47 C 199/2021-57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 110 642 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 102 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 1. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 7 975 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 137 333 Kč od 1. 5. 2015 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 102 607 Kč od 1. 5. 2015 do 29. 1. 2018, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 9. 2021 se žalobce po žalované domáhal zadostiučinění ve výši 110 642 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 23/2009. Žalobce v řízení vystupoval jako poškozený, když s manželkou uzavřeli se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru do výše 200 000 Kč za současného zřízení zástavního práva k jejich domu a pozemku v hodnotě 750 000 Kč, kdy RPSN činila 75,68 %. Následně žalobce s manželkou uhradili ve výsledku částku představující 713 % poskytnutého plnění a společnost tak získala oproti obvyklým obchodním podmínkám na úrok žalobce navíc částku 408 827 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, která reagovala stanoviskem č.j. MSP-2148/2017-ODSKODSK/9, v němž přiznala odškodnění manželce žalobce, nikoliv žalobci, když uvedla, že se žalobce řádně nepřipojil s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. Žalobce k tomuto uvádí, že se s manželkou s nárokem na náhradu škody do řízení připojili společně, neboť se jednalo o společný nárok obou manželů, náležící do SJM. K prokázání této skutečnosti žalobce poukazuje na komunikaci s orgány činnými v trestním řízení. Nadto žalobce uvádí, že byl a je účastníkem trestního řízení jako poškozený, ať už svůj nárok na náhradu škody uplatnil či nikoliv. Žalobce podal trestní oznámení společně s manželkou v roce 2008 a od té doby řízení trvá. Žalobce se na průtazích nepodílel, trestní řízení však ovlivňuje život žalobce a jeho manželky již 13 let, kdy vinou obžalovaného přišel žalobce o svou nemovitost, kde žili společně se širokou rodinou. Žalobce již ztratil důvěru v potrestání obžalovaného a také k tomu, že mu bude škoda nahrazena. Smyslem odškodnění je pro žalobce kompenzace stavu nejistoty, do níž byl vlivem nepřiměřeně dlouhého řízení uveden. Žalobce dále uvádí, že vzhledem k typu věci se nejedná o věc, jejíž složitost by ospravedlňovala takovou délku řízení. Pro žalobce bylo nepříjemné, i vzhledem k jeho věku, že s manželkou přišli o střechu nad hlavou a byli nuceni s manželkou snášet tyto nepříznivé životní podmínky. Vzhledem ke svému věku vnímal žalobce svou situaci intenzivněji a k tomu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Žalobce závěrem uvádí, že se domnívá, že mu náleží odškodnění ve stejné výši, jakou obdržela jeho manželka, a to zejména s odkazem na odůvodnění výše odškodnění žalovanou, která uvedla, že manželka sdílela svoji újmu společně se žalobcem a tuto skutečnost při výpočtu částky započetla k její tíži.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 3. 11. 2021 uvedla, že u ní žalobce spolu s manželkou dne 29. 7. 2017 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 240 000 Kč (120 000 Kč pro každého) za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 23/2009. Žalovaná uplatněný nárok projednala a konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a manželce žalobce poskytla odškodnění ve výši 110 642 Kč. Žalovaná rekapitulovala průběh řízení a uvedla, že již v přípravném řízení, dne 13. 5. 2008, se žadatelka jako poškozená připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 480 973 Kč. Dne 5. 9. 2017 byl vyhlášen soudem I. stupně rozsudek, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby a poškození (z žadatelů pouze manželka žalobce, nynější žalobce tedy nikoli) byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek napadl státní zástupce ihned po vyhlášení odvoláním. Dne 30. 1. 2018 odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil. Zároveň nařídil, aby věc byla rozhodnuta jiným samosoudcem. Dne 19. 6. 2018 předložil soud I. stupně věc Vrchnímu soudu v Praze 4 k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Dne 14. 10. 2019 vyhlášen soudem I. stupně rozsudek, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby a poškození (z žadatelů pouze manželka žalobce, nynější žalobce tedy nikoli) byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek napadl státní zástupce ihned po vyhlášení odvoláním. Dne 2. 4. 2020 odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu pro jeho vady zrušil a věc vrátil. Dne 17. 6. 2020 byl vyhlášen soudem I. stupně rozsudek, kterým byl obžalovaný uznán vinným pokračujícím trestným činem lichvy podle § 253 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Poškození (z žadatelů pouze manželka žalobce, nynější žalobce tedy nikoli) byli s nárokem odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Státní zástupce i obžalovaný podali do tohoto rozsudku odvolání. Dne 1. 4. 2021 vyhlášen odvolacím soudem rozsudek, kterým se napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že se obžalovaný odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon se podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let. Zároveň bylo zamítnuto odvolání obžalovaného. Poškození (z žadatelů pouze manželka žalobce, nynější žalobce tedy nikoli) byli tímto rozsudkem s nárokem odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 4. 2021. Dne 30. 6. 2021 pak podal obžalovaný dovolání. Ke dni projednání žádosti nebylo řízení skončeno. Žalovaná uvedla, že při studiu soudního spisu bylo zjištěno, že se žalobce pravděpodobně nepřipojil k řízení s nárokem na náhradu škody, jelikož v rozsudcích nebyl se svým nárokem odkazován na občanskoprávní řízení, soud ho nevyslýchal jako svědka, nepředvolával k hlavním líčením ani mu nezasílal písemnosti. Skutečnost, že se žadatel řádně a včas nepřipojil k trestnímu řízení, dokazuje i to, že v rozsudku ze dne 17. 6. 2020 figuruje mezi vyjmenovanými poškozenými manželka žalobce, žalobce však nikoliv, proto žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 29. 7. 2017. [Obsah spisu]

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Předně uvést, že ze spisového materiálu bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce se svým nárokem k trestnímu řízení řádně připojil a několik prvních let byl předvolán k hlavním líčením spolu s manželkou, avšak poté, co věc byla přikázána jinému soudci, bylo v případě manželů (i jiných dalších poškozených), jejichž nárok na náhradu škodu spadal do SJM, postupováno tak, že byl předvoláván vždy toliko jeden z nich a v rozsudcích je uveden také pouze jeden z manželů, tedy dle zdejšího soudu se jednalo toliko administrativní opatření vedoucí k zjednodušení věci při obesílání poškozených.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 29. 7. 2017, což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 10. 7. 2008, kdy se svým nárok připojil jako poškozený k trestnímu řízení. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 1. 4. 2021, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 12 let a 8 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledán jeden průtah a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. S ohledem postup orgánů veřejné moci a s přihlédnutím k již delší době naříkaného řízení, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 12 let a 8 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 186 667 Kč, když vycházel z částky 16 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 333 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 16 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet z částky 16 000 Kč/rok.

20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i hmotněprávně složitější. Jednalo se o trestní řízení s několika desítkami poškozených, jež bylo nezbytné vyslechnout, ve věci bylo vedeno rozsáhlejší dokazování, a to jak výslechy svědků, tak listinnými důkazy, věc si vyžádala opakované znalecké zkoumání včetně výslechu znalců. Soud má za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní, neboť věc byla dvakrát předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcně nepříslušnosti a zejména pro přerušení řízení v období od 20. 3. 2014 do 26. 1. 2016, kdy bylo řízení přerušeno z důvodu návrhu soudu na zrušení ustanovení pro rozpor s ústavním pořádkem, který byl předložen Ústavnímu soudu. Poškození podávali opakovaně stížnosti, postupně se připojovali se svými nároky k trestnímu řízení. S ohledem na uvedené, soud snížil za složitost 20 % ze základní částky zadostiučinění.

21. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval pětkrát, stejně jako odvolací soud, Ústavní soud rozhodoval dvakrát, s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

22. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud shledal ve věci jeden průtah, a to v období od 14. 4. 2016, kdy přibral znalce do 30. 5. 2017, kdy byl znalecký posudek předložen. Jinak lze konstatovat, že postup orgánů veřejné moci byl plynulý, jednotlivé úkony na sebe navazovaly a byly činěny v přiměřených lhůtách.

24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobce nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění – nárok na náhradu škody. Nadto je třeba uvést, že institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. Společenství věřitelů nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010). V daném případě manželé jakožto poškození vznikající újmu pociťují společně a sdílejí nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související, proto soud snížil přiměřené zadostiučinění o 5 % z důvodu sdílené újmy.

25. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 16 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 45 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 102 667 Kč, proto soud žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (7 995 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

26. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 29. 9. 2020. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 5. 10. 2021. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení poté, co svým stanoviskem ze 4. 10. 2021 vyjádřila, že poskytnutí vyššího zadostiučinění neshledává důvodným, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení.

27. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 29. 7. 2017. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 30. 1. 2018. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 29. 7. 2017, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 29. 1. 2018, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 30. 1. 2018 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a replika žalobce z 13. 4. 2022. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

29. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení