47 C 179/2022 - 783

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 22 819 424,86 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 221 750 Kč a co do požadavku na omluvu ve formě samostatného dopisu žalované k rukám žalobce a současně ve formě jejího zveřejnění na webu [Anonymizováno] v sekci Aktuality, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 311 957 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 1 555 043 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 118 527 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 8. 2022 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením [právnická osoba], [Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2013, č.j.: [Anonymizováno], obviněn ze spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona ve formě účastenství dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství dle § 10, odst. 1, písm. c) tr. zákona. Pro citované trestné činy byla podána u [Anonymizováno] na žalobce obžaloba (dále jen „městský soud“). Žalobce byl následně rozsudkem ze 17. 5. 2019 č. j.: [Anonymizováno] obžaloby zproštěn. K odvolání státního zástupce byl však napadený rozsudek [Anonymizováno] dne 30. 6. 2020 zrušen. Další zprošťující rozsudek byl vydán dne 27. 11. 2020, který nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne 1. 9. 2021, poté co bylo zamítnuto další dovolání státního zástupce. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 108 750 Kč představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení a zaplacení částky 1 980 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. Dále žalobce uplatnil nároky na náhradu majetkové újmy, které byly usnesením zdejšího soudu čj. [Anonymizováno] z 19. 11. 2024 vyloučeny k samostatnému projednání. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že jeho trestní stíhání trvalo 99 měsíců, byl stíhán za trestný čin spojený s výkonem jeho zaměstnání, o které v důsledku trestního stíhání přišel, když jeho pracovní poměr byl ukončen k 29. 2. 2012 a postupně byl odvolán jak z [Anonymizováno], tak společnosti [právnická osoba]. Před zahájením trestního stíhání působil po dobu více jak 18 let jako špičkový [Anonymizováno], po profesní stránce byl uznávanou autoritou. Nemajetkovou újmu zvyšovala skutečnost, že mu bylo kladeno za vinu spáchání více trestných činů, za něž mu hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Nutno konstatovat, že v napadené věci došlo k excesivní medializaci [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy žalobce jen za období od [Anonymizováno] dohledal [Anonymizováno] článků. Trestní stíhání mělo i negativní dopad na žalobcovo zdraví, když trpěl úzkostnými stavy, poruchami spánku, žalobce byl nucen vyhledat i odbornou pomoc. Postupem času došlo u žalobce k rozvoji smíšené úzkostně depresivní poruchy a projevilo se u něj autoimunitní onemocnění. Závažnost zásahu orgánů činných v trestním řízení do poklidného života žalobce zvyšovala i skutečnost, že by měl hradit náhradu škody v řádech milionů korun českých, což by výrazně by zasáhlo do ekonomické situace rodiny. V důsledku trestní stíhání nastal u žalobce odliv přátel, byly zcela eliminovány sociální a společenské kontakty, žalobce veškerý svůj čas přizpůsoboval trestnímu řízení a přípravě své obhajoby. Konečně zejména tím přišel o čas plnohodnotně strávený se svojí rodinou, zejména manželkou a svými dvěma syny. U žalobce se jedná o mimořádně silnou intenzitu zásahu do jeho dobrého jména, cti, důvěryhodnosti v profesním a společenském životě, neboť i po pravomocném osvobozujícím rozsudku, je nucen strpět výroky sousedů typu „jak to, že vás ještě nezavřeli“ a „na to jste si nakrad v [Anonymizováno]“. Délka napadeného řízení 99 měsíců je extrémní, žalobce předně zdůrazňoval na „zaplevelení“ spisu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 3. 10. 2022, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 25. 2. 2022 uplatnil nároky, jež mu měly vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí, omluvou a poskytnutím finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč. Nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání vyhověla co do částky 71 750 Kč, když žalovaná přistoupila k snížení základní částky zadostiučinění o 30 % pro složitost věci (počet obviněných, rozsah dokazování, rozsáhlost spisového materiálu čítající 20 000 stran).

3. S ohledem na výše jmenované plnění žalované po podání žaloby vzal žalobce dne 14. 10. 2022 žalobu v rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního co do částky 150 000 Kč a požadavku na omluvu zpět. Částečnému zpětvzetí se dostal i nárok na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřené délky, který vzal žalobce zpět co do částky 71 500 Kč. Se zřetelem na uvedené soud řízení co do částky 221 750 Kč ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. (výrok I.).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 25. 2. 2022. Dále nebylo v základu sporu o průběhu namítaného řízení. Žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení [právnická osoba] ze dne 16.10.2013, č.j. [Anonymizováno], pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Usnesení si žalobce převzal téhož dne. V měsících říjen 2013 až červen 2016 proběhlo několik desítek výslechů svědků a další úkony v přípravném řízení. Dne 27. 1. 2016 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č.j. [Anonymizováno]. V měsících srpen 2016 až leden 2017 probíhalo prostudování spisu na konci vyšetřování (v několika desítkách termínů s ohledem na počet obviněných a rozsah spisového materiálu). Dne 6. 11. 2017 podalo [Anonymizováno] obžalobu č.j. [Anonymizováno]. V měsících prosinec 2017 až květen 2018 obžalovaní podávali návrhy na předběžné projednání obžaloby, k nimž se [Anonymizováno] vyjádřilo dne 31. 5. 2018. Hlavní líčení se u [Anonymizováno] konalo ve dnech 16. 10. 2018, 17. 10. 2018, 18. 10. 2018, 19. 10. 2018, 22. 10. 2018, 23. 10. 2018, 24. 10. 2018, 25. 10. 2018, 26. 10. 2018, 10. 12. 2018, 11. 12. 2018, 12. 12. 2018, 13. 12. 2018, 14. 12. 2018, 17. 12. 2018, 18. 12. 2018, 19. 12. 2018, 14. 1. 2019, 15. 1. 2019, 16. 1. 2019, 17. 1. 2019, 18. 1. 2019, 21. 1. 2019, 22. 1. 2019, 23. 1. 2019, 24. 1. 2019, 4. 2. 2019, 5. 2. 2019, 6. 2. 2019, 7. 2. 2019, 8. 2. 2019, 26. 2. 2019, 27. 2. 2019, 28. 2. 2019, 1. 3. 2019, 4. 3. 2019, 5. 3. 2019, 6. 3. 2019, 18. 3. 2019, 21. 3. 2019, 25. 3. 2019, 27. 3. 2019, 15. 4. 2019, 16. 4. 2019, 17. 4. 2019, 18. 4. 2019, 23. 4. 2019, 24. 4. 2019, 25. 4. 2019 a 17. 5. 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek č.j. [Anonymizováno] jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Veřejné zasedání o odvolání státního zástupce se u [Anonymizováno] konalo ve dnech 29. 6. až 30. 6. 2020, kdy bylo vydáno usnesení č.j. [Anonymizováno], jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalobci zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Následně se u [Anonymizováno] konalo hlavní líčení ve dnech 7. 9. 2020, 8. 9. 2020, 9. 9. 2020, 10. 9. 2020, 11. 9. 2020, 11. 11. 2020, 12. 11. 2020, 18. 11. 2020, 19. 11. 2020, 20. 11. 2020, 23. 11. 2020, 24. 11. 2020, 25. 11. 2020, 26. 11. 2020 a 27. 11. 2020, kdy byl vyhlášen rozsudek sp. zn. [Anonymizováno], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Veřejné zasedání o odvolání státního zástupce se u [Anonymizováno] konalo ve dnech 31. 8. až 1. 9. 2021, kdy bylo vydáno usnesení č.j. [Anonymizováno], jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 2021[Anonymizováno]

6. Ze spisu [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] vzal soud za prokázané následující skutečnosti. [jméno FO], [adresa] [datum]. [právnická osoba] [jméno FO] [jméno FO].

7. Z účastnického výslechu žalobce, soud zjistil, že velmi těžce nese, že i po tom, co byl obžaloby pravomocně zproštěn st. zástupkyně [Anonymizováno] opakovaně veřejně ostrakizuje žalobce a další zproštěné obviněné. Opakovaně se vyjadřuje pohrdavě k rozsudkům [Anonymizováno] (například v pořadu [Anonymizováno] [jméno FO]). Stejně tak je s podivem, že do deseti minut, po tom, co se dozvěděl o obvinění, již mu volali z [jméno FO] a žádali o vyjádření k věci. Žádné informace médiím nikdy neposkytoval. Pokud jde o odchod z jeho pracovní pozice z [Anonymizováno] [Anonymizováno] o nějaké dobrovolnosti nemůže být řeč. V podstatě mu bylo nastíněno, aby odešel, jinak „vypadne“. Nicméně formálně byl pracovní poměr ukončen dohodou. Po odchodu se zkoušel zaměstnat přes kamarády, například v bankovním sektoru, v leasingové společnosti aj., avšak toto v podstatě nebylo možné, neboť každý HR si před náborem zaměstnance projde [Anonymizováno], má za to, že banka ani společnosti na obdobné úrovni si nemohou dovolit, aby jako [Anonymizováno] zaměstnali člověka, který je spojován s [jméno FO], tunelováním či praním špinavých peněz. Má za to v řízení bylo postupováno i nestandardně, kdy například ze spisu zmizel doklad o tom, jaká byla obvyklá cena jízdenky, tedy důkaz svědčící v jeho prospěch. Naštěstí měl důkaz nafocený předtím, než byl ze spisu odstraněn. Hrozila mu škoda v řádu desítek milionů. Do skončení tr. stíhání zaměstnání nepřipadalo v podstatě v úvahu, aby byl někde řádně zaměstnán. Oprášil tedy živnostenské oprávnění a začal poskytovat služby pro advokáty. Od počátku tr. stíhání 99 % svého volného času věnoval spisu a snaze očistit svou osobu. Vnímal to velmi úkorně. Nechápal, jak k tomu vůbec může dojít. V důsledku času, kterému věnoval své obhajobě se přestal věnovat rodině. V podstatě přestal žít, věnovat se dětem, jezdit na výlety, na dovolené a podobně. Vyhledal i pomoc psychiatra, který ho vede jako klienta s [podezřelý výraz]. Chodil i k psychologovi. Musel mít všude počítač, tak aby mohl pracovat na své obhajobě. Sousedé v tu dobu o něm hovořili jako o člověku, který si „nakradl v [Anonymizováno]“. Dokonce synovi ve škole řekli, že se nemůže kamarádit s jeho synem, respektive se „synem zloděje“. Jako jednu formu terapie se zkoušel ze situace vypsat. Psychiatr mu doporučil častější pobyt v přírodě. Do přírody si bral s sebou diktafon a diktoval si myšlenky. Dříve měl v kontaktu 150, 200 lidí. Nyní je v kontaktu se čtyřmi lidmi, kteří mu zůstali - s kterými si může zavolat, může se s nimi potkat. Bál se, že může odposloucháván, takže potom se bál hovořit i doma nahlas.

8. Z výslechu svědka [jméno FO], kamaráda žalobce, vzal soud za zjištěné, že žalobce zná více jak 25 let. Kauzu žalobce od počátku sledoval, a to jak profesně, tak soukromě. Když bydlel žalobce v [Anonymizováno], chodili pravidelně 2x týdně na golf, na squash. Poté se spolu stýkali, i když se žalobce odstěhoval do [Anonymizováno]. Byli i spolu na dovolené s rodinami. Letos ho viděl 3x, 4x. Volají si. Jak začala kauza [Anonymizováno], žalobce ukončil pracovní poměr v [Anonymizováno]. Vyrozuměl, že žalobce dohodu o ukončení poměru podepsal pod nátlakem. V průběhu tr. stíhání se mu dokonce svěřil, [Anonymizováno]. Vypověděl, že stál proti němu v podstatě úplně zlomený člověk. Měl o něj strach. Pořád ho propírali v novinách. Ví, že vyhledal pomoc psychiatra a že bral [Anonymizováno]. Pořídil si psy, chodí s nimi do přírody. Neustále se ho snažil vést k tomu, aby se vrátil do normálního života. Po zprošťujícím rozsudku přišla úleva, avšak žalobce se cítil dotčený, když st. zástupkyně [Anonymizováno] v diskusním pořadu polemizovala s výrokem [Anonymizováno], tedy s rozhodnutím, že žalobce byl zproštěn.

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO], jakožto manželky žalobce, vzal soud za zjištěné, že celá kauza pro ni i pro rodinu byla neuvěřitelná. Domnívala se, že brzy dojde ke zjištění, že se jedná o omyl, že vše bude vysvětleno. Namísto toho tr. řízení trvalo deset let, které jim již nikdo nevrátí. Děti začaly chodit ze školy, že se spolužáci vyptávají, co tatínek provedl, že půjde do vězení, že bude „zavřený“. Syn následně začal trpět [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Žalobce neustále studoval trestní spis, ležel v tom celé dny. Přestal se zajímat o okolní život. Přestal se zajímat rodinu. Všechna péče ležela na svědkyni. Nebylo to jednoduché ani z finančního hlediska. V tu dobu skončila v práci a začínala si rozjíždět svoji [Anonymizováno]. I přes skončení tr. stíhání, stres a tlak neustále trvá. Někteří lidé to berou tak, že soud udělal chybu, že žalobce osvobodil. Museli se omezit i finančně. Životní úroveň jim šla rapidně dolů. Půjčovali si od rodičů, začali více šetřit. Na pozicích, na kterých byl žalobce zaměstnán, se nezískávají přes inzerát. Většinou to jde ze známosti. Avšak s ohledem na jeho tr. stíhání mu bylo opakovaně řečeno, ať to ani nezkouší. Žalobce se skutečně bál toho, že by mohl jít i do vězení. Vnímal to jako mašinérii, která je proti němu. Byl to nepředstavitelný tlak. Pociťoval naprostou bezmoc a beznaději. Celá rodina musela vyhledat odbornou pomoc. Žalobce bral [Anonymizováno], respektive bere je dodnes. Přestal chodit do společnosti. Žije v podstatě jen doma, vychází ven minimálně. Nejvíc času tráví doma. Na dovolené se naučila jezdit sama nebo se syny. Má za to, že celá kauza vyvolala u žalobce i zdravotní problémy. Dříve chodil hrát squash, jezdil na kole. Chodili spolu pěšky na túry, po horách, občas zašli do divadla. To všechno už je pryč. Únik od situace našel v tom, že si pořídil psy. Bál se toho, že je odposlouchávají, tak nechtěl s manželkou hovořit ani doma. Říkal, že musejí jít ven.

10. Z článku [adresa] schůzka na [adresa], [Anonymizováno], [adresa] na č.l. 533 má za to, že bylo zdokumentováno setkání vrchní státní zástupkyně a [jméno FO], [Anonymizováno]. Z článku Další obvinění za drahé jízdenky ze dne 18. 10. 2023 zveřejněného v [Anonymizováno] na č.l. 535 se podává, že informace jsou získány: z usnesení o zahájení tr. stíhání, z protokolu o výpovědi [jméno FO]. Z [Anonymizováno] na č.l. 470 a násl. se podává, že žalobce byl opakovaně veřejně propírán v souvislosti s kauzou [Anonymizováno], jméno žalobce je možno v článcích zachytit minimálně [Anonymizováno]. V článcích je jméno žalobce opakovaně spojováno s hesly: [jméno FO].

11. Z přepisu záznamu pořadu [Anonymizováno] [jméno FO] vzal soud za zjištěné, [Anonymizováno] vypověděla, že soudy při rozhodování o vině žalobce nepřihlédly k posudku vypracovanému z podnětu státního zastupitelství, přestože byl ve věci zřejmý rozpor mezi důkazy a hodnocením státní zastupitelství nebylo oprávněno podat dovolání, rozhodnutí hodnotí jako překvapivé.

12. Z potvrzení [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) se podává, že žalobce byl u [Anonymizováno] zaměstnán na pozici [Anonymizováno] od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] působil též v jeho [Anonymizováno].

13. Dále byly provedeny důkazy týkající se nároků na náhradu škody, soud však s ohledem na vyloučení těchto nároků k samostatnému projednání, skutková zjištění z nich neuvádí.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

25. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

26. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 27. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

28. Náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 1 980 000 Kč 29. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

30. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 1 980 000 Kč a omluvy. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla konstatování porušení práva, omluvu a zadostiučinění ve výši 150 000 Kč.

31. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný (žalovaná v průběhu řízení revidovala názor, že by se do délky řízení nemělo započítat řízení před Ústavním soudem ČR). Trestní stíhání ožalobce trvalo od 16. 10. 2013, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 21. 12. 2021, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o ústavní stížnosti, tedy zhruba 8 let a 2 měsíce. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce již jako nepřiměřenou, neboť trvala přes 8 let, aniž by byla věc projednávána před soudem.

32. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

33. Žalobce byl stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhán ze spáchání úmyslného trestného činu spojeného s výkonem své funkce [Anonymizováno] a že byl ohrožen vysokou sazbou trestu odnětí svobody/až 8 let/. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

34. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

35. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

36. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že otci žalobce vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti, dobrého jména a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že v rámci rodinného života došlo k naprosté změně chodu rodiny, když žalobce se uzavíral sám do sebe, přestal se věnovat dětem, manželce, stal se apatickým, vyhýbal se přátelům, jakýmkoliv společenským akcím, včetně sportovních aktivit, návštěv divadel s manželkou či rodinných dovolených. Téměř veškerý čas věnoval studiu trestního spisu a „práci“ na své obhajobě. Nutno konstatovat, že žalobce byl ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let. O trestním stíhání žalobce se v širokém okolí vědělo, psalo se o něm opakovaně médiích, kde bylo uvedeno i jméno žalobce (jméno žalobce bylo zachyceno minimálně [Anonymizováno]). Soud má dále za zjištěné, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen zejména ve svém pracovním životě, kdy byl nucen odejít z pozice [Anonymizováno], když na obdobné pozici pracoval více jak předchozích 15 let, byl uznávanou autoritou. Pak už nemohl žádnou „pořádnou“ práci sehnat, resp. zaměstnání na úrovni [Anonymizováno], neboť nejen, že byl trestně stíhán, ale jak uvedeno výše, byl spojován s pojmy jako tunelování, praní špinavých peněz a takové spojení je nemyslitelné. V souvislosti s trestním stíháním neměl náladu ani chuť se věnovat svým volnočasovým aktivitám, přestal hrát squash, golf. Celé trestní stíhání bylo pro něj nesmírně zdrcující, psychicky náročné, cítil bezmoc, beznaděj. Vyhledal odbornou pomoc, a to jak psychologa, tak psychiatra, bral [Anonymizováno] (svědek vypověděl, že žalobce [Anonymizováno]). Zkoušel terapii psaním. Za trestní stíhání se styděl, proto se začal vyhýbat společenským akcím. Přestal se stýkat se známými, s kamarády. Sousedé jeho trestním stíhání věděli, ptali se, „jak to, že ho ještě zavřeli apod.“. Podporu mu poskytovala blízká rodina a kamarád [jméno FO]. Určitým řešením špatného psychického stavu byla skutečnost, že žalobce si pořídil psy, se kterými následně trávil hodně času v přírodě. Jde-li o medializaci věci, soud zohlednil, že v žalobcem předložených titulcích je opakovaně skloňováno především jméno žalobce, sic nedospěl k závěru a žalobce tuto skutečnost ani netvrdil, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Přestože obecně platí, že medializace případu je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011), soud do určité míry zohlednil excesivnost vyjadřování médií, stejně jako skutečnost, že i po skončení trestního stíhání, bylo lze vyjadřování [Anonymizováno] hodnotit jako znevažující rozhodnutí ve věci. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, nebyl stíhán vazebně.

37. Pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, lze žalobci přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči žalobci vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě k potřebnému klidu nevedly, avšak na nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019).

38. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

39. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 450 000 Kč, když po částečném plnění žalovanou, soud uložil žalované zaplatit zbývající částku ve výši 300 000 Kč (výrok II.). V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné, by se žalobci stejně dostat nemohlo – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro vícero trestných činů, a to v souvislosti se svým postem [Anonymizováno] [právnická osoba], což bylo v širokém okolí žalobce známo. Nadto se trestných činů měl žalobce dopustit úmyslně a byl ohrožen vysokou výši náhrady škody, až v řádech milionů. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s již poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného a soukromého života žalobce, včetně poškození v pracovní sféře žalobce, kdy žalobce před zahájením trestního stíhání zastával post ekonomického ředitele dopravního podniku, byl i v jeho představenstvu, avšak toto místo musel opustit (byť žalobce nepopíral, že formálně šlo o dohodu, soud uvěřil, že na žalobce byl činěn nátlak a je logické, že v takové situaci zaměstnavatel hledá prostředky, aby docílil „dobrovolného odchodu“ zaměstnanců a aby tak nebyl nadále spojován s trestně stíhanými osobami). Konečně zdůraznit, že žalobce zcela ztratil zájem o volnočasové aktivity (squash, golf, volný čas s rodinou, dovolené), přestal navštěvovat společenské akce, stranil se kontaktu s kamarády a známými, neboť se před nimi za své trestní stíhání styděl. Dále nelze odhlédnout, že kauza byla i medializována a jméno žalobce je možno dodnes ve spojitosti s touto kauzou ve stovkách článků dohledat, což je skutečnost, jež nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje. Jak již uvedeno výše, významnou měrou nemajetkovou újmu zvyšuje též skutečnost, že i po skončení trestního stíhání žalobce se ve veřejném prostoru objevují názory zpochybňující předmětné zprošťující rozhodnutí, což žalobce neustále tíží. Na druhou stranu soud zohlednil, že žalobce nebyl stíhán vazebně, byl bezúhonný a rodina a blízcí přátelé ho po celou dobu trestního stíhání podporovali.

40. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

41. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 101/2021, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 400 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pro trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle ust. § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 43 tr. zákoníku, tedy pro trestný čin obdobné povahy související s výkonem profese/činnosti ve veřejném životě. Poškozený byl ohrožen stejnou trestní sazbou až 8 let. Trestní stíhání pak trvalo podobně dlouhou dobu – 7 let a 2 měsíce. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Stejně jako žalobce se na něm trestní stíhání projevilo zejména v pracovní sféře (poškozený byl veřejně činný, uctívaný. Po vznesení obvinění byl z veřejné funkce odvolán a již se mu nepodařilo se vrátit na stejné ani podobné místo.). V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 450 000 Kč, kdy lze mít za to, že žalobce svým pohlcením trestní kauzou se přestal zcela věnovat rodině a oproti uvedenému poškozenému tak byl podstatněji zasažen též v této oblasti. Soud má tak za to, že v obecné rovině následky trestního stíhání byly obdobné (zásadní zásah do pracovní sféry, stres, nejistota, ztráta společenského života, apatie k volnočasovým aktivitám). Případ poškozeného byl též medializován, byť ne v takovém rozsahu.

42. Žalobce obdobný případ, kde by byla přiznána žalovaná částka 1 980 000 Kč, sám nepředložil (resp. žalobce navrhl srovnání s případem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno], který obdržel na přiměřeném zadostiučinění částku 600 000 Kč, avšak soud se domnívá, že v případě [Anonymizováno] se jednalo o celostátně známou osobu, již se z podstaty věci musel zásah dotknout mnohem citelněji - funkci [Anonymizováno] náleží jen 1 osobě v ČR, a proto má soud, že poškozenému na takové pozici by se z podstaty věci mělo dostat širšího odškodnněí), a ani soudu nevyložil, v čem jsou případně zásahy do jeho práv významnější a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky, proto soud ve zbývající části 1 530 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. Náhrada nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení ve výši 108 750 Kč 44. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

45. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

46. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 16. 10. 2013, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 21. 12. 2021, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci (ústavní stížnost), tj. 8 let a 2 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo právně, skutkově i procesně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů byl shledán nehospodárný postup zejména v podobě opakovaných několikaměsíčních průtahů, a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, které již ve fázi rozhodování o ústavní stížnosti mělo pro něj snížený význam. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

47. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

48. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 8 let a 2 měsíce, soud vycházel z částky 16 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 333 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 16 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, když soud přihlédl k povaze předmětu řízení (trestněprávní věc), jež v obecné rovině patří k řízením se zvýšeným významem pro účastníka a soudy by se jim proto měly věnovat přednostně.

49. Nicméně posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, právně i procesně složité (-40 %). V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy (soud opakovaně byl nucen žádat o součinnost 3. subjekty – bankovní instituce, finanční úřady, když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), tak svědeckými výslechy (v řízení bylo vyslechnuto několik desítek svědků), když žalobci bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Dále byly ve věci zpracovány znalecké posudky z oboru ekonomika, a to včetně revizního znaleckého posudku. Spolu s žalobcem bylo stíháno dalších [Anonymizováno] obviněných, což způsobilo i procesní složitost, když soud opakovaně rozhodoval např. o návrzích na zastavení trestního stíhání, na předběžné projednání obžaloby, na doplnění dokazování, na vyloučení věci, o zajištění nemovitých věcí, o podnětech k výkonu dohledu, zálohách, svědečném, o stížnostech obviněných, o spojení věci, o námitce podjatosti. Právní složitost je dána i tím, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122, „Soud I. stupně nepochybil, pokud právní složitost věci odůvodnil také poukazem na to, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud, neboť právě právní složitost věci hraje významnou roli při určení věcné příslušnosti soudu. Z ust. § 9 o. s. ř. je zřejmé, že spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často, zákon svěřuje v prvním stupni krajským soudům.“). Řízení probíhalo ve vztahu k žalobci na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, stejně jako odvolací soud. Četnost rozhodování soud hodnotí jak věci přiměřenou, pročež za instančnost v rámci procesní složitosti řízení základní částku zadostiučinění nijak nemodifikoval.

50. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel, pročež soud základní částku zadostiučinění v tomto směru nijak nemodifikoval.

51. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal, že v řízení se vyskytly průtahy zejména v období od podání obžaloby dne 6. 11. 2017 do konání prvého hlavního líéčení dne 16. 10. 2018 a dále opakovaně v rámci odvolacího řízen. Se zřetelem na vypovězené průtahy nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný (soud i policejní orgán v rámci přípravného řízení opakovaně žádaly o prodloužení lhůt stanovených právními předpisy vedoucích k vyřízení věci), a proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 15 %. Pro úplnost soud uvádí, že soud není v obecné rovině oprávněn hodnotit, jaké důkazy byly nebo nebyly v řízení provedeny, resp. které důkazy byly v řízení provedeny nadbytečně. Nicméně soud při úvaze o zvýšení základní částky přihlédl ke skutečnosti, že spis je skutečně do určité míry „zaplevelen“, když ve spise jsou opakovaně některé důkazy založeny dvakrát, třikrát či dokonce čtyřikrát (!), případně jsou ve spisy založeny listiny, které k důkazu nebyly provedeny a s věcí nesouvisí (např. žaloba na ochranu osobnosti pana [jméno FO] apod). V neposlední řadě soud přihlédl, že v řízení byl proveden revizní znalecký posudek společností [Anonymizováno], která neměla oprávnění k jeho provedení (neměla statut znaleckého ústavu).

52. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v případě zdejšího žalobce je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Nicméně soud přihlédl ke skutečnosti, že o vině a trestu bylo ve vztahu k žalobci rozhodnuto pravomocně již k 1. 9. 2021, pokud tedy byla poškozenou podána ústavní stížnost, o které bylo rozhodnuto dne 20. 12. 2021, toto rozhodnutí se vztahu k žalobci nemohlo již nikterak projevit. Soud proto výši zadostiučinění snížil o 2 % (za snížený význam řízení pro žalobce v období od září do prosince 2021).

53. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 16 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 27 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění, proto činí 83 707 Kč. Nicméně žalovaná poskytla již žalobci částku 71 750 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci již jen 11 957 Kč a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (25 043 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok III.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

54. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými. Žalovaná se dostala do prodlení až dne 26. 8. 2022, když k uplatnění pohledávky došlo, jak uvedeno shora dne 25. 2. 2022.

55. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 100 000 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 100 000 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení).

57. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: - zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč - odměny za 17,5x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 100 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby; vyjádření žalobce ze dne 6. 12. 2023; 13,5x účast u ÚJ dne 18. 1. 2023, 5. 4. 2023 (2x), 20. 6. 2023, 7. 9. 2023, 7. 12. 2023, 22. 2. 2024, 28. 3. 2024, 16. 5. 2024, 2. 7.2024, 12. 9. 2024, 26. 9. 2024, 19. 11. 2024 a vyhlášení rozhodnutí dne 28. 11. 2024) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) a 11/ 2 f) AT; tj. celkem 107 993 Kč s DPH - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 18 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 6 534 Kč s DPH Tedy celkem činí náklady po drobném zaokrouhlení částku 118 527 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.