47 C 14/2025 - 240

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] o zaplacení 10 480 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 320 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 360 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 30. 1. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 320 000 Kč od 30. 1. 2025 do 18. 3. 2025, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 9 800 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 90 309,30 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 29. 1. 2025 se žalobce domáhal po žalované uhrazení 10 480 000 Kč s příslušenstvím jako odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, tj. usnesení [právnická osoba][adresa], ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], kterým byl obviněn ze spáchání zvláště závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t.z.“). Žalobci bylo kladeno za vinu, že se jako člen organizované skupiny vědomě podílel na organizování a dovozu kokainu z [adresa] ve velkém rozsahu. Dne 14. 9. 2020 podal státní zástupce obžalobu. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. [Anonymizováno], bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce stíhaný skutek spáchal. Ke stížnosti státního zástupce rozhodl [Anonymizováno] dne 29. 3. 2021, pod č.j. [Anonymizováno] tak, že rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil a nově rozhodl tak, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Dne 24. 5. 2023 byla podána nová obžaloba. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 28. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo trestní stíhání žalobce znovu zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. O stížnosti státního zástupce rozhodl [Anonymizováno] dne 13. 11. 2023 pod č.j 11 [Anonymizováno] tak, že se stížnost zamítá. Opis rozhodnutí byl žalobci doručen dne 29. 1. 2024. Usnesením [adresa] ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. [Anonymizováno], byl žalobce vzat do vazby. Vazba se započítala od 18. 5. 2019 ve 14 hodin. Dne 18. 8. 2019 u žalobce pominul vazební důvod koluzní vazby po uplynutí tříměsíční zákonné lhůty. Usnesením [adresa] ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. [Anonymizováno], byl žalobce propuštěn z vazby za přijetí písemného slibu a stanovení dohledu probačního úředníka. Současně bylo žalobci uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. Soud rozhodl i o přijetí peněžité záruky ve výši 12 000 000 Kč. Žalobce byl na svobodu propuštěn dne 2. 4. 2020, poté co rozhodnutím odvolacího soudu (sp. zn. [Anonymizováno]) byla zamítnuta stížnost státního zástupce. Usnesením [adresa] ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. [Anonymizováno], byla zamítnuta žádost žalobce o zrušení dohledu probační a mediační službou a zrušení zákazu vycestování. Současně bylo rozhodnuto, že peněžitá záruka stále trvá. Usnesením [Anonymizováno] [adresa] ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. [Anonymizováno] bylo vyhověno žádosti žalobce a byl zrušen dohled probační a mediační službou. Důvody pro peněžitou záruku stále trvaly. Stížnost státního zástupce proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta usnesením [Anonymizováno] ze dne 6. 10. 2022, č.j. [Anonymizováno] Trestní řízení trvalo 4 roky a 8 měsíců. Žalobce byl do té doby bezúhonný a netrestaný. Žalobce musel být 320 dnů ve vazbě, tj. od 18. 5. 2019 do 2. 4. 2020. Dále od 2. 4. 2020 do 6. 9. 2021 byl na svých právech omezen zákazem vycestování a v období od 2. 4. 2020 do 6. 10. 2022 (fakticky 24. 10. 2022) byl na svých právech omezen v důsledku dohledu. Žalobce svoje trestní stíhání považuje za projev zlovůle orgánů činných v trestním řízení. Z počátku žalobce považoval trestní stíhání za nedorozumění a aktivně se snažil přispět k objasnění věci. Žalobce se ohradil hlavně vůči přístupu státního zástupce. Žalobce musel žít téměř pět let v nejistotě a v obavách, když byl ohrožen sazbou odnětí svobody na deset až osmnáct let. Státní zástupce navrhl trest odnětí svobody v délce14 let s eventuálními dodatečnými dvěma lety, pokud by nebyl vykonán peněžitý trest ve výši 14 172 950 Kč. Již samotné prověřování bylo velkým zásahem do práv žalobce, když byl odposloucháván a sledován. Navíc omezení vycestování se fakticky rovnalo zákazu činnosti, když je žalobce povoláním [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Bylo tak porušeno žalobcovo právo podnikat a vydělávat si na své živobytí. Navíc se žalobce nemohl zúčastnit každoročního přezkoušení a ztratil tak [Anonymizováno]. Po propuštění si žalobce musel [Anonymizováno] oprávnění obnovovat, což je proces nákladný a obtížný. Trestní stíhání tak mělo dopad na profesní život žalobce, když musel svým kolegům (zkušeným komisařům) po dvaceti letech praxe znovu prokazovat, že je způsobilý [Anonymizováno]. S ohledem na věkové omezení možnosti vykonávat práci [Anonymizováno], byla žalobci trestním řízením vzata část nejlepších let jeho kariéry. V průběhu trestního řízení navíc nebyl žalobce považován za důvěryhodnou osobu, když byl obviněn z trestního činu pašování jako [Anonymizováno] [Anonymizováno], což vedlo k jeho stigmatizaci, čemuž pomohla i masivní medializace případu. V důsledku vazby došlo k odloučení žalobce od rodiny, zejména s jeho tehdy [Anonymizováno] synem[Anonymizováno][Anonymizováno], narozeným [datum], které žalobce nesl velmi těžce. Navíc se žalobce nemohl starat o svého ovdovělého otce, který vzhledem ke svému věku péči potřeboval (roč. [Anonymizováno]). Žalobce se musel podrobit dne 18. 5. 2019 ve 14:00 hodin zásahu ozbrojené jednotky Národní protidrogové centrály. Byla mu nasazena pouta. Následně se musel od 16:00 hodin do 5:00 hodin účastnit prohlídek svého obydlí, jiných prostor a přilehlých pozemků. Bezprostředně na to, když byl spánkově deprivovaný, byl dne 19. 5. 2019 v 6:09 hodin vyslechnut, což mělo za cíl zřejmě žalobce psychicky zlomit. Trestní řízení bylo masově medializované, přičemž žalobci byla přisuzována „[Anonymizováno]“. Národní protidrogová centrála v rámci rozsáhlého informování veřejnosti zveřejnila [Anonymizováno] [Anonymizováno] zobrazující i jeho [Anonymizováno] Výlučným provozovatelem tohoto [Anonymizováno] byla společnost [právnická osoba]., jejímž jediným akcionářem a členem představenstva byl žalobce. Ačkoliv orgány činné v trestním řízení označovaly žalobce jako [Anonymizováno], tak v úzkém a vysoce specializovaném segmentu [Anonymizováno] fakticky odhalila totožnost žalobce, což vedlo k poškození dobrého jména žalobce. Žalobce byl v médiích líčen jako zločinec, přičemž ani Národní protidrogovou centrálou nebyla respektována presumpce neviny. Žalobce byl spojován s [Anonymizováno] drogovým kartelem a bylo líčeno, jak se opakovaně podílel na pašování kokainu z [adresa]. Řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, když státnímu zástupci nejpozději při sepisu první obžaloby muselo být zřejmé, že nemá dostatek důkazů, což se odrazilo v tom, že trestní soudy ani nenařídily hlavní líčení a řízení zastavily. Délku trestního řízení tak nelze omluvit složitostí matérie ani přeshraničním prvkem, ale plynula toliko ze svévole státního zástupce. Žalobce dodnes čelí odsudku svého okolí. S přihlédnutím k závažnosti trestní újmy žalobce požaduje peněžitou satisfakci ve výši 480 000 Kč za 320 dnů vazby (tj. 1 500 Kč za každý den trvání vazby) a 10 000 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil s tím, že tato jej do data podání žaloby neprojednala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17. 3. 2025, ve kterém uvedla, že uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 29. 7. 2024 (podáním ze dne 19. 7. 2024) uplatnil žalovaný nárok v souvislosti s vykonanou vazbou a trestním stíháním vedeným u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Ve stanovisku ze dne 17. 3. 2025 poskytla žalovaná žalobci zadostiučinění ve výši 320 000 Kč za vykonanou vazbu a vyslovila omluvu za nezákonné trestní stíhání. Žalovaná zjistila, že usnesením policejního orgánu [adresa], č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. [Anonymizováno] bylo trestní stíhání zastaveno. Soud uvěřil obhajobě žalobce, že se podílel na nelegálním pašování surového zlata z [adresa] do [Anonymizováno]. Žalobce tak jednal ve skutkovém omylu negativním. Ke stížnosti státního zástupce [Anonymizováno], [Anonymizováno] usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno], napadené usnesení soudu prvé instance zrušil a nově rozhodl tak, že věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Státní zástupce podal dne 24. 5. 2023 k [Anonymizováno] novou obžalobu (stejná právní kvalifikace). Usnesením [Anonymizováno] ze dne 28. 7. 2023, č.j. [Anonymizováno], bylo trestní stíhání žalobce i napodruhé zastaveno. Stížnost státního zástupce proti tomuto rozhodnutí [Anonymizováno] usnesením přijatým v neveřejném zasedání dne 13. 11. 2023 pod č. j. [Anonymizováno] zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2024. Žalovaná má za to, že v tomto případě není na místě peněžní odškodnění žalobce za nemajetkovou újmu spojenou s trestním řízením, neboť žalobce nedoložil, že jeho příkoří překročilo míru, kterou by nebylo možné odškodnit jinak než v penězích. Omluvu považuje žalovaná za dostatečnou. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě poznatků [Anonymizováno] policejního orgánu. Podezření o spáchání drogové trestné činnosti se podařilo potvrdit nasazením operativně pátracích prostředků a následnou mezinárodní justiční spolupráci, spočívající ve sledování [Anonymizováno]. Bylo prokázáno, že [Anonymizováno] žalobcem mělo dne [datum] při [Anonymizováno]. V rozhodné době byl dán dostatečný stupeň pravděpodobnosti, že se žalobce trestného činu dopustil. Organizátor trestné činnosti byl v [Anonymizováno] v roce [Anonymizováno] odsouzen. Státní zástupce nechtěl řízení bezdůvodně prodlužovat, ale musel se řídit názorem soudů a provést potřebná došetření, například zjistit výhodnost pašování surového zlata. Medializace je prostým důsledkem veřejnosti řízení a žalovaná za medializaci neodpovídá. Žalovaná shrnula, že se žalobce několikrát doznal, že se na trestné činnosti (pašování surového zlata) podílel. Přiznání finanční satisfakce by tak bylo v rozporu s obecně sdílenou spravedlností. Žalovaná v souvislosti se vznikem nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě došla k názoru, že nárok je důvodný do 320 000 Kč. Žalovaná pokládá za dostatečné denní odškodnění za vazební stíhání ve výši 1 000 Kč, neboť žalobce neuvádí takové skutečnosti, za kterých by mohlo být toto stanovisko přehodnoceno.

3. Žalobce vzal na jednání dne 21. 5. 2024 žalobu částečně zpět, co do částky 320 000 Kč, neboť mu tato částka byla žalovanou uhrazena dne 18. 3. 2025. Zároveň žalobce uvedl, že by soud měl přihlédnout k tomu, že judikatura k odškodňování je více jak 10 let stará a inflace v mezidobí byla více jak 55 %. Orgány činné v trestním řízení zjistily, že dovoz zlata nelze považovat za pašování, tj. žalobce se nedopouštěl trestní činnosti. K těmto obraným tvrzením tedy dle žalobce nelze přihlížet v rámci odškodňovacího řízení. Trestní řízení probíhalo v rozporu se zásadami trestního řízení. Žalobce pracoval jako technik údržby v technickém provozu po dobu, kdy nemohl být pilotem.

4. V podání ze dne 27. 5. 2025 žalobce uvedl, že své trestní stíhání považuje za exces a trestní stíhání bylo bezdůvodně státním zástupcem prodlužováno. Obžaloba dle žalobce byla nezpůsobilá, neudržitelná a nezpůsobilá dalšího projednání, když nemohlo být nařízeno hlavní líčení. Ve vyšetřování nedošlo nikdy k zásadnímu průlomu. Řízení bylo prodlužováno procesní aktivitou orgánů činných v trestním řízení a zlou vírou státního zástupce, eventuelně jeho nekompetentností. Žalobce odmítl tezi, že by si trestní stíhání způsobil sám tím, že se podílel na pašování zlata. Jednání žalobce nepředstavuje „nemorální“, protiprávní dokonce ani trestnou činnost. Dle celního orgánu se na dovoz zlata vztahují jen běžné celní formality. [Anonymizováno] do [Anonymizováno] dne [datum] byl řádně nahlášen [Anonymizováno] celním úřadům, což teorii o „pašování“ spolehlivě vyvrací. Žalobce argumenty žalované považuje za amorální. Omluva je pouze formální a nedostatečná k prožitému příkoří žalobce.

5. Podáním ze dne 27. 5. 2025 žalovaná doplnila své vyjádření tak, že trestní stíhání bylo zastaveno pro omyl negativní, tj. bylo prokázáno, že se žalobce vědomě podílel na pašování zlata, ale nebylo prokázáno, že by se žalobce vědomě podílel na pašování kokainu. Žalobce za účelem pašování vědomě, aktivně a opakovaně sháněl fiktivní pasažéry, kterým poskytl odměnu cca 2 000 EUR za to, že se soukromým letadlem nechají dopravit do [adresa], kde jim hradil náklady na ubytování v luxusním hotelu. Žalobce tak chtěl zamaskovat, že se skutečně jednalo o převážení nákladu, nikoliv pasažérů. Žalobce tak svým jednáním chtěl zamaskovat skutečný účel letu, přičemž v letu z [adresa] do [Anonymizováno] ze dne [datum] byl v kufrech kokain namísto zlata. Žalovaná odkázala na výpověď žalobce, jak je zachycena v usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]. Konspirativní jednání žalobce je tou specifickou okolností, pro které nelze žalobci přiznat odškodnění v penězích s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6069/2016.

6. Žalobce na jednání dne 4. 9. 2025 reagoval na vyjádření žalované ze dne 27. 5. 2025, kdy má za to, že žalovaná pouze deformuje již použité argumenty státního zástupce. Argumentace státního zástupce byla smetena ze stolu [Anonymizováno] Jednání žalobce nebylo ani protiprávní, ani trestné. Žalobce má za to, že ke konspirativní komunikaci nedošlo. Žalobce připustil, že jeho nárok není opřen o předchozí judikaturu, nicméně v tomto případě se jedná o historické rozhodnutí, aniž by byla zhodnocena vysoká míra inflace.

7. Na jednání dne 21. 5. 2025 bylo uvedeno, že nesporným mezi účastníky je, že žalobce u žalované dne 29. 7. 2024 uplatnil své dva nároky. Dále bylo učiněno nesporným, že žalovaná žalobci vyplatila 320 000 Kč dne 18. 3. 2025. Nesporným bylo učiněno i to, že usnesením [adresa] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. [Anonymizováno] bylo trestní stíhání zastaveno. Ke stížnosti státního zástupce [Anonymizováno] usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno], napadené usnesení soudu prvé instance zrušil a nově rozhodl tak, že věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Státní zástupce podal dne 24. 5. 2023 k [Anonymizováno] novou obžalobu (stejná právní kvalifikace). Usnesením [Anonymizováno] ze dne 28. 7. 2023, č.j. [Anonymizováno] bylo trestní stíhání žalobce i napodruhé zastaveno. Stížnost státního zástupce proti tomuto rozhodnutí [Anonymizováno] usnesením přijatým v neveřejném zasedání dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno] zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2024. Také bylo učiněno nesporným, že žalobce byl od 18. 5. 2019 do 2. 4. 2020 ve vazbě, tedy po dobu 320 dní.

8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že on se domníval, že z [Anonymizováno] pašoval zlato. Věděl, že toto zlato nebylo těženo legálně, pravděpodobně z pralesa, dětmi, případně za jiných podmínek. Žalobce vypověděl, že mu systémem byla způsobena hrůza, když policie od počátku věděla, kdo byl objednavatelem letu, a kdo skutečně kokain pašoval. Žalobce policii vytknul, že nezakročila a nesebrala kokain dříve. Domnívá se, že byl v ohrožení života. Dále popisoval vykládku kufrů a svůj záměr si jeden kufr ponechat. Žalobce uvedl, že se policie při jeho zatýkání chovala hrubě, sprostě. Do domu mu vniklo osm lidí s pistolí. Nezuli se. Nandali mu pouta. Vyhrožovali mu, že se do [Anonymizováno] již nikdy nepodívá. Byl bez spánku 20 hodin a oni mu vyhrožovali, že se domů nepodívá 15 let. Žalobce jako [Anonymizováno] musí být bezúhonný a důvěryhodný, kdy mu [Anonymizováno] byl vrácen až po skončení trestního stíhání. Před trestím stíháním měl firmu, která měla obrat [částka]/ročně, potom se to snížilo na [částka]/ročně, když mu byla vrácena možnost zase pracovat. Transport zlata pro něj nebyl nic nového. Je to běžné, že se to takto převáží [Anonymizováno], je to nejlevnější a nejbezpečnější. V době, kdy byl ve vazbě nemohl vídat svého [Anonymizováno] syna. Matka nezletilého syna ([jméno FO]) to nepovažovala za vhodné. Navíc jí policie vyhrožovala, že jí syna odebere. Trvalo 3-4 roky než se situace vrátila do normálu. Dneska už má se synem normální vztah. Vlivem trestního řízení nedošlo k urovnání vztahů s matkou nezletilého, která se od něj odstěhovala na začátku roku [Anonymizováno]. Takže dnes již nejsou spolu, neboť o to již žalobce nestojí, i když matka nezletilého mu říká, že by se k němu vrátila. Sestra žalobce byla potřetí těhotná. Snažila se žalobci pomoci, ale byla zaneprázdněná. Nejvíc tím trpěl otec, který za něj složil peněžitou záruku. Otec žalobce již nesponzoruje státní neziskové organizace, což dříve dělával. Otec žalobce dočasně vyjmul ze závěti. Chtěl potvrzení černé na bílém, že se žalobce ničeho nedopustil. Žalobce uvedl, že ztratil určitý společenský status a kamarády v [Anonymizováno]. Pořád s žalobcem nechtějí uzavírat kontrakty. Jeho firma ([právnická osoba].) se pomalu vzpamatovává, ale je těžké se dostat zpět. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Velmi úkorně vnímá tiskovou konferenci, na které bylo odhaleno, že dopadli osobu, která [Anonymizováno]. Lidé z oblasti [Anonymizováno] vědí, kdo s tímto [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] Tenkrát vítal přijetí dlouhé cesty, tj. [Anonymizováno], protože náklady na [Anonymizováno]. Žalobce měl vztah s [Anonymizováno], ale ten se rozpadl vlivem trestního stíhání, když ho vinila z toho, že je také trestně stíhaná. Žalobce antidepresiva nebral, protože by nemohl létat. Byl pod dohledem [Anonymizováno]. K tomu žalovaná uvedla, že dle výpovědi [jméno FO] ze spisu došlo k jejich rozchodu v prosinci 2018. Následně se vídali jen sporadicky. Žalovaná má tak za to, že k rozchodu došlo před zahájením trestního stíhání. K tomu žalobce uvedl, že byl s [jméno FO] stále ve styku, avšak je to jeho soukromá věc, přičemž paní [jméno FO] byla pod vlivem jednání policie.

9. Z článku s názvem [adresa].

10. Z článku ze serveru [adresa]

11. Z přepisu příspěvku [adresa]

12. Z článku ze serveru [adresa].

13. Z článku ze serveru [datum].

14. Z fotografie letadla na č.l. 63 soud seznal, že v rámci článku zveřejněném na [Anonymizováno].

15. Z článku ze [adresa].

16. Z kopie z [adresa].

17. Z článku ze serveru [adresa]

18. Z článku ze serveru [adresa]

19. Z článku serveru [datum].

20. Z průkazu o způsobilosti [Anonymizováno] posádky plyne, že žalobce byl držitelem [Anonymizováno], který byl vydán dne [datum]. Žalobce měl oprávnění na [datum]

21. Z usnesení [Anonymizováno] dne 28. 7. 2023, č.j. [Anonymizováno] plyne, že podle § 188 odst. 1 písm. c) t. ř. za použití § 172 odst. 1 písm. c) t. ř. došlo mj. k zastavení trestního stíhání žalobce pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) t. z., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Žalobce jako obviněný měl uvést, že mu bylo panem [Anonymizováno] sděleno, že pasažéři budou převážet surové zlato. Věděl, že to asi nebude úplně legální, ale pokud pasažéři projdou [Anonymizováno], tak to považoval za akceptovatelné. Žalobce uskutečnil [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Bylo mu známo, že má převážet surové zlato o hmotnosti 700 kg. Žalobce sháněl fiktivní pasažéry. Dále žalobce popisoval své zapojení. Z prodeje zlata neměl provizi, ale jeho firma měla dostat od [Anonymizováno] [Anonymizováno] 15 000 – 20 000 eur. Žalobce si byl vědom, že [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobce měl zájem na tom, aby pan [Anonymizováno] koupil jeho [Anonymizováno]. V rozhodnutí je dle výslechů svědků a e-mailové komunikace popsáno, že se žalobce aktivně podílel na shánění fiktivních pasažérů, jejich organizaci a placení. Žalobce obešel společnost, od které si [Anonymizováno] pronajímal, když jí [Anonymizováno]. Mohlo dojít ke ztrátě [Anonymizováno], neboť [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soud měl za to, že vzhledem na poměrně dlouhou dobu sledování a odposlouchávání a rozsah dokazování v rámci přípravného řízení je na místě řízení znovu zastavit, neboť není možné předložit jiné důkazy a na základě těchto důkazů nelze žalobce postavit před soud. Žalobce se celou dobu doznával, že pro [Anonymizováno] pašoval zlato. Nebyl doložen ani nepřímý úmysl. Žalobce tak jednal v negativním omylu. Subjektivní stránka trestného činu tak nebyla prokázána. Ani po doplnění dokazování není možné u obžalovaných dovodit zavinění. K dotazu soudu žalobce osvětlil, že pokud bylo v trestním řízení prokázáno, že žalobce sháněl tzv. fiktivní cestující, bylo to z toho důvodu, že žalobce, resp. přepravní společnost neměla licenci na [Anonymizováno], které je dražší. Měli licenci na přepravu osob spolu s nákladem. S ohledem na uvedené tedy sháněl cestující. Uvádí, že povolení poskytuje každý stát samostatně, trvá to zhruba měsíc. Bez uvedeného povolení nemůže náklad převézt. K uvedenému žalobce uvádí, že například pokud si nechal ocenit [Anonymizováno] [částka]. Žalobce jmenované přirovnává k situaci, jako kdyby poprosil souseda a dal mu převézt kufr, za letenku zaplatí 6 500 Kč a třeba mu dá něco navíc za to, že toto udělá a bude to pro něj ekonomicky výhodnější.

22. Z usnesení [adresa] ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. [Anonymizováno] plyne, že byl žalobce vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. b) t.ř. Vazba byla započítána ode dne 18. 5. 2019 ve 14:00 hodin. Vazba byla uvalena v rámci trestního stíhání zahájeného usnesením [právnická osoba], [adresa] U žalobce byla dána důvodná obava, že uprchne vzhledem k výši hrozícího trestu a současně byla dána obava, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky, tj. především pasažéry naříkaného letu. Pro důvod dle § 67 písm. b) t.ř. se soud nemohl zabývat nahrazení vazby písemným slibem. Avšak vzhledem k trestní činnosti by byly písemný slib a peněžní záruka nedostatečné.

23. Z usnesení [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], plyne, že připuštěno přijetí peněžité záruky ve výši 12 000 000 Kč. Byl nad žalobcem stanoven dohled probačního úředníka. Žalobci bylo uloženo omezení zákazu vycestování do zahraničí a bylo mu stanoveno, aby odevzdal cestovní pas. Byl přijat písemný slib žalobce. Nebyla přijata nabídka záruky za chování, kterou by mj. poskytl otec žalobce, ani výkon elektronické kontroly. Soud má stále za to, že existuje riziko, že žalobce uprchne, avšak s ohledem na shora učiněná opatření je možné vazbu nahradit.

24. Z usnesení [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], plyne, že byl zamítnut návrh žalobce na zrušení dohledu pracovníkem probační a mediační služby. Zároveň bylo zrušeno omezení spočívající v zákazu vycestování z České republiky. Za poslední bylo rozhodnuto, že peněžitá záruka jako náhrada vazby trvá. Opatření nemohou zničit profesní život žalobce. Jeho styk s probační službou je řádný. Také nelze pominout chyby v přípravném řízení, které vedly k vrácení spisu k prošetření. Žalobce tak nelze omezovat na dobu únosnou.

25. Z usnesení [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], plyne, že byl zrušen dohled probační a mediační služby. Důvody pro peněžitou záruku trvají. Soud přihlédl k délce přípravného řízení a právům žalobce.

26. Ze sdělení Generálního ředitelství cel ze dne 27. 1. 2020 plyne, že pro dovoz surového zlata z [Anonymizováno] jsou uplatňovány jen běžné celní formality. Pokud bude uhrazena daň, může být zlato uvedeno do volného oběhu. Dovoz zlata nepodléhá ohlašovací povinnosti.

27. Z hlášení [Anonymizováno] celním orgánům provedeným žalobcem plyne, že žalobce oznámil [Anonymizováno] v [Anonymizováno] že přiletí dne [datum] se dvěma dalšími osobami. [Anonymizováno].

28. Soud neprovedl žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne 19. 7. 2024 vč. dokladu o doručení, potvrzení o příjmu podání ze dne 30. 7. 2024, doklad o doručení rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], stanovisko ze dne [datum][Anonymizováno] usnesení [právnická osoba], [adresa] pro nadbytečnost, neboť skutečnosti prokazující těmito listinami byly učiněny nespornými. Dále neprovedl články ve francouzském a anglickém jazyce založeny na spise na č.l. 52 a č.l. 54, neboť tyto byly soudu předloženy v cizím jazyce bez českého předkladu. Dále soud neprovedl článek ze [Anonymizováno] ze dne [datum] včetně fotografií s výjimkou fotografie na č.l. 63 a článek ze serveru [Anonymizováno] dne [datum] pro nadbytečnost, neboť uváděné skutečnosti byly prokázány již články v odstavcích 6 až 10 tohoto rozsudku. Dále soud neprovedl doklad o doručení usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], doklad o doručení usnesení o přijetí kauce sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], doklad o doručení usnesení [Anonymizováno] zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] a doklad o doručení usnesení + protokol z VZ ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], neboť tyto listiny nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. Soud neprovedl ani usnesení [datum] [datum], sp. zn. [Anonymizováno], neboť skutečnosti prokazované těmito rozhodnutími byly učiněny částečně nespornými a částečně jsou okolnosti v těchto rozhodnutích uváděné již prokázány jinými provedenými důkazy.

29. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Soud hodnotí výpověď žalobce jako spontánní, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce má zájem na tomto řízení. Soud však uvěřil žalobci, že pro něj trestní stíhání bylo nepříjemné. Žalobce těžce snášel svůj pobyt ve vazbě a omezení svých práv, které vedlo k tomu, že nemohl vykonávat své zaměstnání, tj. [Anonymizováno]. Žalobce tak přišel o své živobytí, přičemž jej pracně buduje znovu.

30. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě s přihlédnutím k tvrzení strany bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

31. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením [adresa] a trvalo do 29. 1. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení [datum], kterým bylo trestní stíhání žalobce pravomocně zastaveno. Žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Řízení bylo dvakrát zastaveno pro nedostatek pro negativní omyl žalobce a nedostatek subjektivní stránky trestního činu. Žalobce se přiznal, že pašoval surové zlato, avšak neměl ponětí, že v kufrech je kokain. Žalobce byl stíhán vazebně v období od 18. 5. 2019 do 2. 4. 2020, tj. 320 dnů. Žalobce byl vzat do vazby pro důvod § 67 písm. a). písm. b) t. ř. Žalobci bylo zakázáno vycestovat z České republiky od[Anonymizováno]2. 4. 2020 do 6. 9. 2021. Dále v období od 2. 4. 2020 do 6. 10. 2022 byl žalobce omezen na svých právech tím, že se musel podvolit dohledu probační a mediační služby. Žalobce vnímal své stíhání úkorně hlavně proto, že nemohl vykonávat své [Anonymizováno], přišel o potřebnou [Anonymizováno], kterou musel obnovovat a také musel znovu vybudovat své podnikání. Žalobce u žalované uplatnil své nároky dne 29. 7. 2024. Žalovaná žalobci uhradila dne 18. 3. 2025 částku ve výši 320 000 Kč.

32. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: Podle § 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 cit. ustanovení nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 cit. ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. Žalobce svůj nárok na peněžité plnění, jak je uvedeno shora, u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

34. Podle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

35. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila, když pouze uváděla, že jednání žalobce vede k nemožnosti poskytnout žalobce odškodnění v penězích, avšak nerozporovala odškodňovací titul.

36. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 37. Nárok A – náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání á 10 000 000 Kč 38. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

39. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 10 000 000 Kč. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením [právnická osoba], [adresa], a skončeno dne 29. 1. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí [datum], kdy došlo k pravomocnému zastavení trestního stíhání, když byla zamítnuta stížnost státního zástupce. Trestní stíhání tedy trvalo zhruba 4 roky a 8 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, zejména ke složitosti věci, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce stále jako přiměřenou, ale na hraně nepřiměřenosti. Kdy soud přihlédl zejména k mezinárodnímu prvku řízení a rozsáhlosti spisového materiálu.

40. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

41. Žalobce byl obviněn ze zvláště závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) t. z., kdy se měl dopustit pašování velkého množství kokainu z [adresa] do [Anonymizováno], jednalo se dle soudu o trestnou činnost, jež způsobuje v očích veřejnosti zvýšení společenského odsouzení žalobce, neboť šlo o zvlášť závažný zločin. Žalobci hrozil velmi přísný trest – trest odnětí svobody v rozmezí 10–18 let, přičemž jak vyplývá z průběhu trestního stíhání, nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje okolnost, že trestní řízení bylo dvakrát zastaveno pro nedostatek důkazů stran subjektivní stránky trestného činu. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestního stíhání, které bylo vedeno pro stejný trestný čin.

42. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

43. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

44. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, potažmo rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobce nemohl vídat svého syna, když byl 320 dní ve vazební věznici. Dále přišel o svá [Anonymizováno] k větším typům [Anonymizováno] Dále nemohl vykonávat své povolání [Anonymizováno], když v období od 18. 5. 2019 do 6. 9. 2021, kdy byl nejdříve vazebně stíhán a následně byl omezen zákazem vycestování z České republiky, což mělo zcela zásadní dopad do pracovní sféry. Žalobce dle svého tvrzení vykonával po dobu omezení zaměstnání na pozici [Anonymizováno]. Navíc byl žalobce v prostředí [Anonymizováno] stigmatizován, neboť ve zveřejněných článcích v rámci medializace trestního řízení žalobce bylo zveřejněno [Anonymizováno]. Lidé z oblasti [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Žalobce byl tak trestním stíháním zasažen na svém dobrém jméně a cti, když bylo medializováno, že pašoval kokain o hmotnosti kolem [Anonymizováno] kg z [adresa] do [Anonymizováno]. Soud neseznal u žalobce větší zásah do rodinného života. Žalobce a matka jeho nezletilého syna se odloučili před zahájením trestního stíhání, tj. k jejich rozchodu nedošlo v souvislosti s trestním stíháním. Navíc žalobce již v tu dobu dle své výpovědi udržoval partnerský vztah s [Anonymizováno], která se s ním následně rozešla, neboť mu vyčítala, že je trestně stíhána. Vztahy mezi žalobcem a jeho synem nebyly narušeny významně, když jsou jejich vztahy momentálně normální. Užší rodina žalobce podporovala, i když otec žalobce chtěl, aby měl žalobcovo osvobození písemně. Otec žalobce jej nevydědil, ač ho na nějakou dobu vyškrtl ze závěti. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou. Žalobce nebral medikaci ze strachu, aby nepřišel o [Anonymizováno], na který se [Anonymizováno] však pod dohledem [Anonymizováno]. Významnou poruchu zdraví žalobce netvrdil. Jde-li o medializaci věci, soud zohlednil, že v žalobcem předložených článcích není uvedeno jeho jméno, ani jiné skutečnosti, dle kterých by jej mohla široká společnost poznat. Bylo však zveřejněno [Anonymizováno], přičemž v [Anonymizováno] mohl někdo seznat, kdo dané [Anonymizováno]. Medializace případu je však prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011).

45. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobce od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 200 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic, než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Předně uvést, že žalobci byl do doby naříkaného řízení bezúhonný. Byl stíhán pro zvlášť závažný zločin. Soud dále zohlednil, že trestní stíhání žalobce bylo opakovaně zastaveno pro nedostatek subjektivní stránky trestného činu a žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 10-18 let. Další okolností zvyšující nemajetkovou újmu je poškození dobrého jména, důstojnosti a cti žalobce, pracovní, rodinné sféry žalobce popsaná shora. Žalobce byl stíhán vazebně, věc byla medializována. Naopak nemajetkovou újmu žalobce snižuje, že měl podporu v rodině. Sestra se ho snažila podporovat, jak jí to její vytížení dovolilo a otec se chtěl za žalobce zaručit a zaplatil za něj peněžitou záruku. Na tomto nic nemění ani fakt, že měl otec žalobce na nějakou dobu vyjmout ze závěti, neboť chtěl, aby měl nevinnu žalobce černou na bílém. Otec žalobce nevydědil. Z tvrzení žalobce, i přes omezení výkonu [Anonymizováno], nevyplynula ekonomická nouze či snížení životní úrovně. Dále nemajetkovou újmu žalobce snižuje jeho jednání, kdy věděl, že se dopouští jednání, které by mohlo být alespoň přestupkem, když si myslel, že dováží z [adresa] surové zlato ve větším rozsahu bez vědomí celní správy. Navíc za situace, kdy nebyl přesvědčen o původu zlata. Žalobce [Anonymizováno] [Anonymizováno] nenahlásil u příslušných úřadů, a navíc maskoval skutečnost, že převáží náklad, když se podílel na najímání fiktivních pasažérů za účelem převozu nákladu. Žalobce si tak musel být vědom toho, že může přijít případně o [Anonymizováno]. Tímto svým jednáním se žalobce odlišuje od lidí, vůči kterým je trestní jednání vedeno, ač se nedopustili ničeho. Soud tak přihlédl ke skutečnosti, že žalobce svým jednáním přispěl k nutnosti jeho prověřování orgány činnými v trestním řízení, když se dopouštěl „pašování“.

46. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 47. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 8/2019 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Co 380/2022), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 80 000 Kč, když soud dospěl k závěru, že ve srovnávaném případě, kdy byl stíhán za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) t. z. Následně bylo poškozenému sděleno, že trestný čin může být kvalifikován jako zvláště závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4 písm. c) t. z., za což mu hrozila sazba 10-18 let. Řízení poškozeného trvalo 1 rok a 9 měsíců. Poškozené však hrozila „jen“ sazba osm až dvanáct let. Poškozený byl vazebně stíhán 240 dnů. S poškozeným se rozešla přítelkyně, trpěl psychickými problémy, utrpěl zásahy do své cti i pověsti, ve vazbě zhubl a přišel o část svých kamarádů. Poškozený byl beztrestnou osobou a v době trestního stíhání mu bylo [Anonymizováno][Anonymizováno]let. Poškozený byl poškozen v pracovní sféře. V případě žalobce trvalo trestní stíhání i vazba déle. Navíc trestní stíhání žalobce bylo medializováno. Shodně jako v projednávané věci došlo k zasažení zejména v pracovní oblasti, i když u žalobce byl zásah rozsáhlejší. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci by byla částka 200 000 Kč, kdy soud dále zohlednil, že řízení žalobce bylo dvakrát zastaveno pro negativní omyl. Stejně tak soud zohlednil, že řízení žalobce bylo delší, stejně tak vazební stíhání a jiná související omezení a zásah o něco rozsáhlejší. Soud přihlédl i k delšímu času od způsobení újmy.

48. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

49. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem neprovedl, když uváděl, že srovnatelné případy neshledal.

50. Nárok B – náhrada nemajetkové újmy za vazební stíhání ve výši 160 000 Kč 51. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu v důsledku výkonu nezákonné vazby od 18. 5. 2019 do 2. 4. 2020. Zdejší[Anonymizováno]soud se zaměřil na zkoumání kritérií vytyčených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 52/2012, tedy na a) povahu trestní věci, b) celkovou délku vazby, c) následky v osobní sféře žalobce. V R 52/2012 Nejvyšší soud uvedl, že adekvátním, avšak orientačním odškodněním nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za den trvání vazby. K povaze trestní věci odkazuje zdejší soud na bod 41 rozsudku. Omezen na osobní svobodě byl žalobce 320 dnů. Vazba byla odůvodněna § 67 písm. a) a b) trestního řádu, šlo tedy o přísnější koluzní vazbu. Vzhledem k fatálním dopadům do profesního života a cti žalobce, žalobce požadoval částku 1 500 Kč na den trestní stíhání. Soud se s požadavkem žalobce ztotožnil do té míry, že za 320 dnů vazby dorovnal přiznané odškodnění na 1 500 Kč za den, když žalovaná přiznala jen 1 000 Kč za den. Tedy soud dorovnal odškodnění na maximální výši a přiznal žalobci 160 000 Kč. Soud uvěřil, že bylo významně zasaženo do profesního života žalobce a jeho cti. Žalobce ztratil možnost vykonávat své povolání [Anonymizováno] bylo známo, že je trestně stíhán pro pašování. Žalobce v rámci vazebního stíhání přišel i o možnost vídat svého syna. Dále pak není pochyb, že žalobce se z vazby nemohl věnovat svým podnikatelským aktivitám a ztratil své zázemí. Naopak byl nucen se nedobrovolně vystavit vězeňskému režimu. Se zřetelem na výše uvedené, zejména k délce doby trvání vazby, při vědomí osobní svobody jako jedné z nejvyšších hodnot v demokratickém právním státě, soud přiznal zadostiučinění za vazební stíhání při samotné horní hranici.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl stran nemajetkové újmy zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 90 309,30 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč. Dále odměnou právního zástupce 7 úkonů právní služby po 9 740 Kč [z tarifní hodnoty 360 000 Kč; příprava a převzetí zastoupení; podání žaloby; vyjádření ze dne 27. 5. 2025, účast na jednání dne 21. 5. 2025, 4. 9. 2025 (přesahující dvě hodiny) a 10. 9. 2025], 7 x náhradou hotových výdajů po 450 Kč a 21 % náhradou DPH v částce 14 979,30 Kč (dle § 6, 7, 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a.t.“), § 11 odst. 1 písm. a), d), g); § 13 odst. 1, 4 a.t.; § 137 odst. 1 o.s.ř.). Náhrada nákladů řízení byla uložena žalované k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

53. O lhůtě k plnění výroku II. a IV. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení