47 C 119/2024 - 48

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované:[Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 144 972,28 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 131 550,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení jistiny ve výši 9 981,42 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 440 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 487,06 Kč, smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 141 532,28 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 675,45 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 141 532,28 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20 324 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 2. 2024 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalované zaplacení: a) jistiny 144 972,28 Kč, b) kapitalizovaných úroků ve výši 7 487,06 Kč, c) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 675,45 Kč, d) úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 141 532,28 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení a e) úroků z prodlení 15 % ročně z částky 141 532,28 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2022 k účtu č. 0000785142611117/0100.

2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaná uzavřela dne 3. 8. 2022 se žalobcem dálkově (elektronickou cestou) Smlouvu o úvěru k účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „Podmínky“) platné ke dni uzavření Smlouvy (důkaz: Žádost o poskytnutí osobního úvěru, včetně Karty; Smlouva o úvěru číslo [hodnota]; Standardní informace o spotřebitelském úvěru; Všeobecné obchodní podmínky; Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele; Sazebník poplatků žalobce pro úvěry platný od 4. 12. 2020; Sazebník poplatků žalobce platný od 1. 11. 2022).

5. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, dne 3. 8. 2022, a to bezhotovostně (důkaz: pokladní doklad o čerpání úvěru a výpisem z účtu z aobdobí 3. 8. 2022 do 19. 8. 2022).

6. Žalovaná byla povinna splácet úvěr počínaje dnem 15. 9. 2022 částkou 2 054 Kč měsíčně. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru (na základě čl. Úroková sazba a náklady na Úvěr Smlouvy) zavázala splatit Úvěr s úrokem ve výši 6,90 % p. a. s tím, že roční úroková sazba byla stanovena metodou 360/360 dnů. Dle Smlouvy se žalovaná zavázala hradit žalobci úroky z vyčerpané jistiny úvěru tak, že budou hrazeny měsíčně vždy 15. dne kalendářního měsíce, a to až do 15. 7. 2030. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2022.

7. Žalovaná uhradila pouze 8 splátek, pak se dostala do prodlení [důkaz: 5 výzev k okamžitému splacení dluhu s datem 11. 10. 2023, a to znějící na částku 4 122,41 Kč, 10 099,91 Kč, 15 713,98 Kč, 5 309,90 Kč, 3 949,46 Kč, i s dodejkou; Výpis z účtu za období od 3. 8. do 19. 8. 2022; Transakce (historický výpis k úvěru); Dopis s datem 19. 6. 2023 označený jako „Stále máte nedoplatek – Spotřebitelský úvěr“; Legenda k historickému výpisu; Upomínka s datem 25. 4. 2023, 10. 5. 2023, 22. 5. 2023 a 19. 6. 2023]. Proto žalobce přistoupil k okamžité splatnosti všech závazků ke dni 29. 11. 2023, a to ve výzvě ze dne 11. 10. 2023, kterou žalobce žalované doručil (dodal do dispoziční sféry) poštou dne 13. 10. 2023 (důkaz: výzva z 13. 10. 2023 a dodejkou).

8. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila na jistině částku 8 467,72 Kč a na obchodním úroku částku 6 255,28 Kč. Mimo jiné dále uhradila částku 36,14 Kč na úroku z prodlení a částku 3 690 Kč na poplatcích. Celkem žalovaná zaplatila žalobci 18 449,14 Kč.

9. K datu 20. 12. 2023 žalobce vyčíslil tvrzenou pohledávku následovně: a) částku 141 532,28 kč na jistině, b) částku 3 440 Kč na poplatcích, c) částku 7 487,06 Kč na kap. úrocích ke dni 20. 12. 2023, d) částku 1 675,45 Kč na kap. úrocích z prodlení ke dni 20. 12. 2023, e) běžící příslušenství v podobě úroků 6,90 % p. a. z jistiny od 21. 12. 2023 do zaplacení, f) běžící příslušenství v podobě úroků z prodlení 15 % p. a. z jistiny od 21. 12. 2023 do zaplacení.

10. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované následovně.

11. Žalobce předně vycházel z písemné žádosti o úvěr ze dne 2. 8. 2022, kterou vyplnila a podepsala žalovaná. V této žádosti žalovaná uvedla, že je podnikatelem, je svobodná, ohledně bytových poměrů uvedla, že je vlastníkem domu, má vzdělání středoškolské s maturitou a má měsíční příjmy z podnikatelské činnosti ve výši 100 000 Kč. Dále v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má výdaje spojené s bydlením ve výši 4 700 Kč, výživné 0 Kč, pojištění ve výši 1 331 Kč a „ostatní výdaje: 0“. V této žádosti žalovaná uvedla, že má „celkovou výši půjček, zápůjček a spotřebitelských úvěrů mimo [Anonymizováno]“ ve výši 1 000 000 Kč s celkovými měsíčními splátkami ve výši 21 321 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má jedno vyživované dítě (ve věku do 10 let). Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu žádostí o úvěr ze dne 2. 8. 2022 (označeno jako „Karta – Originál pro [Anonymizováno]“)

12. Žalobce k výzvě soudu - ohledně břemene tvrzení a důkazního ležícího na straně žalobce zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy - uvedl zejména následující (viz výzva soudu ze dne 14. 5. 2024 na č. l. 14 a odpověď žalobce z 3. 6. 2024 na č. l. 19). Žalobce vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Tak žalobce zjistil, že žalovaná měla mimo žalobce další dluhy a v prodlení byla v minulosti pouze dvakrát. Dále žalobce uvedl prověřil úvěruschopnost žalované prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, centrální registr exekucí, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd., vše s negativním výsledkem. Žalobce současně zjistil, že žalovaná byla vedena v živnostenském rejstříku, když živnostenské oprávnění nezaniklo, nebylo zrušeno, přerušeno a ani nebyly dány překážky provozování živnosti.

13. Žalobce uvedl, že žalovanou deklarovaný příjem ověřil dle periodických výpisů z běžného účtu žalované za období předcházejících 7 měsíců. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalované takto zjistil, že pravidelné příjmy žalované za posledních 7 měsíců činí v průměru 180 161,14 Kč měsíčně (důkaz: Prohlášení o zdravotním stavu; Otisk z registrů BRKI/NRKI; Výstup z běžného účtu – příjem žalované).

14. Pokud jde o výdaje žalované před uzavřením smlouvy, tak žalovaný uvedl následující. Výdaje žalované žalobce zjistil v celkové výši 74 650 Kč měsíčně, a ty se skládaly z těchto položek: a) ostatní výdaje a náklady na pojištění ve výši 1 331 Kč, b) výdaje na bydlení ve výši 4 700 Kč a částka představující životní minimum ve výši 6 880 Kč, c) výdaje žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 53 737 Kč, d) výdaje žalované na závazky u žalobce ve výši 8 002 Kč.

15. Žalobce měl k dispozici před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou i výpis z BRKI/NRKI ze dne 19. 2022. Z něho plyne, že žalovaná (jakožto spotřebitel) měla dne 19. 7. 2022 mimo žalobce : 1) zůstatek osobního úvěru ve výši 598 386 Kč s měsíční splátkou 10 498 Kč – smlouva byla uzavřena dne 9. 3. 2017; 2) zůstatek osobního úvěru ve výši 530 266 Kč s měsíční splátkou 10 823 Kč – smlouva byla uzavřena dne 11. 7. 2019; 3) kontokorentní úvěr se zůstatkem 153 531 Kč – smlouva byla uzavřena dne 7. 6. 2018; 4) kreditní kartu splátkovou se zůstatkem 63 075 Kč – smlouva byla uzavřena dne 21. 8. 2014; 5) kreditní kartu splátkovou se zůstatkem 251 725 Kč - smlouva byla uzavřena dne 11. 12. 2017 (důkaz: Výpis z BRKI/NRKI ze dne 19. 2022). Žalovaná tak měla – mimo smluvní vztah s žalobcem – v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem spotřebitelské smluvní úvěrové závazky vůči třetím subjektům v celkové výši 1 443 453 Kč. K tomu se přidávalo, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy ze dne 3. 8. 2022 žalobce věděl, že žalovaná již žalobci splácí jiný úvěr, a to ve výši 8 002 Kč měsíčně (viz tvrzení žalobce v tomto řízení). Z toho plyne, že již v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem se navenek podávalo důvodné podezření, žalovaná se svými příjmy v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem, jelikož v opačném případě by neměla důvod brát si na sebe tolik (5) úvěrů.

16. Soudu je známo z úřední činnosti (viz § 121 o. s. ř. a informační systém ISAS), že stejný žalobce podal proti stejné žalované žalobu o zaplacení úvěru i pod sp. zn. 14 C 116/2024. V označeném řízení tvrdí, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru dne 19. 7. 2022 na úvěru ve výši 150 000 Kč. Žalobce tak poskytl žalované úvěr ve výši 150 000 Kč dne 3. 8. 2022, ačkoli věděl, že stejný úvěr poskytl žalované jen o přibližně 14 dnů dříve a nepídil se potom, proč žalovaný v tak krátké době potřebuje opět úvěr, což přitom je z hlediska úvěruschopnosti relevantní.

17. Dokonce je soudu známo z úřední činnosti, že žalobce poskytl žalované stejný úvěr ve výši 150 000 Kč i na základě smlouvy : 1) ze dne 15. 9. 2021, přičemž řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 108 C 118/2024; 2) ze dne 12. 10. 2021, přičemž řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 116 C 144/2024; 3) ze dne 5. 11. 2021, přičemž řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 48 C 144/2024.

18. Během doby méně než jednoho roku (od 15. 9. 2021 do 2. 8. 2022) před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru z 3. 8. 2022 tak žalobce poskytl žalované již 4 stejné úvěry po 150 000 Kč, a přesto tuto skutečnost žalobce nebral jako podezřelou z hlediska úvěruschopnosti žalované splácet stejná v pořadí už pátý úvěr ve výši 150 000 Kč.

19. Žalobce uvedl, že následně porovnal částku celkových příjmů žalované s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Žalobce tak zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalované 23,30 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež žalobce uzavřel, že úvěruschopnost žalované byla zcela zjevně dána.

20. Žalobce žalovanou opakovaně upomínal před podáním žaloby o splnění dluhu (důkaz: Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka s datem 11. 1. 2024 s adresou [adresa] s Potvrzením podání; Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka s datem 11. 1. 2024 s adresou [adresa] s Potvrzením podání; Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka s datem 11. 1. 2024 s adresou [adresa] s Potvrzením podání)

21. Právní hodnocení:

22. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky dne 3. 8. 2022 je absolutně neplatná pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce před uzavřením smlouvy, a to ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění v den uzavření smlouvy, tj. ke dni 3. 8. 2022, platilo: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění v den uzavření smlouvy, tj. ke dni 3. 8. 2022, platilo, že: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

25. Smlouva je absolutně neplatná již z důvodu, že žalobce nijak – s výjimkou splátek úvěrů ze strany žalované - neověřoval výdaje tvrzené žalovanou před uzavřením smlouvy.

26. Dokonce žalobce ani nevedl žalovanou, aby již v rovině tvrzení vyjevila své skutečné výdaje. Totiž v žádosti o úvěr ze dne 2. 8. 2022 (důkaz „Kartou“) je uvedeno, že výdaje spojené s bydlením má žalovaná 4 700 Kč, dále že má výdaje na pojištění 1 331 Kč a „ostatní výdaje“ „0“. Z povahy věci (ostatně srov. i § 121 o. s. ř. o notorietě) však každý člověk má i jiné výdaje než jen na bydlení a pojištění.

27. Navíc žalovaná do žádosti o úvěr uvedla do kolonky „počet vyživovaných dětí do 10let věku“, že má jedno nezletilé dítě ve věku do 10 let, ale do kolonky „výživné“ uvedla „0“. Je však zřejmé, že pokud žalovaná vyživuje dítě, tak musí mít na něj nějaké výdaje. Žalobce se nezabýval tím, zda a kolik žalovaná hradí na své dítě a ani se nezabýval ani tím, zda a kolik hradí na dítě i jeho otec (v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná)..

28. Žalobce neověřoval, zda žalovaná skutečně bydlí ve svém domě, jak uvedla v žádosti o úvěr, a neověřoval žalovanou uvedené výdaje na bydlení.

29. Žalobce důsledně nereflektoval výraznější úvěrové zatížení žalované, a to u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 53 737 Kč měsíčně a dokonce i u téhož žalobce ve výši 8 002 Kč měsíčně, o kterémžto úvěrovém zatížení v tomto řízení napsal samotný žalobce (viz str. 3 jeho podání z 3. 6. 2024). Totiž pokud si žalovaná opakovaně brala spotřebitelské úvěry, a to dokonce i u žalobce (dokonce 4 úvěry u žalobce během jednoho roku před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy), pak to minimálně budilo důvodné pochybnosti ve smyslu § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet (viz „Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“).

30. Žalobce nadto neadekvátně interpretoval údaje o příjmech žalované, které měl před uzavřením smlouvy k dispozici z výpisu z účtu žalované. Z žalobcem k důkazu předloženého výpisu z účtu žalované (žalobcem označeno jako „Výstup z běžného účtu – příjem žalované“, přiložen k podání z 3. 6. 2024) totiž plynou následující skutečnosti: 1) v lednu 2022 měla žalovaná jen příjem 11 900 Kč, to však jen ze svého jiného účtu; 2) v únoru 2022 měla žalovaná příjem 252 828 Kč, z toho 242 800 Kč od [jméno FO]; 3) v březnu 2022 měla žalovaná příjem ve výši 407 900,01 Kč, z toho 400 000 Kč od [jméno FO] a 2 000 Kč si přeposlala ze svého účtu; 4) v dubnu 2022 měla žalovaná příjem 282 000 Kč, z toho 270 000 Kč od [jméno FO] a 10 000 Kč si přeposlala ze svého jiného účtu; 5) v květnu 2022 měla žalovaná příjem 99 000 Kč, a to vše od [jméno FO]; 6) v červnu 2022 měla žalovaná příjem 156 000 Kč, z toho však 110 000 Kč byla částkou, kterou si poslala ze svého jiného účtu, a dále částka 16 000 Kč byla částkou, kterou si vložila přes bankomat žalovaná sama; [jméno FO] jí v červnu poslal na účet 30 000 Kč; 7) v červenci 2022 měla žalovaná příjem už jen 50 600 Kč a přitom šlo ve skutečnosti jen o její peníze, které si poslala z jiného účtu a nebo si je vložila na účet přes bankomat.

31. Z vyloženého výpisu z účtu žalované plyne, že od května 2022 se její příjmové poměry výrazně zhoršily a dokonce v červenci 2022 již neměla v podstatě žádné příjmy od třetích osob. Proto tvrzení žalobce v tomto řízení, že kontrolou příjmů na běžném účtu žalobce zjistil, že pravidelné příjmy žalované za posledních 7 měsíců činily v průměru 180 161,14 Kč, je poněkud zavádějící, nereflektující totiž zásadní negativní změnu v příjmové stránce žalované právě v době uzavření smlouvy. Obdobná nepřiléhavost platí i o tvrzení žalobce, že žalovaná prohlásila v žádosti o úvěr z 3. 8. 2022, že má měsíční příjem z podnikatelské činnosti ve výši 100 000 Kč; vždyť se to z jejího účtu za dobu od června 2022 nepodávalo.

32. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

33. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

34. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).

35. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

36. Žalobce uvedl, že při úvaze o výdajích žalovaného vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy z částky představující životní minimum ve výši 6 880 Kč. Avšak z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalované. Jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“. Náklady na životní potřeby ve výši životního minima je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší.

37. Příjmy a výdaje jsou „jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

38. Nadto kupř. v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 201/2018 či 33 Cdo 2981/2022 Nejvyšší soud vysvětlil logiku věci, tj. že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Přitom žalobce nejen že neověřoval výdaje nezletilého dítěte žalované, ale dokonce ani v rovině tvrzení nevedl žalovanou k tomu, aby alespoň vyjevila výdaje jejího nezletilého dítěte.

39. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

40. Při absolutní neplatnosti smlouvy – v souladu s § 588 o. z., § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru - je žalovaná povinna zaplatit žalobci jen jistinu úvěru, tj. částku ve výši 150 000 Kč. Z tvrzení žalobce i z důkazu Historickým výpisem plyne, že žalovaná žalobci vrátila dosud částku 18 449,14 Kč (č. l. 24), a proto je žaloba důvodná jen co do zbytku nevrácené jistiny úvěru ve výši 131 550,86 Kč. V této části tak soud žalobě vyhověl (výrok I.).

41. Kvůli absolutní neplatnosti smlouvy jsou nedůvodné požadavky na zaplacení výlučně smluvních nároků, tj. smluvního úroku, a v těchto částech tak soud žalobu zamítl (viz výrok II.).

42. Rovněž je však nedůvodná žaloba v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení. To při aplikaci mj. názorů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). 16… stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… 17. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

43. Citovaný rozsudek byl potvrzen i v navazující praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 23 Cdo 101/2023-133, bod 56.), a je respektován i v praxi nižších soudů, veřejnosti dostupné např. na https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti (srov. např. následující rozsudky : Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023 č. j. 49 C 229/2022-94, bod 16. a 17., či ze dne 3. 4. 2024 č. j. 48 C 28/2024-26; Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 3. 2023 č. j. 12 C 13/2023-71, bod 17., či ze dne 23. 10. 2023 č. j. 16 C 168/2023-74, bod 25. a 26; Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 8. 2023 č. j. 7 C 10/2023-23, bod 18.; Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 7 C 67/2024 – 44, bod 36., či ze dne 27. 6. 2024 č. j. 7 C 44/2024-67, bod 20; Okresního soud v [právnická osoba] ze dne 24. 4 2024 č. j. 36 C 9/2024-38, ze dne 2. 7. 2024 č. j. 10 C 18/2024-76, bod 14., či ze dne 2. 7. 2024 č. j. 25 C 84/2024-89, bod 19.; Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 7. 2024 č. j. 12 C 87/2024-39, bod 11.; Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2024 č. j. 11 C 102/2024-96, bod 19.; Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 7. 2024 sp. zn. 19 C 142/2024; Okresního soudu v Jablonci and Nisou ze dne 2. 7. 2024 č. j. 5 C 102/2024-22, bod 18.; Okresního soudu v Rychnově and Kněžnou ze dne 1. 7. 2024 č. j. [právnická osoba] 106/2024-50, bod 5.; Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 6. 2024 č. j. 27 C 128/2024-26, bod 11.; Krajského soudu v [právnická osoba] sp. zn. 34 Co 128/2024, bod 12. a 13 aj.)

44. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. V dané věci se žalovaná k jednání soudu prvního stupně nedostavila a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se nevyjádřila. Kromě toho, že žalovaná tyto skutečnosti netvrdila, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované (součástí spisu jsou pouze listiny týkající se období před poskytnutím daného úvěru) a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. i např. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. 49 C 229/2022-94). Je to právě žalovaná, která nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, a proto je pouze na ní, aby je v rámci sporného řízení tvrdila a doložila (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, jaká doba plnění je (není) přiměřená možnostem spotřebitele, tak má právě dlužník (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z těchto důvodů soud určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dny od právní moci rozsudku, a koneckonců tak postupoval i v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)

45. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. 33 Cdo 3315/2023-62).

46. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný, převážný (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobce činila jistina úvěru ve výši 131 550,86 Kč. Úspěch žalované činily následující položky: jistina úvěru ve výši 9 981,42 Kč + smluvní poplatky ve výši 3 440 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 7 487,06 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 675,45 Kč + úrok ve výši 6,9 % ročně z částky 141 532,28 Kč kapitalizovaný od 21. 12. 2023 do 26. 7. 2024, tj. ve výši 5 844,23 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 675,45 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 141 532,28 Kč od 21. 12. 2023 do 26. 7. 2024, tj. ve výši 12 704,85 Kč; tedy žalovaná měla celkem úspěch ve výši 42 808,46 Kč.

47. Předmět řízení tak tvořila částka 174 359,32 Kč, pročež žalobce měl úspěch v 75 % předmětu řízení a žalovaná v 25 %. Tudíž má žalobce právo na náhradu 50 % nákladů řízení.

48. Při určení odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud postupoval dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétní výše odměny za ten který úkon právní služby vyplývá z ust. § 7 bod 5. advokátního tarifu a činí v této věci 6 900 Kč. Výše paušální náhrady hotových výdajů je upravena v ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a činí 300 Kč/úkon. Za těchto výchozích podmínek soud určil náhradu odměny za úkony poskytnutí právní služby žalobci: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, 2) výzva k plnění před podáním žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a 4) účast na jednání soudu dne 17. 7. 2024 v čase 9:30 hod. až 9:44 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

49. Za podání ze dnů 3. 6. 2024, 6. 6. 2024 a 1. 7. 2024 k věci samé soud nemohl přiznat náhradu, neboť se jednalo o podání, kterými žalobce doplňoval právně významné skutečnosti, které mohly a měly být už součástí žaloby samotné. Za uvedená doplnění žaloby (nad to některé na výzvu soudu) soud žalobci ničeho nepřiznal, v souladu s požadavkem účelnosti podle § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž nelze klást k tíži žalované, že žalobce všechna svá právně významná tvrzení neuvedl již rovnou do žaloby z 16. 2. 2024.

50. Celkem tak v uvedených položkách představuje náhrada odměny a paušální náhrada hotových výdajů částku 28 800 Kč. Náhrada za DPH, jejímž plátcem právní zástupce žalobce je (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), činí ze všech shora uvedených dílčích výsledků částku 6 048 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku 5 800 Kč.

51. Z celkové částky 40 648 Kč představuje podíl 50 % náhradu nákladů řízení ve výši 20 324 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

52. Nad rámec soud dodává, že žalovaná se v podání ze dne 23. 5. 2024 vyjádřila k žalobě tak, že není schopna ověřit správnost výše pohledávky, a že proto podává odpor proti platebnímu rozkazu (elektronický platební rozkaz byl zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2024 č. j. EPR 41365/2024-8 z důvodu, že se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou – srov. elektronický platební rozkaz na č. l. 9 a doručenku stran žalované na č. l. 11). Takové podání žalované rozhodně nelze vyložit jako uznání žalobního nároku.

Poučení