47 C 142/2024 - 67

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[právnická osoba]., IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [adresa][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému:[jméno FO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o žalobě z rušené držby ve smyslu § 176 a násl. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se rušení držby vlastnického práva žalobce k pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa], a to umisťováním pilot, jakožto konstrukčních prvků stavby („Objekt výrobních služeb [Anonymizováno]“ – záměr umístěn dle územního rozhodnutí č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 10. 6. 2019, stavebně záměr povolen rozhodnutím [adresa] ze dne 16. 7. 2021 ve spojení s rozhodnutím [adresa], [Anonymizováno] ze dne 9. 8. 2022 o změně stavby před jejím dokončením) povolené na pozemcích p.č. [adresa], obec [adresa], jakož i umísťováním jakýchkoliv jiných konstrukčních prvků či částí této stavby.

II. Zamítá se žaloba požadující, aby žalovanému bylo uloženo obnovit původní stav držby vlastnického práva žalobce k pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] tak, že z pozemku p.č. [adresa] odstraní veškeré piloty, sloužící jako konstrukční prvky stavby („Objekt výrobních služeb [Anonymizováno]“ – záměr umístěn na základě územního rozhodnutí č.j. [datum] ze dne 16. 7. 2021 ve spojení s rozhodnutím [adresa] o změně stavby před jejím dokončením) povolené na pozemcích p.č. [adresa], jakož i veškeré další konstrukční prvky nebo části této stavby.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 534 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení, tvrzení účastníků a otázka soudního jednání

1. Žalobce soudu dne 10. 6. 2024 doručil žalobu z rušené držby ve smyslu § 176 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“), kterou se domáhal rozhodnutí, aby soud uložil žalovanému zdržovací a odstraňovací povinnost ve smyslu I. a II. tohoto usnesení. Žalobce žalobu odůvodnil zejména následovně.

2. Žalobce je držitelem vlastnického práva k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[adresa] (dále jako „pozemek žalobce“). Žalobce držbu vlastnického práva pokojně (nerušeně) a nepřerušeně vykonává od roku 2018, kdy se stal výlučným vlastníkem tohoto pozemku na základě kupní smlouvy. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Žalobce je ve své držbě vlastnického práva k pozemku rušen žalovaným tím, že žalovaný jako stavebník na okraj pozemku žalobce, resp. pod jeho povrch, zapustil prutové (sloupkové) prvky, tzv. piloty, jež mají jako konstrukční prvky přenášet zatížení stavby, kterou žalovaný provádí na přilehlých pozemcích [Anonymizováno][adresa]), na hlubší, pevnější vrstvy zeminy nebo horniny tak, aby byla zajištěna stabilita vznikající stavby. Rušení držby žalobce je svémocným, jelikož žalovaný si při tomto jejím ofenzivním výkonu pouze vlastní mocí prosazuje, nač nemá jakékoliv právo. Žalobce se poprvé o zásahu do držby svého vlastnického práva k pozemku dozvěděl dne 20. 5. 2024 od [jméno FO]. Dne 22. 5. 2024 žalobce v rohu svého pozemku začal odkrývat zeminu a téhož dne narazil na první pilotu. Při těchto pracích došlo k poškození drátěného plotu na pozemku žalobce. Žalobce pilotu nalezenou dne 22. 5. 2024 více odhalil dne 29. 5. 2024 tak, aby mohly být pořízeny fotografie prokazující její existenci a aby mohlo být provedeno její kvalifikované zaměření ve vztahu k vlastnické hranici pozemku žalobce. Dne 10. 6. 2024 žalobce zjistil, že provedení jakéhokoliv výkopu ostatních pilot už nebude možné, neboť žalovaný část pozemku žalobce překryl vrstvou betonu, která zamezuje přístup k první nalezené pilotě i dalším pilotám, jež byly do pozemku žalobce nepochybně zapuštěny. Šestitýdenní prekluzivní lhůta počala běžet dne 20. 5. 2024.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout z následujících důvodů. Stavba žalovaného („Objekt výrobnách služeb [Anonymizováno]“) byla povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 16. 7. 2021 a rozhodnutím stavebního úřadu byla povolena změna stavby před dokončením stavebního záměru žalovaného, nabylo právní moci dne 1. 9. 2022. Žalovaný se stavbou fakticky započal na začátku roku 2023, nyní je ve fázi dokončování výstavby podzemních podlaží. Žalobce byl od počátku účastníkem stavebního řízení a nepodal námitky či připomínky ke stavebnímu záměru žalovaného. Ani dočasným zajištěním stavební jámy nebyl dotčen pozemek žalobce. Pro zajištění stavební jámy mezi pozemkem žalobce a žalovaného bylo navrženo a realizováno pažení převážně pomocí pilotové stěny, která je v úseku s omezeným prostorem změněna na mikrozáporové pažení. Skutečné provedení opěrné zdi mezi pozemky účastníků se nachází celým svým objemem na pozemku žalovaného a nezasahuje na pozemek žalobce. Až dne 3. 5. 2023 přišel podnět žalobce k provedení přezkumného řízení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 8. 2022 (kterým byla povolena změna stavby před dokončením předmětného stavebního záměru). V podnětu žalobce namítl, že stavební záměr žalovaného je plánován a realizován na žalobcově pozemku - tj. namítá skutkově stejné, co nyní; proto minimálně ode dne 3. 5. 2023 žalobce mohl své právo uplatnit u soudu poprvé. Žaloba tak je opožděná - byla podaná dne 10. 6. 2024, tj. jeden rok, 1 měsíc a 7 dnů poté, co počaly běžet lhůty podle § 1008 o. z. Dne 22. 5. 2024 vnikl žalobce na pozemek žalovaného a zničil plot žalovaného, který tvoří hranici mezi pozemky účastníků. Dne 5. 6. 2024 vnikly neznámé osoby na pozemky žalovaného znovu, přes předtím zničené oplocení. Pokojný stav v době, kdy se žalobce stal vlastníkem sousedních pozemků (od roku 2018), trvá nepřetržitě již 6 let. Navíc pozemky před [jméno FO] užíval od 1. pol. 90. let [jméno FO], a to v mezích a hranicích, jak je následně užíval L. [jméno FO] a jak je nyní drží a užívá žalovaný. Plot mezi pozemky účastníků tvoří vlastnickou hranici pozemků účastníků, jelikož byl k jejich rozdělení použit. Oplocení dělící pozemky účastníků se na místě nachází již minimálně 30 let. Pokojný stav byl v lokalitě takový, že žalovaný dlouhodobě a nerušeně užíval (držel) všechny plochy na své straně plotu, a žalobce na své straně plotu; tento stav nadto trval dlouho (roky) před tím, než žalobce do oblasti vlastnicky vstoupil. Na hranici pozemků těsně u oplocení se nacházely desítky let stavby garáží a montované haly, které pokojně užíval a obhospodařoval předchůdce žalovaného. Žalovaný a před ním [jméno FO] před podáním žaloby oprávněně, trvale a pokojně plochy a pozemky od plotu k pozemku p. č. [adresa]. Žalobce pokojný stav narušil tím, že zničil plot mezi pozemky, aby se vůbec na předmětnou plochu dostal; do té doby neměl ani k ploše (kterou tvrdí, že držel) přístup. Jak mohl žalovaný držet plochu, když k ní neměl přístup.

4. Soud vyjádření žalovaného zaslal žalobci k replice a žalobce v podání z 19. 6. 2024 uvedl zejména následující. Žalobce ve svém podnětu z 3. 5. 2023 vyjadřoval určité obavy z možného zásahu stavebních činností žalovaného do pozemku žalobce, ale tyto se týkaly výhradně pažící konstrukce (kotveného záporového pažení), a nikoli pilot, o kterých píše v žalobě (kotvy slouží jen k dočasnému zajištění stěn výkopů, zatímco piloty jsou trvalé konstrukční prvky stavby). Žalobce se držby svého vlastnického práva ujal dne 31. 10. 2018 (viz právní účinky zápisu do katastru nemovitostí) a na jeho faktickém ovládání nic nemění ani to, že sporná část pozemku byla v minulosti oddělená plotem. Pokojný stav držby žalobce byl narušen až svévolným jednáním žalovaného, který do pozemku žalobce zapustil piloty, o čemž se žalobce dozvěděl až dne 20. 5. 2024; proto je žaloba podaná dle § 1003 o. z. včasná.

5. Žalovaný v doplnění vyjádření k žalobě z 20. 6. 2024 uvedl zejména následující. Soud se má omezit jen na zjištění poslední držby, jde o ochranu posledního faktického stavu držby, nikoliv o řešení, komu z účastníků svědčí (vlastnické) právo. Žalovaný a jeho právní předchůdci spornou plochu užívali nerušeně, drželi ji déle než 30 let, tj. prakticky od nepaměti, a po tu dobu i právní předchůdci žalobce tento stav akceptovali a byli srozuměni s tím, že sousedící pozemky účastníků byly fakticky děleny drátěným plotem a každý užíval (držel) plochy na své straně plotu. Plot mezi oběma pozemky zbudovala již před rokem 1994 společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno], spol. s r. o. a následně byl plot používán k určení hranic pozemků, a to v rámci několika geometrických plánů. Poslední držba sporné plochy svědčí žalovanému, když žalobce k ní nemá ani faktický přístup, jelikož je oddělena plotem, který žalobce musel zničit, aby se na spornou plochu dostal, a to poprvé až dne 22. 5. 2024. Žaloba je opožděná ve smyslu § 1008 o. z.

6. Soud sice původně nařídil jednání. Učinil tak ale primárně z důvodu, že o. s. ř. stanoví k rozhodnutí krátkou 15denní lhůtu (navíc žalobce doručil žalobu v nočních hodinách před půlnocí), a proto soud musí reagovat ihned. Bezprostředně po podání žaloby není zřejmé, zda soud bude mít k dispozici před uplynutím 15denní lhůty k rozhodnutí vyjádření žalovaného a označené důkazy. Dokonce nemůže být ani zřejmé, kdy bude doručena žalovanému žaloba, a kdy tak uplyne lhůta žalovanému k vyjádření (pokud je např. doručováno do datové schránky žalovaného, tak není možné předvídat, zda a kdy se žalovaný přihlásí do datové schránky; tj. zda např. nebude doručeno žalovanému až na základě fikce doručení, tedy až 10. dnem od dodání do datové schránky – srov. § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.). Okamžité nařízení jednání je tak mj. prevencí, aby soud vůbec stihl v zákonné 15denní lhůtě rozhodnout a (v rámci spravedlivého procesu) měl v době rozhodnutí už v dispozici i stanovisko žalovaného a jím označené důkazy. Vzhledem k tomu, že v souzené věci se žalovaný přihlásil do datové schránky již dne 12. 6. 2024 a vyjádřil se (a doručil důkazy) už dne 14. 6. 2024, bylo ex post postaveno na jisto, že soud může rozhodnout bez jednání.

7. Jednání nemuselo být uskutečněno též kvůli tomu, že již z tvrzení samotného žalobce (které ostatně bylo nesporné mezi účastníky ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.) – tj. o provádění sporné stavební činnosti žalovaným na pozemku před plotem (z pohledu z pozemku žalovaného), tedy na žalovaného straně plotu - plynula bez dalšího nedůvodnost žaloby (k tomu blíže viz bod II. tohoto usnesení).

8. Soud postupoval v souladu se zákonem, jelikož dle § 177 o. s. ř. jednání není třeba nařizovat (myšleno u soudu 1. stupně – k tomu srov. nálezy Ústavního soudu níže citované). Stejný závěr dovodila i judikatura, včetně nálezové judikatury Ústavního soudu [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3623/15 (bod 14. i publikovaná právní věta), a ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4306/18 (bod 15.); shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3358/15, ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 2662/16, či ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 2357/23 (bod 7.) aj.; v praxi obecných soudů srov. např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2015 č. j. 15 Co 369/2015-95 či č. j. 19 Co 88/2018-154 (bod 4.)]. Lze dodat, že soud nerozhodoval na základě pravidel o neunesení břemene tvrzení a důkazní, ale na základě dostatečně tvrzeného a zjištěného skutkového stavu (nešlo tak o stav non liquet); proto nebylo třeba konat jednání kvůli příp. výzvám dle § 118a o. s. ř. [nadto podle části tzv. komentářové literatury (srov. komentář od Jaromíra Jirsy k § 177 o. s. ř. na ASPI) zde poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. neplatí; k tomu srov. i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 7. 2023 č. j. 37 C 145/2023-61, bod 20., dostupné např. na ASPI].

9. V souzené věci šlo o žalobu z rušené držby podle § 177 odst. 1 o. s. ř. a § 1003 o. z. Žalobce se naopak nedomáhal zákazu provádění stavby žalovaného, ani se nedomáhal odstranění stavby žalovaným (viz § 177 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 1004 o. z.); domáhal se „jen“ toho, aby nebyl rušen umísťováním jakýchkoliv konstrukčních prvků či částí stavby žalovaného na pozemek žalobce, a aby vše žalovaný uvedl v předešlý stav (ve smyslu § 1003 o. z. a § 177 odst. 1 o. s. ř.). Avšak ani v hypotetickém případě odlišné právní kvalifikace nároku, tj. podle § 1004 o. z. a § 177 odst. 2 o. s. ř., zákon soudu neukládá, aby (vždy) nařídil jednání, což plyne mimo jiné ze systematického zařazení § 177 odst. 2 o. s. ř. v rámci řízení o žalobě z rušené držby; věta poslední ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. má takový smysl a význam, že pouze v případě, kdy soud jednání nařídí a jednání se uskuteční, tak musí být předvolání k němu doručeno nejméně 3 dny předem (obdobně srov. např. komentář na ASPI od Jaromíra Jirsy k § 177 o. s. ř., či Křiváčková, J., Hamuľáková, K., Tinetěra T. : K pojetí člověka a věci v novém soukromém právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 265 s. 208 – 220).

II. K otázce rušené držby

10. Podle § 177 o. s. ř.: „(1) Domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. (2) Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.“. Podle § 178 o. s. ř. : „V řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.“.

11. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“): „Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.“.

12. Žalobce je vlastníkem pozemku p. č. [adresa], který sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalovaného p. č. [adresa] (dále jako „pozemek žalovaného“) [mj. nesporné mezi účastníka – viz § 120 odst. 3 o. s. ř.].

13. U vlastnické hranice mezi pozemkem žalobce a pozemkem žalovaného se nachází kovový (drátěný) plot (dále jako „plot“), což ostatně je mezi účastníky nesporné (viz § 120 odst. 3 o. s. ř.).

14. Plot je tam umístěn dlouhodobě a ostatně o tom mezi účastníky není sporu.

15. Tak např. již v Geometrickém plánu ze dne 26. 3. 1994 hranice „byly v přírodě označeny zdmi, plotem“ (důkaz tímto geometrickým plánem od Ing. [Anonymizováno]). Obdobně v Geometrickém plánu ze dne 7. 6. 2000 (od Ing. [Anonymizováno], rozdělení původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] a právě i pozemek žalovaného [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) je psáno o hranicích označených „geohřeby, plotem“ a příslušné číslo bodu nacházející se u vlastnické hranice je rovněž popsáno „[Anonymizováno]-[Anonymizováno]- … - plot“ (důkaz tímto geometrickým plánem i Záznamem podrobného měření z 5. 6. 2000).

16. Též z fotografií na google.com i seznam.cz plyne dlouhodobá existence plotu [srov. fotografie předložené žalovaným z google z července 2009 a června 2011, kde je vpravo vidět plot, a též pod tím fotografie s obdobným stavem z července 2019 a března 2020; dále srov. fotografie z [právnická osoba] z 17. 5. 2014 (“[adresa]”), ze [právnická osoba] z 7. 7. 2015 (“[adresa]”), ze [právnická osoba] z 26. 4. 2017 (“[adresa]”), ze [právnická osoba] z 27. 10. 2021 (“[adresa]”) – všechny předložené žalovaným].

17. Ostatně i žalobce uvádí v žalobě, že dne 22. 5. 2024 při zjišťování skutečného stavu „došlo k poškození drátěného plotu“ (a že žalovaný kvůli tomu volal policii, k čemuž předložil i žádost policie o vyjádření a doložení dokumentace ohledně plotu ze dne 27. 5. 2024). Též v podání z 18. 6. 2024 (str. 6 až 7) žalobce uvedl, že žalobce se dne 22. 5. 2024 marně pokusil „nesprávně umístěný“ plot odstranit, respektive posunout, „aby žalovaný v budoucnu nemohl tvrdit, že část pozemku za plotem (směrem k pozemku žalovaného) je v jeho vlastnictví“, a že i druhý žalobcův pokus o posunutí plotu dne 10. 6. 2024 selhal. Tím v podstatě žalobce potvrzuje verzi žalovaného, že aby se žalobce se vůbec mohl ke sporné části pozemku dostat, musel překonat (poškodit) plot.

18. Žalobce tvrdí, že plot nekopíruje přesně vlastnickou hranici mezi pozemky účastníků a že byl vychýlen více dovnitř pozemku žalobce; v důsledku toho dle žalobce vznikla plotem oddělená část pozemku ve vlastnictví (sice) žalobce, nacházející se (ale) za plotem směrem k pozemku žalovaného - dále též jako „sporná část pozemku“ (viz např. str. 6 podání žalobce z 19. 6. 2024). Žalobce tvrdí, že žalovaný do sporné části pozemku (pod její povrch) zapustil pruty jakožto trvalé konstrukční prvky stavby (pruty mají jako konstrukční prvky přenášet zatížení stavby žalovaného prováděné na přilehlých pozemcích žalovaného) - dále jako „piloty“. Tím podle žalobce žalovaný ruší žalobcovu držbu vlastnického práva ke svému pozemku.

19. Nicméně pro řízení o žalobě z rušené držby není právně relevantní, zda plot skutečně kopíruje vlastnickou hranici mezi pozemky účastníků (to tvrdí žalovaný), nebo vlastnickou hranici přesně nekopíruje (což tvrdí žalobce); v řízení o žalobě z rušené držby jde totiž o spor o ochranu posledního faktického stavu držby, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva). To plyne nejen z výslovné právní úpravy, když dle § 178 o. s. ř. se v řízení „soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení“. Vyplývá to ale i ze závazné (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy) nálezové judikatury Ústavního soudu (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4306/18, bod 13. a 17., ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3623/15, bod 14., či ze dne 11. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 2463/21, bod 14.; obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 3285/18, ze dne 24. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2509/23, bod 15., ze dne 3. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2346/23, bod 3. a 10., či ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2591/19, bod 7.).Také to vyplývá z důvodové zprávy k § 176 o. s. ř. : "Žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá posesorní ochrany. V důsledku toho může být žalobci posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník. Soud proto také není oprávněn zkoumat právní otázky, nýbrž omezí se jen na zjištění skutkového stavu.". Občanský zákoník zakotvil dvojí ochranu držby - prostřednictvím žaloby posesorní (ochrana posledního faktického stavu) a prostřednictvím žaloby petitorní směřující k ochraně subjektivního (zejména vlastnického) práva.

20. Žalobce prokázal své tvrzení, že žalovaný zapustil pilotu právě do sporné části pozemku za účelem realizace stavby žalovaného [důkaz: např. Technickou zprávou korporace [právnická osoba]. ze dne 3. 6. 2024, včetně Měřičského náčrtu z téhož dne (dále jako „Technická zpráva“), fotografiemi přiloženými k žalobě]; ostatně je to i nesporné mezi účastníky (viz § 120 odst. 3 o. s. ř.). Tedy (i z důkazů předložených žalobcem) soud zjistil, že žalovaný pilotu zapustil do pozemku před plotem (z pohledu z pozemku žalovaného) na své straně plotu. Rovněž další výsledky své stavební činnosti (betonová opěrná zeď, stříkaná beton – torkret, zachycených v mj. Měřičském náčrtu) žalovaný realizoval v prostoru nacházejícím se před plotem na své straně plotu. To plyne již z následujících důkazů.

21. Předně jde o Technickou zprávou. V ní je (údajně) skutečná vlastnická hranice mezi spornými pozemky účastníků vyobrazena černou čarou. Kovový plot – označený ostatně (výslovně Technickou zprávou) jako oplocení „stávající“ - je vyznačen fialovou barvou, betonové opěrné zdi oranžovo-hnědou barvou a světle zelenou je vyznačeno svahování stavební jámy žalovaného. Z Technické zprávy (ve spojení s jejím Měřičským náčrtem) plyne, že kovový plot nekopíruje přesně tam nalinkované vlastnické hranice mezi pozemky účastníků, a že vystupuje (v rozmezí od 0,29 m až 1,06 m) dovnitř pozemku žalobce; tj. plot se dle Technické zprávy nachází na pozemku žalobce a určitou část z pozemku žalobce ukrajuje (viz fialová čára v Měřičském náčrtu; je namístě nahlížet v počítači do elektronické formy tohoto důkazu, jelikož ve vytištěné černobílé formě nejsou vidět barvy; soud ale tento důkaz žalovanému doručil v elektronické, tj. v adekvátně vnímatelné podobě). Zároveň z důkazu Měřičským náčrtem plyne, že (žalobcem vytýkané) výsledky stavební činnosti – tzn. betonovou opěrnou zeď, stříkaný beton (torkret) i pilotu – žalovaný umístil před plotem na své straně plotu.

22. Totéž plyne i z důkazů fotografiemi pořízenými žalobcem ve spojení s Technickou zprávou. Z Technické zprávy plyne, že v terénu byly zaměřené vlastnické hranice pozemků účastníků stabilizovány dřevěným kolíkem a lomový bod vlastnické hranice byl označen značkou sprejem (na horní hranu torkretové stěny). Z fotografií předložených žalobcem plyne, že výsledky stavební činnosti – tzn. betonovou opěrnou zeď, stříkaný beton (torkret) i pilotu – žalovaný umístil právě před plotem na své straně plotu (plot je umístěn vlevo od výsledků stavební činnosti žalovaného a od oranžové značky a kolíku, které podle žalobce a Technické zprávy mají identifikovat skutečnou vlastnickou hranici pozemků účastníků) [je namístě se dívat do ISASu na barevné vyobrazení, protože na černobílých vytištěných fotografiích není vidět dobře oranžové označení].

23. Skutečnost, že stavební činnost (vytýkaná žalobcem) je činěna žalovaným výlučně před plotem na jeho straně plotu, plyne i ze dvou fotografií pracovníků žalobce, které zachycující (poškozenou) část plotu a dále určité výsledky stavební činnosti žalovaného nacházející se právě před plotem na žalovaného straně plotu (tyto dvě fotografie předložil žalovaný). I z těchto fotografií plyne, že spornou část pozemku (eventuálně dle tvrzení žalobce v jeho vlastnictví), ve které jsou výsledky stavební činnosti žalovaného, žalobce dosud fakticky neužíval, fakticky ji nedržel, jelikož tyto části pozemku byly za plotem (z pohledu z pozemku žalobce) směrem k pozemku žalovaného, tj. na žalovaného straně plotu.

24. Nadto, koneckonců skutečnost, že stavební činnost (vytýkaná žalobcem) je činěna žalovaným výlučně před plotem na jeho straně plotu, plyne i obrazovo-zvukového záznamu ze dne 22. 5. 2024 (doručeném soudu žalovaným elektronicky dne 20. 6. 2024, dostupný k přehrání z ISASu; tento záznam byl poslán soudem protistraně). Na něm je vidět přehledně celý plot (původce videa dělá pohyb rukou s telefonem zleva doprava, čímž je vidět celý plot). Toto video zachycuje i slova žalovaného v tom smyslu, ať osoby stojící u plotu nestříhají plot, že plot je žalovaného a nechť si to zaměří geodetem a ať plot zadělají zpátky (s tím, že plot tam je 50 let). Osoba stojící u plotu reaguje nesouhlasně, že plot je „na našem pozemku“ a ukazuje na část pozemku nacházející se v bezprostřední blízkosti plotu směrem k pozemku žalovaného, že „tohle je naše“, „tohle tady máte špatně“. Žalovaný uvádí, že to zaměří geodetem, ale ať neoddělávají plot a ať ho vrátí zpátky; osoba stojící u plotu na sporné části pozemku ale uvádí, že plot zpátky nevrátí (načež obě osoby uvádějí, že zavolají policii) [důkaz tímto video záznamem]. Z tohoto incidentu žalovaný přiložil k důkazu i dvě fotografie k podání z 14. 6. 2024, přičemž osoba, která hovoří na záznamu s žalovaným, a která je vyobrazena na jedné fotografii, je muž bez vlasů a se slunečními brýlemi.

25. Nadto o předmětném plotu bylo – jakožto o již tehdy existujícím oplocení (viz „Oplocení pozemku – Drátěný plot kolem pozemku, včetně vstupních bran s výjimkou pojezdové brány…“) – psáno již v kupní smlouvě ze dne 28. 12. 2005 ([Anonymizováno] – důkaz touto kupní smlouvou).

26. Již uvedené ústí do následujícího (dílčího) skutkového závěru : žalovaný stavební činnost vykonává před plotem na své straně plotu; tedy stavební činnost umísťuje na svůj pozemek a dále jen na tu část sporného pozemku nacházející se na své straně plotu, ke které žalobce dosud neměl - kvůli oplocení – fakticky přístup, a to až do 22. 5. 2024, kdy žalobce fyzicky manipuloval s plotem, aby na spornou část pozemku mohl vstoupit a pokusil se marně plot posunout směrem k pozemku žalovaného. Žalobce tak tvrdí (a prokazuje) rušení „držby“ té části svého pozemku, kterou však dosud fakticky neužíval, fakticky ji nedržel. Naopak spornou část pozemku naposledy fakticky držel výlučně žalovaný.

27. Uvedený skutkový závěr ústí nevyhnutelně do zamítnutí žaloby. Totiž (mj. podle § 178 o. s. ř.) se soud omezí na zjištění poslední držby (a jejího svémocného rušení) a poskytne ochranu poslednímu faktickému stavu (držby), nikoli subjektivnímu právu (viz shora demonstrativně citovaná judikatura Ústavního soudu). V tomto řízení není právně významné, komu vlastnicky sporná část pozemku patří. Spornou část pozemku (do níž žalovaný umístil výsledky své stavební činnosti, tj. včetně piloty) naposledy (fakticky) držel žalovaný. Žalobce nebyl (a není) žalovaným rušen ve své držbě. Naopak to byl právě žalobce, který narušil poslední faktický stav držby, když překonal (patrně násilím) oplocení, aby se fyzicky zmocnil (faktické) držby sporné části pozemku (což se mu nakonec nezdařilo, jak sám žalobce uvádí).

28. Ze soudní praxe (viz § 13 o. z.) soud na podporu svých závěrů odkazuje (kromě již shora příkladmo citované judikatury Ústavního soudu) kupříkladu na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 2662/16. V tomto usnesení Ústavní soud (z ústavněprávních hledisek) aproboval usnesení odvolacího soudu s mj. odůvodněním analogicky použitelným na souzenou věc: „Podle odvolacího soudu k žádnému zásahu do pokojného stavu užívání nemovitostí stěžovateli nedošlo, neboť zde žádné faktické držby práva (užívání bytu), jež by vedlejší účastníci rušili, nebylo. Z obsahu žalobního návrhu stěžovatelů totiž vyplynulo, že stěžovatelé předmětný byt nikdy neužívali, když sami ve svém podání tvrdili, že vedlejší účastníci jim ve vstupu do nemovitosti a v užívání předmětného bytu výměnou klíčů od branky a vstupních dveří zabránili. Právnímu závěru odvolacího soudu, že podmínky pro vyhovění žalobě ve smyslu § 1003 o. z. naplněny nebyly a žalobu proto z tohoto důvodu bylo třeba zamítnout, nelze z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout… Rovněž zcela správně odvolací soud stěžovatelům vysvětlil, že v daném řízení není předmětem zkoumání soudu, zda mají stěžovatelé k uplatňované držbě právní titul, a zda se jedná o držbu řádnou ve smyslu § 991 o. z. Tyto otázky mohou být následně posouzeny v řízení o petitorní žalobě, jejímž prostřednictvím mohou stěžovatelé uplatnit svůj nárok na užívání nemovitosti.“.

29. Sám žalobce uvádí správně – leč jen v obecné rovině - že držba musí zahrnovat obě složky, tj. držební vůli (animus possidendi) a faktické ovládání (corpus possessionis). K tomu ostatně dospěla i judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019 sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 2/2022, C 18817). Koneckonců i z § 987 o. z. („Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe“) a § 989 odst. 1 o. z. („Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník“) a v tzv. komentářové literatury plyne, že držitelem je ten, kdo vykonává faktickou moc nad věcí nebo právem; proto se ochrany žalobou z rušené držby může dovolat jen ten, kdo má věc ve své reálné moci, tj. že věc nebo právo reálně ovládá a má je ve své moci [obdobně srov. např. Občanský soudní řád, 3. vydání (2. aktualizace, 2023): K. Svoboda, komentář k § 180 o. s. ř., bod III.]. Dokonce nejen z důkazů, ale již z tvrzení samotného žalobce plyne, že žalobce spornou část pozemku fakticky neužíval, neměl nad ní faktickou moc, fakticky (tzn. fyzicky) ji neovládal, tj. spornou část pozemku fakticky nedržel. To z prostého důvodu, že na spornou část pozemku žalobce neměl přístup kvůli plotu. Nelze tak uvažovat o faktické držbě sporné části pozemku žalobcem, a proto ani v této své (totiž) neexistující (faktické) držbě sporné části pozemku nemohl být rušen (ve smyslu § 176 a násl. o. s. ř. a § 1003 a násl. o. z.).

30. Žalovaný tvrdí, že „na faktickém ovládání přitom ničeho nemění ani to, že sporná část pozemku byla v minulosti oddělena plotem, o němž žalovaný ve svém vyjádření mylně uvádí, že tvoří rozhradu mezi pozemky p.č. [adresa] (plot je ve skutečnosti ve vlastnictví žalobce, neboť je umístěn výlučně na jeho pozemku).“ (viz str. 5 podání žalobce z 19. 6. 2024). Ve skutečnosti právě oddělení sporné části pozemku (byť případně skutečně ve vlastnictví žalobce) plotem od (zbývající části) pozemku žalobce vylučuje faktické ovládání žalobcem. V důsledcích tak žalobce nepřiléhavě stírá rozdíl mezi držební vůlí a faktickým ovládáním věci či práva (jakožto přitom dvou odlišných - a kumulativních - složek držby). Tu lze dodat (opět s odkazem na mj. již demonstrativně citovanou judikaturu), že řízení o žalobě z rušené držby ve smyslu § 176 o. s. ř. a násl. je řízením o ochraně výlučně faktické držby (corpus possessionis), jelikož jde „jen“ o ochranu posledního faktického stavu (držby), a nikoli o ochraně práva [pročež držební vůle (animus possidendi) v řízení o žalobě z rušené držby je nepodstatná].

31. Žalobce tvrdil, že o vykonávání držby sporné části pozemku žalobcem svědčí i kupní smlouva ze dne 8. 3. 2023 uzavřená mezi panem [jméno FO] a žalovaným, kde je v čl. IV. odst. 3 uvedeno následující: „Kupující bere na vědomí, že vlastník sousedních nemovitostí, společnost [právnická osoba]. namítá, že stavební záměr (…) nelze v současné podobě realizovat, bez její součinnosti, současně dala uvedená společnost najevo, že potřebnou součinnost neposkytne. Potřebu své součinnosti uvedená společnost dovozuje ze souhrnné technické zprávy k projektu (viz textová a grafická část v oddíle [právnická osoba].), nákresu koordinační situace či závazného stanoviska [Anonymizováno] dne 7. 4. 2022. Z těchto dokumentů, podle uvedené společnosti vyplývá, že předmětný projekt zasahuje do pozemku ve vlastnictví uvedené společnosti.“ (důkaz citovanou kupní smlouvou). Nicméně v citovaném opět žalobce stírá rozdíl mezi držební vůlí a faktickým ovládáním (tedy faktickou držbou) a nereflektuje, že v řízení o žalobě z rušené držby nejde o ochranu držební vůle, nýbrž posledního faktického stavu držby. Z citace kupní smlouvy lze snad (maximálně) dovodit, že žalobce měl za to již dne 8. 3. 2023, že stavební záměr žalovaného zasahuje do žalobcova pozemku, s čímž žalobce nesouhlasil – jde o projev držební vůle. Nic to však nevypovídá o faktickém (fyzickém) ovládání sporné části pozemku.

32. Shodný závěr soudu platí i o argumentaci žalobce o tom, že žalobce „již ke dni 3. 5. 2023 (stavební činnosti na sousedním pozemku byly zahájeny počátkem kalendářního roku 2023) učinil podnět k provedení přezkumného řízení (viz výše), kterým mělo být zabráněno zásahu do pozemku žalobce umístěním šikmých kotev;“, a že „Žalobce v nejbližší možné době, co se dozvěděl o zásahu do svého pozemku od pana [jméno FO], podal proti žalovanému tuto žalobu z rušené držby, aby ochránil držbu svého vlastnického práva.“. Rovněž citované kroky žalobce (tj. podnět z 3. 5. 2023 a podání nynější žaloby z rušené držby) mají vypovídací hodnotu maximálně jen o jeho držební vůli (tj. vůli držet i spornou část pozemku jako vlastník), ale ničeho nevypovídají o faktickém (fyzickém) ovládání sporné části pozemku. Smyslem řízení o žalobě z rušené držby je poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu (držby), tj. nikoli poskytnutí ochrany subjektivnímu právu.

33. I kdyby tak žalobce prokázal, že sporná část pozemku, do níž žalobce umístil piloty a jinou svoji stavební činnost, je ve výlučném vlastnictví žalobce (jak žalobce tvrdí), přesto bylo v tomto řízení zjištěno, že spornou část pozemku naposledy držel výlučně žalovaný a nic by to nezměnilo na zamítacím výroku žaloby z rušené držby. Pro nadbytečnost se proto soud nezabýval otázkou skutečné vlastnické hranice mezi pozemky účastníků. Tyto otázky mohou být následně posouzeny v řízení o petitorní žalobě, např. na ochranu vlastnického práva. Rozhodnutí o žalobě z rušené držby ve vztahu k eventuální pozdější petitorní žalobě nezakládá překážku věci rozhodnuté (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 2357/23, bod 8.). III. Nad rámec (tzv. obiter dictum) k otázce včasnosti (opožděnosti) žaloby ve smyslu § 1008 o. z.

34. Žalovaný namítl opožděnost žaloby z rušené držby; žalobce je názoru o včasnosti žaloby.

35. Podle § 1008 odst. 1 o. z.: „Soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.“.

36. Žalobce doručil stavebnímu úřadu svůj podnět ze dne 3. 5. 2023 (dále jako „podnět“) k provedení přezkumného řízení podle § 94 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jako „s. ř.“) a žádost o předběžné opatření dle § 61 s. ř., a to vše ohledně předmětné stavby žalovaného (tj. „Objekt výrobních služeb Páteřní“). V tomto podnětu mj. namítl, že se stavební záměr dotýká i jeho pozemku [viz bod 1) podnětu žalobce], že navrhovaný objekt “dokonce v části 2.PP a 3.PP navrhované stavby přímo zasahuje na pozemek parc. č. [Anonymizováno]. [adresa], který je ve vlastnictví klienta, přičemž tento k zásahu na jeho pozemky nedal souhlas.“ [viz bod 2) podnětu], a že “Technologie zakládání stavby dle navrženého projektu … předpokládá vyhotovení kotveného záporového pažení. Kotvy v tomto případě přímo zasahují na pozemky parc. č[Anonymizováno] vlastnictví klienta, který k zásahu na jeho pozemky nedal souhlas.“ [viz bod 3) podnětu]. Žalobce v podnětu dále požádal stavební úřad o nařízení předběžného opatření, kterým “se stavebníkovi uloží dočasně (po dobu přezkumného řízení) zákaz provádět stavbu zahájenou na základě dotčených rozhodnutí“. To vše mj. s odůvodněním žalobce, že „v mezidobí totiž může dojít k realizaci stavby v takovém rozsahu (například ukotvením v pozemku klienta viz bod 3 výše), kdy již bude učiněn nenávratný zásah do pozemků klienta… je zřejmé, že na stavbě se nachází i těžká stavební technika sloužící k přípravě jámy pro kotvící techniku, přičemž tato je již nyní plně v provozu.“ (důkaz podnětem).

37. Žalobce argumentuje ve prospěch včasnosti žaloby z rušené držby tím, že v podnětu z 3. 5. 2023 sice vyjadřoval obavy z možného zásahu stavebních činností žalovaného do pozemku žalobce, ale že tyto obavy se „týkaly výhradně konstrukce (kotveného záporového pažení). Žalobce odkazuje na str. 2, bod 3. svého podnětu…“ (viz str. 3 podání žalobce z 19. 6. 2024). Žalobce argumentuje, že pažící konstrukce (šikmé kotvy) slouží toliko k dočasnému zajištění stěn výkopů proti sesuvům zeminy, zatímco piloty, na jejichž existence žalobce v tomto řízení (poprvé) upozorňuje, nejsou součástí pažící konstrukce stavby a jsou trvalou součástí stavby. Žalobce pokračuje v argumentaci, že „v tomto řízení nikdy netvrdil, že zásah do držby jeho vlastnického práva …by měl spočívat v použití kotveného záporového pažení. Žalobce tvrdí, že svémocné (protiprávní) rušení jeho držby je způsobeno jednáním žalovaného, který pod povrch jeho pozemku zapustil piloty, tzn. trvalé konstrukční prvky stavby. O jejich umístění se totiž žalobce dozvěděl až od pana [jméno FO], a to dne 20. 5. 2024. Z toho důvodu je dle žalobce zachována jak subjektivní, tak i objektivní lhůta stanovená ust. § 1008 odst. 1 o.z. k podání této žaloby.“.

38. K této argumentaci žalobce však soud uvádí, že žalobce nepřiléhavě zužuje obsah svého podnětu na bod 3) podnětu (který se skutečně týkal zásahu kotvami do pozemku žalobce), a ne zcela důsledně reflektuje body 1) a 3) svého podnětu z 3. 5. 2023, které byly koncipovány šířeji jako dotčení pozemku žalobce stavebním záměrem žalovaného [bod 1) podnětu], resp. zasahováním pozemku žalobce navrhovanou stavbou právě již v části 2. PP a 3. PP navrhované stavby [bod 2) podnětu; přitom piloty se používají právě jako podpůrné základové konstrukce, tj. nacházejí se rovněž pod povrchem].

39. Ostatně i v podnětu žalobce ze dne 20. 7. 2023 (k provedení kontrolní prohlídky dle § 133 stavebního zákona, adresovaném stavebnímu úřadu – důkaz tímto podnětem) žalobce uváděl, že z výkresové části dokumentace stavby plyne zásah do pozemku žalobce, poukazoval na “skutečný záměr stavebníka, jenž je zřejmý z výkresové dokumentace (zejména v situacích C.2, [právnická osoba] a C.4), a to zasáhnout základy stavby” na pozemek žalobce, a že “původní stavební povolení zcela přehlíží zřejmé zásahy na pozemek p.č. [adresa] ve vlastnictví klienta. Tento zásah je evidentní v půdoryse 3.PP, 2.PP i 1.PP stavby (situační výkresy 02, 03 a 04)“. Tedy ani v tomto podnětu z 20. 7. 2023 se žalobce neomezoval jen na výhrady stran kotveného záporového pažení.

40. Žalobce sice uvedl, že stavební úřad provedl dne 24. 8. 2023 kontrolní prohlídku stavby a že na místě samém přítomnost kotev zasahujících do pozemku žalobce neshledal. Nicméně z důkazu Opisem protokolu z kontrolní prohlídky stavby z 24. 8. 2023 plyne - explicitně jako „závěr“ - následující: „Stavebník předloží SÚ soutisk vytýčení sporné hranice a vložení výkresu zajištění stavební jámy Vytýčení = geometrické zaměření“, a dále je tam uvedeno, že „Stavební úřad odmítá zaprotokolovat žádost souseda o vlastní zaměření hranice pozemku“ (sousedem byl zjevně myšlen žalobce). Z toho plyne, že stavební úřad dne 24. 8. 2023 (na místě samém) nebyl s to spolehlivě posoudit otázku (ne)zásahu stavby do pozemku žalobce a za tímto účelem uložil stavebníkovi citovanou dokládací povinnost.

41. Z uvedeného plyne, že žalobce již minimálně dne 3. 5. 2023 věděl, že předmětná stavba žalovaného (není podstatné, zda jen pilotami či kotvami nebo jinými konstrukčními prvky stavby) reálně může zasahovat do pozemku žalobce (tj. do sporné části pozemku). Z toho plyne, že minimálně dne 3. 5. 2023 se žalobce dozvěděl o svém právu i osobě (tj. o žalovaném), která držbu žalobce ohrožuje. Nejpozději dne 3. 5. 2023 si tak žalobce byl vědom reálného rizika zásahem stavební činnosti žalovaného do pozemku žalobce (metodologicky obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2509/23, bod 17., 18.).

42. Nicméně s ohledem na to, že žaloba byla zamítnuta již z důvodů uvedených pod bodem II. tohoto usnesení (absence poslední faktické držby na straně žalobce, tedy neexistence zásahu žalovaného do poslední pokojné držby žalobce), se soud (pro nadbytečnost a hospodárnost) nezabýval (jakožto ratio decidendi) posouzením, zda žalobce žalobu podal včas či opožděně ve smyslu § 1008 o. z.

IV. Nadbytečnost dalšího dokazování

43. Pro nadbytečnost soud neprovedl výslech jednatele žalovaného ([jméno FO]) a jednatele žalobce ([jméno FO] staršího), kteréžto navrhoval žalovaný, ani výslech svědka [jméno FO] (který navrhoval žalobce), jelikož by to na zamítnutí žaloby nic změnit nemohlo. Nadbytečnost těchto tří výslechů ostatně plyne i především z následujícího.

44. Výslech svědka [jméno FO] žalobce navrhl k prokázání zejména těch skutečností, že žalovaný zapustil piloty do sporné části pozemku, což ale nebylo mezi účastníky sporné a bylo to prokázáno i písemnými důkazy (zejména Technickou zprávou, včetně Měřičského náčrtu). Dále žalobce navrhl výslech tohoto svědka k prokázání tvrzení uvedených tímto svědkem v jeho Čestném prohlášení ze dne 3. 6. 2024, ve kterém uvedl, že žalovaný si je vědom toho, že svoji stavbou zasahuje do pozemku žalobce. I kdyby ale bylo tvrzení E. [jméno FO] prokázáno, pak by to nic nemohl změnit na zamítnutí žaloby, jelikož v řízení o žalobě z rušené držby soud nezkoumá právní stav, ale omezuje se na zjištění posledního faktického stavu držby.

45. Výslech jednatele žalobce a žalovaného navrhl žalovaný. To zejména k prokázání tvrzení, že jediným účelem žaloby je snaha o co největší poškození žalovaného a snaha o zmaření stavebního záměru žalovaného, že se žalobce žalovanému jen mstí, že mezi účastníky probíhala jednání o vstupu žalobce do projektu žalovaného, že žalobce namítal zásah do svého pozemku stavebním záměrem žalovaného do svého pozemku již minimálně ode dne 3. 5. 2023 a k osobě navrženého svědka [jméno FO] (především v tom smyslu, že má zájem poškodit žalovaného) a ohledně poškození plotu a existence plotu. I z tohoto pohledu jde o důkazy účastnickými výslechy nadbytečné a ostatně částečně i v rozporu se subsidiaritou účastnického výslechu ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. („…jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak“). Totiž pro předmět nynějšího řízení (žaloba z rušené držby) - vzhledem k již bodu II. tohoto usnesení značícímu bez dalšího zamítnutí žaloby (soud se omezí na zjištění poslední držby ve smyslu § 178 o. s. ř.) - není právně významná subjektivní rovina (zda se žalobce chce žalovanému mstít, zda žalobce původně stál o to být součástí projektu stavby žalovaného apod.). Skutečnost podnětu žalobce ze dne 3. 5. 2023 byla zjištěna už jinými důkazy (písemným podnětem z 3. 5. 2023) a tato otázka ostatně již s ohledem na zamítnutí žaloby z důvodu absence zásahu žalovaným do poslední držby žalobce je rovněž nadbytečná. Nadbytečný je i účastnický výslech ohledně osoby navrženého svědka [jméno FO] a jeho případného negativního vztahu k žalovanému, a to už proto, že ani výslech tohoto svědka soud neprovedl. Ohledně existence plotu a jeho poškození žalobcem nebylo mezi účastníky sporu a právně významné skutečnosti o plotu byly zjištěny i z jiných důkazů (srov. bod II. tohoto usnesení).

V. Závěr a náklady řízení

46. Spornou část pozemku - do níž žalovaný umístil výsledky své stavební činnosti, včetně piloty - naposledy (fakticky) držel žalovaný, žalobce proto nebyl žalovaným rušen ve své držbě sporné části pozemku, což ústí nutně do závěru o nedůvodnosti žaloby, kterou tak soud zamítl (výrok I., II.).

47. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na náhradu nákladů právního zastoupení. Jde o odměnu advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) v celkové výši 4 500 Kč (3 x 1 500 Kč), a to za úkon právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení a prvního a druhého vyjádření k žalobě jakožto podání ve věci samé (viz § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 a. t.). Dále se jedná o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t. a v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu DPH ve výši 1 134 Kč. Celkem je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 534 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení