47 C 215/2023 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D. sídlem Karlovo náměstí 28/559, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 2x 286 720 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ve vztahu ke každému z žalobců zastavuje co do částky 199 501 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit každému z žalobců 87 219 Kč se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 3. 10. 2023 domáhali odškodnění nemajetkové újmy ve výši 286 720 Kč pro každého z nich jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově brodě (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále „posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 15 let a 4 měsíce je neúměrná náročnosti věci. Se zřetelem na zmíněné požadovali relutární zadostiučinění ve výši 286 720 Kč pro každého z nich, když vycházeli ze základní částky 20 000 Kč za prvé dva roky napadeného řízení a dále z částky 1 667 Kč za každý další měsíc řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 2. 11. 2023 uvedla, že u ní žalobci dne 31. 5. 2023 uplatnili svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jež jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žádosti žalobců bylo částečně vyhověno a žalovaná jim po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 199 501 Kč pro každého z nich. Konstatovala, že posuzovaná délka není délkou přiměřenou. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná základní částku zadostiučinění navýšila na 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Ve vztahu k žalobcům řízení trvalo 15 let a 3 měsíce. Řízení bylo vedeno před 3 stupni soudů, řízení nebylo složité ani po skutkové ani po právní stránce. Význam řízení byl shledán běžný. Z důvodů složitosti a projednání věci na 3 stupních soudní soustavy snížila žalovaná zadostiučinění o 30 %, z důvodu sdílené újmy o dalších 10 %, když naopak za postup soudu ve věci, jež hodnotila jako nekoncentrovaný, zvýšila základní částku zadostiučinění o 10 %. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobců nepovažuje za odůvodněný.

3. Žalobci ve svém podání z 13. 11. 2023 vzali žalobu pro plnění žalovanou dne 25. 10. 2023 částečně zpět, a to co do částky 199 501 Kč pro každého z nich, když nadále trvali na doplacení částky 87 219 Kč spolu s příslušenstvím. S ohledem na uvedené soud řízení co do částky 199 501 Kč ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. řízení ve vztahu ke každému z žalobců zastavil.

4. Z nesporných skutečností a listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci u žalované uplatnili svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 31. 5. 2023.

6. Ze spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 22. 1. 2008 došla Krajskému soudu v Hradci Králové žaloba žalobkyně společnosti [právnická osoba]. proti žalovaným [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0]. Jednalo se o žalobu na zaplacení částky 162 160,70 Kč s příslušenstvím s tím, že oba žalovaní jako jednatelé společnosti [právnická osoba] porušili své povinnosti vykonávat péči řádného hospodáře, kdy předmětná společnost měla více věřitelů, nebyla schopna po delší dobu plnit své splatné závazky, avšak přesto uhradila fiktivní půjčky například jednomu z žalovaných. Usnesením z 25. 1. 2008 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Tento byl uhrazen dne 31. 1. 2008. Dne 7. 2. 2008 byl vydán platební rozkaz, který byl žalovanému [jméno FO] doručen 14. 2. 2008 a žalovanému [jméno FO] 13. 2. 2008. Dne 21. 2. 2008 podali žalovaní odpor. Usnesením z 29. 2. 2008 byli žalovaní vyzváni k vyjádření. Odůvodnění odporu došlo dne 21. 3. 2008. Toto bylo přeposláno na vědomí žalobci na základě referátu soudu z 31. 3. 2008 spolu s výzvou k vyjádření. Vyjádření žalobkyně došlo dne 12. 5. 2008. Uvedené vyjádření bylo přeposláno na základě referátu soudu ze dne 3. 7. 2008. Na základě referátu soudu ze dne 4. 8. 2008 bylo nařízeno jednání na 2. 12. 2008. Dne 2. 12. 2008 proběhlo jednání před krajským soudem, při němž byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání. Dne 18. 12. 2008 došel krajskému soudu návrh žalovaných na zrušení rozsudku s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalovaných byl v době konání jednání v pracovní neschopnosti. Usnesením z 29. 12. 2008 bylo rozhodnuto, že se rozsudek pro zmeškání zrušuje. Dne 15. 1. 2009 přišlo vzdání se práva odvolání ze strany žalobkyně. Na základě referátu soudu z 20. 1. 2009 bylo nařízeno jednání na 20. 2. 2009. Dne 20. 2. 2009 se konalo jednání před krajským soudem. Byli vyslechnuti čtyři svědci, provedeny listinné důkazy. Dne 3. 3. 2009 přišlo podání žalovaných s návrhem na doplnění dokazování. Dne 14. 4. 2009 se konalo další jednání před krajským soudem, byl vyslechnut další svědek, provedeny listinné důkazy. Jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí bylo odročeno na 21. 4. 2009. Odvolání žalovaných došlo dne 15. 5. 2009. Usnesením z 18. 5. 2009 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Podáním z 26. 5. 2009 požádali o osvobození od soudních poplatků. Na základě referátu soudu z 29. 5. 2009 jim byl zaslán formulář k vyplnění osobních a majetkových poměrů, vyplněné formuláře byly soudu zaslány dne 10. 6. 2009. Usnesením z 18. 6. 2009 byl žalovaný 1. osvobozen od poplatkové povinnosti, žalovanému 2. nebylo přiznáno osvobození. Dne 16. 7. 2009 došlo odvolání žalovaného 2. Na základě předkládací zprávy z 23. 7. 2009 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 27. 7. 2009. Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Spis byl vrácen krajskému soudu dne 12. 1. 2010, kdy rozhodnutí spolu s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo zasláno dne 2. 3. 2010. Dne 15. 3. 2010 byl zaplacen soudní poplatek z odvolání. Na základě referátu ze 7. 4. 2010 byla žalobkyně vyzvána, ať se vyjádří k odvolání žalovaných. Vyjádření žalobkyně došlo dne 26. 4. 2010. Na základě předkládací zprávy z 27. 4. 2010 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 17. 5. 2010. Na základě referátu ze dne 3. 1. 2011 bylo nařízeno jednání na 31. 1. 2011. Dne 31. 1. 2011 se konalo jednání před odvolacím soudem, při němž byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Spis byl vrácen krajskému soudu dne 10. 3. 2011. Rozsudek rzeslán na základě referátu ze dne 29. 3. 2011. Dne 2. 6. 2011 došlo dovolání žalovaných, toto bylo doplněno podáním došlým dne 6. 6. 2011. Další doplnění dovolání došlo dne 20. 6. 2011. Usnesením z 1. 7. 2011 byl žalovaný č. 2) vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání, tento byl zaplacen dne 12. 7. 2011. Usnesením z 15. 8. 2011 byla žalobkyně vyzvána, aby se vyjádřila k dovolání. Vyjádření žalobkyně došlo dne 30. 8. 2011. Na základě předkládací zprávy z 31. 8. 2011 byla věc předložena Nejvyššímu soudu dne 5. 9. 2011. Replika k vyjádření žalobkyně k dovolání došla ze strany žalovaných dne 27. 3. 2012. Další doplnění žalovaných došlo dne 20. 12. 2012. Další podání žalovaných došlo dne 12. 3. 2013. Další podání žalovaných došlo 20. 8. 2013. Rozsudkem z 27. 9. 2013 byly rozsudky Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové zrušeny a věc byla postoupena k dalšímu řízení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 13. 11. 2013. Spis byl postoupen Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na základě referátu ze dne 13. 11. 2013. Shrnutí dosavadního vývoje případů ze strany žalovaných došlo dne 30. 4. 2014. Na základě referátu soudu ze dne 10. 6. 2014 bylo nařízeno jednání na 7. 8. 2014. Podáním ze dne 14. 7. 2014 žalobkyně vyjádřila souhlas s tím, aby soud vycházel z dosud provedených důkazů, vyjádření žalovaných ve věci došlo 14. 7. 2014. Dne 23. 7. 2014 žalovaní předložili soudu znalecký posudek. Dne 7. 8. 2014 se konalo jednání před okresním soudem s tím, že jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně se vyjádřila podáním došlým 8. 9. 2014. Téhož dne se vyjádřili žalovaní. Na základě referátu soudu ze dne 16. 9. 2014 bylo jednání nařízeno na 27. 10. 2014, byla žádána o součinnost Česká spořitelna, a.s. Další podání žalovaných došlo dne 16. 9. 2014. Replika žalovaných došla dne 14. 10. 2014. Další podání žalovaných došlo dne 24. 10. 2014. Dne 27. 10. 2014 se konalo jednání před okresním soudem. Dne 6. 11. byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Rozhodnutí bylo rozesláno na základě referátu soudu ze dne 26. 11. 2014. Dne 15. 12. 2014 došlo odvolání žalobkyně. Dne 31. 12. 2014 bylo vydáno opravné usnesení. Usnesením z téhož dne byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání a žalovaní byli vyzváni k vyjádření k odvolání žalobkyně. Vyjádření žalovaných došlo dne 18. 1. 2015. Soudní poplatek byl zaplacen dne 30. 1. 2015. Na základě předkládací zprávy z 3. 2. 2015 byl spis předložen dne 7. 2. 2015 Krajskému soudu v Hradci Králové. Usnesením z 20. 4. 2015 byly strany vyznány, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Podáním z 27. 4. 2015 žalovaní sdělili, že nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Dne 29. 4. 2015 žalobkyně zaslala návrh na nařízení jednání. Na základě referátu ze dne 4. 5. 2015 bylo nařízeno jednání na 26. 5. 2015. Na základě referátu z 25. 5. 2015 bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu na straně soudu. Z úředního záznamu ze dne 26. 5. 2015 vyplývá, že spis byl předložen správě soudu s ohledem na námitku podjatosti. Opatřením z 1. 6. 2015 bylo rozhodnuto, že se namísto soudkyně Kroftové, jež rozhodovala v prvním stupni, než byla věc odňata krajskému soudu, zúčastní projednání a rozhodnutí věci jiný soudce. Na základě referátu soudu ze dne 15. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na 27. 10. 2015. Dne 27. 10. 2015 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 25. 11. 2015. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne 26. 11. 2015. Dne 10. 2. 2016 došlo dovolání, na základě referátu ze dne 12. 2. 2016 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Téhož dne byli žalovaní vyzváni k vyjádření se k dovolání žalobkyně. Podáním ze dne 5. 3. 2016 žalobkyně sdělila, že předložený znalecký posudek byl zpracováván znaleckým ústavem, jenž není zapsán v seznamu znalců. Soudní poplatek z dovolání byl zaplacen dne 7. 3. 2016. Dne 9. 3. 2016 došlo vyjádření žalovaných k dovolání žalobkyně. Na základě předkládací zprávy ze dne 14. 3. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu dne 1. 4. 2016. Rozsudkem z 11. 4. 2018 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc byla vracena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, a to s ohledem na vadné posouzení otázek týkající se úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti. Dne 27. 4. 2016 došla žaloba na obnovu řízení. Dne 20. 7. 2018 se vyjádřili i žalovaní k předmětu řízení. Žádáno o součinnost, kdy byly bankou zaslány výpisy z účtu společnosti [Anonymizováno]. za jednotlivé měsíce. Usnesením z 22. 11. 2018 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že se rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Dne 18. 12. 2018 se dále vyjadřují žalovaní, shrnují rozhodující skutečnosti. Shrnutí žalobkyně došlo dne 15. 1. 2019. Na základě referátu soudu z 29. 1. 2019 bylo nařízeno jednání na 25. 3. 2019. K žádosti žalobkyně bylo jednání z důvodu kolize odročeno na 25. 4. 2019. Dne 24. 4. 2019 se konalo jednání před okresním soudem, byly provedeny listinné důkazy, účastníkům byla dána lhůta k doplnění tvrzení. Žalobkyně doplnila tvrzení podáním ze 14. 3. 2019. Žalovaní žádali o prodloužení lhůty podáním z 24. 5. 2019, vyjádřili se podáním ze 14. 6. 2019. Další podání žalovaných došlo 18. 7. 2019. Přípisy z 2. 9. 2019 byli účastníci vyzváni k vyjádření k zadání znaleckého posudku. Žalovaní se vyjádřili podáním z 23. 9. 2019, respektive žádali o prodloužení lhůty minimálně o 15 dnů. Jejich podání došlo dne 9. 10. 2019. Vyjádření žalobkyně došlo 13. 10. 2019. Usnesením z 15. 10. 2019 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – strojírenství, k určení tržní ceny movitých věcí. Usnesením z 15. 10. 2019 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – stavebnictví, k ocenění nemovitých věcí. Zálohy na znalecký posudek byly složeny dne 22. 10. 2019. Znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny movitých věcí došel 25. 11. 2019. Usnesení z 28. 11. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném. Znalecký posudek stran hodnoty nemovitých věcí došel 7. 2. 2020. Usnesením z 11. 2. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném. Na základě referátu soudu z 6. 5. 2020 bylo nařízeno jednání na 29. 6. 2020. Podáním z 25. 6. 2020 žalovaní žádali o odročení jednání z důvodu kolize. Na základě referátu soudu ze dne 28. 7. 2020 bylo nařízeno jednání na 16. 9. 2020. Dne 16. 9. 2020 se konalo jednání před okresním soudem, odročeno za účelem doplnění dokazování. Žalovaní se vyjádřili podáním z 30. 9. 2020. Na základě referátu soudu z 2. 10. 2020 bylo nařízeno jednání na 25. 11. 2020. Dne 9. 11. 2020 došla omluva svědka. Dne 25. 11. 2020 se konalo jednání, při kterém byli vyslechnuti tři svědci, jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 11. 1. 2021. Dne 11. 1. 2021 byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 8. 2. 2021. Dne 1. 3. 2021 došlo odvolání žalobkyně. Podáním z 12. 3. 2021 byli žalovaní vyzváni, ať se vyjádří k odvolání žalobkyně. Tito se vyjádřili podáním z 26. 3. 2021. Na základě předkládací zprávy z 8. 4. 2021 byl spis předložen Krajskému soudu v Hradci Králové dne 15. 4. 2021. Na základě referátu z 21. 5. 2021 bylo nařízeno jednání na 8. 6. 2021. Dne 7. 6. 2021 došlo další podání žalobkyně. Dne 8. 6. 2021 se konalo jednání před odvolacím soudem, s tím, že bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 10. 6. 2021 - rozsudek soudu prvního stupně byl částečně změněn. Spis byl vrácen Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě dne 4. 7. 2021. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 26. 7. 2021. Dne 29. 9. 2021 došlo dovolání žalovaných. Usnesením z 12. 10. 2021 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku, tento zaplatili dne 20. 10. 2021 a 26. 10. 2021. Usnesením z 2. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána k vyjádření k podanému dovolání, na základě předkládací zprávy ze 14. 12. 2021 byla věc předložena dne 21. 12. 2021 Nejvyššímu soudu. Usnesením z 23. 9. 2022 byl první žalovaný vyzván k doplatku soudního poplatku, tento podáním ze dne 14. 10. 2022 žádal o osvobození. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 19. 10. 2022. S ohledem na dosud nezaplacený soudní poplatek z dovolání usnesením z 24. 10. 2022 bylo rozhodnuto, že se žalovanému 2) vrací zaplacený soudní poplatek. Bylo žádáno o součinnost třetí subjekty, žalovanému 1) byl zaslán formulář k vyplnění jeho osobních a majetkových poměrů. Podáním z 11. 11. 2022 žádal o prodloužení lhůty k vyplnění formuláře, tento došel okresnímu soudu 14. 11. 2022. Podáním z 16. 11. 2022 bylo žalovanému 1) přiznáno plné osvobození od soudního poplatku. Na základě předkládací zprávy ze 14. 12. 2022 byla věc předložena Nejvyššímu soudu 19. 12. 2022. Nejvyšší soud rozhodl usnesením z 26. 4. 2023 tak, že se dovolání žalovaných odmítá. Toto nabylo právní moci 22. 5. 2023.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnili dne 31. 5. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci a) od 14. 2. 2008 a ve vztahu k žalobci b) od 13. 2. 2008, kdy jim byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobcům způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděli-li o něm. Proto jim za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděli, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení trvalo do 22. 5. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 15 let a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobcům vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobci se na délce řízení negativně nepodíleli, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a nekoncentrovaný postup, jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, kteří však sdíleli újmu navzájem. S ohledem na do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu, a to i v době kdy se již jednalo o řízení podléhající kontrole spisům starších řad a soud by měl k němu přistupovat se zvýšenou pečlivostí a s přihlédnutím již delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 15 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobcům, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 15 let a 3 měsíce, soud přiznal žalobcům základní částku ve výši 242 250 Kč, když vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 417 Kč za jeden měsíc řízení. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, tak jak požadovali žalobci, zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Při porovnáními s uvedeným rozhodnutím považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 17 000 Kč.

20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově (- minus 10 %) složitější. Jednalo se o žalobu na zaplacení částky z titulu náhrady škody ve výši 162 160,70 Kč s příslušenstvím s tím, že oba žalovaní jako jednatelé společnosti [právnická osoba] porušili své povinnosti vykonávat péči řádného hospodáře, kdy předmětná společnost měla více věřitelů, nebyla schopna po delší dobu plnit své splatné závazky, avšak přesto uhradila fiktivní půjčky například jednomu z žalovaných. Ve věci byly vypracovány znalecké posudky (jednak ocenění movitých věcí, jednak ocenění nemovitostí), byly provedeny výslechy znalců, svědků. Byla provedena řada listinných důkazů. Soud má dále za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní (– minus 10 %). Soud byl nucen opakovaně vyzývat účastníky k zaplacení soudních poplatků, rozhodoval opakovaně o ustanovení znalce, o znalečném, o osvobození od soudního poplatku, ve věci byly třetí subjekty žádány o poskytnutí součinnosti, konečně soud též rozhodoval o námitce podjatosti. Pokud jde o hmotněprávní složitost věci, tuto soud shledává jako standardní. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé pětkrát, odvolací soud čtyřikrát, Nejvyšší soud třikrát, s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97: „Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %...“).

21. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že žalobci se svým jednáním na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodíleli. Jejich žádosti o prodloužení lhůty k podání vyjádření k výzvě soudu pak řízení sice prodloužily, avšak s ohledem na jeho celkovou délku pouze nepatrně, aby soud přistoupil ke snížení zadostiučinění.

22. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah 27. 7. 2009, kdy byl spis předložen vrchnímu soudu, do 12. 1. 2010, kdy byl vrácen krajskému soudu, v období od 5. 9. 2011 do 27. 9. 2013, od 1. 4. 2016 do 11. 4. 2018, kdy byl spis u Nejvyššího soudu ČR, rovněž jako v období od 21. 12. 2021 do 23. 9. 2022. Konečně soud shledal průtah v období od 13. 11. 2013, postoupení okresnímu soudu, do 7. 8. 2014, kdy se konalo u okresního soudu první jednání ve věci. S ohledem na zmiňovaná četná období nečinnosti, dokonce v řádu několika let, a se zřetelem na do určité míry nekoncentrovaný postup orgánů veřejné moci, které např. opakovaně předložily spis s opravným prostředkem, aniž by byl vybrán soudní poplatek za jeho podání, tedy uvedený postup soudu nelze označit jako hospodárný a koncentrovaný, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, že k průtahům docházelo též i v období, kdy se jednalo o spis starších řad a soudy měly v řízení postupovat se zvýšenou pečlivostí, přistoupil zdejší soud k zvýšení základní částky zadostiučinění o 30 %. Nad rámec zmíněného soud uvádí, že je judikatorně ustáleno, že důvodem pro navýšení základní částky zadostiučinění není rozdílný právní názor jednotlivých instancí oproti např. zrušení rozsudku z důvodu nepřezkoumatelnosti či nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně.

23. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Posuzované řízení byl spor o zaplacení částky 162 160,70 Kč s příslušenstvím, když žalovaní neměli postupovat s péčí řádného hospodáře. Vzhledem k předmětu řízení lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam. Předně uvést, že uvedené řízení nepatří mezi řízení, jež ze své podstaty mají pro poškozené vyšší význam. Obecně se podle judikatury ESPL neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku z 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku z 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobce nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění. Soud, ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě žalobci vznikající újmu pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko) a v případě zdejších žalobců i rozprostření nákladů řízení, když všichni byli zastoupeni jedním právním zástupcem. Soud tedy základní částku se zřetelem na uvedené okolnosti ponížil o 10 %.

24. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 17 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 20 %. Celková částka, která náleží každému z žalobců jako přiměřené zadostiučinění proto činí 193 800 Kč, nicméně žalobcům bylo žalovanou poskytnuto již zadostiučinění ve výši 199 501 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že takto poskytnuté zadostiučinění proběhlo dostatečně. Soud proto nárok žalobců ve zbývající části neshledal opodstatněným a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobci byli neúspěšní (plnění se jim sice od žalované dostalo po podání žaloby, avšak ještě v rámci 6ti měsíční zákonné lhůty k mimosoudnímu projednání nároku, přičemž dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen), proto jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč (á 300 Kč úkon) za vyjádření k žalobě, přípravu a účast u jednání dne 1. 2. 2024, účast u vyhlášení rozhodnutí dne [datum] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok III.)

Poučení