47 C 168/2024 - 37

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 18 238,46 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 328,73 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 7 084,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 833,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 907,21 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 413,7 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 12 413,7 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 671,27 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 3 153,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 860,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 726,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 824,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 5 824,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 5. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit (nárok 1.) : jistinu ve výši 5 824,76 Kč, kapitalizované úroky ve výši 726,78 Kč, kapitalizované zákonné úroků z prodlení ve výši 860,68 Kč, úroky ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 824,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 824,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 9. 2021 č. [hodnota].

2. Žalobce se stejnou žalobou též domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit (nárok 2.) : jistinu ve výši 12 413,70 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 907,21 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 833,95 Kč, úroky ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 413,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 413,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 7. 2021 č. [hodnota].

3. Žalovaný se nevyjádřil. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil tento rozsudek. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Nárok 1.

4. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným došlo dne 1. 9. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 1. 9. 2021 č. [hodnota]). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr částkou 200 Kč týdně, s úrokem 21,39 % ročně, v celkem [hodnota] splátkách, poslední splátka spadala na den 1. 3. 2023 (důkaz: smlouva).

5. Právní předchůdce žalobce, jakožto poskytovatel úvěru, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou částku splácet dle zákaznické karty ze dne 1. 9. 2021. Právní předchůdce žalobce přijal před uzavřením smlouvy závěr, že žalovaný měl příjem z práce na plný úvazek ve výši 14 055 Kč čistého měsíčně a vyšel z pracovní smlouvy uzavřené na neurčito a potvrzení o příjmu za 7/2021, přičemž tyto listiny mu předložil žalovaný (důkaz: Zákaznická karta). V Zákaznické kartě žalovaný napsal, že celkový měsíční příjem jeho domácnosti činil 42 355 Kč (když vedle příjmu žalovaného měl existovat další čistý příjem 28 300 Kč). Do zákaznické karty žalovaný uvedl, že má splátky vůči právnímu předchůdci žalobce po 1 923 Kč měsíčně, jinak že nemá úvěr z kreditní karty ani úvěr u jiné společnosti a že jeho výdaje činí 3 200 Kč měsíčně (důkaz: Zákaznická karta z 1. 9. 2021).

6. Žalovaný zaplatil toliko částku 4 328,73 Kč (tvrzení žalobce a důkaz Tabulkou umoření).

7. Žalobní pohledávka byla společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek a Příloha č. [hodnota] – strana č. [hodnota] ze Seznamu postoupených pohledávek). Nárok 2.

8. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným došlo dne 18. 7. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy, a to částku 10 489 Kč v hotovosti a částku 4 511 Kč v tom smyslu, že nebyla vyplacena vyplacen přímo, ale byla započtena ve prospěch žalovaného na zaplacení dosud nesplaceného zůstatku předchozího úvěru žalovaného (refinancování) ze smlouvy č. [hodnota]. Uvedené žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 18. 7. 2021 č. [hodnota]). Žalovaný se zavázal splácet úvěr částkou 437 Kč týdně, s úrokem 21,69 % ročně, v celkem [hodnota] splátkách, poslední splátka spadala na den 15. 1. 2023 (důkaz: smlouva).

9. Právní předchůdce žalobce, jakožto poskytovatel úvěru, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou částku splácet dle zákaznické karty ze dne 18. 7. 2021. Věřitel přijal závěr, že žalovaný měl příjem z práce na plný úvazek 12 700 Kč měsíčně a vyšel z pracovní smlouvy uzavřené na neurčito a potvrzení o příjmu za 6/2021, přičemž tyto listiny mu předložil žalovaný (důkaz: Zákaznická karta). Věřitel měl v dispozici Potvrzení o výši příjmu z 20. 6. 2021, z něhož vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnána u statutárního města Brna jako dělník od 1. 5. 2021 na dobu neurčitou, s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 2 měsíce ve výši 14 055 Kč (důkaz Potvrzením o výši příjmu). V Zákaznické kartě žalovaný napsal, že celkový měsíční příjem jeho domácnosti činil 38 500 Kč (když vedle příjmu žalovaného měl existovat další čistý příjem 25 800 Kč). Do zákaznické karty žalovaný uvedl, že má splátky vůči právnímu předchůdci žalobce po 1 100 Kč měsíčně, jinak nemá úvěr z kreditní karty ani úvěr u jiné společnosti a že výdaje žalovaného činí 3 200 Kč měsíčně (důkaz: Zákaznická karta ze dne 1. 9. 2021).

10. Žalovaný zaplatil toliko částku 9 671,27 Kč (tvrzení žalobce a důkaz Tabulkou umoření).

11. Tato žalobní pohledávka byla společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek a Příloha č. [hodnota] – strana č. [hodnota] ze Seznamu postoupených pohledávek). Právní posouzení skutkového stavu 12. Věřiteli je podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. [spisová značka]).

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.)

14. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]. V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]).

15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. [spisová značka]] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

16. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. [spisová značka], „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“ 17. Příjmy a výdaje jsou „jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

18. Ze zákona (§ 86 odst. 1 a 2) i shora demonstrativně citované judikatury (přitom všech vrcholných soudních orgánů, tj. Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu) plynou zejména následující právní závěry: - při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr (v pozici spotřebitele) zásadně není dostačující vycházet jen z tvrzení žadatele o úvěr, ale je třeba zásadně tato tvrzení ze strany poskytovatele úvěru ověřit; - zásadně nestačí příjmy a výdaje žadatele o úvěr stanovit (např.) jen na ekonomickém modelu poskytovatele o úvěr, na informacích o životním a existenčním minimu a na průměrných příjmech a výdajích obyvatelstva bez zjištění a ověření konkrétních informací o konkrétním žadateli. Právní posouzení smlouvy z 18. 7. 2021 č. [hodnota] (nárok 2.)

19. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, a to částku 10 489 Kč v hotovosti a částku 4 511 Kč ve prospěch žalovaného na zaplacení dosud nesplaceného zůstatku předchozího úvěru žalovaného (refinancování) ze smlouvy.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona ve spojení s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). Jde o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona).

21. Žalovaný uhradil žalobci dosud celkem částku 9 671,27 Kč, pročež na jistině úvěru zbývá žalobci zaplatit částku 5 328,73 Kč.

22. Právní předchůdce žalobce ověřil u žalovaného jen jeho čistý příjem, a to ve výši 12 700 Kč, resp. 14 055 Kč měsíčně (viz Zákaznická karta a Potvrzení o výši příjmu z 20. 6. 2021) a že žalovaný je zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou a není ve výpovědní ani zkušební době (důkaz: Potvrzení o výši příjmu z 20. 6. 2021 a Zákaznická karta).

23. Nicméně právní předchůdce nevedl žalovaného, aby již v rovině tvrzení ozřejmil své výdaje, jelikož se spokojil jen se souhrnným tvrzením o „odhadovaných měsíčních výdajích“, a to ještě ve zvláště nápadně nízké výši 3 000 Kč. Věřitel ani výdaje žalovaného neověřoval.

24. Žalovaný uvedl do Zákaznické karty, že je nájemník, ale právní předchůdce žalobce neověřil, zda a jakou výši žalovaný platí na nájemném.

25. Žalovaný v Zákaznické kartě uvedl, že má vedený na své jméno bankovní účet, ale právní předchůdce žalobce si nevyžádal výpis z účtu za relevantní dobu, aby mohl provést jeho analýzu za účelem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

26. Právní předchůdce žalobce důsledně nereflektoval, že žalovaný zjevně s penězi nevycházel, když si bral úvěr u právního předchůdce žalobce částečně i za účelem refinancování; tedy nebyl schopen splatit řádně a včas už svůj předchozí úvěr u téhož věřitele.

27. Tudíž smlouva je absolutně neplatná, jelikož právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a žalovaný je povinen vrátit žalobci jen jistinu úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona, tj. jen částku 5 328,73 Kč (výrok I.).

28. Pokud jde o povinnost žalovaného zaplatit žalobci i tu částku, která byla právním předchůdcem žalobce použita na zaplacení dřívějšího úvěru žalovaného o právního předchůdce žalobce, soud odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2024 č. j. [spisová značka]: „Ve vztahu k částce …, jež jako součást jistiny byla žalovanému poskytnuta na úhradu jeho předchozího dluhu, se uplatní § 2991 odst. 2 o. z., podle něhož platí, že bezdůvodně se mimo jiné obohatí také ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání tohoto bezdůvodného obohacení je pak ten, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat… žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta částka v celkové výši … Kč, z níž částku …Kč čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy a zbývající částka … Kč představuje majetkovou hodnotu, která byla žalovanému poskytnuta na úhradu jeho dluhu z dřívější smlouvy o úvěru a v majetku žalovaného se projevila v podobě snížení jeho pasiv.“.

29. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, tj. co do zažalovaného zbytku jistiny ve výši 7 084,97 Kč i kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 907,21 Kč a smluvního úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 12 413,7 Kč od 28.9.2023 do zaplacení (výrok II.). Jde totiž o výlučně smluvní instrumenty, které pro neexistenci smlouvy (její absolutní neplatnost) nelze přiznat. Právní posouzení smlouvy ze dne 1. 9. 2021 č. [hodnota] (nárok 1.)

30. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému i jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč.

31. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona ve spojení s § 2395 o. z. Jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 zákona).

32. Žalovaný uhradil žalobci dosud celkem částku 4 328,73 Kč, a proto na jistině úvěru zbývá žalobci zaplatit částku 2 671,27 Kč.

33. Právní předchůdce ověřil u žalovaného jen jeho čistý příjem, a to ve výši 14 055 Kč měsíčně (viz Zákaznická karta a Potvrzení o výši příjmu z 20. 6. 2021) a že je zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou a není ve výpovědní ani zkušební době.

34. Nicméně právní předchůdce žalobce nevedl žalovaného, aby již v rovině tvrzení ozřejmil své výdaje, jelikož se spokojil jen se souhrnným tvrzením o „odhadovaných měsíčních výdajích“, a to ještě ve zvláště nápadně nízké výši 3 200 Kč a ani výdaje žalovaného neověřoval.

35. Žalovaný uvedl do Zákaznické karty, že je nájemník, ale právní předchůdce žalobce neověřil, zda a jakou výši žalovaný platí na nájemném.

36. Žalovaný v Zákaznické kartě uvedl, že má vedený na své jméno bankovní účet, ale právní předchůdce žalobce si nevyžádal výpis z účtu za relevantní dobu, aby mohl provést jeho analýzu za účelem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

37. Právní předchůdce žalobce důsledně nereflektoval, že žalovaný zjevně s penězi nevycházel, když si bral předmětný úvěr u právního předchůdce žalobce teprve krátkou dobu poté, co si u něj vzal úvěr ve výši 15 000 Kč dne 18. 7. 2021 a když celkem před uzavřením smlouvy z 1. 9. 2021 splácel stejnému věřiteli z titulu úvěru už částku 1 923 Kč měsíčně. Věřitel nezohlednil, že žalovaný vytlouká klín klínem, když si u něj žalovaný bere již třetí úvěr (viz refinancování u smlouvy ze dne 18. 7. 2021).

38. Druhý údajně existující příjem domácnosti žalovaného (uvedený v Zákaznické kartě) nebyl žalovaným právnímu předchůdci žalobce ani v jednom případě ničím podložen. Přitom vzhledem k výši druhého příjmu domácnosti žalovaného šlo o podstatnou informaci, neboť tento druhý příjem dost převyšoval příjem samotného žalovaného.

39. Tudíž i tato druhá smlouva je absolutně neplatná, jelikož právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a žalovaný je povinen vrátit žalobci jen jistinu úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona, tj. jen částku 2 671,27 Kč (výrok III.).

40. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, tj. co do zažalovaného zbytku jistiny ve výši 3 153,49 Kč i kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 726,78 Kč a smluvního úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 5 824,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok IV.). Jde o výlučně smluvní instrumenty, které pro neexistenci smlouvy (její absolutní neplatnost) nelze přiznat. Úroky z prodlení 41. Rovněž je žaloba nedůvodná co požadavku na zaplacení úroků z prodlení - tj. co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 833,95 Kč, úroku z prodlení z částky 12 413,7 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 860,68 Kč a úroku z prodlení z částky 5 824,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně (viz výrok II. a IV.).

42. To již při aplikaci § 13 o. z. a mj. názorů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]: „15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první… představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). 16… stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… 17. … v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 43. Citovaný rozsudek sp. zn. [spisová značka] byl potvrzen i v navazující praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 56.; Nejvyšší soud se od něj neodchýlil ani v usnesení ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. [spisová značka]). Citovaný rozsudek sp. zn. [spisová značka] je zásadně respektován i v praxi nižších soudů, veřejnosti dostupné např. na https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti (srov. např. následující rozsudky : Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 8. 2024 č. j. [spisová značka], bod 10. až 11.; Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 34.; Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 12. a 13; Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023 č. j. [spisová značka], bod 16. a 17., a ze dne 3. 4. 2024 č. j. [spisová značka]; Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 3. 2023 č. j. [spisová značka], bod 17., či ze dne 23. 10. 2023 č. j. [spisová značka], bod 25. a 26; Okresního soudu ve [adresa] ze dne 30. 8. 2023 č. j. [spisová značka], bod 18.; Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka], bod 36., či ze dne 27. 6. 2024 č. j. [spisová značka], bod 20; Okresního soud v [adresa] ze dne 24. 4 2024 č. j. [spisová značka], ze dne 2. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 14., či ze dne 2. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 19.; Okresního soudu v [adresa] ze dne 25. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 11.; Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 19.; Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 7. 2024 sp. zn. [spisová značka]; Okresního soudu v Jablonci and Nisou ze dne 2. 7. 2024 č. j. [spisová značka], bod 18.; Okresního soudu v Rychnově and Kněžnou ze dne 1. 7. 2024 č. j. [právnická osoba] 106/2024-50, bod 5.; Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 6. 2024 č. j. [spisová značka], bod 11. aj.)

44. Výklad § 87 odst. 1 věta poslední zákona, tj. „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“, přijatý v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], odpovídá i ustálené judikatuře týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka, tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník i za účinnosti o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. [spisová značka] a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 15.). „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. [spisová značka]).

45. Ustanovení § 87 zákona tak představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Nárok věřitele na úroky z prodlení před vydáním rozsudku nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, která je přiměřenou ve smyslu § 87 zákona.

46. Žalovaný k žalobě nevyjádřil. Z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti dluhu. Stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost ve prospěch žalovaného a nejde o informace v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Z těchto důvodů soud určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dny od právní moci rozsudku, ostatně i v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024 č. j. 8 Co 145/2024-119, bod 10. až 11.). Náklady řízení a soudní poplatek 47. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by převážně úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení (v poměrné části). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

48. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (nároky bylo nutné podrobit bližšímu zkoumání). Soud dle Položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků doměřil žalobci soudní poplatek ve výši 200 Kč (poplatek dle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč).

Poučení