47 C 126/2023-46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 75 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 37 125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů do právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 37 875 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 37 125 Kč, od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z [datum] domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce bezmála 40 měsíců je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne [datum], avšak žalovaná po projednání nároku dne [datum] jej odmítla s tím, že není důvodný. Předmětem napadeného řízení byla úprava poměrů k nezletilému [jméno] [celé jméno žalobce]. Řízení trpělo zásadními průtahy, které byly z podstatné části zaviněny soudem, který nedokázal adekvátně reagovat na obstrukce, které v průběhu řízení činila matka nezletilého, jež opakovaně žádala o odročení jednání, nebo se k nařízenému jednání vůbec nedostavila. Žalobce poukázal na rozhodnutí [název soudu] č. j.: [číslo jednací], který v naříkaném řízení rozhodoval a mj. sám označil délku napadeného řízení jako„ neúměrnou“ a postup soudu označil jako„ nesoustředěný“. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o věc péče o nezletilé, která měla být řešena s nejvyšší možnou pririotou, optimálně do 6ti měsíců od data podání návrhu, se žalobce za jeden rok namítaného řízení domáhal částky 25 000 Kč, nemodifikované za první dva roky řízení na poloviční výši, když v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení neměl možnost se žalobce jakožto otec nezletilého se synem vlivem obstrukčního jednání matky pravidelně stýkat. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 75 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 75 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žádosti žalobce nebylo vyhověno, neboť žalovaná konstatovala, že procesní úkony byly prováděny průběžně, nelze říci, že by soudy byly nečinné. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 3 roky a 3 měsíce. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, soud I. stupně rozhodoval jedenkrát, stejně jako odvolací soud. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Význam řízení shledala žalovaná jako běžný, když mezi rodiči jsou konfliktní vztahy. Závěrem odkázala na notorietu, že ani sebelepší rozhodnutí soudu nezletilým dětem šťastné dětství nezajistí, nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.

3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne [datum].

5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo zahájeno návrhem žalobce jakožto otce na změnu výchovy a výživy nezl. [jméno], a to [datum]. V době podání návrhu otcem byl nezletilý dle poslední úpravy v péči matky, otec přispíval na jeho výživu a byl upraven styk otce s nezletilým o sudých víkendech a o prázdninách. Po podání návrhu soud zaslal přípis otci, sdělení otce došlo soudu dne [datum] a [datum], soud ustanovil nezletilému opatrovníka usnesením ze dne [datum] a nařídil soud jednání na [datum], termín pro kolizi u právního zástupce matky pak stanovil na [datum]. Jednání se konalo v nepřítomnosti matky a další termín byl stanoven na [datum]. Dne [datum] a [datum] došly zprávy o poměrech rodičů, dne [datum] otec zakládá znalecký posudek. Dne [datum] došlo podání otce s návrhem na nařízení předběžného opatření (dále jen„ PO“). Nařízené jednání bylo následně z důvodu dovolené právního zástupce matky odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo ÚJ, za účelem dalšího dokazování bylo odročeno na [datum], přičemž z důvodu nouzového stavu v souvislosti s pandemií Covid bylo jednání odročeno na [datum]. Soud rozhodnutím ze [datum] zamítl PO jako nedůvodné (sp. zn. [spisová značka]), přičemž o odvolání otce rozhodoval odvolací soud, který zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. Jednání nařízené na [datum] bylo následně z důvodu nemoci matky odročováno nejprve na [datum] a následně z důvodu kolize jednání u právního zástupce otce na [datum]. K jednání dne [datum] se matka nedostavila (pracovní neschopnost), proto bylo jednání odročeno na [datum]. V ten den se jendání konalo, proběhlo další dokazování, jednání bylo odročeno z důvodu nutnosti ustanovit znalce ke zpracování znaleckých posudků. Dne [datum] podala matka návrh na nařízení předběžného opatření, které bylo zamítnuto dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] a [spisová značka]). Dne [datum rozhodnutí] otec podal návrh na výkon rozhodnutí. O ustanovení znalkyň rozhodl soud dne [datum], otázky na znalce došly dne [datum]. V dubnu [rok] byly soudu doručeny zpracované znalecké posudky a zároveň bylo rozhodnuto o znalečném. Další jednání nařídil soud v srpnu na [datum]. Dne [datum] [anonymizováno]. Soud rozhodl o uložení pokuty matce. Při jednání dne [datum] proběhlo dokazování výslechem zpracovatelů znaleckých posudku, jednání bylo odročeno na [datum] a následně k žádosti právního zástupce matky (nemoc, kolize jednání) na [datum] a posléze na [datum]. V mezidobí soud rozhodnutím z [datum rozhodnutí] ([spisová značka]) nařídil k návrhu otce z [datum] předběžné opatření, jímž rozhodl o prozatímní péči o nezletilého tak, že rodiče se v péči střídají vždy v intervalech úterý - sobota, sudé/liché týdny. Proti rozhodnutí podala odvolání matka. Dne [datum] a [datum] došla další podání otce. Odvolací soud rozhodnutí zdejšího soudu jako správné potvrdil. Jednání stanovené na [datum] bylo odročeno z důvodu hospitalizace matky na [datum]. Dne [datum] rozhodnuto o znalečném. Při jednání [datum] a [datum] doplnil soud dokazování a následně dne [datum] rozhodl rozsudkem. Usnesením z [datum] bylo prodlouženo předběžné opatření. Rozsudek byl napaden odvoláními obou rodičů, odvolání rozeslána protistraně na základě referátu soudu z [datum]. Dne [datum] došlo vyjádření otce, dne [datum] došlo vyjádření matky. Odvolací soud opakovaně žádal zprávy o poměrech nezletilého, následně se konalo jednání dne [datum] a rozhodnutím ze [datum] rozsudek obvodního soudu jako věcně správný z převážné části potvrdil, upravil toliko střídavou péči o nezletilého v době prázdnin. Řízení o předmětném návrhu otce tak bylo pravomocně skončeno ke dni [datum].

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne [datum], což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy žalobce podal návrh na změnu výchovy a výživy nezl. syna [jméno], do [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 3 roky a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do značné míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od dubna [rok] do října [rok] a následně od října [rok] do května [rok]. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti a na nekoncentrovaný postup obvodního soudu, jenž opakovaně k žádostem matky odročoval nařízená jednání, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 3 roky a 3 měsíce, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 33 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč. Pokud se žalobce domáhal z titulu zvýšeného významu řízení částky 25 000 Kč za rok trvání řízení a ještě bez modifikace za prvé dva roky řízení, jde o požadavek zcela mimo judikatorní východiska. Soud tedy vycházel, jak uvedeno výše, ze základní částky 15 000 Kč za každý rok trvání řízení (s modifikací za první dva roky trvání řízení na poloviční výši) a zvýšený význam zohlednil samostatně pod uvedeným kritériem.

20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově (- 10 %) i procesně složité (– 10 %). Předmětem řízení byl návrh žalobce na úpravu poměrů k nezletilému synovi, kterému v době podání návrhu bylo 5,5 roku, když řízení skončilo před jeho devátými narozeninami. Věc si vyžádala znalecké zkoumání, znalci byli následně i slyšeni. Ve věci bylo provedeno množství listinných důkazů, byli vyslechnuti svědci, když rodiče nezletilého měli mezi sebou konfliktní vztahy a častým předmětem sporů byl i jejich postoj k přípravě nezletilého do školy (velká část spisu obsahuje„ učivo“ nezletilého), soud se musel zabývat i podnětem matky stran možného fyzického a sexuálního násilí ze strany otce (věc byla současně řešena trestněprávně), když v této souvislosti byla slyšena řada svědků, bylo žádáno opakovaně o součinnost 3. subjekty. Soud má za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní, neboť účastníci opakovaně podávali návrhy na nařízení předběžného opatření, soud opakovaně rozhodoval o uložení pokut matce. Dále soud rozhodoval o ustanovení znalce, o znalečném, žádal o součinnost 3. subjekty. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval jedenkrát, stejně jako odvolací soud.

21. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení v negativním smyslu nijak nepodílel. Pokud bylo ze strany žalované namítáno, že zpracování znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie vzešlo z návrhu otce a toto by mu mělo jít k tíži, soud uvedený názor nesdílí. Otec se od počátku řízení domáhal širšího styku s nezl. synem a pokud bylo ze strany matky později dokonce naznačováno, že dochází k fyzickému či sexuálnímu zneužívání, byl požadavek otce na zpracování znaleckých posudků v poměrech souzené věci naprosto relevantním důkazním prostředkem a z lidského hlediska naprosto„ ospravedlnitelným“.

22. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah od dubna [rok], kdy byly doručeny obvodnímu soudu znalecké posudky a rozhodnuto o znalečném, do října [rok], kdy proběhlo dokazování výslechem zpracovatelů znaleckých posudků, a následně od října [rok], tedy od doby zmiňovaného jednání, do května [rok], kdy proběhlo další jednání ve věci. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti a se zřetelem na značně nekoncentrovaný postup obvodního soudu, na který již v namítaném řízení upozornil ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] č. j.: [číslo jednací] i [název soudu], nelze postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný. Nelze odhlédnout, že obvodní soud nevyužil účinných procesních nástrojů, aby zabránil obstrukcím matky spočívajících v opakovaných žádostech o odročení jednání, či skutečnosti, že se matka k nařízenému jednání bez omluvy vůbec nedostavila. Se zřetelem na shora uvedené soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

23. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako zvýšený, když soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v opatrovnických řízeních (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), neboť tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení bylo výsledné zadostiučinění zvýšeno o 20 %.

24. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky zvýšil o 10 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 37 125 Kč. Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (37 875 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

25. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne [datum]. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum] [číslo], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč (výrok III.). Odměna advokátky byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokátka dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu vykonala 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a účasti při soudním jednání dne [datum]. K odměně advokátky dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátce přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložila, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

27. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.