47 C 156/2024 - 39

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému:[Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 10 832,26 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje o části žaloby požadující zaplacení částky 16,55 Kč z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 896,82 Kč (požadovanou z titulu jistiny úvěru) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba co do částky 315,44 Kč požadované z titulu jistiny úvěru, částky 1 500 Kč požadované z titulu smluvních poplatků za upomínky, částky 120 Kč požadované z titulu smluvního pojistného, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 931,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 271,85 Kč, úroku ve výši 11 % ročně z částky 9 212,26 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 212,26 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě na náhradě nákladů řízení částku 631 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 7. 2. 2024 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit: a) částku 9 212,26 Kč na jistině úvěru, b) částku 1 620 Kč na poplatcích (3 x 500 Kč za smluvní poplatky za 3 upomínky a 10 x smluvní poplatek po 12 Kč, tj. celkem 120 Kč, za smluvní poplatek za spravování úvěru), c) kapitalizovaný úrok ve výši 931,72 Kč, d) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 288,40 Kč (následně 271,85 Kč), e) smluvní úrok 11 % ročně z částky 9 212,26 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, f) zákonný úrok z prodlení z částky 9 212,26 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % p. a., to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne ze dne 28. 9. 2022.

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil tento rozsudek.

3. Soud rozhodl bez jednání nejen v souladu s § 115a o. s. ř., nýbrž i s judikaturou. Například Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 2368/22 vysvětlil, že „soudu podle ust. § 115a o. s. ř. by zkrátil práva účastníka řízení na poučení soudu podle ust. § 118a o. s. ř. za situace, kdy by účastník řízení dosud nesplnil svou povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní a z těchto důvodů příslušný soud nemohl náležitě zjistit skutkový stav věci jen na základě účastníky předložených listin. Taková situace však nenastala. Stěžovatelka okresnímu soudu předložila k prokázání svých tvrzení řadu listinných důkazů, z nichž soud odpovídajícím způsobem zjistil skutkový stav.“. Obdobná situace nastala i v nyní souzené věci. Žalobce unesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, z jakých konkrétních údajů ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobce vycházel, a jaké konkrétní údaje ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobce ověřoval a jaké naopak neověřoval (viz mj. argumentace a contrario ve vztahu k doplnění žaloby v reakci na výzvu soudu před jednáním dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) Rozhodnutí zdejšího soudu nespočívá na neunesení břemene tvrzení či důkazního na straně žalobce, nýbrž na zjištěném skutkovém stavu (nejde tak o stav non liquet). Rozhodující skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly žalobcem v žalobě vylíčeny úplně, žalobce k jejich prokázání navrhl odpovídající důkazy; jakým způsobem žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti klienta bylo tedy v řízení zjištěno, i když s negativním závěrem o úplnosti, dostatečnosti a řádnosti této činnosti, a proto na základě zjištěného skutkového stavu je nutné žalobu zamítnout, nikoli však pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního (obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2022 č. j. [spisová značka], zejména bod 12. a 15., veřejnosti dostupný např. na www.beck-online.cz, či na https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti). Jak ostatně vysvětlil Ústavní soud i v nálezu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. III. ÚS 2440/19, „K projednání věci samé tedy není třeba ve smyslu § 115a o. s. ř. nařídit u soudu jednání, jen jestliže účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů a svých shodných tvrzení unesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní a jestliže podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé byl těmito důkazy (popřípadě též pomocí shodných tvrzení účastníků) zjištěn skutkový stav věci.“. Ohledně adekvátní interpretace citovaného nálezu soud odkazuje již na shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka], na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024 sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 7.), či na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2022 č. j. [spisová značka] (bod 7.)

4. Žalobce chybně uvedl nesprávnou výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 288,40 Kč, když správně má znít 271,85 Kč a v části rozdílu mezi oběma částkami vzal žalobu zpět. Proto soud v rozdílu těchto částek – tj. co do částky 16,55 Kč - řízení zastavil (v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.) [viz výrok I. tohoto rozsudku].

5. Z písemných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Žalobce s žalovaným uzavřeli dne 28. 9. 2022 smlouvu o úvěru, reg. č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový úvěr a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást smlouvy tvořil Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP”) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „ÚP”). Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobce poskytne žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do 6. 10. 2022 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 15. 9. 2024 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny. Doba trvání úvěru byla stanovena na 24 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou v pohyblivé výši odpovídající součtu RS žalobce v CZK a pevné odchylky ve výši 11 % p. a. z jistiny úvěru, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 485 Kč (důkazy: smlouva o úvěru; VOP; Úvěrové podmínky; Sazebník; Oznámení o úrokových sazbách).

7. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostně na účet dne 28. 9. 2022 (důkazy: Historický výpis z úvěru a výpis periodický k účtu za období od 28. 9. do 21. 10. 2022).

8. Stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze strany žalobce soud zjistil následující skutečnosti.

9. V žádosti o úvěr žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že má příjem 30 000 Kč měsíčně ze závislé činnosti a z podnikání čistý roční příjem 360 000 Kč, že je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou, nemá žádné dítě, bytové poměry má „ostatní“, výdaje spojené s bydlení nemá žádné a „ostatní výdaje“ má 10 000 Kč a že celkový výše spotřebitelských úvěrů žalovaného u žalobce činí 45 192,91 Kč a u jiných subjektů nemá úvěr (důkaz: žádost o úvěr a Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení).

10. Pokud jde o zkoumání příjmů žalovaného ze strany žalobce před uzavřením smlouvy, žalobce vyšel jednak z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr (srov. bod 8. odůvodnění tohoto rozsudku), a dle svého tvrzení v tomto řízení i z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce za posledních 5 měsíců před uzavřením smlouvy: tj. příjem za duben 2022: celkem 11 229,30 Kč (2 500 + 2 000 + 2 379,30 + 4 350 Kč); květen 2022: 14 050 Kč (6 000 + 8 050); červen 2022: 22 550 Kč (9 350 + 13 200); červenec 2022: 15 350 Kč (2 000 + 5 250 + 8 100); srpen 2022: 18 750 Kč (8 400 + 10 350) [důkaz: tabulka z výpisu z účtu žalovaného vtělená do podání žalobce z 16. 7. 2024 na č. l. 18].

11. Žalobce před uzavřením smlouvy s žalobcem zjistil, že žalovaný má u žalobce celkem [hodnota] spotřebitelské úvěry (výše dluhu 15 070,41 Kč, 20 111,67 Kč a 10 010,83 Kč, výše měsíční splátky: 518 Kč, 73,33 Kč a 273 Kč) a jeden povolený debet (důkaz: Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení).

12. Žalobce si také vyžádal před uzavřením smlouvy od žalovaného Prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení (důkaz: Prohlášení o zdravotním stavu).

13. Pokud jde o zkoumání výdajů tvrzených žalovaným před uzavřením smlouvy, tak žalobce nevycházel jen z žalovaným tvrzených (v žádosti o úvěr) výdajů ve výši 10 000 Kč, ale vycházel z celkových měsíčních výdajů žalovaného ve výši 20 703 Kč (důkaz: Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení). V tomto řízení pak žalobce uvedl, že vycházel z celkových výdajů žalovaného ve výši 22 436 Kč a že tato částka se skládala z následujících položek výdajů : A) ostatní výdaje a náklady na pojištění ve výši 10 000 Kč (výdaje na spoření nejsou zohledňovány, neboť je možné je považovat za finanční rezervu žalovaného, kterou lze případně použít na úhrady závazků), B) výdaje na bydlení ve výši 6 083 Kč, C) částka představující životní minimum ve výši 4 620 Kč, D) výdaje žalovaného na závazky u žalobce ve výši 1 733 Kč.

14. K uvedené částce 22 436 Kč jakožto výdajů žalovaného žalobce dospěl na základě následujících úvah (viz podání žalobce z 16. 7. 2024). Žalobce uvedl, že posuzoval nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje posuzoval i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. K výdajům na bydlení žalobce uvedl, že žalovaným uvedenou částku v žádosti o úvěr – tj. 0 Kč - porovnal s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Žalobce uvedl, že s ohledem na to, že žalovaný uvedl nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka vyšší vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu.

15. Žalobce uvedl v tomto řízení, že porovnal částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima, a zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 61 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.

16. Žalovanému byla dne 1. 12. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 8. 12. 2023 (důkaz: předžalobní výzva s poštovním podacím archem). Právní posouzení zjištěného skutkového stavu 17. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků na jistině.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, se splatností do 15. 9. 2024, s úrokem ve výši 11 % ročně.

19. Soud nejprve posuzoval (dle § 87 zákona), zda žalovaný v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.

20. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

22. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]. V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]).

23. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. [spisová značka]] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

24. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. [spisová značka], „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“.

25. Příjmy a výdaje jsou „jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

26. Ze zákona (§ 86 odst. 1 a 2) i shora demonstrativně citované judikatury (přitom všech vrcholných soudních orgánů, tj. Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu) plynou zejména následující právní závěry: A) při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr (v pozici spotřebitele) není dostačující vycházet jen z tvrzení žadatele o úvěr, ale je třeba tato tvrzení ze strany poskytovatele úvěru ověřit, B) nestačí příjmy a výdaje žadatele o úvěr stanovit (např.) jen na ekonomickém modelu poskytovatele o úvěr, na informacích o životním a existenčním minimu a na průměrných příjmech a výdajích obyvatelstva bez zjištění a ověření konkrétních informací o žadateli. Žalobce těmto požadavkům zkoumání úvěruschopnosti nedostál.

27. Pokud jde o zkoumání příjmů žalovaného ze strany žalobce před uzavřením smlouvy, žalobce vyšel z tvrzení žalovaného žádosti o úvěr, že má měsíčně celkový čistý příjem ve výši 60 000 Kč (2 x 30 000 Kč) a dále z výpisů z účtu žalovaného, z nichž plynul měsíční příjem žalovaného za duben 2022 celkem 11 229,30 Kč, květen 2022 celkem 14 050 Kč, červen 2022 celkem 22 550 Kč, červenec 2022 celkem 15 350 Kč a srpen 2022 celkem 18 750 Kč.

28. Z uvedeného plyne, že žalobce neměl ověřené tvrzení žalovaného o jeho měsíčních příjmech ve výši 60 000 Kč. Ba co více, z důkazů, které měl žalobce k dispozici již před uzavřením smlouvy (výpis z účtu žalovaného vedený u žalobce), plyne, že příjmy žalovaného byly podstatně nižší - 16 386 Kč (celkový příjem ve výši 81 929,30 dělený 5 měsíci).

29. Žalobce neměl k dispozici ani tvrzení žalovaného o tom, u jakého subjektu byl zaměstnán, zda na dobu určitou, zda neběžela výpovědní lhůta apod.

30. Z důkazu Návrhem na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení – ve spojení s tvrzeními žalobce [ze dne 16. 7. 2024, bod III. B), č. l. 18 verte] - plyne, že žalobce se spokojil jen s tvrzením žalovaného v žádosti o úvěr o jeho výdajích ve výši 10 000 Kč a o tom, že údajně má nulové výdaje spojení s bydlením. Tyto žalovaným tvrzené výdaje žalobce nijak neověřoval. Žalovaný například neověřoval, kde žalovaný bydlí a zda skutečně nemá žádné výdaje na bydlení. Přitom v žádosti o úvěr je uvedeno „bytové poměry – ostatní“, a totéž je uvedeno v Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení. Žalobce tak žalovaného ani nevedl k tomu, aby již v rovině tvrzení vyjevil své bytové poměry, aby byly věrohodné jeho tvrzení nulové výdaje na bydlení.

31. Žalobce v podstatě simuloval výdaje žalovaného, vytvořil fikci o výdajích žalovaného v tom smyslu, že údajně žalovaný má náklady na bydlení ve výši 6 083 Kč (ačkoli žalovaný tvrdil nulové výdaje) a že žalovaný má - nad rámec žalovaným tvrzených výdajů ve výši 10 000 Kč - dále výdaje v částce 4 620 Kč ve smyslu částky představující životní minimum (č. l. 18 verte, dole). Přitom i v judikatuře bylo stvrzeno, že není dostačující zkoumat výdaje žadatelů o úvěr jen ne základě ekonomického modelu, vycházet jen z informací o životním a existenčním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli (srov. např. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

32. Pokud žalobce v doplnění žaloby uvedl (č. l. 19) „přikládá otisky pravidelných výdajů žalovaného“, tak nejen že tyto neodpovídají důkazu „Návrhu na poskytnutí věru a reportu průběhu schválení“, z něhož plyne, že žalobce s žádnými výdaji plynoucími z účtu žalovaného nepracoval (ale jen simuloval výdaje žalovaného na bydlení a dále vyšel z životního minima, tedy a contrario konkrétní skutečně vynaložené výdaje žalovaného). Ostatně žalobce ani netvrdí, že z těchto výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy s žalovaným vycházel a jen uvádí, že „přikládá otisky pravidelných výdajů žalovaného“. Naopak z tvrzení žalobce plyne, že vycházel ve skutečnosti z částky paušální, tj. životního minima (viz č. l. 18 verte dole) a nikoli z částek dovoditelných z výpisů z účtu žalovaného. Dále, z takového výpisu účtu ani neplynulo, o výdaje na co konkrétně (a komu) jde a rozhodně z toho neplyne, že šlo o veškeré výdaje žalovaného. Nejde tak o skutečnou analýzu výpisu z účtu žalovaného, tím méně před uzavřením smlouvy s žalovaným.

33. Z předložených otisků výpisu z účtu žalovaného plyne, že žalovaný měl v době od března do července 2022 pravidelný měsíční výdaje kolem částky 1 320 Kč (1 316, 1 321, 1 326, 1 321 a 1 353), dále kolem 3 750 Kč (3 917 Kč, 3 752, 3 752, 3 752) a od května 2022 částku 384 Kč (3 x 684). Není však zřejmé, o jaký šlo o výdaj, a navíc průměrně šlo o měsíční výdaje ve výši 4 772,40 Kč, což zjevně nemohly být všechny výdaje žalovaného (ostatně již proto, že šlo jen o opakující se výdaje a absentovaly tak výdaje na jídlo, ošacení, hygienu apod.) Dále žalobce vyšel z toho, že žalovaný má výdaje na své závazky u žalobce v měsíční výši 1 733 Kč.

34. Žalobce porušil § 86 odst. 1, 2 zákona, jelikož řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a dále poskytl žalovanému úvěr, ačkoli existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Za prvé žalobce řádně neověřoval žalovaným tvrzené příjmy a výdaje.

36. Za druhé žalobce dokonce ani v rovině tvrzení nevedl žalovaného, aby osvětlil své bytové poměry a nulové náklady na bydlení a aby ozřejmil, v jaké výši má ten který výdaj na tu kterou potřebu (žalovaný uvedl jen souhrnnou částku 10 000 Kč ve smyslu „ostatních výdajů“ – co jsou to „ostatní výdaje“?). Žalobce neověřoval výdaje žalovaného.

37. Za třetí samotný žalobce tvrdí, že vyšel z výdajů žalovaného v celkové výši 22 436 Kč měsíčně. Avšak žalobce měl ověřen příjem žalovaného (z účtu žalovaného vedeného u žalobce) jen v částce 16 386 Kč, z čehož plynulo, že výdaje žalovaného převyšovaly příjmy.

38. Smlouva je už pro tyto nedostatky absolutně neplatná dle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona. Proto nelze přiznat žalobci výlučně smluvní instituty, jako jsou smluvní poplatky (1 500 Kč za upomínky a 120 Kč za pojištění splátek – viz č. l. 21, bod VII.) či smluvní úrok. Žalobce má jen právo na vrácení poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona. Ve zbytku soud musel žalobu zamítnout.

39. Z historického výpisu z účtu (ve spojení s důkazem výpisem periodickým při pohybu účtu k účtu č. [č. účtu] za období od 28. 9. do 21. 10. 2022) plyne, že po poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč žalovaný žalobci zaplatil z titulu předmětné smlouvy o úvěru následující částky: 1) 51,94 Kč (dne 15. 10. 2022), 2) 485 Kč (dne 6. 12. 2022), 3) 2,27 Kč (13. 12. 2022), 4) 0,97 Kč (14. 12. 2022), 5) 382 Kč (15. 12. 2022), 6) 103 Kč (16. 12. 2022); tedy celkem částku 1 025,18 Kč. Nicméně z výpisu žalovaného z účtu č. [č. účtu] plyne, že žalobce odečítal z účtu žalovaného z titulu předmětné smlouvy o úvěru částky, na které žalobce neměl právo, jelikož šlo o smluvní instituty, avšak smlouva je absolutně neplatná. Jde o následující částky: 1) 10 Kč (pojistné, dne 29. 9. 2022), 2) 10 Kč (15. 10. 2022, označeno jako „vyměření odm. z úvěr. účtu“), 3) 10 Kč (17. 10. 2022 – pojištění), 4) 12 Kč (15. 11. 2022 - „vyměření odm. z úvěr. účtu“), 5) 12 Kč (14. 12. 2022 – pojištění), 6) 12 Kč (15. 12. 2022 - „vyměření odm. z úvěr. účtu“), 7) 12 Kč (16. 12. 2022 – pojistné). Celkem tak jde o částku 78 Kč. Tyto částky v případě objektivní neexistence smlouvy o úvěru (resp. kvůli absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru) je proto třeba odečíst od částky, kterou by měl žalovaný žalobci vrátit jako nesplacenou jistinu. Žalobce si je totiž z účtu žalovaného odepsal do svého majetku, a tím pádem důsledně vzato žalovaný tyto částky též žalobci z titulu předmětné smlouvy uhradil. V této souvislosti soud odkazuje analogicky (či přiměřeně) na judikaturu. V případě zúčtování vzájemného bezdůvodného obohacení soudní praxe dlouhodobě a konstantně vychází ze závěru, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným; při takovém postupu se nevyžaduje (nepředpokládá) projev směřující k započtení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. [spisová značka] a stran následků nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2023 č. j. [spisová značka], bod 16. a 17, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022 sp. zn. [spisová značka], bod 22.)

40. Žalobce tak má právo ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. na vrácení jistiny úvěru ve výši 8 896,82 Kč (výrok I.) a ve zbytku zažalované jistiny úvěru (žalobce požadoval jistinu úvěru ve výši 9 212,26 Kč), tj. 315,44 Kč, je žaloba nedůvodná (výrok II.), stejně jako je nedůvodná – kvůli absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy - co do požadavku na zaplacení smluvního úroku a smluvních poplatků (výrok II.). Úroky z prodlení 41. Rovněž je žaloba nedůvodná v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení (výrok II.). To již při aplikaci § 13 o. z. a mj. názorů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]: „15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první… představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). 16… stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… 17. … v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

42. Citovaný rozsudek byl potvrzen i v navazující praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 56.), a je respektován i v praxi nižších soudů, veřejnosti dostupné např. na https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti (srov. např. následující rozsudky : Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 34.; Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 12. a 13; Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023 č. j. [spisová značka], bod 16. a 17., a ze dne 3. 4. 2024 č. j. [spisová značka]; Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 3. 2023 č. j. [spisová značka], bod 17., či ze dne 23. 10. 2023 č. j. [spisová značka], bod 25. a 26; Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 8. 2023 č. j. [spisová značka], bod 18.; Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. [spisová značka], bod 36., či ze dne 27. 6. 2024 č. j. [spisová značka], bod 20; Okresního soud v [právnická osoba] ze dne 24. 4 2024 č. j. [spisová značka], ze dne 2. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 14., či ze dne 2. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 19.; Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 11.; Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 19.; Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 7. 2024 sp. zn. [spisová značka]; Okresního soudu v Jablonci and Nisou ze dne 2. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 18.; Okresního soudu v Rychnově and Kněžnou ze dne 1. 7. 2024 č. j. [právnická osoba] 106/2024-50, bod 5.; Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 6. 2024 č. j. [spisová značka], bod 11. aj.)

43. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. S ohledem na shora citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. [spisová značka]).

44. Žalovaný k žalobě nevyjádřil. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného (součástí spisu jsou pouze listiny týkající se období před poskytnutím daného úvěru) a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Z těchto důvodů soud určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dny od právní moci rozsudku, a koneckonců tak postupoval i v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení 45. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný a žalovaný rovněž tak (viz výrok I. a II.)

46. Žalobce měl úspěch co do jistiny ve výši 8 896,82 Kč.

47. Žalovaný měl následující úspěch: 16,55 Kč + 315,44 Kč + 1 500 Kč + 120 Kč + 931,72 Kč + 271,85 Kč + úrok ve výši 11 % ročně z částky 9 212,26 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 8. 2024, tj. 800,51 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 212,26 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 8. 2024, tj. 1 091,60 Kč. Žalovaný tak měl celkem úspěch co do částky 5 047,67 Kč.

48. Celkem tak předmět řízení činil 13 944,49 Kč.

49. Žalovaný měl úspěch v 36 % a žalobce v 64 %, a proto má žalobce právo na 28 % náhrady nákladů řízení (úspěch žalobce mínus úspěch žalovaného, tj. 64 mínus 36).

50. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč/úkon podle 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 2) předžalobní výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

51. Za úkon podání ze dne 16. 7. 2024 soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly a mohly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž předpokládá účelnost úkonů.

52. Ke třem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.

53. V neposlední řadě náleží žalobci dle § 137 o. s. ř. - neboť jeho právní zástupce je plátcem této daně - náhrada za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů, tj. 252 Kč.

54. Z celkové částky 2 252 Kč představuje podíl 28 % náhradu nákladů řízení ve výši 631 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

55. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu (obdobně srov. např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2021 č. j. [spisová značka] vedené ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]; dále srov. např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] aj.).