47 C 173/2024 - 92

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Datum narození žalobkyně] [Adresa advokátky] proti žalované:[Anonymizováno][Jméno žalované] [Adresa žalované] o zaplacení 62 775 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 31. 10. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 44 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 5. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 44 625 Kč od 1. 5. 2024 do 21. 10. 2024 a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 375 Kč od 1. 5. 2024 do 30. 10. 2024, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 22 639,09 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 11. 2024 domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 62 775 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [právnická osoba] jen „posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 4 roky a 7 měsíců (od 18. 4. 2019 do 14. 11. 2023) je nepřiměřená. Žalobkyně uvedla, že nárok u žalované uplatnila dne 30. 4. 2024. Žalovaná k projednání nároku přistoupila dne 21. 10. 2024 s tím, že žalovaná nárok žalobkyně odmítla. Posuzované řízení se týkalo odvolání daru, tj. [adresa] (dále jen „nemovitosti“). Žalobkyně zejména zdůraznila, že v protrahovaném řízení bylo dne 23. 4. 2019 vydáno předběžné opatření, které žalobkyni zabránilo nakládat s nemovitostmi, a to v době, kdy byl realizován jejich prodej a kupní cena byla již složena v úschově. Při jednání dne 21. 7. 2020 navrhla žalobkyně zrušení předběžného opatření, neboť uplynula doba 2 let a hrozí pokuty v souvislosti s poskytnutím hypotečního úvěru. Tato žádost byla zamítnuta. Žalobkyně se zrušení předběžného opatření domáhala také návrhy ze dne 3. 5. 2019, 25. 9. 2020 a 20. 4. 2023. V důsledku uvedeného se žalobkyně dostala do patové situace, kdy nemohla předmětné nemovitosti užívat (dle smlouvy je již mohl užívat kupující), a ani nemohla nakládat s finančními prostředky složenými na úhradu kupní ceny. Ztratila tak možnost koupit si jinou nemovitost, aby uspokojila bytové potřeby (byť již v té době složila rezervační poplatek). Po skončení napadeného řízení, tj. téměř po 5-ti letech jí byly sice předmětné finanční prostředky uvolněny, avšak jejich hodnota se v čase podstatně snížila. Žalobkyně dále uvedla, že podala dne 5. 8. 2020 a dne 28. 6. 2021 návrh na odstranění průtahů v řízení. Řízení nepostupovalo, docházelo k prodlevám. Žalobkyně má za to, že prodlevy mezi jednotlivými jednáními činily dva roky, ve věci též došlo ke změně obsazení senátu. Nakonec bylo rozhodnuto dne 6. 3. 2023 tak, že se žaloba zamítá. Tento rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem dne 27. 9. 2023, právní moc nastala dne 10. 11. 2023. Neúměrně dlouhé řízení pro žalobkyni znamenalo velkou psychickou, fyzickou i finanční zátěž. Došlo k poškození zdraví žalobkyně, k morální újmě a k narušení rodinných vztahů a vazeb. K zásahu došlo zejména protahováním stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. Nepravdivé výpovědi paní [jméno FO], [jméno FO] [Anonymizováno] zasáhly do cti žalobkyně a způsobily jí psychickou újmu. Tito pak žalobkyni napadali především na sociálních sítích, na veřejnosti, což řešily i policejní orgány. Útokům čelila i dcera žalobkyně. Žalobkyně si musela brát volno ze zaměstnání, což se nelíbilo jejím zaměstnavatelům. Postupem času ztrácela žalobkyně důvěru ve spravedlivý soudní proces. Řízení nebylo nijak zvlášť složité, a to jak po stránce právní, tak skutkové. Ani o procesní složitosti se v daném případě nedá hovořit. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela, spíše se snažila průtahy odstraňovat, avšak marně. Finanční zátěž spojená s nepřiměřeně dlouhým soudním řízením vedla ke konfliktům mezi žalobkyní a jejím manželem. Řízení nesl úkorně také syn žalobkyně, který trpí [podezřelý výraz]. Žalobkyně měla úzkosti, trpěla pocitem bezmoci a lítostivosti. Trpěla nespavostí. Žalobkyně tak požaduje náhradu 30 000 Kč za rok. Za první dva roky pak náhradu ve výši 15 000 Kč. S ohledem na délku řízení tak žalobkyně požadovala 107 400 Kč, ze které jí byla dne 22. 10. 2024 uhrazena částka 44 625 Kč. Žalovaná při odškodnění žalobkyně chybně vychází z minimální částky 15 000 Kč za rok. Žalobkyni vznikla vyšší nemajetková újma, proto by se mělo vycházet z částky 30 000 Kč za rok. Žalobkyně považuje za nezákonné snížení o 15 % z důvodu složitosti řízení. Žalovaná ani nezdůvodnila, v čem složitost spatřuje. Řízení bylo pro žalobkyni extrémně významné. Význam se ještě zvýšil tím, že paní [jméno FO] (neúspěšné žalobkyni v napadeném řízení, které byla uložena povinnost zaplatit zdejší žalobkyni náklady řízení v částce vyšší jak 0,5 mil. Kč) bylo povoleno oddlužení, takže je jen malá šance, že se žalobkyně domůže svých nároků.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 13. 12. 2024 uvedla, že u ní žalobkyně dne 30. 4. 2024 uplatnila svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 107 400 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem [právnická osoba] 95/2019, který spočíval v nepřiměřené délce řízení. Žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno a žalovaná jí po projednání nároku dne 21. 10. 2024 poskytla relutární náhradu ve výši 44 625 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobkyni 4 roky a 6 měsíců. Žalovaná celkovou délku řízení shledala jako nepřiměřenou, a to i přes složitost věci. Žalovaná shledala v posuzovaném řízení prodlevu od ledna 2022 (předání spisu nové soudkyni) do června 2022. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok, přičemž neshledala důvod pro její navýšení. Žalovaná základní částku snížila o 15 % z důvodu složitosti řízení, když předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na určení vlastnictví k nemovitosti s návrhem na vydání předběžného opatření. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti. Bylo provedeno širší dokazování prostřednictvím listin (např. i přestupkové spisy) a výslechy svědků. Na řízení měly vliv napjaté vztahy v rodině účastnic řízení. Procesně bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a o přerušení řízení, o čemž bylo rozhodováno i odvolacím soudem. Ve věci bylo rozhodováno na dvou úrovních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou a soud II. stupně také jednou. Žalovaná má za to, že poskytnuté zadostiučinění je dostatečné a navrhla žalobu zamítnout.

3. Při jednání konaném dne 6. 2. 2025 účastníci učinili nesporným, že žalobkyně u žalované dne 30. 4. 2024 uplatnila svůj nárok. Dále bylo učiněno nesporným, že posuzované řízení pod sp. zn. 3 C 95/2019 bylo zahájeno dne 18. 4. 2019, přičemž žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované. Dne 23. 4. 2019 bylo vydáno předběžné opatření, které bylo žalované doručeno dne 29. 4. 2019. Žalovaná podala proti usnesení odvolání. Dne 30. 4. 2019 bylo vydáno opravné usnesení. Dne 3. 5. 2019 výzva žalované. Dne 19. 7. 2019 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení ze dne 23. 4. 2019 potvrzuje. Dne 1. 10. 2019, 17. 12. 2019, 18. 2. 2020, 21. 7. 2020 jednání před soudem. Dne 24. 7. 2020 bylo vydáno usnesení, kterým se zamítá návrh na zrušení předběžného opatření. Žalovaná podala proti usnesení odvolání. Dne 30. 9. 2020 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení potvrzuje. Dne 14. 10. 2020 bylo vydáno usnesení, kterým se řízení přerušuje do skončení řízení u [Anonymizováno]. [právnická osoba] 166/2020. Žalovaná podala proti usnesení odvolání. Dne 22. 12. 2020 bylo vydáno usnesení, kterým se žalované promíjí lhůta k podání odvolání. Dne 3. 3. 2021 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se řízení nepřerušuje. Dne 12. 8. 2021, 31. 8. 2021, 1. 8. 2022, 21. 9. 2022, 22. 2. 2023 jednání před soudem. Dne 6. 3. 2023 byl vyhlášen rozsudek. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání. Dne 27. 9. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým se napadený rozsudek soudu I. stupně potvrzuje. Dne 10. 11. 2023 nabyl rozsudek právní moci.

4. Ze spisu [právnická osoba] [datum].

5. Z usnesení [právnická osoba] [Anonymizováno], že posuzovaný soud uložil žalobkyni povinnost, aby se zdržela nakládání, zcizování, zatěžování zástavním právem či předkupním právem či jakýmkoliv jiným právem ve prospěch třetích osob [adresa], a to do vydání rozsudku ve věci určení vlastnického práva k těmto nemovitostem. Právní moc nastala dne 2. 9. 2019.

6. Z kupní smlouvy č. [hodnota] ze dne 3 .4 .2019 soud seznal, že pan [jméno FO] a paní [jméno FO] jako kupující uzavřeli s žalobkyní jakožto prodávající kupní smlouvu ohledně pozemku [adresa]. Peníze byly vloženy do úschovy, přičemž k vyplacení mělo dojít až po zápisu vlastnického práva kupujících do katastru nemovitostí.

7. Z dohody o faktickém užívání nemovitých věcí a budovy rodinného domu č. [hodnota] ze dne [datum] plyne, že pan [jméno FO] a paní [jméno FO] jako kupující uzavřeli s žalobkyní jakožto prodávající naříkanou dohodu, jejímž předmětem bylo bezplatné užívání nemovitostí, tj. pozemku parcelní číslo stavební 132/1 o výměře 621 m2 (zastavená plocha a nádvoří), jehož součástí je [adresa]. V dohodě bylo uvedeno, že smluvní strany uzavřeli týž den kupní smlouvu, přičemž do doby změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je strana kupující oprávněna užívat nemovitosti bezplatně.

8. Z žaloby na určení relativní neúčinnosti darovací smlouvy ze dne [datum] plyne, že žalobkyně podala vůči panu [jméno FO] žalobu, aby soud určil, že darovací smlouva uzavřená dne [datum] mezi paní [jméno FO] a panem [jméno FO] [Anonymizováno] je vůči žalobkyni neúčinná.

9. Z usnesení o přerušení řízení ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] soud seznal, že řízení o určení relativní neúčinnosti darovací smlouvy se přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] neboť v tomto řízení je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Tedy v tomto řízení bude řešeno, zda nemovitosti řešené v tomto řízení spadají do majetkové podstaty dlužnice [jméno FO], či nikoliv.

10. Z žaloby o náhradu škody způsobené předběžným opatřením ze dne 6. 5. 2024 plyne, že žalobkyně vůči paní [jméno FO] a společnosti [právnická osoba]., insolvenční správce paní [jméno FO], podala žalobu, jejímž prostřednictvím se po nich domáhá náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím, kterou měla paní [jméno FO] způsobit žalobkyni tím, že podala návrh na vydání předběžného opatření v řízení vedeném před [Anonymizováno]. [právnická osoba], a to i přesto, že mezi žalobkyní a paní [jméno FO] byla uzavřena dohoda o narovnání a byl dán souhlas s prodejem naříkaných nemovitostí. Omezení plynoucí z předběžného opatření bylo v katastru nemovitostí zapsáno až do [datum]. Předběžné opatření bylo vydáno dne [datum].

11. Z usnesení [datum] soud seznal, že řízení o náhradu škody způsobené předběžným opatřením bylo zastaveno vůči společnosti [právnická osoba]., insolvenční správce paní [jméno FO], neboť pohledávka může být přihlášena do insolvenčního řízení. Nelze tak zahájit soudní řízení. Proti paní [jméno FO] bylo řízení zastaveno usnesením ze den [datum], č.j. [Anonymizováno] ve spojení s usnesením [datum].

12. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] plyne, že proti povinné [jméno FO] bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení nákladů předchozích řízení ve výši [částka] a [částka], dále k vymožení nákladů oprávněné žalobkyně a k vymožení nákladů exekuce.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 23. 4. 2024 plyne, že vlastnické právo manželů [jméno FO] k naříkaným nemovitostem bylo do katastru nemovitostí zapsáno až 19. 4. 2024. Právní účinky zápisu nastaly ke dni 4. 4. 2019.

14. Z přihlášky pohledávky ze dne 26. 4. 2024 se podává, že žalobkyně uplatnila svoji pohledávku za paní [jméno FO] v insolvencím řízení sp. zn. [Anonymizováno]. Jednalo se o náklady řízení vzniklé v řízení vedeném u [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 044 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 19 856 Kč. Dále o náhradu škody ve výši 1 000 000 Kč, pohledávku ve výši 10 000 Kč, která by měla být uspokojena ze složené jistoty u [Anonymizováno], pohledávku ve výši [částka] (bezdůvodné obohacení) a pohledávku ve výši 26 925,50 Kč (náklady spojené s podáním žaloby relativní neúčinnosti darovací smlouvy uzavřené mezi paní [jméno FO] a jejím synem [jméno FO]).

15. Z žaloby na určení pravosti, výše a pořadí popřených pohledávek ze dne 4. 9. 2024 se podává, že žalobkyně vůči paní [jméno FO] a společnosti [právnická osoba]., insolvenční správce paní [jméno FO], podala žalobu, jejímž prostřednictvím se domáhala určení, že žalobkyně má za žalovanou paní [jméno FO] dílčí pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení vedeném u [insolvenční spisová značka].

16. Z vyjádření žalobce ve věci určení neúčinnosti právního úkonu ve věci žaloby podané insolvenčním správcem [právnická osoba]. proti žalovanému [jméno FO], ve které jako věřitel vystupuje žalobkyně, ze dne [datum] plyne, že žalobce na podané žalobě trvá, neboť bezúplatné převedení nemovitostí dlužníkem do vlastnictví žalovaného je neúčinný právní úkon dle § 242 zákona č. 182/2006 Sb. Dále je odkazováno na posuzované řízení, jeho zjevnou bezúspěšnost, když dne [datum] byla uzavřena dohoda o narovnání.

17. Z výslechu žalobkyně soud seznal, že žalobkyně byla osobou veselou, plnou naděje, optimistickou, posléze však trpěla psychickými problémy. Dodnes je na medikaci, bere antidepresiva. Žalobkyně trpěla sociální fóbií. V naříkaných nemovitostech bydlela nejprve žalobkyně s její dcerou a s matkou žalobkyně. Následně se žalobkyně odstěhovala. Matka žalobkyně souhlasila, že budou naříkané nemovitosti prodány, ale bratři žalobkyně asi matku následně přemluvili, aby tomu tak nebylo. V té době však již byla podepsána kupní smlouva. Následně bratři žalobkyně vypustili do světa facebookovou kampaň, kde bylo vyhrožováno jak žalobkyni, tak její rodině. Policie nebyla schopná rodině žalobkyně dlouhodobě pomoci. Rodina žalobkyně si chtěla koupit byt v [adresa]. Složili dokonce zálohu ve výši 80 000 Kč. Byt chtěli koupit z peněžních prostředků za prodání nemovitostí, avšak vzhledem k délce posuzovaného řízení ke koupi bytu nakonec nedošlo. Rodina se přestěhovala do nájemního bytu v [Anonymizováno]. Žalobkyně byla dokonce nařknuta z týrání psa, což jí uškodilo v zaměstnání. Posuzované řízení vnímala žalobkyně velmi úkorně, když dům byl sice formálně její, ale strana kupující k němu měla bezplatné užívací právo, přičemž žalobkyně se nemohla dostat k penězům za nemovitosti. Dříve by si za peníze z koupě nemovitostí pořídila byt v [adresa] nebo vyhlídnutý domeček v [Anonymizováno], dnes však peněžní prostředky z koupě nemovitostí nemají takovou hodnotu. Žalobkyně vydělávala 15-20 000 Kč měsíčně, přičemž matce vypomáhala částkou 4 000 Kč měsíčně a starala se o svou matku jak psychicky, tak fyzicky. Žalobkyně si myslela, že spor skončí do roka, maximálně do dvou, ale následně ztratila všechny iluze. Pokud by řízení nebylo tak dlouhé, nemusela být žalobkyně vystavena negativnímu chování svých bratrů. Celé řízení pro ni bylo těžké i z ekonomické stránky, neboť si musela hradit právní zastoupení.

18. Soud další důkazy navržené žalobkyní v žalobě a na jednání 6. 2. 2025 neprovedl z důvodu nadbytečnosti.

19. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech. Pravost a správnost provedených listinných důkazů nebyla nijak zpochybňována, soud tak neměl důvod z nich nevycházet, nebo jim přisuzovat nižší důkazní hodnotu. Soud uvěřil žalobkyni, že celou situaci vnímala úkorně, a že pro ni daný spor byl náročný jak psychicky, tak finančně. Nevzal však za své, že špatné rodinné vztahy byly způsobeny jen posuzovaným řízením, o čemž mimo jiné svědčí fakt, že žalobu a návrh na předběžné opatření podala matka žalobkyně, paní [jméno FO]. Špatné vztahy v rodině byly již před zahájením posuzovaného řízení. Posuzované řízení je jen jakýmsi jejím vyústěním. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě s přihlédnutím k tvrzením stran si lze vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

20. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od 29. 4. 2019 (doručení písemností žalobkyni, která byla v posuzovaném řízení na straně žalované) do 10. 11. 2023 (právní moc konečného rozhodnutí), tj. 4 roky a 6 měsíců. Podrobněji jsou skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku podávány níže.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 30. 4. 2024, což bylo mezi účastníky nesporné.

23. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

24. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

25. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 29. 4. 2019 (doručení písemností žalobkyni, která byla v posuzovaném řízení na straně žalované) do 10. 11. 2023 (právní moc konečného rozhodnutí), tj. 4 roky a 6 měsíců. Žalobkyni nemohla vzniknout nemajetková újma od 18. 4. 2019, neboť o řízení nevěděla. Proto jí za dobu od zahájení řízení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděla, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější po skutkové i procesní stránce, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, nad rámec svých podání, která byla zohledněna ve složitosti řízení, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobkyni. Soud shledal v řízení průtah v období od 1. 1. 2022 (zánik funkce předsedkyně senátu) do 8. 6. 2022 (dán pokyn k nařízení jednání). S ohledem na zmiňované období nečinnosti a na postup posuzovaného soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější, a to i vzhledem k významu řízení pro žalobkyni. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobkyně, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

26. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

27. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 4 roky a 6 měsíců, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 52 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

28. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i procesně složitější (– 15 %). Jednalo se o spor o určení vlastnictví k nemovitostem s ohledem na odvolání daru pro nevděk (utracení psa bez dovolení, porušení slibu finančně a jinak se podílet na správě nemovitostí atd.). V řízení bylo třeba řešit spory v rámci rodiny účastnic posuzovaného řízení. Byl vyžádán přestupkový spis. Bylo provedeno větší množství listinných důkazů a byli vyslýcháni i svědci. Soud se musel vypořádat s celou řadou návrhů a námitek. Jednalo se například o návrhy na zrušení předběžného opatření nebo návrhy na odstranění průtahů v řízení. V řízení musel soud opakovaně vyzývat účastníky řízení, jak k placení soudních poplatků, tak k odstranění vad jejich podání. Opakovaně řešil žádosti o odročení jednání a požadavky na součinnost. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval ve věci jednou, stejně jako odvolací soud. Oba soudy pak opakovaně rozhodovali v procesních věcech, například o návrhu na předběžné opatření a o návrhu na přerušení řízení. Soud základní částku nijak nemodifikoval, neboť toto kritérium již bylo započítáno v procesní složitosti. Přičemž za skutkovou složitost pokrátil soud konečný nárok o 5 % a za procesní složitost o 10 %.

29. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílela. Žádost žalobkyně o odročení jednání ze dne 22. 1. 2020 řízení sice prodloužila, ale s ohledem na jeho celkovou délku pouze nepatrně, aby soud přistoupil ke snížení zadostiučinění. Navíc se žalobkyně opakovaně snažila o odstranění průtahů řízení.

30. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah od 1. 1. 2022 (zánik funkce předsedkyně senátu) do 8. 6. 2022 (dán pokyn k nařízení jednání). S ohledem na zmiňované období nečinnosti a se zřetelem postup posuzovaného soudu, jenž např. vydal dne 14. 10. 2020 rozhodnutí o přerušení řízení, které bylo následně odvolacím soudem jako neopodstatněné dne 3. 3. 2021 změněno tak, že se nepřerušuje, přistoupil zdejší soud k zvýšení základní částky zadostiučinění o 20 %. Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Nad rámec zmíněného soud uvádí, že je judikatorně ustáleno, že důvodem pro navýšení základní částky zadostiučinění není rozdílný právní názor jednotlivých instancí oproti např. zrušení rozsudku z důvodu nepřezkoumatelnosti či nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně.

31. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako zvýšený. Soud uvážil, že ač se v dané věci nejedná o spor, který by byl obecně podle judikatury ESPL brán jako spor se zvýšeným významem jako je tomu například u opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věcí osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věcí sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestních věcí (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věcí týkajících se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39), tak vzhledem k předmětu řízení a následkům pro žalobkyni byl tento spor pro ni velmi významný. V důsledku posuzovaného řízení došlo k zmrazení procesu prodeje naříkaných nemovitostí ve fázi, kdy již byla podepsána kupní smlouva a peníze byly složeny do úschovy. Vlivem posuzovaného řízení se žalobkyně dostala do situace, kdy nemohla využívat své nemovitosti, které sice formálně vlastnila, ale nemohla s nimi volně nakládat, neboť se k tomu zavázala v kupní smlouvě, a navíc se stranou kupující uzavřela dohodu o bezplatném užívání do doby zápisu vlastnictví strany kupující do katastru nemovitostí. Zároveň však neměla ze stejného důvodu k dispozici peněžní prostředky z prodeje nemovitosti. Vzhledem k běhu času a ekonomické situaci tyto peněžní prostředky ztratily na hodnotě. Žalobkyně také musela vynakládat nemalé finanční prostředky na svou právně-procesní obranu, přičemž její měsíční příjem byl 15-20 000 Kč měsíčně. Úhrady za právní služby tak zasahovaly rodinný rozpočet žalobkyně. Žalobkyně si za utržené prostředky chtěla koupit byt v [adresa], ale tato příležitost byla zmařena blokací peněžních prostředků.

32. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky zvýšil o 20 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění, proto činí 63 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytla již žalobkyni částku 44 625 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni již jen částku ve výši 18 375 Kč a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (44 400 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

33. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 30. 4. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 31. 10. 2024 do zaplacení z přiznané částky 18 375 Kč. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 30. 4. 2024, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 30. 10. 2024, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 31. 10. 2024 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

34. Jelikož žalobkyně v žalobě požadovala úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 62 775 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení z částky ve výši 14,75 % z částky 44 625 Kč od 1. 5. 2024 do 21. 10. 2024 zamítl soud žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 44 400 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 44 625 Kč od 1. 5. 2024 do 21. 10. 2024 a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 375 Kč od 1. 5. 2024 do 30. 10. 2024 (výrok II.), neboť v této části nebyla žalobkyni nemajetková újma přiznána, a nebo se žalovaná ještě nedostala do prodlení, jak soud odůvodnil v bodu 35 tohoto rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na ní třeba hledět, jakoby byla plně úspěšná. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 20 639,09 Kč (výrok III.). Odměna advokátky byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokátka dle § 9 odst. 4 písm. a) ve znění do 31. 12. 2024, § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč – usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonala 2 úkony právní služby á 3 100 Kč (příprava a převzetí, podání žaloby); dle § 9a odst. 2 písm. a) ve znění od 1. 1. 2025, § 7 bod 5 (tarifní hodnota přiznané náhrady 18 375 Kč) a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu vykonala 2 úkony právní služby á 1 860 Kč (účast na jednání dne 6. 2. 2025 a dne 6. 3. 2025). Dále žalobkyni náleží paušální náhrada hotových výdajů advokátky za 2 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024; paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby á 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025; cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu za jízdu dne 6. 2. 2025 na trase [adresa] (ze sídla advokátní kanceláře k Obvodnímu soudu pro Prahu 2) o vzdálenosti 195 km vozidlem zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě pohonných hmot – motorová nafta – 5,1 l/100km, při ceně nafty [částka] a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,80 Kč celkem ve výši 1 482,85 Kč; cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu za jízdu dne 6. 3. 2025 na trase [adresa] (ze sídla advokátní kanceláře k Obvodnímu soudu pro Prahu 2) o vzdálenosti 195 km vozidlem zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě pohonných hmot – motorová nafta – 5,1 l/100km, při ceně nafty 34,70 Kč a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,80 Kč celkem ve výši 1 482,85 Kč; dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu náhrada za parkovné dne 6. 2. 2025 ve výši 112,25 Kč; dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu náhrada za parkovné dne 6. 2. 2025 ve výši 159,85 Kč; a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném po 1. 1. 2025 za 16 promeškaných půlhodin á 150 Kč (za cestu z [Anonymizováno] a zpět dne 6. 2. 2025 a 6. 3. 2025), celkem 2 400 Kč. Soud dále advokátce přiznal dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu čas, neboť soudu doložila, že je jejím plátcem, a to ve výši 3 582 Kč (z částky 17 057,09 Kč). Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

36. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.