47 C 183/2024 - 32

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta]. sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 462 431,27 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 301 987 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku z titulu jistiny úvěru.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 22 092 Kč z titulu jistiny úvěru, smluvních poplatků ve výši 5 288 Kč, smluvní pokuty ve výši 133 064,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 070 Kč, úroku ve výši 9,59 % ročně z částky 324 079 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 329 367 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 4 624 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 7. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit jistinu ve výši 324 079 Kč, poplatky ve výši 5 288 Kč, smluvní pokuty ve výši 133 064,27 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 15 070 Kč, smluvní úrok 9,59 % ročně z částky 324 079 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení 15 % ročně částky 329 367 Kč za dobu ode dne [datum] do zaplacení; to vše z titulu smlouvy ze dne [datum] o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota]. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil tento rozsudek. Z písemných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Mezi společností [Anonymizováno] s.r.o., IČ: [IČO] (dále jako „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané „SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU [Anonymizováno] č. [hodnota]“. Dle ujednání je nedílnou součástí smlouvy také Sazebník (důkaz: smlouva).

4. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] jakožto jistinu úvěru peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (důkaz: výpis z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] ohledně odepsání částky 350 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného, tj. č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]).

5. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit i úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru ve výši 9,59 % ročně. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce měsíční poplatek ve výši 448 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků za pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 6 859 Kč (důkaz: smlouva).

6. Před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet v následujícím smyslu.

7. Pro posouzení výše svých příjmů žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce přehled výplatních pásek od zaměstnavatele za září a říjen 2021, potvrzení o příjmech od zaměstnavatele ze dne [datum] a výpis z bankovního účtu za říjen 2021 (důkaz tímto potvrzením a výpisem z účtu).

8. Žalovaný uvedl do smlouvy o úvěru, že má čistý příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně (důkaz: smlouva). Právní předchůdce žalobce vyšel z průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 29 697 Kč (viz tvrzení žalobce v podání z [datum] – č. l. 15 verte). Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán u [právnická osoba]. od 8. 9. 20214 na dobu neurčitou s průměrným měsíčním čistým příjmem za poslední 3měsíce ve výši 31 143 Kč (důkaz: Potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne [datum] a výplatní páska za měsíc září a říjen 2021)

9. Žalovaný uvedl, že výdaje žalovaného celkem činily 13 000 Kč a že zahrnovaly mj. i splátky půjčky a výživné a že dále právní předchůdce žalobce kalkuloval i se životním minimem ve výši 3 860 Kč stanoveným zákonem č. 110/2006 Sb. (viz tvrzení žalobce v podání z [datum] – č. l. 15 verte).

10. Ze smlouvy o úvěru ale plyne, že žalovaný uvedl, že má splátky úvěru, leasingů a půjček v celkové výši 13 000 Kč jakožto měsíční výdaj a na nájemním nic nehradí, žije u rodičů, je svobodný a nemá dítě (důkaz smlouvou). Ve skutečnosti tak žalovaný neuvedl do smlouvy, že má celkové výdaje 13 000 Kč, ale uvedl tam, že jen měsíční výdaje na splátky činí 13 000 Kč, aniž by do smlouvy uvedl právnímu předchůdci žalobce, jaké výše dosahují jeho další výdaje na živobytí.

11. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy též předložil výpis z účtu vedený na jméno žalovaného u [právnická osoba] pod č. [č. účtu] za měsíc říjen 2021. Počáteční zůstatek činil 810 Kč a konečný zůstatek byl 5 813 Kč. Příchozí úhrada byla dne 14. 10. 2021 ve výši 30 768 Kč mzda od zaměstnavatele, dne 5. 10. 2021 částka 13 907 Kč od [právnická osoba], dne [datum] částka 25 000 Kč od [jméno FO], dne [datum] částka 35 000 Kč od [právnická osoba]. Z výpisu z účtu též plyne inkaso úvěru ze dne [datum] ve výši 432 Kč a ze dne [datum] ve výši 5 471 Kč.

12. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více jak dvou splátek, resp. s jednou splátkou po dobu více jak tři měsíce, došlo v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění úvěru ke dni 1. 2. 2023, o čemž právní předchůdce žalobce žalovaného písemně informoval a vyzval ho k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných poplatků. Odstoupení od smlouvy o úvěru bylo ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému odesláno dne 3. 2. 2023 (důkaz: dopis ze dne 1. 2. 2023; Poštovní podací arch ze dne 3. 2. 2023 pořadové č. [hodnota]).

13. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od [datum], žalobce i nadále uplatňuje úroky 9,59 % ročně z dlužné jistiny 324 079 Kč, a to až do jejího zaplacení. V důsledku porušení povinnosti řádně splácet úvěr byl žalovaný povinen v souladu se smlouvou a Sazebníkem platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

14. Žalovaný uhradil jen částku 48 013 Kč (důkaz: výpis bilance plateb ke smlouvě).

15. Žalobní pohledávka byla ze strany [právnická osoba]. (dříve s.r.o.), IČ: [IČO], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci jako novému věřiteli (důkaz smlouvou o postoupení pohledávek), což právní předchůdce žalobce (tj. postupitel) žalovanému oznámil (ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z.) dopisem ze dne [datum] (důkaz tímto dopisem a poštovním podacím lístek).

16. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] (důkaz touto výzvou s poštovním podacím lístkem). Právní posouzení 17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v jen v určité části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků na jistině.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), ve spojení s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, se splatností do [datum], s úrokem ve výši 21,39 % ročně.

19. Soud nejprve posuzoval (dle § 87 zákona), zda věřitel v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

20. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek; též je chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

22. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]).

23. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z [datum] č. j. [spisová značka]] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do [datum] (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

24. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. [spisová značka], „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“.

25. Příjmy a výdaje jsou „jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

26. Ze zákona (§ 86 odst. 1 a 2) i shora demonstrativně citované judikatury (přitom všech vrcholných soudních orgánů, tj. Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu) plynou zejména následující právní závěry: A) při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr (v pozici spotřebitele) není dostačující vycházet jen z tvrzení žadatele o úvěr, ale je třeba tato tvrzení ze strany poskytovatele úvěru ověřit, B) nestačí příjmy a výdaje žadatele o úvěr stanovit (např.) jen na ekonomickém modelu poskytovatele o úvěr, na informacích o životním a existenčním minimu a na průměrných příjmech a výdajích obyvatelstva apod. bez zjištění a ověření konkrétních informací o konkrétním žadateli.

27. Věřitel v řešené věci těmto požadavkům na zkoumání úvěruschopnosti nedostál. Smlouva je tak absolutně neplatná dle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a dle § 588 o. z.

28. Právní předchůdce žalobce sice ověřil příjem žalovaného jakožto zaměstnance (viz Potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne [datum] a výplatní pásky), nicméně neověřil výdaje žalovaného.

29. Například žalovaný uvedl do smlouvy, že bydlí u rodičů a nic za bydlení nehradí, ale věřitel neověřil, zda je pravdou, že žalovaný bydlí u rodičů a nic jim za bydlení nehradí.

30. Nejen že právní předchůdce žalobce neověřil výdaje žalovaného, ale ani (kromě výdajů na splátky úvěru, resp. zápůjček ve výši 13 000 Kč) nevedl žalovaného k vyjevení výdajů alespoň v rovině tvrzení. Totiž kolonka ve smlouvě o úvěru zahrnuje jen výdaje na nájemné, výživné a splátky úvěrů, leasingů a půjček; tedy chybí kolonka pro údaj o všech výdajích žalovaného.

31. Navíc žalovaný v dotazníku uvedl, že má měsíční splátky z titulu úvěrů, leasingů a půjček ve výši 13 000 Kč, což je značná výše; už tento fakt objektivně musel vést věřitele k rozumným pochybnostem o schopnosti žalovaného další úvěr řádně a včas splácet (efekt tzv. vytloukání klínu klínem, kdy zadlužený spotřebitel nemá dostatečné příjmy na úhradu svého živobytí a závazků, a proto si znovu a znovu bere další a další úvěry či zápůjčky).

32. Navíc právní předchůdce žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného za říjen 2021. Z tohoto výpisu účtu plyne, že žalovaný obdržel dne [datum] částku 13 907 Kč a dne [datum] částku 35 000 Kč od [právnická osoba], což jsou zjevně (s ohledem na subjekt poskytovatele částky) spotřebitelské úvěry. Dále ve výpise z účtu je obsaženo „inkaso úvěru“ ze dne [datum] ve výši 432 Kč a 5 471 Kč (patrně dluh [právnická osoba].) Žalovaný tak zjevně s penězi nevycházel.

33. Na účet žalovaného sice v říjnu 2021 přišla částka 104 675 Kč, ale zároveň byla odepsána částka vyšší, tj. 105 672 Kč, a žalovaný měl poslední den v říjnu 2021 na účtu jen částku 5 813 Kč. K tomu je třeba přičíst, že došlé příjmy na účet pocházely ze dvou úvěrů a v jednom případě šlo o částku 25 000 Kč od [jméno FO], tedy osoby se stejným příjmením jako žalovaný, pročež ani v tomto případě se zjevně nejednalo o příjem reálně pravidelný v budoucnu (např. obdoba se mzdou).

34. Smlouva je pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce absolutně neplatná dle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona ve spojení s § 588 o. z. Proto nelze žalobci přiznat právo na smluvní instituty, jako jsou smluvní poplatky či smluvní úrok. Žalobce má jen právo na vrácení poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona. Ve zbytku soud musel žalobu zamítnout.

35. Žalovaný zaplatil věřiteli celkem částku 48 013 Kč, a proto zbývá částka 301 987 Kč (350 000 mínus 48 013) k zaplacení na jistině úvěru a v této části je žaloba důvodná (výrok I.) Žalobce požaduje zaplatit na jistině úvěru částku 324 079 Kč, pročež je žaloba nedůvodná v části jistiny úvěru ve výši 22 092 Kč, a též je nedůvodná ve všech ostatních nárocích majících smluvní základ (výrok II.) [tj. smluvní poplatky ve výši 5 288 Kč, smluvní pokuty ve výši 133 064,27 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 15 070 Kč a smluvní úrok ve výši 9,59 % ročně z částky 324 079 Kč od [datum] do zaplacení]. Úrok z prodlení 36. Rovněž je žaloba nedůvodná v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení (výrok II.). To již při aplikaci § 13 o. z. a názorů uvedených mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]: „15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první… představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). 16… stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… 17. … v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

37. Výklad § 87 odst. 1 věta poslední zákona, tj. „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“, přijatý v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], přitom odpovídá i ustálené judikatuře týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka - tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník i za účinnosti o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], bod 15.).

38. Tudíž ustanovení § 87 zákona představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Žalobce tak má nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona. Jestliže dohodou smluvních stran nebyla určena splatnost zbytku spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanoví soud tímto rozsudkem. Nárok věřitele na úroky z prodlení před vydáním rozsudku nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný spotřebitel dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona.

39. Žalovaný k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu ze dne [datum] ohledně jeho úvěruschopnosti (viz č. l. 21). Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).

40. K tomu soud uvádí, že obdobně (jako v nynějším rozsudku Městského soudu v Brně) je interpretován rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] i v následující navazující soudní praxi, veřejnosti dostupné např. na ASPI, www.beck-online.cz či https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti. Z praxe krajských soudů soud odkazuje např. na následující rozsudky : Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 18.), ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 17.), či ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 19.); Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 26.), ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 26.), ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] (bod 34.), či ze dne [datum] č. j. 18 Co 250/2024-126 (bod 11.); Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 12.), ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 10. a 11.), či ze dne [datum] č. j. 75 Co 188/2024-366 (bod 12. a 13.); Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] (bod 12. a 13.), ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 9.), či ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 11.) aj..

41. Přitom právní názory stran úroků z prodlení (a splatnosti a počátku prodlení) vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] byly akceptovány i v navazující praxi Nejvyššího soudu – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] (bod 55., 56. a 59.), publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2024 (Nejvyšší soud se ostatně neodchýlil od rozsudku sp. zn. [spisová značka] ani např. v usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). 42. „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Náklady řízení a soudní poplatek 43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl úspěch co do jistiny úvěru ve výši 301 987 Kč. Žalovaný měl následující úspěch: 1) 22 092 Kč z titulu jistiny úvěru, 2) smluvní poplatky ve výši 5 288 Kč, 3) smluvní pokuta ve výši 133 064,27 Kč, 4) kapitalizovaný úrok ve výši 15 070 Kč, 5) úrok ve výši 9,59 % ročně z částky 324 079 Kč od [datum] do [datum], tj. 56 716,30 Kč, 6) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 329 367 Kč od 2. 2. 2023 do 29. 11. 2024, tj. 90 159,13 Kč. Celkem tak úspěch žalovaného činí v tomto řízení částku 322 389,70 Kč. Proto je to žalovaný, kdo by měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému náklady řízení nevznikly, takže soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

44. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 18 498 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (kvůli tomu, že nároky žalobce bylo nutné podrobit bližšímu zkoumání). Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz, doměří soud poplatek podle položky 1. Zde jde o doplatek ve výši 4 624 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku činil 23 122 Kč [částka, z níž se vyměřuje soudní poplatek, činila 462 431,27 Kč (jistina úvěru + smluvní poplatky + smluvní pokuta)]. Proto soud výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek 4 624 Kč. Lhůta tří dnů k plnění vyplývá z § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

Poučení