47 C 168/2020-157

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti - zdržovací nárok, o omluvu o zaplacení náhrady nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, podle níž by žalovaný měl být povinen zdržet se tvrzení o tom, že žalobce neoprávněně inkasoval finanční prostředky z pronájmu nemovitosti [část obce a číslo], je dlužníkem a je alkoholik.

II. Zamítá se žaloba, podle níž by žalovaný měl být povinen do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zaslat žalobci na vlastní náklady písemně podepsaný dopis s omluvou v tomto znění:„ Omlouvám se [celé jméno žalobce] za to, že jsem o něm nepravdivě uvedl a šířil pomlouvačné a nenávistné informace s cílem ho poškodit na cti a majetku.“.

III. Zamítá se žaloba, podle níž by žalovaný měl být povinen zaplatit žalobci částku 190 000 Kč jako nemajetkovou újmu.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 32 912 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozsudku, kterým by soud uložil povinnosti uvedené ve výroku I. až III. rozsudku, zejména s následujícím zdůvodněním. Žalovaný adresoval insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci, i když nebyl účastníkem insolvenčního řízení, podání, v němž nepravdivě uvedl, že žalobce pronajímal svoji chatu a čerpal prostředky z pronájmu. Chatu pronajala její spolumajitelka [jméno] [příjmení], spolku [anonymizováno] z. s., jehož úkolem je starat se o nemovitost, udržovat ji i s možností ji dále pronajímat, což společnost činila, ale veškeré příjmy šly na účet spolku a spolek je investoval do chodu a údržby nemovitosti, a proto nedošlo k obohacení žalobce. Výrok žalovaného byl nepravdivý i difamující povahy, neboť negativně ovlivňoval pověst žalobce na veřejnosti, vážnost ve společnosti, jeho čest i soukromí. Žalovaný mu přisuzoval zatajené příjmy a pokud by jeho tvrzení bylo uvěřeno, činilo by to z něj nedůvěryhodného člověka. Došlo ke snížení vážnosti žalobce a jeho postavení ve společnosti, před úřady, a ve veřejném i soukromém životě ve značné míře. Žalovaný způsobil, že žalobce nebyl osvobozen v insolvenčním řízení od zbytku pohledávek. Pokud žalovaný uvedl nepravdivě, že žalobce inkasoval 190 000 Kč z titulu nájemného, tak je to částka, kterou žalobce požaduje zaplatit v žalobě. Žalovaný i Obecnímu úřadu [územní celek] nepravdivě tvrdil, že žalobce pronajímá nemovitosti. Žalovaný dával na plot nápisy určené návštěvníkům chaty žalobce, v nichž uváděl, že nemovitost není v dobrém stavu. Žalovaný vhodil do schránek bytového domu, kde žalobce bydlí, dopis, v němž uváděl, že žalobce je dlužník a alkoholik. Žalovaný zasáhl neoprávněně do osobnostních práv žalobce.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména s následujícím zdůvodněním. Žalovaný je spoluvlastníkem pozemku, který sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalobce. Žalovaný odeslal (v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb.) dotaz na [stát. instituce]. Důvodem byl jen zájem žalovaného na poskytnutí informací v souvislosti s ochranou svých sousedských práv. Smyslem žádosti bylo uplatnění práva na informace. Žalovaný v žádosti uvedl, že žalobce nemovitosti pronajímá, ovšem učinil tak jen pro uvedení kontextu k orientaci obecního úřadu stran žádosti. Na nemovitosti žalobce je od 2009 a 2011 nařízena exekuce a exekuční prodej. Žalovaný z důvodu zásahů do jeho vlastnických práv (zejména hlukem, rušením nočního klidu) zvažoval koupi pozemku a chaty žalobce třetí osobou, proto se obrátil s dotazem, zda byla nařízena exekuční dražba či prodej, na exekutory a ti odkázali žalovaného na insolvenčního správce. V e-mailu insolvenčnímu správci vyjádřil žalovaný domněnku, že žalobce pronajímá nemovitosti a příjem nepřiznal. Insolvenční správce dospěl k závěru, že k nepřiznanému pronájmu docházelo. Insolvenční soud žalobce neosvobodil od pohledávek a jako hlavní důvod neosvobození uvedl důvod jiný - že žalobce neoznámil příjem ze závislé činnosti. Insolvenční soud uvedl, že se nerozhodl na základě sdělení žalovaného, ale na základě zjištění insolvenčního správce. Žalovaný nerozesílal letáky. Žalovaný umístil na svůj pozemek ceduli, smyslem byla žádost, aby byly respektovány soukromé pozemky, na ceduli byly informace o povinnosti dodržovat noční klid, praktické rady na výlety, možnosti stravování, blízkost koupání či pamětihodností atd.; žalovaný se nevyjadřoval k osobě žalobce.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce je podílovým vlastníkem (s podílem id. ) budovy č. ev. 35, stavba pro rodinnou rekreaci, stojící na pozemku p. č. st. 164, v obci [obec], [katastrální uzemí] (dále jako„ chata“), přičemž druhým spoluvlastníkem chaty – minimálně ke dni 25. 12. 2020 – byla [jméno] [příjmení]; proti žalobci byla nařízena exekuce v 2009 a byl vydán exekuční příkaz k prodeji i této chaty (důkazy: Informace o pozemku; výpis z katastru nemovitostí). Žalobce je výlučným vlastníkem i okolních pozemků ([číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] - důkaz výpisem z katastru nemovitostí k 11. 8. 2021 a Informacemi o pozemcích k 25. 12. 2020). V chatě má žalobce i trvalý pobyt a rovněž si v ní přebírá korespondenci (důkaz: Úřední záznam policie z 16. 10. 2020 o podání vysvětlení žalobce a Výpisy z katastru nemovitostí).

5. Usnesením ze dne 19. 2. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka], insolvenční Krajský soud v [obec] rozhodl o úpadku žalobce jako dlužníka, povolil jeho oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil [právnická osoba] (dále„ insolvenční správce“). Usnesením ze dne 17. 7. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka], insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Tyto skutečnosti soud zjistil z usnesení Krajského soudu v [obec] z 10. 8. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka].

6. Na webovém portálu [webová adresa] byl dne 20. 5. 2019 zveřejněn inzerát s názvem„ [příjmení] [jméno] [příjmení] – venkovský rustykální styl – [anonymizováno] k pronájmu v CZ“. Bylo v něm nabízeno ubytování v chatě žalobce pro 6 hostů, přičemž jako cena byla uvedena pro termín od 1. 6. 2019 do 8. 6. 2019 částka 8 093 Kč a byla tam zobrazena dostupnost na květen 2019 a červen 2019. Jako hostitel byla uvedena osoba„ [jméno]“ (s tím, že je„ členem“ od května 2017) a ke jménu [jméno] byla připojena fotografie žalobce. Z toho plyne, že to byl žalobce, kdo nabízel pronájem chaty ke dni 20. 5. 2019 Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu citovaným vytištěným inzerátem a uvedenou fotografií žalobce.

7. Žalovaný doručil 20. 5. 2019 mail obci [obec], v němž uvedl zejména následující. Uvedl, že je majitelem rekreační chaty, bezprostředním sousedem je žalobce, který již dva roky pronajímá, zejména v létě, svoji chatu prostřednictvím„ airnb“ jako„ chalupu [část obce] [obec]“ pro ubytování cizích lidí, takřka nepřetržitě je to každý rok od poloviny června do poloviny září a přiložil sken jeho stránek (inzerát z [webová adresa] reprodukovaný v textu shora tohoto rozsudku) a odkázal na konkrétní link na [webová adresa]. Uvedl, že pobyt těchto rekreantů není vždy bez problémů, nerespektují soukromé pozemky, jejich chování je občas velmi hlasité (slušně řečeno), nerespektují noční klid atd. Žalobce napsal, že jelikož předpokládá, že se situace bude opakovat i v letošním roce, tak se na obec obrací s následujícími dotazy: a) je tato„ podnikatelská činnost“ p. [celé jméno žalobce] obci známa a je povolena?; b) jsou nějaká pravidla pro tuto činnost a obecně pro ubytované osoby?; c) odvádí pronajímatel obci poplatky za tuto činnost (obecně závazná vyhláška [číslo] o místním poplatku z ubytovací kapacity) ?. Tyto skutečnosti soud zjistil z mailu žalobce z 20. 5. 2019 (č. l. 104).

8. Obec [územní celek] (prostřednictvím starostky [územní celek]. [jméno] [příjmení]) na mail žalobce reagovala mailem z 24. 5. 2019, v němž uvedla zejména následující. Obec neví o této aktivitě žalobce a nespadá do její kompetence povolovat tento druh podnikání. Pokud jde o pravidla pro ubytované osoby, obec uvedla, že každý občan musí dodržovat obecně platné zákony a problémy popisované žalobcem jsou řešeny zákonem o přestupcích (noční klid), obec nemá vyhlášku, kterou by řešila jiné vymezené nočního klidu a vlastnické právo řeší občanský zákoník. Žalobce jakožto pronajímatel svou činnost obci neoznámil, proto obec od něj nevybírá poplatek. Tyto skutečnosti soud zjistil z mailu [územní celek] z 24. 5. 2019 (č. l. 104).

9. Na mail [územní celek] z 24. 5. 2019 reagoval žalovaný mailem z 30. 5. 2019, v němž uvedl, že nabídku ubytování má žalobce nejen na platformě [anonymizováno], ale i na stránkách [webová adresa] a [webová adresa] (důkaz mailem žalovaného z 30. 5. 2019 – č. l. 104).

10. Žalobce podal na žalovaného (a jeho manželku) k Městskému soudu v Brně dne 28. 9. 2019 žalobu na úhradu 10 151,90 Kč z titulu náhrady nákladů provedených prací při ořezu stromů na pozemku žalovaných přesahujících do pozemku žalobce; v ní uvedl, že„ Žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], na němž má vybudováno ubytovací zařízení, jež spolu s pozemkem pronajímá třetím osobám.“ (důkaz citovanou žalobou).

11. Žalovaný doručil dvěma exekutorům (JUDr. [jméno] [jméno] a Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.) mail z 7. 5. 2020, v němž uvedl zejména následující. Na žalobce jsou vedeny dvě konkrétní exekuce a v katastru nemovitostí je ohledně budovy č. ev. 35, stavba pro rodinnou rekreaci a dále pro přilehlé pozemky p. [číslo] uveden zápis„ Nařízení exekuce – [celé jméno žalobce]“ a„ Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti“. Žalovaný se dotázal exekutora, v rámci které exekuce byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, zda byla vypsána dražba. Žalovaný uvedl v tomto mailu, že povinný (žalobce) předměty exekuce již 3 roky v letním období na 6-8 týdnů pronajímá jako„ rekreační chalupu“ přes platformu [anonymizováno], aby se vyhnul případné kontrole a zdanění. Žalovaný napsal, že předpokládá, že tento příjem není zahrnut ani ve zdrojích úhrady exekuce, přičemž jedná se o částku cca 8 100 Kč/týden, tedy 6x - 8x se rovná 48 600 – 64.800 Kč/rok, za 3 roky cca 150 – 190 tisíc Kč (žalovaný přiložil inzerát). Tyto skutečnosti soud zjistil z mailu žalovaného z 7. 5. 2021 (č. l. 13).

12. Exekutor JUDr. [jméno] [jméno] za [exekutorský úřad] – [anonymizováno] odpověděl žalovanému 1. 5. 2020, že dražbu nemovitosti provádět nebude, jelikož se žalovaný nachází v insolvenčním řízení (důkaz mailem exekutora z 11. 5. 2020).

13. Exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] za [exekutorský úřad] odpověděla žalovanému dopisem z 12. 5. 2020, že žalobci bylo 19. 2. 2015 povoleno oddlužení, a že se proto žalovaný s žádostí musí obrátit na insolvenčního správce (důkaz dopisem exekutorky z 12. 5. 2020).

14. Dne 11. 5. 2020 žalovaný doručil insolvenčnímu správci žalobce mail s obdobným obsahem jako shora reprodukovaný mail žalovaného z 7. 5. 2020. Žalovaný v mailu napsal, že žalovaný předměty exekuce již 3 roky v letním období na 6-8 týdnů pronajímá jako„ rekreační chalupu“ přes platformu„ airbnb“, aby se vyhnul případné kontrole a zdanění. Žalovaný napsal, že se jedná se o částku cca 8 100 Kč/týden, tedy 6x - 8x se rovná 48 600 – 64 800 Kč/rok, za 3 roky cca 150 – 190 tisíc Kč (přiložil inzerát). Žalovaný v mailu napsal, že předpokládá, že se jedná o příjem z pronájmu majetku (v exekuci), který dlužník neuvedl, ačkoliv tuto povinnost měl, a který měl povinnost vydat insolvenčnímu správci ke splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu mailem žalovaného z 11. 5. 2020.

15. V reakci na uvedený mail žalovaného z 11. 5. 2020 došlo 14. 5. 2020 k telefonickému hovoru mezi insolvenčním správcem a žalovaným a žalovaný poslal insolvenčnímu správci tři webové odkazy, a napsal, že z nich plyne, že k dnešnímu dni žalovaný inzeruje pronájem chaty [číslo] v obci [část obce] [webová adresa], facebookový odkaz na spolek [anonymizováno] a [webová adresa]). Tyto skutečnosti soud zjistil z mailu žalovaného z 14. 5. 2021. Insolvenční správce se v návaznosti na to dotázal žalobce na vysvětlení s tím, že zaslal žalobci i odkaz,„ kde je opravdu patrné, že nabízíte dočasný pronájem nemovitosti“ (důkaz touto výzvou).

16. Žalovaný reagoval mailem doručeným insolvenčnímu správci (jeho pracovnici) 14. 5. 2020, v němž napsal zejména následující. Uvedl, že insolvenční správce se dopustil závažného a trestního pochybení, že úmyslně informuje třetí osobu nesprávně a uvádí ji v omyl,„ což je trestný čin“, že může informovat soud, že„ pakliže se soud a úřady státní správy dozví o tomto Vašem jednání, může se stát, že díky Vám společnost, pro kterou pracujete přijde o licenci a Vy o svobodu… Buďte ráda, že tento e-mail nepošlu [příjmení] nadřízeným, asi by nebyli nadšení. Navrhuji, aby jste na mou osobu odeslala kladné hodnocení. Pokud bude negativní, budu i já nucen o Vaší činnosti negativně informovat policii, soud, ministerstvo, třetí osobu. Budete mít co vysvětlovat… Já na rozdíl od Vás mám svědomí čisté, a pokud mě sdělíte jméno onoho oznamovatele, jsem připraven na něj podat trestní oznámení pro pomluvu. Věřte, že bych to rád udělal.“ (důkaz citovaným mailem). Obsah tohoto mailu žalobce adresovaného insolvenčnímu správci byl reprodukován i v bodě 10. písm. f) usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 8. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka].

17. Insolvenční správce žalobce doručil 26. 5. 2020 insolvenčnímu Krajskému soudu v Brně mimořádnou zprávu o průběhu oddlužení žalobce. V ní uvedl zejména, že„ Vzhledem k tomu, že dlužník neinformoval insolvenčního správce o změně zaměstnání (a jednalo se tak o zatajený příjem), byl insolvenčním správcem dlužníkovi vyčíslen nedoplatek na zákonných srážkách ve výši 106 099 Kč“. Dále uvedl, že ačkoli s žalobcem byl rozvázán pracovní poměr již ke dni 15. 4. 2020, žalobce informoval insolvenčního správce o rozvázání pracovního poměru až 19. 5. 2020, a to hlavně v souvislosti s provedenou srážkou zaměstnavatelem, i když žalobci bylo soudem uloženo bez zbytečného odkladu informovat o každé změně. Insolvenční správce napsal, že žalobce popřel existenci mimořádného příjmu z pronájmu nemovitosti (chaty) a současně„ vyvíjel nepřípustný nátlak na zaměstnance insolvenčního správce směřující k tomu, aby dlužníkovo jednání zůstalo v insolvenčním řízení nevyjeveno a insolvenční správce navrhoval pokračování oddlužení dlužníka“. Insolvenční správce uvedl, že s ohledem na aktivní internetovou prezentaci a svědectví žalovaného má za to, že dlužník„ zatajuje další své příjmy“. Tyto skutečnosti soud zjistil ze Sdělení insolvenčního správce žalobce z 26. 5. 2020 a z usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 8. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka] (bod 10. písm. f).

18. Usnesením ze dne 15. 6. 2020 insolvenční soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k tvrzením insolvenčního správce ve zprávě z 26. 5. 2020 Krajský soud v Brně v usnesení z 10. 8. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka] reprodukoval vyjádření žalobce z června 2020 m. j. tak, že že„ Co se týče příjmu z pronájmu nemovitosti – chaty, zpochybnil důvěryhodnost pana [celé jméno žalovaného], který insolvenčního správce o možném pronajímání informoval, z důvodu jeho fyzické a psychické kondice a pověsti ustavičného stěžovatele. Dále uvedl, že druhý ze spoluvlastníků nemovitost pronajal [právnická osoba] z. s., aby ji tato společnost provozovala a udržovala. Příjmy z pronájmu šly dle dlužníka na účet společnosti, která je investovala zpět do nemovitosti. Žádný příjem tak z pronájmu dle svého vyjádření neměl a dále uvedl, že na tom, že jeden ze spoluvlastníků nakládá se svým majetkem dle svého vlastního uvážení je jeho nezadatelné právo, které mu nelze upírat.“ (důkaz: bod 10. písm. g) citovaného usnesení krajského soudu).

19. Žalovaný insolvenčnímu soudu doručil podání z 23. 7. 2020 v reakci na to, že v insolvenčním rejstříku četl podání žalobce z 24. 6. 2020. Ve svém podání žalovaný m. j uvedl, že to, co uvádí žalobce o žalovaném, je pomluva, urážka žalovaného, žalovaný je fyzicky a duševně zcela v pořádku. Tyto skutečnosti soud zjistil z citovaného podání žalovaného.

20. Insolvenční správce ve zprávě doručené insolvenčnímu soudu dne 31. 7. 2020 uvedl, že nenavrhuje dlužníka (žalobce) osvobodit od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Nepřiznání osvobození insolvenční správce odůvodnil tím, že dlužník nenahlásil nástup do zaměstnání a téměř rok nebyly prováděny srážky z jeho příjmů, a vznikl tak nedoplatek ve výši 106 099 Kč. Insolvenční správce uvedl, že při řádném plnění splátkového kalendáře by pohledávky přihlášených nezajištěných věřitelů byly uspokojeny ze 100 % a že dlužník za celou dobu neprojevil snahu vzniklý nedoplatek, byť jen z části, uhradit. Tyto skutečnosti soud zjistil z usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 8. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka].

21. Krajský soud v Brně v usnesení z 10. 8. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka] rozhodl, že žalobce se neosvobozuje od placení: - pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, - pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, - pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Krajský soud uvedl, že„ …dlužník za dobu trvání oddlužení nepřekládal insolvenčnímu soudu přehled o svých příjmech (ust. § 412 odst. 1 písm. d) IZ) a že insolvenčnímu soudu neoznámil uzavření pracovního poměru se zaměstnavatelem [právnická osoba] (ust. § 412 odst. 1 písm. c) IZ) …nedoplatek na srážkách tak činí celkem 113 879 Kč Situace, kdy dlužník neoznámí insolvenčnímu soudu bez zbytečného odkladu změnu zaměstnavatele, čímž poruší jednu ze svých dalších povinností stanovenou v ust. § 412 odst. 1 písm. c) IZ, a insolvenční soud se tak o změně zaměstnavatele nedozví a tudíž ani nevydá usnesení o změně splátkového kalendáře, kde by povinnost provádět zákonné srážky uložil novému zaměstnavateli, nemůže být v žádném případě vykládána tak, že by zpochybňovala povinnost dlužníka hradit srážky v zákonné výši.

13. Další povinností dlužníka je nezatajovat žádný ze svých příjmů (ust. § 412 odst. 1 písm. e) IZ). Insolvenční soud má důvodné pochybnosti, že dlužník zatajil příjmy z pronájmu nemovitosti – chaty, jejímž je většinovým spoluvlastníkem. Z katastru nemovitostí insolvenční soud zjistil, že dalším spoluvlastníkem je [jméno] [příjmení], narozená dne 27. 12. 1947, bydlištěm [ulice a číslo], [obec], [PSČ] [obec], což je dle výpisu dlužníka z centrální evidence obyvatelstva jeho matka. Z výpisu ze spolkového rejstříku insolvenční soud zjistil, že spolek [anonymizováno] z. s., [IČO], má sídlo na stejné adrese, jako je bydliště matky dlužníka. Z internetových stránek [webová adresa] insolvenční soud dále zjistil, že je na nich s odkazem na [webová adresa] nabízen pronájem chalupy. Jedná se přitom o internetové stránky, které ve své mimořádné zprávě z 26. 5. 2020 uváděl insolvenční správce. Argumentace dlužníka, že z pronájmu nemovitosti – chaty nemá žádný příjem, tak insolvenční soud nepřesvědčila…14. V posuzovaném případě dlužník sice uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře v rozsahu převyšujícím 30 %, nicméně neplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když nehradil ze svých příjmů srážky v zákonné výši a neprojevil ani snahu je doplatit, insolvenčnímu soudu nepřekládal přehled svých příjmů a ani mu bez zbytečného odkladu neoznámil změnu zaměstnavatele. Navíc má soud důvodné pochybnosti, že zatajil příjem z pronájmu nemovitosti – chaty. Na základě výše uvedeného dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník svým oddlužením sledoval nepoctivý záměr a jeho cílem nebylo se řádně a v maximální možné míře vypořádat se svými věřiteli.“. Tyto skutečnosti soud zjistil z citovaného usnesení krajského soudu.

22. Dne 11. 9. 2020 žalovaný doručil insolvenčnímu soudu podání z 9. 9. 2020, v němž uvedl, že jako osoba dotčená dlužníkem považuje za své právo a povinnost se vyjádřit k odvolání dlužníka proti usnesení krajského soudu z 10. 8. 2020 a zejména uvedl, že celá věc pronájmu a hospodaření [anonymizováno] je dodatečnou a umělou konstrukcí dlužníka k obhájení zatajování příjmů (důkaz podáním žalovaného z 9. 9. 2020).

23. Dne 13. 10. 2020 doručil žalovaný insolvenčnímu soudu podání, v němž doplnil své vyjádření z 9. 9. 2020 o„ faktický důkaz mého tvrzení o pronájmu“ – o žalobu žalobce z 23. 9. 2019 vedenou z Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 34/2019, z níž ocitoval větu:„ Žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] na němž má vybudováno ubytovací zařízení, jež spolu s pozemkem pronajímá třetím osobám“ (důkaz podáním žalovaného z 8. 10. 2020).

24. Proti usnesení krajského soudu z 10. 8. 2020 podal žalobce odvolání, v němž namítal m. j., že soudu doložil, že veškeré výnosy z nemovitosti - chaty, inkasovala [právnická osoba] z.s., jež chatu spravuje, a tyto zpětně zcela vložila do provozu a údržby chaty, dlužník tedy z těchto výnosů neinkasoval ničeho a nemohl tak zatajit žádné příjmy. Vrchní soud v Olomouci usnesením z 27. 11. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka], [spisová značka] napadené usnesení potvrdil jako věcně správné. Vrchní soud uvedl, že z § 414 a násl. insolvenčního zákona vyplývá nezbytnost naplnění tří kumulativních podmínek pro osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Základní podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek věřitelů je řádné a včasné splnění všech povinností podle schváleného oddlužení. Mezi tyto povinnosti mezi jinými patří po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto povinnost uloženou v usnesení o schválení oddlužení (dok. č. B-15), dlužník neplnil. Další povinností dlužníka je nezatajovat žádný ze svých příjmů (§ 412 odst. 1 písm. e/ I. Z.). Odvolací soud odkázal na sdělení insolvenčního správce, že dlužník nenahlásil nástup do zaměstnání a téměř rok nebyly prováděny srážky z jeho příjmů, vznikl tak nedoplatek ve výši 106 099 Kč, a že při řádném plnění splátkového kalendáře by pohledávky přihlášených nezajištěných věřitelů byly uspokojeny ze 100 %, přičemž dlužník za celou dobu neprojevil jakoukoli snahu vzniklý nedoplatek, byť jen z části, uhradit. Odvolací soud se ztotožnil„ s insolvenčním soudem, že příjmy z pronájmu nemovitosti - chaty, jejímž je dlužník většinovým spoluvlastníkem, dlužník zatajil, přičemž argumentace, že z pronájmu nezískal ničeho, neboť získané prostředky byly společností, jež chatu spravuje, zpětně zcela vloženy do provozu a údržby chaty, neobstojí, neboť tyto příjmy měly být v rozsahu spoluvlastnického podílu vloženy do majetkové podstaty dlužníka a měly být použity k oddlužení.“. Podle odvolacího soudu proto je správný závěr, že plnění povinností dlužníka v rámci plnění oddlužení splátkovým kalendářem je v rozporu s podmínkami pro přiznání osvobození od hrazení pohledávek zahrnutých do oddlužení, přičemž dlužník neučinil nic k nápravě tohoto stavu.

25. Dne 2. 10. 2020 žalobce doručil mail starostce [územní celek] (Mgr. [jméno] [příjmení]), v němž požádal o poskytnutí„ udavačského dopisu, který zaslal [celé jméno žalovaného] na adresu obecného úřadu [obec], a to na základě zákona o poskytnutí informací… Je podezření, že nepravdivým obsahem v dopise se pan [celé jméno žalovaného] dopustil trestného činu. Kopie dopisu bude poskytnuta městskému soudu v Brno jako důkazní materiál v projednávané kauze“ (důkaz citovaným mailem žalovaného – č. l. 103).

26. Mezi účastníky jsou konfliktní, vyhrocené vztahy, o čemž svědčí i řada podání učiněných u policejního orgánu a řada trestních oznámení. Žalobce byl rozsudkem trestního soudu z 7. 12. 2015 uznán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky a maření výkonu úředního rozhodnutí, když i přes pravomocný zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel dne 13. 6. 2015 po předchozím požití alkoholu řídil vozidlo, přičemž v důsledku podnapilosti narazil vozidlem do vozidla řízeného žalovaným a způsobil mu škodu nejméně 25 352,80 Kč; žalobci jako obžalovanému byla uložena trestním soudem i povinnost zaplatit žalovanému na náhradě škody 25 352,80 Kč (důkaz usnesením odvolacího Krajského soudu v Brně z 13. 4. 2016 č. j. [číslo jednací]). Dne 12. 1. 2016 žalovaný na policii uvedl, že od dopravní nehody z 13. 6. 2015 žalobce žalovaného a manželku žalovaného slovně napadá, uráží a vyhrožuje mu (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení z 12. 1. 2016). Žalovaný podal na žalobce u policie oznámení 17. 6. 2020 či 28. 7. 2020 (důkaz: úřední záznam o podání vysvětlení z 24. 6. 2020, Trestní oznámení z 28. 7. 2020, Vyrozumění Okresního státního zastupitelství v [obec] z 3. 8. 2020). Žalobce na policii 16. 10. 2020 a 7. 12. 2020 uvedl, že byl fyzicky napaden žalovaným, načež mu žalobce měl dát facku (důkaz: Úřední záznam policie z 16. 10. 2020 o podání vysvětlení žalobce a Protokol o výslech osoby podezřelé z 7. 12. 2020). Dne 25. 1. 2021 žalobce podal na žalovaného trestní oznámení a 12. 2. 2021 na policii uvedl, že žalovaný se dopustil k újmě žalobce sprejerství, narušení domovní svobody a odstranění geodetického bodu (důkaz úředním záznamem z 12. 2. 2021 o podaném vysvětlení žalobce).

27. Žalobce předložil listinu sepsanou na počítači s textem:„ VAROVÁNÍ!!! V TOMTO DOMĚ BYDLÍ V [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] S DRUŽKOU. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] NESPLÁCÍ! HOLDUJE ALKOHOLU A – POZOR – TAKÉ KRADE !!! [právnická osoba] K NÁPRAVĚ PRAVIDEL PRONÁJMŮ. [právnická osoba] !“ (důkaz touto listinou). Žalobce tvrdil, že žalovaný tento leták sepsal a vhodil do poštovních schránek v domě na ulici [ulice] v [obec], kde žalobce bydlí; avšak toto své tvrzení neprokázal, ačkoli byl již před jednáním poučen o důkazním břemenu.

28. Žalovaný umístil na svém pozemku oboustrannou ceduli. Na jedné straně byl napsán„ Zákaz vstupu“ zejména s tím, že jde o soukromý pozemek. Na druhé straně bylo uvedeno, že je určena„ návštěvníkům nemovitosti: [příjmení] [jméno] [příjmení] – venkovský rustykální styl“. Bylo na ní zejména uvedeno, že parkování na vlastním pozemku lze, ale zbývá už málo místa na hraní dětí, že venkovní posezení, gril a udírna je, ale nachází se v chatové lokalitě, proto musí dodržovat ustanovení obč. zákoníku o dodržování nočního klidu, neobtěžovat sousedy nadměrným hlukem, pachem, že v místě je řeka, rybaření, sjíždění řeky, ale je skoro vyschlá, že je zde les a houby, ale přišel kůrovec a nyní jsou holé stráně, že je oblast s velkým výskytem klíšťat, že koupaliště nejbližší cca 4 km pěšky, 8 km po silnici, restaurace v obci podávající pouze nápoje, nikoli stravování, během turistických tras návštěvníci pojednou či půjdou holinami po vykácených a rozježděných cestách, přehrada a parník je v [obec] a v [obec], tvrz v obci [obec] je nepřístupná a je tam obyčejný kostel s kapličkou, možná bude otevřen zámek ve [obec] nebo v [obec], a že doporučuje zeptat se na hygienický protokol k užívání stavby pro veřejné ubytování, protokol o zkoušce vody a vhodnosti k pití, že náhrada koupaliště vířivkou asi není příliš hygienická, že v obci není obchod a že návštěvníci jsou neustále pod dohledem kamer se záznamem. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu fotografií cedule (žalovaný potvrdil, že ceduli umístil na svůj pozemek on, s tím, že druhý víkend po umístění cedule zjistil, že cedule zmizela).

29. Žalobce předložil v tomto řízení listinu, která je adresována zdejšímu soudu a je označena jako„ Vyjádření k pronájmu“ a je na ní uvedeno, že pisatelem vyjádření je [jméno] [příjmení], ředitelka [anonymizována dvě slova], je datovaná 24. 8. 2020 a uvádí se v ní, že DefensArt z. s. jako právnická osoba uzavřela smlouvu s [jméno] [příjmení] o pronájmu nemovitosti [část obce a číslo], že podle této smlouvy je právnická osoba oprávněna nemovitost pronajímat a výtěžek z pronájmu investovat do oprav a chodu nemovitosti i do cílů právnické osoby, že veškeré příjmy z pronájmů z nemovitosti šly na účet právnické osoby (důkaz tímto vyjádřením).

30. Pronájem chaty byl nabízen i na webové stránce [ulice] lázně [webová adresa]) s tím, že provozovatelem je [anonymizováno] z. s . Pronájem chalupy byl nabízen i na webové stránce [anonymizováno] z. [anonymizováno] . a Facebookové stránce [anonymizováno] z. s . Na všech třech těchto webových stránkách je uveden kontakt jednak [email], jednak telefonický kontakt [tel. číslo], přičemž stejný telefonický kontakt na sebe uvedl žalobce třikrát u policejního orgánu (16. 10. 2020, 7. 12. 2020, 12. 2. 2021), přičemž 12. 2. 2021 výslovně uvedl u policejního orgánu, že je kontaktní na uvedeném čísle (důkaz třemi výtisky tří shora citovaných webových stránek a úředním záznamem o podaném vysvětlení z 16. 10. 2020 a 12. 2. 2021 a protokolem o výslechu osoby podezřelé z 7. 12. 2020).

31. Žalobce byl k 1. 2. 2021 uveden jako jediný statutární orgán nebo člen spolku [anonymizována dvě slova] (a rovněž jako jediná osoba zúčastněná), a to již od zápisu tohoto spolku do živnostenského rejstříku, tj. od dne 15. 8. 2016 (důkaz výpisem z živnostenského rejstříku z 1. 2. 2021).

32. Soud tak na podkladě dokazování přijal následující skutkový závěr. Žalovaný exekutorovi, insolvenčnímu správci (insolvenčnímu soudu) adresoval podání, v němž uvedl, že žalovaný (dlužník v insolvenčním řízení a povinný v exekučním řízení) svoji chatu již 3 roky pronajímá jako„ rekreační chalupu“ přes platformu„ airbnb“, uvedl, že se jedná za 3 roky o částku 150 – 190 tisíc Kč, přičemž napsal, že předpokládá, že se jedná o příjem z pronájmu majetku (v exekuci), který dlužník neuvedl (exekutorovi či insolvenčnímu správci), ačkoliv tuto povinnost měl. Krajský soud v rámci insolvenčního řízení vedeného s žalobcem jako dlužníkem oddlužením rozhodl, že žalobce se neosvobozuje od placení zbytku pohledávek. Jako důvod neosvobození krajský soud uvedl, že žalobce nepředkládal insolvenčnímu soudu přehled o svých příjmech (myšleno příjmech ze závislé činnosti), že žalobce neoznámil uzavření pracovního poměru s novým zaměstnavatelem a jen podpůrně (viz slovo„ navíc“) dodal, že má důvodné pochybnosti, že žalobce zatajil příjmy z pronájmu chaty. Vrchní soud potvrdil toto usnesení krajského soudu, odkázal na sdělení insolvenčního správce, že dlužník nenahlásil nástup do zaměstnání a kvůli tomu téměř rok nebyly prováděny srážky z jeho příjmů, že tak vznikl nedoplatek 106 099 Kč, přičemž žalobce za celou dobu neprojevil jakoukoli snahu vzniklý nedoplatek, byť jen z části, uhradit. Odvolací soud se ztotožnil„ s insolvenčním soudem, že příjmy z pronájmu nemovitosti - chaty, jejímž je dlužník většinovým spoluvlastníkem, dlužník zatajil, přičemž argumentace, že z pronájmu nezískal ničeho, neboť získané prostředky byly společností, jež chatu“. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

33. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ (1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“. Podle § 82 odst. 1 o. z.:„ Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“. Podle § 2951 odst. 2 o. z.:„ Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“. Podle § 2956 o. z.:„ Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“. Podle § 2957 o. z.:„ Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.“. Podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod:„ (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“.

34. Soud shledal žalobu v plném rozsahu za nedůvodnou, a to z následujících důvodů.

35. Žalobu žalobce vystavěl hlavně na tvrzení, že žalovaný šířil – obecnímu úřadu Pyšel, exekutorovi a insolvenčnímu správce žalobce jakožto dlužníka – nepravdivé tvrzení, že žalobce pronajímá chatu, že za pronájem žalobce získal příjem (190 000 Kč), který zatajil a že proto jde o příjem neoprávněný (když žalobce se vyhýbá případné kontrole či plnění jiných pohledávek). Neoprávněnost jednání žalovaného spočívá podle žalobce v nepravdivosti takového výroku žalovaného – konkrétně v tom, že ve skutečnosti nemovitost pronajímala druhá spoluvlastnice domu [jméno] [příjmení], přičemž veškeré příjmy šly na účet spolku [anonymizováno] z. s., který příjem investoval do chodu a údržby nemovitosti a nedošlo tak k žádnému obohacení žalobce.

36. Žalobce nereflektuje důsledně charakter sporných výroků žalovaného, a tím i povahu sporu. Žalobce podcenil skutečnost, že žalovaný se svým výroky obrátil na orgány veřejné moci (insolvenční správce, exekutor, insolvenční správce, obec Pyšel), učinil je v souvislosti s probíhajícím řízením před orgány veřejné moci (exekuční řízení, insolvenční řízení) či v žádosti o svobodný přístup k informacím (podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a podle prováděcího zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). Jde svým charakterem o specifický typ zásahu do práva na ochranu osobnosti (§ 81 a násl. o. z.). Již soudní praxí ve věcech ochrany osobnosti dle § 11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), která je pro dané účely plně využitelná i v režimu o. z., bylo dlouhodobě a konstantně dovozováno, že neoprávněnost zásahu do osobnostních práv je vyloučena tam, kde k němu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva či povinnosti stanovených zákonem (jako je např. výkon práv účastníka v řízení nebo výkon svědecké či znalecké povinnosti) s výjimkou případů, kdy se ten, kdo právo či povinnost vykonává, dopustí excesu. Skutečnost, že vzhledem k institutu tzv. zákonné licence je obecně neoprávněnost zásahu do osobnostních práv ve vztahu k výkonu procesních podání a výpovědí svědků, účastníků řízení a jejich zástupců v jiných řízeních vyloučena s výhradou excesu, je stvrzena bohatou judikaturou Nejvyššího soudu (dále z mnoha např. i usnesení ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3453/2011, či ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1225/2013), a to dokonce včetně stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem.

37. Ve smyslu výše uvedené ustálené judikatury ohledně tohoto typu žalob je předmětné jednání žalovaného kryto okolností vylučující neoprávněnost zásahu. Na tom nic nemění ani fakt, že žalovaný nebyl účastníkem exekučního a insolvenčního řízení. Účelem a smyslem předmětné licence je poskytnutí ochrany nerušené realizaci veškerých (mimo jiné procesních) práv a povinností v materiálním slova smyslu v nejrůznějších rovinách (tedy např. včetně podání adresovaných orgánům veřejné moci).

38. Podle čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. Přestože žalovaný nebyl účastníkem exekučního a insolvenčního řízení vedeného proti žalobci jako dlužníkovi (povinnému), přesto byl oprávněn se obrátit na orgány veřejné moci. Ze strany žalovaného tak šlo o realizaci svobody projevu ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod a (při obrácení se na exekutora, insolvenčního správce i obec [územní celek]) zároveň o kvalifikovaný případ svobody projevu ve smyslu i čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V otázce, zda žalobce zatajoval či nezatajoval příjmy před exekutorem, insolvenčním správcem či obcí, šlo o věc veřejného (společenského) zájmu; již proto, že by zatajením příjmu mohlo dojít k újmě věřitelů v insolvenčním (exekučním) řízení a k újmě na obecním rozpočtu stran nevybrání místního poplatku. V konkrétnostech lze poukázat např. na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 15 Tdo 885/2013, podle kterého„ činnost insolvenčního správce v insolvenčním řízení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je obstaráváním věcí obecného zájmu“ (ostatně i Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně označil postavení insolvenčního správce jako postavení orgánu veřejné moci, který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech věřitelů, kteří se nenacházejí v rovnoprávném postavení s insolvenčním správcem, obsah rozhodnutí nezávisí na jejich vůli (srov. např. nález ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, nález ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10). Pokud jde o mail žalovaného doručený obci [obec] a otázku veřejného (obecního) zájmu na tom, zda žalovaný nezatajil příjem z pronájmu nemovitosti, lze uvést již to, že stanovení, resp. vybírání místních poplatků z ubytovací kapacity do obecního rozpočtu je v zájmu občanů obce (srov. i např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2394/19:„ veřejný zájem na správném stanovení místního poplatku (jež je výkonem veřejné moci, nikoli veřejných subjektivních práv a povinností obce) …“).

39. Realizací svobody projevu žalovaným v podobě sporných výroků adresovaných orgánům veřejné moci však mohlo dojít ke kolizi s ústavněprávní hodnotou, jíž je právo žalobce např. na ochranu cti a dobré pověsti (viz i čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Proto bez dalšího neplatí, že vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv je dáno již tím, že žalovaný spornými výroky realizoval svobodu projevu (petiční právo) jakožto výraz ústavně zaručeného práva (shodně i např. bod III. citovaného stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007).

40. Žalobce dovozuje neoprávněnost zásahu do svých osobnostních práv žalovaným z nepravdivosti sporných výroků žalovaného. Podstatné v tomto kontextu je, že pravdivost sporného výroku žalovaného stvrdily již insolvenční soudy. Tak například Vrchní soud v Olomouci v usnesení z 27. 11. 2020 č. j. 2 VSOL 477/220-B-84 (bod 8.) dospěl k závěru, že se ztotožňuje s krajským soudem, že příjmy z pronájmu nemovitosti – chaty, jejímž je dlužník většinovým spoluvlastníkem, dlužník zatajil, přičemž argumentace, že z pronájmu nezískal ničeho, neboť získané prostředky byly společností, jež chatu spravuje, zpětně zcela vloženy do provozu údržby a chaty, neobstojí.

41. Není přiléhavé východisko, že by zdejší soud v řízení o ochranu osobnosti byl oprávněn přezkoumávat správnost názorů insolvenčních soudů v již pravomocně skončeném insolvenčním řízení o tom, zda žalobce skutečně zatajil či nezatajil předmětné příjmy z pronájmu nemovitosti. Soudu v řízení o ochranu osobnosti – v situaci, kdy již otázku pravdivosti sporných výroků žalovaného zhodnotily insolvenční soudy v pravomocně ukončeném insolvenčním řízení ve prospěch žalovaného – nepřísluší pravdivost sporných výroků žalovaného přehodnocovat. Opačný přístup by ad absurdum v konečných důsledcích vedl v nepřípustnému hodnocení uplatněných podání a provedených důkazů v jiných řízeních a přezkumu jiných soudních rozhodnutí, což by bylo mimo jiné v rozporu s principem právní jistoty. Posouzení pravdivosti podání žalovaného bylo na krajském a vrchním soudu v insolvenčním řízení (v principu obdobně srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 21. 3. 2006 č. j. 1 Co 362/2005-72, který byl aprobován v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2218/2006 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 757/06).

42. Nepřípadnost kritizovaného východiska (o možnosti přezkumu pravdivosti sporných výroků žalovaného v tomto řízení) plyne i z níže citované ustálené judikatury. Lze poukázat např. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 289/05, který odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost proti rozsudku krajského soudu, který uvedl, že„ …Pokud je žalobce přesvědčen, že žalování v předchozích řízeních vypovídali nepravdivě a pravdu zamlčovali, mohl své námitky uplatnit v rámci těchto řízení. V případě, že by byla připuštěna oprávněnost takové žaloby stěžovatele v řízení na ochranu osobnosti, došlo by v konečných důsledcích k nepřípustnému hodnocení provedených důkazů v jiných řízeních a přezkumu jiných soudních rozhodnutí. Samotná žalobní tvrzení pak nevypovídala o tom, že by žalovaní překročili meze při svých účastnických či svědeckých výpovědích a neúnosně zasáhli důstojnost stěžovatele.“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 30 Cdo 2218/2006 uvedl, že„ Pokud odvolatel namítá, že žalovaný jako svědek nevypovídal pravdu, pak odvolací soud přiléhavě a správně připomněl, že v řízení o ochranu osobnosti nelze přezkoumávat pravdivost výpovědi učiněné v jiném občanskoprávním řízení“; ústavní stížnost podaná proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 757/06. V usnesení sp. zn. 30 Cdo 1519/2015 či sp. zn. 30 Cdo 937/2011 Nejvyšší soud uvedl, že„ Závěr o nepravdivosti znaleckého posudku však plyne z hodnocení takového znaleckého posudku soudem v řízení a dospěje-li soud k závěru, že znalecký posudek je nepravdivý, hrubě zkreslující nebo neúplný, pak tento svůj závěr vyjádří v odůvodnění rozhodnutí …“ (v usnesení sp. zn. 30 Cdo 1519/2015 tak Nejvyšší soud aproboval jako nevybočující z judikatury právní názor Vrchní soudu v Praze v rozsudku č. j. 1 Co 39/2014-265, podle kterého„ v občanskoprávním řízení o ochranu osobnosti není oprávněn přezkoumávat správnost žalovanými podaných znaleckých posudků.“); ústavní stížnost podaná proti m. j. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1519/2015 byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3568/15. V usnesení sp. zn. 30 Cdo 4877/2010 a 30 Cdo 4352/2010 Nejvyšší soud uvedl, že„ Závěr o nepravdivosti výpovědi (lhostejno jaký byl motiv nepravdivosti takové výpovědi) však plyne z hodnocení této výpovědi soudem v řízení a dospěje-li soud k závěru, že výpověď svědka je vědomě nepravdivá, pak tento svůj závěr vyjádří v odůvodnění…“. V rozsudku z 4. 1. 2006 sp. zn. 1 Co 182/2005 (dostupný na ASPI pod č. JUD199281CZ) Vrchní soud v Praze uvedl:„ Pomineme-li trestněprávní odpovědnost svědka, je hodnocení pravdivosti a věrohodnosti výpovědi svědka zcela v kompetenci nalézacího soudu a svědeckou výpověď již nelze z těchto hledisek přezkoumávat v řízení o ochranu osobnosti fyzické osoby.“. Analogicky lze uvést k souzené věci, že závěr o (ne) pravdivosti písemných podání žalovaného plyne z hodnocení těchto soudem v insolvenčním řízení a dospěl-li by insolvenční soud k závěru, že podání žalovaného je nepravdivé, pak by tento svůj závěr vyjádřil v odůvodnění rozhodnutí (s následným event. promítnutím do trestněprávní odpovědnosti takového podatele - např. pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění či přestupku proti občanskému soužití).

43. Žalobce argumentuje pochybením insolvenčních soudů, že uvěřily žalobci. Tím se důsledně vzato snaží v řízení o ochranu osobnosti přezkoumávat správnost hodnocení důkazů soudy v jiném řízení. Jak vysvětlil Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. 30 Cdo 2776/2005 uvedl:„ V pravomoci soudů v řízení o ochranu osobnosti není mimoprocesně přezkoumávat správnost postupu soudů v jiných řízeních (analogicky srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. března 2005, č.j. 30 Cdo 2442/2004- 153) … Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení (v řízení o ochranu osobnosti) např. zasahoval do postupu v trestním řízení či v jiném občanskoprávním řízení, např. tím, že by např. aproboval postup soudů v takovýchto řízeních (analogicky srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2. března 2004, sp. zn. II. ÚS 299/03) … správně řešené otázce nedostatku pravomoci fakticky přezkoumávat v řízení o ochranu osobnosti postup soudu v jiném občanskoprávním řízení.“.

44. Neoprávněnost zásahu do osobnosti žalobce spornými maily (dopisy) žalovaného doručenými veřejné moci (s ohledem na výše uvedené) tak zde nemůže spočívat v nepravdivosti výroků (nepravdivosti skutkových tvrzení či nepravdivosti skutkového základu, na němž žalovaný vystavil svůj hodnotící úsudek). Nic dalšího žalobce stran dopisů žalovaného nevyčítal.

45. Existenci excesu z výkonu práv žalovaného (zejména svobody projevu, petičního práva obracet se m. j. na státní orgány) nelze vysledovat. Žalovaný za své výroky nebyl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu křivého obvinění či přestupku proti občanskému soužití. Jeho výroky se tématicky týkaly otázek souvisejících s insolvenčním řízením žalobce a exekučním řízení (zda žalobce zatajil či nezatajil – k potenciální újmě věřitelů - příjem před insolvenčními orgány a před exekutorem) či souvisejících s výkonem veřejné moci obcí (např. vybírání místních poplatků z ubytovací kapacity do obecního rozpočtu, tedy v zájmu občanů obce; srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2394/19). Co do své formy nešlo o výroky vulgární či takové, které by již jako nepřiměřené nešlo pro dané účely vzhledem k míře expresivity tolerovat (koneckonců žalovaný ve svých podáních adresovaných veřejné moci žalobce tituloval slušně slovem„ pan“); nedošlo tedy ani k tzv. intenzivnímu excesu. Platí nezbytnost restriktivního přístupu k dovození excesů z licence jako výjimky z pravidla.

46. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu zde nelze odhlédnout ani od toho, že výroky byly učiněny v souvislosti s atmosférou napjatých, resp. konfliktních vztahů mezi účastníky, jejichž důsledkem byla řada řízení před policejním orgánem, trestních oznámení, civilní žaloba podaná žalobcem proti žalovanému i tato žaloba na ochranu osobnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1404/2006 ohledně absence excesu u výroků o tom, že účastnice řízení je zlodějka, krade a lže, užitých emotivně při výpovědi před soudem v občanském soudním řízení).

47. K zamítnutí žaloby za sporné výroky adresované žalovaným veřejné moci tak nutně vede již skutečnost, že sporné výroky jsou kryty okolností vylučující neoprávněnost zásahu v podobě realizace svobody projevu žalovaného, přičemž současně obsahem ani formou sdělení nedošlo ze strany žalovaného k excesu (obsahovému či intenzivnímu) z výkonu předmětné licence.

48. I kdyby však soud byl oprávněn v tomto řízení o ochranu osobnosti hodnotit pravdivost výroků žalovaného ohledně zatajení příjmu žalobcem z pronájmu nemovitosti – a tedy i oprávněn přezkoumávat správnost skutkového závěru insolvenčních soudů o tom, že žalobce zatajil příjem z pronájmu nemovitosti - pak by soud dospěl k nutnosti žalobu bez tak zamítnout, a to z následujících důvodů.

49. Za zřetelné vybočení z práva člověka obrátit se na orgán veřejné moci je sice považováno, pokud se osoba, který zasáhla do osobnostní sféry člověka, dopustila jednání naplňujícího křivé obvinění; nelze s tím však směšovat případy, kdy zasahující osoba v dobré víře uvede v této souvislosti skutečnosti, které se následně ukáží jako neodpovídající pravdě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu 24. 3. 210 sp. zn. 30 Cdo 580/2008; srov. obdobné rozlišení křivé výpovědi a v dobré víře uvedených skutečností, které se následně ukáží jako nepravdivé, v rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2223/2020). Přitom žalovaný v tomto řízení prokázal svoji dobrou víru v to, že žalobce získával příjem z pronájmu nemovitosti a pokud jde o otázku zatajení tohoto příjmu, pak žalovaný v tomto ohledu pouze vyslovil domněnku (viz např.„ předpokládám, že …“), která ale byla opřena o realitu v tom smyslu, že samotný žalobce uvedl, že žádný příjem neinkasoval, a tedy z logiky věci ani nemohl takový neexistující příjem z pronájmu přiznat (k tomu srov. i např. ustálenou judikaturu, podle níž je hodnotící úsudek chráněn domněnkou dovolené kritiky (presumpcí ústavní konformity) - srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2300/18, bod 40., a tam citovanou judikaturu). Žalovaný prokázal svoji dobrou víru v to, že žalobce získává příjem z pronájmu nemovitosti, už tím, že předložil důkazy, z nichž plyne racionální akceptovatelnost takového úsudku žalovaného. Vždyť žalobce nabízel na internetu pronájem své chaty, a to se svou vlastní fotografií, pod svým jménem ([jméno]), jako„ hostitel“ [jméno]; o žádném spolku jako pronajímateli tam není ani zmínka. Dále lze poukázat na argumentaci insolvenčního Krajského soudu v Brně, z níž plyne racionální akceptovatelnost úsudku, že žalobce získával příjem z pronájmu:„ … dalším spoluvlastníkem je [jméno] [anonymizováno] což je … jeho matka… spolek [anonymizováno] z. s., [IČO], má sídlo na stejné adrese, jako je bydliště matky dlužníka. Z internetových stránek [webová adresa] insolvenční soud dále zjistil, že je na nich s odkazem na [webová adresa] nabízen pronájem chalupy…“. Koneckonců žalobce uváděl - jako své osobní - před policejním orgánem při podání vysvětlení (16. 10. 2020, 12. 2. 2021, 7. 12. 2020) právě to číslo, které je na internetových stánkách uváděno jsou číslo náležející spolku [anonymizováno] z. s., který údajně měl mít v pronájmu nemovitost a dále nemovitost pronajímat třetím osobám. Samotný žalobce - v žalobě z 28. 9. 2019 podané proti žalovanému - uvedl, že nemovitost„ pronajímá třetím osobám“. Bez ohledu na skutečnou pravdivost či nepravdivost, právně podstatné je, že žalovaný prokázal svoji dobrou víru ve správnost toho, co uváděl. Nelze sankcionovat žalovaného (v řízení o ochranu osobnosti) za úsudek, který následně přijaly i státní orgány (insolvenční správce, insolvenční soudy), tj. že žalobce nebyl„ chytřejší“ než státní orgány. Případná neadekvátnost hodnocení veřejně dostupných materiálů žalovaným v podáních adresovaných veřejné moci nemůže exces z výkonu práv žalovaného založit.

50. Výše uvedené samo o sobě vede k zamítnutí žalobu podanou z titulu ochrany osobnosti jako plně nedůvodné, a to v plném rozsahu. Soud předkládá další důvody pro zamítnutí žaloby.

51. Žalobce uplatnil zdržovací nárok – nechť je žalovanému uložena povinnost zdržet se tvrzení o tom, že žalobce je alkoholikem.

52. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně jeho verze, že žalovaný šířil tvrzení, že žalobce je alkoholikem, ačkoli byl již před jednáním o svém břemeni tvrzení a důkazním poučen (viz usnesení z 23. 9. 2020 a přípis soudu z 14. 12. 2020 na č. l. 17).

53. Dále, nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti člověka podle § 82 odst. 1 o. z. je, aby neoprávněný zásah trval, resp. aby existovalo reálné nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu; tento občanskoprávní prostředek má preventivní charakter (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3729/2009, 30 Cdo 145/2013 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 15. 4. 1997 sp. zn. 23 C 3/97, publikovaný v Soudních rozhledech č. 6/1997, str. 147). Žalovaný výroky o tom, že žalobce inkasoval finanční prostředky z pronájmu nemovitosti, uváděl v komunikaci s obcí při souvisejícím dotazu na obec, který obec zodpověděla před více než dvěma lety (v květnu 2019). Koneckonců [územní celek] 2. 7. 2021 soudu napsala, že na dotaz žalovaného odpověděla (rozuměno v květnu 2019) a že se již dále neřešil. Pokud jde o výroky adresované insolvenčnímu správci a insolvenčním soudům, insolvenční řízení vedené proti žalovanému je pravomocně ukončeno od 17. 8. 2020. Žalobce tvrdil na jednání soudu, že mu údajně už vznikla škoda zaplacením té které pohledávky věřiteli v exekučních řízeních. Žalobce netvrdí, že by žalovaný ve svém tvrzení o inkasování finančních prostředků z pronájmu nemovitosti již dále pokračoval (myšleno pokračoval po podáních žalovaného adresovaných veřejné moci, tj. po podání z května 2019 a z května 2020 až říjen 2020). Od té doby (od října 2020) uplynula delší doba. Žalobce byl vyzván (usnesením z 23. 9. 2020), nechť dotvrdí skutečnosti, že útoky žalovaného trvají nebo hrozí opakování, a označí důkazy k prokázání doplněných tvrzení s poučením o zamítnutí žaloby pro neunesení břemene; žalobce reagoval vágnějším vyjádřením, že mu není známo, že žalovaný bude pokračovat či opakovat, že nemůže jednání žalovaného předvídat, ale předpokládá, že útoky mohou mít pokračování i v budoucnosti. Tudíž není naplněna ani podmínka pro vyhovění zdržovacímu nároku, že reálně hrozí opakování zásahu ze strany žalovaného v budoucnu.

54. Žalobce uplatnil zdržovací nárok, aby se žalovaný zdržel tvrzení, že žalobce je dlužníkem; žalobce vycházel z premisy, že žalovaný je autorem letáku, v němž bylo uvedeno„ dlužník“. Žalobce neprokázal, že žalovaný leták napsal a vhodil do poštovních schránek. V letáku je užito„ dlužník“ a„ je v insolvenci“; žalobce byl dlužníkem v insolvenci, a proto by šlo o výrok s oporou v realitě. Nelze vyloučit, že žalobce bude dlužníkem; obecný zákaz užít pojem dlužník v souvislosti s žalobcem by představoval ve smyslu judikatury nepřípustný absolutní zákaz kolidující se svobodou projevu (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 171/12).

55. Požadavek na omluvu ve vztahu ke skutku spočívajícím v podáních žalovaného adresovaných veřejné moci je nedůvodný již pro absenci neoprávněného zásahu do osobnosti člověka.

56. Pokud jde o omluvu k dalšímu žalobcem žalovanému přisuzovanému jednání, žaloba je nedůvodná i proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní – zejména ohledně autorství a šíření údajného letáku do poštovních schránek žalovaným (srov. bod 52. rozsudku).

57. Mimo to požadavku na omluvu nelze vyhovět i pro neurčitost navrženého textu omluvy (žalobce nekonkretizuje v omluvě, jaké nepravdivé, pomlouvačné a nenávistné informace žalobce o žalovaném uvedl, kdy a kde), která je proto ve svém důsledku nepřiměřená, přičemž jde o poučení o hmotném právu, které soud žalobci poskytnout nemůže, a to již pro princip nestrannosti soudu a princip rovnosti účastníků.

58. Úspěšně se postižená osoba domáhat žalobou zadostiučinění, pokud je uplatní jako přiměřené. Neshledá-li soud, který je vázán žalobním petitem, že žalobcem požadovaná forma a obsah zadostiučinění není objektivně přiměřená (nebo je přiměřená pouze ve své části), resp. tím i účinná, pak v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat a žalobu je třeba zamítnout (podle okolností buď zcela nebo z části) (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 42/2011, 30 Cdo 519/2010, 30 Cdo 2887/2010, 30 Cdo 3386/2010, 25 Cdo 2195/2019 či 25 Cdo 3479/2018:„ …požadovaný obsah omluvy a způsob jejího zveřejnění je s ohledem na změnu okolností realizovatelný a žalobní návrh (petit), jímž je soud vázán, po případném převzetí do výroku rozsudku vykonatelný“.). Žalobcem požadovaná omluva tak, jak je vágně (neurčitě) formulována, je nepřiměřená. Žalobce v omluvě neuvedl, jaké konkrétní informace zveřejněné žalovaným jsou nepravdivé, pomlouvačné, nenávistné. Žalobce nemohl být úspěšný už proto, že znění omluvy bylo formulováno příliš vágně, a nemůže tak plnit satisfakční účinky. Je rozdíl mezi situací, kdy je žalobní petit nevykonatelný a žaloba neprojednatelná - což nebyl souzený případ - a situací, kdy požadovaná forma (resp. též obsah) zadostiučinění není objektivně přiměřená, resp. postačující, a tím i účinná; pak nelze požadovanou satisfakci přiznat a žalobu je třeba zamítnout, postup podle § 43 o. s. ř. není namístě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, 30 Cdo 2058/2010 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1903/2018). Podle konstantní judikatury nelze poučovací povinnost soudu rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahovala do hmotného práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3738/2017, 30 Cdo 2998/2013, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/03, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 585/2012). Ohledně znění omluvy soud - ve shodě s judikaturou - nemohl poskytnout žalobci jakékoliv právní poučení (neboť by tím zasahoval do hmotného práva, v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení a nestrannosti soudu). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4524/2015:„ … omluva navržená žalobcem, je obecná a neurčitá a není z ní jasné, za které konkrétní výroky se žalovaný omlouvá… ohledně znění omluvy nebylo na soudu prvního stupně, aby poskytoval žalobci jakákoliv právní poučení, neboť by zasahoval do hmotného práva… Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o nekonkrétnosti navrhované omluvy, když uvedl, že z jejího znění není jasné, za jaké určité výroky žalovaného vůči žalobci se má žalovaný omlouvat…“. V usnesení sp. zn. 25 Cdo 1903/2018 Nejvyšší soud rozhodoval případ, v němž odvolací soud konstatoval, že žalobce nemohl být úspěšný i proto, že znění omluvy bylo formulováno příliš vágně. Srov. i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 289/2017:„ Odvolací soud, že znění požadované omluvy je příliš obecné…“. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 660/2002 Nejvyšší soud uvedl, že„ Jestliže soud navrženému přiměřenému zadostiučinění formou písemné omluvy zčásti vyhoví a zčásti nevyhoví, nejde tu o překročení návrhu účastníka řízení nebo o přisouzení něčeho jiného ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 občanského soudního řádu“; nicméně v nyní souzené věci nedostatkem žalobcem navrhované omluvy byla její vágnost (neurčitost), a proto nebyl prostor, aby soud omluvě částečně vyhověl a v části ji zamítl.

59. Žalobní návrh na přiznání částky 190 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy je nedůvodný již proto, že žalovaný neoprávněně nezasáhl do osobnostních práv žalobce.

60. Ryze hypoteticky, i kdyby však žalobce neoprávněně zasáhl do osobnosti žalobce svými podáními adresovaným orgánům veřejné moci hypoteticky nepravdivým výrokem o nepřiznaných příjmech žalobce z pronájmu, pak by stejně soud zamítl žalobní požadavek na peněžitou náhradu nemajetkové újmy. To z důvodu aplikace § 2951 odst. 2 o. z. - adekvátní omluva by zajistila skutečné a dostatečně účinné odčinění újmy žalobce.

61. Za prvé, žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní, že by pověst žalobce, jeho vážnost a postavení, čest byla skutečně negativně dotčena (žalobce se omezil na vágní tvrzení o„ okruhu známých, sousedů a spolupracovníků“, které však nespecifikoval, a nespecifikoval ani, jak se to v reálném světě projevilo negativně, a neoznačil ani důkazy k prokázání svých tvrzení v tomto ohledu. Žalobce byl o svém břemenu soudem poučen (přípis z 14. 12. 2020).

62. Za druhé, na jednu stranu výrok žalovaného ohledně zatajení příjmu žalobce před veřejnou mocí je objektivně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce ve smyslu zásahu do jeho cti, pověsti, vážnosti. Na druhou stranu i v případě nepravdivosti takového výroku žalovaného zde stále zůstávaly veřejnosti dostupné výroky insolvenčního správce a insolvenčních soudů o tom, že žalobce za dobu trvání svého oddlužení insolvenčnímu soudu nepředkládal přehled o svých příjmech a nenahlásil nástup do zaměstnání, kvůli čemuž téměř rok nebyly prováděny srážky z jeho příjmů, pročež vznikl v insolvenčním řízení nedoplatek žalobce ve výši 106 099 Kč (viz např. bod 3., písm. j) bodu 10. usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 8. 2021), a že i proto (tedy nejen kvůli zatajení příjmu z pronájmu nemovitosti) žalobce svým oddlužením sledoval nepoctivý záměr a že jeho cílem nebylo se řádně a v maximální možné míře vypořádat se svými věřiteli (bod 14. citovaného usnesení krajského soudu). Z toho plyne, že i bez výroku žalovaného by zde zůstával závěr insolvenčních soudů a insolvenčního správce o protiprávním jednání žalobce (viz § 412 odst. 1 písm. c) a d) insolvenčního zákona) a svým způsobem o nepoctivém jednání žalobce (viz explicite v bodě 14. in fine citovaného usnesení krajského soudu), navíc co do principu šlo o podobné jednání žalobce jaké mu žalovaný přisuzoval; totiž nenahlášení změny zaměstnání důsledně vzato značí rovněž zatajení příjmů žalobce před insolvenčním správcem a soudem, a tím i před věřiteli. Žalobce namítá, že pokud by výroku žalovaného bylo uvěřeno, takto z něj činí nedůvěryhodného člověka. Avšak obdobně lze uvést, že pokud by bylo uvěřeno výrokům insolvenčního správce a insolvenčních soudů o neoznámení nástupu do zaměstnání a nepředkládání příjmů, o sledování nepoctivého záměru žalobcem, pak by to z žalobce bylo způsobilé rovněž činit ne zcela důvěryhodného člověka. To platí obdobně i ohledně insolvenčním správcem vyjevené skutečnosti, že žalobce na něj vyvíjel nepřípustný nátlak, aby insolvenční správce neuvedl žalobcem zatajený příjem z pronájmu nemovitosti, a to ve smyslu, že žalobce navrhl insolvenčnímu správci, aby na osobu žalobce zaslal insolvenčnímu soudu kladné hodnocení s tím, že v opačném případě bude nucen negativně o činnosti zaměstnankyně insolvenčního správce informovat policii, soud, ministerstvo, třetí osobu a že tato zaměstnankyně„ bude mít co vysvětlovat“ (bod 10. písm. f) citovaného usnesení Krajského soudu v Brně). Takové jednání by bylo možné vyložit i tak, že může nést i rysy jednání nečestného (k event. právním souvislostem ohledně případné pohrůžky těžkou újmou jakožto prostředku nátlaku na vůli jiného srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 301/2016, R 10/1979. či usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1346/07). Rovněž z tohoto důvodu by i bez sporných výroků žalovaného třetí osoba mohla usuzovat na nedůvěryhodnost, nečestnost žalobce, a to dokonce ze skutečností pramenících z jednání samotného žalobce (z dopisu adresovaného insolvenčnímu správci). Rovněž v takovém kontextu by byl požadavek na peněžité zadostiučinění nepřiměřený.

63. Za třetí, žalobce považoval peněžité zadostiučinění 190 000 Kč za„ konkrétní újmu“, kterou„ žalovaný uvádí ve svých nepravdivých dopisech“ jako žalobcem nevyjevený příjem. Takový postup při ohodnocení vzniklé nemajetkové újmy je nepřiléhavý. Vedle míry závažnosti a intenzity neoprávněného zásahu do osobnostních práv jednotlivce a míry zavinění původce zásahu, při posuzování formy zadostiučinění a výše peněžité satisfakce je nezbytné brát zřetel na všechny okolnosti případu, ať již právní nebo skutkové, jakož i na okolnosti polehčující či přitěžující. Mezi ustálená judikatorní kritéria však nelze podřadit výši příjmu původcem zásahu nepravdivě poškozenému přisuzovanou jako zatajenou.

64. Žalobce na jednání namítl okolnosti nepravdivého výroku stran oddlužení, že mu byla jednáním žalovaného způsobena přímá finanční újma (neosvobození od zbytku pohledávek). V tomto řízení se ale domáhal náhrady nemajetkové újmy, který je opakem újmy majetkové. Nad to, soudy neosvobodily žalobce od pohledávek jen kvůli zatajení příjmu z pronájmu, ale i z důvodu jiných – za nepředkládání přehledu o příjmech a neoznámení uzavření pracovního poměru. Z odůvodnění rozhodnutí insolvenčních soudů plyne, že i při absenci výroků žalovaného by soudy žalobce od zbytku pohledávek neosvobodily, a i proto neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a žalobcem tvrzenou majetkovou újmou.

65. Pokud žalobce tvrdil zásah do osobnosti i cedulí umístěnou na pozemku žalovaného adresovanou potenciálním hostům - nájemcům chaty, ani z obsahu této cedule (viz text shora) nelze dovodit, že by obsahovala cokoli, co by bylo objektivně způsobilé porušit či ohrozit osobnostní práva žalobce. Ochranu osobní cti – i dalším osobnostním právům - zákon poskytuje výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti člověku. Není sice rozhodné, zda k újmě skutečně došlo (postačuje tak i jen způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit), vždy je však určující objektivní stránka věci, nikoli pouhé přesvědčení či subjektivní pocity dotčeného subjektu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 1941/2007, č. 102/2008 Sbírky, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2019 sp. zn. 25 Cdo 4162/2018). Ostatně žalobce tvrdí, že chata byla pronajata spolku [anonymizováno] z. s., až který chatu pronajímá jiným (hostům) .. Pokud by soud vycházel z tvrzení žalobce – a pokud by hypoteticky bylo dovozeno poškození či ohrožení dobrého jména (pověsti) někoho takovými cedulemi před hosty ubytovanými na chatě – pak toliko subjektu, který by chatu hostům pronajímal, tedy (podle verze žalobce) výlučně spolku [anonymizováno] z. s.; při hypotetické objektivní způsobilosti cedule zasáhnout do osobnostních práv by proto žalobce nebyl věcně aktivně legitimován.

66. Žaloba je nedůvodná i z důvodu, že žalobce si poskytl dostatečnou satisfakci vlastním jednáním, tj. svépomocnou satisfakcí (autosatisfakcí). Jiným způsobem zadostiučinění ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z. může být jakákoli forma satisfakce, která je způsobilá přispět k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků neoprávněného zásahu (odčinění újmy) a nemá charakter náhrady nemajetkové újmy v penězích. Též z judikatury plyne, že je-li účelem zadostiučinění reparace zásahu do osobnostní sféry člověka, pak předpoklad takového zadostiučinění může modifikovat případné zhojení následků v té či oné míře tím, že jistou formu zadostiučinění si fakticky poskytne sám poškozený, na úkor zájmů škůdce, např. ve formě následného útoku apod. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2971/2000, 30 Cdo 157/2004, 30 Cdo 701/2011, 30 Cdo 3219/2009, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1152/2012, 30 Cdo 1877/2020). K nápravě nemajetkové újmy může dojít i poskytnutím prostoru pro reakci na nepravdivé tvrzení (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 57.). Ve smyslu svépomocné satisfakce žalobce soud uvádí, že žalobce se o osobě žalovaného vyjádřil – v podáním doručeném do insolvenčního řízení - neuctivě v tom smyslu, že zpochybnil jeho důvěryhodnost z důvodu jeho fyzické a psychické kondice a pověsti ustavičného stěžovatele, což bylo i zveřejněno (viz bod 10. písm. g) citovaného usnesení krajského soudu). V rámci sjednání si satisfakce žalobcem samotným lze poukázat i na mail žalobce z 2. 10. 2020 doručeného obci [obec], v němž označil dopis žalovaného adresovaný obecnímu úřadu Pyšel jako udavačský, jeho obsah za nepravdivý a vyvolávající podezření z dopuštění se trestného činu žalovaným.

67. Z uvedeného plyne, že z mnoha důvodů je žaloba zcela nedůvodná, a proto ji soud zamítl.

68. Důkazní návrhy žalobce třemi fotografiemi a čtyřmi obrazovo-zvukovými záznamy z 7. 9. 2021 soud neprovedl již proto, že jimi mělo být prokázáno jednání, které žalobce neučinil předmětem žaloby, přičemž soud podle § 95 o. s. ř. na jednání nepřipustil změnu žaloby už proto, že nebylo možné použít výsledky (dosavadního) řízení i pro řízení o změněném návrhu (nově tvrzené sledování žalobce žalovaným a nově tvrzené vulgární nadávky žalovaného adresované žalobci z 7. 9. 2021; nad to žalobce na jednání žádal o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů stran změněného návrhu, i ohledně skutečnosti, zda někdo další slyšel nadávky – viz protokol o jednání z 19. 10. 2021, str. 4 - 5). Podle § 114a odst. 1 o. s. ř. předseda senátu připraví jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud m. j. tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý (i žalovaný) právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Připustí-li soud změnu žaloby, je třeba žalovaným poskytnout prostor pro reakci na změnu předmětu řízení, který může spočívat i v odročení jednání o změněné žalobě; připuštěním změny žaloby nesmí být omezována obrana žalovaných. Pokud ten který žalobce uplatní změny žaloby na jednání soudu, je předvídatelné, že soud je (v souladu s citovanými ustanoveními) nepřipustí; tím spíše, značilo-li by jejich připuštění reálné riziko odročování jednání (za účelem nikoli jen vyhlášení rozsudku), a tím oddálení rozhodnutí o nároku, o kterém řízení už nějaký čas běží. Výslech účastníků navržený žalobcem soud neprovedl kvůli nadbytečnosti (žalobce výslechy navrhl k prokázání skutečností, které ale prokázal písemnými důkazy - viz bod I. žaloby, tj. mail exekutorovi, insolvenčnímu správci a obci [obec]) a nesplnění podmínky subsidiarity účastnického výslechu (§ 131 odst. 1 o. s. ř.:„ …jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak…“).

69. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. - nákladů právního zastoupení. Odměna činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) a. t.) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 a. t. Právní zástupce učinil 8 úkonů právní služby: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) vyjádření k žalobě, 3) vyjádření z 27. 1. 2021, 4) replika z 10. 2. 2021, 5) replika z 11. 8. 2021, 6) a 7) účast na jednání v délce přesahující 2 hodiny, 8) účast na jednání dne 26. 10. 2021. Za podání z 2. 9. 2021 soud náhradu nepřiznal - tam uvedené mohlo a mělo být uvedeno v podání žalovaného z 11. 8. 2021 (srov. i výzvu z 20. 8. 2021 jako reakci soudu na absenci tvrzení a důkazů v podání žalovaného z 11. 8. 2021). Celkem jde o odměnu 24 800 Kč, paušální náhradu hotových výdajů 2 400 Kč (8 x 300 Kč) a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu DPH 5 712 Kč Celkem je žalobce povinen zaplatit náklady řízení 32 912 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného. Třídenní lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o. s. ř.