát a trvale uznané právě jako nezvládnuté, např. tělesná hygiena, oblékání a obouvání, osobní aktivity. Zmocněnec žalobkyně namítal, že jsou na posudky kladeny požadavky na celistvost, úplnost a přesvědčivost, což ovšem posudek ze dne 31. 8. 2021 nesplňuje, když oproti zpracovatelům posudků ze dne 19. 10. 2020, 3. 12. 2020 a 23. 6. 2021 dospěla komise k opačnému závěru ohledně zvládání ZŽP tělesná hygiena. Rozpor v posudcích nebyl přesvědčivě odstraněn. Dne 10. 9. 2021 doručil zmocněnec žalobkyně žalované potvrzení o poskytování sociálních služeb žalobkyni ze dne 10. 9. 2021, s tím, že je žalobkyni poskytována pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek), pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu (pomoc při úkonech osobní hygieny), pomoc při zajištění chodu domácnosti (běžný úklid, údržba domácnosti).

26. Dne 15. 9. 2021 v čase od 9:05 do 10:45 hodin proběhlo sociální šetření. Šetření byl přítomen vnuk žalobkyně, jakožto její zmocněnec. Ze záznamu ze sociálního šetření vyplývá, že za žalobkyní dochází denně a je dostupný na telefonu, dále za žalobkyní dochází její syn a pečovatelská i zdravotní služba. Denně se u žalobkyně zastaví minimálně 4 osoby. Šetření probíhalo rozhovorem s žalobkyní za účasti jejího zmocněnce, avšak jejich tvrzení se rozcházela, proto hovořila sociální pracovnice nejprve s žalobkyní, následně s jejím zmocněncem. Podrobné záznamy jsou sepsány pro oblast mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, stravování, péče o zdraví, komunikace a orientace. Během šetření se dostavila za žalobkyní i pečovatelská služba, která přišla žalobkyni pomoci s hygienou. Pečovatelská služba dojíždí 3x týdně, zmocněnec žalobkyně plánuje rozšíření na 5x týdně. Aktuální pečovatelská služba funguje asi rok, předchozí pečovatelská služba byla zajištěna již v době podání žádosti, cca od roku 2019. V této době používala žalobkyně inkontinenční pomůcky a měla potíže se zvládáním ZŽP. Minimálně 5 let je zajištěna zdravotní domácí péče, která dochází 3x týdně. Žalobkyně je dle šetření nesoběstačná, potřebuje pomoc dalších osob, alespoň částečnou, při všech úkonech ZŽP. Pečovatelskou službu má zřízenou již několik let a využívá ji.

27. V doplňkovém posudku posudkové komise ze dne 2. 11. 2021 dospěla posudková komise k závěru, že v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020 byla žalobkyně závislou osobou ve druhém stupni s tím, že zvládala ZŽP oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity. Od 17. 5. 2020 do 14. 9. 2021 pak vyhodnotila žalobkyni jako osobu závislou ve třetím stupni závislosti, neboť zvládala toliko ZŽP tělesnou hygienu a výkon fyziologické potřeby a od 15. 9. 2021 k datu jednání vyhodnotila žalobkyni jako osobu závislou ve čtvrtém stupni, tj. zcela závislou na pomoci jiné osoby, neboť nezvládala již žádnou ze ZŽP. V odůvodnění posudková komise uvedla, že v plném rozsahu setrvává na původním posouzení, ve kterém bylo dvěma výroky s uvedenými daty zohledněna neschopnost žalobkyně vykonávat sebeobslužné aktivity. Od data sociálního šetření pak bylo zjištěno nezvládání všech ZŽP v přiměřeném standardu. Dřívější přiznání příspěvku na péči ve čtvrtém stupni závislosti není podle posudkové komise podloženo nálezy ve zdravotní dokumentaci. Pokud subjektivně uváděné skutečnosti nejsou podepřeny medicínskými objektivně zjištěnými fakty, nemohou být akceptovány. Posudková komise uvedla, že ve svém hodnocení odstranila nadhodnocení předchozí posudkové komise z posudků ze dne 19. 10. 2020, 3. 12. 2020 a 23. 6. 2021, které byly podle aktuálního složení posudkové komise nadhodnocené. Posudková komise se také vyjádřila k předloženému potvrzení o poskytování pečovatelské služby, které podle posudkové komise neobsahovalo informaci o tom, od kdy a v jakém časovém rozsahu (zda každodenně) je péče poskytována. Do sociálního šetření zmocněnec žalobkyně uvedl, že jezdí pečovatelská služba 3x týdně a zvažuje možnost požádat o péči 5x týdně. Pro přiznání potřeby jako nezvládnuté, je třeba prokázat každodenní nezbytnou dopomoc. V době rozhodné pro posouzení, tedy k datu 31. 10. 2019, žila žalobkyně sama, vnuk za ní jezdil 2–3x týdně, sociální služba dojížděla 3x týdně a z tohoto pohledu je zmocněncem žalobkyně uváděná každodenní dopomoc v 9 sledovaných aktivitách nekorelující se skutečností.

28. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 23. 11. 2021 doplnil potvrzení o poskytování sociální služby, tak že bylo uvedeno, že je služba poskytována od dubna 2021. Dále rozporoval skutečnosti zjištěné při sociálním šetření dne 5. 12. 2019, které podle zmocněnce žalobce obsahuje údaje, které se nezakládají na skutečnosti (četnost návštěv, pečující osoby, informace o sousedce – toto bylo zaznamenáno do nového sociálního šetření dne 15. 9. 2021) a dále nebylo toto šetření podepsáno žalobkyní. Do spisu doložil strojově nepřepsané sociální šetření ze dne 5. 12. 2019 a ze dne 15. 9. 2021 pro porovnání podpisů. Podle zmocněnce žalobkyně nebyly sledované aktivity zvládané ve stejném rozsahu jako při šetření ze dne 15. 9. 2021 byť zcela jistě s určitou progresí. Pro prokázání tohoto tvrzení sdělil, že do 5. 12. 2021 doplní do spisu potvrzení od předchozí pečovatelské služby a informace od obvodního lékaře. Zmocněnec žalobkyně výslovně uvedl:„(…) pokusím se zaurgovat, abych zvládl doložit do konce příštího týdne, tj. 5. 12. 2021. Následně bude vyjádření rozšířeno.“ 29. Dne 26. 11. 2021 odeslala pověřená úřednice žalovaného vyjádření zmocněnce žalobkyně společně se smlouvou o poskytování sociálních služeb MUDr. K. k vyjádření s odkazem na vypracovaný posudek ze dne 2. 11. 2021. Tentýž den obdržela odpověď od MUDr. K., která uvedla, že v doloženém vyjádření nenalezla žádný argument pro změnu posudkového rozhodnutí s tím, že tvrzení uváděná zmocněncem žalobkyně by musela být podložena lékařskými nálezy, které při opakovaně prostudované dokumentaci nalezeny nebyly. Toto vyjádření nebylo zmocněnci žalobkyně zasláno ani nebyl o sdělených skutečnostech jinak vyrozuměn.

30. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že výrokem I. se od října 2019 do dubna 2020 přiznává žalobkyni příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně podle § 4 odst. 1, § 8, § 9, § 11 a § 13 zákona o sociálních službách, výrokem II. se od května 2020 do srpna 2021 zvyšuje žalobkyni příspěvek na péči ze 4 400 Kč na 12 800 Kč podle § 14 odst. 3 zákona o sociálních službách a výrokem III. se žalobkyni od září 2021 zvyšuje příspěvek na péči z 12 800 Kč na 19 200 Kč měsíčně podle § 14 odst. 3 zákona o sociálních službách. V odůvodnění žalovaný shrnul průběh správního řízení a ocitoval závěry posudku posudkové komise.

31. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Soud přitom v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který existoval v době vydání napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci vyjádřili ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlas (žalobkyně výslovně, žalovaný mlčky).

32. Nejprve se soud zabýval žalobními body, ve kterých žalobkyně rozporovala, že žalovaný rozhodl o neodůvodněném (blanketním) odvolání, a nevypořádal zároveň odvolací námitky a neumožnil jí vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům pro jeho vydání. Žalobní body vztahující se k rozhodnutí o blanektním odvolání a nevypořádání odvolacích námitek jsou ve své podstatě rozporné. Buď nastal takový skutkový stav, že bylo podáno blanketní odvolání, které nebylo doplněno, přesto o něm bylo rozhodnuto, pak ale nemůže dojít k nevypořádání odvolacích námitek, pokud nebyly žádné odvolací námitky žalovanému sděleny. Anebo může nastat situace, že je sice podáno blanketní odvolání, které je následně (byť z iniciativy žalobkyně a nikoli na výzvu žalovaného) doplněno, a tyto námitky nejsou řádně vypořádány. Pak ale není rozhodováno o blanketním odvolání. Obecně platí, je–li podáno blanketní odvolání, má správní orgán povinnost vyzvat odvolatele ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění, z jakých důvodů je odvolání podáváno (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2012, č. j. 78 A 12/2012–27). Pokud ale žalobkyně doplní odvolání z vlastní iniciativy, aniž by k tomu byla žalovaným vyzvána, dojde ke zhojení vady řízení, resp. nemá již vliv na případnou zákonnost rozhodnutí to, že nebyla k tomuto doplnění formálně vyzvána přímo žalovaným, neboť je podstatné, že byl žalovaný seznámen s odvolacími důvody žalobkyně.

33. Z výše rekapitulovaného skutkového stavu je patrné, že žalobkyně podala prostřednictvím svého zmocněnce dne 14. 4. 2020 blanketní odvolání, avšak již ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 23. 11. 2020 sdělila i důvody, pro které nesouhlasila s hodnocením zvládání určitých ZŽP. Zmocněnec žalobkyně přitom v tomto vyjádření výslovně odkazoval na odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, se kterým spojoval právě i námitku nezvládání ZŽP komunikace, a to k datu 31. 10. 2019. Tímto podáním tak zmocněnec žalobkyně prokazatelně doplnil blanketní odvolání o konkrétní odvolací důvod. Ve vyjádření ze dne 28. 12. 2020 pak zopakoval argumentaci ohledně nezvládání ZŽP komunikace (rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2020, č. j. MPSV–2020/241142–912, kterým bylo zasaženo do práv žalobkyně tím, že bylo vydáno před uplynutím lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, bylo v přezkumném řízení zrušeno, tato procesní vada tak byla zhojena). V dalším vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 1. 7. 2021 zmocněnec žalobkyně opět namítal nezvládání ZŽP komunikace. Ve vyjádření ze dne 8. 9. 2021 pak namítal rozpory v posudcích posudkové komise žalovaného. Toto podání doplnil ještě i dne 10. 9. 2021. Poslední vyjádření zaslal zmocněnec žalobkyně žalovanému dne 23. 11. 2021. Ze zjištěného skutkového stavu je tak patrné, že žalovaný nerozhodoval o blanketním odvolání žalobkyně, neboť původně podané blanketní odvolání bylo prostřednictvím několika vyjádření k podkladům rozhodnutí doplněno. Tento žalobní bod tak není důvodný.

34. Odlišná je ovšem situace ohledně posouzení žalobního bodu, ve kterém žalobkyně namítala, že neměla možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke všem podkladům pro jeho vydání. Žalobkyně s tímto bodem spojovala zejména pochybení žalovaného, který ji neupozornil na doplnění spisu o vyjádření lékařky posudkové komise žalovaného, resp. po doplnění spisu žalovaný nezaslal žalobkyni novou výzvu s poučením o možnosti seznámit se i s těmito podklady rozhodnutí. A dále žalovanému vytýkala, že nevyčkal na doplnění důkazů, které navrhla ve vyjádření ze dne 23. 11. 2021, a které hodlala doplnit do 5. 12. 2021. Žalovaný totiž před uplynutím této lhůty vydal napadené rozhodnutí.

35. Podle § 36 správního řádu, nestanoví–li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastnící činit své návrhy (odst. 1). Nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (odst. 3 první věta).

36. Ze správního spisu je patrné, že byla žalobkyně prostřednictvím svého zmocněnce opakovaně poučována o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a o právu vyjádřit se k nim, a to vždy ve lhůtě 5 dnů od doručení poučení. Toto poučení se žalobkyni dostalo vždy, když byl zpracován posudek o zdravotním stavu žalobkyně resp. jeho doplnění. Naposledy byla žalobkyně takto poučena ve vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 1. 9. 2021, č. j. MPSV–2021/175928–912, které bylo zmocněnci žalobkyně doručeno až dne 3. 11. 2021, s tím, že žalobkyně může těchto svých práv využít právě ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne doručení vyrozumění. Žalovaný nijak nepoučil žalobkyni o tom, v jaké lhůtě se chystá rozhodnout. Naopak vyhověl žádosti zmocněnce žalobkyně o přerušení řízení z důvodu seznámení se s podklady rozhodnutí. Řízení bylo za tímto účelem přerušeno do 21. 11. 2021. Ve vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 23. 11. 2021, č. j. MPSV–2021/185684–912, opět nebyla uvedena žádná informace o tom, v jaké lhůtě se žalovaný chystá ve věci rozhodnout. Z vyjádření zmocněnce žalobkyně ze dne 23. 11. 2021, doručeném žalovanému dne 26. 11. 2021, je pak patrné, že chce zmocněnec žalobkyně do 5. 12. 2021 doplnit do spisu důkazy, které měly prokazovat nezvládání konkrétních ZŽP žalobkyní již k datu prvního sociálního šetření. Žalovaný nijak zmocněnce žalobkyně nevyrozuměl o tom, že chce před uplynutím této lhůty o věci rozhodnout a nevyzval zmocněnce žalobkyně k doložení označených důkazů v kratší lhůtě. Zároveň toto vyjádření zmocněnce žalobkyně zaslal žalovaný posudkové lékařce žalovaného MUDr. K., která s ohledem na to, že nebyly předloženy k uvedeným tvrzením i konkrétní lékařské zprávy, setrvala na původním posudkovém závěru.

37. Žalovaný tedy, jednak nevyčkal předložení listinných důkazů, ale ani zmocněnce žalobkyně nevyrozuměl o tom, že hodlá ve věci rozhodnout před 5. 12. 2021, a navíc měl žalovaný z vyjádření MUDr. K. k dispozici podmíněnou informaci o tom, že tvrzení zmocněnce žalobce uvedená ve vyjádření ze dne 23. 11. 2021 nemají vliv na dřívější posudkové závěry, avšak proto, že nebyla tato tvrzení podložena lékařskými zprávami. Žalovaný si tak mohl a měl být vědom toho, že předložení avizované lékařské zprávy (případně předložení potvrzení pečovatelské služby) může mít vliv na skutkové závěry posudkové komise o zdravotním stavu žalobkyně. Ačkoli má soud za to, že měla žalobkyně resp. její zmocněnec dostatek času pro předložení označených důkazů, tak ve spojení s vyjádřením MUDr. K., které nebylo navíc zmocněnci žalobkyně dáno na vědomí, měl žalovaný buď vyčkat na předložení avizovaných listin, anebo měl vyzvat zmocněnce žalobkyně k předložení těchto listin v kratší lhůtě. Pokud by došlo pouze k tomu pochybení, že by žalovaný nevyrozuměl žalobkyni (jejího zmocněnce) o vyjádření posudkové lékařky, že jeho vyjádření ze dne 23. 11. 2021 nemá vliv na posudkový závěr o zdravotním stavu žalobkyně a skutková zjištění by nebyla nijak doplněna a měněna, nemohlo by mít toto pochybení žalovaného samo o sobě za následek nezákonnost rozhodnutí, avšak ve spojení s tím, že se posudková lékařka vyjádřila podmíněně k možné změně skutkového stavu (závěru o zdravotním stavu žalobkyně), tj. aby došlo ke změně, musel by zmocněnec žalobkyně svá tvrzení podložit, což ovšem hodlal do 5. 12. 2021 učinit, a posudková lékařka tak připustila, že by podložení uvedeních tvrzení lékařskými zprávami mohlo mít vliv na posudkové závěry, a žalovaný byl seznámen s tím, že chce zmocněnec žalobkyně konkrétní lékařskou zprávu a potvrzení pečovatelské služby doložit, měl vyčkat na předložení označených důkazů, resp. měl vyzvat zmocněnce žalobkyně k jejich předložení v kratší lhůtě, pokud měl za to, že lhůta do 5. 12. 2021 je příliš dlouhá a hodlal rozhodnout v dřívějším termínu.

38. Za těchto okolností nemohl mít žalovaný za to, že vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu. Žalovaný pochybil, když žalobkyni nevyrozuměl o novém podkladu rozhodnutí (vyjádření MUDr. K.) a zároveň ani nevyčkal na předložení označených důkazů, resp. nevyzval žalobkyni k jejich předložení s ohledem na skutečnost, že hodlá ve věci rozhodnout před 5. 12. 2021. Toto pochybení je podstatným porušením ustanovení o řízení (§ 36 správního řádu), které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, soud proto rozhodl tak, že podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

39. Zbývající část žaloby se týkala námitek ohledně nesprávně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, resp. vyhodnocení, které ZŽP k jakému datu byly nezvládnuté.

40. Podle § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách má nárok na příspěvek na péči osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání ZŽP v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 […].

41. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest ZŽP, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm ZŽP, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset ZŽP, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

42. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti na pomoci jiné osoby hodnotí schopnost zvládat těchto deset ZŽP: „mobilita“, „orientace“, „komunikace“, „stravování“, „oblékání a obouvání“, „tělesná hygiena“, „výkon fyziologické potřeby“, „péče o zdraví“, „osobní aktivity“ a „péče o domácnost“.

43. Podle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat ZŽP; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

44. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách musí pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat ZŽP v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

45. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“) se schopnost osoby zvládat ZŽP pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé ZŽP vymezeny v příloze č. 1 této vyhlášky.

46. Podle § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky se za neschopnost zvládání ZŽP považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání ZŽP se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění ZŽP v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání ZŽP v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

47. Podle § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat ZŽP posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání ZŽP a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí ZŽP. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

48. Podle § 2a prováděcí vyhlášky platí, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat ZŽP vymezena v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky, není schopna tuto konkrétní ZŽP zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

49. Podle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky jsou ZŽP „stravování“, „tělesná hygiena“ a „výkon fyziologické potřeby“ vymezeny následujícím způsobem: e) Oblékání a obouvání:Za schopnost zvládat tuto ZŽP se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřeně okolnostem, rozeznat rub i líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. f) Tělesná hygiena:Za schopnost zvládat tuto ZŽP se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. i) Osobní aktivity:Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržovat denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

50. Napadenému rozhodnutí musí soud vytknout, že doslovně přebírá odůvodnění vyslovené v posudku a doplňujících posudcích posudkové komise žalovaného, aniž by k nim v zásadě něco dodalo, a to navzdory tomu, že žalobkyně namítala vzájemnou rozpornost doplněných posudkových hodnocení, jejich nepřesvědčivost a překvapivost a zpochybňovala tak závěry tvořící přebírané odůvodnění posudku.

51. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2017, čj. 5 Ads 80/2016–22, shrnul judikaturu vztahující se k problematice posuzování zdravotního stavu při rozhodování o příspěvku na péči a uvedl zde, že pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. V řízeních, v rámci nichž je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek posudkové komise žalovaného, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 4 Ads 57/2009–53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014–24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013–34). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014–28). V souladu s § 2a prováděcí vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014–37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a prováděcí vyhlášky). Jestliže na základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013–32). Vyplývají–li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014–37). Postaví–li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013–25). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013–25).

52. V nyní posuzovaném případě dospěly správní orgány na základě příslušných posudků k odlišným závěrům ohledně nezvládání některých ZŽP, přičemž v rámci odvolacího řízení dospěla postupně i posudková komise žalovaného k odlišným závěrům ohledně nezvládání některých ZŽP žalobkyní. Oproti posudkovému lékaři OSSZ dospěla posudková komise ve všech případech k závěru, že žalobkyně nezvládá ZŽP orientace, a naopak zcela opačně hodnotila posudková komise žalovaného zvládnutí ZŽP tělesná hygiena, kterou považovala ve třech posudcích za nezvládnutou, ve čtvrtém (třetím doplňujícím) posudku hodnotila tuto ZŽP za zcela zvládnutou a v pátém (čtvrtém doplňujícím) posudku upřesnila, že je tato ZŽP nezvládnutá až od 15. 9. 2021. Rozporné hodnocení bylo i v ZŽP osobní aktivity, pro které posudková komise třikrát dospěla k závěru shodnému s posudkovým lékařem OSSZ, že žalobkyně tuto ZŽP nezvládá, a až v posudcích ze dne 31. 8. 2021 a 2. 11. 2021 dospěla k závěru, že do 16. 5. 2020 tuto ZŽP žalobkyně zvládala.

53. Ačkoli je pravda, že bylo na žalobkyni, aby v uplatněných námitkách tvrdila a na podporu svých tvrzení předložila konkrétní důkazy ohledně ne/zvládání konkrétní ZŽP, tak nelze přehlédnout, že posudková komise žalovaného ve třech po sobě jdoucích hodnoceních konstatovala, že žalobkyně nezvládá toliko ZŽP komunikaci a výkon fyziologické potřeby. Žalobkyně tak logicky nemusela uvádět žádné argumenty, které by potvrzovaly, že aktivity, jejichž nezvládání již bylo uznáno, skutečně nezvládá. Naopak bylo na žalobkyni, aby v případě, že nesouhlasila se závěrem posudkové komise o zvládání ZŽP komunikace, uváděla argumenty svědčící o této skutečnosti. Ostatně s argumentací ohledně nezvládání ZŽP komunikace byla následně dokonce úspěšná, když se v posudku posudkové komise ze dne 31. 8. 2021 podává, že žalobkyně tuto ZŽP nezvládá. Avšak posudková komise oproti dřívějším závěrům nově neuznala jako nezvládané ZŽP oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a osobní aktivity, aniž by se ale podrobně k těmto závěrům vyjádřila. Pakliže posudková komise žalovaného dospěla po opakovaných doplněních k jinému závěru ohledně ne/zvládání konkrétní ZŽP v neprospěch žalobkyně, aniž by podrobně vyvrátila své vlastní závěry z dřívějších posudků, byla povinna tento svůj závěr podrobně a přesvědčivě odůvodnit, zvláště za situace, kdy nepoukazovala na žádná nová skutková zjištění dostupná z lékařských zpráv, která by dřívější závěry vyvracela.

54. Instrukce náměstkyně MPSV pro řízení sociálně pojistných systému č. 15/2016, vydaná pod č. j. MPSV–2016/167372–740 (dále jen „instrukce“) představuje deklarovanou správní praxi žalovaného, přičemž v čl. 5 principy hodnocení schopnosti zvládnout ZŽP v odstavci 8 je uvedeno, že„[v]ýsledek hodnocení jednotlivých ZŽP pro účely stanovení stupně závislosti musí odrážet rozsah duševních (týkajících se zejména chování, emotivity, schopnosti abstrakce), mentálních (zejména rozhodovací a poznávací souvislosti), tělesných a smyslových funkčních schopností posuzované osoby ve vztahu k DNZS. Jejich hodnocení (schopnost zvládat či neschopnost zvládat ZŽP) by mělo spolu vzájemně korespondovat, neboť k zvládání některých ZŽP a řady aktivit, kterými se ZŽP vymezují, je potřebný obdobný rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností.“V tomto ohledu považuje soud za podstatné upozornit na to, že posudková komise zhodnotila jako zvládnutou ZŽP osobní aktivity v období, kdy konstatovala jako nezvládnuté ZŽP orientace, komunikace, stravování či mobilita, ačkoli již i v minulosti konstatovala, že ZŽP osobní aktivity není zvládnutá právě z důvodu nezvládnutí orientace amobility.

55. Z přílohy č. 1 písm. i) prováděcí vyhlášky se přitom podává, že za schopnost zvládat ZŽP osobní aktivity se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržovat denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. Již v záznamu ze sociálního šetření ze dne 5. 12. 2019 je patrné, že žalobkyně nemá styky se společenským prostředím, a pouze si čte, případně sleduje TV, hodně pospává. Není schopna si vyřizovat své záležitosti, vyřizuje je za ni vnuk. Schopnost plánovat si a uspořádat si denní program nebyla vůbec vyplněna. Z ostatních zaznamenaných položek je pak patrné, že se žalobkyně už v tuto dobu neorientovala místem, někdy se pletla i v domácím prostředí, dokázala přijímat jen jednoduché zprávy. Bez pomoci si neotevřela nápoj, ani nerozdělila stravu na menší kousky, případně si nepřemístila nápoj nebo stravu na místo konzumace. Aby mohla být ZŽP osobní aktivity považována za zvládnutou, je třeba posuzovat schopnost zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku žalobkyně. Byť lze přihlédnout k pokročilému věku žalobkyně a nelze předpokládat, že by se v tomto věku zapojovala například do fyzicky náročných aktivit (například fyzicky náročné cestování, nebo různé druhy sportu), tak je ale zároveň přiměřené, pokud i nadále osoby vysokého věku udržují nebo jsou schopny udržovat sociální vazby, např. přátelské vztahy se sousedy, případně se věnují drobným pracím na zahrádce aj. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které doslovně přejímá závěry posudkové komise, přitom není zřejmé, na základě čeho dospěl žalovaný (posudková komise) k závěru, že je žalobkyně právě ZŽP osobní aktivity schopna, když ani nevycházela ven, přestože se v minulosti věnovala zahrádce, a zjevně to pro ni byla aktivita běžná. Žalobkyně pak rozuměla toliko jednoduchým zprávám a zjevně se již ani dobře neorientovala minimálně místem (občas měla obtíže i v orientaci v domácím prostředí). I s ohledem na potíže se stravováním lze předpokládat obtíže např. při sousedské návštěvě, kdy by sama nebyla schopna připravit například ani kávu/čaj ale ani se obsloužit při konzumaci jídla, při které potřebovala pomoc jiné osoby (s nakrájením jídla případně jeho přemístěním). Ačkoli jsou některé aktivity hodnoceny samostatně v jiných položkách, tak i instrukce stanovuje, že by mělo hodnocení zvládnutí ZŽP spolu vzájemně korespondovat. Pokud tedy dospěje posudková komise (žalovaný) k závěru, že určitá osoba nezvládá ZŽP mobilitu, orientaci ani komunikaci, je třeba řádně odůvodnit, z jakého důvodu je schopna zvládat osobní aktivity, která je svým způsobem v mnoha ohledech ovlivněna činnostmi spojenými se ZŽP mobilita, orientace i komunikace, zvlášť za situace kdy v minulosti považovala posudková komise žalovaného ZŽP osobní aktivity za nezvládnutou.

56. Posudkové závěry posudkové komise ze dne 31. 8. 2021 doplněné dne 2. 11. 2021 se ohledně zvládání ZŽP v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020 významně opírají o psychiatrické vyšetření ze dne 7. 1. 2020, ovšem již v této zprávě jsou uvedeny informace, které jsou následujícími vyšetřeními negovány, resp. značně zpochybňovány. V této zprávě je například uvedeno, že se žalobkyně stará o domácnost a o zahradu, ovšem ze zprávy ze 17. 5. 2020 vyplynulo, že žalobkyně nebyla na zahrádce již více než rok (tedy již v době vyšetření dne 7. 1. 2020 nevykonávala aktivitu péče o zahrádku). V lékařském nálezu ze dne 24. 1. 2020 je pak uvedeno, že péči o domácnost zajišťuje rodina, čímž je opět negováno zjištění ze dne 7. 1. 2020. Lékař ve zprávě ze dne 31. 5. 2020 přitom upozorňoval na možnou dissimulaci žalobkyně s ohledem na výbornou premorbidní výbavu intelektu. Posudková komise přitom pouze jednou větou uvedla, že ZŽP osobní aktivity nehodnotí v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020 jako nezvládnuté z důvodu, že odpovídají věku a prostředí, dopomoc s úředními záležitostmi nepotřebovala každodenně, žila sama, navštěvovala ji sousedka, vnuk jezdil 2–3x týdně dle potřeby. Posudková komise resp. žalovaný se následně nedostatečně vypořádali s tím, že v předchozích posudcích byla na základě totožných podkladů uvedená ZŽP vyhodnocena jako nezvládnutá. Zároveň soud nepovažuje v posuzovaném případě za dostatečné uvedení informace ohledně zvládání ZŽP osobní aktivity, že žalobkyni navštěvovala sousedka. Z podkladů, které jsou založeny ve správním spise, není zřejmé, zda sousedka žalobkyni navštěvovala ze společenských důvodů anebo pouze z důvodu výpomoci v domácnosti (ze zprávy ze sociálního šetření je patrné, že měla sousedka pomáhat žalobkyni s organizací oblečení, což ale nelze považovat za případné naplnění aktivity v rámci ZŽP osobní aktivity). Z podkladů je také patrné, že v minulosti trávila žalobkyně čas na zahrádce, což lze považovat právě za aktivitu odpovídající prostředí, ve kterém žila (domek se zahradou), avšak z podkladů pro rozhodnutí je zároveň také patrné, že již několik let na zahrádce nepracuje, aniž by se žalovaný vypořádal s tím, zda je či není tato skutečnost důsledkem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně.

57. Podle soudu tak nelze výše citované odůvodnění zvládání ZŽP osobní aktivity považovat za dostatečné, neboť se nevypořádává konkrétním způsobem s individuální situací žalobkyně tak, jak je patrná ze správního spisu. Posudková komise ani neuvedla, jaké aktivity hodnotí jako přiměřené věku žalobkyně a prostředí, ve kterém žije. Neuvedla ani nic k případnému sociálnímu kontaktu žalobkyně s jinými osobami, byť bývá běžné, že i lidé ve vyšším a pokročilém věku udržují sociální kontakt se svým okolím. Z obecné informace, že žalobkyni navštěvovala sousedka, nelze seznat, zda se jednalo o společenské návštěvy nebo výpomoc z důvodu, že již nebyla žalobkyně schopna si některé věci obstarat (v informacích ze záznamu ze sociálního šetření je přitom výslovně uvedeno, že s péčí vypomáhá také sousedka, která se denně zastaví a dohlédne na žalobkyni, blíže je specifikována činnost: organizace oblečení, úklid, kontrola léků). V tomto případě tak nelze posudek považovat za úplný a přesvědčivý. Posudková komise nedostatečně odůvodnila závěr, kterým změnila hodnocení v neprospěch žalobkyně, a to poté, kdy již ve třech předchozích posudcích (jejich doplněních) konstatovala, že ZŽP osobní aktivity je žalobkyní nezvládnutá. Komise jednak neuvedla, na základě čeho má tuto ZŽP za zvládnutou, ale navíc se ani nevypořádala s indiciemi svědčícími o tom, že tato aktivita zvládnutá není. Žalobkyně se již nevěnovala ani aktivitě, která pro ni byla dříve běžná – práce na zahrádce, a navíc ani nevycházela z domu, měla obtíže s komunikací, orientací a sousedka za ní docházela, dle zprávy ze sociálního šetření ze dne 5. 12. 2019 nikoli ze společenských důvodů (udržování sociálního kontaktu), ale z důvodu výpomoci žalobkyni. Zdejší soud upozorňuje na to, že je třeba zvládání této ZŽP hodnotit nejen ve vztahu k přiměřeným a obvyklým aktivitám pro daný věk, kdy lze souhlasit s tím, že například sledování TV a čtení knih jsou činnosti pro osoby vyššího věku zcela obvyklé, ovšem je také třeba tento stav hodnotit ve vztahu k období před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který má za následek neschopnost zvládat tuto ZŽP. V této části tak považuje soud žalobu za důvodnou.

58. Ohledně zvládání ZŽP oblékání a obouvání a tělesná hygiena pak posudková komise pouze pro období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020 obecně konstatovala, že k uznání dalších ZŽP jako nezvládnutých neshledala žádné objektivní důvody vyplývající ze zdravotního stavu žalobkyně, protože nebyla prokázána příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat tyto ZŽP v přijatelném standardu, případně s použitím facilitátorů. Přitom v posudku ze dne 19. 10. 2020 výslovně odůvodnila, proč se posudková komise neztotožnila s posudkovým závěrem posudkového lékaře OSSZ, který opíral své závěry ohledně zvládání této ZŽP o zprávu ze sociálního šetření, na základě kterého bylo konstatováno, že žalobkyně tuto ZŽP zvládá. Posudková komise v posudku ze dne 19. 10. 2020 odkázala na sdělení psychiatra z května 2020, který upozorňoval na zavádějící dissimulaci žalobkyně a to, že žalobkyně nemá přiměřené duševní kompetence. Podle dřívějších závěrů posudkové komise tak nebyla žalobkyně rozhodně schopna samostatně si přichystat vhodné oblečení. Posudková komise tyto závěry potvrdila i v doplňujícím posudku ze dne 3. 12. 2020 a v posudku ze dne 23. 6. 2021 ještě upřesnila, že osobní aktivity považuje za nezvládnuté z důvodu omezené orientace a mobility. Posudková komise se v doplňujícím posudku ze dne 31. 8. 2021 těmito závěry již nijak nezabývala a neuvedla, na základě čeho nepovažuje informaci psychiatra z května 2020 o možné dissimulaci žalobkyní za významnou. Závěry psychiatrického vyšetření ze dne 31. 5. 2020 zohlednila pro oblast oblékání a obouvání až s účinností od 17. 5. 2020, přestože se v lékařské zprávě uvádělo i hodnocení o možné dissimulaci. Posudková komise naznala, že lze takový stav hodnotit jako významně zhoršený s velkým dopadem na ADL aktivity, kdy se již předpokládá dopomoc i v oblasti oblékání. Již ale neuvedla, proč se nepředpokládá s ohledem na uvedený zhoršený zdravotní stav dopomoc i v oblasti výkonu tělesné hygieny, případně proč je možné považovat tuto ZŽP za nezvládnutou až od 17. 5. 2020 a ne i dříve, když právě psychiatr upozorňoval na možnou dissimulaci. Soud proto dává žalobkyni i v této části za pravdu a nepovažuje závěry o zvládání ZŽP oblékání a obouvání a tělesná hygiena v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020 a od 17. 5. 2020 do 14. 9. 2021 za přezkoumatelně odůvodněné.

59. Nakonec soud ve vztahu k pochybnostem ohledně údajů uvedených v protokolu o místním šetření ze dne 5. 12. 2019 konstatuje, že nepovažuje za vadu, když byl protokol podepsán zmocněncem žalobkyně, nikoli výslovně žalobkyní, když už v době konání sociálního šetření byl zmocněnec žalobkyně k zastupování žalobkyně zmocněn. Ve správním spise je založena plná moc ze dne 2. 12. 2019 a sociální šetření proběhlo dne 5. 12. 2019. Soudu není zřejmé, proč by zmocněnec žalobkyně podepisoval protokol o provedeném šetření, aniž by poukázal na dle jeho názoru nesprávně zaznamenaná údaje. Zároveň ale soud poukazuje na to, že žalobkyni (jejímu zmocněnci) bylo odepřeno právo na předložení důkazu, kterým chtěl vyvrátit právě některé údaje uvedené v protokole o sociálním šetření. S ohledem na zásadu subsidiarity správního přezkumu by tak bylo v tuto chvíli předčasné, aby se soud blíže vyjadřoval k tomu, zda byla žalobkyni zajišťována pomoc sociální službou v režimu zaznamenaném v protokole o sociálním šetření, anebo v jiném režimu, který měl být teprve doložen. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 60. Závěrem soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že výroky I. a II. napadeného rozhodnutí vycházející z nepřesvědčivého posouzení věci posudkovou komisí a patrně rozporných podkladů, nemohou obstát. V této část soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, což je důvod pro zrušení rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zároveň soud již výše konstatoval, že žalovaný pochybil, když nevyrozuměl žalobkyni o doplnění podkladů rozhodnutí a neumožnil jí se k tomuto podkladu vyjádřit a současně nevyčkal ani na doplnění označených důkazů, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí, jsou z tohoto důvodu splněny podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu, a to podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (výrok I.).

61. V navazujícím řízení pak bude na žalovaném, resp. na jeho posudkové komisi, aby zejména v souvislosti se shledanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí zohlednili shora nastíněný právní názor soudu a v jeho mezích znovu pečlivěji a srozumitelně vysvětlili dopady onemocnění žalobkyně na jednání žalobkyně a na tomto základě znovu posoudili schopnost zvládání sporných ZŽP žalobkyní (oblékání a obouvání, tělesná hygiena a osobní aktivity), přičemž nepomine, že podle § 1 odst. 4 a § 2 odst. 1 vyhlášky musí být posuzovaná osoba nejen každou dílčí aktivitu ZŽP v přijatelném standardu provést, ale též její potřebu rozpoznat a také zkontrolovat správnost jejího zvládnutí.

62. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neměl ve věci úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému, které odpovídají částce 8 228 Kč. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou nákladů právního zastoupení. Tu tvoří mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby) podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), k čemuž je třeba přičíst dvakrát režijní paušál po 300 Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupci žalobkyně dále náleží náhrada za 21 % DPH dle § 57 odst. 2 s. ř. s. z předchozích položek ve výši 1 428 Kč. Celkem tedy byla žalobkyni vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů ve výši 8 228 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. užitý na základě § 64 s. ř. s.).