47 C 1/2024 - 69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem Hokejová 928/4, 102 00 Praha 10 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 245 700 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 133 875 Kč zastavuje.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 111 825 Kč se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou z 3. 1. 2024 domáhala zadostiučinění ve výši 245 700 Kč jakožto zadostiučinění za újmu, jež jí měla vzniknout v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“). V napadeném řízení se žalobkyně, spolu se svým bratrem, návrhem, doručeným obvodnímu soudu dne 8. 10. 2012, domáhala proti žalované - [adresa] zaplacení částky ve výši 277 950 Kč, a to jako náhrady za bezdůvodné obohacení spočívající v bezesmluvním užívání [Anonymizováno] v k.u. Dubeč o výměře 1635 m2. Dosavadní dobu trvání řízení v délce téměř 11 let považuje žalobkyně za nepřiměřenou, zaviněnou zejména nedůsledným respektováním jejího ústavního práva na spravedlivý proces, které má zajistit rychlé a účinné nastolení práva a ochranu práv poškozeného. Žalobkyně posuzované řízení nepovažuje za zvlášť složité, když ve věci nebylo třeba provádět složitější dokazování. Ve své žalobě dále zdůraznila, že na délce řízení se negativně nepodílela a zároveň požadovala, aby soud zohlednil, že svých práv se poprvé domáhala vůči příslušným orgánům již v roce 1992, tj. že po více jak 30-ti letech nebylo o jejích restitučních nárocích doposavad rozhodnuto. Při výpočtu přiměřeného zadostiučinění žalobkyně vycházela ze základní částky 18 000 Kč/rok trvání řízení, kterou zvýšila o 10 % pro jednoduchost projednávané věci, o dalších 10 %, neboť se na délce řízení nijak nepodílela. Konečně dalších 10 % pro význam řízení a o 10 % pro zjevné průtahy, celkově se tak žalobkyně domáhala částky ve výši 245 700 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 9. 7. 2024 uvedla, že u ní žalobkyně dne 3. 1. 2024 uplatnila svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 245 700 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]. Konstatovala, že v napadeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyni poskytla zadostiučinění jak formou konstatování porušení práva, tak peněžitého odškodnění ve výši 133 875 Kč. Ke dni vydání stanoviska řízení trvalo 11 let a 6 měsíců. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout. Věc vykazuje zvýšenou míru skutkové složitosti – žalobkyně se domáhá zaplacení částky 277 950 Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému nehrazením nájemného za užívání pozemku ve vlastnictví žalobkyň. V této souvislosti byl vypracován znalecký posudek, soud provedl výslech znalkyně, soud dále prováděl dokazování listinami, spisem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn.: [Anonymizováno] (předmětem tohoto řízení byla žaloba na určení, zda je žalovaný vlastníkem předmětného pozemku). Věc je složitější i po procesní stránce, význam předmětu řízení byl zhodnocen jako standardní.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 3. 1. 2024, když stanovisko žalované bylo vydáno dne 18. 6. 2024 a ještě v červnu 2024 žalobkyně obdržela finanční plnění ve výši 133 875 Kč.

5. Se zřetelem na částečné plnění vzala žalobkyně, co do jeho výše, žalobu podáním z 1. 8. 2024 částečně zpět, pročež soud výrokem I. v tomto rozsahu ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. zastavil.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 8. 10. 2012 došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žaloba [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO] proti žalované [Anonymizováno] [adresa] o zaplacení částky 277 950 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobci mají ve svém podílovém spoluvlastnictví pozemek v katastrálním území Dubeč, který žalovaná užívala, aniž by jim poskytla protiplnění. S ohledem na uvedené se domáhali náhrady za ušlé nájemné za užívání označeného pozemku. Dne 11. 10. 2012 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 17. 1. 2013 byl vydán platební rozkaz. Dne 5. 2. 2013 byl doručen odpor žalované, který byl doplněn podáním došlým dne 27. 2. 2013. Dle žalované je předmětný pozemek zapsán ve prospěch žalobců v katastru nemovitosti nedůvodně, respektive v rozporu se zákonem. Na základě referátu soudu z 6. 5. 2013 byli žalobci vyzváni k doplnění skutkových tvrzení stran vlastnického práva. K doplnění tvrzení byla vyzvána i žalovaná. Žalovaná reagovala podáním došlým dne 26. 6. 2013. Na základě referátu soudu ze dne 8. 7. 2013 byli žalobci vyzváni, ať se vyjádří k podání žalované. Další podání žalované spolu s důkazy došlo dne 16. 8. 2013. Dne 17. 9. 2013 došlo stanovisko žalobců k vyjádření žalované. Dne 19. 12. 2013 bylo žalované zasláno stanovisko žalobců k vyjádření. Žalovaná podáním ze dne 3. 1. 2014 žádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Vyjádření žalované došlo dne 20. 1. 2014. Dne 9. 4. 2014 bylo žalobcům zasláno stanovisko žalované s pokynem k vyjádření. Dne 25. 4. 2014 došlo stanovisko žalobců k vyjádření žalované ze dne 20. 1. 2014. Na základě referátu soudu ze dne 18. 6. 2014 bylo nařízeno jednání na 25. 7. 2014. Dne 25. 7. 2014 proběhlo jednání, při němž bylo vyhlášeno usnesení, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [Anonymizováno] neboť v něm je řešena otázka vlastnictví předmětného pozemku. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 20. 9. 2014. Podáním z 22. 10. 2014 byl dotazován stav řízení u OSP 10. OSP 10 podáním ze dne 6. 11. 2014 sděluje, že řízení není dosud pravomocně skončeno. Následně byl v pravidelných intervalech kontrolován stav přerušeného řízení. Podáním doručeným dne 26. 5. 2015 se žalobci domáhali pokračování v řízení a nařízení ústního jednání. Usnesením z 21. 7. 2015 byl návrh žalobců zamítnut. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 19. 8. 2015. Podáním došlým dne 27. 9. 2016 žalobci opětovně žádali o pokračování v řízení. Podáním ze dne 17. 10. 2016 byl dotazován stav dědického řízení po žalobci b) [jméno FO], který dne 28. 8. 2016 zemřel. Podáním ze dne 6. 1. 2017 notářka sděluje stav dědického řízení. Usnesením z 1. 3. 2017 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Obvodní soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [Anonymizováno] ve věci zůstavitele žalobce b) [jméno FO]. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 22. 3. 2017. Usnesením z 23. 6. 2017 bylo rozhodnuto, že se v řízení pokračuje a že namísto žalobce b) bude v řízení pokračováno s [tituly před jménem] [jméno FO], předmětné usnesení nabylo právní moci dne 9. 8. 2017. Usnesením z 11. 9. 2017 byli účastníci vyzváni, zda probíhají mimosoudní jednání, případně zda soudu předloží znalecký posudek, který by stanovil výši nájemného v souladu s výměrem Ministerstva financí. Podáním ze dne 13. 9. 2017 žalobkyně a) sdělila soudu, že souhlasí s ustanovením znalce. Žalobkyně b) podáním ze dne 21. 9. 2017 žádala o prodloužení lhůty, tato jí byla prodloužena do 20. 10. 2017. Urgence k vyjádření žalované byla zaslána 9. 10. 2017. Podáním ze dne 6. 10. 2017 žalobkyně b) sděluje, že souhlasí s ustanovením znalce. Usnesením z 8. 11. 2017 byl ustanoven znalec, Ing. Petra Jechová z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2017. Dne 11. 12. 2017 bylo vydáno opravné usnesení. Záloha na znalecký posudek byla složena dne 13. 12. 2017 a 15. 1. 2018. Znalecký posudek byl předložen obvodnímu soudu dne 5. 3. 2018. Usnesením z 30. 4. 2018 soud rozhodl o znalečném. Podáním ze dne 24. 5. 2018 žalobkyně a) sděluje, že souhlasí se čtením znaleckého posudku. Podáním ze dne 5. 6. 2018. Žalovaná sděluje, že trvá na výslechu znalkyně a navrhuje přerušení řízení. Na základě opatření předsedy soudu ze dne 22. 6. 2018 byla věc přidělena soudci Mgr. Jiřímu Kohoutkovi. Učiněny dotazy na stav řízení ve věci vedené u OSP 10 pod sp. zn. [Anonymizováno] a u Městského soudu v Praze 5 [Anonymizováno] Sděleno, že předmětné věci nejsou doposavad pravomocně skončeny. Na základě opatření předsedy soudu ze dne 17. 12. 2018 bylo rozhodnuto, že věc projedná a rozhodne soudkyně Mgr. Kateřina Tluchořová. Usnesením z 21. 1. 2019 bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného o Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [Anonymizováno] a do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] Dne 1. 2. 2019 si podala žalobkyně a) odvolání s tím, že nesouhlasí s přerušením řízení, jeví se toto žalobkyni jako nezákonné. Postup soudu označuje za neskutečně liknavý. Na základě referátu soudu ze dne 6. 2. 2019 bylo odvolání zasláno dalším účastníkům k vyjádření. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 13. 2. 2019. Dne 29. 3. 2019 byla sepsána předkládací zpráva, na základě které byla věc předložena dne 2. 4. 2019 Městskému soudu v Praze. Usnesením z 18. 6. 2019 Městský soud rozhodl, že se usnesení soudu mění tak, že se řízení nepřerušuje. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 2. 7. 2019. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu ze dne 3. 7. 2019. Na základě referátu soudu ze dne 27. 8. 2019 byli účastníci voláni k jednání na 12. 11. 2019. Nato podáním ze dne 9. 9. 2019 žádá žalobkyně a) o odročení jednání z důvodu kolize. Přípisem ze dne 10. 9. 2019 soud žádá o doložení tvrzené kolize jednání. Toto soudu doloženo dne 10. 9. 2019. Na základě referátu soudu ze dne 11. 9. 2019 bylo jednání odročeno na 19. 11. 2019. Usnesením z 19. 11. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném, zároveň proběhlo jednání u obvodního soudu, při kterém byla slyšena znalkyně a ve věci byl vyhlášen vyhovující rozsudek. Usnesením z 12. 2. 2020 soud rozhodl o vrácení nespotřebované části zálohy. Dne 18. 12. 2019 předsedkyně senátu žádá o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, a to do 17. 2. 2020. Rozsudek žalobě z podstatné části vyhověl, byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne 17. 2. 2020. Odvolání žalované došlo dne 2. 3. 2020. Odvolání bylo doplněno podáním ze dne 25. 3. 2020. Usnesením z 16. 4. 2020 byla vyzvána žalobkyně b) ke sdělení bankovního účtu k vrácení přeplatku na záloze na zpracování znaleckého posudku. Žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání, tento zaplatila dne 20. 4. 2020. Usnesením z 11. 5. 2020 byly žalobkyně vyzvány k vyjádření se k odvolání žalované. Stanovisko žalobkyně a) došlo dne 20. 5. 2020. Na základě předkládací zprávy z 20. 8. 2020 byl spis předložen Městskému soudu v Praze dne 25. 8. 2020. Na základě referátu ze dne 21. 9. 2020 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na 14. 10. 2020. Podáním ze dne 27. 9. 2020 žalobkyně a) žádá o odročení z jednání z důvodu kolize. Na to přípisem soudu ze dne 6. 10. 2020 sděleno, že této žádosti nebude vyhověno. S ohledem na pozitivní test na covid právního zástupce žalované byla věc nakonec odročena na 4. 11. 2020. Tohoto dne byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 3. 12. 2020. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 12. 2020. Dne 5. 2. 2021 došlo dovolání žalované. Usnesením ze dne 16. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Tento byl uhrazen dne 18. 2. 2021. Usnesením ze 4. 3. 2021 byly žalobkyně vyzvány k vyjádření se k dovolání žalované. Vyjádření žalobkyně a) došlo dne 21. 3. 2021. Na základě předkládací zprávy ze dne 30. 3. 2021 byla věc dne 6. 4. 2021 předložena Nejvyššímu soudu. Rozsudkem ze dne 7. 6. 2021 Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze s tím, že soudy se nezabývaly rozsahem zastavění dotčeného pozemku a mírou, v nichž jsou případné nezastavěné části tohoto pozemku nezbytné k provozu komunikace. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 6. 2021. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne 10. 8. 2021. Přípisem z 3. 11. 2021 účastníci vyzváni k předložení tvrzení a důkazů ohledně rozsahu zastavěnosti pozemků. Žalobkyně a) se vyjadřuje podáním ze dne 7. 11. 2021. Žalobkyně b) se vyjadřuje podáním z 11. 11. 2021. Žalovaná se vyjadřuje podáním ze dne 11. 11. 2021. Na základě referátu soudu ze dne 26. 11. 2021 nařízeno jednání u odvolacího soudu na 12. 1. 2022, kdy proběhlo jednání u Městského soudu v Praze. Žalobkyně a) zaslala dne 13. 1. 2022 stanovisko. Dne 19. 1. 2022 vyhlášen další potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze, když spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 17. 2. 2022. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 3. 2022. Dne 25. 4. 2022 žalovaná podala opětovně dovolání. Usnesením z 27. 4. 2022 žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku z dovolání, tento byl uhrazen dne 4. 5. 2022. Usnesením z 2. 6. 2022 byly žalobkyně vyzvány k vyjádření k dovolání. Žalobkyně a) se vyjádřila podáním ze dne 25. 6. 2022. Na základě předkládací zprávy ze dne 29. 6. 2022 byl spis předložen Nejvyššímu soudu dne 18. 7. 2022. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 12. 8. 2022 s tím, že rozsudek Městského soudu v Praze byl žalované nesprávně doručován. Na to byl spis opětovně dne 29. 8. 2022 předložen Nejvyššímu soudu s tím, že rozhodnutí bylo doručováno správně (s odkazem na plnou moc daného právního zástupce). Dne 25. 1. 2023 Nejvyšší soud vydal rozsudek, kterým opětovně zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Druhý rozsudek Nejvyššího soudu vytýkal odvolacímu soudu, že se nezabýval tvrzením žalované, že sporný obnos již žalobkyni uhradila, žalobě vyhověl, aniž by se zabýval trvající existencí žalobou uplatněné pohledávky. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 1. 3. 2023. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 3. 2023. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne 9. 3. 2023. Na základě referátu soudu ze dne 17. 5. 2023 bylo odvolací jednání nařízeno na 7. 6. 2023. Dne 6. 6. 2023 zaslala soudu vyjádření žalovaná. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kdy ve vztahu k žalobkyni a) byla žaloba zamítnuta, ve vztahu k žalobkyni b) byla žaloba potvrzena. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 29. 6. 2023. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 7. 2023. Dne 1. 9. 2023 žalovaná podala dovolání. Dovolání bylo účastníkům rozesláno dne 13. 9. 2023 k vyjádření. Žalobkyně b) se vyjadřuje podáním ze dne 18. 9. 2023. Na základě referátu soudu ze dne 2. 11. 2023 byl spis předložen dne 14. 11. 2023 Městskému soudu v Praze s žádostí o vyhotovení záznamu z jednání ze dne 7. 6. 2023. Spis vrácen obvodnímu soudu dne 21. 11. 2023. Na základě předkládací zprávy ze dne 30. 11. 2023 byla věc předložena dne 12. 12. 2023 Nejvyššímu soudu. Rozsudkem ze 7. 5. 2024 Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozhodnutí bylo konstatováno, že odvolací soud pochybil, pokud při posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyní vycházel převážně ze stavu evidenčního, aniž by se dostatečně zabýval obranou žalované ohledně toho, že vlastnictví pozemku mělo být řešeno dle restitučních předpisů a zároveň nereflektoval probíhající řízení u OSP 10 týkající se vlastnického práva žalobkyň. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 6. 6. 2024. Rozhodnutí nabylo právní moci 20. 6. 2024. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne 11. 7. 2024.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 3. 1. 2024, což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Předmětné řízení doposavad ve vztahu k žalobkyni trvá od 8. 10. 2012, kdy byla k obvodnímu soudu podána žaloba do 31. 10. 2024, kdy zdejší soud vyhlásil rozhodnutí ve věci, tj. 12 let. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobkyni. Soud shledal v řízení průtah v období od 30. 4. 2018 do 21. 1. 2019, v období od 20. 5. 2020 do 20. 8. 2020 a v období od 18. 7. 2022 do 29. 8. 2022. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti a na do určité míry nekoncentrovaný postup obvodního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

20. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

21. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v dosavadní délce trvání 12 let, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 187 000 Kč, když vycházel z částky 177 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 417 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 17 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak ještě ji neleze považovat za extrémně dlouhou. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 17 000 Kč.

22. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i hmotněprávně složitější (– 15 %). Předmětem řízení je žaloba na zaplacení částky 277 950 Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému nehrazením nájemného za užívání pozemku ve vlastnictví žalobkyň. V této souvislosti byl vypracován znalecký posudek, soud provedl výslech znalkyně, soud dále prováděl dokazování listinami, spisem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn.: [Anonymizováno] (předmětem tohoto řízení byla žaloba na určení, zda je žalovaný vlastníkem předmětného pozemku), soud následně musel řešit otázku míry zastavěnosti pozemku, poté otázku důsledků plnění žalovaného dle rozhodnutí soudu, jež bylo posléze zrušeno a konečně aktivní věcnou legitimaci žalobkyň. řízení bylo nejprve dne 20.9.2014. Řízení současně opakovaně probíhá na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud i Nejvyšší soud třikrát, s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci. Soud proto snížil základní částku z důvodu procesní složitosti o 25 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97: „Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %...“). Když dále soud opakovaně rozhodoval o přerušení a pokračování v řízení /případně o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení/, o ustanovení znalce, o znalečném, o procesním nástupnictví (řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn.: [Anonymizováno] a dále v důsledku úmrtí původního žalobce Karla Biláka, zemř. 28. 8. 2016 do skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn.: [Anonymizováno].

23. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílela. Žádosti žalobkyně o odročení jednání pak řízení sice prodloužily, avšak s ohledem na jeho celkovou délku pouze nepatrně, aby soud přistoupil ke snížení zadostiučinění (jednání k žádosti žalobkyně odročeno z 12. 11. 2019 a 19. 11. 2019 a druhé žádosti žalobkyně ze dne 27. 9. 2020 nebylo vyhověno). Žalobkyně se naopak minimálně dvakrát v roce 2016 obrátila na soud s žádostí o nařízení jednání.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 30. 4. 2018, kdy soud rozhodl o znalečném do 21. 1. 2019 kdy vydal usnesení o přerušení řízení, v období od 20. 5. 2020 do 20. 8. 2020, kdy přestože měl obvodní soud již všechny podklady pro předložení odvolání k Městskému soudu v Praze, toto fakticky učinil až po 3 měsících nečinnosti. Období od 18. 7. 2022 do 29. 8. 2022, kdy spis byl v důsledku mylného vyhodnocení o správnosti doručování, vrácen bezdůvodně soudu k novému rozeslání rozhodnutí. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti a se zřetelem na do určité míry nekoncentrovaný postup obvodního soudu, který se v počáteční fázi řízení promítl např. v opakovaném vzájemném přeposílání vyjádření stran k vyjádření (tzv. „činit úkon pro úkon“), či v opakovaném záměru řízení přerušovat (a to i zcela bezdůvodně), tedy uvedený postup soudu nelze označit jako hospodárný a koncentrovaný, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 15 %. Řízení je jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Nad rámec zmíněného soud uvádí, že je judikatorně ustáleno, že důvodem pro navýšení základní částky zadostiučinění není rozdílný právní názor jednotlivých instancí oproti např. zrušení rozsudku z důvodu nepřezkoumatelnosti či nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně.

25. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobkyni nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze z 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 97/2019 – 194, ve kterém poškozená fyzická osoba čelila žalobě z ručitelského prohlášení o zaplacení jistiny převyšující 8 000 000 Kč, avšak s ohledem na skutečnost, že se jednalo o peněžité plnění, nebyl shledán vyšší význam, či obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020-122 s předmětem posuzovaného řízení 2 500 000 Kč). Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení (týká se typicky vedení např. zaměstnaneckých sporů více zaměstnanců proti zaměstnavateli). V daném případě žalobkyně kooperovala nejprve se svým bratrem, vznikající újmu tak pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související včetně náhrady nákladů řízení, když žalobci byli zastoupeni stejným právním zástupcem (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud tedy základní částku z důvodu sdílené újmy ponížil o 5 %, když k vyššímu snížení nepřistoupil, neboť bratr žalobkyně v průběhu řízení zemřel a na jeho místo nastoupila jeho dcera, která si již mj. zvolila vlastního právního zástupce a činila jiné procesní kroky (viz vyjádření ke znaleckém posudku apod.).

26. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 17 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 30 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 130 900 Kč. Pokud tedy žalovaná plnila částkou 133 875 Kč, poskytla více, než kolik považuje jako přiměřené soud. S ohledem na uvedené soud žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (111 825 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 31. 10. 2024 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok III.). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni bylo plněno v rámci 6-ti měsíční lhůty pro uplatnění nároku, pročež pokud i přesto (současně) byla podána žaloba, soud ji zavázal k náhradě nákladů říízení.

Poučení