47 C 140/2023-48

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČ: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem JUDr. Ing. [příjmení] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] o zaplacení 48 373,79 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje o části žaloby, dle níž žalobce požadoval po žalované zaplatit z titulu smlouvy [číslo] jistinu ve výši 2 335,54 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 503,76 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 2 335,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 39 423,66 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 200 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení jistiny ve výši 2 438 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 25 352,46 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 328,31 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] – zamítá.

IV. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení jistiny ve výši 2 433,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 998,8 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 8 334,34 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] – zamítá.

V. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení jistiny ve výši 79,81 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 42 000,98 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 21 879,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] – zamítá.

VI. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení jistiny ve výši 1 662,79 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 023,55 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 2 495,79 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] – zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 23. 9. 2022 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 1) 13 328,31 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 3. 12. 2005, č. sml. [číslo], uzavřené s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [IČO], 2) 8 334,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22. 10. 2005, č. sml. [číslo], uzavřené s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], 3) 21 879,81 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22. 10. 2005, č. sml. [číslo], uzavřené s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], 4) 2 335,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2005, č. sml. [číslo], uzavřené s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], 5) 2 495,79 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 12. 3. 2005, č. sml. [číslo], uzavřené s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba]

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, toliko požádala o splátky.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Ad 1)

5. Žalovaná uzavřela dne 3. 12. 2005 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala hotově při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku půjčky ve výši 17 000 Kč a souhrnný poplatek (tj. kapitalizovaný úrok) ve výši 11 288 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 544 Kč (důkaz: smlouva ze dne 3. 12. 2005). Žalovaná celkem uhradila právnímu předchůdci žalobce 6 109,69 Kč (viz tvrzení žalobce v žalobě žalovanou nerozporované; žalobce neuvedl, kdy žalovaná zaplatila jakou konkrétní částku, nýbrž uvedl, že poslední splátka byla splatná - a celková splatnost nastala - dne 2. 12. 2006). Žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované započítáno na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek).

6. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobní pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobce, a to s účinností k 5. 1. 2021, a tuto skutečnost právní předchůdce žalobce oznámil písemně žalované dopisem ze dne 6. 1. 2021 (důkaz tímto oznámením a poštovním podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021 a uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobce odeslal poštovní přepravou předžalobní výzvu žalované 12. 11. 2021 (důkaz předžalobní výzvou a podacím lístkem).

7. Ad 2)

8. Žalovaná uzavřela dne 17. 10. 2005 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku půjčky ve výši 12 000 Kč a souhrnný poplatek (tj. kapitalizovaný úrok) ve výši 7 968 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 384 Kč (důkaz: smlouva ze dne 17. 10. 2005). Žalovaná celkem uhradila právnímu předchůdci žalobce 6 099,65 Kč (viz tvrzení žalobce v žalobě žalovanou nerozporované; žalobce neuvedl, kdy žalovaná zaplatila jakou konkrétní částku, nýbrž uvedl poslední splátka byla splatná - a celková splatnost nastala - dne 21. 10. 2006). Žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované započítáno na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek).

9. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobní pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobce, a to s účinností k 5. 1. 2021, a tuto skutečnost právní předchůdce žalobce oznámil písemně žalované dopisem ze dne 6. 1. 2021 (důkaz tímto oznámením a poštovním podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021 a uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobce odeslal poštovní přepravou předžalobní výzvu žalované 12. 11. 2021 (důkaz předžalobní výzvou a podacím lístkem).

10. Ad 3)

11. Žalovaná uzavřela dne 21. 10. 2005 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaná převzala hotově při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku půjčky ve výši 22 000 Kč a souhrnný poplatek (tj. kapitalizovaný úrok) ve výši 14 608 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 704 Kč (důkaz: smlouva ze dne 21. 10. 2005). Žalovaná celkem uhradila právnímu předchůdci žalobce 200 Kč (viz tvrzení žalobce v žalobě žalovanou nerozporované; žalobce neuvedl, kdy žalovaná zaplatila jakou konkrétní částku, nýbrž uvedl poslední splátka byla splatná - a celková splatnost nastala - dne 21. 10. 2006). Žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované započítáno na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek).

12. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobní pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobce, a to s účinností k 5. 1. 2021, a tuto skutečnost právní předchůdce žalobce oznámil písemně žalované dopisem ze dne 6. 1. 2021 (důkaz tímto oznámením a poštovním podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021 a uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobce odeslal poštovní přepravou předžalobní výzvu žalované 12. 11. 2021 (důkaz předžalobní výzvou a podacím lístkem).

13. Ad 4)

14. Podáním ze dne 16. 8. 2023 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu nároku ad 4). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce jako jediný byl toho času oprávněn disponovat řízením jako celkem i jeho částmi, a když vzal návrh v rozsahu nároku 4) zpět, soud řízení v souladu s ust. § 96 občanského soudního řádu částečně zastavil (výrok I.)

15. Ad 5)

16. Žalovaná uzavřela dne 11. 3. 2005 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaná převzala hotově při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku půjčky ve výši 5 000 Kč a souhrnný poplatek (tj. kapitalizovaný úrok) ve výši 3 320 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 160 Kč (důkaz: smlouva ze dne 11. 3. 2005). Žalovaná celkem uhradila právnímu předchůdci žalobce 4 167 Kč (žalovanou nerozporované tvrzení žalobce; žalobce neuvedl, kdy žalovaná zaplatila jakou konkrétní částku, nýbrž uvedl poslední splátka byla splatná - a celková splatnost nastala - dne 11. 3. 2006). Žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované započítáno na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek).

17. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobní pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobce, a to s účinností k 5. 1. 2021, a tuto skutečnost právní předchůdce žalobce oznámil písemně žalované dopisem ze dne 6. 1. 2021 (důkaz tímto oznámením a poštovním podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021 a uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobce odeslal poštovní přepravou předžalobní výzvu žalované 12. 11. 2021 (důkaz předžalobní výzvou a podacím lístkem).

18. K právnímu hodnocení zbývajících nároků soud uvádí toto.

19. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Na projednávanou věc se tak použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena před datem 1. 1. 2014.

20. Při právním posouzení soud aplikoval § 657 a § 658 obč. zák., tedy institut smlouvy o půjčce. Dále bylo použito ust. § 1879 o. z. na smlouvy o postoupení pohledávek. Na příslušenství v podobě úroku dopadá § 658 odst. 1 obč. zák. a § 121 odst. 3 obč. zák. (úrok, tj. v souzené věci„ souhrnný poplatek“) a pokud jde o úrok z prodlení, tak na něj dopadá § 517 a § 121 odst. 3 obč. zák. (výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 142/1994 Sb.)

21. Pokud jde o tzv. souhrnný poplatek, ten je cenou peněz v dané transakci, jejich časovou hodnotou, tj. úrokem. Úrok lze totiž definovat jako peněžitou odměnu za poskytnutí peněz. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky, viz ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě, která je právním základem žalobního nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje kapitalizovaný úrok. Soud právně posoudil tzv. smluvní poplatek jako smluvní úrok.

22. Podle ustálené judikatury nepřiměřeným úrokem - tedy úrokem jsoucím v rozporu s dobrými mravy, tudíž neplatným - je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, 33 Odo 526/2001, 20 Cdo 6063/2016, 26 Cdo 157/2015, 20 Cdo 6063/2016 aj.)

23. V tomto směru soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 z 15. 12. 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 13/ 2005. Skutkově se jednalo o smlouvu o peněžité půjčce dle § 657 starého občanského zákoníku, při které byl sjednán úrok ve výši 5 % měsíčně, tedy 60 % ročně. Dle zjištění soudu prvního stupně se obvyklá úroková míra bank v tehdejší době pohybovala mezi 9 a 15,5 % ročně. Jelikož dlužník neměl dle soudu prvního stupně možnost získat úvěr za takových podmínek u banky a vzhledem k riziku, které pro věřitele představoval, tak ani čtyřnásobně vyšší úrok oproti tomu bankovnímu nebyl soudem prvního stupně ani odvolacím soudem považován za nemravný. Nejvyšší soud dal za pravdu dovolateli, když konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V tehdy souzeném případě, kdy sjednaný úrok byl téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, dovodil soud, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy.

24. Obdobný závěr lze nalézt také v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005. Došlo k uzavření smlouvy o peněžité půjčce. Dovolací soud zopakoval závěry z citovaného rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a dodal, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. To s ohledem na vyšší riziko, které je spojeno s půjčováním peněz mezi fyzickými osobami a nebankovními institucemi. Zejména s ohledem na dlužníky, kteří by na úvěr u banky jen stěží dosáhli.

25. Soud z důkazu tabulkou ČNB ARAD (ARAD - Systém časových řad - Česká národní banka (cnb.cz)) – provedené z úřední povinnosti podle § 120 odst. 2 o. s. ř. (a to i v kontextu judikatury například rozsudku Nejvyššího soudu 21 Cdo 1484/2004) - zjistil, že průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v době trvání (splácení) smlouvy o půjčce (tj. od ledna 2005 do prosince 2005 – tedy v době uzavření všech smluv - od 14,70 % do 11,90 % ročně. Přitom úrok smluvní – jak soud vypočetl z finanční kalkulačky (Finanční matematika | finanční matematika (finmat.cz) byl 65,67 % u nároku 1, 2 a u nároku 3 a 5 dokonce 149 % ročně.

26. V situaci, kdy účastníky sjednaná roční úroková sazba za poskytnutí zápůjčky v dané věci (kapitalizovaný úrok, tj. souhrnná poplatek) podstatně přesahovala obvyklý úrok (14,70 % do 11,90 % ročně), byl sjednán úrok v nepřiměřené výši. Sjednaná úroková sazba je s ohledem na sjednané zajištění nepřiměřeně vysoká a v rozporu s dobrými mravy, pročež je ujednání o výši úroků absolutně neplatné podle § 39 obč. zák.

27. Soud porovnával sjednanou výši úrokové sazby se statistikami České národní banky, což je v souladu s judikaturou. Tak kupříkladu Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 aproboval postup nižšího soudu, který zjistil výši obvyklého úroku z výpisu statistik České národní banky týkajících se průměrných úrokových sazeb bank. Obdobně ve věci aprobované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 odvolací soud vycházel z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření smlouvy, zjištěné ze statistických materiálů České národní banky. Srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 102 VSPH 634/2018-91, rozsudek Krajského soudu v Plzni z 7. 2. 2018 č. j. 156 ICm 3546/2017-22, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2018 č. j. 45 ICm 1029/2018-31. Koneckonců Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 5 Tdo 53/2014 dovodil, že právě úrok ve výši 35 % ročně nelze považovat za přiměřený, přičemž tehdy řešil dokonce vztah mezi podnikateli, což tím spíše dopadá na vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem (žalovaná).

28. Teze, že při zkoumání, zda úrok není nepřiměřeně vysoký (rozporný s dobrými mravy), je namístě srovnávat sjednaný úrok s obvyklou výší úroků požadovaných za úvěry právě bankami, i když úvěr poskytl nebankovní subjekt, plyne nejen ze zákona (§ 502 odst. 1 obch. zák.), ale i z ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, 21 Cdo 5254/2016, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5235/2016, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16, bod 27., 29. a 40.).

29. Není přitom možné přiznat žalobci nárok na obvyklý úrok za poskytnutí půjčky, neboť ujednání o úročení půjčky je absolutně neplatné, a podle obč. zák. sice lze při peněžité půjčce ujednat úroky, jejich sjednání však není obligatorní součástí smlouvy o zápůjčce, neuplatní se tudíž § 502 odst. 1 obch. zák. (podle kterého od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona; nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy). Z judikatury lze poukázat na obdobný postup např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze z 15. 10. 2019 č. j. 72 ICm 1276/2016 102 VSPH 634/2018-91 (dostupný např. v insolvenčním rejstříku).

30. Soud se dále zabýval tím, zda ujednání o úrocích je od ostatních ujednání posuzované smlouvy o zápůjčce oddělitelné. Jde toliko o částečnou neplatnost smlouvy, a to ve shodě s judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 526/2001) a § 41 obč. zák., podle kterého„ Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.“. Tuto část právního úkonu (smlouvy) lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Kupříkladu v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 Nejvyšší soud uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

31. Konkrétně k nároku 1)

32. Na základě výše zjištěných skutečností a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do části jistiny v částce 10 890,31 Kč (poskytnutá jistina 17 000 Kč mínus žalovanou vrácená částka 6 109,69 Kč). To z důvodu, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, právní předchůdce žalobce poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, a tuto částku se žalovaná zavázala vrátit. Žalovaná podle tvrzení žalobce, které nebylo rozporováno, zaplatila částku 6 109,69 Kč. Soud započetl celé plnění žalovanou poskytnuté na jistinu, neboť ujednání o kapitalizovaném úroku je absolutně neplatné (působí od počátku právní jednání, nemůže být zhojeno, soud k ní přihlíží ex offo). Plnění na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat.

33. Konkrétně k nároku 2)

34. Na základě výše zjištěných skutečností a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do části jistiny v částce 5 900,35 Kč (poskytnutá jistina 12 000 Kč mínus žalovanou vrácená částka 6 099,65 Kč). To z důvodu, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, právní předchůdce žalobce poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a tuto částku se žalovaná zavázala vrátit. Žalovaná podle tvrzení žalobce, které nebylo rozporováno, zaplatila částku 6 099,65 Kč. Soud započetl celé plnění žalovanou poskytnuté na jistinu, neboť ujednání o kapitalizovaném úroku je absolutně neplatné (působí od počátku právní jednání, nemůže být zhojeno, soud k ní přihlíží ex offo). Plnění na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat.

35. Konkrétně k nároku 3)

36. Na základě výše zjištěných skutečností a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do části jistiny v částce 21 800 Kč (poskytnutá jistina 22 000 Kč mínus žalovanou vrácená částka 200 Kč). To z důvodu, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, právní předchůdce žalobce poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, a tuto částku se žalovaná zavázala vrátit. Žalovaná podle tvrzení žalobce, které nebylo rozporováno, zaplatila částku 200 Kč. Soud započetl celé plnění žalovanou poskytnuté na jistinu, neboť ujednání o kapitalizovaném úroku je absolutně neplatné (působí od počátku právní jednání, nemůže být zhojeno, soud k ní přihlíží ex offo). Plnění na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat.

37. Konkrétně k nároku 5)

38. Na základě výše zjištěných skutečností a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do části jistiny v částce 833 Kč (poskytnutá jistina 5 000 Kč mínus žalovanou vrácená částka 4 167 Kč). To z důvodu, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, právní předchůdce žalobce poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a tuto částku se žalovaná zavázala vrátit. Žalovaná podle tvrzení žalobce, které nebylo rozporováno, zaplatila částku 4 167 Kč. Soud započetl celé plnění žalovanou poskytnuté na jistinu, neboť ujednání o kapitalizovaném úroku je absolutně neplatné (působí od počátku právní jednání, nemůže být zhojeno, soud k ní přihlíží ex offo). Plnění na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat.

39. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobě soud nevyhověl, a to z důvodu již neunesení břemene tvrzení na straně žalobce. Žalobce byl vyzván dle § 118a odst. 1 o.s.ř., aby dotvrdil, kdy konkrétně (jaký den) se stala splatná vždy ta která splátka, ale žalovaný tuto výzvu nesplnil (viz výzva z 11. 8. 2023 na č. l. 32), v této výzvě byl žalobce poučen i o následcích nesplnění výzvy a soud odkázal na tuto výzvu i na jednání.

40. Jednotlivé splátky se stávaly splatnými vždy po týdnu, proto není možné stanovit jednoduše počátek prodlení od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, jak to činí žalobce. Tedy úvěr se automaticky nezesplatnil, bylo zapotřebí využití práva zesplatnit úvěr, bylo zapotřebí jednostranného právního úkonu žalobce dodaného do dispoziční sféry žalované. Žalobce však netvrdí, že by takto celý úvěr zesplatnil. Proto nemůže požadovat úrok z prodlení z celé jistiny od data po poslední splátce sjednané ve smlouvě. S tím souvisí i odlišná výše zákonné sazby úroku z prodlení, když žalobce by musel dotvrdit, kdy ta která splátka neuhrazená žalovanou se stala splatná a tomu by pak bylo zapotřebí i přizpůsobit zákonnou úrokovou sazbu (ve smyslu úroku z prodlení) a vždy jiné datum počátku prodlení u té které splátky (a jiné datum přiznaného úroku z prodlení z každé splátky). Žalobce tu neunesl břemeno tvrzení ohledně počátku splatnosti a vzniku prodlení u té které dlužné splátky, a proto nelze ani vyhovět jeho požadavku na zaplacení "souhrnného" úroku z prodlení.

41. Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení. To plyne i z judikatury, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 611/2016, 21 Cdo 2725/2007, 31 Cdo 619/2011).

42. Nesplnění povinnosti tvrzení, prosté odkazy účastníka na důkazní návrhy, zásadně nemohou nedostatky v tvrzení účastníka nahradit či zhojit. Důkaz zásadně nemůže nahrazovat povinnost tvrzení účastníka, důkaz může sloužit jen k prokázání všech jednoznačně úplně a konkrétně tvrzených skutečností. K tomu lze poukázat i na judikaturu. Ústavní soud v usnesení sp. zn. [ústavní nález] uvedl (i s odkazem na vlastní usnesení sp. zn. [ústavní nález]):„ … Ústavní soud neshledává nic protiústavního na dostatečně odůvodněném závěru obecných soudů, že stěžovatel nesplnil svou povinnost tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, která vyplývá z § 101 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Pokud stěžovatel odkazoval na listinné důkazy, resp. návrhy na výslech svědků, ty nemohly nedostatky v jeho tvrzení jakkoli nahradit či zhojit. Neunesení břemene tvrzení v občanskoprávním řízení přitom znamená i zamítnutí případných důkazních návrhů stěžovatele (viz usnesení sp. zn. [ústavní nález] ze dne 14. 11. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz).“. V usnesení sp. zn. [ústavní nález] Ústavní soud uvedl:„ … Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně objasnil, že v procesu dochází k posuzování shody mezi jednotlivými tvrzeními a důkazy a při absenci tvrzení nebo důkazů nemůže k tomuto procesu, jenž má vést k zjištění skutkového stavu, vůbec dojít. Dle soudu s ohledem na učiněné závěry bylo dále nadbytečné a též nemožné provádět dokazování, neboť nebylo zjevné, jaké skutečnosti mají být předmětem dokazování… Důvodná za této situace proto není výtka, že soud neobjasnil, z jakých důvodů nebylo prováděno dokazování a vyhověno návrhu stěžovatele na vyhotovení znaleckého posudku.“. Nejvyšší soud uvedl v usnesení sp. zn. [spisová značka]:„ … odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, dospěl-li k závěru, že žalovaná neprokázala svoji obranu proti uplatněné pohledávce, jestliže ani přes poučení soudu netvrdila konkrétní skutečnosti k prokázání své obrany, když neuvedla konkrétní skutečnosti, které měly vyplývat z předložených listin k prokázání jejích tvrzení, neboť pouhé předložení listin a označení svědků nemohlo nahradit tvrzení, která jsou pro věc právně významná, jak správně dovodil odvolací soud“.

43. Na podporu správnosti zamítnutí žaloby v části úroku z prodlení z důvodu neunesení již břemene tvrzení soud odkazuje i na rozsudek zdejšího soudu z 17. 4. 2019 č. j. 47 C 10/2019-48, který byl potvrzení rozsudkem Krajského soudu v Brně z 11. 5. 2021 č. j. 37 Co 177/2019-92, a to zejména s následujícím odůvodněním:„ ...Vzhledem k tomu, že výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, je pro stanovení výše procentní sazby úroku z prodlení den prodlení zcela podstatný. Logicky proto ani nelze určit dobu trvání prodlení a vyčíslit kapitalizovanou výši úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek.

8. Odvolací soud shledává nepodstatnou odvolací námitku žalobce, že již v žalobě uvedl, od jakého data úroky z prodlení požaduje. Pro právní posouzení nároku na zaplacení úroků z prodlení je podstatná skutečnost, kdy nastala splatnost závazku, a z toho vyplývající skutečnost, od jakého data se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého závazku, nikoli až, od jakého data žalobce úrok z prodlení požaduje.“. Přitom citované dva rozsudky se týkaly právě stejného předchůdce žalobce, tj. společnosti [právnická osoba], tedy i obdobných smluv.

44. Pokud jde o splátky, žalobce souhlasil na jednání se splátkami minimálně 2 200 Kč a žalovaná v podání z 9. 8. 2023 (č. l. 29) požádala o splátky a doložila, že se stará (poskytuje péči) o svoji matku ve stupni závislosti II. (viz č. l. 30 – Potvrzení prokazující dobu poskytování péče z 27. 2. 2023). Nebylo důvodu návrhu žalované na plnění ve splátkách nevyhovět, když na tuto variantu přistoupil i žalobce.

45. Soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výroku VII. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaná byla v řízení úspěšnější (nad to stran výroku I., částečné zastavení řízení procesně zavinil žalobce, když vzal žalobu zpět kvůli vlastní důkazní nouzi – viz podání z 16. 8. 2023, bod B o tom, že žalobce nedohledal tvrzenou smlouvu [číslo]), měla by proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady řízení jí nevznikly.