47 C 107/2021-71

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČ: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [právnická osoba], IČ: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 57 301,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 43 398,5 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 69 949,5 Kč za dobu od 18. 3. 2020 do 21. 8. 2020 s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 43 398,5 Kč za dobu od 22. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se – v části požadavku na zaplacení částky 8 470 Kč z titulu přeúčtování nákladů úvěrových smluv, částky 1 748 Kč z titulu dopojištění, smluvní pokuty ve výši 1 775 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 470 Kč, částky 440 Kč z titulu dlužné splátky splatné ke dni 17. 12. 2019, úroku z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 14 107 Kč za dobu od 18. 3. 2020 do 21. 8. 2020, úroku z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 10 658 Kč za dobu od 22. 8. 2020 do zaplacení – zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 234 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

IV. Ustanovenému opatrovníku, Mgr. [jméno] [příjmení], ev. [číslo] sídlem [adresa], se za zastoupení žalovaného v řízení (odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty) přiznává částka 15 522 Kč.

V. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 10. 3. 2021 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku ve výši a) 26 089 Kč - splátky splatné do zesplatnění, b) 17 749,50 Kč - jistina a sankce v důsledku zrušení úvěrové smlouvy, c) 1 470 Kč - úrok z prodlení, d) 8 470 Kč – přeúčtování nákladů úvěrových smluv, e) 1 748 Kč - dopojištění, f) 1 775 Kč - smluvní pokuta v důsledku zrušení úvěrové smlouvy tj. celkem 57 301,50 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 17. 4. 2018, č. sml. [číslo], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr 199 200 Kč se splátkou 10 000 Kč měsíčně, splatných od 17. 5. 2018, v počtu 24 splátek.

2. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

3. Z kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný jakožto kupující a [jméno] [příjmení], IČ: [číslo], č. účtu [bankovní účet], jakožto prodávající uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný koupil vůz [anonymizováno] (užitkové) [anonymizována dvě slova] (Y) – [anonymizováno] HDi [číslo], č. karoserie [anonymizováno], rok výroby 2011. Součástí kupní smlouvy byla dohoda o zaplacení části kupní ceny formou úvěru od žalobce.

4. Z listiny„ Úvěrová smlouva [číslo]“ soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 17. 4. 2018 smlouvu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 199 200 Kč na nákup zboží, zde užitkový [značka automobilu] [anonymizováno] (Y) - [anonymizováno] HDi [číslo], č. karoserie [anonymizováno]. Úvěr měl být poskytnut na účet prodejce č. účtu [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 24 splátek po 10 000 Kč měsíčně počínaje datem 17. 5. 2018 Součástí smlouvy bylo havarijní pojištění 612 Kč měsíčně a zákonné pojištění 514 Kč měsíčně, obojí obsaženo již ve splátce 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky č. 2011 ze dne 1. 11. 2016 a Sazebník (první odstavec na straně 2/6 smlouvy). Dále se smlouvou žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 10 % z měsíční splátky, kterou nezaplatí řádně a včas. Rovněž byl sjednán úrok z prodlení 0,1 % denně z částky, o jejíž prodlení se jedná. V neposlední řadě byla sjednána možnost zesplatnění pro případ, kdy se dlužník dostane do prodlení s úhradou tří a více splátek.

5. Účastníci 17. 4. 2018 uzavřeli dodatek ke smlouvě o podnikatelském úvěru na koupi zboží č. v němž uvedli, že uzavřením smlouvy o podnikatelském úvěru na koupi zboží je mezi účastníky uzavřena také dohoda o zajišťovacím převodu vlastnického práva, na základě které žalovaný na žalobce převádí vlastnické právo ke zboží a žalobce toto vlastnické právo ke zboží přijímá (důkaz citovaným dodatkem).

6. Žalobce jakožto úvěrující či věřitel poskytl úvěr ve prospěch žalovaného dne 19. 4. 2018 převodem na účet prodejce zboží [bankovní účet] (důkaz: Potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru – výpis z účtu [právnická osoba], s.r.o.), 7. Z listiny„ Přehled plateb pro smlouvu [číslo]“ soud zjistil, že žalovaný se nejpozději od 10/2019 dostával do prodlení s placením splátek.

8. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých závazků, pročež žalobce dopisem ze dne 26. 2. 2020 žalovanému oznámil, že došlo k 18. 2. 2020 k ukončení úvěrové smlouvy a k vyčíslení celkové pohledávky. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 17. 3. 2020. Dopis byl dán k poštovní přepravě 27. 2. 2020, byl doručen žalovanému (dostal se do sféry jeho dispozice v tom smyslu, že byl doručován na adresu sídla žalovaného) dne 2. 3. 2020, žalovaný si jej nepřevzal (důkazy: dopis ze dne 26. 2. 2020 + fotokopie vrácené obálky).

9. Žalobce doručil žalovanému 16. 10. 2020 (na adresu sídla žalovaného) dopis, v němž uvedl, že odstupuje od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke shora specifikovanému vozidlu a vyzval žalovaného, aby zajistil provedené změny vlastníka vozidla v Registru vozidel tak, že jako vlastník bude zapsán žalovaný. Zároveň v tomto dopise žalobce žalovanému napsal, že ke dni zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy dochází/může dojít k ukončení trvání zejména pojištění odpovědnosti za škodu sjednaného ve vztahu k předmětu financování. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu dopisem z 14. 10. 2020 i s dodejkou.

10. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení zjištěných skutečností. Mezi žalobcem a žalovaným byl uzavřena smlouva o úvěru a vznikl tak mezi nimi právní poměr úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. platí, že pokud jde o prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády.

11. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení o. z. a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Žalovaný coby úvěrovaný z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas nesplatil svůj dluh, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Soud však po provedení revize položek dluhu dospěl k těmto závěrům.

12. Žalobní částka 26 089 Kč (položka 1. a)) představuje následující splátky splatné do zesplatnění a žalovaným neuhrazené, neboli splátky, se kterými se žalovaný dostával do prodlení: a) 6 089 Kč jako splátka splatná ke dni 17. 12. 2019, b) 10 000 Kč jako splátka splatná ke dni 17. 1. 2020, c) 10 000 Kč jako splátka splatná ke dni 17. 2. 2020. V této položce je žaloba důvodná.

13. Jistina a sankce v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 17 749,50 Kč (položka 1. b)) se vypočte jako součet všech neuhrazených splátek ke dni zesplatnění celého dluhu mínus již předepsané splátky (tj. splátky splatné ke dni 17. 10. 2019, 17. 11. 2019, 17. 12. 2019, 17. 1. 2020, 17. 2. 2020) a mínus pojištění z nepředepsaných splátek, tj. 70 000 Kč – 50 000 Kč – 2 250,50 Kč. Jedná se vlastně o poslední dvě splátky 2 x 10 000 Kč (splatné původně k 17. 3. 2020 a 17. 4. 2020) mínus pojistné 2 x 1 126 Kč. Rovněž v této části je žaloba důvodná.

14. Na smluvní pokutu ve výši 1 775 Kč (položka 1. f)) vznikl žalobci nárok v okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení s více jak třemi splátkami, následkem čehož dojde k zesplatnění všech závazků (ve smyslu ustanovení čl. 16 odst.

5. Podmínek). Podle sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy, činí výše tohoto poplatku 10 % z doplatku jistiny a sankcí v důsledku zrušení úvěrové smlouvy, tj. z částky 17 749,50 Kč. Článek 16.

5. Podmínek stanoví, že smluvní pokuta při okamžité splatnosti dlužných splátek – pokud se dlužné částky stanou okamžitě splatnými… povinnost zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z částky, která se rovná součtu neuhrazeného úvěru a sankce. Tato část žaloby tak je rovněž důvodná.

15. Pokud jde o žalobou požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 470 Kč (položka 1. c)), tak úrok podle smlouvy má být vyčíslen od splatnosti splátky do data splatnosti úroku v souladu s čl. 1 smlouvy o úvěru. Dle čl. 1 smlouvy platí, že pokud žalovaný neuhradí měsíční splátku nebo jinou dlužnou částku do data splatnosti, má povinnost z takových neuhrazených částek platit úrok z prodlení ve výši 0,1 procent denně z částky, ohledně níž jste v prodlení. Žalobce odůvodnil vyčíslení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 470 Kč následovně: -) 560 Kč – úrok vyčíslen po neuhrazení části splátky splatné k 17. 12. 2019, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 6 089 Kč od 17. 12. 2019 do data splatnosti, tj. 17. 3. 2020. -) 610 Kč – úrok vyčíslen po neuhrazení části splátky splatné k 17. 1. 2020, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 17. 1. 2020 do data splatnosti, tj. 17. 3. 2020. -) 300 Kč – úrok vyčíslen po neuhrazení části splátky splatné k 17. 2. 2020, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 17. 2. 2020 do data splatnosti, tj. 17. 3. 2020.

16. Ve skutečnosti žalobce nesprávně požadoval smluvní úrok z prodlení i za den splatnosti (17. 12., 17. 1. a 17. 2.), přičemž žalobce má právo na úrok z prodlení až od počátku prodlení, tj. až od 18. dne v měsíci – tj. má právo na úrok z prodlení ve výši 554 Kč, 600 Kč a 290 Kč. Tudíž soud musel žalobu zamítnout co do částky 6 Kč, 10 Kč a 10 Kč, tj. co do částky 26 Kč, a vyhovět jen co do částky 1 444 Kč.

17. Pokud jde o žalobcem požadované přeúčtování nákladů úvěrových smluv – 8 470 Kč (položka 1.d)) – tak soud uvádí následující.

18. Částka ve výši 8 470 Kč podle žalobních tvrzení odpovídá provizi vymáhací agentuře Rasmussen&Lundquist za vymoženou částku. Tento náklad je podle žalobce požadován na základě s čl.

5. Podmínek (důkazy: Faktura vymáhací agentury, Doklad o uhrazení faktury vymáhací agentury, Mandátní smlouva vymáhací agentury).

19. Článek 5.

8. Podmínek stanoví:„ další náklady spojené s uplatněním práva – porušíte-li své povinnosti ze smluv … mohou nám vzniknout další náklady spojené s uplatněním našich práv, včetně … nákladů … vynaložených za činnost inkasní společnosti pověřené řešením dlužných částek. Jsme oprávněni po vás požadovat zaplacení takových nákladů“.

20. Soud ohledně této položky žalobce vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu § 118a o. s. ř. dopisem z 25. 8. 2021 (č. l. 32), jmenovitě v bodě 6) výzvy: pokud žalobce požaduje zaplatit i částku 8 470 Kč z titulu provize vymáhací agentuře, nechť uvede všechny konkrétní skutečnosti, z nichž plyne povinnost žalovaného zaplatit tuto částku; zejména ať uvede, co konkrétně si účastníci v jakém smluvním dokumentu (nechť žalobce jen neodkazuje na ten který smluvní dokument, ale ať uvede, co konkrétně si účastníci sjednali) sjednali v tomto ohledu; nechť žalobce uvede, kdy konkrétně žalobce zaplatil vymáhací agentuře částku 8 470 Kč za jaké konkrétní vymáhací úkony, z jakých konkrétních skutečností plyne příčinná souvislost mezi jakým konkrétním jednáním žalovaného a vznikem vymáhacích nákladů ve výši 8 470 Kč a účelnost takových konkrétních vymáhacích nákladů, a na základě jakých konkrétních skutečností plyne jaká konkrétní splatnost takové částky. Současně byl žalobce vyzván k označení všech důkazů k prokázání doplněných tvrzení. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy – že žaloba bude zamítnuta, a to i pro neunesení břemen tvrzení a důkazního na straně žalobce.

21. V reakci na výzvu soudu žalobce uvedl, že vymáhací agentura Rasmussen&Lundquist vymohla celkem částku ve výši 30 000 Kč v období od 6. 4. 2020 – 26. 8. 2020. V souladu s čl. V. odst. 1 mandátní smlouvy jí tedy náležela odměna ve výši 7 000 Kč + DPH, tj. 8 470 Kč. Žalobce ovšem neunesl břemeno tvrzení a důkazní, jaké konkrétní vymáhací úkony vymáhací agentura učinila a neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzení, že zrovna (právě) vymáhací agentura vymohla od žalovaného částku 30 000 Kč. Proto soud žalobu v této položce jako nedůvodnou zamítl.

22. Pokud jde o žalobou požadované dopojištění ve výši 1 748 Kč (položka 1. e)), soud uvádí následující. Žalobce poukázal na č.l. 29 Podmínek platí: pokud se jedná o částku dopojištění ve výši 1 748 Kč, ta jsou požadována s ohledem na zajišťovací převod práva žalobce k předmětu financování, kdy je žalobce povinen chovat se jako řádný hospodář a předmět financování pojistit. Žalobce předložil jednotlivé faktury dopojištění v rámci žalobního návrhu (důkazy: faktury dopojištění).

23. Soud i v této položce vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř k doplnění tvrzení a označení důkazů, a to výzvou z 25. 8. 2021 - pokud žalobce požaduje zaplatit 1 748 Kč z titulu„ dopojištění“, nechť uvede všechny konkrétnosti, z nichž plyne oprávněnost takového požadavku – mimo jiné ať uvede, jak dospěl k této částce, jaká byla dohoda účastníků o tzv. dopojištění, z jakých konkrétních důvodů a kdy žalobce„ dopojistil“ předmět financování, zda taková povinnost dopojištění plynula ze smlouvy či z jaké konkrétní skutečnosti, z jaké konkrétní skutečnosti plyne povinnost žalovaného zaplatit takové„ dopojištění“, na základě jakých konkrétních skutečností plyne jaká konkrétní splatnost takové částky. Současně byl žalobce vyzván k označení všech důkazů k prokázání doplněných tvrzení. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy – že žaloba bude zamítnuta, a to i pro neunesení břemen tvrzení a důkazního na straně žalobce.

24. Na výzvu soudu žalobce sdělili podáním z 14. 9. 2021 (na č. l. 34), že pokud se jedná o částku dopojištění ve výši 3 059 Kč, ta byla požadována s ohledem na zajišťovací převod práva žalobce k předmětu financování, kdy je žalobce povinen chovat se jako řádný hospodář a předmět financování pojistit. Dopojištění je požadováno v souladu s čl. 2 a 2.19 smlouvy o úvěru a dále 5.8 obchodních podmínek. Žalobce předložil jednotlivé faktury dopojištění v rámci žalobního návrhu. Uvedl, že dopojištění je vypočteno dle obsahu motoru pojištěného vozidla (2 198 cm3), v tomto případě tedy vozidlo spadalo do kategorie„ nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně“, přičemž tedy cena činila 437 Kč měsíčně (5 242:12= 436,88). K tomu však soud uvádí, že článek 2.15 smlouvy, 2.19 a 5.

8. Podmínek nedopadá na dopojištění a hlavně žalobce neprokázal zaplacení pojistného. Již proto soud žalobu v této položce zamítl. Nad to, žalobce doručil 16. 10. 2020 žalovanému (na sídlo firmy) odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva k vozidlu a konzistentně s tím v dopise uvedl, že vlastníkem vozidla není již žalobce, ale žalovaný. Rovněž v tomto dopise uvedl, že ke dni zespatnění pohledávky dochází k ukončení trvání zejména pojištění odpovědnosti za škodu sjednaného ve vztahu k vozidlu. Z již samotných tvrzení, resp. důkazů předložených žalobcem plyne, že žalobce – ani jako řádný hospodář – nebyl povinen vozidlo pojistit po 16. 10. 2020 25. Pokud jde o žalobcem tvrzenou započtenou smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč (č. l. 29 bod I. 3. a) a č. l. 34)), žalobce uvedl následující. Smluvní pokuta byla vypočtena jako 10 % z dlužných splátek, tj. celkem ve výši 40 000 Kč splatných dne 17. 2. 2019, 17. 4. 2019, 17. 10. 2019, 17. 11. 2019. Nárok na smluvní pokutu vzniká žalobci v souladu s čl. 1 Smlouvy o úvěru, tj. v případě prodlení s plněním dluhu. Tedy celkem činí smluvní pokuta 4 000 Kč. Z Přehledu plateb plyne, že žalovaný byl v prodlení 17 dnů s platbou splátky 10 000 Kč splatné 17. 2. 2019 (zaplatil 6. 3. 2019), 17. 4. 2019 (zaplatil 30. 4. 2019), 17. 10. 2019 (zaplatil 21. 8. 2020) a 17. 11. 2019 (zaplatil 21. 8. 2020) – tudíž 10 procent skutečně činí 4 000 Kč. Soud proto uvádí, že žalobce takto započetl smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč po právu. Splatnost smluvní pokuty plyne z úvěrových podmínek – podle čl. 3 2. úvěrových podmínek„ smluvní pokuta je splatná ke každému jednotlivému dni prodlení s plněním peněžité povinnosti“.

26. Žalobce uvedl, že na úrok z prodlení (č. l. 29 bod I. 3. c) a č. l. 34)) započetl z plateb žalovaného částku celkem 760 Kč. Soud uvádí, že žalobce takto úrok z prodlení ve výši 760 Kč započetl žalobce po právu - je vyčíslen od splatnosti splátky do data splatnosti úroku v souladu s čl. 1 smlouvy o úvěru: -) 100 Kč – úrok vyčíslen po neuhrazení části splátky splatné k 17. 2. 2019, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 18. 2. 2019 do data splatnosti, tj. 27. 2. 2019. -) 130 Kč – úrok vyčíslen po neuhrazení části splátky splatné k 17. 4. 2019, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 18. 4. 2019 do data splatnosti, tj. 30. 4. 2019. -) 120 Kč – úrok vyčíslen po neuhrazení části splátky splatné k 17. 10. 2019, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 18. 10. 2019 do data splatnosti, tj. 29. 10. 2019. -) 410 Kč – úrok vyčíslen po neuhrazení části splátky splatné k 17. 11. 2019, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 18. 11. 2019 do data splatnosti, tj. 28. 11. 2019 a po neuhrazení části splátky splatné k 17. 10. 2019, úrok je v tomto případě 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 30. 10. 2019 do data splatnosti, tj. 28. 11. 2019.

27. Žalobce tvrdí, že platbu žalovaného 3 059 Kč započetl na dopojištění (viz bod I. 3. písm. e) na č. l. 29). Avšak podle názoru soudu není oprávněn žalobcův nárok na náklady na dopojištění, a to nejen z důvodů shora uvedených k žalobní částce 1 748 Kč, ale i ve vztahu k započtení platby 3 059 Kč na připojištění (viz bod I. 3. písm. e) na č. l. 29). Žalobce neunesl i břemeno tvrzení, jelikož byl vyzván na č. l. 32 k doplnění tvrzení a předložení důkazů (s poučením o následcích nesplnění výzvy), jak žalobce dospěl k částce 3 059 Kč. Tudíž si žalobce nebyl oprávněn započíst platbu žalovaného ve výši 3 059 Kč na dopojištění a je třeba o částku 3 059 Kč snížit dlužnou jistinu.

28. Žalobce tvrdil, že platbu žalovaného 800 Kč započetl na poplatky za odeslání upomínek (viz bod I. 3. písem. d) na č. l. 29), avšak prokázal jen odeslání dopisu o zesplatnění (podáno na poště 27. 2. 2020), takže byl oprávněn započíst si platbu žalovaného na poplatky za odeslání upomínek jen ve výši 200 Kč, a proto nebyl oprávněn si započíst platbu 600 Kč na poplatky za upomínky (ze dne 27. 2. 2019, 30. 4. 2019, 29. 10. 20219, 28. 11. 2019 – viz č. l. 34 – bod I. 3.) Žalobce neprokázal odeslání těchto čtyř upomínek – výzva soudu na č. l. 52 – když„ Průběh zakázky …“ je jen sjetina z interního systému žalobce, a proto nejde o důkaz, z něhož by bezpečně plynulo, že skutečně tyto dopisy byly i odeslány žalovanému. Tudíž je třeba žalobní částku ponížit i o 600 Kč, které žalovaný žalobci zaplatil.

29. Dílčí závěr tedy zní tak, že žaloba je důvodná na položce 26 089 Kč z titulu neuhrazených splátek, 17 749,50 Kč z titulu neuhrazených splátek (mínus pojištění), 1 775 Kč z titulu smluvní pokuty, 1 444 Kč jako kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení, což činí celkem 47 057,5 Kč. Je však třeba od dluhu žalovaného odečíst platby žalovaného, které žalobce neoprávněně započítal na dopojištění (3 059 Kč) a za odeslání upomínek (600 Kč), tedy odečíst 3 659 Kč (3 059 + 600).

30. Pořadí započítávání plateb žalovaného je uvedeno v čl. 4 2. Podmínek – nejprve na I. náklady spojené s uplatněním práv, včetně smluvních pokut a poplatků, pak II. na úroky z prodlení, III. pak na pojistný poplatek, pak IV. na úroky, a nakonec na V. jistina. Takže se odečtou platby žalovaného na smluvní pokutu (1 775 Kč) a na kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení (1 444 Kč) a zbývající částka 440 Kč (totiž 3 659 – 1775 – 1 444) se započte na jistinu, která bude tvořit ve smyslu dluhu celkem částku 43 398,5 Kč.

31. Výsledně tudíž celkem žalovaný dluží žalobci částku 43 398,5 Kč (výrok I.)

32. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobce požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 procenta ročně z částky 84 056,5 Kč od 18. 3. 2020 do 21. 8. 2020 (rozčlenění částky 84 056,5 Kč je na č. l. 54). Pokud však žalobce požaduje úrok z prodlení z 300 Kč za odeslání upomínky, nelze to přiznat, jelikož neprokázal odeslání upomínky (upomínek – viz text shora). Pokud žalobce požaduje úrok z prodlení z 4 807 Kč za dopojištění, z nákladů za vymáhací agenturu ve výši 8 470 Kč, tak ani v jednom případě tomu nelze vyhovět již ze shora uvedených důvodů. Pokud žalobce požaduje úrok z prodlení i z úroku z prodlení ve výši 530 Kč (č. l. 54 bod I. 1.), nelze tomu vyhovět rovněž proto, že žalobce nesplnil výzvu soudu, neunesl břemeno tvrzení, neuvedl výpočet, jak k této částce dospěl (výzva na č. l. 52) – úrok z prodlení z jakých dlužných částek, za jaké dny prodlení?

33. Proto lze vyhovět u žalobního úroku z prodlení z částky 84 056,50 Kč jen co do: a) z dlužných splátek splatných ke dni 17.10.2019, 17.11.2019, 17.12.2019, 17.1.2020, 17.2.2020 v celkové výši 50 000 Kč, b) jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 17 749,50 Kč, c) poplatku za oznámení o okamžité splatnosti jistiny úvěru ve výši 200 Kč (patrně vyúčtována v zesplatnění z 26. 2. 2020 – splatnost poplatku dle čl. 3 4. úvěrových podmínek), d) smluvní pokuty v důsledku prodlení s úhradou splátky ke dni 17.10.2019 a 17.11.2019 ve výši 2 000 Kč, tedy lze vyhovět co do úroku z prodlení z částky 69 949,5 Kč a ve zbytku – tj. 14 107 Kč – zamítnout úrok z prodlení od 18. 3. 2020 do 21. 8. 2020. Tedy zamítnout úrok z prodlení z dopojištění od 17. 2. 2020 do 16.1.2021 v celkové výši 4 807 Kč, nákladů na vymáhací agenturu ve výši 8 470 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 300 Kč, úroku z prodlení ve výši 530 Kč.

34. Pokud jde o úrok z prodlení žalobcem požadovaný z částky 54 056,5 Kč za dobu od 22. 8. 2020, tak žalobce na č. l. 54 rozčlenil položky této jistiny. Lze tak vyhovět co do úroku z prodlení z dlužných splátek 43 398,5 Kč (viz odůvodnění shora ohledně toho, jak soud dospěl k této částce) a zamítnout co do zbytku (54 056,50 – 43 398,5 Kč) ve výši 10 658 Kč, který se skládá: z úroku z prodlení z dopojištění od 17. 2. 2020 do 16. 1. 2021 v celkové výši 1 748 Kč, nákladů na vymáhací agenturu ve výši 8 470 Kč a z 440 Kč (část jistiny, tj. splátek, viz výpočet shora ohledně dlužných splátek, od nichž vyčíslených žalobcem jako 26 089 Kč + 17 749,5 Kč soud odečetl 440 Kč z důvodu nemožnosti započíst platby žalovaného na dopojištění a poplatky za 4 upomínky).

35. Smluvní úrok z prodlení byl sice sjednán ve výši 0,1 % denně, ale žalobce v jasném petitu (není tak třeba výzvy) a ani v žalobních tvrzeních netvrdí, že požaduje z částky 84 056,5 a 54 056,5 Kč denní úrok z prodlení. Tedy není rozpor mezi tvrzeními žalobce a petitem, což plyne i ze str. 2 návrhu na vydání EPR, kde toliko odůvodňuje úrok z prodlení tak, že jej požaduje ode dne následujícího po dni, kdy měl žalovaný hradit, ode dne 18. 3. 2020 a neuvádí údaje rozporné s petitem, tedy že by požadoval úrok z prodlení ve výši 0,1 procent„ denně“. Žalobce požaduje přiznat v jednoznačném petitu nerozporném s žalobními tvrzeními smluvní úrok z prodlení 0,1 procent ročně. Soud je vázán petitem (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) a nemohl tak přiznat více žalobci. Tolik k výrokům I. a II. tohoto rozsudku.

36. Předmět řízení byl tvořen částkou 57 301,5 Kč, smluvní úrok z prodlení roční dle petitu (z 84 056,5 Kč) kapitalizovaný od 18. 3. 2020 do 21. 8. 2020, tj. ve výši 36,06 Kč, smluvní úrok z prodlení roční 0,1 % z 54 056,5 Kč od 22.8.20 do 14.1.2022 = 75,63 Kč, tudíž celkem předmět řízení: 57 413,19 Kč.

37. Žalobce měl úspěch v rozsahu 43 398,5 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 30,01 Kč a 60,72 = 43 489,23 Kč. Žalobce měl tedy úspěch v 76 %, od čehož se odečte úspěch žalovaného 24 %, a proto má žalobce právo na 52 % nákladů řízení.

38. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 2 293 Kč, odměny advokáta po 3 420 Kč/úkon podle § 7 bod 5. advokátního tarifu, za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 2) výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. 4) podání ze dne 9. 8. 2021 replika k vyjádření žalovaného - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. 5) účast na jednání soudu dne 5. 1. 2022 v čase 13:30 až 13:55 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

39. Za úkon podání ze dne 14. 9. 2021 a 7. 12. 2021 soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkony za účelné, resp. za takové, aby je bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž předpokládá účelnost úkonů.

40. K pěti úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč Celkem tak v uvedených položkách činí náhrada služeb advokáta 18 600 Kč.

41. Dále k uvedeným položkám náleží cestovní náhrady a náhrada za čas strávený cestou k soudu z místa sídla právního zástupce a zpět. Podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu o náhradě za ztrátu času stráveného na cestě platí, že činí 100 Kč/každá započatá půl hodina. Co se týká cestovních náhrad za cestování osobním vozidlem, proměnné, které vystupují ve výpočtu, jsou: délka trasy [obec] – [obec] a zpět cca 412 km, čas trvání jízdy jedním směrem cca dvě a půl hodiny, použité osobní vozidlo [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5,1 l [číslo] km, palivo benzin. Sazba základní náhrady 4,70 Kč za jeden kilometr jízdy a tabulková cena pohonných hmot 37,10 Kč je stanovena ve vyhlášce č. 511/2021 Sb. Tak náleží za cestu k jednání soudu dne 5. 1. 2022 cestovní náhrada ve výši 2 716 Kč a náhrada za promeškaný čas 1 000 Kč.

42. Náhrada za DPH, jejímž plátcem právní zástupce žalobce je (§ 137 o. s. ř.), činí 4 687 Kč.

43. Z celkové částky 29 296 Kč představuje podíl 52 % náhradu nákladů řízení ve výši 15 234 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právní zástupkyně žalobce.

44. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 47 C 107/2021-18, byl žalovanému ustanoven opatrovník ve smyslu § 29 odst. 2, 4 o. s. ř., a to Mgr. [jméno] [příjmení], advokát. Zastoupení žalovaného ustanoveným advokátem končí právní mocí rozhodnutí, jímž se řízení končí, zde tímto rozsudkem. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaného vzniklo podle § 140 odst. 2 o. s. ř. právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za řízení před soudem I. stupně.

45. Právo na odměnu ustanoveného advokáta obecně vychází z § 140 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že pokud byl ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

46. Zvláštním předpisem o mimosmluvní odměně, na který citované ustanovení odkazuje, je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších změn. Pro stanovení odměny je rozhodný předmět řízení. Dle ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu platí, že pokud není stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu by odpovídala odměna 3 420 Kč/úkon.

47. Mimosmluvní výše odměny soudem ustanovených zástupců v občanském soudním řízení je ovšem redukována o 20 % na základě § 12a advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2021, přičemž je stanovena i maximální výše odměny za úkon na hranici 5 000 Kč (§ 12a odst. 2 advokátního tarifu). To však jen za úkony právní služby do 31. 12. 2021 (srov. text dále). Proto soud musí přiznat Mgr. [příjmení] částku 2 736 Kč/úkon za úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2021.

48. S ohledem na obsah spisu soud přiznal odměnu za následující úkony: 1) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem; zahrnuje zpravidla i nahlížení do spisu - § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. 2) podání ze dne 30. 7. 2021 ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. 3) podání ze dne 29. 9. 2021 ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. 4) účast na jednání soudu dne 5. 1. 2022 v čase 13:30 až 13:55 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

49. Za úkon podání ze dne 20. 9. 2021 (nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání) soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť se nejednalo o úkon právní služby poskytnutý klientovi advokáta, a úkon byl velmi jednoduchý – prosté sdělení jednou větou, které opatrovník mohl vtělit do podání z 29. 9. 2021. Nelze takový úkon připodobnit k žádné skutkové podstatě uvedené v § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, pročež se analogie (§ 11 odst. 3 a. t.) neuplatní. Další argumentem je, že opatrovník mohl svůj nesouhlas s rozhodnutím bez jednání vtělit do podání z 29. 9. 2021 ve věci samé, pročež formálně samostatný úkon v podobě prostého vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání je neúčelným.

50. Za první tři úkony právní služby náleží opatrovníkovi odměna ve výši 8 208 Kč.

51. Ještě před prvním jednání, tj. před 5. 1. 2022, došlo však v advokátním tarifu ke změně. Vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 406/2021 Sb. byl § 12a advokátního tarifu zrušen. Podle přechodného ustanovené této vyhlášky:„ Za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních právních předpisů.“. Tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2022.

52. Z toho plyne, že k účasti opatrovníka na jednání 5. 1. 2022 již nelze aplikovat § 12a a. t. Dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu odpovídá odměna 3 420 Kč/úkon.

53. Celkem tedy ustanovenému opatrovníkovi žalovaného náleží odměna za právní pomoc za čtyři úkony právní služby ve výši 11 628 Kč.

54. Podle ust. § 13 odst. 1 advokátního tarifu platí, že advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Vzhledem k tomu, že určení odměny a náhrady hotových výdajů se na základě ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. řídí normami pro mimosmluvní odměnu, soud aplikoval ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, na základě kterého činí částka náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné paušálně 300 Kč na jeden úkon právní služby.

55. Soud ustanovenému opatrovníkovi žalovaného přiznal paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby, tj. 1 200 Kč.

56. Náhrada za DPH, jejímž plátcem právní zástupce je (§ 137 o. s. ř.), činí 2 694 Kč.

57. Celkem má zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení] právo na náhradu odměny a nákladů ve výši 15 522 Kč (výrok IV.).

58. Opatrovník žalovaného uvedl, že má právo i na náhradu za čas strávený cestou k soudu z místa sídla právního zástupce a zpět. Podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu o náhradě za ztrátu času stráveného na cestě platí, že činí 100 Kč/každá započatá půl hodina, což v souzené věci znamená podle názoru opatrovníka 200 Kč.

59. Soud nesdílí názor opatrovníka o jeho právu na náhradu za čas strávený cestou k soudu z místa jeho sídla. Opatrovník poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 215/05. Tento nález však byl v mezidobí interpretován samotným Ústavním soudem.

60. Ústavní soud uvedl v usnesení sp. zn.

III. ÚS 862/19:„

12. Vykládají-li přitom obecné soudy příslušné ustanovení advokátního tarifu v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. k tomu stěžovatelem odkazovaný nález sp. zn. IV. ÚS 215/05 … tak, že se nahrazuje jen takový promeškaný čas, který představuje mimořádnou a neočekávatelnou zátěž, pak je takový výklad zcela ústavně souladný.“. V usnesení sp. zn. I. ÚS 2763/11 Ústavní soud uvedl:„ Toliko ve formě obiter dictum považuje soudce zpravodaj za vhodné dodat, že poukaz na nález Ústavní soudu sp. zn. IV. ÚS 215/05 (N 179/38 SbNU 435) není přiléhavý, neboť skutkové okolnosti obou věcí se liší. V dané věci se městský soud také se specifickými okolnostmi řádně vypořádal (zhodnotil jak vzdálenost předmětných cest, tak i jejich dopravní dostupnost).“. Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 3119/09 uvedl:„ Stížnostní soud citované rozhodnutí Ústavního soudu znal, a při svém rozhodování i zjevně uplatnil právě v tom smyslu, že své úvahy o důvodech nepřiznání náhrady za promeškaný čas založil na relativně podrobném výkladu dopravní dostupnosti obou relevantních míst (sídla advokátní kanceláře stěžovatele a příslušného soudu), resp. možností, otevřených pro využití veřejné dopravy. Není pochyb, že náhrada za promeškaný čas přísluší advokátu jen za splnění určitých zákonných podmínek; k těm, jež jsou zakotveny v ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, dodal Ústavní soud výklad, jenž položil důraz na jeho účel, oslabil hledisko "místa" jakožto "obce", a naopak akcentoval hlediska "vzdálenosti" a "dopravní dostupnosti". Soud prvního stupně a stížnostní soud - jak bylo již zaznamenáno - se jimi zabývaly, a stěžovatelovu konkrétní situaci v dané věci neshledaly "mimořádnou" v tom smyslu, že by spojení k místu procesních úkonů představovalo zátěž nad běžnou, resp. očekávatelnou míru, odpovídající zátěži spojené typicky s "týmž místem".“. Obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2599/09 či III. ÚS 1799/07.

61. Opatrovník žalovaného má sídlo na [anonymizována dvě slova], což činí do budovy zdejšího soudu (dle mapy.cz) vozidlem čas 6 minut a městskou hromadnou dopravou čas přibližně od 15 do 19 minut. Spojení k místu jednání tak nepředstavovalo zátěž nad běžnou míru odpovídající zátěži spojené typicky s „ týmž místem“ ve smyslu citované judikatury obecných soudců (kterou Ústavní soud aproboval z ústavně právních hledisek) a Ústavního soudu, tedy nešlo o čas, který by představoval mimořádnou a neočekávatelnou zátěž. Proto soud nepřiznal opatrovníku jím požadovanou náhradu ztraceného času ve výši 200 Kč.

62. Podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. platí, že pokud zastupoval ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

63. Podle výroku V. rozsudku Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu náklad řízení, ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 2 o.s.ř., tedy na náklady vynaložené na ustanovení opatrovníka. Totiž náklady na ustanoveného opatrovníka platí stát a na jejich náhradu má nárok jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení. Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, tyto náklady (i když mu byla uložena povinnost zaplatit druhému účastníkovi náklady řízení) neplatí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2905/2014, 21 Cdo 1997/2008, uveřejněný pod č. 109/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 19 Co 373/2008 uveřejněné pod č. 94/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalovanému nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení.

64. Výrok VI. odpovídá položce 2 Sazebníku („ doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1“), a to v interpretaci provedené judikaturou. Ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího publikovaného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724), bylo uvedené usnesení publikováno s následující právní větou:„ Nevydá-li soud elektronický platební rozkaz a pokračuje-li v řízení, je doplatek doměřeného soudního poplatku splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.“. Zdejší soud odkazuje i na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 8 Co 38/2019 – publikované na www.beck-online.cz) - ve spojení zejména s § 13 odst. 2 poplatkového zákona - přičemž neshledává důvody se od něj odchýlit (viz i § 13 občanského zákoníku a v něm obsažený ústavní princip právní jistoty zobrazený v principu právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy):„ …doměrek soudního poplatku v konečném rozhodnutí (popř. jeho část) má být uložen k úhradě podle zásady výsledku řízení tomu z účastníků, který v řízení byl zcela nebo převážně neúspěšný. Náznak tohoto právního řešení obsahuje již výše citované rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 93 Co 56/2013 (ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek zveřejněno pod R 48/14) …“. Navíc stejný právní názor plyne i z publikovaného usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013„ Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, případně podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí“.

65. Žalovaný byl v řízení převážně neúspěšný, pročež je povinen doplatit poplatek. Danou částku (573 Kč; žalobce zaplatil soudní poplatek 2 293 Kč, elektronický platební rozkaz nebyl vydán a poplatek dle položky 1 za žalobu činil 2 866 Kč) je žalovaný povinen zaplatit státu (§ 4 odst. 1 písm. j), § 3 odst. 1 poplatkového zákona) prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Poučení