47 C 104/2023-73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 137 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba o zaplacení částky 137 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 15 909 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z [datum] domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 137 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce více jak 5 let je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne [datum], avšak žalovaná v příslušné šestiměsíční době k projednání nároku žalobce nepřistoupila. Předmětem napadeného řízení byla náhrada za vysázené porosty, o něž žalobce zhodnotil cizí pozemek. Věc byla fakticky řešena toliko na jednom stupni, žalobce svým jednáním žádné průtahy nezavinil, oproti tomu soud první jednání ve věci nařídil po více jak dvou letech, načež bylo odročeno na neurčito a první jednání ve věci se tak fakticky konalo až téměř 4 roky od podání žaloby. S ohledem na délku napadeného řízení a s přihlédnutím k průměrné roční míře inflace se za jeden rok namítaného řízení domáhal částky 27 400 Kč, když délka předmětného řízení byla mnohem delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 137 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 137 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Konstatovala, že z důvodu nedostupnosti spisového materiálu nemohla přistoupit k věcnému projednání nároku žalobce, avšak uvedla, že dle veřejně dostupných informací řízení vykazovalo vyšší stupeň právní a procesní složitosti, došlo k přerušení řízení, probíhalo mimosoudní jednání, k průtahům na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně, pročež délku řízení hodnotila žalovaná jako přiměřenou. V závěru namítala, že žalobce vedl jen u [název soudu] na 60 řízení na totožném základu. V závěru žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, dle něhož není obecně důvodné, je-li předmětem řízení peněžité plnění, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo.

3. Při jednání soudu dne [datum] žalobce zdůraznil zejména nekoncentrovaný postup [název soudu], který vyzýval účastníky i k doplnění těch tvrzení, jež byla mezi účastníky nesporná, dále upozornil na průtahy ve věci. Závěrem namítal, že vedl 648 obdobných sporů, kdy většina z nich skončila mimosoudně, 38 z nich skončilo po zaslání předžalobní výzvy a jen několik zbylých se dostalo k soudu. Nadto vyzdvihl řízení vedené u [název soudu] ve skutkově obdobné věci [spisová značka], v němž přestože byl zpracován jak znalecký, tak revizní znalecký posudek, řízení trvalo něco málo přes 1 rok. Žalovaná naopak poukázala na postup žalobce, jenž v namítaném řízení nezaplatil soudní poplatek s podáním žaloby, a ani posléze k výzvě, pročež řízení muselo být zastaveno. Konečně poukazovala, že kompenzačnímu soudu nepřísluší hodnotit, jaké informace a kdy si nalézací soud pro své rozhodnutí opatřil. Nelze pak odhlédnout, že většina vedených řízení skončila smírem s tím, že žalobce se v nich zavázal zaplatit žalovaným 1 Kč, pročež má žalovaná i s ohledem na po většinu času bagtelní výši sporu, význam řízení pro žalobce jako snížený.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne [datum].

6. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne [datum] žalobce podal proti manželům [příjmení] žalobu na náhradu škody za vysázené porosty, a to ve výši 8 946 Kč. Výzva k zaplacení SOP byla vydána dne [datum]. Usnesením okresního soudu z [datum] bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Žalobce zaplatil soudní poplatek dne [datum], když usnesením okresního soudu z [datum] bylo vydáno usnesení o zrušení zastavení řízení. Dne [datum] byl žalobce vyzván k doplnění žaloby, tato byla doplněna dne [datum]. Dne [datum] byl ve věci vydán platební rozkaz, proti němuž si žalovaní dne [datum] podali odpor. Dne [datum] byli žalovaní vyzváni k vyjádření k žalobě, tito se vyjádřili dne [datum], toto podání bylo žalobci přeposláno dne [datum]. Vyjádření žalobce došlo dne [datum]. Dne [datum] byla zaslána další výzva k doplnění žaloby, došlo téhož dne, další výzva zaslána dne [datum], žalobce reaguje podáním ze dne [datum], jež je přeposláno žalovaným. Usnesením z [datum] byla ve věci nařízena mediace, přičemž první schůzka s mediátorem se konala dne [datum]. Soudu dne 20. 11. došlo sdělení, že k dohodě mezi účastníky nedošlo. Další výzva k doplnění žaloby zaslána dne [datum], tato byla k výzvě soudu doplněna dne [datum] a dne [datum]. Referátem z [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] došlo rozšíření žaloby a žádost žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Další výzva soudu je ze dne [datum], doplnění došlo [datum]. Dne [datum] vydáno usnesení o nepřipuštění rozšíření žaloby, další rozšíření žaloby došlo dne [datum]. Usnesením ze [datum] soud rozhodl o připuštění změny žaloby tak, že předmětem řízení byla nově částka 10 001 Kč. Dne [datum] žalovaným zaslána výzva k vyjádření ke změně žaloby, žalovaní se vyjádřili dne [datum]. Dne [datum] došlo vyjádření žalobce, z úředního záznamu z [datum] se podává, že z důvodu vyhlášení nouzového stavu není ve věci jednáno. Usnesením z [datum] bylo napadené řízení přerušeno do řízení o pozůstalosti sp. zn. [spisová značka]. Usnesením z [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Dne [datum] byla zaslána další výzva žalobci, na základě referátu soudu z [datum] bylo na [datum] nařízeno jednání. Dne [datum] proběhlo jednání, státní pozemkový úřad žádán o součinnost, sdělení úřadu došlo soudu de [datum]. Dne [datum] došlo podání žalobce, jež bylo přeposláno žalovaným dne [datum]. Další jednání se konalo dne [datum], vyhlášen rozsudek o zamítnutí žaloby. Rozsudek byl rozeslán dne [datum]. Dne [datum] došlo odvolání žalobce, které bylo doplněno podáním z [datum]. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci zaslána dne [datum], soudní poplatek byl zaplacen dne [datum]. Dne [datum] bylo odvolání žalobce zasláno žalovaným k vyjádření. Vyjádření žalovaných došlo dne [datum]. Na základě předkládací zprávy ze dne [datum] byla věc dne [datum] předložena odvolacímu soudu. Dne [datum] byl zaslán soudu návrh smíru, souhlas žalovaných došel dne [datum], smír byl schválen dne [datum], právní moci nabylo konečné rozhodnutí dne [datum]. Dle usnesení o schválení smíru se žalobce zavázal žalovaným zaplatit 1 Kč s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Dále soud provedl důkaz výzvami žalobci na čl. 22, 51, 56 a 70 připojeného spisu, z nichž vyplývá, že žalobce byl opakovaně vyzýván k doplnění skutečností, jež by bylo lze zakomponovat do výzvy jediné.

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Pro úplnost soud uvádí, že si nevyžádal k důkazům pozůstalostní spis [spisová značka], když z důvodu vedení dědického řízení bylo namítané řízení přerušeno jen na dobu 4 měsíců, jež soud shledává jako dobu adekvátní a má za nadbytečné provádět i důkaz tímto spisem.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne [datum], což bylo mezi účastníky nesporným.

17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

18. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

19. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy žalobce podal k okresnímu soudu žalobu na náhradu škody, do [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. bez 4 dnů 5 let a 1 měsíc. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení částečně podílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení s nepatrným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum]. S ohledem na zmiňovaná období nečinnost a na značně nekoncentrovaný postup okresního soudu spočívající v opakovaných výzvách žalobci k doplnění žaloby, jež zdejší soud hodnotí již jako excesivní, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení skutkově složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že v daném případě je plně dostatečnou formou satisfakce konstatování porušení práva. Byť se jedná o výjimečnou formu nápravy nesprávného úředního postupu, soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě se jedná o formu zadostiučinění adekvátní utrpěné újmě žalobce. Poskytnutí žalobcem požadovaného zadostiučinění v penězích není důvodné, protože nenaplňuje požadavek přiměřenosti odškodnění. Konstatování porušení práva je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011, usnesení ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 757/2018 či rozsudek ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009) plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž poskytnutí předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk. Pro úplnost soud uvádí, že požadavek žalobce na zaplacení částky 137 000 Kč je značně nadhodnocený, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 není obecně důvodné, je-li předmětem řízení peněžité plnění, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo. Žalobce nejprve požadoval bagatelní částku, jež po rozšíření žaloby byla zvýšena těsně nad hranicí bagatelnosti na částku 10 001 Kč, když v závěru byl uzavřen smír, jehož předmětem bylo plnění ve výši 1 Kč bez přiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.

20. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složité. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (žalobce se domáhal náhrady za vysázené porosty, kterými zhodnotil pozemek třetí osoby) a z nich vyplývající potřebu dokazování (listinné důkazy, účastnický výslech a součinnost třetích osob) vyšší míru složitosti skutkové. Nejprve bylo nutno postavit na jisto, jaké pozemky žalobce užíval, že tyto byly ve vlastnictví žalovaných a následně kolik porostů a v jaké hodnotě žalobce na uvedených pozemcích vysázel. Za účelem prokázání žalobních tvrzení byl též ve věci předložen znalecký posudek. Právní složitost soud hodnotí jako standardní, když práva a povinnosti účastníků byla stanovena smlouvou v písemné podobě. Konečně přestože si je soud vědom koronavirové situace, v důsledku níž bylo jednou jednání odročeno, toto zasáhlo řízení prodloužením toliko o 3 měsíce, jež soud nepovažuje za zásadní. Vyjma schválení smíru odvolacím soudem řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, ve věci byla vydána jen běžná procesní rozhodnutí – výzva k zaplacení soudního poplatku, zastavení řízení, zrušení usnesení, přerušení, soud má tak za to, že řízení vykazovala standardní procesní složitost.

22. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že žalobce se na délce řízení částečně negativně podílel. Jednak tím, že žaloba byla podána v září [rok], avšak žalobce nezaplatil soudní poplatek za žalobu ani v náhradní lhůtě k výzvě soudu ze dne [datum], pročež muselo být řízení zastaveno. Žalobce zaplatil soudní poplatek až dne [datum]. Obdobně žalobce podal odvolání do zamítavého rozsudku dne [datum] a soudní poplatek z odvolání zaplatil až k výzvě soudu dne [datum]. Dále byl žalobce několikrát vyzván k doplnění skutkových tvrzení, avšak zde soud považuje za důvodné jen dvě výzvy, a to výzva k doplnění tvrzení po podání žaloby a posléze po předložení znaleckého posudku. V ostatních případech hodnotí zdejší soud výzvy jako„ úkon pro úkon“, když dle soudu by bylo lze všechny ostatní výzvy vtěsnat do jediné (případně dvou po předložení znaleckého posudku), pročež tato doplnění k výzvě soudu nelze klást k tíži žalobci.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal průtah v období od [datum], kdy došlo podání k výzvě soudu, do [datum], kdy byla vydána další výzva, a v období od [datum], kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do [datum], kdy [název soudu] schválil smír. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti v délce téměř dvou let a se zřetelem na nesoustředěný postup okresního soudu spočívající v opakovaných výzvách žalobci k doplnění žaloby, jež zdejší soud hodnotí již jako excesivní, v důsledku čehož proběhlo první jednání ve věci až po 3 a půl letech od podání žaloby, nelze uvedený postup soudu nelze označit jako hospodárný a koncentrovaný.

24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako bagatelní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Ve skutkových poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru o bagatelním významu řízení pro žalobce. Jak uvedeno výše žalobce připustil, že z titulu povinnosti řádného hospodáře vedl na 648 skutkově obdobných sporů, které v naprosté většině skončily mimosoudně, 38 z nich se vyřešilo po zaslání předžalobní výzvy a zbývajících několik desítek (u Okresního soudu v Břeclavi na 60) z nich bylo řešeno soudní cestou. Jednalo se o spory na totožném skutkovém základě, po žalovaných byla vymáhána jen rozdílná částka. Tedy dle soudu činnost žalobce spočívala v hromadném vymáhání svých pohledávek, když vzhledem k výše uvedeným číselným údajům nelze hovořit o zvýšeném významu toho kterého konkrétního významu řízení pro žalobce. Nadto předmětem sporu byla bagatelní částka, jež po rozšíření žaloby v roce 2020 překročila hranici bagatelnosti o 1 Kč. Konečně o nízkém významu dle soudu svědčí i skutečnost, že žalobce nevyčkal rozhodnutí odvolacího soudu a raději uzavřel smír, jenž mu uložil povinnost zaplatit žalovaným 1 Kč. Všechny tyto okolnosti vedou k závěru o nepatrném významu a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla zásadně negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby.

25. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo sice k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, avšak v daném případě je plně dostatečnou formou satisfakce konstatování porušení práva. Jelikož se tohoto konstatování jako formy odškodnění žalobci nedostalo od žalované v rámci předběžného projednání ani v průběhu řízení, soud výrokem I. rozsudku konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení, jež bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo porušeno právo žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Ve výroku II. soud zamítl požadavek žalobce na přiznání finančního zadostiučinění ve výši 137 000 Kč s příslušenstvím.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 13 909 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a účast u jednání dne [datum]. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a cestovné k jednání soudu dne [datum] z [obec] do [obec] (300 km, spotřeba 4,9 l /100 km, benzín, náhrada 5,2 Kč km) ve výši 2 165 Kč, promeškaný čas cestou z [obec] do [obec] ve výši 800 Kč (8x 100 Kč) /2 a 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a promeškaného času. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny (bez cestovného), neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Pro úplnost soud uvádí, že cestovné a náhrada ztraceného času byla ponížena na polovinu, když žalobce byl současně volán k jednání ve věci [spisová značka].

27. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu.