47 C 174/2021-80

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 813 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 12. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 173 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 8. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 26 813 Kč od 4. 8. 2021 do 3. 12. 2021 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 26. 8. 2021 domáhal odškodnění ve výši 200 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 5 C 211/2017 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že dosavadní doba trvání řízení je nepřiměřená a zasahuje do práv žalobce. Žalobce namítal, že namítané řízení je vedeno zmatečně a s průtahy. V podání z 2. 1. 2022 odkázal na podobnou věc projednávanou Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 28/2017, kde byl s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR vysloven závěr o nepřiměřenosti délky řízení u poškozeného, jenž byl účasten řízení trvajícího 4 roky a 1 měsíc. Dále namítal, že se nejedná o složitou věc, neboť šlo o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení spoluvlastníka užívajícího výlučně nemovitosti s vyloučením možnosti užívat nemovitosti druhým spoluvlastníkem. Věc zdrželo vyslovení věcné nepříslušnosti soudu a vracení věci bez věcného vyřízení z důvodu nutnosti vydání doplňujícího rozsudku. Žalobce měl dále námitky proti postupu soudu I. stupně při zadávání znaleckého posudku, neboť soud pak k prvnímu znaleckému zkoumání vůbec nepřihlížel, zadal je tedy nesprávně. Žalovaná žalobci neplnila ani po předběžném uplatnění nároku dne 3. 6. 2021, kdy projednání nároku by nemělo trvat déle než 2 měsíce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 17. 9. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 3. 6. 2021 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 200 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Domažlicích vedeném pod sp. zn. 5 C 211/2017. Žádosti žalobce nebylo vyhověno, když žalovaná po projednání nároku dne 25. 8. 2021 konstatovala, že v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. V posuzované věci probíhá dovolací řízení, řízení trvá doposavad 3 roky a 11 měsíců. V řízení byl shledán jeden tolerovatelný průtah v období od března 2018 do září 2018, jinak probíhalo plynule. Řízení bylo skutkově složitější, byly vypracovány dva znalecké posudky a jeden dodatek znaleckého posudku. Žalobce se podílel na délce řízení opakovanými žádostmi o odročení. Význam řízení byl pro žalobce standardní, když předmětem řízení bylo zaplacení peněžitého plnění. V řízení vystupoval žalobce s manželkou, se kterou koordinoval postup a sdílel újmu. Žalovaná dále namítala, že se mohla ocitnout v prodlení až 4. 12. 2021.

3. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 3. 6. 2021.

6. Ze spisu Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 5 C 211/2017 soud zjistil následující skutečnosti. Dne 11. 10. 2017 byla podána [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] žaloba k Okresnímu soudu v Domažlicích, kterou se po žalovaném domáhají vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti, jejíž jsou spoluvlastníci, a to stavby [adresa], která je součástí pozemku parc. Č. st. [číslo], budovy bez č.p. na pozemku parc. [číslo] pozemků par. č. st. [číslo] a st [číslo], zapsané na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], [územní celek], ve výši 768 025,74 Kč [celé jméno žalobce] vystupuje v řízení u zdejšího soudu jako žalobce. Dne 12. 10. 2017 byl uhrazen soudní poplatek. Následuje úřední záznam ze dne 25. 10. 2017, že věc vedená v aplikaci [příjmení] se z důvodu složitosti věci převádí do sporného řízení. Na to následuje referát ze dne 2. 11. 20017, kterým bylo nařízeno jednání na 27. 11. 2017 a současně byla zaslána žaloba žalovanému, referát vypraven dne 3. 11. 2017. Dne 3. 11. 2017 předložili žalobci důkazy, navrhli provedení důkazů znaleckým posudkem a zažádali o zaslání vyjádření žalovaného k žalobě. Přípisem ze dne 7. 11. 2017 bylo žalobcům sděleno, že se žalovaný ve věci nevyjádřil a referátem z téhož dne bylo žalovanému zasláno podání žalobců s navrženými důkazy. Dne 20. 11. 2017 byla soudu doručena omluva zástupce žalovaného z důvodu kolize jednání. Referátem ze dne 21. 11. 2017 bylo odročeno jednání na 13. 12. 2017. Dne 11. 12. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne 13. 12. 2017 se dle protokolu konalo jednání, na němž soudkyně navrhla procesní postup dle 104a o.s.ř. a zároveň žalobci navrhli odročení jednání za účelem možnosti vyjádření se ke stanovisku žalovaného. Jednání bylo odročeno a účastníci byli vyzváni k předložení dalších důkazů do 31. 12. 2017. Dne 19. 12. 2017 byl dán referát k rozeslání protokolu účastníkům. Dne 19. 12. 2017 bylo doručeno vyjádření žalobců spolu s důkazy, kdy žalobci namítají, že postup soudu dle 104a o.s.ř. není opodstatněný. Dne 2. 2. 2018 bylo Okresním soudem v Domažlicích vydáno stanovisko k předložení spisu k posouzení věcné příslušnosti dle 104a o.s.ř., dne 13. 2. 2018 byla věc doručena Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl usnesením ze dne 12. 3. 2018, č. j. Ncp 139/2018-61, tak, že příslušné jsou ve věci v prvním stupni okresní soudy, PM nabylo usnesení dne 11. 9. 2018. Dne 23. 3. 2018 byl spis vrácen Okresnímu soudu v Domažlicích. Referátem ze dne 6. 9. 2018 soud nařídil jednání na 3. 10. 2018. Zástupce žalobců dne 11. 9. 2018 zažádal o odročení jednání z důvodu kolize. Referátem ze dne 20. 9. 2018 bylo odročeno jednání na 7. 11. 2018, na to následuje žádost zástupce žalovaného ze dne 4. 10. 2018 o odročení jednání z důvodu dovolené. Referátem ze dne 10. 10. 2018 bylo odročeno jednání na 14. 11. 2018. Žádostí ze dne 16. 10. 2018 zažádal zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize jednání. Na to následuje emailová komunikace mezi účastníky a soudcem ohledně stanovení termínu jednání, který byl dojednán na 28. 11. 2018. Podáním doručeným dne 28. 11. 2018 navrhl zástupce žalobce další důkazy a zaslal vyjádření ve věci se znaleckým posudkem. Dne 28. 11. 2018 se konalo jednání, závěrem odročeno na 14. 1. 2019 za účelem výslechu navržených svědků. Referátem ze dne 7. 12. 2021 byl rozeslán protokol o jednání a byli předvoláni svědci k jednání. Usnesením č.j. 5 C 211/2017-102 ze dne 28.11. 2018 byl jmenován znalecký ústav a zadáno vyhotovení znaleckého posudku, PM nabylo dne 12. 12. 2018. Dále usnesením ze dne 28. 11. 2018 uloženo žalovanému zaplatit zálohu na důkazy znaleckého posudku. Dne 20. 12. 2018 referát k opětovnému doručení závady. Dne 14. 1. 2019 se konalo jednání, při němž proběhl výslech žalobců, žalovaného a svědků a závěrem jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání policejního spisu na návrh žalovaného a vyčkávání vypracování znaleckého posudku. Dne 18. 1. 2019 vypraven referát k rozeslání protokolu účastníkům. Dne 15. 1. 2019 byla složena záloha na znalečné žalovaným. Dne 17. 1. 2019 byl doručen přípis znaleckého ústavu s žádostí o prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku do 28. 2. 2019. Téhož dne bylo přípisem znaleckému ústavu oznámeno, že se lhůta do požadovaného data prodlužuje. Dne 17. 1. 2019 bylo též doručeno doplňující vyjádření žalobců v návaznosti na výpovědi svědků. Následuje sdělení Úřadu práce ve věci výslechu navržených svědků a žádosti o součinnost ke sdělení jejich bydliště. Dne 22. 1. 2019 bylo doručeno vyjádření pošty ohledně doručování zásilky do P. O. Boxu. Dne 24. 1. 2019 vyzvala soudkyně přípisem žalovaného k vyjádření k doplnění tvrzení žalobce a dále přípisem zažádala Policii ČR o zaslání spisového materiálu ve věci výše uvedené nemovitosti [název] [anonymizována tři slova]. Dne 5. 2. 2019 odeslala Policie ČR vyžádaný spisový materiál, který ve spisu následuje. Dne 12. 2. 2019 byl doručen znalecký posudek znaleckého ústavu ke stanovení obvyklého nájemného za užívání nemovitých věcí spolu s vyúčtováním znalečného. Referátem ze dne 13. 2. 2019 byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili ke znaleckému posudku a usnesením z téhož dne bylo rozhodnuto o přiznání znalečného, PM dne 4. 3. 2019. Dne 13. 3. 2019 byl účtárně předložen platební poukaz k proplacení znalečného. Referátem ze dne 21. 3. 2019 bylo nařízeno jednání na 6. 5. 2019 Přípisem ze dne 4. 4. 2019 žalovaný navrhl provést výslech znalců a současně zpochybnil nestrannost znaleckého posudku. Podáním ze dne 3. 5. 2019 vzali žalobci žalobu co do částky 49 372 Kč a úroků z prodlení částečně zpět z důvodu částečného plnění žalovaného. Dne 6. 5. 2019 se konalo dle protokolu jednání, na němž proběhl výslech znalce, bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, prováděny důkazy poskytnutými policejními záznamy a spisy. Žalovaný navrhuje doplnění znaleckého posudku a žalobci navrhují vyslechnout osobu mediátora účastnou v trestním řízení. Na to jednání odročeno na 8. 7. 2019 za účelem zjištění osoby poskytující mediaci zprostředkovanou policií a dále k předložení důkazů žalovaným spolu s případným zadáním doplňujícího znaleckého posudku. Dne 9. 5. 2019 zaslán přípis na Policii ke zjištění osoby mediátora ve výše uvedené věci a rozeslán protokol z jednání účastníkům. Spis dán na lhůtu 1 týden k vyúčtování znalečného. Dne 10. 5. 2019 doručeno vyúčtování od znaleckého ústavu, usnesením ze dne 14. 5. 2019 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného, PM dne 7. 6. 2019. Dne 23. 5. 2019 bylo soudu doručeno sdělení žalobce pro případný návrh na vydání předběžného opatření, že pro takový postup není dán důvod a dále oznámení, že bylo vydáno pro žalobce a žalobkyni usnesení o příklepu v exekučním řízení [spisová značka]. Dne 24. 5. 2019 Policie zažádala o nahlédnutí do spisu z důvodu, že si nevybavují věc a nejsou schopni označit policisty, kteří se akce účastnili. Dne 24. 5. 2019 byla Policií sdělena osoba mediátorky a policisty, který vyšetřování vedl. Referátem ze dne 27. 5. 2019 byl předvolán policista na jednání nařízené na 8. 7. 2019. Následuje vyjádření žalovaného s doplněním důkazů a s návrhem na doplnění znaleckého posudku ze dne 29. 5. 2019. Na to dne 20. 6. 2019 referátem odročeno jednání na 28. 8. 2019 za účelem zadání doplňujícího znaleckého posudku a dále zaslán přípis znaleckému ústavu k doplnění znaleckého posudku. Dne 25. 6. 2019 byl účtárně předložen platební poukaz k proplacení znalečného. Dne 26. 6. 2019 zažádal zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené. Na to dne 12. 7. 2019 jednání odročeno na 4. 9. 2019. Dne 24. 7. 2019 bylo soudu doručeno doplnění znaleckého posudku a vyúčtování znalečného. Usnesením ze dne 25. 7. 2019 bylo přiznáno znalečné a téhož dne bylo doplnění znaleckého posudku zasláno účastníkům ke sdělením případných námitek či k podání návrhu na výslech pověřeného pracovníka. Dne 19. 8. 2019 zástupce žalované doručil soudu námitky ke znaleckému posudku a navrhl výslech pověřených pracovníků. Dne 27. 8. 2019 byl vyhotoven platební poukaz k proplacení znalečného. Následuje protokol z jednání ze dne 4. 9. 2019, kde proběhl výslech policisty a znalce. Žalovaný namítá nepřezkoumatelnost posudku a žalobci navrhují provedení přepočtu ve znaleckém posudku, načež znalec navrhuje provedení dopočtu do 30 dnů. Z výše uvedených důvodů bylo jednání odročeno na 21. 10. 2019. Dne 9. 9. 2019 byl soudu doručen dopočet ocenění vybavení dle oceňovací vyhlášky. Dne 10. 9. 2019 bylo soudu doručeno vyúčtování znalečného. Usnesením ze dne 11. 9. 2019 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného, PM dne 28. 9. 2019. Následuje protokol z jednání ze dne 21. 10. 2019, kde žalovaný poukazuje na špatné výsledky znaleckého posudku a navrhuje provedení revizního znaleckého posudku. Žalobci namítli, že jde o postup v rozporu s procesní ekonomií. Na to jednání skončeno a odročeno za účelem provedení revizního znaleckého posudku. Usnesením ze dne 23. 10. 2019, č.j. 5 C 211/2017-252, byl ustanoven nový znalecký ústav k provedení revizního znaleckého posudku, PM dne 1. 11. 2016. Referátem ze dne 4. 11. 2016 byl předložen platební poukaz účtárně k proplacení znalečného. Dne 11. 11. 2019 byl spis zaslán znaleckému ústavu. Dne 11. 12. 2019 byla soudu doručena žádost o prodloužení lhůty k vypracování revizního znaleckého posudku, na to bylo reagováno přípisem ze dne 12. 12. 2019 o prodloužení lhůty do 15. 1. 2020. Dne 6. 1. 2020 byl soudu doručen znalecký posudek a vyúčtování znalečného. Dne 9. 1. 2020 byl posudek rozeslán účastníkům ke sdělení připomínek a sdělení, zda navrhují výslech znalce. Usnesením ze dne 10. 1. 2020 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného, PM dne 31. 1. 2010. Dne 5. 2. 2020 vyhotoven platební poukaz a dne 7. 2. 2020 předložen účtárně k proplacení znalečného. Referátem ze dne 5. 2. 2020 bylo zároveň nařízeno jednání na 18. 3. 2020. Následuje odročení jednání na 6. 4. 2020 s odkazem na vyhlášení nouzového stavu Vládou České republiky. Zástupce žalobců dne 16. 3. 2020 sdělil, že žádá o odročení jednání z důvodu kolize a jednání bylo odročeno téhož dne na 27. 4. 2020. Dne 27. 4. 2020 proběhlo jednání, jehož závěrem jednání odročeno na 4. 5. 2020 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 3. 5. 2020 bylo soudu doručeno vyúčtování nákladů řízení zástupce žalobce i zástupce žalovaného. Dne 4. 5. 2020 proběhlo ve věci jednání, kde byl vyhlášen rozsudek, č.j. 5 C 211/2017-370, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, částečně byla zamítnuta, bylo rozhodnuto o nákladech řízení zástupce žalovaného a o nákladech řízení státu. Rozsudek byl dne 1. 6. 2020 rozeslán účastníkům a téhož dne jim byl doručen. Dne 1. 6. 2020 bylo žalobci podáno blanketní odvolání. Dne 15. 6. 2020 bylo doručeno odvolání žalovaného, které bylo dne 18. 6 2020 zasláno žalobcům a současně byl usnesením z téhož dne žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 29. 6. 2020 byl zaplacen soudní poplatek a dne 2. 7. 2020 byli žalobci vyzváni k doplnění odvolání ve lhůtě 10 dnů. Doplnění odvolání bylo soudu doručeno dne 3. 7. 2020. Usnesením ze dne 13. 7. 2020 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání a téhož dne bylo odvolání doručeno zástupci žalovaného. Dne 16. 7. 2020 byl soudní poplatek za odvolání žalobců uhrazen. Dne 22. 7. 2020 byla vyhotovena předkládací zpráva a spis byl doručen dne 23. 7. 2020 Krajskému soudu v Plzni. Dne 30. 9. 2020 byl spis vrácen bez rozhodnutí ve věci Okresnímu soudu v Domažlicích k provedení opravy rozsudku, když došlo ve výroku I. k zjevné nesprávnosti a nebylo rozhodnuto o části předmětu řízení. Referátem ze dne 5. 10. 2020 bylo nařízeno jednání na 26. 10. 2020 za účelem vyhlášení doplňujícího rozhodnutí. Dne 26. 10. 2020 proběhlo jednání, při němž byl vyhlášen doplňující rozsudek č.j. 5 C 211/2017-418. Dne 23. 11. 2020 byl rozsudek rozeslán účastníkům a téhož dne jim byl doručen. Dne 6. 1. 2021 byla vyhotovena předkládací zpráva a dne 7. 1. 2021 byl spis doručen s odvoláními Krajskému soudu v Plzni. Dne 17. 3. 2021 bylo nařízeno jednání na 28. 4. 2021. Dne 17. 3. 2021 byla doručena žádost zástupce žalobců o odročení jednání z důvodu kolize jednání a dne 19. 3. 2021 bylo jednání odročeno na 5. 5. 2021. Následuje protokol z jednání ze dne 5. 5. 2021, v jehož závěru byl vyhlášen rozsudek č.j. 18 Co 160/2020 – 431, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, kdy odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že nebylo možné vycházet z původního znaleckého posudku a dále při rozhodování změnil způsob výpočtu obvyklého nájemného a rozhodl také o částečném vyhovění žalobě a o jejím částečném zamítnutí (co do částky 273 278,24 Kč uložil povinnost žalovaným zaplatit částku žalobcům a co do částky 445 375,50 Kč žalobu zamítl). Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 6. 2021. Právní moc byla vyznačena dne 10. 6. 2021. Dne 2. 6. 2021 byl spis vrácen Okresnímu soudu v Domažlicích a dne 3. 6. 2021 byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne 7. 6. 2021 žalobci složili částku na náklady státu. Dne 15. 6. 2021 složil částku na náklady státu žalovaný. Dne 2. 8. 2021 bylo ve věci podáno žalovaným dovolání. Referátem ze dne 5. 8. 2021 bylo dovolání zasláno zástupci žalobců a žalovaný byl vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 19. 8. 2021 byl uhrazen soudní poplatek za dovolání. Dne 24. 9. 2021 byl předkládací zprávou ze dne 22. 9. 2021 spis předložen Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 8. 12. 2021 došlo k částečnému zrušení rozsudku odvolacího soudu v části výroku pod bodem I. jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 273 278,24 Kč s příslušenstvím společně se závislými výroky z důvodu nesprávného právního posouzení, neboť žalovaný se bránil tím, že částečně plnil na žalovanou částku. Žalobci pak úhrady potvrzovali, avšak odvolací soud se nezabýval, zda dluh zanikl splněním či nikoliv, neboť smísil zánik závazku započtením a splněním. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 6. 1. 2022, na základě referátu soudu byl rozsudek rozeslán účastníkům a spis byl zapůjčen zdejšímu soudu.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 3. 6. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OddpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 11. 10. 2017, kdy byla podána žaloba s tím, že řízení ve vztahu k žalobci nebylo k rozhodování zdejšího soudu skončeno, tj. k 28. 1. 2022 trvá řízení 4 roky a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení částečně podílel, v postupu orgánů moci byl shledán průtah a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, který však sdílel újmu s dalšími osobami. Soud shledal v řízení průtah v období od 23. 3. 2018 do 6. 9. 2018. S ohledem na jmenované a s přihlédnutím k do určité míry nekoncentrovanému postupu při nadbytečném předložení věci k posouzení věcné příslušnosti a se zřetelem na vrácení věci bez věcného vyřízení spojeného s nutností vydat doplňující rozsudek, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v dosavadní délce trvání 4 roky a 3 měsíce, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 48 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak soud stanovil s ohledem na celkovou dosavadní délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky při spodní hranici, tj. 15 000 Kč.

20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější (– 10 %). Jedná se o spor o vydání bezdůvodného obohacení spoluvlastníka z užívání nemovitosti. Zdejší žalobce vystupoval v namítaném řízení taktéž v postavení žalobce. Ve věci byl prováděn výslech žalobců, svědků, řízení si vyžádalo znalecké zkoumání včetně revizního, důkaz spisem policie. Po právní stránce soud neshledal složitost posuzovaného řízení.

21. Řízení probíhalo dosud na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Z uvedeného důvodu soud přistoupil k snížení základní částky zadostiučinění o 20 % (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %).

22. Žalobce se na délce řízení částečně podílel opakovanými žádostmi o odročení jednání ze dne 11. 9. 2018 (3. 10. 2018 – 7. 11. 2018), ze dne 16. 3. 2020 (6. 4. 2020 - 27. 4. 2020) a ze dne 17. 3. 2020 (28. 4. 2021 – 5. 5. 2021). Vzhledem k celkové délce řízení soud snížil za chování účastníka zadostiučinění pouze nepatrně, a to o 5 %.

23. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Dle názoru soudu se tak stalo dostatečně. Jak již uvedeno shora, soud shledal průtah v období od 23. 3. 2018, kdy byl spis vrácen okresnímu soudu, do 6. 9. 2018, kdy okresní soud přistoupil k nařízení jednání. Dále bylo řízení negativně ovlivněno do určité míry nekoncentrovaným postupem okresního soudu, a to při nadbytečném předložení věci k posouzení věcné příslušnosti (7. 12. 2017 – 23. 3. 2018), a při vrácením věci bez věcného vyřízení s nutností vydání doplňujícího rozsudku a opravy zřejmé nesprávnosti (od 23. 7. 2020 – 7. 1. 2021). Jinak bylo v řízení postupováno plynule, soudy činily úkony v přiměřených lhůtách a zejména nelze přehlédnout, že soud k žádostem účastníků o odročení jednání nacházel brzké termíny. Námitku žalobce, že došlo k prodlení při znaleckém zkoumání, soud nesdílí. Předně je třeba zdůraznit, že odškodňovací řízení není supervizí posuzovaného řízení. Odškodňovací řízení je ovládáno zásadou promptnosti, pokud této zásadě odporuje samostatné právní posuzování, z jakých důvodů bylo rozhodnutí v posuzovaném řízení zrušeno, a za vadný postup je označována pouze výlučná nepřezkoumatelnost či jiné závažné procesní vady obdobného charakteru (viz Cpjn 206/2010). Odporuje zásadě promptnosti podrobné zkoumání, zda posuzovaný soud z různých možných legitimních procesních postupů zvolil skutečně ten nejefektivnější, či zda bylo možné rozhodnout bez provedení některých důkazů. Nadto potřeba revizního znaleckého posudku vyvstala poté, co při výslechu znalce dne 6. 5. 2019 vznikly pochybnosti o správnosti a metodách užitých znaleckým ústavem, které se nepodařilo vyvrátit ani doplněním znaleckého posudku. Zpracování revizního znaleckého posudku označil za správný postup i odvolací soud v posuzovaném řízení, přičemž nesprávně použité metody znaleckého zkoumání v prvním znaleckém posudku v této konkrétní věci soud při zadání znaleckého posudku nemohl předpokládat. Soud proto základní částku zadostiučinění za postup veřejné moci neupravoval.

24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení je spor o zaplacení peněžité částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění. Žalobce sám ani zvýšený význam netvrdil. Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky, manželi, sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě žalobci vznikající újmu pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko). Soud tedy základní částku z důvodu sdílené újmy ponížil o 10 %, když žalobce spolu s manželkou sdíleli nejen vznikající nemajetkovou újmu spojenou s nepřiměřenou délkou řízení, ale i náklady na právní zastoupení, jejich postup byl koordinovaný.

25. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 45 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 26 813 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

26. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 3. 6. 2021. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 4. 12. 2021 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 3. 6. 2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 3. 12. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 4. 12. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

27. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (173 187 Kč) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. ve prospěch žalobce, který byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 a. t. odměna ve výši 3 100 Kč za úkon při následujících úkonech: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast při jednání dne 28. 1. 2022, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu a že za účelné soud nepovažoval vyjádření žalobce ze 7. 10. 2021 a 2. 1. 2022, když k takovému vyjádření nebyl žalobce vyzván a s ohledem na nesouhlas s nařízením věci bez jednání, mohl žalobce veškerou svou argumentaci uplatnit u nařízeného jednání.

29. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení