47 C 131/2021-39

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem Mgr. [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 14 520 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 520 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 520 Kč za dobu od 25. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 260 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky specifikované ve výroku s následujícím zdůvodněním. Žalobce si u žalovaného objednal 20. 12. 2018 poskytnutí služby spočívající v mezinárodní přepravě zboží - hodinek do [země]. Za uvedenou službu vystavil žalovaný žalobci fakturu na částku 11 482 Kč, kterou žalobce žalovanému uhradil. Žalobce si žalovaného najal na přepravu zboží a žalovaný si následně najal [právnická osoba] k zajištění přepravy, šlo o přepravu nejprve v rámci České republiky na letiště a následně z letiště do [země]. Příjemce zboží v [země] hodinky reklamoval a vrátil jej zpět žalobci, přepravu zboží zajišťoval žalovaný a za tuto službu vystavil žalobci fakturu [číslo] na částku 14 651 Kč. I tuto fakturu žalobce uhradil. Při návratu zboží do České republiky vyměřil [ulice] úřad [obec] [část obce] clo ve výši 21 Kč a DPH ve výši 97 090,20 Kč, neboť z celní dokumentace k vývozu a dovozu zboží vyplývalo, že hodinky odeslané žalobcem prostřednictvím žalovaného do [země] a hodinky, které se z [země] fakticky vrátily, nebyly totožné. Aby žalobce prokázal, že se jedná o totožné zboží, byl nucen najmout odbornou pomoc a zastupováním v celním řízením pověřil společnost [právnická osoba] Ta v řízení poté, co opravila vady vývozní celní dokumentace, prokázala, že se jedná o tytéž hodinky. V celním řízení vyšlo najevo, že důvodem, proč se celní úřad mylně domníval, že se jedná o jiné zboží, byly chyby ve vývozní dokumentaci způsobené žalovaným. Chybou podle celního úřadu byl nedostatečný popis zboží při vývozu zboží, zejména absence výrobního čísla hodinek, přičemž pokud by bylo zboží řádně označeno ve vývozním doprovodným dokladu [anonymizována dvě slova], celní úřad by clo a DPH nevyměřoval. K vyměření cla a DPH by nedošlo, neboť by celní úřad nepovažoval zboží za jiné. Žalobce nejprve kontaktoval [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] spol. s r.o. s uplatněním nároku na náhradu škody. Ta se ovšem nároku zřekla s tím, že smluvním partnerem žalobce je žalovaný, a proto je třeba nárok uplatnit u ní.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to s následujícím odůvodněním. Žalobce si u žalovaného objednal mezinárodní přepravu zboží - hodinek„ [příjmení] [příjmení] watch“ do [země]. Žalovaný žalobce požádal o přesný popis zboží, ale žalovaný neobdržel sériová čísla ani přesnější popis, pouze informaci, že se jedná o„ hodinky [anonymizováno] edice [příjmení]“. Ani v objednávce nebyl konkrétnější popis zboží. Žalobce neinformoval žalovaného předem, že se bude jednat o dočasný vývoz, u něhož je potřeba poskytnout podrobnější dokumentaci týkající se popisu zboží, a proto žalovaný nemohl předpokládat, že upřesnění zboží je nedostatečné a že celní úřad neztotožní vyvezené zboží se zbožím následně vráceným. U prodeje hodinek se nepředpokládá, že se zboží bude vracet.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce si u žalovaného – přes internetovou stránku žalovaného - objednal dne 20. 12. 2018 mezinárodní přepravu zboží do [země], a to hodinek, které žalobce identifikoval jako„ [příjmení] [příjmení] [jméno]“ (dále jako„ hodinky“), přičemž jako příjemce zboží byl sjednán [příjmení] [příjmení] v [země] v [příjmení] [jméno] (důkaz: nesporné a Otistk objednávky [číslo]).

5. Žalovaný žalobci mailem dne 21. 12. 2018 napsal, že podle [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] spol. s r.o. chybí přesný popis zboží a nechť jej žalobce připíše do formuláře. Žalobce mailem týž den odpověděl, že se jedná o hodinky značky [anonymizováno], že pracovník žalobce toto vyřizující není v České republiky a požádal žalovaného, zda to může za žalobce žalovaný dopsat. Žalovaný 27. 12. 2018 odpověděl, že svému subdodavateli napsal, že se jednání o hodinky [anonymizováno] edice [příjmení], ale že to subdodavatel potřebuje mít uvedené v dokumentu podepsaném přímo žalobcem. Žalobce 27. 12. 2018 odpověděl, nechť to do dokumentu podepsaného žalobcem žalovaný dopíše za žalobce; žalovaný 27. 12. 2018 odpověděl, že to vyřeší se subdodavatelem a 27. 12. 2018 napsal žalobci, že zásilka by měla být téhož dne odeslána z celního oddělení. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu mailovou komunikací mezi účastníky.

6. Za uvedenou mezinárodní přepravu hodinek vystavil žalovaný žalobci fakturu [číslo] znějící na částku 11 482 Kč, kterou žalobce žalovanému uhradil (důkaz citovanou fakturou a nesporné mezi účastníky).

7. Dne 7. 1. 2019 si žalobce u žalovaného objednal přepravu týchž hodinek z [země] zpět do ČR (důkaz objednávkou [číslo] nesporné). To z důvodu, že příjemce zboží hodinky reklamoval (nesporné mezi účastníky a ostatně to plyne i z objednávky [číslo] v níž je uvedeno, že zboží se vrací zpět do ČR).

8. Při návratu hodinek do České republiky vyměřil [ulice] úřad [obec] [část obce] dne 17. 1. 2019 žalobci clo ve výši 21 Kč a DPH ve výši 97 090,20 Kč, neboť z celní dokumentace k vývozu a dovozu zboží nevyplývalo, že hodinky odeslané žalobcem prostřednictvím žalovaného do [země] - a hodinky, které se z [země] vrátily - byly totožné. [příjmení] žalobce prokázal, že se jedná o totožné zboží, najal si odbornou pomoc a zastupováním v celním řízením pověřil společnost [právnická osoba] Ta v řízení vedeném celním úřadem o vrácení cla a DPH prokázala, že se jedná skutečně o tytéž hodinky, a to i po opravení údajů ve vývozním celním prohlášení; proto celní úřad ve svém rozhodnutí [číslo] ze dne 31. května 2019 rozhodl, že se žalobci vrací clo 21 Kč a DPH 97 090,2 Kč [ulice] úřad [část obce] ve svém rozhodnutí ze dne 31. května 2019, [číslo jednací] mimo jiné uvedl:„ …Ve vývozním doprovodným dokladu [anonymizována dvě slova] bylo zboží v položce [číslo] v kolonce 31 (popis zboží) popsáno„ Náramkové hodinky, řízené elektricky, též s vestavěnými stopkami, pouze s mechanickým zobrazením – [příjmení] [příjmení] - 1 ks“, v kolonce 33 bylo zařazeno do kódu nomenklatury [číslo]. Popis zboží se považuje za dostatečný k určení jeho totožnosti, jeli dostatečně přesný pro snadné zjištění jeho množství a povahy. V našem konkrétním případě se jedná o běžný obchodní popis zboží bez uvedení např. výrobního čísla hodinek apod… [ulice] úřad dále uvádí, že v popisu zboží v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], v popisu zboží ve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a na proforma faktuře [číslo] je pouze uveden obecný popis zboží, což celní předpisy umožňují, nikoli však u zboží, které je potřeba ztotožnit bez jakékoli pochybnosti, jelikož případné přiznání celní a daňové výhody se vztahuje ke konkrétnímu zboží, tzn., že chybí absence např. výrobního čísla hodinek atd., aby nemohlo dojít k záměně. Pokud není zcela ztotožněno dovezené a dočasně vyvezené zboží, tak nelze přiznat celní nebo daňovou výhodu, neboť by mohlo docházet k porušení celních a daňových předpisů tím, že by subjekt vyvezl a následně dovezl např. podobné zboží v rozdílné kvalitě a ceně, čímž by docházelo k úniku celního dluhu (cla a DPH) …“. Tyto skutečnosti soud zjistil z citovaného rozhodnutí celního úřadu z 31. 5. 2019.

9. Žalobce za zastupování žalobce v celním řízení sp. zn. [číslo] o vrácení cla a DPH zaplatil společnosti [právnická osoba] dne 19. 6. 2019 částku 14 520 Kč (důkaz fakturou [číslo] Detailem pohybu z účtu žalobce).

10. Žalobce požádal o zaplacení žalobní částky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] spol. s r.o. (subdodavatele žalovaného), který však žalobní částku nezaplatil s vysvětlením z 19. 8. 2019, že služba dodání zboží byla u něj objednána ve prospěch žalobce žalovaným, přičemž žalovaný je připraven věc řešit s žalobcem (důkaz mailem z 19. 8. 2019).

11. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalobní částky dopisem, který doručil žalovanému 17. 5. 2020), ale marně, žalovaný nezaplatil žalobní částku (nesporné mezi účastníky a důkaz výzvou a doručenkou do datové schránky).

12. Soud tak z důkazů zjistil následující skutkový závěr. Žalobce si u žalovaného objednal 20. 12. 2018 poskytnutí služby spočívající v mezinárodní přepravě zboží - hodinek do [země]. Žalovaný následně pověřil [právnická osoba] Express Worldwide spol. s r.o. jako svého subdodavatele k zajištění přepravy hodinek. Šlo o přepravu hodinek nejprve v rámci České republiky na letiště a následně z letiště do Spojených států amerických. Příjemce zboží v USA hodinky reklamoval a vrátil hodinky žalobci. Při návratu hodinek do České republiky vyměřil [ulice] úřad [obec] [část obce] clo ve výši 21 Kč a DPH ve výši 97 090,20 Kč, neboť z celní dokumentace k vývozu a dovozu zboží nevyplývalo, že hodinky odeslané žalobcem prostřednictvím žalovaného do [země] a hodinky, které se z [země] fakticky vrátily, byly totožné. Za účelem, aby žalobce prokázal, že se jedná o totožné hodinky, zajistil si odbornou pomoc a zastupováním v celním řízením pověřil společnost [právnická osoba], která v celním řízení - poté, co opravila vady vývozní celní dokumentace - prokázala, že se jedná skutečně o tytéž hodinky. V celním řízení vyšlo najevo, že důvodem, proč celní úřad pochyboval, že se jedná o jiné zboží, byly chyby ve vývozní dokumentaci - nedostatečný popis zboží při vývozu zboží, zejména absence výrobního čísla hodinek. K vyměření cla a DPH by nedošlo, neboť by celní úřad nepovažoval zboží za jiné. Žalobce zaplatil společnosti [právnická osoba] za zastupování v celním řízení dne 19. 6. 2019 žalobní částku (14 520 Kč).

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

14. Podle § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ (1) Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. (2) Nepožádá-li odesílatel dopravce o převzetí zásilky v ujednané době a není-li ujednána do šesti měsíců od uzavření smlouvy, práva a povinnosti ze smlouvy zaniknou.“. Podle § 2557 o. z.:„ (1) Odesílatel poskytne dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze. (2) Je-li k provedení přepravy zapotřebí zvláštní listiny, předá ji odesílatel dopravci nejpozději při předání zásilky k přepravě.“. Podle § 2558 o. z.:„ Dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.“. Podle § 2566 o z.:„ (1) Dopravce nahradí škodu vzniklou na zásilce v době od převzetí zásilky dopravcem do vydání zásilky příjemci. To neplatí, prokáže-li, že škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče. (2) Povinnosti k náhradě škody se dopravce zprostí, prokáže-li, že škodu způsobili a) odesílatel, příjemce nebo vlastník zásilky nebo b) vada či přirozená povaha zásilky, včetně obvyklého úbytku. (3) Způsobí-li škodu vadný obal zásilky, dopravce se povinnosti k náhradě škody zprostí důkazem, že odesílatele na vadu při převzetí zásilky k přepravě upozornil; byl-li vydán nákladní nebo náložný list, musí v něm být vada obalu poznamenána. Neupozorní-li dopravce na vadný obal, zprostí se povinnosti k náhradě škody důkazem, že vadu nemohl při převzetí zásilky poznat. (4) K ujednáním omezujícím povinnost dopravce podle odstavců 1 až 3 se nepřihlíží.“.

15. Účastníci spolu uzavřeli po internetu smlouvu o přepravě věci podle § 2555 o. z., konkrétně hodinek, a to z České republiky do [země], přičemž žalobce vystupoval ve smluvním vztahu jako odesílatel a žalovaný jako dopravce. Zatímco smlouvou o přepravě se dopravce zavazuje za úplatu přepravit věc, smlouva zasílatelská je druhem komisionářské a touto posléze uvedenou smlouvu se zasílatel zavazuje nikoliv přepravit věc, ale obstarat přepravu věci (v judikatuře srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.. zn. 32 Cdo 1906/2019, 31 Cdo 488/2010). V souzené věci se žalovaný zavázal hodinky přepravit (což bylo jednak mezi účastníky nesporné – viz např. vyjádření žalovaného k žalobě„ žalobce si u žalovaného objednal …poskytnutí služby spočívající v mezinárodní přepravě zboží“ – a jednak to plynulo i z listinných důkazů; např. faktura [číslo] obsahovala předmět žalovaným účtovaného plnění jako poštovné, příplatek za vyzvednutí a pojištění zásilky; text objednávky [číslo] obsahoval termíny nasvědčující uzavření smlouvy o přepravě mezi účastníky, jako bylo např. slovo„ odesílatel“ uvedené u žalobce, a citovaná internetová objednávka obsahovala předmět plnění jako poštovné, vyzvednutí zásilky, pojistné; ostatně žalovaný s žalobcem po mailu komunikoval tak, že se označoval jako„ Balík do [webová adresa]“, což implikuje, že jde přímo o přepravu zboží do zahraničí). Už z těchto důvodů se jedná o smlouvu o přepravě věci. Následně žalovaný pověřil k zajištění přepravy hodinek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] spol. s. r. o. jako svého subdodavatele. Zákazník žalobce hodinky reklamoval a vrátil je do České republiky žalobci. Při návratu hodinek do České republiky vyměřil [ulice] úřad [obec] [část obce] žalobci clo ve výši 21 Kč a DPH ve výši 97 090,20 Kč, neboť z celní dokumentace k vývozu a dovozu zboží nevyplývalo, že hodinky odeslané žalobcem prostřednictvím žalovaného do [země] a hodinky, které se z [země] vrátily, byly totožné. [ulice] úřad neměl původně za prokázané, že jde o stejné hodinky, hlavně z důvodu, že ve vývozním dokladu byly hodinky popsány nikoli nezaměnitelně, ale byly popsány jen obecně, druhově, způsobem neumožňujícím dostatečné určení totožnosti zboží; popis hodinek totiž zněl toliko„ Náramkové hodinky, řízené elektricky, též s vestavěnými stopkami, pouze s mechanickým zobrazením – [příjmení] [příjmení] - 1 ks“. [příjmení] bylo možné určit totožnost zboží, musel by popis zboží obsahovat např. výrobní číslo hodinek apod., což ve vývozním dokumentu u hodinek vyvezených do [země] chybělo. Ve vývozním dokumentu byly hodinky popsány toliko obecně (chybí absence např. výrobního čísla hodinek atd.), což celní předpisy sice umožňují, nikoli však u zboží, které je potřeba ztotožnit bez jakékoli pochybnosti, jelikož případné přiznání celní a daňové výhody se vztahuje ke konkrétnímu zboží. Pokud není zcela ztotožněno dovezené a dočasně vyvezené zboží, tak nelze přiznat celní nebo daňovou výhodu, neboť by mohlo docházet k porušení celních a daňových předpisů tím, že by subjekt vyvezl a následně dovezl např. podobné zboží v rozdílné kvalitě a ceně, čímž by docházelo k úniku celního dluhu (cla a DPH). Tyto skutečnosti byly přiléhavě vysvětleny z citovaného rozhodnutí celního úřadu.

16. Podle názoru soudu žalovaný jakožto dopravce porušil svoji povinnost zakotvenou v § 2558 o. z., jelikož neprovedl přepravu do místa určení s odbornou péčí. Povinnost odborné péče je namístě pojímat zejména jako péči profesionála a odborníka v obou přepravy, a zahrnuje nejen odbornou péči o zásilku od jejího převzetí do dodání, ale obecně aby nedošlo k jakékoliv újmě (včetně škody) na majetku odesílatele i třetí osoby, přičemž o způsobu péče je primárně oprávněn rozhodnout dopravce podle své odbornosti (srov. obdobně např. komentář k § 2558 o. z. od Tomáše Horáčka). Pro posouzení, zda žalovaný pochybil, je rozhodující nejen okolnost, zda vzniklou situaci předvídal, ale zda ji s ohledem na podmínku odborné péče předvídat mohl a měl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 241/2009). Provedení přepravy s odbornou péčí podle názoru soudu zahrnuje i předvídání reálné situace, že podnikatelem v oblasti prodeje hodinek (žalobcem) do zahraničí přepravené hodinky budou reklamovány, a tudíž vráceny ze zahraničí do České republiky, a že tak vyvstane situace související s celními předpisy (která i nastala) – potřeba ztotožnit vyvezené a dovezené zboží s následkem v případě neztotožnění zboží v podobě vyměření cla a DPH. Povinnost žalovaného provést přepravu hodinek do USA tak v souzené věci zahrnovala i zajistit uvedení do vývozních dokumentů tak přesné označení hodinek, aby je při jejich případném reálném návratu do České republiky bylo možné ztotožnit bez důvodných pochybností, a tím i nezpůsobit vyměření cla a DPH.

17. Na případy porušení povinnosti dopravce ve smyslu § 2558 o. z. nedopadá § 2566 o. z., jelikož nejde o škodu vzniklou na zásilce. Dopadá sem tudíž § 2910 o. z.:„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“. Žalovaný tak porušil povinnost provést přepravu hodinek s odbornou péčí, a to vlastním zaviněním.

18. Soud již před jednáním poučil a vyzval žalovaného v přípise z 8. 10. 2021, že mimo jiné:„ Toto ustanovení obsahuje vyvratitelnou právní domněnku o tom, že škůdce zavinil újmu z nedbalosti. Citované pravidlo ulehčuje právní postavení poškozeného, který je zbaven důkazní obtíže stran zavinění. Pokud se škůdci (zde žalobce tvrdí, že žalovaný je škůdce) nepodaří právní domněnku vyvrátit, je povinen újmu nahradit i tehdy, pokud ve skutečnosti zaviněně nejednal (povinnost je tedy uložena bez ohledu na jeho zavinění) … Je proto na žalovaném, aby tvrdil skutečnosti, z nichž plyne, že vznik škody nezavinil ani z nedbalosti a aby k prokázání takové skutečnosti označil důkazy a písemné důkazy předložil. Soud poučuje žalovaného, že pokud nesplní tuto výzvu, tak nelze vyloučit, že žalobě bude vyhověno, a to i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalovaného.“. V tomtéž přípise soud žalovaného vyzval,„ aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení této výzvy doplnil svá tvrzení – a označil všechny důkazy k jejich prokázání a všechny písemné důkazy předložil – v následujícím smyslu: … 3) zda žalovaný – a kdy, jakou formou – žalobce poučil, že uvedení„ [příjmení] [jméno] edice [příjmení]“ je nedostatečné upřesnění zboží, že je nezbytné např. uvést výrobní číslo hodinek a že pokud žalobce neupřesní popis zboží, tak že se žalobce vystavuje riziku, že při případném vrácení zboží z [země] celní úřad neztotožní vyvezené a dovezené (vrácené) zboží (jako jedno jediné zboží, tj. jako totožnou věc), a že proto hrozí, že celní úřad vyměří žalobci dluh v souvislosti s propuštěním zboží (hodinek) do celního režimu volného oběhu, 4) pokud žalovaný žalobce nepoučil ve smyslu bodu 3) této výzvy, nechť žalovaný uvede, z jakých konkrétních důvodů takové poučení žalobci neposkytl a proč se spokojil jen s označením zboží uvedení„ [příjmení] [jméno] edice [příjmení]“ a nepožadoval po žalobci bližší specifikaci, např. výrobní číslo hodinek.“.

19. Žalovaný na citovanou písemnou výzvu reagoval zejména tak, že žalobce uvedl jako přesný popis zboží hodinky [anonymizováno] edice [příjmení], což bylo pro dopravce [anonymizováno] dostačující a více informací od žalovaného nepožadoval, a že z tohoto důvodu ani žalovaný po žalobci nepožadoval větší upřesnění hodinek. Žalovaný se bránil, že požádal žalobce o přesný popis zboží, ale že žalovaný nemohl předpokládat, že upřesnění zboží je nedostatečné, jelikož neobdržel informaci, že se zboží bude vracet z [země], a tím pádem nemohl předvídat, že celní úřad neztotožní vyvezené zboží se zbožím nakonec vráceným. Žalovaný uvedl, že mu žalobce uvedl, že se jednalo o hodinky určené k prodeji, nikoliv o dočasný vývoz, přičemž u dočasného vývozu se předpokládá, že se zboží bude vracet, u prodeje hodinek nikoliv.

20. Podle názoru soudu však v předchozím bodě odůvodnění rozsudku uvedená argumentace žalovaného jeho zavinění - které se presumuje - nevyvrací. Je sice pravdou, že šlo o prodej hodinek do [země], jehož cílem (v době vývozu) z povahy věci není vývoz dočasný, nýbrž vývoz trvalý. Na stranu druhou i žalovaný je profesionálním dopravcem a dopadá sem i § 5 odst. 1 o. z.:„ Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.“. Podle § 2911 o. z.„ Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti“. Podle § 2912 o. z.:„ 1) Nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. 2) Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jednání nedbale.“. Žalovaný jako podnikatel, profesionální dopravce mohl a měl předvídat reálnou situaci, že žalobcem - jakožto podnikatelem v oblasti prodeje hodinek (žalobcem) - do zahraničí přepravené hodinky budou reklamovány, a tudíž vráceny ze zahraničí do České republiky, pročež se z původně zamýšleného trvalého vývozu do zahraničí stane toliko dočasný vývoz. Je nikoli vzácnou - tudíž ani pro žalovaného nikoli nepředvídatelnou - součástí podnikání, že prodané zboží je zákazníky reklamováno, a proto i vráceno prodejci. Samotný žalobce ve svém podání z 22. 10. 2021 uvedl, že mu žalobce uvedl, že se jednalo o hodinky určené k prodeji; pak však žalovaný mohl a měl předpokládat, že prodané hodinky mohou být reklamovány. Koneckonců předmět podnikání žalobce - v podobě prodeje hodinek (což implikuje i reálné riziko reklamací, tj. i vrácení hodinek) - je snadno dovoditelný již z názvu žalobce obsahujícím termín„ watch“ (což značí hodinky). Dále žalovanému (i podle jeho vyjádření z 19. 8. 2021) bylo dobře známo, že žalobce hodinky prodává, když žalovaný uvedl v tomto řízení, že žalobce prostřednictvím žalovaného již v minulosti uskutečnil objednávku přepravy hodinek do [anonymizováno].

21. Žalovaný tak zaviněně nejen porušil § 2558 o. z., ale i zaviněně (nedbalostně, a to minimálně ve formě nevědomé nedbalosti) způsobil škodu žalobci. Totiž žalovaný mohl a měl předpokládat, že v souvislosti s vrácením hodinek z [země] vyvstane situace související s celními předpisy (která i nastala) – potřeba ztotožnit vyvezené a dovezené zboží s následkem v případě neztotožnění zboží v podobě vyměření cla a DPH a že tak žalobce bude nucen vynaložit náklady za zastupování v celním řízení, aby dosáhl navrácení cla a DPH. Povinnost žalovaného provést přepravu hodinek do [země] tak v souzené věci zahrnovala i zajistit uvedení do vývozních dokumentů tak přesné označení hodinek, aby je při jejich případném reálném návratu do České republiky bylo možné ztotožnit bez důvodných pochybností, a tím i nezpůsobit vyměření cla a DPH. V příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaným provést přepravu hodinek s odbornou péčí vznikla majetková újma (škoda) žalobci v podobě účelně vynaložených nákladů na zastoupení v celním řízení (které tvoří žalobní částku), aby dosáhl vracení cla 21 Kč a DPH 97 090,2 Kč.

22. Pokud žalovaný namítal, že vyzval žalobce k uvedení přesného popisu zboží, takto je sice pravdou, nicméně žalobce na to reagoval. Žalobce totiž na tuto výzvu k upřesněné odpověděl žalovanému, že se jedná o hodinky značky [anonymizováno], přičemž následně žalovaný žalobce nepoučil, že jde o popis zboží nedostačující. Naopak, žalovaný ponechal žalobce v domnění, že o dostatečně přesný popis zboží se jedná; žalovaný totiž odpověděl žalobci, že to vyřeší se subdodavatelem a pak napsal žalobci, že zásilka by měla být téhož dne odeslána z celního oddělení. Zejména z těchto důvodů nelze mít za to, že by žalobce porušil svoji zákonnou informační povinnost ve smyslu § 2557 odst. 1 o. z.; už proto, že žalovaný svým chováním vůči žalobci dal najevo, že žalobce žalovanému poskytl dostatečně přesné označení hodinek. Pokud se žalobce – jako nikoli podnikatel a profesionál v oblasti přepravy věci – spolehl na žalovaného jako podnikatele a profesionála v přepravě věcí, že žalobcem uvedený popis hodinek je dostačující, nelze zároveň dovozovat, že by žalobce žalovanému odepřel potřebnou součinnost (tím méně zaviněně). Žalobce na dotazy žalovaného reagoval, nezůstal pasivní, přičemž nebyl poučen žalovaným, že žalobcem poskytnuté označení hodinek dostačující není a že takto obecné označení hodinek může být žalobci v budoucnu k tíži ve smyslu vzniku škody při neztotožnění hodinek celním úřadem v případě jejich vrácení z [země].

23. Žalovaný se bránil tím, že žalobce uvedl jako přesný popis zboží hodinky [anonymizováno] edice [příjmení], což bylo pro dopravce [anonymizováno] dostačující a více informací od žalovaného nepožadoval, a že z tohoto důvodu ani žalovaný po žalobci nepožadoval větší upřesnění hodinek. Žalovaný namítal, že nedisponuje celním oddělením, že proclení zásilky je v kompetenci zvoleného dopravce ([právnická osoba]), který po žalovaném více informací k proclení nepožadoval.

24. V předchozím bodě tohoto rozsudku reprodukovaná obrana žalovaného je bez právního významu. Takovou obranou totiž žalovaný přesouvá odpovědnost na svého subdodavatele. Avšak skutečnost, že by se pochybení dopustil subdodavatel žalovaného ([anonymizováno]), nezprošťuje odpovědnosti za škodu žalovaného vůči žalobci, jelikož právě (jen) s žalovaným měl žalobce uzavřenou smlouvu o přepravě hodinek. Zde se uplatní § 1935 o. z., podle kterého„ Plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.“. Navíc podle § 2913 věta první o. z.:„ Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám…“.

25. Z těchto důvodů soud žalobě plně vyhověl z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu způsobené porušením právní povinnosti žalovaného (zejména § 2910 o. z., § 2911 o. z., § 2912 o. z., § 2558 o. z.) a zavázal tak žalovaného k zaplacení žalobní částky (výrok I.).

26. Ke stejnému závěru (včetně výroku) by soud dospěl, pokud by skutkový stav právně posoudil jako odpovědnost za škodu způsobenou nikoli porušením zákona žalovaným (porušením § 2910 o. z.), nýbrž jako odpovědnost za škodu způsobenou žalovaným porušením smlouvy (o přepravě) žalovaným. Podle (1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. (2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.“. Žalovaný neprokázal, že by mu v zajištění dostatečné specifikace hodinek ve výjezdních dokumentech zabránila„ mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.“. Ba naopak, žalovaný se ptal žalobce na přesnější specifikaci hodinek, žalobce mu odpověděl v dobré víře, že je taková specifikace dostačující a žalovaný žalobce v této jeho dobré víře ponechal a podrobnější upřesnění již po žalobci nežádal a naopak žalobci již jen napsal, že to vyřeší se subdodavatelem a pak žalobci napsal, že zásilka by měla být odeslána z celního oddělení.

27. Soud vyhověl žalobě i co do zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce doručil výzvu k zaplacení žalovanému 17. 5. 2020, žalovaný nic nezaplatil, a proto je žalovaný v prodlení již od 19. 5. 2020 (následující den po obdržení výzvy, tj. 18. 5. 2020, měl žalovaný povinnost plnit ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., a proto je od 19. 5. 2020 v prodlení). Žalobce tak má v souladu s § 1970 o. z. právo i na zákonný úrok z prodlení z žalobní částky, který činí 10 procent ročně z dlužné částky, přičemž žalobce žádal úrok z prodlení až od 25. 5. 2020, což soud nemohl překročit (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.).

28. Lze dodat, že na část přepravy v České republice na letiště se použil výlučně o. z. a na část přepravy z letiště do [země] se použila ustanovení Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě podepsané v Montrealu 28. 5. 1999, uveřejněné ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2003 Sb. m. s. (Montrealská úmluva); to již proto, že škoda žalobci vznikla jinde než v průběhu letecké přepravy (negativní podmínka), pročež se Montrealská úmluva nevztahuje na přepravu hodinek jiným dopravním prostředkem než letadlem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2812/2018 či 32 Cdo 1829/2015, bod 13. až 16.). Aplikovatelnost Montrealské úmluvy tak nebyla pro rozhodnutí souzené věci podstatná.

29. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení spočívají v : 1) odměně zástupce za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) po 1 700 Kč (za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a za účast na jednání) – celkem tak odměna činí 5 100 Kč; 2) paušální náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 900 Kč (3 x 300); 3) náhradě DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 260 Kč. Ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Celkem tak je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení ve výši 8 260 Kč, k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. Lhůta k plnění byla určena na tři dny od právní moci rozsudku, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.