47 C 183/2020-99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne 11. 8. 1987 bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], narozený dne 16. 9. 1974 bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobkyně], narozená dne 20. 2. 1950 bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 3x 460 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) 52 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni a) 325 000 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci b) 325 000 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni c) 183 000 Kč, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplati každému z žalobců náklady řízení ve výši 10 160 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Všichni žalobci se žalobou z 10. 11. 2020 domáhali odškodnění nemajetkové újmy ve výši 460 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 16 C 453/2007 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že dosavadní doba trvání řízení v délce 23 let je zjevně nepřiměřená. Nadto k podání žaloby je řízení pravomocně skončeno pouze do merita věci a o nákladech řízení bude ještě rozhodováno. Zdůraznili, že žaloba v napadeném řízení trpěla od počátku nedostatky, přesto soud přistoupil k zadání znaleckého zkoumání. Dále akcentovali, že svým jednáním se na délce řízení nepodíleli a že předmět řízení se vztahoval k bydlení žalobců, resp. jejich právního předchůdce, jednalo se tudíž o oblast vysoce prioritní a důležitou. Při stanovení výše zadostiučinění žádali dále zohlednit, že věc byla po dobu 22 let projednávána toliko na soudech prvého a druhého stupně, dále vyšší věk žalobkyně c) a merito sporu, když v případě neúspěchu ve sporu by pro ně částka k zaplacení byla likvidační a vedla by k faktickému vyloučení žalobců z družstva a ztrátu jediného bydliště. Konečně namítali negativní psychický vliv způsobený jim délkou soudního řízení. Žalobci vystupují v posuzovaném řízení o zaplacení částky ve výši 145 275 Kč jako žalovaní. Se zřetelem na shora zmíněné požadovali relutární zadostiučinění ve výši 460 000 Kč pro každého z nich.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 15. 12. 2020 uvedla, že u ní žalobci dne 26. 3. 2020 uplatnili svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 460 000 Kč pro každého z nich, jež jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Liberci v řízení vedeném pod sp. 16 C 453/2007. Žádosti žalobců bylo částečně vyhověno a žalovaná jim po projednání nároku dne 18. 11. 2020 poskytla relutární náhradu ve výši 135 000 Kč pro žalobkyni a) a žalobce b), žalobkyni c) poskytla náhradu ve výši 225 000 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak řízení bylo zahájeno dne 30. 4. 1997 žalobou o zaplacení úhrad za užívání družstevního bytu ve výši 32 596 Kč s příslušenstvím, a to u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Ve vztahu k žalobcům trvá řízení dosud 23 let a 6 měsíců. Z důvodů procesní a skutkové složitosti snížila žalovaná zadostiučinění o 40 %, neboť v řízení bylo provedeno znalecké zkoumání, byly vypracovány znalecké posudky, výslechy znalců. Opakovaně se v řízení řešila námitka podjatosti a vyloučení soudu. Dále shledala důvod pro snížení základní výše zadostiučinění o 10 % z důvodu nižšího významu plynoucího ze sdílené újmy pro žalobkyni c) a o 40 % z důvodu nižšího významu též plynoucího ze sdílené újmy a z důvodu procesního nástupnictví pro žalobkyni a) a žalobce b), když tito do řízení vstoupili až na základě usnesení o procesním nástupnictví z 10. 8. 2010. Posuzovaná délka není délkou přiměřenou. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná základní částku zadostiučinění navýšila na 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobců nepovažuje za odůvodněný.

3. Žalobci ve svém podání ze 4. 1. 2021 vzali žalobu částečně zpět, a to tak, že v případě žalobkyně a) co do částky 135 000 Kč, v případě žalobce b) též co do částky 135 000 Kč a v případě žalobkyně c) co do částky 225 000 Kč. Nesouhlasili se snížením základního zadostiučinění z důvodu nižšího významu a sdílené újmy, naopak poukazovali na nesprávný úřední postup okresního soudu a na skutečnost, že první meritorní rozhodnutí ve věci bylo vydáno až po 19 letech sporu. Jde-li o námitky podjatosti vznesené v průběhu naříkaného řízení, uvedené obstrukční jednání žalobce jim nelze klást k tíži. Dále namítali, že přestože se jednalo o spor o zaplacení dlužné částky, v rámci předběžné otázky se musela řešit i otázka členství žalobců v bytovém družstvu, tudíž otázka bytostně dotýkající se základních potřeb žalobců a mají za to, že soud by měl naopak přistoupit k zvýšení zadostiučinění o 20 %. K částečnému zpětvzetí žaloby bylo usnesením zdejšího soudu z 11. 1. 2021 řízení co do výše citovaných částek zastaveno s tím, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 1. 2021. Předmětem přezkumu tak zůstal nárok žalobkyně a) na zaplacení částky 325 000 Kč, nárok žalobce b) na zaplacení taktéž částky ve výši 325 000 Kč a nárok žalobkyně c) na zaplacení částky ve výši 235 000 Kč.

4. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

5. Z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci u žalované uplatnili svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 26. 3. 2020 (zjištěno z žádosti o náhradu škody nesprávným úředním rozhodnutím a postupem z 25. 3. 2020; stanoviska žalované z 18. 11. 2020).

7. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 16 C 453/2007 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 30. 4. 1997 byla k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou podána [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žaloba proti žalovaným – Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] (zdejší žalobkyně) o zaplacení úhrad za užívání družstevního bytu ve výši 32 596 Kč s příslušenstvím. Dne 6. 5. 1997 byl dán referát k rozeslání žaloby, žaloba byla žalovaným doručena dne 14. 5. 1997, a současně bylo nařízeno jednání na 8. 9. 1997. Dne 12. 8. 1997 byl podán žalovanými návrh na přerušení řízení z důvodu probíhajícího řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 23 Cm 122/99, kde je řešena otázka subjektivity žalobce, samotného vzniku družstva. Následuje dne 8. 9. 1997 protokol o jednání, kde je vyhlášeno usnesení o odročení jednání na neurčito za účelem vyžádání důkazů k probíhajícímu řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, téhož dne odeslána soudu žádost k zaslání kopie žaloby za účelem dalšího postupu ve věci, dne 3. 10. 1997 doručena kopie žaloby. Dne 3. 10. 1997 vydáno usnesení o přerušení řízení do doby skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nd Labem po sp. zn. 23 Cm 122/96. Dne 23. 10. 1997 bylo Bytovým družstvem podáno odvolání proti usnesení o přerušení řízení, dne 24. 10. 1997 bylo odvolání doručeno žalovaným a dne 14. 11. 1997 bylo předloženo Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne 22. 12. 1997 bylo odvolacím soudem usnesení okresního soudu potvrzeno, spis byl vrácen dne 3. 2. 1998 okresnímu soudu a dne 4. 2. 1998 bylo usnesení rozesláno účastníkům. Na to byl spis dán na lhůtu 6 měsíců. Následují dotazy soudu na stav řízení 23 Cm 122/96, a to dne 10. 8. 1998, poté spis na lhůtu 6 měsíců, následuje žádost ze dne 26. 3. 1999, sdělení ze 7. 4. 1999, že řízení není skončeno, spis opět na lhůtu 2 měsíců, na to žádost o sdělení stavu řízení z 20. 10. 1999, sdělením doručeným dne 8. 11. 1999 zjištěno, že řízení nebylo skončeno, spis na lhůtu 1 rok. Dne 16. 11. 2000 opět dotaz na stav řízení, dne 6. 12. 2000 sděleno, že řízení není skončeno. Dne 11. 7. 2001 okresnímu soudu doručen návrh žalobce, bytového družstva, na pokračování v přerušeném řízení a na vyloučení soudce s tím, že dne 22. 2. 2001 krajský soud rozhodl rozsudkem ve věci 23 Cm 122/96 a rozhodnutí je v právní moci od 24. 3. 2001. Dne 12. 7. 2001 předloženo předsedovi soudu stanovisko soudkyně k návrhu na vyloučení projednávání a rozhodování ve věci. Věc poté předložena soudcům k vyjádření ve věci podjatosti, následují vyjádření ze dne 1. 8. 2001, 8. 8. 2001, 9. 8. 2001 a 22. 8. 2001. Dne 3. 9. 2001 určen nový předseda senátu ve věci. Dne 3. 10. 2001 referát k nařízení jednání na 12. 12. 2001. Dne 11. 12. 2001 doručeno doplnění žaloby a přiloženy důkazy a vyjádření žalovaných ve věci. Dne 12. 12. 2001 jednání, na němž je rozhodnuto o pokračování v řízení a o připuštění rozšíření žaloby na částku 116 297 Kč s příslušenstvím. Na to jednání odročeno na 1. 3. 2002, kdy na tomto jednání konaném dne 1. 3. 2002 byl podán žalobcem návrh na provedení znaleckého posudku a vyhlášeno usnesení o odročení jednání na neurčito za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Dne 15. 3. 2002 doručena žádost nového zástupce žalovaných k prodloužení lhůty k zadání otázek pro znalce z důvodu potřeby seznámení se s věcí. Dne 23. 4. 2003 sdělení soudkyně o podjatosti ve věci (žalobce podal proti soudkyni žalobu na ochranu osobnosti, [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]). Dne 24. 4. 2003 rozhodnuto o přidělení věci do jiného soudního oddělení 14 C. Dne 29. 8. 2003 došlo vyjádření žalobce. Dne 9. 9. 2003 vydáno usnesení o ustanovení znalce k provedení znaleckého posudku týkajícího se vyúčtování nájemného a jednotlivých úhrad spojených s užíváním bytu a uložení účastníkům povinnosti složit zálohu na náklady důkazu. Dne 30. 9. 2003 složeny účastníky zálohy. Dne 17. 12. 2003 žádost o prodloužení vypracování posudku do 16. 2. 2014. Dne 29. 1. 2004 doručen návrh na rozšíření žaloby. Dne 1. 3. 2004 doručeno okresnímu soudu vyúčtování za znalečné a znalecký posudek. Dne 12. 3. 2004 vydáno usnesení o přiznání znalečného a rozeslán znalecký posudek účastníkům. Dne 26. 3. 2004 doručena žádost žalobce (družstva) o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku do 16. 4. 2004, přípisem z 29. 3. 2004 lhůta prodloužena, na to další žádost o prodloužení do 30. 4. 2004, které bylo opět vyhověno. Dne 19. 4. 2004 vydán platební poukaz na proplacení znalečného. Dne 12. 5. 2004 opět žádost žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření do 31. 5. 2004. Dne 19. 4. 2004 doručeno vyjádření žalovaných ke znaleckému posudku s návrhem na přerušení řízení. Dne 10. 6. 2004 doručeno vyjádření žalobce ke znaleckému posudku. Dne 20. 10. 2004 předložen spis předsedkyni okresního soudu s oznámením soudkyně o podjatosti ve věci, 21. 10. 2004 věc předložena soudcům k vyjádření o podjatosti, následují vyjádření ze dne 22. 10. 2004, 25. 10. 2004, 27. 10. 2004, 1. 11. 2004 a 3. 11. 2004 s tím, že soudci tamějšího soudu jsou ve věci podjatí. Dne 29. 11. 2004 spis předložen krajskému soudu s návrhem na rozhodnutí o delegaci dle § 12 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud usnesením ze 17. 12. 2004 rozhodl o vyloučení některých ze soudců z projednávání věci a určil soudce, kteří vyloučeni nejsou, právní moc nastala dne 30. 12. 2004. Dne 20. 7. 2005 zaslána okresním soudem žádost na krajský soud k zapůjčení spisu, zaslání kopie žaloby a sdělení stavu řízení, v němž se jedná ve věci o splnění povinnosti žalobce převést byt do vlastnictví žalovaných. Dne 8. 12. 2005 krajským soudem doručena žaloba a doplnění se sdělením, že ve věci zatím nebylo rozhodováno. Dne 5. 6. 2006 referát k nařízení jednání na 23. 8. 2006 s přípisem účastníkům ke sdělení stanoviska ke znaleckému posudku. Dne 7. 7. a 25. 7. 2006 doručena žádost žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 4. 8. 2006 žalobcem vznesena námitka podjatosti všech soudců Okresního soudu v Jablonci nad Nisou i Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodu, že předseda družstva (žalobce) podal proti soudu žalobu a spor dosud probíhá. Dne 14. 8. 2006 podáno vyjádření žalovaných. Dne 14. 8. 2006 sdělení soudců k otázce podjatosti ve věci z důvodu podané žaloby proti krajskému soudu. Jednání nařízení na 23. 8. 2021 bylo odročeno na neurčito. Dne 28. 8. 2006 spis předložen k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců okresního soudu krajskému soudu. Následují vyjádření soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem k námitce podjatosti, ve dnech 13. 11. 2006 až 27. 11. 2006 a dále ve dnech 18. 1. 2007 až 27. 2. 2007. Dne 26. 3. 2007 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne 22. 8. 2007 vydáno vrchním soudem usnesení o vyloučení soudců Krajského soudu v Ústí na Labem – pobočka v Liberci a věc přikázána k projednání Krajskému soudu v Hradci Králové, právní moc dne 3. 9. 2007. Dne 27. 8. 2007 spis vrácen krajskému soudu. Na to předložen spis Okresním soudem v Jablonci nad Nisou Krajskému soudu v Hradci Králové k rozhodnutí o námitce podjatosti všech soudců okresního soudu a dne 10. 10. 2007 rozhodnuto Krajským soudem v Hradci králové o přikázání věci k projednání Okresnímu soudu v Liberci, právní moc dne 14. 11. 2007. Spis veden pod novou spisovou značkou 16 C 453/2007. Dne 29. 2. 2008 doručena okresnímu soudu žádost Ministerstva spravedlnosti na zapůjčení spisu z důvodu podané žádosti žalobcem (družstvem) o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v řízení vedeném pod 5 C 204/97 u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z důvodu nepřiměřené délky trvání řízení. Dne 17. 3. 2008 spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti. Dne 7. 5. 2008 sdělení ministerstva, že nebyly shledány ve věci průtahy v řízení a zadostiučinění nebylo poskytnuto. Následuje žádost Obvodního soudu pro Prahu 2 o zapůjčení spisu z důvodu podané žaloby ve věci poskytnutí zadostiučinění, dne 11. 8. 2008 spis zapůjčen, poté v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 byl spis předkládán odvolacímu soudu. Z důvodu úmrtí žalovaného [příjmení] [celé jméno žalobce] dne [datum] a probíhajícího dědického řízení následují dotazy soudu na stav dědického řízení. Dne 4. 3. 2010 opakovaná žádost na sdělení stavu dědického řízení a zaslání rozhodnutí, které skončilo dne 13. 1. 2010, další urgence ze dne 26. 4. 2010 a 14. 7. 2010. Dne 28. 7. 2010 doručeno Okresnímu soudu v Liberci rozhodnutí o dědictví po žalovaném z 9. 12. 2009. Dne 10. 8. 2010 vydáno Okresním soudem v Liberci usnesení o pokračování v řízení s [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] (zdejšími žalobci). Usnesením ze 17. 8. 2010 vyzval soud všechny žalované k vyjádření k žalobě, která byla doručena 30. 8. 2010 žalované [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Dne 7. 9. 2010 podala žalovaná [celé jméno žalobkyně] odvolání proti usnesení o pokračování v řízení s právními nástupci po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] z 10. 8. 2010. Dne 15. 9. 2010 bylo soudu doručeno vyjádření žalované [celé jméno žalobkyně] a dne 17. 9. 2010 vyjádření [celé jméno žalobce]. Opravným usnesením ze 17. 2. 2011 byl opraven výrok v označení žalovaných v usnesení ze dne 10. 8. 2010. Dne 18. 2. 2011 zaslán přípis Okresnímu soudu Jablonci nad Nisou ke sdělení, zda bylo rozhodnutí o dědickém řízení po původním žalovaném napadeno a probíhá v této věci u tamního soudu řízení. Dne 14. 3. 2011 doručeno žalobcem stanovisko k vyjádření žalovaných a k odvolání proti usnesení ze dne 10. 8. 2010. Dne 24. 6. 2011 vyhotovena předkládací zpráva a věc předložena dne 20. 7. 2011 Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Rozhodnutím z 28. 7. 2011 místopředsedkyně krajského soudu přidělila věc do senátu, v němž nepůsobí vyloučený soudce. Usnesením z 13. 10. 2011 bylo potvrzeno usnesení okresního soudu z 10. 8. 2010 o pokračování v řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] s žalovanými [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dne 8. 11. 2011 spis vrácen okresnímu soudu a dne 14. a 15. 11. 2011 bylo usnesení doručeno žalovaným. Dne 26. 1. 2012 doručeno podání žalobce, kterým napadá vyjádření žalovaného [celé jméno žalobce] a vyslovuje pochybnost, že vyjádření bylo jím sepsáno a podepsáno. Dne 17. 7. 2012 referátem nařízeno jednání na 1. 10. 2012. Dne 1. 8. 2012 doručena žádost žalobce o odročení jednání, na to odročeno jednání na 22. 10. 2012. Dne 22. 10. 2012 konáno jednání, kde bylo rozhodnuto o rozšíření žaloby o povinnost žalovaných zaplatit částku 27 428 Kč s poplatkem z prodlení, závěrem jednání odročeno na 7. 1. 2013 za účelem doplnění skutkových tvrzení žalovaných a doložení důkazů. Dne 22. 11. 2012 žalobcem doručeny důkazy spolu s žádostí o prodloužení lhůty k zaslání dalších důkazů. Dne 7. 1. 2013 konáno jednání, čtení důkazů, vyjádření žalovaných a závěrem jednání odročeno na 11. 3. 2013 za účelem doplnění skutkových tvrzení k námitkám žalovaných. Dne 18. 2. 2013 doručeno vyjádření žalovaných, dne 28. 2. 2013 doručeno žalobci. Dne 26. 2. 2013 žalovanými doručeny listinné důkazy. Dne 11. 3. 2013 konáno jednání, čteny důkazy, žalobcem navržen výslech svědka, jednání odročeno na 29. 4. 2013 za účelem provedení výslechu svědka. Dne 15. 3. 2013 předvolán svědek k jednání a znalec k provedenému znaleckému posudku. Dne 21. 3. 2013 doručeno podání žalobce s doplněním námitek proti tvrzením žalovaných. Dne 29. 4. 2013 konáno jednání, vyslechnut znalec i svědek, závěrem jednání odročeno na neurčito za účelem zadání revizního znaleckého posudku a uložena povinnost účastníkům k doložení případných doplňujících otázek do 15 dnů. Dne 9. 5. 2013 doručeny doplňující otázky žalovanými, dne 20. 5. 2013 doručeny doplňující otázky žalobcem. Usnesením z 18. 11. 2013 ustanoven revizním znalcem z oboru ekonomika znalecký ústav k vyhotovení znaleckého posudku do 90 dnů. Právní moc dne 10. 12. 2013 a dne 27. 12. 2013 spis odeslán znalci. Dne 19. 3. 2004 soudu doručena žádost znaleckého ústavu o prodloužení lhůty k podání posudku do 15. 6. 2014. Usnesením z 20. 3. 2014 lhůta prodloužena do 15. 6. 2014. Usnesením z 22. 4. 2014 uložena povinnost součinnosti při vypracování znaleckého posudku svědkovi. Dne 21. 5. 2014 soudu doručeno žalobcem podání s obsahem a výsledkem schůzky se znalcem a dne 21. 5. 2014 doručeno sdělení žalovaných ohledně jednání se znalcem. Z důvodu náročnosti vyhotovení posudku požádal znalecký ústav dne 24. 6. 2014 k prodloužení lhůty vypracování posudku do 30. 7. 2014, usnesením z 3. 7. 2014 lhůta prodloužena, usnesení dne 8. 7. 2014 rozesláno. Dne 7. 8. 2014 vypraven přípis znalci k doložení znaleckého posudku. Nato přípisem znalecký ústav sdělil, že posudek bude doložen do 29. 8. 2014. Dne 27. 8. 2014 doručen znalecký posudek a vyúčtování znalečného. Dne 9. 9. 2014 doručen žalobcem dotaz ke znaleckému posudku. Usnesením ze 7. 10. 2014 vyhotoveno usnesení o přiznání znalečného. Dne 30. 10. 2014 doručeno vyjádření žalobce ke znaleckému posudku. Dne 11. 11. 2014 vyhotoven platební poukaz. Dne 11. 11. 2014 doručeno doplnění vyjádření žalobce ke znaleckému posudku a dne 18. 11. 2014 vyjádření žalovaných k posudku. Referátem z dne 3. 12. 2014 nařízeno jednání na 9. 3. 2015. Dne 2. 2. 2015 doručeny otázky žalobce na znalce. Dne 23. 2. 2015 doručena žádost znalce o změnu termínu výslechu. Dne 26. 2. 2015 referát k odročení jednání na 29. 4. 2015. Dne 29. 4. 2015 konáno jednání, odročeno na 22. 7. 2015 za účelem doplnění dokazování vyžádáním vyjádření znalce k námitkám vzneseným revizním znalcem. Usnesením z 19. 6. 2015 přiznána odměna znalci za účast na jednání, rozesláno dne 13. 7. 2015 s přípisem znalci k vyjádření revizního znalce a zodpovězení otázek do 17. 7. 2015. Nato doručeno znalcem sdělení, že není schopen dodržet termín a žádá o prodloužení do 31. 8. 2015. Jednání odročeno na 19. 10. 2015. Dne 24. 8. 2015 doručeno vyjádření znalce, dne 2. 9. 2015 rozesláno účastníkům. Dne 12. 10. 2015 doručeno stanovisko žalobce k vyjádření znalce. Dne 19. 10. 2015 konáno jednání, čteny důkazy a odročeno na 16. 12. 2015 za účelem doplnění dokazování vyjádřením revizního znalce. Usnesením z 19. 10. 2015 uloženo znaleckému ústavu písemné vyjádření ke stanovisku, vypraveno 23. 10. 2015. Dne 14. 12. 2015 doručeno vyjádření znaleckého ústavu, jednání odročeno na 18. 1. 2016 za účelem přípravy žalobce na jednání ohledně doručené vyjádření znalce. Dne 11. 1. 2016 doručeno vyjádření žalobce k vyjádření znaleckého ústavu. Dne 18. 1. 2016 konáno jednání, usnesením připuštěno rozšíření žaloby o zaplacení 146 725 Kč s příslušenstvím, dále usnesení o zastavení řízení co do 1 450 Kč, následují závěrečné návrhy a jednání je odročeno na 28. 1. 2016 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 28. 1. 2016 konáno jednání, na němž je vyhlášen rozsudek. Dne 22. 2. 2016 podána žádost předsedkyni soudu k prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 24. 3. 2016 z důvodu složitosti věci, lhůta prodloužena, následuje opětovná žádost o prodloužení lhůty do 26. 4. 2016, které je opět vyhověno. Rozsudek z 28. 1. 2016 vyhotoven pod č. j. 16 C 453/2007-992 spolu s opravným usnesením rozsudku, které byly rozeslány účastníkům dne 15. 4. 2016. Dne 2. 5. 2016 doručeno odvolání žalovaných do rozsudku, dne 6. 5. 2016 odesláno žalobci, dne 4. 5. 2016 doručeno odvolání žalobce proti rozsudku. Dne 24. 5. 2016 vydáno usnesení k doplnění odvolání podaného žalobcem, dne 25. 5. 2016 vypraveno. Dne 8. 6. 2016 doručeno žalobcem doplnění odvolání, dne 13. 6. 2016 odvolání a doplnění doručeno žalovaným. Dne 13. 6. 2016 vydáno usnesení s výzvou žalobci k zaplacení soudního poplatku za odvolání, dne 20. 6. 2016 soudní poplatek zaplacen. Dne 27. 6. 2016 vydáno usnesení s výzvou žalovaným k zaplacení soudního poplatku za odvolání, dne 4. 7. 2016 soudní poplatek zaplacen. Dne 14. 7. 2016 spis předložen Krajskému soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec k rozhodnutí o odvolání. Následují vyjádření soudců s návrhy k vyloučení projednání věci z důvodu podjatosti (žalobce podal proti soudcům žalobu na ochranu osobnosti), s ohledem na to dne 6. 10. 2016 rozhodnuto místopředsedou soudu o určení senátu k projednání a rozhodnutí věci. Dne 17. 2. 2017 rozhodnuto odvolacím soudem usnesením č.j. 35 Co 192/2016-1036 o zrušení rozsudku č.j. 16 C 453/2007-992 a o vrácení věci k dalšímu řízení. Spis vrácen dne 14. 3. 2017 okresnímu soudu. Dne 4. 4. 2017 vyhotoveno usnesení s výzvou k doplnění skutkových tvrzení a usnesení krajského i okresního soudu rozeslána téhož dne účastníkům. Dne 29. 5. 2017 doručena žádost žalobce k prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení o 30 dnů. Dne 7. 7. 2017 doručena žádost ministerstva spravedlnosti o zapůjčení spisu z důvodu podání žádosti o zadostiučinění, dne 11. 5. 2017 zapůjčen. Dne 17. 7. 2017 doručen návrh žalobce na vyloučení Okresního soudu v Liberci z vyřizování věci. Usnesením z 23. 7. 2017 žalobce vyzván k doplnění podání, neboť není zřejmé, čeho se domáhá. Dne 3. 8. 2017 doručeno doplnění skutkových tvrzení žalovanými. Dne 9. 8. 2017 doplněn návrh žalobce na vyloučení okresního soudu z projednávání věci. Na základě námitky podjatosti žalobce následují vyjádření soudců v období od 21. 9. 207 do 9. 10. 2017 ve vztahu k žalobci a projednávané věci. Dne 11. 10. 2017 spis doručen krajskému soudu k rozhodnutí o vyloučení soudců Okresního soudu v Liberci z projednávání věci. Usnesením z 24. 11. 2017 rozhodnuto krajským soudem, že soudci okresního soudu nejsou vyloučeni z projednávání věci. Dne 29. 11. 2017 spis vrácen okresnímu soudu, právní moc dne 28. 12. 2017. Dne 2. 2. 2018 referát k nařízení jednání na 16. 4. 2018 s přípisem k doplnění skutkových tvrzení. Dne 16. 2. 2018 doručena žádost žalobce o odročení jednání, jednání odročeno na 23. 4. 2018. Dne 27. 3. 2018 doručeno vyjádření žalovaných, dne 18. 4. 2018 doručena výzva žalobci k doplnění skutkových tvrzení do 20. 4. 2018, na to žádost žalobce o odročení jednání, neboť této lhůtě nelze vyhovět. Žalobci poskytnuta lhůta do 20. 6. 2018 a jednání odročeno. Dne 15. 5. 2018 a dne 20. 6. 2018 doručeno vyjádření žalobce spolu s částečným zpětvzetím žaloby. Usnesením z 23. 7. 2018 bylo rozhodnuto o zastavení řízení co do částky 32 596 Kč (PM dne 16. 8. 2018). Referátem z 23. 7. 2018 usnesení rozesláno spolu s předvoláním na jednání dne 17. 9. 2018. Dne 13. 9. 2018 doručen návrh žalobce na vyloučení Okresního soudu v Liberci z projednávání věci. Dne 17. 9. 2018 konáno jednání, kdy je závěrem vyhlášen rozsudek. Dne 16. 10. 2018 podána žádost místopředsedkyni soudu k prodloužení lhůty do 30. 11. 2018 k vyhotovení rozsudku z důvodu složitosti věci, žádosti vyhověno a následně opětovná žádost k prodloužení lhůty do 14. 12. 2018, které bylo opět vyhověno. Dne 13. 12. 2018 vypraven rozsudek ze 17. 9. 2018, vydaný pod č. j. 16 C 453/2007-1142, kterým byla žaloba zamítnuta, účastníkům doručen dne 17. 12. 2018, právní moci nabyl ve spojení s rozsudkem KS dne 17. 10. 2019 ve výrocích I a III, výrok II o nákladech řízení byl zrušen. Dne 31. 12. 2018 podáno odvolání žalobců, dne 30. 1. 2019 doručeno doplnění odvolání. Od 17. 12. 2018 do 7. 2. 2019 byl spis zapůjčen NS v Brně. Dne 18. 2. 2019 odvolání zasláno žalovaným. Dne 5. 3. 2019 vyhotovena předkládací zpráva, dne 7. 3. 20109 spis doručen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne 21. 3. 2019 rozhodnuto o určení soudce k projednání věci z důvodu podjatosti soudce. Dne 19. 6. 2019 nařízeno jednání odvolacího soudu na 9. 9. 2019, dne 21. 6. 2019 doručena žádost zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu kolize jednání. Jednání zrušeno a nařízeno na 23. 9. 2019. Dne 23. 9. 2019 konáno jednání u odvolacího soudu, na němž byl vyhlášen rozsudek, č. j. 30 Co 66/2019-1182, kterým byl rozsudek okresního soudu co do výroku I a III potvrzen, výrok o nákladech řízení byl zrušen. Rozsudek z 23. 9. 2019, č.j. 30 Co 66/2019-1182 doručen okresnímu soudu dne 14. 10. 2019, právní moci nabyl dne 17. 10. 2019. Dne 12. 12. 2019 doručeno dovolání žalobce. Usnesením z 13. 1. 2019 žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 23. 12. 2019 složen soudní poplatek. Předkládací zprávou ze dne 3. 1. 2020 doručen spis s dovoláním dne 9. 1. 2020 Nejvyššímu soudu. Dne 13. 1. 2020 doručeno vyjádření žalovaných. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 26 Cdo 51/2020-1214, dovolání odmítnuto. Spis vrácen Okresnímu soudu v Liberci dne 14. 4. 2020. Právní moci nabylo usnesení o odmítnutí dovolání dne 5. 5. 2020. Dne 7. 5. 2020 vyhotoven platební poukaz k proplacení znalečného. Dne 17. 6. 2020 zaslán přípis zástupci žalovaného k upřesnění nákladů řízení. Dne 10. 8. 2020 vydáno usnesení č. j. 16 C 453/2007-1235 o nákladech řízení, kterým soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení žalovaným. Dne 27. 8. 2020 podáno žalobcem odvolání do usnesení o nákladech řízení, usnesením ze dne 14. 12. 2020 žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 23. 12. 2020 odvolání odůvodněno. Předkládací zprávou ze dne 13. 1. 2021 spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem, spis doručen dne 14. 1. 2021. Usnesením z 25. 5. 2021 rozhodnuto odvolacím soudem pod č. j. 30 Co 10/2021-1264 tak, že se usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení potvrzuje. Spis vrácen 3. 6. 2021. Usnesení bylo dne 4. 6. 2021 rozesláno účastníkům a dne 14. 6. 2021 nabylo právní moci.

8. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 23 Cm 122/96 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 12. 4. 1996 byla podána žaloba na určení právního stavu a neplatnosti právního úkonu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kdy navrhovatelem bylo [údaje o navrhovateli] [anonymizována tři slova] a odpůrce [údaje o odpůrcích]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [obec]. Předmětem žaloby je určení, že [žalobce] [anonymizována dvě slova] dle ustanovení § 29 zákona č. 72/1994 Sb. nevzniklo a nedošlo k přechodu členství dosavadních členů družstva a současně nedošlo k přechodu vlastnictví k budovám a garážím zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu v [obec]. Dne 10. 9. 1997 byl doručen přípis Okresního soudu v Jablonci nad Nisou k zaslání fotokopie žaloby k jejich sp. zn. 5 C 204/97, žaloba doručena krajskému soudu dne 3. 10. 1997. Usnesením ze dne 3. 10. 1997 byla vyzvána žalobkyně k odstranění vad žaloby a dále usnesením z téhož dne zaslána výzva k úhradě doplatku na soudním poplatku ve výši 14 000 Kč, usnesení doručena žalobkyni dne 29. 10. 1997. Dne 4. 11. 1997 byl doplacen soudní poplatek navrhovatelkou. Dne 12. 8. 1998 doručena žádost OS v Jablonci nad Nisou ohledně stavu řízení, dne 15. 9. 1998 krajským soudem sděleno, že řízení dosud nebylo pravomocně skončeno, na to následuje opět žádost o stavu řízení doručena soudu dne 30. 3. 1999 a dne 7. 4. 1999 krajským soudem sděleno, že řízení nebylo dosud pravomocně skončeno. Dne 6. 5. 1999 opětovně doručeno usnesení s výzvou k odstranění vad žaloby navrhovatelce na základě referátu ze dne 22. 4. 1999. Dne 21. 5. 1999 bylo doručeno soudu doplnění žaloby s opravou petitu žaloby. Dne 22. 10. 1999 doručena žádost OS v Jablonci nad Nisou ohledně stavu řízení, dne 26. 10. 1999 referát ke sdělení, že řízení dosud není pravomocně skončeno. Usnesením pod č.j. 23 Cm 122/96-40 ze dne 10. 5. 2000 bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem zastaveno řízení proti žalovanému 2., usnesení doručeno žalobkyni i žalovaným 1. a 2. Žalobce podal dne 14. 6. 2000 proti usnesení odvolání, které bylo dne 23. 6. 2000 doručeno Vrchnímu soudu v Praze. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2000 bylo usnesení krajského soudu potvrzeno, spis byl dne 29. 8. 2000 vrácen krajskému soudu, dne 27. 9. 2000 bylo rozhodnutí doručeno žalované č. 1 i s žalobou a dne 29. 9. 2000 doručeno žalované č. 2 a dne 29. 9. 2000 nabylo usnesení o zastavení řízení proti žalované č. 2 právní moci. Následuje dne 4. 12. 2000 žádost Okresního soud v Jablonci n. Nisou ohledně stavu řízení a žádost žalované z téhož dne o nařízení jednání. Dne 6. 12. 2000 zasláno sdělení stavu řízení OS a dne 8. 1. 2001 nařízeno jednání na 22. 2. 2001, předvolání odesláno účastníkům a současně odeslána výzva žalované k vyjádření k žalobě. Dne 24. 1. 2001 bylo krajskému soudu doručeno vyjádření žalované s důkazy. Dne 29. 1. 2001 vyjádření odesláno žalobci, doručeno dne 30. 1. 2001. Dne 20. 2. 2001 bylo krajskému soudu doručeno vyjádření žalobce s důkazy. Dne 22. 2. 2001 konáno jednání za přítomnosti žalobce i žalovaného, závěrem vyhlášen rozsudek, v němž je konstatováno, že [údaje o účastnícíchc] [anonymizována tři slova] družstvo vzniklé vyčleněním z družstva [ulice] [název] [anonymizována dvě slova] a ve zbývajícím výroku II. žaloba zamítnuta. Rozsudek vypraven 5. 3. 2001, žalované doručen dne 6. 3. 2001, žalobci dne 8. 3. 2001 a právní moci nabyl dne 24. 3. 2001.

9. Ze spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 13. 5. 2009 dle úmrtního listu ze dne [datum], vystaveného [stát. instituce], zemřel [jméno] [celé jméno žalobce]. Usnesením ze dne 25. 5. 2009 bylo u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou zahájeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení o dědictví po zemřelém ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a k provedení úkonů v řízení o dědictví byla pověřena jako soudní komisařka notářka Mgr. [jméno] [příjmení]. Následují ve spisu založené dokumenty: protokol o předběžném šetření ze dne 17. 6. 2009, kdy se k jednání dostavila pozůstalá manželka [celé jméno žalobkyně], žádost o provedení výpisu Katastrálnímu úřadu pro Liberecký kraj ze dne 17. 9. 2009, žádost ke sdělení stavu účtů a jiných produktů na [právnická osoba], [banka], a.s, [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [právnická osoba] a [právnická osoba], vše ze dne 17. 6. 2009. Na to doložen dne 29. 6. 2009 výpis ze Střediska cenných papírů, dne 30. 6. 2009 výpis z katastru nemovitostí a následují výpisy ze dne 30. 6. 2009 z [banka] [anonymizována dvě slova], dne 2. 7. 2009 z [banka], dne 3. 7. 2009 z [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a dne 8. 7. 2009 z [banka] [anonymizováno]. Dne 14. 7. 2009 zaslala soudní komisařka výpisy z listu vlastnictví k vypracování znaleckého posudku znalecké kanceláři k určení obvyklé ceny majetku do jednoho měsíce. Dne 14. 7. 2009 byl doručen výpis o stavu fondů [jméno] [celé jméno žalobce] a dne 21. 7. 2009 doručen výpis [obec] [banka]. Dne 3. 8. 2009 konáno jednání u notáře za přítomnosti pozůstalých, a to manželky [celé jméno žalobkyně], dcery [celé jméno žalobkyně] a syna [celé jméno žalobce], kteří se vyjádřili, že dědictví neodmítají. Následuje dokument s odhadem ceny nemovitostí ze dne 24. 7. 2009. Dne 3. 8. 2009 odesláno sdělení notářky ohledně právních nástupců po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] adresované JUDr. [jméno] [příjmení], notářce pověřené řízením o dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení], jejímž byl [jméno] [celé jméno žalobce] synovcem a dle závěti zůstavitelky byl povolán dědit. Dne 10. 8. 2009 soudní komisařkou odeslána žádost Okresnímu soudu v Liberci soudu ke sdělení stavu řízení 5 C 204/97. Dne 14. 8. 2009 doručen výpis z účtu [právnická osoba] Dne 2. 9. 2009 doručeno soudní komisařce sdělení Okresního soudu v Liberci o probíhajícím řízení pod sp. zn. 16 C 453/2007 ve věci [žalobce] [anonymizována dvě slova] a Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] s tím, že řízení dosud nebylo skončeno. Dne 6. 10. 2009 přípis soudní komisařky s žádostí o sdělení stavu řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] [spisová značka], na to následuje sdělení, že jednání je nařízeno na 14. 10. 2009. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 10. 2009 bylo rozhodnuto ve věci dědictví po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], schválením dědické dohody, z níž nabyl práva a povinnosti také Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a práva a povinnosti přecházejí na jeho právní nástupce. Dne 16. 10. 2009 informovala soudní komisařka [právnická osoba], o nabytí práv a povinností ve výši po zemřelé [jméno] [příjmení] a požádala o sdělení výše zůstatku na účtu. Dne 11. 11. 2009 došlo sdělení od [banka] ohledně výše zůstatku na účtu. Referátem ze dne 12. 11. 2009 nařízeno jednání na 4. 12. 2009 u soudní komisařky. Dne 4. 12. 2009 konáno dle protokolu jednání za přítomnosti [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce], kde byla uzavřená dědická dohoda a závěrem vydáno usnesení, že projednání dědictví bude skončeno vydáním konečného usnesení ve věci bez účasti účastníků. Dne 9. 12. 2009 vydáno usnesení pod sp. zn. [číslo jednací], v němž byla určena obvyklá cena majetku na 4 995 941,02 Kč a dále schválena dědická dohoda. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 12. 2009. Dne 21. 12. 2009 soudní komisařka sdělila prostřednictvím přípisů nabytí práv a povinností [právnická osoba], [banka], a.s, [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], [právnická osoba] a Katastrálnímu úřadu pro Liberecký kraj. Dne 21. 7. 2010 doručena Okresnímu soudem v Jablonci nad Nisou žádost Okresního soudu v Liberci o zaslání konečného rozhodnutí s urgencí žádosti ze dne 6. 5. 2010. Dne 28. 7. 2010 odesláno rozhodnutí s doložkou PM s tím, že žádost ze dne 6. 5. 2010 nebyla doručena.

10. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnili dne 26. 3. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

20. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

21. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

22. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobcům od 14. 5. 1997, kdy jim byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobcům způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděli-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděli, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení ve vztahu k žalobcům trvalo do 14. 6. 2021, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 24 let a 1 měsíc. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobcům vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobci se na délce řízení nepodíleli, v postupu orgánů moci byly shledány opakované několika měsíční průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, kteří však sdíleli újmu s dalšími osobami. Soud shledal v řízení průtah v období od 19. 4. 2004 do 20. 10. 2004, od 17. 12. 2004 do 5. 6. 2006, 28. 8. 2006 do 26. 3. 2007, od 26. 3. 2007 do 22. 8. 2007, od 15. 11. 2011 do 17. 7. 2012, a od 20. 5. 2013 do 18. 11. 2013. Značné průtahy pak soud shledal v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 23 Cm 122/96, do jehož pravomocného skončení bylo napadené řízení přerušeno, konkrétně v období od [datum] do 3. 10. 1997, od 4. 11. 1997 do 6. 5. 1999, od 21. 5. 1999 do 10. 5. 2000 a konečně v období od 29. 9. 2000 do 8. 1. 2001. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti, zejména se zřetelem na skutečnost, že k průtahům docházelo i v době, kdy se již jednalo o řízení podléhající kontrole spisům starších řad a soud by měl k němu přistupovat se zvýšenou pečlivostí a na nekoncentrovaný přístup okresního soudu, jenž k doplnění skutkových tvrzení žalobce vyzýval i po 20-ti letech trvání sporu a s přihlédnutím na extrémní dobu posuzovaného řízení, která činí přes 24 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobcům, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

23. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

24. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 24 let a 1 měsíc, soud přiznal žalobcům základní částku ve výši 461 667 Kč, když vycházel z částky 20 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 20 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 20 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat a je již extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud např. již v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

25. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově (- minus 10 %) i hmotně právně (- minus 15 %) složitější. Jednalo se o žalobu o zaplacení úhrad družstevního bytu, kde nejprve soud musel řešit aktivní legitimace žalobce, kdy řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení na určení právního stavu a neplatnosti právního úkonu u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Dále byla dána složitost věci tím, že žalobce v průběhu řízení měnil svá žalobní tvrzení, kdy jednak žalobu rozšiřoval, jednak ji po revizi bral částečně zpět. V napadeném řízení bylo prováděno znalecké zkoumání, dokonce byl ustanoven revizní znalec, byly prováděny výslechy znalců, bylo zadáno doplnění znaleckého posudku. Dále v řízení bylo prováděno rozsáhlejší dokazování, zejména jde-li o listinné důkazy. Soud má za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní (– minus 15 %). Účastníci podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, z obou stran doručovaná těsně před jednáním, což nepochybně ztěžovalo soudu i účastníkům přípravu na jednání, dále se soud musel především zabývat vznesenými námitkami žalobkyně, a to nejen vůči konkrétním osobám, ale opakovaně stran, jak celého okresního, tak krajského soudu. Soud musel rozhodovat o přerušení řízení, opakovaně o ustanovení a odměně znalce, o částečném zpětvzetí žaloby, o rozšíření žaloby, o procesním nástupnictví, několikrát musel žalobce vyzývat k odstranění vad žaloby.

26. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval a odvolací soud rozhodoval dvakrát ve věci samé a Nejvyšší soud jedenkrát, což s ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou, tudíž nepřistoupil k snížení ani k zvýšení základní výše zadostiučinění.

27. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že ani jeden z žalobců se na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, když v průběhu celého řízení žádali toliko jedenkrát o odročení jednání (21. 6. 2019) a jedenkrát o prodloužení lhůty k podání vyjádření (15. 3. 2002), proto se uvedené kritérium v zadostiučinění nepromítlo.

28. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud shledal v řízení průtah v období od 19. 4. 2004, kdy bylo doručeno vyjádření žalovaných ke znaleckému posudku do 20. 10. 2004, kdy byl spis předložen s oznámením o podjatosti soudkyně, od 17. 12. 2004, kdy bylo krajským soudem rozhodnuto o vyloučení některých soudců do 5. 6. 2006, kdy bylo na základě referátu soudu nařízeno jednání na 23. 8. 2006, 28. 8. 2006, kdy byl spis předložen k rozhodnutí o námitce podjatosti krajskému soudu do 26. 3. 2007, od 26. 3. 2007, kdy byl spis předložen k rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchnímu soudu v Praze do 22. 8. 2007, kdy bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto usnesením, od 15. 11. 2011, kdy bylo doručeno účastníkům usnesení o procesním nástupnictví do 17. 7. 2012, kdy bylo nařízeno jednání na 1. 10. 2012 a od 20. 5. 2013, kdy byly doručeny otázky žalobce na znalce do 18. 11. 2013, kdy soud usnesením rozhodl o ustanovení revizního znalce. Značné průtahy pak soud shledal v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 23 Cm 122/96, do jehož pravomocného skončení bylo napadené řízení přerušeno, konkrétně v období od 12. 4. 1996, kdy byla podána žaloba (s ohledem na skutečnost, že počátek posuzované řízení je dán 14. 5. 1997 soud bere do úvahu jen dobu po 14. 5. 1197) do 3. 10. 1997, kdy byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žaloby, od 4. 11. 1997, kdy byl zaplacen doplatek soudního poplatku do 6. 5. 1999, kdy bylo žalobkyni zasláno další usnesení k odstranění vad žaloby, od 21. 5. 1999, kdy bylo osudu doručeno opravené znění žaloby do 10. 5. 2000, kdy bylo vydáno usnesení o zastavení řízení vůči žalovanému č. 2 a konečně v období od 29. 9. 2000, kdy citované usnesení nabylo právní moci do 8. 1. 2001, kdy bylo nařízeno jednání na 22. 2. 2001. S ohledem na četná období nečinnosti, zejména se zřetelem na skutečnost, že k průtahům docházelo i v době, kdy se již jednalo o řízení podléhající kontrole spisům starších řad a soud by měl k němu přistupovat se zvýšenou pečlivostí, na toto však rezignoval a s přihlédnutím na nekoncentrovaný přístup okresního soudu, jenž k doplnění skutkových tvrzení žalobce vyzýval i po 20-ti letech trvání sporu, tzn. okresní soud byl k důkazním návrhům účastníků značně velkorysý a vyčkával, až účastníci své důkazní prostředky vyčerpají, což za hospodárné rozhodně označit nelze, zejména pak v situaci, kdy k doplnění skutkových tvrzení byl žalobce vyzýván i poté, co již ve věci proběhlo znalecké zkoumání, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 20 %.

29. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku z 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku z 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení byl spor o zaplacení peněžité částky z titulu nezaplacených úhrad za užívání družstevního bytu nejprve ve výši 32 596 Kč, po rozšíření žaloby o 146 725 Kč. Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění, a to i přes námitku žalobců, že se jako předběžná otázka řešila otázka členství žalobců v bytovém družstvě. Předně uvést, že uvedené řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem (bod 8. rozsudku) nepatří mezi shora uvedená řízení, jež ze své podstaty mají pro poškozené vyšší význam, a nadto jmenované řízení bylo pravomocně skončeno již na počátku roku 2001, tedy stran nejistoty ohledně bytové otázky skončila nejistota žalobců již v roce 2001. Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky, kteří byli k úhradě žalované částky vázáni společně a nerozdílně, sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě žalovaní jakožto zdejší žalobci vznikající újmu pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko) a v případě zdejších žalobců i rozprostření nákladů řízení, když všichni byli zastoupeni jedním právním zástupcem. Dále soud zohlednil, že stran merita věci bylo pravomocně rozhodnuto k 17. 10. 2019 a déle bylo již rozhodováno jen o nákladech řízení. Soud tedy základní částku se zřetelem na uvedené okolnosti ponížil o 20 %. Uvedené platí, jak pro dobu, kdy byl řízení ještě účasten právní předchůdce žalobců, jenž byl v posuzovaném řízení v postavení žalovaného spolu se svojí manželkou, s níž sdílel jak nemajetkovou újmu, tak náklady řízení a i pro období po jeho smrti, kdy žalovaní – děti právního předchůdce – žalobkyně a) a žalobce b) sdíleli nemajetkovou újmu s žalobkyní c), stejně jako finanční náklady právního zastoupení.

30. Soud dále vyšel ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, které se týká plurality dědiců původního žalobce. Z těchto se podává, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka, je na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem procesních nástupců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska (procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky). Tento postup je na místě pouze v případě, ve kterém procesní nástupci i za života zůstavitele projevovali o zůstavitelovy záležitosti zájem; pokud by o zůstavitelovy záležitosti za jeho života zájem neměli, pak by jim za část řízení, které se účastnil zůstavitel, zadostiučinění nenáleželo vůbec, nebo ve výrazně menším rozsahu.

31. Ve zdejším případě žalobkyně a) a žalobce b) jsou právními nástupci původního žalovaného [jméno] [celé jméno žalobce]. Z napadeného řízení vyplývá, že okresní soud rozhodl nejprve usnesením z 10. 8. 2010, že v řízení namísto [jméno] [celé jméno žalobce] bude pokračováno s jeho potomky, zdejší žalobkyní a) a žalobcem b). Spolu s tímto usnesením jim byla zaslána žaloba k vyjádření. Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně c) odvolání, ve kterém namítala, že se jedná o žalobu o zaplacení dlužné částky, k jejíž úhradě byl povinen původní žalovaný [jméno] [celé jméno žalobce], a to společně a nerozdílně s žalobkyní c). Teprve v případě nedobytnosti pohledávky, jež by byla případně přisouzena, by přicházela odpovědnost dědiců – žalobkyně a) a žalobce b). Uvedené ve svých vyjádřeních k žalobě namítali i žalobkyně a) a žalobce b) a navíc uvedli, že„ …já sama/sám o důvodech sporu nic nevím, žádnými doklady nedisponuji…“ a připojili se ke stanovisku žalobkyně c) vyjádřeném v odvolání proti usnesení o procesním nástupnictví (14. 10. 2010). S ohledem na výše uvedené soud dospěl k jednoznačnému závěru, že za dobu řízení, jíž se sám účastnil původní žalovaný [jméno] [celé jméno žalobce], žalobkyni a) ani žalobci b) ničeho nenáleží. Z citovaných vyjádření k žalobě jednoznačně vyplývá, že žalobkyně a) ani žalobce b) o sporu ničeho nevěděli, nezajímaly se o něj a proti svému vstupu do řízení se bránili, a to za součinnosti žalobkyně c). Pokud jde o stanovení základní částky odškodnění za část řízení, v níž již figurovali jako účastníci na straně žalovaných, tj. od 15. 11. 2011, kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu, jež potvrdilo usnesení okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobkyně a) a žalobce b), pak soud vychází z délky řízení 9 let a 6 měsíců, za něž by jak žalobkyni a), tak žalobci b) náleželo na základě výše uvedeného zadostiučinění ve výši 114 000 Kč (základ vypočtený ze základní částky 20 000 Kč/rok, snížený o 40 %), tj. částka nižší, než která jim byla poskytnuta žalovanou již v rámci předběžného projednání nároku, proto soud žalobu ve vztahu k žalobkyni a) a žalobci b) jako nedůvodnou zamítl.

32. V případě žalobkyně c), která byla účastna celého řízení po dobu 24 let a 1 měsíce soud vycházel ze základu vypočteného ze základní částky 20 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky a tuto snížil o 40 %. Celková částka, která náleží žalobkyni c) jako přiměřené zadostiučinění proto činí 277 000 Kč. Nicméně pro částečné plnění žalované po podání žaloby ve výši 225 000 Kč, soud uložil žalované k zaplacení toliko částku ve výši 52 000 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

33. Pro citované závěry soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou (výrok II.-IV.) rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobci byli úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobců jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečném zpětvzetí ze 4. 1. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Odměna advokáta pro každého z žalobců dohromady činí 10 200 Kč, jíž soud v souladu s ust. § 12 odst. 4 a. t. snížil o 20 %, tudíž činí 8 160 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatek náklady každého z žalobců činí 10 160 Kč.

35. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení