47 C 209/2019-269

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobkyně] proti žalovanému: ; [jméno] [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobkyně] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující omluvu žalovaného na členské schůzi domu Společenství vlastníků [ulice a číslo], [obec] – a požadující doručení písemné omluvy žalobkyni a paní [jméno] [příjmení] – následujícího znění: „ Paní inženýrko [celé jméno žalobkyně], Omlouvám se vám za újmy, které vám dlouhodobě způsobuji, a to minimálně po dobu 15 let. Omlouvám se vám, že vás dlouhodobě sleduji a pomlouvám a křivě obviňuji, že ve společných prostorách domu něco skladujete /zejména pak v dílně/. Omlouvám se vám, že jsem vám naházel do sklepní kóje staré a špinavé zavařovací sklenice uložené u vašeho sklepa, protože jsem si myslel, že jsou vaše. Omlouvám se vám za nadávky do kurev, hajzlů a dalších vulgarit jako:„ Drž hubu“ nebo„ Naser si“ atd., kterými vás opakovaně častuji a to i před svědky. Omlouvám se vám za šikanu vaší osoby při vašem stěhování a při rekonstrukci vašeho bytu na přelomu roků 2016 a šikanu dělníků, kteří rekonstrukci bytu prováděli. Omlouvám se vám za křivé obvinění vašich dělníků při rekonstrukci vašeho bytu, že se vrtali v elektrorozvodné skříni [anonymizováno] z 5. patra instaloval internet/, za následné verbální napadení vaší osoby s nadávkami do kurev, ohrožování napřaženou pěstí a vyhrožování fyzickým násilím:„ Ty kurvo, Já ti takovó švihnu!“, a to 13. 12. 2016 za přítomnosti dvou svědků. Lhal jsem, že jste mě nazvala plesnivým, prašivým a smrad. Omlouvám se vám, že jsem vás 16. 4. 2018 verbálně napadl, když jste vycházela z dílny v suterénu domu kde oba bydlíme, s tím, že nemáte v dílně co dělat a tím jsem omezoval vaše občanská práva, a při následné rozepři jsem vás ohrožoval pěstí, nadával do kurev a vyhrožoval zmlácením, a to před dvěma svědky. Omlouvám se vám za diskriminaci vaší osoby coby zdravotně znevýhodněné opakovaným posíláním do„ blázince“. Omlouvám se vám, že jsem vás pomluvil u mé praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení], která vás nikdy neviděla a nezná vaši anamnézu, a která vám na základě mých pomluv písemně MÚ [obec] [ulice] a neoprávněně doporučila vaše psychiatrické vyšetření. Omlouvám se vám, že jsem vás křivě obvinil, že jste mě nařkla z krádeže ve společenské místnosti domu, kde oba bydlíme, a to 27. 4. 2019, a v tomto smyslu zmanipuloval Mgr. [jméno] [příjmení], předsedkyni SVJ a p. [jméno] [příjmení], které Vás posléze na základě má lži rovně takto bez důkazů obvinily. Omlouvám se vám, že jsem v červenci 2017, kdy jsem se neoprávněne pohyboval v 1. patře, kde bydlíte a pokusil jsem se odvézt výtahem zapomenutý batoh vaší dcery a lhal jsem vaší sousedce p. [příjmení], že jsem zvonil na všechny byty a lhal jsem, že byl batoh„ nějakých holek“ z vyššího patra. Omlouvám se vám, že jsem lhal, že jsem s vámi řešil popelnici u vašeho bytu a nástěnku v přízemí, neboť to byl p. [příjmení], který mi to pověděl, a já si tyto jeho aktivity přivlastnil. Omlouvám se vám, že jsem vás verbálně napadl dne 12. 3. 20, když jste vycházela zadním vchodem z domu se slovy:„ Ty kurvo, ty patříš do blázince! [příjmení] si!“. [příjmení] [jméno] [příjmení], omlouvám se vám za dlouhodobé a opakované sledování vaší osoby, a to když se pohybujete v chodbě v 6. patře, kde oba bydlíme, vycházím z bytu a sleduji vás také oknem. Omlouvám se vám, že jsem na podzim 2017 zazvonil u vašeho bytu a když jste otevřela dveře, napadl jsem vás pěstí se slovy:„ Co si kurva o sobě myslíte. Omlouvám se, že jsem vás urážel slovy„ držte hubu“ apod.“.

II. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky 120 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy.

III. Zamítá se žaloba požadující uložení povinnosti žalovanému zdržet se útoků, pomluv a obviňování žalobkyně, jejího sledování a pronásledování a pohybu kolem jejího bytu a urážek na cti -„ kurva“.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 33 275 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 1 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala žalobu z titulu ochrany osobnosti, a to zejména za urážky na cti, újmu na pověsti a za diskriminaci žalobkyně jako zdravotně znevýhodněné osoby (že žalovaný žalobkyni posílal do blázince). Domáhala se zdržovacího nároku (ve smyslu výroku III. rozsudku), náhrady nemajetkové újmy ve formě omluvy (dle výroku I.) a náhrady nemajetkové újmy v penězích 120 000 Kč (výrok II.). Tvrzení žalobkyně budou specifikovány níže. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména pro nepravdivost žalobních tvrzení.

2. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Mezi účastníky, kteří bydlí ve stejném domě, minimálně donedávna (do ledna 2021, kdy žalovaný přestal dělat údržbářem) byly velmi konfliktní vztahy, které musela opakovaně řešit i policie a úřad městské části [obec] - [ulice] jako přestupkový orgán.

4. Dne 16. 4. 2018 žalobkyně zavolala policii s tím, že byla verbálně napadena žalovaným (důkaz dvěma úředními záznamy z 16. 4. 2018 [číslo jednací]).

5. Žalobkyně se 1. 6. 2018 u Společenství vlastníků [ulice a číslo], [obec] (dále i jako„ Společenství“) domáhala okamžitého ukončení pracovního poměru žalovaného jakožto údržbáře pracujícího pro Společenství (důkaz dopisem žalobkyně z 1. 6. 2018).

6. Žalovaný při podání vysvětlení 22. 6. 2018 na policii uvedl, že uznává svoji vinu ve smyslu, že žalobkyni vulgárně oslovuje, ale činí to z obrany, protože jej žalobkyně napadá„ ty starej dědku plešatej, prašivej“ (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení žalovaného z 22. 6. 2018).

7. Žalovaný 25. 6. 2018 podal vysvětlení na policii, kde uvedl, že se jako údržbář pohybuje po celém domě a žalobkyně ho za to osočuje a že 16. 4. 2018 se s žalobkyní vzájemně verbálně napadali (důkaz úřední záznamem o podání vysvětlení žalovaného z 25. 6. 2018). Na policii 22. 6. 2018 žalovaný při vysvětlení uvedl m. j., že řeší s žalobkyní neustále problémy (důkaz: úřední záznam o podání vysvětlení z 22. 6. 2018 [číslo jednací] 2018 [číslo]).

8. Policie se 10. 5. 2018 spojila s [jméno] [příjmení], který uvedl, že 16. 4. 2018 byl svědkem slovní rozepře mezi účastníky, vše bylo pouze v úrovni slovního napadání, přičemž slovní rozepři blíže nespecifikoval (důkaz: úřední záznam policie z 11. 5. 2018 [číslo jednací] [rok] [číslo]). Policie stran konfliktu mezi účastníky z 16. 4. 2018 oznámila přestupek (proti občanskému soužití) městu [obec] s tím, že podezřelými jsou oba účastníky ve smyslu, že 16. 4. 2018 se udála mezi účastníky vzájemná slovní rozepře s vulgarismy, kdy žalovaný měl žalobkyni nazvat několikrát„ kurvo“ a žalobkyně žalovaného„ ty dědku plesnivej“ (důkaz oznámením policie o přestupku z 11. 5. 2018, z 22. 6. 2018 a vyrozuměním žalobkyně ze strany policie z 22. 6. 2018 a Vrácením postoupeného spisu policií městu [obec] z 22. 6. 2018). Žalobkyně podávala vysvětlení i 23. 5. 2018 (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení z 23. 5. 2018, str. 2). Úřad městské části [obec] – [ulice] však řízení o přestupku proti občanskému soužití usnesením z 26. 2. 2019 zastavil proto, že skutek není přestupkem, že jde o dlouhodobé konflikty mezi účastníky bez charakteru přestupků, že jde o osobní spory mezi účastníky (důkaz usnesením z 26. 2. 2019 [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka]).

9. Žalobkyně volala na žalovaného policii i 27. 4. 2019, m. j. s tím, že jej viděla, jak šmíruje a nahlíží do místnosti, kde nemá co dělat a kde má uložené věci firma a že se chtěl schovat žalobkyni za roh; žalovaný se bránil m. j., že má s žalobkyní dlouhodobé spory a že se jej žalobkyně snaží očernit (důkaz: úřední záznam z 27. 4. 2016 [číslo jednací]). Žalovaný podal 10. 6. 2019 na žalobkyni oznámení o přestupku (kterého se měla dopustit dle žalovaného tím, že 27. 4. 2019 měla obvinit žalovaného, že vycházel z místnosti v suterénu domu, kde měla firma uskladněné věci a kde byl neoprávněně); řízení bylo zastaveno usnesením úřadu městské části [obec] – [ulice] z 12. 11. 2019, neboť nebylo spáchání skutku prokázáno (důkaz: Sdělení [stát. instituce] k žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti z 10. 3. 2021). Žalobkyně 7. 12. 2019 podala trestní oznámení na žalovaného a na další tři osoby - [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], a to zejména za žalobkyní tvrzenou lživou výpověď těchto osob v citovaném zastaveném přestupkovém řízení (důkazy čtyřmi trestními oznámeními žalobkyně z 7. 12. 2019); [stát. instituce] žalobkyni sdělil 10. 3. 2021, že uplynutím jednoroční promlčecí doby došlo k zániku odpovědnosti těchto čtyř osob, a proto přikázal úřadu městské části [obec] – [ulice] oznámení žalobkyně o přestupku odložit dle § 76 odst. 1 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky z důvodu zániku odpovědnosti (důkaz: Sdělení [stát. instituce] k žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti z 10. 3. 2021).

10. Policie byla 2. 5. 2019 přítomna setkání účastníků na chodbě domu, účastníci se začali ihned napadat a jelikož docházelo k napětí mezi účastníky, policie účastníky poučila, ať se již spolu nebaví (důkaz úředním záznamem policie z 2. 5. 2019).

11. Úřad městské části [obec] – [ulice] vyrozuměl žalobkyni, že 19. 10. 2020 zastavil řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že 12. 3. 2020 urazil žalobkyni slovy„ Ty patříš do blázince, kurvo, naser si“; skutek nebyl žalovanému prokázán (důkaz vyrozuměním o zastavení řízení z 19. 10. 2020).

12. Ke sporům mezi účastníky byly policií či správním orgánem dotazováni i další obyvatelé domu (či reprezentanti Společenství) a měli na konflikty účastníků různé názory. Kupříkladu [jméno] [příjmení] před úřadem Městské části [obec] – [ulice] vypověděla, že žalovaný každého šmíruje, kdykoli vyleze z bytu, tak žalovaný je ven z bytu a sleduje [jméno] [příjmení] (důkaz výpovědí [jméno] [příjmení] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka]). [jméno] [příjmení] policii sdělila, že žalobkyně je velice hodná, ale nemůže říci nic špatného ani o žalovaném (důkaz úředním záznamem policie z 24. 5. 2019 [číslo jednací] [rok] [číslo]). [jméno] [příjmení] policii sdělil, že s žalobkyní problém nemá, s žalovaným měl konflikt ohledně odkládání věcí na chodbě domu (důkaz úředním záznamem policie z 24. 5. 2019 [číslo jednací] 2019 [číslo]). [jméno] [příjmení] policistům řekla 24. 5. 2019, že ví o konfliktech účastníků, že žalovaný jako údržbář pravidelně kontroluje chod domu (důkaz úředním záznamem policie z 24. 5. 2019 [číslo jednací] [rok] [číslo]). [jméno] [příjmení] řekla policistům, že žalobkyně útočí na žalovaného, žalovaný se jí snaží vyhýbat, ale žalobkyně jej vyhledává (důkaz úředním záznamem policie z 24. 5. 2019 [číslo jednací] [rok] [číslo] a úřední záznam policie označený žalobkyní jako Příloha č. 7). [jméno] [příjmení] policistům řekla, že ví o konfliktech účastníků, že žalobkyně rýpe do všech a do všeho (důkaz úředním záznamem policie z 24. 5. 2019 [číslo jednací] [rok] [číslo]). Mgr. [jméno] [příjmení] (předsedkyně výboru Společenství) policistům sdělila, že žalobkyně provádí žalovanému schválnosti, které žalovaný psychicky nezvládá (úřední záznam policie označený žalobkyní jako Příloha č. 7) a že problémy ve vztazích mezi účastníky vznikly před mnoha lety a vyhrotily se tak, že se jimi zabýval i přestupkový orgán (úřední záznam policie z 14. 5. 2019). [příjmení] [příjmení] (bývalý předseda výboru Společenství) sdělil policistům 9. 5. 2018, že u žalobkyně se jedná o velice problémovou osobu, tzv.„ sběratelku“, o které byly na schůzích neustále vedeny rozhovory o zabírání prostoru v domě, kde si žalobkyně shromažďovala na chodbách domu nalezené věci a žalovaný se jako správce domu snaží v domě udržovat pořádek, a proto má s žalobkyní problémy (důkaz: úřední záznam policie z 11. 5. 2018 [číslo jednací] 2018 [číslo]). [jméno] [příjmení] 9. 5. 2018 sdělil policistům, že problémová je v domě žalobkyně a nikoli žalovaný, že žalovaný udržuje v domě pořádek, kdy má neustále problémy s žalobkyní, tzv.„ sběratelkou“, která v domě shromažďuje nepořádek (důkaz: úřední záznam policie z 11. 5. 2018 [číslo jednací] [rok] [číslo]).

13. Došlo k sepisu petice k ochraně žalovaného před žalobkyní. V petici bylo uvedeno, že níže podepsaní stvrzují, že žalovaný je slušný a obětavý člověk, který se s plným nasazením stará o dům a podepisovatelé se vymezují proti dlouhodobému osočování žalovaného žalobkyní. Petice byl odevzdána do dispozice předsedkyně výboru Společenství Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] (obyvatelkou [ulice a číslo]), která petici podepsala (důkaz výpovědí svědka [jméno] [příjmení] před úřadem městské části [obec] – [ulice] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] a kopií petice, která obsahuje podpis [jméno] [příjmení] a poznámku, že kopie petice byla vyhotovena 22. 10. 2019 a že podpisová listina je asi s 16 podpisy (řádky)).

14. Dne 28. 11. 2019 proběhlo shromáždění vlastníků (Společenství). Žalobkyně na shromáždění přednesla předžalobní výzvu adresovanou žalovanému a požádala ho tím o veřejnou omluvu za slovní napadání. Žalovaný se proti obvinění stručně ohradil. Jelikož žalobkyně začala zvyšovat hlas a hrozilo, že dojde k hádce, shromáždění bylo rozpuštěno. Tyto skutečnosti soud zjistil ze zápisu z jednání shromáždění vlastníků z 28. 11. 2019. Předžalobní výzva, kterou žalobkyně na shromáždění přednesla, obsahovala zejména text, že žalovaný se vůči žalobkyni dopouští dlouhodobého stalkingu, neustálého sledování a šmírování, pomluvu a křivého obviňování, že je agresivní, vulgární („ Držte hubu!“), že 13. 12. 2016 žalobkyni napadl v přítomnosti svědků, že ji napadl napřaženou pěstí se slovy„ Ty kurvo, já ti takovó švihnu!“, že 16. 4. 2018 jí v suterénu domu neoprávněně osočil, že v dílně nemá co dělat, a že ji ohrožoval napřaženou pěstí se slovy„ Ty kurvo, já tě zmlátím!“ (důkaz touto předžalobní výzvou).

15. Soud přijal následující skutkový závěr. Mezi účastníky, kteří bydlí ve stejném domě, minimálně donedávna (do ledna 2021) byly velmi konfliktní vztahy, které musela opakovaně řešit i policie a úřad městské části jako přestupkový orgán, v reakci na oznámení podané žalovaným a zejména žalobkyní. Ke sporům mezi účastníky byly policií i úřadem městské části dotazováni i další obyvatelé domu a měli na tyto konflikty různé názory. Žalobkyně neprokázala, že: a) žalovaný žalobkyni sledoval a pronásledoval (stalkoval), šmíroval za dveřmi jejího bytu a sledoval ji z okna; b) žalovaný žalobkyni verbálně napadl na schůzi domu 28. 11. 2019 slovy„ Držte hubu!“; c) žalovaný žalobkyni 13. 12. 2019 řekl„ Naser si!“; d) žalovaný žalobkyni 14. 1. 2020 nazval„ hajzlem“; e) žalovaný žalobkyni 15. 12. 2016 ohrožoval napřaženou pěstí a řval:„ Ty kurvo, já ti takovou švihnu“; f) 16. 4. 2018 žalovaný na žalobkyni řval zuřivě se zdviženou pěstí se slovy:„ Ty kurvo, já tě zmlátím, ty kurvo nejsi normální a patříš do blázince!“ a že ji nazval udavačkou. Žalobkyně byla poučena o břemenu tvrzení i důkazním v usnesení z 30. 1. 2020 č. j. 47 C 209/2019-10 a hlavně v usnesení z 26. 7. 2021 č. j. 47 C 209/2019-124. Žalobkyně si sama poskytla mnohonásobnou satisfakci opakovaným jednáním, a to i výroky na adresu žalovaného, které nesou rysy dehonestace žalovaného (srov. text níže).

16. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ (1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“. Podle § 82 odst. 1 o. z.:„ Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“. Podle § 2951 odst. 2 o. z:„ Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“. Podle § 2956 o. z.:“ Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.”. Žaloba podaná z titulu ochrany osobnosti je zcela nedůvodná, a to z následujících důvodů.

17. Žalobkyně předně neprokázala neoprávněný zásah žalovaného do osobnostních práv žalobkyně; to plyne zejména z následujících důvodů.

18. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, kdy konkrétně žalovaný žalobkyni sledoval a pronásledoval (stalkoval), šmíroval za dveřmi jejího bytu a sledoval z okna a jak se to konkrétně projevovalo (výzva z 26. 7. 2021). Žalobkyně odvětila, že ji žalovaný sleduje téměř denně, což není dostatečně určité, jelikož není určeno, kdy se tak stalo (žalovaný se nemůže bránit, že toho konkrétního dne tak nečinil – jde i o právo na spravedlivý proces). Jediné takové konkrétní chování žalovaného žalobkyně popsala ve vztahu k 10. 8. 2021 - uvedla, že stála na protějším chodníku v rozhovoru se dvěma pejskaři, žalovaný se zastavil a civěl a když odcházel, tak se otáčel. Nicméně k prokázání tohoto jednání nenavrhla důkaz, když na předposledním jednání uvedla, že nemá na mysli návrh, aby v tomto řízení byla vyslechnuta paní [příjmení] (která byla žalobkyní uvedena v podání z 12. 8. 2021 jako svědek tvrzeného skutku). Navíc tvrzené chování žalovaného z 10. 8. 2021, i kdyby bylo prokázáno, tak by zastavení a„ civění“ žalovaného a otáčení se při odchodu – zvláště pak ojedinělé – nebylo objektivně způsobilé zasáhnout do osobnosti žalobkyně.

19. Dále žalobkyně konkretizovala jednání žalovaného v podobě údajného„ stalkování“ (šmírování) ve sklepě domu 7. 1. 2021 – žalovaný za ní měl přijít s tím, že tam nemá co dělat, že jí křivě obvinil, že mu vykradla sklep a šel si ověřovat u [jméno] [příjmení], zda žalobkyně má od ní půjčený sklep, a že tam ho žalobkyně přistihla. Nicméně k prokázání tvrzeného skutku z 7. 1. 2021 žalobkyně neoznačila důkaz, a proto jej neprokázala; žalobkyně konec konců uvedla na předposledním jednání, že nechce, aby paní [příjmení] byla vyslechnuta v tomto řízení.

20. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se objeví před dveřmi, kdykoli žalovaná něco nakládá do auta a šmíruje, avšak nespecifikovala jediný konkrétní případ (neunesla břemeno tvrzení) a ani k tomu neoznačila důkaz (na předposledním jednání uvedla, že svými podáními neměla na mysli výslech Ing. [jméno] [příjmení] v tomto řízení), pročež též neunesla břemeno důkazní.

21. Pokud žalobkyně u tvrzení ohledně šmírování, pronásledování žalované označila jako důkaz výpověď [jméno] [příjmení] před úřadem Městské části [obec] – [ulice], tak ohledně„ šmírování“ tam [jméno] [příjmení] vypověděla jen neurčitě, že„ pan [celé jméno žalovaného] každého šmíruje“, a pak vypověděla jen o„ šmírování“ její osoby žalovaným („ kdykoli vylezu na chodbu, už je ven z bytu a sleduje mě.“) (důkaz:„ Výpověď svědka“ [jméno] [příjmení] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka]).

22. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se v červenci 2017 se pohyboval v chodbě 1. patra, kde žalobkyně bydlí a našel u výtahu batoh její dcery, který se pokusil odcizit. Uvedla, že u toho byla paní [příjmení] a [příjmení], které tvrdil, že zvonil na všechny byty, ale podle žalobkyně žalovaný na žalobkyni nezvonil. Podle žalobkyně její dcera vyběhla ven a batoh od žalovaného vzala, když se chystal odjet výtahem. Podle žalobkyně žalovaný při svém výslechu na policii lhal, že byl batoh„ nějakých holek“ z vyššího patra a jindy, že si od něj batoh vzala žalobkyně. Na předposledním jednání žalobkyně popřela, že se žalovaný pokusil batoh její dcery odcizit.

23. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzeného skutku z července 2017 označila důkaz vysvětlením žalovaného na policii z 25. 6. 2018. Tam však žalovaný uvedl, že odmítá, že by žalobkyni sledoval, že se ji naopak snaží vyhýbat a že se pohybuje po domě relativně často kvůli funkci údržbáře (důkaz: úřední záznam o podání vysvětlení žalovaného z 25. 6. 2018); z takové vysvětlení žalovaného neplyne, že by přítomnost žalovaného na chodbě domu v patře, v němž bydlí žalobkyně, byl projev sledování žalobkyně žalovaným. Již proto žalobkyně neunesla ani břemeno důkazní o tom, že by šlo o projev šmírování, sledování, o zásah do její osobnosti. Navíc žalovaný na policii dne 25. 6. 2018 uvedl, že„ v minulosti“ našel na chodbě zapomenutý batoh, v domě vykonává pouze svoji funkci údržbáře, a proto se pohybuje po společných prostorách; z takového vysvětlení lze vyvodit, že jeho přítomnost na chodbě domu byl projev výkonu jeho práce údržbáře (např. kontrola společných prostor) a nikoli„ šmírování“ apod.

24. Pokud žalobkyně tvrdila, že ji žalovaný sleduje z okna„ průběžně“ a označila k tomu výpověď [jméno] [příjmení] před úřadem Městské části [obec] – [ulice] a výpověď této svědkyně v tomto řízení před soudem (viz protokol o předposledním jednání), pak žalobkyně neunesla již břemeno tvrzení, kdy konkrétně žalovaný žalobkyni sledoval z okna. Podle judikatury odkazy účastníka na důkazní návrhy zásadně nemohou nedostatky v tvrzení účastníka nahradit či zhojit (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3356/15, z 14. 11. 2012 sp. zn. III. ÚS 3975/12, z 31. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 747/12, usnesení Nejvyššího soudu z 2. 6. 2014 sp. zn. 23 Cdo 496/2013). Důkazy se provádí k prokázání konkrétních tvrzení, je tedy třeba nejprve právně významnou skutečnost konkrétně tvrdit, a až poté lze přistoupit k jejímu prokázání, například výslechem; důkaz výslechem zásadně není určen k tomu, aby až z něj by byly zjišťovány tvrzení o rozhodujících skutečnostech (srov. i např. nález Ústavního soudu z 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 a tam citovanou komentářovou literaturu či rozsudek Nejvyššího správního soudu z 30. 7. 2020 č. j. 6 Azs 161/2020-45, bod 8., 33., 34.). Navíc ani z výpovědi [jméno] [příjmení] na úřadu Městské části [obec] – [ulice] neplyne konkrétní sledování žalobkyně ze strany žalovaného oknem, jelikož [jméno] [příjmení] tam jen vágně uvedla„ Vím, že paní [celé jméno žalobkyně] sleduje oknem“, aniž by tam specifikovala, z jakého zdroje to ví (zda to např. není jen zprostředkovaná verze od žalobkyně), frekvenci (intenzitu) sledování a kdy se tomu tak stalo (důkaz:„ Výpověď svědka“ [jméno] [příjmení] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka]). Nad to prosté dívání žalovaného z okna do veřejného prostoru (před domem), a to i v době, kdy by se před domem pohybovala žalobkyně, není objektivně způsobilé zasáhnout do osobnosti žalobkyně.

25. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný žalobkyni dlouhodobě pomlouvá po celém domě, v okolí domu a mezi pejskaři, že něco sbírá venku a skladuje v domě věci, které nasbírala venku, což podle žalobkyně není pravda (podle žalobkyně tato věci skladuje v garáži poblíž domu, k čemuž označila jako svědky [příjmení] [příjmení] a pana [jméno]). [jméno] však žalobkyně neunesla již břemeno tvrzení, kdy konkrétně žalovaný žalobkyni takto pomluvil po celém domě, v okolí domu a mezi pejskaři – kdy, komu konkrétně a před kým konkrétně a co přesně žalovaný o žalobkyni řekl. Žalobkyně jen neurčitě uvedla, že žalovaný ji„ průběžně“ pomlouval po celém domě, že ve společných prostorách něco skladuje; tedy aniž by specifikovala, kdy konkrétně žalovaný jaké konkrétní osobě co řekl. Nad to, pokud žalobkyně označila důkaz výpovědí svědky [příjmení] [příjmení] a [jméno] [jméno], tak šlo o důkaz k prokázání toliko tvrzení žalobkyně, že věci nalezené venku žalobkyní tato skladuje v garáži a nikoli v domě (viz např. protokol o předposledním jednání); nešlo tak o důkaz k prokázání, že žalovaný o žalobkyni nepravdivě tvrdil konkrétní osobě, že žalobkyně v domě skladuje věci nalezené venku.

26. Pokud žalobkyně označila důkaz svědeckým výslechem Ing. [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení, že žalovaný žalobkyni pomlouval, že žalobkyně v domě něco skladuje, pak tomuto důkaznímu návrhu nebylo možné vyhovět již pro neunesení břemene tvrzení, kdy konkrétně a komu tuto pomluvu žalovaný sdělil, přičemž nelze odkazem na výslech svědka nahrazovat povinnost tvrdit konkrétně právně významné skutečnosti (srov. text výše).

27. Důvod pro nevyhovění důkazu výslechem Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [příjmení] a [jméno] [příjmení] spočívá i v tom, že i kdyby žalobkyně prokázala své tvrzení, že žalovaný nepravdivě uvedl třetí osobě, že žalobkyně skladuje jí nalezené věci z venku v domě, tak by přesto takový hypoteticky nepravdivý výrok nebyl objektivně způsobilý zasáhnout osobnostní práva žalobkyně, a to zejména z následujících důvodů.

28. Totiž žalobkyně přiznává, že sbírá venku věci, a to i z prostoru vedle kontejneru a věci položené na kontejneru (viz protokol o předposledním jednání), a to i na skládkách (viz protokol o jednání z 19. 11. 2021 - str. 6 dole). Pokud by žalobkyně vůbec nesbírala věci venku, z prostor na a vedle kontejneru, ze skládek, pak by eventuální nepravdivý výrok (že tak žalobkyně činí) byl objektivně způsobilý zasáhnout osobnost žalobkyně, jelikož by byl objektivně způsobilý zasáhnout čest a dobou pověst žalobkyně. Kupříkladu nelze vyloučit, že - na sbírání, hromadění„ odpadků“, tedy věcí, které třetí osoby (u popelnic či na skládce) opustily a určily k vyhození - by nějakou třetí osobou mohlo být nahlíženo jako na snižující např. čest a pověst takto sbírající osoby. Nicméně žalobkyně přiznává, že věci zvenku sbírá, a to i na skládkách. Pak se však žalobní tvrzení omezují na nepravdivost tvrzeného výroku žalovaného, že takto žalobkyní venku nasbírané věci žalobkyně neskladuje v domě, ve společných prostorách domu, ale v garáži. Místo, kde žalobkyně jí sesbírané věci zvenku skladuje, není z hlediska dotčení osobnostních práv člověka podstatné. Není z hlediska osobnostních práv žalobkyně (její dobré pověsti, cti) podstatné, zda by si třetí osoby myslely nepravdivě (kvůli výrokům žalovaného), že žalobkyní u popelnic cíleně nasbírané věci si tato skladuje v garáži či jinde, např. v domě v dílně; u obou by zůstávala podstata – sbírání věcí u popelnic, ze skládek. Případná nepravda, že žalobkyně skladuje věci jí cíleně nalezené u popelnic v dílně v domě, když ve skutečnosti takové věci skladuje, ale na jiném místě (v garáži), není objektivně způsobilá zasáhnout osobnostní práva žalobkyně.

29. Žalobkyně poukázala na výpověď žalovaného na policii a před úřadem městské části, kde podle ní měl žalovaný uvést, že žalobkyně něco skladovala v dílně, což podle ní není pravda. Z úředního záznamu o podání vysvětlení z 22. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný na policii uvedl, že žalobkyně nosí z venku věci do domu a tyto zde skladuje, přičemž v konkrétnostech zmínil případ, že si žalobkyně zvenku donesla plastovou popelnici a nechala ji na chodbě u svého bytu. Dále tehdy žalovaný vypověděl na policii, že v dubnu 2018 zjistil, že ve sklepních prostorách v dílně žalobkyně skladuje nějaké věci.

30. Nicméně podle názoru soudu nejde o neoprávněný zásah do osobnosti rovněž z důvodu, že žalobkyně nereflektuje důsledně charakter sporných výroků žalovaného. Žalovaný své výroky uvedl před orgány veřejné moci, v probíhajícím řízení u policejního orgánu. Jde svým charakterem o specifický typ zásahu do práva na ochranu osobnosti (§ 81 a násl. o. z.). Již soudní praxí ve věcech ochrany osobnosti dle § 11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, která je pro dané účely plně využitelná i v režimu o. z., bylo dlouhodobě a konstantně dovozováno, že neoprávněnost zásahu do osobnostních práv je vyloučena tam, kde k němu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva či povinnosti stanovených zákonem (jako je např. výkon práv účastníka v řízení) s výjimkou případů, kdy se ten, kdo právo či povinnost vykonává, dopustí excesu. Skutečnost, že vzhledem k institutu tzv. zákonné licence je obecně neoprávněnost zásahu do osobnostních práv ve vztahu k výkonu procesních podání a výpovědí svědků, účastníků řízení a jejich zástupců v jiných řízeních vyloučena s výhradou excesu, je stvrzena bohatou judikaturou Nejvyššího soudu (např. i usnesení ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3453/2011, ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1225/2013), a to včetně stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007. Ve smyslu ustálené judikatury ohledně tohoto typu žalob je předmětné jednání žalovaného kryto okolností vylučující neoprávněnost zásahu. Účelem a smyslem předmětné licence je poskytnutí ochrany nerušené realizaci veškerých (mimo jiné procesních) práv a povinností v materiálním slova smyslu v nejrůznějších rovinách.

31. Existenci excesu z výkonu práv žalovaného nelze vysledovat. Žalovaný za své výroky nebyl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu křivého obvinění či přestupku proti občanskému soužití. Jeho výroky se tématicky týkaly otázek souvisejících s jeho vysvětlením na policii – podával vysvětlení ohledně jeho nálezu batohu na chodbě domu, kde bydlí i žalobkyně, o tom, že žalobkyni fyzicky nenapadl a ve svém vysvětlení se tématicky dotkl sporných vztahů s žalobkyní a příčin těchto sporných vztahů (včetně onoho skladování). Jeho výroky tak tématicky souvisely s předmětem řízení před policejním orgánem. Co do své formy nešlo o výroky vulgární či takové, které by již jako nepřiměřené nešlo pro dané účely vzhledem k míře expresivity tolerovat. Platí nezbytnost restriktivního přístupu k dovození excesů z licence jako výjimky z pravidla. Nelze odhlédnout ani od toho, že výroky byly učiněny v souvislosti s atmosférou napjatých, resp. konfliktních vztahů mezi účastníky, jejichž důsledkem byla řada řízení před policejním orgánem, přestupkovým orgánem, i tato žaloba na ochranu osobnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1404/2006). K zamítnutí žaloby za sporné výroky učiněné žalovaným před orgány veřejné moci tak vede i skutečnost, že sporné výroky jsou kryty okolností vylučující neoprávněnost zásahu, přičemž současně obsahem ani formou sdělení nedošlo ze strany žalovaného k excesu z výkonu předmětné licence.

32. Nehledě na to, že žalovaný na policii 22. 6. 2018 vypověděl o plastové popelnici, kterou si žalobkyně donesla do domu zvenku a nechala ji stát na chodbě svého bytu. Pravdivost této verze žalovaného potvrzuje nejen žalobkyně na 1. jednání (uvedla, že měla popelnici u bytu, byť toliko maximálně 2 hodiny), ale pravdivost tu plyne i z výpovědi [jméno] [příjmení] před úřadem městské části [obec] - [ulice], kde uvedl, že viděl, že šlo o popelnici, která byla z venku a by na ni zažraná špína a že [jméno] [příjmení] nechtěl, aby na chodbě domu byly takové věci (důkaz„ výpovědí svědka“ [jméno] [příjmení] [číslo jednací] [číslo] 2019 [spisová značka]).

33. Nad to žalovaný 22. 6. 2018 ve vysvětlení policii specifikoval, že v dubnu 2018 zjistil, že žalobkyně v dílně skladuje nějaké věci (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení žalovaného z 22. 6. 2018). Přitom sama žalobkyně v reakci na tento výrok žalovaného uvedla v tomto řízení na 1. i 2. jednání, že dílnu užila a v dílně natírala tři věci, m. j. popelnici. Z toho lze dovodit, že se tam nějakou dobu ony natírané tři věci, včetně popelnice, nacházely (kupř. než byly natřeny a než po natření zaschly). Pak však dovozování zásadních odlišných významů - mezi souslovím„ v dílně skladuje nějaké věci“ (jak uvedl žalovaný při vysvětlení na policii) na straně jedné - a mezi verzí žalobkyně o v podstatě dočasném ponechání tří věcí (včetně popelnice) v dílně (za účelem jejich natření a zaschnutí) na straně druhé, z hlediska míry pravdivosti přiléhavé není a ani z hlediska míry (ne) pravdivosti o zásahu do osobnosti žalobkyně uvažovat nelze. Nad rámec lze uvést, že sama žalobkyně předložila k důkazu úřední záznam policie z 11. 5. 2018 (důkaz tímto úředním záznamem), v němž je reprodukován rozhovor policie s [jméno] [příjmení], který měl uvést, že žalobkyně je tzv. sběratelkou, která si na chodbách domu shromažďovala nalezené věci, a je tam reprodukován i rozhovor policie s [jméno] [příjmení], který měl policii uvést, že žalobkyně je tzv. sběratelkou, která v dome shromažďuje nepořádek. Koneckonců, sama žalobkyně u jednání navrhovala provést důkaz věcmi z objemného kufru jí přivezeného na jednání, s tím, že jde o věci, které sbírá venku, a to k prokázání tvrzení, co konkrétně sbírá venku a co z nich vytváří (s tím, že žalovaný ji nepravdivě obviňuje, že nosí do domu odpad, ale tyto věci odpadem nejsou - viz protokol o 2. jednání). Na 1. jednání označila důkaz věcmi, které našla venku a z nichž vytváří další věci, a to i ze skládek. Z toho lze dovodit, že pokud žalobkyně z věcí z venku vytváří nové věci, tak patrně i k užitku, a pokud jsou takové nové věci k užitku, pak je má v domě, konkrétně ve svém bytě. Pokud si tak žalobkyně z jí sesbíraných věcí z venku vytvoří nové věci, které nechá v bytě, takto znamená ve svých důsledcích, že si nosí z venku věci do domu a tyto v domě – konkrétně ve svém bytě – skladuje (dům je tvořen z bytů a ze společných prostor). Pokud tak žalobkyně vyčítá žalovanému i eventuální výroky, že žalobkyně skladuje v domě věci, které nasbírala venku, pak důsledně vzato minimálně reálný základ takového výroku žalovaného potvrzuje i sama žalobkyně v tomto řízení (ve smyslu shora uvedeného).

34. Soud proto kvůli nadbytečnosti neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení] [jméno] (správce dílny) navrženého žalobkyní. Tento svědek měl dosvědčit verzi žalobkyně, že v dílně v domě nic neskladovala a užila ji jen třikrát, výhradně na nátěry. I kdyby však tento svědek potvrdil verzi žalobkyně, tak by to z důvodů vyložených shora neznamenalo, že žalovaný neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobkyně.

35. Pokud žalobkyně uvedla, že žalovaný tvrdil nepravdivě, že žalobkyně má poměr s policistou a že svítí v bytě do rána, pak sama na prvním jednání uvedla, že k prokázání tohoto tvrzení nikoho neoznačuje k výslechu; proto žalobkyně neprokázala toto své tvrzení a ani neunesla břemeno tvrzení, kdy to žalovaný sdělil komu konkrétně. Navíc na jednání žalobkyně sama uvedla, že svítí do 3 hodin.

36. Žalobkyně rovněž tvrdila, že ji žalovaný obvinil nepravdivě z krádeže kočáru před několika lety. Důkaz k prokázání tvrzení neoznačila (uvedla toliko„ Beze svědků.“), tj. jej neprokázala.

37. Žalobkyně tvrdila, že při rekonstrukci jejího bytu v 2016 ji žalovaný křivě obvinil před panem [příjmení], že mu ukradla obkladačky. Sice nejprve uvedla„ svědek p. [příjmení] [anonymizováno]“, avšak na jednání 19. 11. 2021 prohlásila, že nenavrhuje výslech tohoto svědka; své tvrzení tak neprokázala. Navíc žalobkyně uvedla, že si obkladačky vzala se souhlasem jejich majitelky paní [příjmení] a že pan [příjmení] seznal, že je to v pořádku; tudíž již z tvrzení žalobkyně plyne, že pokud by skutečně žalovaný žalobkyni nepravdivě obvinil z krádeže před panem [příjmení], tak by pan [příjmení] věděl, že žalobkyně nic neukradla, a proto by objektivně nemohlo dojít k zásahu do osobnosti žalobkyně (do pověsti žalobkyně).

38. Žalobkyně namítla, že ji žalovaný verbálně napadl na schůzi domu 28. 11. 2019 slovy„ Držte hubu!“. Avšak na prvním jednání uvedla, že neoznačuje žádný důkaz, ani výslech nějaké osoby, tedy ani paní [jméno] [příjmení], k prokázání tohoto tvrzení; proto jej neprokázala.

39. Žalobkyně uvedla, že podezřívá žalovaného, že jí naházel do sklepní kóje staré špinavé zavařovací sklenice; k prokázání tvrzení však neoznačila důkaz, proto jej neprokázala.

40. Žalobkyně tvrdila, že výboru samosprávy byl doručen dopis obviňující žalobkyni z krádeže nákupního vozíku z [anonymizována dvě slova]. Uvedla však, že nikdy neoznačila žalovaného jako jeho autora, pouze jej velmi vážně podezřívá a že autorství žalovanému nemůže prokázat a žádný důkaz neoznačila. Proto své tvrzení neprokázala. Obdobné se týká tvrzení žalobkyně, že podezřívá žalovaného z toho, že ji strčil do zámku bytových dveří kancelářskou sponku.

41. Žalobkyně tvrdila, že v prosinci 2019 se tlačila se psem dovnitř výtahu, žalovaný ji přivíral ve dveřích, ale žalobkyně do výtahu silou nastoupila. Tvrdila dále, že 13. 12. 2019 byl její pes napaden psem žalovaného a žalovaný řekl žalobkyni:„ [příjmení] si!“. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně důkaz neoznačila, pročež je neprokázala.

42. Žalobkyně tvrdila, že 14. 1. 2020 vycházela z domu, pes žalobkyně a žalovaného na sebe zaútočili a žalovaný žalobkyni nazval„ hajzlem“, svědkem byla paní [příjmení]. Avšak na jednání 19. 11. 2021 uvedla, že žádný důkaz neoznačuje k prokázání tohoto tvrzeného jednání žalovaného, a to ani výslech paní [příjmení]. Tudíž žalobkyně neprokázala toto své tvrzení.

43. Žalobkyně tvrdila, že ji žalovaný pomluvil u jeho praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] v tom smyslu, že tato lékařka, aniž by žalobkyni znala nebo viděla, nazvala ji„ konfliktní sousedkou“ a že kvůli útoku psa žalobkyně se žalovaný zranil. Žalobkyně tvrdí, že tato lékařka ji viní z útoků, jimiž je její pacient (žalovaný) stresován, aniž by byla svědkem nějakého takového smyšleného útoku. Podle žalobkyně tato lékařka protiprávně a v rozporu s lékařkou etikou žalobkyni posílala na odborné psychiatrické vyšetření jakožto neustále„ útočící dámu“.

44. Z důkazu zprávou praktické lékařky žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] z 25. 9. 2019 (či 2018 – zpráva uvádí obě data) - která byla žalovaným užita v přestupkovém řízení jako důvod omluvy jeho neúčasti v přestupkovém řízení před úřadem Městské části [obec] – [ulice], soud zjistil, že lékařka tam uvedla, že 25. 9. 2018 (či 2019) žalovaný uhýbal v domě útočícímu psovi konfliktní sousedky (žalobkyně), byl ošetřen a je stresován neustálými útoky ze strany žalobkyně, a že není schopen se dostavit na jednání na úřadu a že je otázkou, zda by nebylo vhodné zajistit odborné psychiatrické vyšetření neustálé útočící dámy (myšleno žalobkyně), s cílem zabránit, aby nebyla samospráva zneužívána na opakovaná prošetřování malicherností.

45. Tu však chybí věcná pasivní legitimace žalovaného; ve své podstatě tu žalobkyně tvrdí protiprávní výroky MUDr. [jméno] [příjmení] na adresu žalobkyně. Již z toho důvodu soud pro nadbytečnost nevyhověl návrhu důkazu žalobkyně na výslech této lékařky. Nehledě na to, že žalovaný nezprostil mlčenlivost tuto svojí lékařku (viz protokol o předposledním jednání), přičemž lékař je povinen zachovat mlčenlivost„ o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb“ (§ 51 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování). Povinná mlčenlivost lékařky se tedy vztahuje i na skutečnosti, které by eventuálně žalovaný uvedl v souvislosti s poskytnutím zdravotních služeb, což by byly i případné informace o konfliktech mezi účastníky. Rovněž proto soud nemohl provést důkaz výslechem této lékařky, viz i § 124 o. s. ř.:„ Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena …jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost…“.

46. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný po celém domě rozšířil pomluvu, že žalobkyně jej nařkla z krádeže ve společenské místnosti v suterénu domu a seznámil s tím všechny přítomné na schůzi domu konané 28. 11. 2019 a že na základě této jeho lži tuto pomluvu šířila Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Toto své tvrzení však neprokázala. Označila k prokázání tohoto tvrzení jen listinné důkazy, z nichž ale její tvrzení neplynou. Žalobkyně označila důkaz výpovědí [jméno] [příjmení] před úřadem Městské části [obec] – [ulice]. [jméno] [příjmení] tam vypověděla, že naopak žalobkyně jí sdělila, že žalovaný vycházel z místnosti a že tam musel něco ukrást. [příjmení] k poněkud sugestivnímu dotazu žalobkyně („ Paní [příjmení], my jsme spolu o tom vůbec nemluvily?“) [jméno] [příjmení] odpověděla„ Pak v tom případě mě o tom informoval pan [celé jméno žalovaného] nebo paní [příjmení] [příjmení]. Už je to nějaký čas, takže to připouštím.“ (důkaz„ výpovědí svědka“ [jméno] [příjmení] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka]); to však není přisvědčení verzi žalobkyně, že to byl právě žalovaný. Žalobkyně též označila důkaz výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] z přestupkového řízené před úřadem Městské části [obec] – [ulice], z něhož však neplyne verze žalobkyně. Mgr. [jméno] [příjmení] tam totiž - k dotazu žalobkyně, odkud má Mgr. [jméno] [příjmení] informaci, že žalobkyně obvinila žalovaného z krádeže – vypověděla, že je pro ni velmi těžké si vzpomenout, ale že se domnívá, že se tuto informaci dozvěděla asi od žalobkyně (důkaz výpovědí Mgr. [jméno] [příjmení] [číslo jednací] [číslo] 2019 [spisová značka] a podání vysvětlení Mgr. [jméno] [příjmení] na policii z 14. 5. 2019).

47. Žalobkyně tvrdila, že ji žalovaný pomluvil na policii a na úřadu Městské části [obec] – [ulice], že jej žalobkyně obvinila z krádeže a označila k prokázání této verze níže uvedené listinné důkazy. Žalovaný sice před policií 3. 5. 2019 při podání vysvětlení uvedl, že policie mu řekla, že někdo jim oznámil, že žalovaný údajně odcizil nějaký materiál ze společenské místnosti a dodal, že si myslí, že policii volala žalobkyně (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení žalovaného z 3. 5. 2019 [číslo jednací]). Obdobně žalovaný vypověděl před úřadem Městské části [obec] – [ulice] v přestupkovém řízení v pozici svědka, že 27. 4. 2019 mu řekla policie, že jedna paní z domu jej obvinila, že byl ve společenské místnosti a že tam něco ukradl (důkaz„ Výpovědi svědka“ [číslo jednací] [číslo] 2019 [spisová značka]). Avšak ani žalobkyně netvrdí, že by žalovaný na policii a před správním orgánem uvedl nepravdu - tedy že ho policie neinformovala o tom, že ho žalobkyně obvinila z krádeže ve společenské místnosti. I kdyby tak žalobkyně ve skutečnosti policii nesdělila, že žalovaný něco ukradl ve společenské místnosti domu, tak z toho neplyne nepravdivost verze žalovaného, že mu policie sdělila opak (mohlo by jít jednoduše o nedorozumění ze strany policie, které by pak sdělila žalovanému). Žalobkyně předložila úřední záznam policie z 27. 4. 2019 ([číslo jednací]), v němž policie uvedla, že žalobkyně 27. 4. 2019 zavolala policii s tím, že ve sklepě viděla žalovaného, jak nahlíží do místnosti s odloženým nářadím firmy [příjmení], v této místnosti neměl co dělat, prohledává cizí věci bez vědomí majitelů a šmíruje a že si jí zdálo, že se žalovaný chtěl žalobkyni schovat za roh a počkat až odejde (důkaz tímto úředním záznamem a úředním záznamem policie z 24. 5. 2019 [číslo jednací] [rok] [číslo]). Taková oznámení žalobkyně adresovaná policii však nejsou daleko od verze žalovaného, že žalobkyně sdělila policii své podezření, že žalovaný ve společenské místnosti něco ukradl firmě. Pokud někdo nahlíží do místnosti s odloženým nářadím jiného, v této místnosti nemá co dělat, prohledává cizí věci bez vědomí jejich majitelů a šmíruje a pokud – v situaci, kdy se objeví svědek takového jednání (zde žalobkyně) – tak se svědkovi chce schovat za roh a počkat až svědek odejde, pak tak pravděpodobně činí z důvodu, že se pokouší něco odcizit. Nelze kategorii pravdivosti vnímat maximalisticky jako požadavek na absolutní soulad s objektivním stavem reality, a to v každé situaci a v každém časovém okamžiku. Veškeré výroky, které lidé v každodenním životě pronášejí, jsou založeny na informacích, které jsou jim k dispozici, tj. které mohly získat v rámci svého poznání, a jsou ovlivněny i řadou faktorů dalších (jejich inteligencí, vzděláním, hodnotovým nastavením, sociálním prostředím apod.). Pokud by si člověk musel před pronesením výroku být zcela jistý, že je bez jakýchkoliv myslitelných pochybností v absolutním souladu s objektivní realitou, měl by zřejmě přísně vzato v mnoha životních situacích raději jen mlčet (obdobně např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2051/14).

48. Žalobkyně tvrdila, že ji žalovaný v době rekonstrukce jejího bytu 15. 12. 2016 ohrožoval napřaženou pěstí a řval:„ Ty kurvo, já ti takovou švihnu!“. Žalobkyně toto své tvrzení neprokázala. Označila výslech dvou svědků a soud je vyslechl oba (soud poskytl žalobkyni součinnost za účelem ztotožnění těchto svědků). [jméno] [příjmení] vypověděl, že ani přímo neslyšel a neviděl konflikt mezi účastníky a že jen slyšel povídání o už proběhlém nějakém konfliktu. Svědek [příjmení] [příjmení] při výpovědi nepotvrdil verzi žalobkyně, že by ji žalovaný ohrožoval pěstí a adresoval ji výrok, že ji takovou švihne. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] sice soud zjistil, že žalovaný žalobkyni adresoval vulgární nadávky, ale nebylo bezpečně zjištěno ani z jeho výslechu, že šlo o výraz„ kurva“, když vypověděl, že už nedokáže říci, jaké přesně nadávky žalovaný žalobkyni adresoval. Nebylo v řízení zjištěno, jakou (jaké) vulgární nadávku (nadávky) žalovaný žalobkyni tehdy adresoval – aby případně bylo možné vyhovět žalobě na omluvu, v níž žalobkyně výslovně požadovala omluvu za„ za následné verbální napadení vaší osoby s nadávkami do kurev, ohrožování napřaženou pěstí a vyhrožování fyzickým násilím:„ Ty kurvo, Já ti takovó švihnu!““. Ostatně sama žalobkyně na 1. jednání uvedla, že„ podstatné jsou nadávky„ kurvy““. Významná je rovněž část výslechu svědka [jméno] [příjmení], z níž soud zjistil, že i žalobkyně žalovanému nadávala (byť ne vulgárně a byť většinou nadával žalovaný žalobkyni), tedy že nadávání bylo vzájemné. Nad to svědek [příjmení] přiznal, že po letech je těžké rozlišit, jestli nadávání ze strany žalovaného bylo na žalobkyni či na řemeslníky (tj. na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Dalším důvodem nevyhovění žalobě i v této části je skutečnost, že žalobkyně si poskytla sama dostatečnou satisfakci (blíže text níže).

49. Žalobkyně tvrdila, že 16. 4. 2018, když zamykala dílnu, na chodbě mezi výtahy a dílnou na ni žalovaný začal řvát:„ [jméno] nemáte co dělat!“, že pokračoval zuřivě se zdviženou pěstí a slovy:„ Ty kurvo, já tě zmlátím, ty kurvo nejsi normální a patříš do blázince!“ a dále ji nazval udavačkou.

50. K prokázání svého tvrzení označila důkaz výslechem dvou pracovníků firmy [příjmení]. Soud poskytl žalobkyni součinnost a podařilo se mu tyto svědky ztotožnit. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] však soud zjistil jen to, že na [příjmení] 12 se v roce 2018 se hádal nějaký pán a paní, ale svědek jen procházel a nebyl schopen nic bližšího o obsahu hádky vypovědět. [příjmení] [jméno] [příjmení] neprokázal verzi žalobkyně. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se tehdy v domě v suterénu na [příjmení] 12 účastníci dohadovali. Sice svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce asi užil nějaké vulgarismy, ale nevzpomněl si na to, jaká konkrétní sprostá slova žalovaný užil. Žalobkyně neprokázala svoji verzi, že by jí žalovaný nazval„ kurvou“, že by žalovaný na ni řval, že tam žalovaná nemá co dělat a že by pokračoval se zdviženou pěstí a slovy, že ji zmlátí a že žalobkyně není normální a že žalobkyně patří do blázince a že je udavačkou (svědek vypověděl, že si nevzpomíná na to, zda žalovaný řval na žalobkyni„ Tam nemáte co dělat“,„ Co jste tam dělala?“, zda žalovaný mával zaťatou pěstí a křičel„ Ty kurvo, já tě zmlátím, ty nejsou normální, ty patříš do blázince, udavačko!“). Konec konců z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že rovněž žalobkyně se s žalovaným dohadovala (byť byla ve srovnání s žalovaným v klidu). Ostatně tento svědek i policii v kratší době (10. 5. 2018) po konfliktu z 16. 4. 2018 uvedl, že byl svědkem slovní rozepře mezi účastníky, vše bylo pouze v úrovni slovního napadání, přičemž ani tehdy (kdy ještě konflikt musel být„ čerstvější“ v jeho paměti) policii slovní rozepři blíže nespecifikoval (důkaz: úřední záznam policie z 11. 5. 2018 [číslo jednací] 2018 [číslo]).

51. Žalobkyně uvedla, že jí žalovaný verbálně napadl dne 12. 3. 2020 slovy:„ Ty kurvo, ty patříš do blázince! [příjmení] si!“. Nicméně žalobkyně neprokázala toto své tvrzení, jelikož neoznačila k prokázání tohoto svého tvrzení žádný důkaz.

52. Z hlediska žalobního požadavku je podstatné, že žalobkyně neprokázala konkrétní vulgarismy, za které požaduje přiznat omluvu - tedy že by ji kdy žalovaný nazval slovem„ kurva“ a nadával ji„ do hajzlů“ a vulgarit jako„ Drž hubu“ nebo„ Naser si“, za což se žalovaný měl omluvit žalobkyni podle navrhované omluvy.

53. K tomu se přidává, že i kdyby žalobkyně prokázala, že jí skutečně žalovaný tituloval – konkrétními - vulgarismy, pak by bez tak žaloba musela být zamítnuta z dalšího důvodu; totiž žalobkyni se opakovaně dostalo satisfakce, a to zejména svépomocí žalobkyně, ale i vyjádřením samotného žalovaného před policejním orgánem.

54. Z judikatury plyne, že je-li účelem zadostiučinění reparace zásahu do osobnostní sféry člověka, pak předpoklad takového zadostiučinění může modifikovat skutečnost případného zhojení následků v té či oné míře tím, že jistou formu zadostiučinění si fakticky poskytne sám poškozený, a to na úkor zájmů škůdce, např. ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního útoku apod. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 1. 2001 sp. zn. 30 Cdo 2971/2000, z 15. 7. 2004 sp. zn. 30 Cdo 157/2004, z 17. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 701/2011, z 23. 6. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3219/2009, usnesení Nejvyššího soudu z 31. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 1152/2012, z 31. 8. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1877/2020). Tento přístup je vztahován také na další na případy chování poškozených, dotýkajících se obecných představ o slušnosti (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021 č. j. 70 Co 5/2021-547). Zmiňované svémoci se nemusí žalobcům dostat jen výhradně jejich vlastním jednáním, ale satisfakce je postižené osobě poskytnuta každou formou použité obrany (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 11. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4003/2011). K částečné nápravě nemajetkové újmy může dojít i poskytnutím prostoru pro reakci na nepravdivé tvrzení apod. (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 57.).

55. Soud tak přihlédl k níže uvedeným verbálním projevům žalobkyně vůči žalovanému, neboť ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z. se jedná o jistou formu vyvážení a zmírnění nepříznivých následků (původního hypotetického neoprávněného zásahu žalovaného).

56. Za prvé – a patrně hlavně – žalobkyně si jistou formu satisfakce poskytla sama na úkor zájmů žalovaného ve formě následného verbálního projevu na adresu žalovaného, tím, že jej označovala v jistém smyslu dehonestujícími slovy.

57. Kupříkladu sama přiznala, že na jí tvrzené vulgarismy žalovaného dne 16. 4. 2018 reagovala slovy tím, že jej nazvala„ dědku jeden plešatej“ („ kdo je u tebe kurva, dědku jeden plešatej“ – viz např. protokol o předposledním jednání); přitom žalobkyně tento dehonestující výrok prohlubovala v tomto řízení, když na posledním jednání argumentovala, že je to realita, i když se mu to nelíbí, jelikož žalovaný je narozen v roce 1933 a nemá vlasy (srov. ale obdobnou„ argumentaci“ žalobkyně již v jejím písemném podání z 12. 8. 2021).

58. Žalobkyně sama uvedla, že žalovaného nazvala (12. 3. 2021) – v reakci na jí tvrzenou nadávku„ kurva“ -„ impotentem“ („ kdo je u tebe kurva, impotente“); přitom žalobkyně tento dehonestující výrok prohlubovala, v tomto řízení, když i na posledním jednání„ argumentovala“, že jde o pravdivý výrok, jelikož žalovaný je narozen v roce 1933. Na„ výzvu“ žalobkyně z 23. 5. 2021 že je připravena se omluvit žalovanému za m. j. svůj výrok, že žalovaný je impotent, pokud žalovaný prokáže, že výrok je nepravdivý – lze nahlížet jako na nacházející se již za hranicemi obecného vkusu a ne plně slučitelnou s obecnou představou o slušnosti (v tom smyslu, že by snad žalovaný měl v soudním řízení prokazovat, že není impotentní).

59. Žalobkyně i jinými výroky žalovaného dehonestovala. Ve stížnosti z 15. 12. 2019 adresované Mgr. [jméno] [příjmení] (důkaz touto stížností) psala o propastném intelektovém rozdílu mezi ní a žalovaným; zopakovala to – tj. prohlubovala – na 2. jednání (že mezi žalobkyní a žalovaným je obrovský inteligenční rozdíl, že žalovaný nesprávně vidí sebe na úrovni žalobkyně).

60. Obdobně je vůči žalovanému dehonestující výrok žalobkyně z prvního jednání u soudu, že: a) žalovaný je pro žalobkyni méně než vzduch; b) výrok žalobkyně na druhém jednání, že žalovaný je patologický lhář, nevychovaný jedinec; c) písemný výrok z podání žalobkyně z 12. 8. 2021, že žalovaný je stařec, který sotva stojí na nohou; d) písemný výrok žalobkyně z 1. 6. 2018 – dokonce umístěný na nástěnku domu – o„ ožralém údržbáři [jméno] [celé jméno žalovaného]“ (důkaz dopisem označeným jako„ Věc: porušení pracovní kázně údržbářem domu …“, o kterém sama uvedla, že jej umístila na nástěnku v domě).

61. Žalobkyně si poskytla satisfakci i veřejnou prezentací svojí verze události (k této autosatisfakci, srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 57.).

62. Totiž i jejím jednáním, že v reakci na tvrzené jednání žalovaného z 16. 4. 2018 umístila na nástěnku domu (kde bydlí oba účastníci - [ulice a číslo]) dopis, že žalovaný byl 16. 4. 2018 při výkonu své práce pod vlivem alkoholu (0,73 promile), že byla napadena žalovaným, že ji nadával do kurev a se zdviženou pěstí vyhrožoval zmlácením v přítomnosti dvou svědků, že ji omezoval v jejích občanských právech (používat dílnu) a že porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem a že je to důvod ke krácení jeho odměny a k okamžitému ukončení pracovního poměru a že navrhuje vyloučení žalovaného z výboru samosprávy. O těchto jejích návrzích a o tomto dopise přitom následně rozhodoval Výbor Společenství vlastníků [ulice a číslo], a to sice negativně, ale dva členové výboru (ze čtyř) doporučili, aby se žalovaný žalobkyni omluvil, přičemž zápis s takovým obsahem ze schůze výboru byl rovněž zveřejněn na nástěnce domu (viz protokol o prvním jednání a tvrzení žalobkyně na něm zachycená a důkaz dopisem označeným jako„ Věc: porušení pracovní kázně údržbářem domu …“, dále Zápisem ze schůze výboru Společenství vlastníků [ulice a číslo], [obec] z 7. 6. 2018).

63. Žalobkyně si poskytla satisfakci i tím, že na nástěnce domu zveřejnila úřední záznam policie ohledně děje z 16. 4. 2018, v níž byla prezentována její verze (že byla napadena ze strany žalovaného) a v němž bylo uvedeno, že dechová zkouška 16. 4. 2018 skončila u žalovaného s pozitivním výsledkem v podobě 0,73 promile alkoholu v dechu (důkaz úředním záznamem policie z 16. 4. 2018, ve spojení s tvrzeními žalobkyně na prvním jednání).

64. Žalobkyně si poskytla satisfakci i tím, že zveřejnila na nástěnce domu svoji stížnost adresovanou výboru samosprávy z 19. 6. 2018, v němž uvedla, že žalovaný jako údržbář neplní své pracovní povinnosti spočívající v údržbě společných prostor domu, že žalovaný neustále šmíruje po chodbách domu s dehonestujícím dovětkem:„ /pokud to ovšem dělá střízlivý/“ (důkaz dopisem žalobkyně z 19. 6. 2018 a tvrzení žalobkyně na 1. jednání).

65. Žalobkyně si poskytla satisfakci tím, že zveřejnila na nástěnce domu jí ručně sepsanou listinu z 19. 6. 2018, v níž žalovaného označila ironicky, tj. v uvozovkách,„ údržbářem“, a že ji napadl pod vlivem alkoholu, že je to porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ve smyslu zákoníku práce (důkaz touto listinou, ve spojení s tvrzeními žalobkyně na prvním jednání).

66. Žalobkyni byla poskytnuta satisfakce tím, že 16. 5. 2019 na členské schůzi Společenství vlastníků, [ulice a číslo] [obec] předsedkyně tohoto společenství vlastníků seznámila vlastníky s písemným materiálem, který předložila žalobkyně a který byl rovněž přílohou zápisu z této schůze. Předmětný písemný materiál byl m. j. tvořen verzí žalobkyně, že žalovaný neprovádí řádnou údržbu a šmíruje po domě a hledá to, aby něco našel a mohl buzerovat. Žalobkyně na schůzi svůj příspěvek stručně vysvětlila. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu str. 10 zápisu (bod 5.„ Různé“), ve spojení s tvrzeními žalobkyně na jednání soudu z 19. 11. 2021.

67. Žalobkyni se dostalo satisfakce i tím, že 28. 11. 2019 na shromáždění Společenství žalobkyně přednesla svoji předžalobní výzvu adresovanou žalovanému znějící na omluvu.

68. Žalobkyni se dostalo satisfakce dokonce i od žalovaného, který totiž uvedl na policii 22. 6. 2018 při podání vysvětlení, že uznává svoji chybu, že žalobkyni vulgárně oslovuje (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení žalovaného z 22. 6. 2018). Tento úřední záznam o podání vysvětlení žalovaným k důkazu sama žalobkyně předložila a na prvním jednání soudu uvedla, že„ žalovaný na policii to přiznal, uvedl, že je mu líto, že užil vulgarismy“.

69. Shora uvedené okolnosti lze objektivně považovat za mnohonásobnou, v souhrnu výraznější satisfakci pro žalobkyni, které ve výsledku značí, že i v případě hypotetického shledání neoprávněného zásahu žalovaného do osobnosti žalobkyně (zvláště tvrzenými vulgarismy) by bylo namístě žalobu zcela zamítnout, jelikož tyto satisfakce by značily dostatečně účinné zadostiučinění pro žalobkyni za případný zásah do cti, vážnosti žalobkyně.

70. Důvod zamítnutí žaloby směřující na omluvu za tvrzené jednání žalované vůči paní [příjmení] spočívá i v tom, že právní řád nepřipouští podání žaloby na ochranu osobnosti ve prospěch třetí osoby.

71. Důvod zamítnutí žaloby co do tzv. zdržovacího nároku (tedy na zdržení se jednání) spočívá též v tom, že nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti člověka podle § 82 odst. 1 o. z. je, aby neoprávněný zásah trval, resp. aby existovalo reálné nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu; tento občanskoprávní prostředek má preventivní charakter (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3729/2009, 30 Cdo 145/2013 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 15. 4. 1997 sp. zn. 23 C 3/97, publikovaný v Soudních rozhledech č. 6/1997, str. 147). Sama žalobkyně uvedla opakovaně v řízení, že žalovaný už není údržbářem, že žalobkyně má klid, že se žalovaný již nepohybuje kolem jejího bytu a uvedla, že od 7. 1. 2021 k ničemu nedošlo (viz i protokol o jednání). Od té doby (tj. 7. 1. 2021) uplynula delší doba a žalovaný již nevykonává práci údržbáře. Tudíž není naplněna ani podmínka pro vyhovění zdržovacímu nároku, že reálně hrozí opakování zásahu ze strany žalovaného v budoucnu, což je další důvod pro zamítnutí žaloby na zdržení jednání.

72. Pokud žalobkyně navrhla psychologické a psychiatrické vyšetření její osoby i žalovaného soudem ustanoveným znalcem, tak soud takovému důkaznímu návrhu nevyhověl již pro nadbytečnost – znalec (psycholog, psychiatr) nebyl přítomen žádnému z žalobkyní tvrzených jednání žalovaného, a už proto by se nemohl kvalifikovaně vyjádřit, zda a co konkrétně se tehdy mezi účastníky událo. Z obdobného důvodu není relevantní ani rozsudek Městského soudu v Brně z 1. 7. 2008 sp. zn. 6 T 3/2008, který rekapituloval znalecké vyšetření psychiatrické a psychologické osobnosti žalobkyně v tehdejší době mimo jiné s tím, že obecná věrohodnost žalobkyně je zachována s ohledem na vysoký intelekt žalobkyně, dále na okolnosti, že neužívá drogy a nezneužívá alkohol a nemá extrémní vlastnosti a že má zachovanou i specifickou věrohodnost, která je u žalobkyně mírně snižována pithiatickými rysy její osobnosti, když takový člověk více citově vnímá než ostatní, přičemž převažují u žalobkyně rysy psychastenické, pithiatické a rysy lehké nezralosti (důkaz reprodukovaným trestním rozsudkem - v němž byla žalobkyně poškozenou - ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z 16. 9. 2008 sp. zn. 4 To 293/2008). Nebylo důvodu ani vyžádat si petici sepsanou na podporu žalovaného (srov. její obsah v textu shora); vždyť i sama žalobkyně na jednání 7. 1. 2022 uvedla, že žádné z osob, které petici podepsaly, nebyly svědkem žádného útoku mezi účastníky. Pokud žalobkyně na jednání 7. 1. 2022 navrhl výslech svědka pana [příjmení] k prokázání skutečnosti, že svědkovi žalovaný sprostě vynadal a dopustil se vůči němu šikany a zlomyslností, pak je takový důkaz nadbytečný již proto, že pan [příjmení] není žalobcem v tomto řízení a tvrzené sprosté vynadání předmětem tohoto řízení.

73. Z jiných než shora explicitně uvedených důkazních prostředků soud nezjistil právně významné skutečnosti.

74. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl jako plně nedůvodnou (výrok I. až III.).

75. Soud žalovanému – jakožto plně úspěšnému účastníku - přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalovaného spočívají v odměně za následujících 7 úkonů právní služby po 3 100 Kč za úkon podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) - za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ve věci samé z 4. 7. 2021, sepis vyjádření k podání žalobkyně z 12. 8. 2021, účast na jednání 19. 11. 2021 od 8:30 do 12:09 a 7. 1. 2022 od 9:00 do 12:

9. Dále se jedná o odměnu za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 2 a 3 a. t. po 1 550 Kč - účast při vyhlášení rozsudku a vyjádření k odvolání žalobkyně proti usnesení z 9. 4. 2020 č. j. 47 C 209/2019-24. Vyjádření žalovaného bylo k odvolání žalobkyně proti usnesení procesní povahy, což je podání nikoli ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), nýbrž úkon podle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. Sazba odměny byla určena podle § 9 odst. 4 písm. a) a t. Dále jde o paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 2 700 Kč (9 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradu DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z uvedených částek - 5 775 Kč Celkem tak je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 33 275 Kč, k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV.). Za odpověď žalovaného na dotaz soudu o vhodnosti mediace soud žalovanému ničeho nepřiznal – nejde o úkon uvedený v § 11 odst. 1 a 2 a. t. a nelze ani připodobnit takovou odpověď advokáta k úkonům uvedeným v § 11 odst. 1 a 2 a. t.

76. O nákladech řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.:„ Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“. Žalobkyně byla zcela neúspěšná, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit státu náklady, které vynaložil na svědečné - 1 160 Kč (výrok V.).

Poučení