47 C 146/2021-28

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o příspěvek na výživu neprovdané matky takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné neprovdané matky ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1. 2. 2021 do 10. 9. 2022 vždy do každého 15. dne v měsíci předem, přičemž výživné za dobu od 1. 9. 2022 do 10. 9. 2022 činí 1 167 Kč.

II. Dluh na výživném (za dobu od 1. 2. 2021 do 30. 11. 2021) ve výši 35 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do čtyř měsíců od doručení tohoto rozsudku žalovanému.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 677 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala výživné neprovdané matky ve výši 3 500 Kč od 1. 2. 2021. Žalovaný nesouhlasil s požadovanou částkou 3 500 Kč, uvedl, že vzhledem k tomu, že má tři vyživovací povinnosti, není schopen tuto částku hradit a namítl lze vyhovět jen od data podání žaloby.

2. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Účastníkům se narodil [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum] a dne [datum] [jméno] [jméno] [příjmení] (důkaz rodnými listy dětí účastníků); žalobkyně požaduje výživu neprovdané matky v souvislosti s narozením [jméno] [jméno] [příjmení] (dála jako„ dcera účastníků“).

4. Rozsudkem Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26 bylo rozhodnuto, že děti účastníku se svěřují do péče matky, tj. žalobkyně, a že otec, tj. žalovaný, je povinen přispívat na výživu [jméno] 3 000 Kč měsíčně a na [jméno] [jméno] 3 000 Kč měsíčně (důkaz citovaným rozsudkem podle § 10 odst. 2 o. s. ř.).

5. Účastníci spolu nevedou rodinnou domácnost od 19. 1. 2021 (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26).

6. Žalobkyně bydlí v bytě se třemi dětmi - [jméno], [jméno] [jméno] a se svým třetím dítětem [jméno], ve vztahu k níž pobírá sirotčí důchod 4 114 Kč měsíčně a ve vztahu k níž má též vyživovací povinnost (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26).

7. Žalobkyně bydlí v bytě na [anonymizována dvě slova] v [obec] pronajatém jí jejími rodiči ([celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení]) a hradí 17 200 Kč měsíčně celkem za nájem a služby spojené s užíváním bytu (důkazy: rozsudek Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26; příjmový pokladní doklad z 15. 1. 2020, 17. 2. 2020, 13. 3. 2020, 12. 4. 2020, 11. 5. 2020, 13. 6. 2020, 11. 7. 2020, 13. 8. 2020, 12. 9. 2020, 16. 10. 2020, 16. 11. 2020, 14. 12. 2020, 10. 1. 2021, 12. 2. 2021, 15. 3. 2021, 12. 4. 2021, 14. 5. 2021, 16. 6. 2021, 12. 7. 2021, 16. 8. 2021, 13. 9. 2021 – tyto příjmové pokladní doklady jsou podepsány žalobkyní a její matkou [celé jméno žalobkyně] a jsou datovány a dokonce na některých je i podací razítko Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Brně, a to na dokladu z 12. 4. 2020, 11. 5. 2020, 13. 6. 2020; Oznámení Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Brně o přiznání dávky státní sociální podpory z 15. 9. 2020 [číslo jednací]; nad to srov. i Čestné prohlášení od majitelky bytu [celé jméno žalobkyně]). Nájemní smlouvu žalobkyně se svými rodiči jako pronajímateli ve vztahu k bytu na [anonymizována dvě slova] v [obec] podepsala 2. 7. 2013, žalobkyně podle nájemní smlouvy byla povinna hradit rodičům 12 108 Kč měsíčně a od 1. 1. 2020 je povinna hradit rodičům 17 200 Kč měsíčně na základě dodatku [číslo] k nájemní smlouvě uzavřeným mezi žalobkyní a její matkou (pronajímatelkou) dne 1. 1. 2020 (důkaz nájemní smlouvou a dodatkem č. 4 k nájemní smlouvě).

8. Žalobkyně je zaměstnancem [právnická osoba] s. r. o. od 5. 1. 2015 (důkaz Dohodou o trvání pracovně právního vztahu z 20. 5. 2020); dosud u tohoto zaměstnavatele vykonávala pozici recepční, fakturace, marketing, žalobkyně má maturitu, v dubnu 2017 žalobkyně měla čistý příjem v zaměstnání 18 000 Kč a dnes by činil její předpokládaný příjem (pokud by nečerpala tzv. rodičovskou a pokud by tedy chodila do práce) u jejího zaměstnavatele kolem 23 000 Kč čistého (nesporné mezi účastníky – srov. protokol o jednání).

9. V roce 2020 činil průměrný hrubý měsíční plat v okrese [část obce] 41 740 Kč, podle pohlaví u žen 34 067 Kč, plat se středoškolským vzděláním s maturitou 37 438 Kč, průměrný hrubý měsíční plat v administrativě 29 378 Kč a v ekonomice, financích, účetnictví – 36 186 Kč (důkaz podle § 120 odst. 2 o. s. ř. - webovou stránka vytvořená magistrátem Brno, Platy 2020 - Infogram).

10. V 1. čtvrtletí 2021 činila průměrná hrubá měsíční mzda 35 285 Kč. V 2. čtvrtletí činila průměrná hrubá měsíční mzda v Jihomoravském kraji 37 182 Kč. V 1. pololetí 2021 průměrná mzda v Jihomoravském kraji činila 35 882 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazů podle § 120 odst. 2 o. s. ř., tj. z z webových stránek Českého statistického úřadu s názvem„ Průměrná mzda v Jihomoravském kraji ve 2. čtvrtletí 2021 a v 1. až 2. čtvrtletí 2021“ z https://www.czso.cz/csu/xb/prumerna-mzda-v-jihomoravskem-kraji-ve-2-ctvrtleti-2021-a-v-1-az-2-ctvrtleti 2021).

11. Žalobkyně pobírá příspěvek na bydlení 8 946 Kč (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26).

12. Žalobkyně pobírá přídavky na tři děti celkem ve výši 2 600 Kč (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26).

13. Žalobkyně si koupila pračku se sušičkou 18. 5. 2021 14 990 Kč (důkaz fakturou [číslo]).

14. Žalobkyně hradí měsíčně internet 429 Kč (důkaz vyúčtováním od UPC z 15. 8. 2021).

15. Žalobkyně tvrdila, že hradí 375 Kč za telefon. Z důkazu vyúčtováním z 25. 6. 2021 od Vodafone, a to ve vztahu k Tarifu„ Red+člen“ s názvem telefonního čísla:„ [jméno]“, toliko plyne, že žalobkyně má vedeno telefonní číslo ve smlouvě uzavřené s Vodafone jejím bratrem; neprokázala však, že tuto částku hradí právě žalobkyně (a že tu částku nehradí naopak smluvně zavázaný její bratr) (žalobkyně byla poučena o povinnosti a břemeni důkazním, včetně o následcích nesplnění výzvy, poučena již před jednáním – v usnesení z 30. 7. 2021 č. j. 47 C 146/2021-4).

16. S ohledem na laktózovou intoleranci dcery žalobkyně [jméno] [jméno] musí žalobkyně dodržovat bezlaktózovou dietu, se kterou jsou spojeny zvýšené výdaje 1 000 Kč měsíčně (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26; zpráva o ambulantním vyšetření z 9. 2. 2021).

17. Žalobkyně hradí tzv. školkovné stran syna [jméno] včetně stravy ve výši 1 513 Kč měsíčně (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně z 30. 8. 2021 č. j. 24 Nc 11/2011-26)

18. Žalovaný je vyučený truhlář (od 16. 6. 2003 – důkaz výučním listem a vysvědčením o maturitní zkoušce z 22. 9. 2006). Žalovaný je zaměstnancem zaměstnavatele [právnická osoba] od 1. 12. 2010 (důkaz pracovní smlouvou z 1. 12. 2010), od 24. 11. 2011 na dobu neurčitou (důkaz dodatkem k pracovní smlouvě z 24. 11. 2011).

19. Žalovaný má průměrný měsíční příjem v roce 2021 (od února do srpna 2021 včetně) ve výši 30 133 Kč čistého (důkaz platebním výměrem od zaměstnavatele do února do srpna 2021 včetně).

20. Žalovaný bydlí v bytě pronajatém od svého otce [celé jméno žalovaného] a platí za nájem a služby 12 000 Kč měsíčně (nesporné mezi účastníky – viz protokol o jednání; důkaz: nájemní smlouva s datem 14. 2. 2021 s předávacím protokolem z 14. 2. 2021).

21. Žalovaný měsíčně utratí za telefon 516 Kč (důkaz sms zprávou od telefonního operátora z 30. 9. 2021) a na výživném jeho dceři [jméno] [příjmení] – narozené 16. 8. 2010 – kterou má s jinou matkou než je žalobkyně, žalovaný hradí měsíčně 2 500 Kč, přičemž jeho dcera byla svěřena do péče její matky (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně z 15. 3. 2021 č. j. 121 P 10/2021-89).

22. Žalovaný je – od 6. 11. 2019 - vlastníkem ojetého vozidla [značka automobilu] vyrobeného v 2003 (důkaz kupní smlouvou).

23. Žalovaný neprokázal své tvrzení, že vynaloží měsíční jízdné do zaměstnání ve výši 1 000 Kč (a jednou za dva měsíce 700 Kč na obědy dceře [jméno]), ačkoli byl o povinnosti a břemeni důkazním – a o nesplnění důkazním břemeni – poučen již před jednáním, a to v písemné výzvě z 14. září 2021 č. j. 47 C 146/2021-14 („ …jaké jsou od 1. 2. 2021 dosud měsíční výdaje žalovaného a z čeho se skládají (zvláštní ošacení, hygienické potřeby, jízdné, atd.) … Nechť žalovaný do 15 dnů od doručení tohoto usnesení označí k prokázání doplňovaných tvrzení ve smyslu výzvy shora všechny důkazy a všechny písemné důkazy soudu doručí, čímž až plní svoji důkazní povinnost. Důkazy je třeba označit tak, aby mohly být provedeny při jednání. Listinné důkazy je třeba náležitě konkretizovat, u svědků je třeba uvést jméno, příjmení a adresu. S ohledem na shora uvedené tedy žalovaný označí a předloží ke každé skutečnosti, kterou tvrdí, důkaz, který ji prokazuje. Listinné důkazy k podání nechť připojí. Pokud žalovaný nesplní tuto výzvu, nelze vyloučit, že soud žalobě zcela vyhoví, a to i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalovaného.“ ¨).

24. Soud tak z důkazů přijal následující skutkový závěr. Žalobkyně má s žalovaným dvě nezletilé děti, poslední z nich [jméno] [jméno] se narodila [datum]. Účastníci spolu nebydlí od 19. 1. 2021. Žalobkyně bydlí v bytě se třemi svými nezletilými dětmi, a to s dcerou [jméno], [jméno] (narozen [datum]) a [jméno] [jméno] (narozena [datum]). Žalobkyně má příjem měsíčně 15 856 Kč čistého, který se skládá z rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlení. K tomu žalobkyně pobírá příspěvek na děti 2 600 Kč, na dceru [jméno] sirotčí důchod 4 114 Kč a výživné na [jméno] a [jméno] [jméno] (od žalovaného) celkem 6 000 Kč - žalobkyně tak má pro sebe a své tři děti na měsíc k dispozici částku 28 570 Kč (15 856 Kč + 2 600 + 4 114 + 6 000 Kč). Žalobkyně má měsíční výdaje 20 142 Kč (nájem 17 200 Kč + školkovné na [jméno] 1 513 Kč + 1 000 Kč na dietě + 429 Kč internet). Pokud by žalobkyně nebyla na tzv. rodičovské, tak by dosahovala měsíčně čistého příjmu 23 000 Kč. Žalovaný má měsíční čistý příjem 30 133 Kč a měsíční výdaje 21 016 Kč (nájem a služby 12 000 Kč + výživné na [jméno] 2 500 Kč + výživné na [jméno] a [jméno] [jméno] celkem 6 000 Kč). Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následně.

25. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte. Podle § 921 odst. 1 o. z.:„ Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.“. Podle § 922 odst. 2 o. z.:„ Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.“. Podle § 913 odst. 1 o. z.:„ Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“.

26. Účelem citovaného zákonného ustanovení je ochrana neprovdané matky před nepříznivými sociálními a majetkovými dopady porodu a následné péče o novorozené dítě za situace, kdy nesdílí s otcem dítěte rodinnou domácnost (a tudíž nedochází k úhradě společných nákladů této domácnosti) a nedojde ze strany otce dítěte k dobrovolnému plnění (srov. i např. usnesení Ústavního soudu z 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2169/20). Životní situace ženy, která porodila, je obzvláště obtížná, kromě jiného i z ekonomického hlediska (viz i např. rozsudek Okresního soudu v Trutnově z 18. 1. 2017 sp. zn. 30 C 172/2016, dostupný např. na ASPI).

27. V důsledku porodu a následné péče o dítě dochází zpravidla k přirozenému úbytku příjmů matky a je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Důvodem pro přiznání výživného v daném případě není ani neschopnost matky samostatně se živit, ale skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte došlo ke snížení příjmu matky, které je žádoucí kompenzovat poskytování výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Smyslem citované zákonné úpravy tak je kompenzovat matce dítěte snížení jejích příjmů, tedy snaha po vyrovnání výdělkových možností matky, které klesly v souvislosti s péčí o novorozené dítě. Uvedenému odpovídá i soudní praxe (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2169/20; rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 29. 3. 2021 č. j. 40 C 147/2020-85, rozsudek Okresního soud Praha-východ z 23. 4. 2021 sp. zn. 36 C 194/2020 – dostupné např. na Justice.cz - Soudní rozhodnutí). Správnost tohoto výkladu stvrdila i tzv. komentářová literatura (srov. např. komentář na ASPI k § 920 o. z. od Davida Elischera a Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), 2. vydání, C. H. Beck, 2020, s. 1024 - 1034: Z. Králíčková, T. Kyselovská).

28. Soud proto zjistil předpokládaný příjem žalobkyně pro fiktivní situaci, kdy by nezletilou [jméno] [jméno] dceru neporodila (metodologicky obdobně, srov. např. usnesení Ústavního soudu z 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2169/20:„ Při určení výše měsíčního výživného vyšel okresní soud z částky 10 500 Kč požadované vedlejší účastnicí, kterou považoval za odůvodněnou, neboť alespoň o tuto částku se snížil průměrný čistý měsíční příjem vedlejší účastnice, porovnal-li jej soud s výší rodičovského příspěvku v rozhodném období.“). Žalobkyně by ve svém zaměstnání v současné době pobírala měsíční čistý příjem ve výši 23 000 Kč. Takový příjem není v nesouladu ani se zjištěními soudu ohledně potencionálního průměrného příjmu žalobkyně. Tu soud zjistil z veřejně dostupných zdrojů, že průměrná hrubá mzda v 1. pololetí 2021 v Jihomoravském kraji činila 35 882 Kč, v okrese Brno-město činila průměrná hrubá mzda v roce 2020 u středoškolského vzdělání s maturitou 37 438 Kč a na pozici v administrativě 29 378 Kč a v ekonomice, financích a účetnictví 36 186 Kč, pod což lze podřadit vzdělání a zaměstnání žalobkyně (vzdělání středoškolské s maturitou a zaměstnání recepční, fakturace, marketing). Současně bylo zjištěno, že žalobkyně má skutečný příjem jen v podobě rodičovského příspěvku 6 910 Kč, a eventuálně do toho lze ještě zahrnout příspěvek na bydlení ve výši 8 946 Kč Celkem tak žalobkyně má příjem 15 856 Kč.

29. Při určení výše výživného soud nemohl překročit žalobní návrh žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Je tak zřejmé, že minimálně o žalobní částku 3 500 Kč měsíčně se snížil průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně, porovnal-li jej soud s výší jejího příjmu 23 000 Kč v rozhodném období, který by dosahovala žalobkyně v případě, kdy by nebyla s dítětem na tzv. rodičovské (tedy úvaha: 23 000 Kč mínus 15 856 Kč).

30. Výše měsíčního výživného odpovídá i schopnostem, možnostem žalovaného a jeho poměrům (ve smyslu § 913 odst. 1 o. z.). Žalovaný má průměrný čistý příjem 30 133 Kč a prokázané výdaje 21 016 Kč (tj. měsíční výdaje za telefon, výživné na dceru a na dvě společné děti s žalobkyní a nájemné – což činí 516 + 2 500 + 6 000 + 12 000 Kč). Žalovanému tak zbývá částka 9 117 Kč a z ní má objektivně možnost i schopnost platit měsíčně žalobkyni 3 500 Kč.

31. Nad rámec lze dodat, že žalovaný tvrdí i měsíční výdaj 1 000 Kč kvůli cestám do zaměstnání autem; avšak je možné k cestě do zaměstnání volit i cestu městskou hromadnou dopravou, což by snížilo náklady žalovaného na dopravu o více jak polovinu za předpokladu např. koupě roční permanentky (viz notorieta podle § 121 o. s. ř.).

32. Pokud žalovaný namítl, že lze stanovit výživné jen od data podání žaloby, tak je to v rozporu s § 922 odst. 2 o. z., podle kterého„ Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.“.

33. Z uvedenách důvodů soud rozhodl, že žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné neprovdané matky ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1. 2. 2021 do 10. 9. 2022 vždy do každého 15. dne v měsíci předem, přičemž výživné za dobu od 1. 9. 2022 do 10. 9. 2022 činí 1 167 Kč.

34. Dluh na výživném (za dobu od 1. 2. 2021 do 30. 11. 2021) ve výši 35 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do čtyř měsíců od doručení tohoto rozsudku žalovanému. Při stanovení takto dlouhé lhůty k plnění soud přihlédl k vyjádření oprávněné žalobkyně, která na jednání uvedla, že by jí nevadilo, když by soud stanovil lhůtu k zaplacení nedoplatku na výživném v délce půl roku. Dále soud reflektoval, aby stanovením povinnosti k jednorázové úhradě částky 35 000 Kč v kratší lhůtě (např. ve lhůtě do 3 dnů od doručení rozsudku) nebyla ohrožena schopnost žalovaného platit výživné pro jeho tři děti.

35. V souladu se zákonem začíná počátek lhůty pro plnění plynout již od doručení rozsudku (a nikoli až od právní moci rozsudku), jelikož rozsudek o výživném (včetně o dlužném výživném) je předběžně vykonatelný (viz § 160 odst. 4 o. s. ř.: a § 162 odst. 1 o. s. ř.). Vykonatelnost rozsudku se neváže na právní moc, ale na doručení povinnému. U takových rozsudků je předběžně vykonatelný celý výrok, i výrok o nedoplatku na výživném (srov. i komentář od J. Jirsy k § 162 o. s. ř. na ASPI, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2795/09).

36. Žalovaný uvedl (po poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř.) na jednání, že v době, kdy účastníci byli partneři, tak si koupili [příjmení] [jméno] za 210 000 Kč v roce 2017, a sice převážnou část kupní ceny hradila žalobkyně, ale žalovaný zaplatil 30 000 Kč a auto si nechala žalobkyně. Žalobkyně na to reagovala nesouhlasně tak, že vozidlo bylo koupeno v roce 2017, ale kupní smlouva byl napsaná na otce žalobkyně a kupní cena činila 170 000 Kč, z toho na 30 000 Kč přispěl žalovaný, dále přispěli i rodiče žalobkyně a vozidlo využíval i žalovaný, a to i pro svoji dceru a např. jezdili spolu na dovolenou s tímto autem a hodnota vozidla klesá.

37. Podle § 1982 o. z.:„ (1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. (2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.“. Podle ustanovení § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce; jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

38. Jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením (viz § 1982 o. z.) je kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle ustanovení § 551 až § 553 o. z.; v opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2017 sp. zn. 33 Cdo 4358/2016, ze dne 11. 7. 2019 sp. zn. 28 Cdo 1303/2018, rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 4. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3407/2020). Uvedené závěry Nejvyšší soud rozvedl například v rozsudku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2196/2016 a v usnesení ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 302/2017:„ o neurčitosti právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv.“.

39. Úkon směřující ke kompenzaci pohledávek může učinit pouze účastník a není-li tu takový úkon, nemá soud oprávnění sám vzájemné pohledávky účastníků zúčtovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 5. 2016 sp. zn. 32 Cdo 118/2016). K započtení nedochází automaticky již pouhým faktem souběžné existence vzájemných pohledávek s totožným druhem plnění. Jednostranné započtení se realizuje jednostranným adresovaným právním jednáním, ve kterém jedna ze smluvních stran prohlásí druhé, že svoji pohledávku započítává vůči pohledávce druhé strany. Žalovaný v tomto řízení neučinil příslušné hmotněprávní jednání, tedy neuplatnil námitku započtení. Žalovaný sice tvrdil, že zaplatil 30 000 Kč na auto, které si nechala žalobkyně, ale neprohlásil, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce žalobkyně (viz § 1982 odst. 1 o. z.). Soud není oprávněn poskytovat žalovanému hmotněprávní jednání o právu učinit hmotněprávní jednání – započíst jím tvrzenou pohledávku ve smyslu § 1982 o. z., a to již pro rovnost účastníků řízení a nestrannost soudu (soud poučuje účastníky jen o procesních právech a povinnostech – viz např. § 5 o. s. ř.).

40. Ryze hypoteticky, i kdyby bylo možné vyložit ústní podání žalovaného na jednání podle svého obsahu jako námitku započtení podle § 1982 o. z., pak by šlo o právní jednání neurčité, a tudíž zdánlivé, k němuž by se nepřihlíželo ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. a § 554 o. z. Totiž součet pohledávek na straně žalobkyně převyšuje součet pohledávek žalovaného (30 000 Kč), přičemž z projevu vůle hypoteticky kompenzujícího žalovaného by nebylo možné určit, které konkrétní pohledávky žalobkyně (na výživném za jaké konkrétní měsíce) by zanikly a které nikoliv.

41. Ryze hypoteticky, i kdyby bylo možné vyložit ústní podání žalovaného na jednání podle svého obsahu jako námitku započtení podle § 1982 o. z. a započtení žalovaného by nebylo neurčité (zdánlivé), pak by bylo neplatné. Podle § 1987 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstavec první); pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec druhý). Soudní praxe připouští, že za dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu (jednání) lze považovat i tvrzení oprávněného subjektu, ze kterého lze dovodit jeho vůli, že nechce být účinky právního úkonu (jednání) vázán (k tomu srov. např. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, C. H Beck, 2009, s. 373 – 377; rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 722/2003, 29 Cdo 2517/2010 aj.). Podle svého obsahu by žalovaná při jednání vznesla námitku relativní neplatnosti takového započtení (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.), jelikož ze shora reprodukovaných námitek žalobkyní (vznesených stran žalovaným zmíněné částky 30 000 Kč na koupi vozidla) – tj. že vozidlo bylo koupeno už v roce 2017, hodnota vozidla klesá v čase, vozidlo užíval i žalovaný, a to i pro svou dceru, auto užívali účastníci společně, vlastníkem vozidla není žalobkyně, nýbrž její otec - plyne nechtění žalobkyně být účinky jednostranného započtení vázána, a to z důvodu vady právního jednání (započtení) hypoteticky učiněného žalovaným - konkrétně z důvodu nejistoty a neurčitosti tvrzené pohledávky žalovaného. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná - tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky žalovaného co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena - je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla namístě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z.; naopak, námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování). Žalovaným hypoteticky učiněná námitka započtení by tak ve světle shora reprodukované judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 4. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3407/2020 či rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020) byla neplatná pro svoji nejistotu a neurčitost. Žalovaný by ji totiž uplatnil až na samotném konci řízení - po poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení, těsně předtím než soud odročil jednání jen za účelem vyhlášení rozsudku. Přitom jím tvrzená jeho pohledávka by nebyla zcela nepochybná, naopak by byla objektivně sporná (srov. i námitky žalobkyně shora reprodukované) a vyžadovala by zjevně i výzvu k dotvrzení a k označení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a odročení jednání za účelem nikoli jen vyhlášení rozsudku, ale za účelem zejména pokračování v dokazování. Prokazování této event. pohledávky žalovaného by si co do důvodu i výše vyžádalo rozsáhlejší či složitější dokazování obzvláště při srovnání s žalobní pohledávkou, což by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce žalobkyně, přitom pohledávky žalobkyně z titulu výživného neprovdané matky, u níž je i obecně rychlost řízení – již kvůli obtížnosti situací neprovdaných matek - důležitá. Nad to obě pohledávky (aktivní i pasivní) by nevycházely ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami). To jsou hlavní důvody vedoucí k závěru o relativní neplatnosti žalovaným hypoteticky učiněné námitky započtení, a proto by k ní nebylo možné přihlížet, i kdyby ji uplatnil v tomto řízení.

42. Pokud jde o výrok III. o náhradě nákladů řízení, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla sice v řízení zcela úspěšná a měla právo na náhradu nákladů řízení, ale svého práva se výslovně vzdala.

43. Výrokem IV. rozsudku soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 677 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně je osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb. Na žalovaného podle § 2 odst. 3 poplatkového zákona přešla povinnost podle výsledku řízení zaplatit odpovídající část soudního poplatku. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit za dobu od 1. 2. 2021 do 10. 9. 2022 žalobkyni výživné celkem 67 667 Kč, soudní poplatek proto činí dle položky 7 písm. b) sazebníku 677 Kč.

Poučení