47 C 141/2023-41

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 321 980,88 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 284 627 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 284 627 Kč za dobu od 18. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení částky ve výši 37 353,88 Kč, úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 304 112,10 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 321 980,88 Kč za dobu od 2. 3. 2023 do 17. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 353,88 Kč za dobu od 18. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 36 644 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném 20. 6. 2023 se domáhá žalobce po žalovaném zaplacení částky 321 980,88 Kč, s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 304 112,10 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 321.980,88 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 7. 2022, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 310 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v 54 splátkách po 8 579 Kč (vyjma poslední splátky). Žalobce uvedl, že ve smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 13,49 % a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 6 200 Kč a měsíční pojištění ve výši 701 Kč. Žalobce se žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 304 112,10 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 13 953,68 Kč, dlužného pojistného ve výši 2 103 Kč, nedoplatku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 312,10 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč za opožděné platby (které sestávají z částek: 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za listopad 2022, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za prosinec 2022 a 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za leden 2023).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud nařídil jednání na 22. 9. 2023, ke kterému se dostavil jen právní zástupce žalobce a soud vyhlásil při jednání tento rozsudek.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Pokud jde o uzavření smlouvy, žalobce v řízení tvrdil uzavření smlouvy mezi účastníky na dálku, prostřednictvím on-line platformy na internetových stránkách žalobce [webová adresa]), tj. prostřednictvím elektronických prostředků (srov. zejména doplnění žaloby ze dne 21. 8. 2023). K prokázání tohoto tvrzení žalobce předložil v písemně podobě smlouvu o úvěru, v níž je uvedeno, že účastníci spolu uzavřeli dne 13. 7. 2022 smlouvu označenou jako„ smlouva o úvěru“, na základě které žalobce poskytl žalovanému jistinu úvěru ve výši 310 000 Kč, za cenu 6 200 Kč, s roční úrokovou sazbou ve výši 13,49 %, se sazbou pojištění 8,9 %, s měsíční úhradou pojištění 701 Kč, a celkovou částku měl žalovaný zaplatit žalobci ve výši 425 350,11 Kč, s datem poslední splátky 25. 1. 2027 a měsíční splátka činila 8 579 Kč. V citované smlouvě o úvěru je uveden podpis žalobce a v kolonce pro podpis žalovaného je uvedeno:„ Váš podpis smlouvy: SMS kód: [číslo]“. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu smlouvou o úvěru a Úvěrových podmínek.

5. Podle skutkové verze žalobce smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách [webová adresa], když SMS kód byl zaslán 13. 7. 2022 v 8:38:01 SMS zprávou na telefonní [číslo] uvedené v žádosti o úvěr v následujícím znění:„ Kód [číslo] pro podpis smlouvy o úvěru na částku 310, 000 Kč. Platí do 8:

43. Tento kód nikomu nesdělujte. Hezký den, Zonky.“ a dle tvrzení žalobce dne 13. 7. 2022 v 8:39:00 byla smlouva podepsána kódem [číslo] (důkaz: Věc: Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy [číslo] s datem 21. 8. 2023).

6. Žalobce obdržel elektronickou cestou kopii občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného (důkaz kopií občanského a řidičského průkazu).

7. Žalobce převedl na účet žalovaného č. [bankovní účet] (vedený u žalobce) částku 310 000 Kč dne 13. 7. 2022 (důkaz: výpis z běžného účtu ze dne 13. 7. 2022 a Potvrzení o vyplacení úvěru [číslo]).

8. Žalovaný zaplatil žalobci - z jemu poskytnuté částky 310 000 Kč - celkem částku 25 737 Kč, a to dne 8. 8. 2022 částku 8 579 Kč, 5. 9. 2022 částku 8 579 Kč a dne 17. 10. 2022 částku 8 579 Kč (viz žalovaným nerozporované tvrzení žalobce na str. 4 podání z 21. 8. 2023 a důkaz Splátkovým kalendářem).

9. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce před uzavřením smlouvy, soud uvádí následující.

10. Podle skutkové verze žalobce (viz doplnění žaloby z 21. 8. 2023) žalovaný před uzavřením smlouvy žalobci sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a jeho čistý měsíční příjem činí 55 000 Kč. Žalobce uvedl, že tuto skutečnost si ověřil pomoci výpisu z účtu žalovaného za období od 4/ 2022 do 7/ 2022. Žalobce předložil k prokázání této své verze nepodepsanou listinu označenou jako„ Půjčka [číslo] Zesplatněno: 1. 03. 2023“ - zjevně jde o dokument z elektronické databáze žalobce, v níž jsou uvedeny údaje o žalovaném, a to zejména rodné číslo, mailová adresa, že žalovaný je svobodný a bezdětný, bydlí v nájmu, je zaměstnancem u zaměstnavatele [právnická osoba] s příjmem 55 000 Kč, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 15 000 Kč a výdaje celkem 25 000 Kč (viz důkaz listinou označenou jako„ Půjčka [číslo] Zesplatněno: 1. 03. 2023“). K prokázání těchto skutečností žalobce předložil i tři listiny označené jako„ Přehled tvrzených příjmů a výdajů“ a„ MW“ a„ UW1“, které jsou nepodepsané a je na nich uveden shora citovaný zaměstnavatel, mzda i výdaje a na listině označené jako„ UW1“ je uvedeno„ počet členů domácnosti: 1“ (důkaz shora uvedenými třemi listinami).

11. Žalobce dále uvedl, že vyšel z registru klientských informací NRKI, z něhož zjistil před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným, že žalovaný měl v té době jeden závazek z osobního úvěru s měsíční splátkou 7 933 Kč a jeden závazek z kontokorentu se zbývající jistinou k doplacení ve výši 47 986 Kč Tyto skutečnosti žalobce prokázal, a to důkazem úvěrovou zprávou zahrnující oba uvedené úvěry, a rovněž z důkazu výpisem účtu žalovaného vedeného u žalobce pod č. [bankovní účet] za měsíc únor 2022, kde je uvedena splátka půjčky ve prospěch žalobce dne 24. 2. 2022 ve výši 7 298 Kč a týž dne splátka pojištění ve výši 635 Kč, což činí v souhrnu právě částku 7 933 Kč tvrzenou žalobcem. Tyto skutečnosti plynou i z listinného důkazu předloženého žalobcem označeného jako„ UW2“, z něhož soud zjistil, že oba dva úvěry žalobcem tvrzené, které bral žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným v potaz, jsou úvěry poskytnuté právě žalobcem a v případě osobního úvěru (měsíční splátka 7 933 Kč) šlo o úvěr z 24. 9. 2021 a zbývající splátky žalovaného činily 660 203 Kč a v případě kontokorentního úvěru šlo o měsíční splátku 2 889 Kč. Z citovaných důkazů plyne, že žalobce poskytl žalovanému již v pořadí (minimálně) třetí úvěr, přičemž ani jeden ze dvou předchozích úvěrů žalovaný žalobci v době tvrzeného uzavření smlouvy dne 13. 7. 2022 ještě nesplatil.

12. Žalobce tvrdil, že pro ověření příjmů a zaměstnavatele využil výpisy z účtu žalovaného, a to za měsíce od 2/ 2022 do 7/ 2022. Žalobce předložil k důkazu výpis z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce pod č. [bankovní účet] za dobu od února do června 2022, avšak z něj se nepodává mzda žalovaného a zaměstnavatel žalovaného. Žalobce však předložil i výpis z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za dobu od 22. 4. 2022 do 30. 6. 2022, z něhož plyne, že žalovaný přijal na účet od [právnická osoba] s.r.o. dne 22. 4. 2022 částku 25 074 Kč, dne 23. 5. 2022 částku 55 866 Kč a dne 22. 6. 2022 částku 60 000 Kč (důkaz tímto výpisem z účtu).

13. Ve vztahu k otázce ověřování existence pracovního poměru a mzdy žalobce uvedl, že výplatní pásky ani pracovní smlouvu k dispozici nemá, když výpis z účtu žalovaného jsou dostačující k prokázání a ověření příjmů žalovaného.

14. Ve vztahu k otázce případného ověřování výdajů žalovaného žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce uvedl zejména, že„ Na základě analýzy transakcí žalovaného žalobkyně neidentifikovala žádné pravidelné rizikové transakce ani jiné pravidelné výdaje, které by bránily poskytnutí úvěru. Prostřednictvím nezávislých údajů o životním minimu, údajů v úvěrových registrech a minimálních výdajů na bydlení vycházejících z údajů o normativních nákladech na bydlení žalobkyně stanovila verifikované výdaje ve výši 21.665 Kč. Deklarované výdaje žalovaným byly vyšší než verifikované a proto žalobkyně v rámci stanovení disponibilního příjmu vycházela z hodnoty výdajů 25.000 Kč měsíčně.“ (srov. str. 4 doplnění žaloby z 21. 8. 2023). Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že nájemní smlouvu k dispozici nemá, když vycházel z deklarovaných výdajů na bydlení, které uvedl žalovaný a které žalobce následně porovnal s normativními náklady na bydlení dle vyhlášky a ostatní deklarované výdaje byly porovnány s částkou životního minima a výpisem z účtu žalovaného.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.

16. Jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), když jde o úvěr poskytovaný žalovanému jako spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

18. Z citovaného zákona vyplývá, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek a v neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, pročež jde i o zjevný rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud smlouva měla být uzavřena dne 13. 7. 2022, tak již v té době byla povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti z úřední povinnosti explicite obsažena v § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Soud se tak z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Již z tvrzení žalobce plyne, že žalobce v zásadě nejen že neověřoval výdaje žalovaného, ale dokonce ani nevedl žalovaného k tomu, aby své výdaje rozčlenil na jednotlivé konkrétní výdajů (s výjimkou rozlišení výdajů ze strany žalovaného na bydlení ve výši 15 000 Kč a zbylých 10 000 Kč).

22. Na výdaje žalovaného žalobce nahlížel v zásadě jen tak, že zkoumal, zda žalovaným tvrzené výdaje odpovídají paušalizovanému internímu ekonomickému modelu žalobce, a paušalizovanému životnímu minimu a paušalizovaným („ normativním“) nákladům na bydlení.

23. Nejvyšší soud se k podobné otázce (tj. výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).

24. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl:„ Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) … Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen " Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady) …“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna z 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

25. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti – poznámka zdejšího soudu: tím spíše (a fortiori) bez údajů o výdajích samotného žadatele o úvěr - si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

26. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí, která předpokládá, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru žadatele o úvěr vedl k tomu, aby žadatel o úvěr uvedl mj. své výdaje, a která předpokládá údaje, které žadatel o úvěr věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V souzené věci porušení povinnosti žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o výdajích uvedené žalovaného žalobce neověřil a dokonce ani nevedl žalovaného k rozčlenění jeho výdajů a spoléhal stran výdajů v zásadě pouze na statistické údaje, tj. aniž by zohlednil konkrétní poměry žadatele o úvěr.

27. Je zřejmé, že příjmy a výdaje jsou jednou stránkou téže mince. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

28. Pokud jde o absenci ověřování výdajů, žalobce si například neověřil, že nájemné žalovaného skutečně činí„ jen“ částku 15 000 Kč. Žalobce argumentoval, že tvrzená výše nájemného 15 000 Kč odpovídala normativním nákladům na bydlení. Leč stran úvěruschopnosti není z povahy věci relevantní, kolik činí obecně ve společnosti náklady na bydlení (např. průměrné nájemné apod.), leč právně významné je, kolik činí nájemné konkrétního žadatele o úvěr.

29. Pokud jde o otázku nevyjevení a neověřování výdajů, žalobce nevedl žalovaného k tomu, aby vyjevil už v rovině tvrzení, v jaké výši má výdaje na tu kterou potřebu a tyto výdaje neověřoval a spolehl se v zásadě jen na obecné údaje o výdajích člověka (životní minimum).

30. Samotný žalobce zjistil, že žalovaný měl výdaje měsíčně v podobě splátky úvěru ve výši 7 933 Kč a 2 899 Kč (srov. str. 2 doplnění žaloby a důkaz„ UW2“, kde jsou tyto měsíční splátky uvedeny). Celkem tak žalobce zjistil před tvrzeným uzavřením smlouvy se žalovaným měsíční splátky úvěrů žalovaného ve výši 10 832 Kč. Přitom žalobce vycházel z tvrzení žalovaného o celkových výdajích (včetně splátek závazků) ve výši 25 000 Kč, z toho 15 000 Kč na nájemné (viz str. 2 doplnění žaloby). Podle tvrzení žalobce tak žalovaný vynakládal měsíčně výdaje na všechny své potřeby (včetně na splátky úvěrů) s výjimkou bydlení ve výši 10 000 Kč. Pokud by soud akceptoval tuto logiku žalobce, pak to znamená, že žalovaný v době před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobcem neměl žádné výdaje na jídlo, ošacení, hygienu, cestovné apod., jelikož jeho měsíční splátky dvou úvěrů u žalobce ve výši 10 832 Kč přesahovaly žalovaným tvrzené výdaje ve výši 10 000 Kč. Takový závěr však je vyloučen již argumentem ad absurdum. Není zřejmé, jak žalobce mohl dospět k racionálně logicky akceptovatelnému závěru o„ verifikovaných výdajích ve výši 21 665 Kč“ (viz str. 2 doplnění žaloby). Již právě žalobcem zjištěné značné měsíční výdaje na úvěry na straně žalovaného (ve prospěch žalobce) měly vést žalobce o to více k aktivitě, aby vedl žalovaného k upřesnění tvrzených„ zbylých“ (ve smyslu mimo nájmu) výdajů ve výši 10 000 Kč na konkrétní výdaje a následně k ověření takto dotvrzených výdajů. Ostatně právě zjištění žalobce o závazcích žalovaného převyšujících 10 000 Kč měsíčně mělo vést žalobce k úsudku, že žalovaný nevyjevil své výdaje upřímně, jelikož by to znamenalo, že by neměl ani korunu měsíčně na živobytí po úhradě nájemného a 2 předchozích úvěrových splátek žalobci; pokud žalovaný nebyl ve svých tvrzeních o výdajích upřímný, o to více to mělo vést žalobce k aktivnímu zkoumání a ověřování i výdajové stránky žalovaného.

31. Žalobce navíc nedoceňuje význam faktu, že v době před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru již žalovaný požádal o další úvěr, a to dokonce ve výši 600 000 Kč, dne 2. 7. 2022, a žalobci nebylo známo, zda žalovanému bude či nebude úvěr poskytnut a zda se tedy výrazně nenavýší měsíční splátky žalovaného. Tuto skutečnost soud zjistil z důkazu Úvěrovou zprávou v kolonce„ Seznam žádostí“, první řádek:„ Osobní úvěr, Fáze: žádost, Role: žadatel, Finanční instituce: B03, Datum žádosti: [číslo] 2022, Poč. spl.: 120, Periodicita: měsíční splátky, Celk. částka: 600,000“.

32. Z důkazu úvěrovou zprávou tedy plyne, že žalobce těsně před žádostí o úvěr adresované žalobci požádal o poskytnutí dalšího úvěru ve výši 600 000 Kč, a dále, že v době nedlouhou před poskytnutím úvěru žalobcem byly dvě žádosti žalovaného o úvěr (z 9. 2. 2022 a z 10. 2. 2022 ve výši 230 000 Kč a 150 000 Kč) odmítnuty. [příjmení] jiné z těchto skutečností objektivně plynulo navenek (tj. i pro žalobce) riziko, že žalovaný s penězi nevycházel. Ostatně právě žalobce poskytl žalovanému v době ani ne rok před tvrzeným uzavřením smlouvy (konkrétně 24. 9. 2021) úvěr ve výši 600 000 Kč (viz důkaz„ [anonymizováno]“). To vše v souhrnu mohlo a mělo vést žalobce vést k o to většímu podezření, že žalovaný s penězi spíše nevychází a zda se nesnaží tzv. vytloukat klín klínem.

33. Žalobce tvrdí, že měl ověřen příjem od [právnická osoba] [anonymizováno] a že žalobce tvrdil tento příjem ve výši 55 000 Kč. Žalobce k tomu předložil výpis z účtu od [právnická osoba], kde je uvedena příchozí úhrada dne 22. 4. 2022 ve výši 25 074 Kč, dne 23. 5. 2022 ve výši 55 866 Kč a dne 22. 6. 2022 ve výši 60 000 Kč od [právnická osoba]. Nicméně z toho nijak neplyne, zda žalovaný byl u této společnosti zaměstnán, na jako dlouho (na dobu určitou či neurčitou) a zda se např. nenacházel ve výpovědní době či ve fázi již rozvázání pracovního poměru (např. dohodou). Navíc v dubnu 2022 žalovaný obdržel jen 25 074 Kč, tedy částku výrazně níže než deklarovaný příjem 55 000 Kč a i průměr z těchto tří příjmů činil výrazně nižší částku (46 980 Kč) než žalovaným deklarovaný příjem (55 000 Kč).

34. Z důkazu„ MW“ plyne, že žalobce neověřoval, zda i v době poskytnutí úvěru trvá zaměstnanecký vztah žalovaného u [právnická osoba] s.r.o. (viz text:„ výsledek ověření: Neověřeno“). Ostatně i z žalobních tvrzení plyne, že žalobce vyšel jen z výpisu z účtu, kde je však uvedena jen mzda a nikoli například, na jak dlouhou byl uzavřen pracovněprávní vztah a zda např. již nebyla podána výpověď z pracovního poměru v době poskytnutí úvěru (srov. předcházející bod odůvodnění tohoto rozsudku).

35. Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že„ základě analýzy transakcí žalovaného žalobkyně neidentifikovala žádné pravidelné rizikové transakce ani jiné pravidelné výdaje, které by bránily poskytnutí úvěru.“. Ve skutečnosti však lze nalézt ve výpise z účtu předloženého žalobcem (výpis od [právnická osoba]) potenciálně rizikové operace, a to ve smyslu rizika sázení – 23. 4. 2022: [webová adresa] 2 000 Kč, 7. 5. 2022: [webová adresa] 3 000 Kč, 26. 5. 2022: [webová adresa] 1 000 Kč, 27. 5. 2022: [webová adresa] 1 500 Kč, 22. 6. 2022: [webová adresa] 3 000 Kč. Žalobce při soudním jednání oponoval, že nemuselo jít o sázení, ale o jiné platby u [webová adresa]. Této úvaze sice lze přisvědčit, ale není podstatná, jelikož ani tato úvaha neznačí vyloučení eventuality, že o sázení šlo (žalobce si zjevně neověřoval, zda šlo či nešlo o sázení). Žalobce při soudním jednání oponoval, že ze samotného sázení nelze predikovat neschopnost splácet úvěr. [jméno] však žalobce opomíjí, že ze samotného sázení lze vyvodit určitou pochybnost o schopnosti řádného splácení úvěru v budoucnu, jelikož sázení je - obecně - bráno jako riziková činnost a žalobce se této otázce zjevně konkrétně nevěnoval před uzavřením smlouvy, aby mohl přijmout spolehlivější závěr, že v tomto konkrétním případě žalovaného o rizikovou činnost nešlo. Argumentu žalobce je třeba též namítnout, že poskytovatelé úvěru neposuzují otázku samotného sázení, tj. izolovaně, ale v kontextu dalšího chování žadatele o úvěr a celkové poměry žadatelů o úvěr. Pokud tedy kupř. má žadatel již převzaté úvěry (což byl i případ žalovaného), které dosud nesplatil a žádá o další a další úvěry (což byl i případ žalovaného) a k tomu ještě sází, pak nelze např. vyloučit, že žadatel o úvěr např. své prohry v sázkách kompenzuje úvěry a nebo že v budoucnu reálně hrozí, že místo splácení úvěru bude částky vkládat do sázení. Ze soudní praxe k sázení jako obecně rizikové činnosti soud odkazuje např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 54 Co 10/2022-108, bod 12: („ … kromě splácení jiných úvěrů, šly výdaje na úhradu sázek u sázkových společností, tedy že se ze strany žalovaného jednalo o rizikové chování.“, dostupný např. z www.beck-online.cz), rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2023 č. j. 20 C 37/2022-48, bod 13., či na rozsudek Obvodní soud pro Prahu 10 ze dne 15. 12. 2022 46 C 221/2022-127, bod 9. (dostupné např. na ASPI).

36. Žalovaný s penězi před tvrzeným uzavřením smlouvy se žalobcem spíše nevycházel. Kupříkladu z výpisu z účtu žalovaného vedeného u žalobce za 2/ 2022 plyne, že žalovaný byl po celou dobu v mínusu (počáteční zůstatek mínus 46 341,25 Kč a konečný zůstatek mínus 48 291,50 Kč) a jeho výdaje převýšily příjmy (o 1 940,25 Kč). Rovněž z výpisu z téhož účtu za březen 2022 plyne, že žalovaný spíše nevycházel s penězi, když byl stále v mínusu a výdaje převýšily příjmy (o 149,67 Kč). Rovněž z výpisu z účtu za duben, květen, červen 2022 plyne, že žalovaný nevycházel s penězi, když byl stále v mínusu.

37. Rovněž z předloženého výpisu z účtu od [právnická osoba] plyne, že žalovaný s penězi spíše nevycházel. To plyne zejména z toho, že ke dni 2. 7. 2022 (tedy těsně před tvrzeným uzavřením smlouvy s žalobcem) měl žalovaný na účtu disponibilní zůstatek jen ve výši 2 172 Kč. Dále to plyne ze skutečnosti, že v květnu 2022 měl příjem 57 869 Kč a výdaje 67 312 Kč (tedy výdaje o téměř 10 000 Kč vyšší než příjmy) a za červen 2022 měl příjem 60 000 Kč (mzdu v této výši, ale nebylo např. ověřeno žalobcem, zda šlo či nešlo poslední mzdu) a výdaje 58 213 Kč Tyto skutečnosti sodu zjistil z důkazu výpisem z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] Do tohoto kontextu pak zapadají rovnou dvě žádosti o úvěr žalovaného v červenci 2022 (viz též Úvěrová zpráva a text tohoto rozsudku shora).

38. Pokud jde o výpis z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], tak z něj nelze zjistit skladbu výdajů žalovaného, jelikož tam uvedené výdaje jsou označovány jen obecně, tj. mj. bez možnosti identifikace účelu, na který byly vynaloženy (jako např.„ platba kartou“,„ cena za služby“,„ tuzemská odchozí úhrada okamžitá…“).

39. Pokud jde o výpis z účtu žalovaného vedeného u žalobce (č. [bankovní účet]) za dobu od února do června 2022, tak ani tento není stran výdajů žalovaného příliš vypovídající. To již proto, že tento účet k výdajům žalovaný příliš neužíval a byly z něj především odepisovány položky ve prospěch žalobce (obchodní úrok ke kontokorentu, splátka půjčky, pojistné v rámci schopnosti splácet úvěr„ Půjčka 4“), případně ve prospěch účtu žalovaného vedeného u [obec] spořitelny (pod č. [bankovní účet] – viz např. částka 45 000 Kč a 7 000 Kč dne 9. 2. 2022), či z něj byly odepisovány občasné částky patrně na benzín či občerstvení na čerpací stanici (např. 7. 2. 2022, 17. 2. 2022, 2. 3. 2022, 4. 3. 2022, 8. 4. 2022, 11. 4. 2022, 25. 4. 2022 aj.).

40. Tudíž i kdyby žalobce prokázal uzavření smlouvy s žalovaným (k tomu srov. např. na rozsudek Krajského soudu v Brně z 27. 7. 2023 č. j. 27 Co 115/2022-112 stran neprokázání uzavření obdobné smlouvy na dálku), tak by bez tak byla smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru, pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a porušil svoji povinnost poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Naopak již z žalobci dostupných informací a dokumentů objektivně mohlo (muselo) být (i žalobci) zřejmé, že jsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

41. Tudíž nastoupila povinnost žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit jistinu úvěru, tj. částku ve výši 310 000 Kč. Žalovaný však uhradil žalobci již částku 25 737 Kč, a proto žalobce má v souladu s citovaným ustanovením právo na zaplacení částky jistiny úvěru ve výši 284 627 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 3. 2023 (viz výrok I.). Totiž žalobce doručil výzvu k zaplacení dlužné částky žalovanému poštou 7. 3. 2023 (viz důkaz Zesplatněním úvěru z 1. 3. 2023 a výpisem ze sledování zásilek) a v této výzvě stanovil žalovanému lhůtu k zaplacení dlužné částky v délce 10 dnů. Desátý den spadal na 17. 3. 2023, a proto teprve od 18. 3. 2023 je žalovaný v prodlení se zaplacením částky 284 627 Kč a v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. má žalobce právo na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

42. Ze shora uvedených důvodů (viz absolutní neplatnost smlouvy o úvěru) je třeba zamítnout žalobu v částce 37 353,88 Kč (321 980,88 mínus 284 627, když pojistné 2 103 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 312,10 Kč a úrok 13 953,68 Kč a smluvní pokuta 1 500 Kč jsou smluvní instrumenty, přičemž smlouva byla absolutně neplatná) a též v celém smluvním úroku (tj. úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 304 112,10 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení) a v části úroku z prodlení (požadován předčasně, tj. již od 2. 3. 2023, i když měl být požadován po právu až od 18. 3. 2023 a jen z částky 284 627 Kč).

43. Náklady dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. dle poměru úspěchů žalobce a žalovaného, když žalobce byl převážně úspěšný, ale měl neúspěch nikoli jen v nepatrné části, a již proto není namístě aplikovat § 142 odst. 3 o.s.ř.

44. Žalobce měl úspěch co do jistiny ve výši 284 627 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení z této částky od 18. 3. 2023 ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 22 107,33 Kč, tedy žalobce měl celkový úspěch v částce 306 734,33 Kč.

45. Žalovaný měl úspěch: a) co do částky 37 353,88 Kč, b) dále co do úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 304 112,10 Kč od 1. 3. 2023 do 22. 9. 2023 – tj. 25 745,38 Kč, c) co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 321 980,88 Kč za dobu od 2. 3. 2023 do 17. 3. 2023 – tj. 24,44 Kč, a d) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 353,88 Kč za dobu od 18. 3. 2023 do 22. 9. 2023 – tj. 2 901,32 Kč Celkem tak žalovaný měl úspěch co do částky 66 025,02 Kč.

46. Předmět řízení tvořil částku 372 759,35 Kč (306 734,33 + 66 025,02), žalobce měl úspěch v 82 %, žalovaný měl úspěch v 18 % předmětu řízení, soud proto odečetl úspěch žalovaného od úspěchu žalobce a výsledkem je, že žalobce má právo na náhradu 64 % svých nákladů řízení.

47. Náklady žalobce spočívají předně v nákladech právního zastoupení. Do tarifní hodnoty v souladu s § 8 odst. 1 věta druhá vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) nelze započíst příslušenství (viz žalobcem požadovaný smluvní úrok v kapitalizované výši 13 953,68 Kč), a proto tarifní hodnotu činí částka 308 027,2 Kč (srov. str. 4 a 5 žaloby), za což náleží odměna advokáta v souladu s § 7 odst. 1 a. t. ve výši 9 540 Kč za úkon dle § 11 odst. 1 a. t. a 4 770 Kč za úkon dle § 11 odst. 2 a. t. V souzené věci jde o následující účelně vynaložené úkony právní služby: 1) příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 2) jednoduchá (předžalobní) výzva k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (tj. výzva bez základního skutkového a právního rozboru), 3) žaloba dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 4) účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. K náhradě nákladů řízení náleží též 4 s paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada DPH ve výši 7 263,6 Kč Celkem tak náklady právního zastoupení žalobce činí částku 41 853,90 Kč. K tomu je ještě zapotřebí započítat zaplacený soudní poplatek ve výši 15 402 Kč a tudíž celkem činí náklady řízení vzniklé žalobci částku 57 255,9 Kč a 64 % z této částky tvoří částku 36 644 Kč. Tudíž žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 36 644 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalovaného (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.). Za doplněná žaloby soud žalobci pro neúčelnost (kritérium účelnosti v § 142 odst. 1 o. s. ř.) nic nepřiznal, tam uvedené mohlo a mělo být obsaženo již v žalobě.