47 C 100/2021-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 850 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 100 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 750 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 8 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 3. 5. 2021 domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 15. 10. 2018 Policií ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územní odbor, oddělení hospodářské kriminality, č. j.: KRPH [číslo] obviněn ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou obžaloba (dále jen„ okresní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem okresního soudu z 13. 1. 2020 zproštěn obžaloby s tím, že v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 850 000 Kč s tím, že dne 29. 4. 2021 mu bylo doručeno stanovisko žalované, v němž bylo konstatováno porušení práva v neprospěch žalobce, a kromě omluvy mu byla přiznána finanční satisfakce ve výši 50 000 Kč. Nicméně žalobce má za to, že poskytnuté odškodnění ve výši 50 000 Kč není adekvátní, a to zejména s ohledem na skutečnost, že byla významným způsobem zasažena čest a dobrá pověst žalobce, jeho soukromý život. Konstatoval, že s ohledem na právní kvalifikaci, byl ohrožen trestní sazbou 1 až 5 let s možností uložení trestu zákazu činnosti. Trestní řízení trvalo 1 rok, 8 měsíců a 7 dní. Jeho nemajetkovou újmu umocňovala přítomnost celoplošných médií, když jejich zájem byl soustředěn především na osobu žalobce jakožto vysoce postaveného [zaměstnání] [stát. instituce] v pozici [zaměstnání] [zaměstnavatel] [anonymizována tři slova]. Zásadní dopad do osobnostní sféry spatřoval ve skutečnosti, že v důsledku trestního stíhání byl zproštěn výkonu služby, a to na základě rozhodnutí [stát. instituce] z [datum] se snížením platu o 50 %. Manželka žalobce celou situaci velmi těžce nesla, což vyvrcholilo [osobní údaje ] [anonymizována dvě slova] [datum]. Pokud jde o medializaci věci, upozornil na mediální tlak ze strany [anonymizováno] a upozornil, že státní zástupkyně se v její relaci vyjádřila tak, že:„ [citace] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [země]“. Závěrem namítal tendenční postup orgánů veřejné moci, když např. mu bylo odepřeno nahlédnout do trestního spisu do doby skončení výslechů všech tří obviněných, důkazy byly shromažďovány jen v neprospěch žalobce, když vyjádření [stát. instituce] ze [datum], jež bylo zpracováno na pokyn policejního orgánu, bylo státním zástupcem označeno jako neobjektivní a nelegální a v obžalobě státní zástupce neuvedl jeho dosavadní hodnocení výkonu státní služby. Se zřetelem na výše uvedené má žalobce za to, že pouhé konstatování porušení práva a poskytnuté zadostiučinění ve výši 50 000 Kč není v tomto případě dostačujícím prostředkem nápravy a má za to, že vzniklou nemajetkovou újmu nelze nahradit jinak než formou peněžité kompenzace, a to ještě částkou ve výši 850 000 Kč.

2. Žalovaná v podání z 16. 6. 2021 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní dne 7. 12. 2020 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 69/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy vyhověla částečně, když konstatovala porušení práva, za uvedené se žalobci omluvila a zároveň mu poskytla finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Učinila nesporným průběh a výsledek posuzovaného řízení s tím, že co se týká povahy trestní věci, žalobce byl trestně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a tato trestná činnost nemá výrazně dehonestující charakter. Vliv délky trestního stíhání hodnotila jako méně patrný, neboť trestní stíhání žalobce trvalo 1 rok a 8 měsíců. S ohledem na okolnosti případu, tuto délku považuje jako věci přiměřenou. Jde-li o konkrétní zásahy do osobnostní sféry žalobce, namítala, že k zásahu došlo spíše okrajově a ohledně medializace věci uvedla, že se jedná toliko o prostý důsledek zásady veřejnosti trestního stíhání a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 7. 20125 sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. Se zřetelem na shora uvedené nebyly dle žalované splněny podmínky pro přiznání vyšší výše zadostiučinění.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 7. 12. 2020.

5. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 69/2019 s tím, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územní odbor, oddělení hospodářské kriminality, z 15. 10. 2018, č. j.: KRPH [číslo], pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, usnesení si žalobce převzal dne [datum]. Stížnost žalobce proti danému usnesení byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Dne 11. 6. 2019 byla podána k Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou obžaloba pro výše uvedený přečin. Dne 24. 6. 2019 byl vydán trestní příkaz, proti němuž si žalobce podal odpor. Trestním příkazem okresního soudu č. j.: 2 T 69/2019-1371, byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců. Následně ve dnech 14., 21. 11., 2. 12. 2019 a dne 13. 1. 2020 proběhla hlavní líčení. Dne 13. 1. 2020 byl vyhlášen rozsudek okresního soudu č. j. 89 T 73/2019-286, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2020. Ve spise je založen opis z evidence přestupků a opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob s tím, že nebyly nalezeny žádné informace o evidovaných přestupcích a nejsou ani žádné informace o odsouzení žalobce.

6. Ze záznamu relací na odkazech [webová adresa] z [datum] a [datum] soud zjistil, že o trestní věci žalobce byla opakovaně informována veřejnost. Na obou záznamech byl opakovaně zachycen obrazový záznam žalobce. V prvním záznamu„ [citace] [anonymizováno 5 slov]“ se o žalobci hovoří jako o„ [údaje o žalobci] [anonymizováno] [stát. instituce]“, jenž byl spolu s dalšími obviněn z trestného činu zneužití pravomoci s tím, že [popis skutku] [anonymizována čtyři slova] [země] [anonymizována čtyři slova]. Případ žalobce byl srovnáván s „ podobným“ případem, kdy [popis skutku] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. V závěru reportáže se žalobce vyjadřuje na kameru k svému trestnímu stíhání, veškerá obvinění popírá. V relaci ze [datum] se již žalobce odmítl na kameru vyjádřit, veřejnost je informována, že jako [funkce] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] byl postaven mimo službu s tím, že je mu kladeno za vinu, že [popis skutku] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [země]. Dozorující státní zástupkyně uvedla, že obžalovaní [popis skutku] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [země].

7. Z článku s názvem„ [název] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ z [datum], u kterého je vyobrazena fotografie žalobce, vzal soud za prokázané, že Česká televize informovala o„ žalobě“ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce], jenž půjde před soud kvůli podezření za zneužití pravomoci v jeho předchozím období na [místo výkonu zaměstnání] v [obec].

8. Z emailu odeslaného nadřízeným žalobce dne 2. 11. 2018 panem [příjmení] z emailové adresy [email] se podává, že uvedeného dne informuje [název funkce] [anonymizováno], že pro zahájení trestního žalobce, jej musí v souladu s ust. služebního zákona postavit mimo službu s tím, že zůstane„ doma“ na 50 % platu. V emailu nadřízený žalobce vyjadřuje značné pochybnosti nad vedením tohoto trestního stíhání.

9. Z rozhodnutí o zařazení na služební místo z [datum] má soud za prokázané, že s účinností k 23. 7. 2020 byl žalobce zařazen na služební místo: [popis pracovní pozice] [anonymizováno 22 slov] [stát. instituce] a bylo rozhodnuto o doplatku jeho platu ve výši [částka] s tím, že rozhodnutím služebního orgánu [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] byl žalobce s účinností od [datum] zproštěn služby. Poté co dne 22. 6. 2020 odpadl důvod změny poměru státního zaměstnance, jelikož nabyl právní moci zprošťující rozsudek, byl služební orgán povinen podle zákona o státní službě zařadit žalobce na jeho původní služební místo.

10. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání byl žalobce postaven po dobu jednoho roku a 8 měsíců mimo službu. Dostával polovinu platu. U svého nadřízeného měl sice zastání, nicméně stejně dle služebního zákona musel být postaven mimo službu. Nemohl se účastnit žádných schůzek, nemohl se jakkoliv podílet na rozhodování a chodu svého odboru. V rámci profese se věnoval lektorské činnosti, jezdil školit napříč celu ČR, což mu bylo po dobu trestního stíhání znemožněno. Tři týdny poté, co byl postaven mimo službu, [osobní údaje manželky žalobce] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno], nepopíral, že již předtím byla [zdravotní stav manželky žalobce] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Částku ve výši 50 000 Kč, jež mu již žalovaná poskytla, tj. 81 Kč za den trestního stíhání, neshledává věci přiměřenou. Po dobu trestní stíhání měl podporu bratra a matky. Dále byl zklamaný z médií, která do reportáže sestříhala několik let staré záběry týkající se jiné kauzy, kdy [popis skutku] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], tyto sestříhala a ve výsledku to vypadalo, že něco„ kryje“.

11. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 7. 12. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011.

19. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin. Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

20. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 21. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v již zmíněném rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

22. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2018, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 22. 6. 2020, kdy byl žalobce rozsudkem okresního soudu z 13. 1. 2020 pravomocně zproštěn obžaloby, tedy 1 rok a necelých 8 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje„ pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, [obec a číslo], s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, má soud za to, že orgány veřejné moci postupovaly v řízení v přiměřených lhůtách, jednotlivé úkony byly konány plynule, navazovaly na sebe, proto hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako věci přiměřenou.

23. Pokud jde o povahu trestní věci, nutno konstatovat, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl tak ohrožen sazbou odnětí svobody 1 rok až 5 let. Nicméně s ohledem na okolnosti případu, soud dospěl k závěru, že žalobci reálně odsouzení k trestu odnětí svobody nepodmíněně nehrozilo, což podstatným způsobem snižuje intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci nezákonně vedeným trestním stíháním vznikla. To ostatně potvrdil i trestní příkaz, kterým byl žalobce dne 24. 6. 2019 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců. Také povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení oproti trestnímu stíhání např. pro trestný čin proti životu a zdraví nebo proti rodině a dětem, se kterými převážně bývá spojena i mnohem výraznější dehonestace poškozených.

24. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého a pracovního života, na zachování osobní cti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo zejména ke skutečnosti, že žalobce byl postaven po dobu jednoho roku a osmi měsíců (13. 11. 2018 22. 7. 2020) mimo službu a po tuto dobu mu náležel plat v poloviční výši. Žalobce byl před a po zahájení trestního stíhání zařazen na služební místo – [funkce] [anonymizována dvě slova] – [pracovní zařazení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce]. Po dobu postavení mimo službu se žalobce nemohl podílet na činnosti svého odboru, nemohl se podílet na rozhodování, organizaci ani se účastnit žádných jednání. Přestože má soud za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce měl ze strany nadřízených podporu, soud dospěl k závěru, že se jedná o výrazný zásah do pracovního života žalobce i s přihlédnutím ke skutečnosti, že doplatek platu mu byl po pravomocném zproštění později dorovnán. Dále bylo v řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno, nicméně i při vědomí, že tato je pouze prostým důsledkem zásady veřejnosti řízení a obecných veřejných poměrů případů, kdy žalobce byl v médiích označován jako„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, což jistě zvyšovalo atraktivitu informací pro diváky, soud dospěl k závěru, že v relaci [název] [webová adresa] ze [datum], kdy se na obrazovku vyjadřovala intervenující státní zástupkyně, došlo k porušení zásady presumpce neviny, když se o žalobci a dalších spoluobviněných vyjádřila tak, že bylo zjištěno, že„ [popis skutku] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země]“. Dále nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje skutečnost, že žalobce byl osobou bezúhonnou, jak vyplývá z opisu z evidence rejstříku přestupků a opisu z evidence rejstříku trestných činů. I přestože soud uvěřil výpovědi žalobce, že jeho [informace o manželce žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], je třeba dát tuto okolnost v širší souvislost s rodinným zázemím a psychickým stavem manželky žalobce před zahájením trestního stíhání. Žalobce sám vypověděl, že jeho manželka byla před zahájením trestního stíhání [informace o manželce žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Soud aniž by chtěl tuto tragickou událost jakkoliv bagatelizovat, dospěl k závěru, že příčinnou souvislost mezi trestním stíháním žalobce a [zdravotní stav] jeho [role v řízení] v řízení prokázána nebyla, což však připustil i sám žalobce vědom si skutečnosti, že [popis okolností] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Konečně není pochyb, že žalobce měl podporu své matky a svého bratra.

25. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 150 000 Kč. Žalovaná však žalobci již v rámci předběžného projednání nároku zaplatila částku ve výši 50 000 Kč, proto soud rozsudkem rozhodl o její povinnosti zaplatit žalobci toliko 100 000 Kč (výrok I.). Předně uvést, že v této souvislosti nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud především zohlednil, že žalobce byl stíhán pro úmyslný trestný čin, když konkrétní výši částky odůvodňuje výše popsaná povaha trestní věci s trestní sazbou 1 rok až 5 let a zejména pak shora popsaný zásah do pracovního a soukromého života žalobce se zřetelem na skutečnost, že v případě žalobce došlo nejen k prosté medializaci věci, ale i k porušení zásady presumpce neviny. Dále soud vzal do úvahy, že žalobce byl před zahájením trestního stíhání osobou bezúhonnou a že vykonával lukrativní pracovní pozici. Na druhou stranu soud zohlednil, že žalobce měl po celou dobu trestního stíhání podporu svých kolegů, nadřízených a dále pak rodiny, konkrétně svého bratra a matky.

26. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 73/2014 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 361/2016), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 100 000 Kč. I v tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby v prvním odstavci, tj. hrozila mu stejná trestní sazba, přičemž však (stejně jako v této věci) nebylo nepodmíněné odsouzení reálné. Trestní stíhání pak trvalo po dobu 1 roku a 11 měsíců, tj. téměř totožnou dobu. Poškozený byl rovněž bezúhonný, obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, stejně jako žalobce byl po dobu trestního stíhání postaven mimo službu a stejně jako žalobce byl krácen na platu. Na rozdíl od žalobce byl však poškozený řadovým [povolání], věc nebyla medializována a v řízení nebyla porušena zásada presumpce neviny. Porovnáním s tímto případem, tak soud dospěl k závěru, že částka 150 000 Kč, tj. navýšená o 50 000 Kč pro jmenované rozdíly, je částkou zcela odpovídající a dostatečnou.

27. Dále soud provedl s rovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 168/2016, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 107 500 Kč. V dané věci byl poškozený taktéž trestně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby v prvním odstavci, tj. hrozila mu stejná trestní sazba, přičemž však (stejně jako v této věci) nebylo nepodmíněné odsouzení reálné. Trestní stíhání pak trvalo naopak o něco déle, a to po dobu 2 let a 2 měsíců. Poškozený byl stejně jako žalobce bezúhonný. Soud dospěl k závěru, že vedeným trestním stíháním došlo zejména k zásahu do osobní složky poškozeného v podobě pracovní oblasti, proto i zde soud shledal podobnost s tímto případem, přestože poškozený ve srovnávacím případě byl zaměstnán jako [povolání] [anonymizována dvě slova], jenž z důvodu veřejného odsouzení spoluobčanů a s tím spojené ztráty přirozené autority, nakonec dospěl k rozhodnutí opustit [zaměstnání] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Podobnost soud shledal i ve skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že případ byl medializován v poměrně intenzivním rozsahu. Tento případ je s případem žalobce podobnější, jde-li o medializaci věci, avšak nutno podotknout, že ani v tomto případě nebyla porušena presumpce neviny a oproti žalobci se poškozený sám rozhodl ukončit svůj pracovní poměr u [zaměstnavatel] [anonymizováno], tj. oproti žalobci nebyl nuceně, resp. ze zákona postaven mimo službu a krácen po několik měsíců na platu v podstatné výši, proto i při porovnání s tímto případem je soud toho názoru, že by celková výše přiměřeného zadostiučinění měla být o něco vyšší, než je v porovnávaném případě.

28. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl.

29. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu, tj. 750 000 Kč (výrok II. rozsudku).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 6 800 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem činí náhrada nákladů řízení 8 800 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

31. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.