47 C 217/2023 - 130
Citované zákony (32)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 125 § 126 odst. 2 § 131 § 131 odst. 1 § 132 § 142 § 142 odst. 1 § 142 odst. 3 § 148 odst. 1 § 149 odst. 1 § 160 odst. 1
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 odst. 1
- trestní zákoník, 40/2009 Sb. — § 184
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 78 odst. 2 § 81 § 81 odst. 1 § 81 odst. 2 § 82 odst. 1 § 82 odst. 2 § 83 § 84 § 86 § 88 § 88 odst. 1 § 88 odst. 2 +6 dalších
- o některých přestupcích, 251/2016 Sb. — § 7 odst. 1 písm. c
Rubrum
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému:[Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o ochranu osobnosti takto:
Výrok
I. Žalovaný je povinen zdržet se jakéhokoli dalšího jednání neoprávněně zasahujícího do osobnosti žalobce v písemné, slovní nebo fyzické formě.
II. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se jakéhokoli dalšího jednání (v písemné, slovní nebo fyzické formě) vůči osobám blízkým žalobci.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci písemnou omluvu, doporučeným dopisem s vlastnoručním podpisem žalovaného, na adresu žalobce [adresa], [adresa], a to v následujícím znění: „Žalovaný, [Jméno zainteresované osoby 1/0], se tímto omlouvá žalobci, [jméno FO], kterému opakovaně vyhrožoval ublížením na zdraví ve veřejném prostoru [právnická osoba] v [Anonymizováno], a to jednou přímo žalobci a jednou prostřednictvím podřízeného žalobce v uniformě při výkonu evidované nezásahové činnosti, a kterého dehonestoval mezi zaměstnanci [Anonymizováno] [Anonymizováno], když v [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyvěsil na nástěnce přístupné všem zaměstnancům, [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v zaměstnanecké části [Anonymizováno] žalovanému adresované předvolání správního orgánu, které obsahovalo identifikační údaje žalobce a toto doplnil vlastními zavádějícími poznámkami o pátém udání a větou, že „Všichni máme co jsme chtěli.““.
IV. Žaloba se zamítá v části požadavku na omluvu zahrnující slova „pomluvami“, „nepravdivými“ a „se zavazuje, že zanechá okamžitě svého jednání vůči žalobci i všem osobám žalobci blízkým, jeho kolegům a podřízeným, a nebude v tomto jednání nadále pokračovat“.
V. Žaloba se zamítá v části požadavku na doručení omluvy [tituly před jménem] [jméno FO].
VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31 050 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.
VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 426 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal, aby soud rozhodl, že žalovaný „je povinen se zdržet jakéhokoli dalšího jednání vůči žalobci i osobám jemu blízkým v písemné, slovní nebo fyzické formě.“ (č. l. 1) a dále omluvy ve znění „Žalovaný, [Jméno zainteresované osoby 1/0], se tímto omlouvá žalobci, [jméno FO], kterému opakovaně vyhrožoval ublížením na zdraví přímo, ve veřejném prostoru [právnická osoba] v [Anonymizováno], i prostřednictvím jeho podřízeného v uniformě při výkonu evidované nezásahové činnosti, a kterého dehonestuje pomluvami mezi zaměstnanci [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde rovněž vyvěsil na nástěnce přístupné všem zaměstnancům, hercům a návštěvníkům v zaměstnanecké části [Anonymizováno] jemu adresované předvolání správního orgánu, které obsahovalo identifikační údaje žalobce, a toto doplnil vlastními nepravdivými poznámkami o pátém udání a větou, že všichni mají, co chtěli. Žalovaný se je vědom svého nezákonného a společensky špatného jednání, kterého lituje, a současně se zavazuje, že zanechá okamžitě svého jednání vůči žalobci i všem osobám blízkým, jeho kolegům a podřízeným, a nebude v tomto jednání nadále pokračovat.“. Žalobce požadoval citovanou omluvu s vlastnoručním podpisem žalovaného doručit na adresu žalobce a současně v kopii zaměstnanci [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO], který umožnil odstranění z nástěnky v [Anonymizováno] [Anonymizováno] předvolání k přestupkovému jednání nařízenému u správního orgánu. Žalobní petit odůvodnil 3 skutky, a to následovně. 1) Dne 4. 6. 2022 žalovaný žalobce při cestě po [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] doběhl, udeřil žalobce a vyhrožoval mu ublížením na zdraví – že žalobce má 30 sekund na to, aby odtam vypadl, jinak mu rozbije hubu, a pokud se tam ještě jednou ukáže, tak mu žalovaný narve listy z červené knihy do prdele; to v přítomnosti svědků v okolí, kteří se otáčeli po žalovanému, protože míra hlasitosti žalovaného byla vysoká. 2) Dne 28. 11. 2022 žalovaný žalobci vyhrožoval ublížením na zdraví prostřednictvím [jméno FO] před [Anonymizováno] [Anonymizováno]. 3) Dne 18. 6. 2023 (či dříve) žalovaný vyvěsil na nástěnku v [Anonymizováno] [Anonymizováno] předvolání k jednání o přestupku u správního orgánu (dále jako „předvolání“), na kterém bylo uvedeno jméno, příjmení a rok narození žalobce (jakožto poškozeného), přičemž na předvolání byl rukou žalovaného doplněn dehonestující a nepravdivý text o osobě žalobce, že „[jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] [Jméno zainteresované osoby 1/0]“ a „[jméno FO]? [jméno FO] DÁL?...VŠICHNI MÁME CO JSME CHTĚLI“. Zdržovací nárok žalobce odůvodnil mj. tím, že již několik let (od roku 2019) žalobce nepůsobí v [Anonymizováno] [Anonymizováno] (kde pracuje žalovaný) a přesto žalovaný žalobce v polovině roku 2022 napadl, koncem roku 2022 vyhrožuje žalobci prostřednictvím [Anonymizováno]. [jméno FO] a v polovině roku 2023 vyvěšuje listinu na nástěnce [Anonymizováno] [Anonymizováno] týkající se žalobce; již proto jsou důvodné obavy o reálném opakování jednání žalovaného. Žalovaný narušuje vážnost, čest a soukromý život žalobce a vyvěšením úředního dokumentu s osobními údaji a identifikátory žalobce a s dalšími informacemi týkajícími se správního řízení žalovaný porušil i čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jako „Listina“) a § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“).
2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména z následujících důvodů. Žalovaný je zaměstnancem [Anonymizováno] [Anonymizováno] (pracoviště [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a měl se žalobcem pracovní spory, když žalobce jako [Anonymizováno] býval v [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 5. 2. 2019 žalobce zapsal do požární knihy zápis požární asistenční hlídky, s nímž žalovaný nesouhlasil. Pokud jde o první skutek, tak žalobce byl s žalovaným dne 4. 6. 2022 v kontaktu, ale nedopustil se hrubého chování ani žalobce fyzicky nenapadl; žalovaný jen sdělil žalobci, že si nepřeje, aby žalobce navštěvoval [Anonymizováno] [Anonymizováno], neboť v době, kdy žalobce v [Anonymizováno] [Anonymizováno] působil pracovně, uváděl nepravdivé informace při plnění svých povinností. Stran druhého skutku žalovaný popřel, že by vyhrožoval žalobci prostřednictvím [jméno FO]. [jméno FO] se týče třetího skutku, vyvěšené předvolání obsahuje poznámky sepsané žalovaným, ale předvolání žalovaný nevyvěsil na nástěnku v divadle a neví, kdo to vyvěsil. Žalovaný nosí u sebe větší množství dokumentů, které jsou potřeba pro výkon jeho zaměstnání a je tak vysoce pravděpodobné, že předvolání někde zapomenul či mu někde vypadlo a nálezce jej vyvěsil na nástěnku v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Text napsaný žalovaným na předvolání o pátém udání žalobce na žalovaného je pravdivý, jelikož žalovaný měl na mysli nejen žalobcovo oznámení policii či správnímu orgánu, ale i zaměstnavateli žalovaného.
3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. První skutek – [právnická osoba] dne 4. 6. 2022 4. Žalobce prokázal, že žalovaný žalobce dne 4. 6. 2022 na veřejnosti na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] doběhl, drobněji jej šťouchl do ramene a vyhrožoval žalobci zvýšeným hlasem, že má 30 sekund na to, aby odtam vypadl, jinak mu rozbije hubu a že žalobci „narve červené knihy do prdele“ a přitom výhružně gestikuloval před obličejem žalobce zdviženým prstem.
5. Žalobce tento skutek prokázal především svojí účastnickou výpovědí, která je plnohodnotným důkazem (srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. I. ÚS 2568/07 či obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023 sp. zn. 23 Cdo 2937/2022-261, bod 21.).
6. O věrohodnosti výpovědi žalovaného ostatně svědčí i to, že byl ve své verzi konzistentní během delší doby. Tak kupř. v úředním záznamu o podání vysvětlení před policií ze dne 28. 11. 2022 (důkaz tímto úředním záznamem) je popsáno, jak žalobce uvedl dne 28. 11. 2022 u policie, že žalovaný k žalobci přiběhl, strčil do žalobce do oblasti ramene a začal na žalobce řvát, že žalobce má 30 sekund na to, aby vypadnul, že mu rozbije hubu. V mailu ze dne 11. 12. 2022 adresovaném přestupkovému orgánu (důkaz tímto mailem) žalobce obdobně popsal incident z 4. 6. 2022, že žalovaný žalobce doběhl a začal žalobci vyhrožovat ublížením na zdraví a že došlo i k fyzickému kontaktu ze strany žalovaného. Z usnesení přestupkového orgánu ze dne 17. 5. 2023 (důkaz tímto usnesením) plyne, že žalobce obdobně popsal jednání žalovaného právě i v přestupkovém řízení, tj. v oznámení o přestupku i při podání svého vysvětlení v přestupkovém řízení: „Oznamovatel uvedl, že toho dne k němu přistoupil podezřelý, který mu začal vyhrožovat, že mu narve všechny listy z černé knihy do prdele, jestli ho tu ještě někdy uvidí a že mu rozbije hubu, pokud řekne ještě nějaké slovo.“.
7. Šťouchnutí (drobnější) do ramene žalobce žalovaným a gestikulace se zdviženým prstem ostatně je prokázána – kromě výpovědi žalobce - i obrazovým záznamem (bez zvuku) předmětného incidentu ze dne 4. 6. 2022, pocházejícího zjevně z městského kamerového dohledového systému [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (důkaz tímto záznamem a srov. též popis záznamu na str. 4 protokolu o jednání ze dne 23. 2. 2024 – č. l. 89 verte). Užití zvýšeného hlasu žalovaným při incidentu z 4. 6. 2022 je prokázáno nejen výslechem žalobce, ale i uvedeným obrazovým záznamem, jelikož se několik osob otáčelo směrem k žalobci a žalovanému.
8. Pokud žalovaný žalobci řekl žalovanému pohrůžku, že žalobci narve „červené knihy do prdele“, tak tím měl na mysli „požární knihu“, do níž se zapisovaly výsledky kontroly požární asistenční hlídky uskutečňované v [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jako „kniha“).
9. Žalovaný rozporoval užití obrazového záznamu v řízení jako důkazu s tím, že jde o kamerový záznam z městského kamerového dohledového systému [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jako „[Anonymizováno]“), která nevydává kamerové záznamy soukromým osobám, a proto by žalobce měl vysvětlit, jak se k němu dostal. Žalovaný odkázal i na čl. 1 provozního řádu [Anonymizováno]: „[Anonymizováno] byl zřízen v rámci zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku zejména za účelem zvýšení bezpečnosti a zabezpečení veřejného pořádku na území [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], předcházení a odhalování pouliční kriminality, přispívání k ochraně a bezpečnosti osob a majetku, a podílení se na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích“; podle žalovaného užití záznamu by bylo v rozporu s provozním řádem.
10. Podle § 88 o. z.: „(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. (2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.“. Podle § 90 o. z.: „Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.“.
11. Užití obrazového záznamu MKS v tomto řízení bylo právně dovolené. Šlo o použití k ochraně práv žalobce (§ 88 odst. 1 o. z. – tzv. licence výkonu či ochrany práv a zájmů jiných), nadto na základě zákona (viz § 125 o. s. ř.: „Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci…“) k úřednímu účelu (viz § 88 odst. 2 o. z. – tzv. úřední licence), tj. pro účel soudního řízení. Obrazový záznam nebyl v tomto řízení využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy žalovaného, na nichž by v posuzované věci bylo nezbytné trvat (§ 90 o. z.). Při posuzování přiměřenosti zásahu soud vycházel zejména z toho, že videozáznam zachycuje žalovaného ve veřejném prostranství ([Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno]) a nejde tedy o oblast soukromí žalovaného, tím méně niterného (intimního), a že žalovaný sám iniciativně vystoupil do popředí v tom smyslu, že doběhl žalobce a inicioval děj vyobrazený ve videozáznamu (právě při tomto kontaktu s žalobcem je na posuzovaném záznamu zachycen). Pro účely řešení kolizí mezi právy a zájmy osob (přiměřenosti zásahu) je chování dotčené osoby podstatné (srov. obdobně např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2017 č. j. 70 Co 299/2016-92, proti němuž bylo dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. [spisová značka]).
12. Soud ke skutku z 4. 6. 2022 zachycenému na videozáznamu soudu vyslechl (předtím) žalobce. Avšak zásada přímosti v procesu dokazování sleduje, aby zjištění sporných skutečností bylo co nejvíce bezprostřední. Soud tak musí použít především důkazní prostředky, které představují bezprostřední (přímý) pramen poznání zjišťované (dokazované) skutečnosti (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021 sp. zn. 21 Cdo 678/2021, ze dne 25. 10. 2023 sp. zn. 29 ICdo 94/2023 či ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, bod 52.).
13. Právní dovolenost užití předmětného videozáznamu platí o to více pohledem (té části) soudní praxe, dle níž ochrana podoby a soukromí dle § 84 a násl. o. z. je dána proti pořízení a použití podobizen zachycujících projevy osobní povahy, přičemž výkon povolání nelze zpravidla považovat za projev osobní povahy (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005 sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. [spisová značka]); tím spíše by nebyl projev osobní povahy projev žalovaného na veřejně přístupném místě v podobě komunikace (kontaktu) s jiným, zde s žalobcem. Ostatně i podle judikatury správních soudů - odkazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva - platí, že pokud je monitorováno veřejné prostranství z bezpečnostních důvodů a tuto scénu sleduje pracovník bezpečnostní služby v televizi s uzavřeným okruhem, pak je takováto situace v podstatě obdobná tomu, kdy při průchodu veřejným prostranstvím může být člověk viděn ostatními lidmi, kteří jsou přítomni. Důležitým faktorem pro posouzení toho, zda je určitá skutečnost chráněna čl. 8 Úmluvy, je pak i posouzení, nakolik je daná aktivita zaznamenávané osoby veřejná, respektive veřejnosti přístupná; obecně platí, že nelze o existenci soukromí na ulicích hovořit. K tomu lze odkázat i např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2009 sp. zn. [spisová značka], bod 29., ze dne 18. 11. 2011 sp. zn. 2 As 45/2010, či ze dne 8. 6. 2016 sp. zn. 3 As 118/2015, a na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Perry proti Spojenému království (ze dne 17. 7. 2003, stížnost č. 63737/00, § 36) a Peck proti Spojenému království (ze dne 28. 1. 2003, stížnost č. 44647/98). Lze odkázat i na usnesení Ústavního soudu z 8. 1. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2425/09.
14. Pro právní dovolenost užití videozáznamu v řízení není právně významné, k čemu slouží [Anonymizováno] dle jeho provozního řádu. Nadto byla byla dána i podřaditelnost již pod účely provozního řádu: „zvýšení bezpečnosti a zabezpečení veřejného pořádku… přispívání k ochraně a bezpečnosti osob …“.
15. Pokud se žalovaný zajímal o tom, jak k videozáznamu přišel žalobce, tak žalobce v účastnické výpovědi vysvětlil, že mu byl doručen do poštovní schránky a že předtím dne 4. 6. 2022 telefonicky požádal Městskou policii o úschovu záznamu. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] záznamy z kamery z lokality [právnická osoba] v Brně uchovává jen po dobu 30 dní (srov. sdělení statutárního města Brna, Městské policie Brno ze dne 25. 1. 2024 – č. l. 43). Druhý skutek - [právnická osoba] dne 28. 11 2022 16. Žalobce též prokázal, že žalovaný žalobci – prostřednictvím třetí osoby ([jméno FO], který znal žalobce) – dne 28. 11. 2022 [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyhrožoval ublížením na zdraví.
17. Konkrétně svědeckou výpovědí [jméno FO] u soudu bylo prokázáno, že ke svědkovi přišel muž, který se ptal po žalobci a když mu svědek řekl, že tam žalobce není, tak žalovaný řekl, že je to dobře, že by žalovaný žalobci fyzicky ublížil a žalovaný tak vyhrožoval fyzickým násilím žalobci prostřednictvím svědka.
18. Věrohodnost této svědecké výpovědi zvyšuje i fakt, že v podstatném obdobně tento svědek vypovídal i v minulosti na policii či před přestupkovým orgánem. Tak dne 11. 12. 2022 tento svědek uvedl na policii při svém vysvětlení mj.: „To je škoda, rozbil bych mu hubu“ (důkaz citovaným vysvětlením). Podobně svědek uvedl dne 31. 7. 2023 při svém vysvětlení mj.: „V tu chvíli on začal křičet, že by ho zbil a byl verbálně agresivní“ (důkaz citovaným vysvětlením). Ve své výpovědi před přestupkovým orgánem svědek dne 13. 11. 2023 obdobně vypověděl: „Z těch nadávek bylo patrno, že by mu rozbil hubu“ (důkaz citovaným vysvětlením před přestupkovým orgánem).
19. Svědeckou výpovědí svědka [jméno FO] u soudu bylo rovněž prokázáno, že tím mužem, se kterým byl dne 28. 11. 2022 v uvedeném kontaktu, byl právě žalovaný. Svědek opakovaně u soudu vypověděl, že ona vyhrožující osoba byla velmi podobná právě žalovanému.
20. Navíc tento svědek vypověděl u soudu, že mu žalobce po incidentu z 28. 11. 2022 ukázal fotku osoby s dotazem, zda je to právě onen muž, který tehdy vyhrožoval násilím žalobci prostřednictvím svědka a svědek vypověděl, že osoba na fotografii byla podobná muži z incidentu. Přitom z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce tehdy svědkovi ukázal fotografii právě žalovaného. Tedy i tímto způsobem, podstatně dříve než na soudním jednání, došlo ke ztotožnění osoby žalovaného s osobou, s níž měl svědek 28. 11. 2022 incident.
21. Navíc i z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že tehdy po incidentu – dokonce už týž den - svědek žalobci po telefonu popsal osobu z 28. 11. 2022 jako osobu menší postavy s prořídlými vlasy, s čímž je rovněž slučitelná právě osoba žalovaného.
22. Navíc z důkazu komunikací prostřednictvím Viber mezi žalobcem a svědkem [Anonymizováno]. [jméno FO] - jejíž pravost a pravdivost potvrdil svědek M. [jméno FO] při svém výslechu - soud zjistil, že žalovaný nazval žalobce „udavačskou sviní“ v přítomnosti [Anonymizováno]. [jméno FO]. Přitom žalovaný prokazatelně opakovaně vytýkal žalobci právě „udání“ – jednak na vyvěšeném předvolání, jednak v mailu řediteli [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 16. 6. 2023 („…bylo mi doručeno další udání od p. [jméno FO]…“).
23. Ostatně výpověď svědka [Anonymizováno]. [jméno FO] zapadá i do kontextu výpovědi svědka [jméno FO], který vypověděl u soudu, že byl v té době u [Anonymizováno] [Anonymizováno], vykládal obrazy z hasičského vozu (stejně jako [Anonymizováno]. [jméno FO]) a vzpomněl si na existenci slovní rozepře (byť si nevzpomněl na její obsah ani na osoby, mezi kterými došlo k rozepři; důkaz výpovědí svědka [Anonymizováno]. [jméno FO]).
24. Žalovaný i před provedením důkazu výpovědí svědka [Anonymizováno]. [jméno FO] tuto zpochybňoval, a to mj. tím, že žalobce v komunikaci prostřednictvím Viber v den druhého skutku tohoto svědka navádí, aby zveličoval skutečnosti a uváděl nepravdivé informace (např. to, že má uvést, že na něj řval, i když [Anonymizováno]. [jméno FO] v konverzaci uvedl, že na něj nikdo neřval). Tyto námitky jsou nedůvodné.
25. Samotný svědek při výslechu u soudu uvedl, že ze strany žalobce komunikaci přes Viber nevnímal jako ovlivňování, ale že to vnímal jako žalobcovu žádost, aby o události vypověděl, což učinil a že vypověděl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
26. Žalovaný citoval izolovaně jen některé z více zpráv, které přes telefon žalobce svědkovi [Anonymizováno]. [jméno FO] dne 28. 11. 2022 napsal: a) „Ok, zkusim zjistit na dohledu, jestli tam mirila kamera [Anonymizováno], v kolik to prosimte bylo? Idealne co nejpredneji…a potrebuju, abys to napsal i do textu [Anonymizováno], ze tam na tebe rval, a zes mel obavy, ze te taky muze napadnout.“; b) „Podano trestni oznameni, jsi uveden jako svedek, a pokud uvedes to, cos psal, ze ses bal, ze dostanes taky, tak to bude trestny čin. Psal jsem si s [Anonymizováno], byl si ve stejnokroji, takze i verbalni napadeni můze byt brano jako utok na uredni osobu. A pokud dodas, zes mel důvodnou obavu, ze ti da po hube, tak to ma chlapec jasny. Pak ti poslu zapis toho oznameni…“ (důkaz citovanými zprávami). Nicméně citované soud nevnímá jako pokus o ovlivňování svědka žalobcem k tomu, aby svědek neuváděl pravdu. Ve skutečnosti se žalobce v uvedených zprávách pokoušel interpretovat to, co mu napsal předtím svědek [Anonymizováno]. [jméno FO] napsal a usiloval o to, aby to bylo příslušnými orgány veřejné moci adekvátně kvalifikováno; tedy aby svědek neopomenul ten který dílčí aspekt relevantního děje uvést před orgány veřejné moci. Pokud tudíž svědek [Anonymizováno]. [jméno FO] předtím napsal, že „Už sem cekal ze ju chytnu taky“, pak žalobcovy zprávy na to reagují („…pokud uvedes to, cos psal, ze ses bal, ze dostanes taky… pokud dodas, zes mel důvodnou obavu, ze ti da po hube,…“). Žalobce se dopustil určité nepřesnosti v interpretaci zpráv [Anonymizováno]. [jméno FO] v komunikaci Viber, když psal [Anonymizováno]. [jméno FO] (přes Viber) o řvaní žalovaného na [Anonymizováno]. [jméno FO], i když [Anonymizováno]. [jméno FO] nepsal přes Viber žalobci, že žalovaný na něj řval. To však věci není na újmu věrohodnosti výpovědi svědka [Anonymizováno]. [jméno FO] už proto, že šlo o nepřesnost na straně žalobce a nikoli [Anonymizováno]. [jméno FO]. Navíc [Anonymizováno]. [jméno FO] se tím zjevně nenechal ovlivnit, jelikož už v komunikaci přes Viber dne 28. 11. 2022 oponoval žalobci, když mu napsal: „Neřval, ale mluvil nahlas.“ (důkaz komunikací přes Viber).
27. V soudní praxi obecně platí, že ani skutečnost, že svědek je příbuzným, zaměstnancem či spolupracovníkem apod. některého z účastníků, sama o sobě nemůže vést k závěru, že jeho výpověď je nepravdivá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. [spisová značka], rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 12 Cmo 193/2014 či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2020 sp. zn. 70 Co 182/2019, bod 26.). Nelze dovozovat nevěrohodnost tohoto svědka a nepravdivost jeho výpovědí pouze z titulu přátelství (vztahu) k žalobci. Takového přístupu při hodnocení důkazů se soud vyvaroval a také v souladu s § 126 odst. 2 o.s.ř. na začátku výslechu svědka řádně poučil o trestních následcích křivé výpovědi a svědek proto vypovídal s vědomím hrozby trestního postihu za uvedení nepravd.
28. Na skutkovém závěru o druhém skutku ze dne 28. 11. 2022 nic nemění ani důkaz předložený žalovaným Přehledem docházky, v němž je uvedeno, že dne 28. 11. 2022 byl žalovaný na pracovišti od 12:00 do 18:00, ačkoli svědek [Anonymizováno]. [jméno FO] popsal poprvé v komunikaci přes Viber událost téhož dne v 10:56, pročež tato se stala nejpozději v 10:
56. Jednak soud odkazuje na výpověď svědka Ing. [Anonymizováno]. [jméno FO], z níž zjistil, že docházku (odkdy dokdy byl na pracovišti) si zapisuje každý ze zaměstnanců sám manuálně (tedy absentují čipy apod. o elektronicky zdokumentované přítomnosti na pracovišti). Jednak se incident stal před budovou [Anonymizováno] [Anonymizováno], a proto prostá fyzická nepřítomnost žalovaného na pracovišti v daný moment již z logiky věci nevyvrací, že se v danou dobu žalovaný nacházel před [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Třetí skutek - vyvěšení předvolání na nástěnce v [Anonymizováno] [Anonymizováno]
29. Nejpozději dne 18. 6. 2023 bylo vyvěšeno v [Anonymizováno] [Anonymizováno] na chodbě v zaměstnanecké části [Anonymizováno] [Anonymizováno] – na nástěnce určené pro zaměstnance [Anonymizováno] [Anonymizováno] - předvolání žalovaného k podání vysvětlení u přestupkového orgánu na den 21. 6. 2023, které bylo vyhotoveno Úřadem [Anonymizováno] části města [adresa] – střed. V předvolání bylo uvedeno mj., že jde o předvolání k podání vysvětlení žalovaným „k prověření došlého oznámení o přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, který měl být spáchán: panem [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno], a to dne 28. 11. 2022 v 10:55 hodin poblíž sochy [Anonymizováno] na [adresa] tím, že měl prostřednictvím pana [jméno FO] vyhrožovat fyzickým napadením nepřítomnému [jméno FO], nar. [Anonymizováno], čímž se měl dopustit vyhrožování újmou na zdraví.“ (zvýrazněno soudem). Do tohoto předvolání žalovaný doplnil vlastnoručním písmem následující poznámky (velkým písmem): „[jméno FO] [Anonymizováno] PÁTÉ UDÁNÍ [jméno FO] DÁL…? VŠICHNI MÁME [jméno FO] JSME CHTĚLI“ (zvýrazněno soudem). Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu fotografiemi zachycujícími vyvěšené předvolání na nástěnce a žalovaný v řízení učinil nesporným tvrzení žalobce, že jde o vlastnoruční poznámky žalovaného.
30. Žalobce prokázal tvrzení, že žalovaný vyvěsil na nástěnku v [Anonymizováno] [Anonymizováno] předvolání, na kterém bylo zmíněno i jméno, příjmení a rok narození – tedy osobní údaje – žalobce a dehonestující výraz ve spojitosti s osobou žalobce zejména v podobě „udání“ (dokonce „udání“ v počtu 5).
31. Sice nebyl proveden žádný přímý důkaz o tom, že by to vyvěsil právě žalovaný, ale dostatečně uzavřený řetězec nepřímých důkazů soud svědčí o tom, že předvolání vyvěsil žalovaný (k užití nepřímých důkazů v rámci občanského soudního řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013 sp. zn. [spisová značka] a tam citovanou judikaturu).
32. Chybí motivace jiné osoby než žalovaného, která by předvolání na nástěnku v divadle vyvěsila. Pokud by skutečně žalovaný vytratil toto předvolání v [Anonymizováno] (jak nastiňoval v rámci obrany), pak by nálezce předvolání neměl rozumný důvod vyvěšovat tuto listinu na zaměstnaneckou nástěnku; to již z důvodu, že tato listina neměla žádný vztah, souvislost s [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ostatně i svědkyně [jméno FO] - zaměstnanec [právnická osoba], asistentka ředitele [právnická osoba] (tedy jsou jí známy místní poměry v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], jehož organizační součástí je i [Anonymizováno] [Anonymizováno]) - vypověděla kategoricky, že takový to dokument na nástěnce v divadle „samozřejmě“ neměl viset (důkaz jejím výslechem). Tedy by případný nálezce event. vytraceného předvolání tuto listinu například donesl žalovanému na pracovišti (či jinak mu ji dal do jeho dispozice) a nebo by předvolání odevzdal např. na vrátnici či na jiném místě divadla (ve smyslu „ztrát a nálezů“). Ostatně případný nálezce by listinu mohl např. odevzdat jeho vyhotoviteli, tedy Úřadu městské části města [adresa] – [Anonymizováno].
33. Nepřímý důkaz spočívá i v tom, že předvolání bylo opatřeno vlastnoručnímu poznámkami žalovaného. Chybí rozumný důvod, na základě kterého by si žalovaný – jen sám pro sebe – psal do jím doručenému předvolání vpisky jako „[jméno FO] 2018 PÁTÉ UDÁNÍ [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] [Jméno zainteresované osoby 1/0]“, „[jméno FO]?“, „[jméno FO] DÁL?...“ „VŠICHNI MÁME [jméno FO] JSME CHTĚLI“. Přece žalovaný věděl, že šlo „od roku 2018 o páté udání“ žalobce na žalovaného, a proto by si takové vpisky neměl racionální důvod psát. Z toho plyne jediné racionální vysvětlení – žalovaný tento text do předvolání doplnil právě proto, aby jej zveřejnil v budově divadla.
34. Nepřímý důkaz spočívá i v tom, že šlo o pořízenou kopii předvolání doručeného žalovanému, tedy nešlo o vyvěšení originálu listiny, který žalovanému doručil přestupkový orgán. Toto zjištění soud přijal ze srovnání důkazů vyfoceným předvoláním umístěným na nástěnce (mj. důkaz žalobce č. [hodnota] a 33 a 35) a důkazu vyfoceným předvoláním obsaženém ve správním spise (důkaz žalobce č. [hodnota] a 35). Totiž (na nástěnce v [Anonymizováno] [Anonymizováno]) vyvěšené předvolání mělo viditelné tiskové nedostatky, a to jak bledost hlavičky předvolání (v níž bylo logo města[Anonymizováno][Anonymizováno] a označení přestupkového orgánu), tak v polovině stránky v podobě chybějící barva tisku. Zjevně si tak žalovaný pořídil kopii předvolání, které mu doručil přestupkový orgán a na pořízenou kopii pak umístil své poznámky a kopii předvolání vyvěsil na nástěnku. Ostatně žalovaný v soudním řízení nenamítal nesprávnost žalobních tvrzení, že žalovaný vyvěsil na nástěnku kopii předvolání, kterou si pořídil. Soud nevidí jiný rozumný důvod, proč by si žalovaný pořizoval kopii předvolání, než právě z důvodu, že kopii předvolání zamýšlel umístit na nástěnku v divadle a originál předvolání si ponechat (právě např. pro potřeby přestupkového řízení, když byl předvolán až na dobu po vyvěšení předvolání, tedy na den 21. 6. 2023).
35. Konečně soud přihlédl ve prospěch verze žalobce (kterého tížilo břemeno důkazní o tom, že žalovaný vyvěsil předvolání na nástěnku v [Anonymizováno]) k tomu, že žalovaný odepřel svůj souhlas se svým výslechem (koneckonců bez přesvědčivého vysvětlení). V této souvislosti soud odkazuje i na odbornou literaturu, tj. „Protistrana však může zmařit svůj výslech tím, že k němu nedá souhlas … Soud však podle § 132 o. s. ř. hodnotí vše, co vyšlo v řízení najevo, tedy i nesouhlas účastníka s tím, aby byl k důkazu vyslechnut. Strana, která nedala ke svému výslechu souhlas, by měla uvést dostatečné důvody, pro něž tak učinila. Pokud své důvody vůbec neuvede nebo nelze-li takové důvody považovat za dostačující, zváží soud vzhledem ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, zda nebude na místě pokládat za prokázané skutečnosti, které měly být předmětem důkazu výslechem účastníka.“ (viz komentář k § 131 o. s. ř. od [jméno FO] na ASPI). Žalovaný po provedení výslechu žalobce uvedl, že nesouhlasí se svým výslechem, když by to bylo jen opakování toho, co uvedl (viz str. 4 protokolu o jednání z 23. 2. 2024, č. l. 4). Takové odepření souhlasu s výslechem žalovaného (účastnický výslech lze provést jen s jeho souhlasem – viz § 131 odst. 1 in fine o. s. ř.) přesvědčivé není. To již proto, že je rozdíl mezi tvrzením účastníka v řízení a jeho výslechem, jelikož výslech je (na rozdíl od tvrzení) důkaz. Navíc původně žalovaný se svým výslechem souhlasil (viz str. 4 protokolu o jednání z 19. 1. 2024, č. l. 37 verte); pokud by skutečným důvodem jeho nesouhlasu se svým výslechem byla nadbytečnost (že už vše řekl), pak s obdobným odůvodněním žalovaný mohl nesouhlasit už na 1. jednání (19. 1. 2024). Odepření souhlasu žalovaného se svým výslechem musí jít spravedlivě k tíži žalovanému i proto, že správně žalovaný poukazoval na břemeno důkazní na straně žalobce o tom, že právě žalovaný vyvěsil na nástěnku předvolání. Za situace, kdy nebyl přítomen žádný svědek vyvěšení předvolání na nástěnku - a kdy [právnická osoba] soudu sdělilo, že nedisponuje videozáznamem nástěnky ze dne 18. 6. 2023 (respektive disponovalo jen záznamem z 18. 6. 2023 z chodby [Anonymizováno] [Anonymizováno] před vstupem do chodby s nástěnkou, který zkoumanou otázku neobjasňoval, viz č. l. 59) - tak odepřením souhlasu se svým výslechem žalovaný výrazně ztěžoval (až reálně mařil) žalobcovy šance unést důkazní břemeno. Nepřihlížet k takovému odepření souhlasu žalovaného se svým výslechem by tak mohlo vést až ke stavu denegatio iustitiae, tedy k odepření spravedlnosti. To platí tím spíše, když žalobce postupoval aktivně a snažil se zajistit si důkazní materiál. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobce bezprostředně po vyvěšení předvolání na nástěnce žádal [právnická osoba] o kamerové záznamy (z chodby [Anonymizováno] [Anonymizováno], aby zjistil, kdo vyvěsil předvolání na nástěnku); avšak [právnická osoba] mu nevyhovělo s odůvodněním, že je třeba, aby se obrátil na orgány veřejné moci. Soud vyzval [právnická osoba] k poskytnutí videozáznamu, které soudu odpovědělo, že příslušný videozáznam nemá (viz č. l. 59).
36. Ohledně třetího skutku soud zjistil, že v nočních hodinách dne 18. 6. 2023 (21:57) bylo uvedené předvolání z nástěnky sundáno, a to prostřednictvím zaměstnance [právnická osoba] Ing. [jméno FO], v přítomnosti žalobce (důkazy: CD záznam od [Anonymizováno] [Anonymizováno] z [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] z 18. 6. 2023; výslech svědka Ing. [jméno FO] a výslech žalobce).
37. Žalovaný se bránil, že jeho vlastnoruční text o žalobcově pátém “udání” od roku 2018 je pravdivý, jelikož žalovaný nebral v potaz jen oznámení policejnímu či správnímu orgánu, ale také zaměstnavateli žalovaného, a to: 1) zápis v požární knize ze dne 9. 2. 2019, 2) stížnost řediteli [právnická osoba] z února 2019, 3) stížnost řediteli [právnická osoba] v roce 2022 v souvislosti s údajným napadením, 4) oznámení na policii v souvislostni s údajným napadením, 5) oznámení na policii v souvislosti s údajným vyhrožováním (srov. č. l. 15 verte).
38. Prvním „udáním“ (osoby žalovaného žalobcem) měl žalovaný na mysli (ve vyvěšeném předvolání) událost ze dne 5. 2. 2019, kdy v [Anonymizováno] [Anonymizováno] vystupoval za požární asistenční hlídku mj. žalobce, který toho dne napsal do požární knihy jím shledané závady v [Anonymizováno] [Anonymizováno] (mj. že nesvítí to které světlo, že v únikovém východu jsou židle), avšak žalovaný do knihy napsal své nesouhlasné stanovisko k zápisu žalobce (důkaz zápisem z knihy ze dne 5. 2. 2019). Žalovaný tento zápis (z roku 2019) vnímá úkorněji a nepřeje si, aby žalobce navštěvoval [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Tak kupř. žalovaný na policii dne 15. 7. 2022 uvedl při podání vysvětlení, že dne 4. 6. 2022 požádal žalobce, aby nenavštěvoval [Anonymizováno] [Anonymizováno], “neboť v době, kdy byl zaměstnancem, uváděl do požární knihy záměrně nepravdivé údaje o mojí osobě. Přikládám fotokopii zápisu z požární knihy divadla reduta z data 5. 2. 2019 … 6. 3. 2020 … jsem partnerce Mgr. [jméno FO] [tituly před jménem] [Anonymizováno] sdělil, že si nepřeji, aby její partner navštěvoval [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to z výše uvedených důvodů uvádění nepravdivých údajů do požární knihy [Anonymizováno] [Anonymizováno].” (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení na policii z 15. 7. 2022).
39. Druhým „udáním“ (osoby žalovaného žalobcem) měl žalovaný na mysli (ve vyvěšeném předvolání) stížnost žalobce, kterou žalobce napsal dne 7. 2. 2019 v reakci na konflikt mezi účastníky ohledně zápisu v knize a poskytl ji Ing. [jméno FO], tj. zaměstnanci [právnická osoba], jakožto svému přímému nadřízenému (srov. č. l. 52 a důkaz výslechem svědka Ing. J. [jméno FO] a žalobce a textem stížnosti z 7. 2. 2019). Žalobce ve stížnosti mj. napsal, že do knihy žalovaný napsal vzkaz k zápisu žalobce z 5. 2. 2019, který ale do knihy nepatří a že se žalovaný mylně domnívá, že když nesvítí 2 světla z 20, tak to žalovaný považuje za řádné a že žalovaný odmítá svoji odpovědnost za zjištěné nedostatky a povinnost sjednat nápravu (důkaz stížností z 7. 2. 2019, původně adresované řediteli [právnická osoba], jakož i důkaz mailem žalobce ze dne 7. 2. 2019 doručeným Ing. J. [jméno FO] s označením „Stížnost na vedoucího jeviště divadla reduta pana [Jméno zainteresované osoby 1/0]“). Toto oznámení z 7. 2. 2019 žalobce nepopírá (viz např. č. l. 52).
40. Třetím „udáním“ (osoby žalovaného žalobcem) měl žalovaný na mysli (ve vyvěšeném předvolání) oznámení žalobce o prvním skutku tvořícím předmět tohoto soudního řízení (tj. událost z 4. 6. 2022 na [Anonymizováno] [Anonymizováno]), které žalobce přednesl řediteli [právnická osoba]. Žalobce toto oznámení učinil nesporné (viz č. l. 52 verte), když uvedl, že se dne 14. 6. 2022 sešel s ředitelem [právnická osoba] [jméno FO], s nímž řešil průběh napadení žalobce žalovaným, a to z důvodu, že žalovaný při vyhrožování žalobci řešil věci týkající se provozu [právnická osoba]. O této schůzce mezi žalobcem a ředitelem [právnická osoba] svědčí i důkaz mailem tohoto ředitele ze dne 16. 6. 2023 žalovanému („Nepamatuju si to přesně, ale tuším, že loni touto dobou pan hasič přišel s tou historkou na [Anonymizováno]…[jméno FO] té doby nic.“).
41. Čtvrtým „udáním“ (osoby žalovaného žalobcem) měl žalovaný na mysli (ve vyvěšeném předvolání) oznámení žalobce o prvním skutku tvořícím předmět tohoto soudního řízení (tj. událost z 4. 6. 2022 na [Anonymizováno] [Anonymizováno]), které žalobce učinil u policejního orgánu. Skutečnost podání takového oznámení žalobcem na žalovaného na policii byla mezi účastníky nesporná.
42. Pátým „udáním“ (osoby žalovaného žalobcem) měl žalovaný na mysli (ve vyvěšeném předvolání) oznámení žalobce o druhém skutku tvořícím předmět tohoto soudního řízení (tj. událost z 28. 11. 2022 na [Anonymizováno] [Anonymizováno]), které žalobce učinil u policejního orgánu. Skutečnost podání takového oznámení žalobcem na žalovaného byla mezi účastníky nesporná.
43. Výrok žalovaného na předvolání o pátém „udání“ tak má jistý reálný základ v tom smyslu, že žalobce oznámil tomu kterému subjektu pětkrát svůj názor o závadném chování žalovaného. Závěr o skutkovém stavu 44. Na podkladě dokazování tudíž soud přijal následující závěr o skutkovém stavu. 1) Žalovaný dne 4. 6. 2022 na veřejnosti na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v Brně osobu žalobce drobněji šťouchl do ramene a vyhrožoval žalobci zvýšeným hlasem, že má 30 sekund na to, aby odtam vypadl, jinak mu rozbije hubu a že žalobci „narve červené knihy do prdele“ a přitom výhružně gestikuloval před obličejem žalobce zdviženým prstem. 2) Dále dne 28. 11. 2022 na [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovaný žalobci – prostřednictvím třetí osoby ([jméno FO]) – vyhrožoval ublížením na zdraví a nazval žalovaného před touto třetí osobou „udavačskou sviní“. 3) Konečně (nejpozději) dne 18. 6. 2023 žalovaný vyvěsil v [Anonymizováno] [Anonymizováno] na nástěnku v zaměstnanecké části divadla předvolání své osoby k projednání věci podezření o spáchání přestupku namířeného proti žalovanému, přičemž v tomto předvolání bylo uvedeno, že by poškozený měl být žalobce, který byl v předvolání identifikován jménem, příjmením a rokem narozením; na toto na nástěnce vyvěšené předvolání žalovaný doplnil vlastnoruční text: „[jméno FO] 2018 PÁTÉ UDÁNÍ [jméno FO] DÁL…? VŠICHNI MÁME [jméno FO] JSME CHTĚLI“.
45. Na zjištěném skutkovém závěru soudu nic nezměnilo ani rozhodnutí přestupkových orgánů. Ohledně skutku 1) Úřad městské části [Anonymizováno] [adresa] – střed usnesením ze dne 17. 5. 2023 č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] věc podezření ze spáchání přestupku žalovaným odložil, neboť došlé oznámení žalobce neodůvodňovalo zahájení řízení přestupku ani předání věci. Správní orgán dovodil, že nelze jednoznačně vyhodnotit, kdo skutek spáchal, za jakých okolností a v jaké intenzitě, neboť výpovědi osob (žalobce a žalovaného) si značně odporují a nejsou svědci (důkaz tímto usnesením). Ohledně skutku 2) stejný správní orgán usnesením ze dne 6. 2. 2024 č. j. [Anonymizováno] přestupkové řízení zastavil, neboť spáchání skutku nebylo obviněnému (žalovanému) prokázáno. Správní orgán argumentoval, že žalovaný obvinění jednoznačně odmítá, jedná se o tvrzení proti tvrzení a o důkazní tíseň, kdy se uplatní zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ (důkaz usnesením ze dne 6. 2. 2024). Ohledně skutku 3) stejný správní orgán usnesením ze dne 12. 9. 2023 č. j. [Anonymizováno] odložil podezření ze spáchání přestupku, neboť došlé oznámení žalobce neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku ani předání věci; to s odůvodněním, že žalovaný popřel, že by předvolání vyvěsil na nástěnku v divadle, chybějí kamerové záznamy z chodby divadla a nelze jednoznačně vyhodnotit, kdo skutek spáchal (důkaz usnesením ze dne 12. 9. 2023). Soud však nebyl vázán těmito usnesením přestupkového orgánu (srov. § 135 odst. 1 o s. ř a contrario). Správní orgán rozhodl na základě skutkové nejasnosti, avšak v tomto soudním řízení skutkové nejasnosti absentovaly. Otázka skutkové (ne)jasnosti je vždy i otázkou hodnocení důkazů a soud není vázán hodnocením důkazů ze strany správního orgánu. Navíc v přestupkovém řízení se uplatňuje zásada „in dubio pro reo“, tj. v pochybnostech ve prospěch pachatele, kterážto se neuplatní v občanském soudním řízení. Aniž by se soud cítil kompetentní vyjadřovat ke kvalitativní stránce odůvodnění tří rozhodnutí správního orgánu (vydaných ve všech případech stejným pracovníkem), v obecné rovině soud uvádí, že chybí právní zásada, z níž by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladné výpovědi, je orgán činný v trestním řízení či správní orgán vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněného. Tyto orgány mají povinnost za této důkazní situace věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002 sp. zn. IV. ÚS 154/02); teprve pokud lze na základě dokazování dospět k několika, co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, tak mají povinnost přiklonit se k té z nich, která je pro obviněného příznivější(srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. III. ÚS 2042/08 či usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1515/23, bod 11. a 12.). Navíc u skutku 2) správní orgán vyslechl i svědka M[Anonymizováno] [jméno FO] [nešlo tak jen o situaci tvrzení (žalobce) proti tvrzení (žalovaného)]. Právní posouzení skutkového stavu 46. Skutkový stav soud právně kvalifikoval jako spor o ochranu osobnosti. Podle § 81 o. z.: „(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“. Podle § 82 odst. 1 o. z.: „Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“. Podle § 86 věta první o. z.: „Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod.“. Podle § 2951 odst. 2 o. z.: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“. Podle § 2956 o. z.: „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“. Podle § 2957 o. z.: „Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, … násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, … nebo i jiné obdobně závažné důvody...“. Podle čl. 10 Listiny: „(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“. Podle čl. 17 Listiny: „(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“. Žalovaný 3 skutky neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu osobnosti. Neoprávněný zásah žalovaného do práva žalobce na ochranu soukromí, konkrétně osobních údajů - zveřejněním jména a příjmení žalobce ve spojení s jeho rokem narození 47. Žalovaný neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu soukromí, konkrétně do práva na ochranu osobních údajů dle § 81 o. z. a § 86 o. z. a čl. 10 odst. 3 Listiny, a to tím, že zveřejnil na nástěnce v zaměstnanecké části divadla Reduta osobní údaje žalobce obsažené v předvolání k přestupkovému orgánu v podobě jména, příjmení a roku narození žalobce (součástí práva na ochranu soukromí je i ochrana osobních údajů).
48. Dle relevantní právní úpravy obecně platí, že osobní údaje - pod které spadají mj. informace z přestupkového řízení o osobních údajích konkrétní osoby - lze zpracovávat pouze se souhlasem subjektu údajů, ledaže lze uplatnit některou ze zákonných výjimek, které v dostatečné míře umožňují v konkrétním případě poměřovat obě dotčená práva [viz zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jako „GDPR“]. Posouzení proporcionality zpracovávání (tj. mj. poskytnutí, zveřejnění) osobních údajů přichází na řadu teprve za předpokladu, že lze možnost jejich poskytnutí podřadit pod některou z výjimek (viz např. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka], bod 30. a násl., zejména bod 37.). Teprve v takovém případě je možné na základě skutkových okolností konkrétního případu zkoumat, zda i přes neexistenci souhlasu či zákonnou výjimku může právo na informace (dle čl. 17 Listiny) převážit nad právem na soukromí. Vyvažování je zbytečné, jestliže žádná ze zákonných možností poskytnutí osobních údajů nepřichází v úvahu (obdobně srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023 č. j. 14 [právnická osoba]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], bod [Anonymizováno].).
49. Dle právní úpravy se „zpracováním“ osobních údajů myslí mj. „použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění“ osobních údajů [srov. čl. 4 (2) GDPR]. Zveřejnění osobních údajů žalobce žalovaným na zaměstnanecké nástěnce v divadle Reduta tudíž značilo “zpracování” osobních údajů žalobce ze strany žalovaného ve smyslu jejich “použití”, resp. “jiného zpřístupnění”.
50. Absentoval souhlas žalobce s tím, aby žalovaný zveřejnil žalobcovy osobní údaje. Nebyla splněna ani některá ze zákonných výjimek – obsažených v zákoně č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve spojení s GDPR (srov. zejména čl. 6 GDPR) - umožňujících zpracování (tj. i zveřejnění) osobních údajů bez souhlasu subjektu údajů, tedy bez souhlasu žalobce [zveřejnění mj. nebylo ve smyslu čl. 6 písm. d) GDPR „nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby“, ve smyslu čl. 6 písm. e) GDPR nebylo „nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce“, ani ve smyslu čl. 6 písm. f) GDPR nebylo „nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.“; obdobnou úpravu obsahuje i zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, zejména § 5 písm. a) a b) : „Správce je oprávněn zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro splnění a) povinnosti, která je správci uložena právním předpisem, nebo b) úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen.“].
51. Nadto pokud by – avšak jen ryze hypoteticky - žalovaný naplnil některou ze zákonných výjimek pro zpracování (zveřejnění) předmětných osobních údajů žalobce, pak by předmětné zveřejnění neobstálo v principu proporcionality.
52. Právo na poskytování informací (dle mj. čl. 17 Listiny) je „odrazem principu veřejné kontroly fungování státu. Zásadně je třeba trvat na zveřejňování informací, které je potřeba podrobit veřejné diskusi… Je vždy nutné zkoumat, zda existuje legitimní zájem na tom, aby se postup vůči konkrétní osobě stal součástí veřejné diskuse. Tento legitimní zájem je zpravidla dán, týká–li se činnost státních orgánů osob veřejně činných, a to z důvodu právě jejich veřejné činnosti“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2015 č. j. [spisová značka], bod 55). Mimo jiné Ústavní soud rozlišuje mezi informací způsobilou přispět k diskusi v demokratické společnosti, týkající se veřejného zájmu, a informováním o detailech soukromého života jednotlivce (viz např. nález ze dne 15. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 517/10). V usnesení ze dne 18. 12. 2002 sp. zn. III. ÚS 156/02 Ústavní soud vysvětlil, že právo na informace je v Listině „systematicky zařazeno mezi práva politická, tedy jako prostředek účasti na politickém životě státu. Zaručuje je stát. Právo na informace však nelze chápat jako neomezené právo člověka na uspokojení osobní zvědavosti či zvídavosti. Je to právo na informaci v politickém slova smyslu, chápanou velmi široce, tj. takovou, kterou člověk žijící ve státě potřebuje k tomu, aby v prakticky dosažitelné míře znal, co se děje na veřejnosti v jeho okolí“. Účel zveřejnění osobního údaje může být relevantní při poměřování kolidujících práv (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 27., a ze dne 21. 12. 2018 sp. zn. [spisová značka], bod 33.). Již z vlastnoručních poznámek žalovaného vtělených do zveřejněného předvolání (a ostatně i kontextu) je zřejmý účel, pro který žalovaný osobní údaje žalobce zveřejnil. Žalovaný si chtěl postěžovat na osobu žalobce před (spolu)zaměstnanci [Anonymizováno] [Anonymizováno] - postěžovat si na to, že žalobce oznamuje činnost žalovaného (stěžuje si na činnost žalovaného) před tím kterým subjektem (před zaměstnavatelem žalovaného i před veřejnou mocí). Přitom žalobce jeden čas v divadle Reduta pracoval, pročež bylo pravděpodobné, že osobu žalobce (minimálně někteří) zaměstnanci [Anonymizováno] [Anonymizováno] znají. Podstatou práva na informace dle čl. 17 Listiny je zajištění veřejné kontroly fungování státu v demokratické společnosti, ale žalovaným sledovaný účel poskytnutí informace veřejnosti (na [Anonymizováno] [Anonymizováno]), tj. osobních údajů žalobce, nemůže vést k tomuto cíli. Zveřejnění osobních údajů žalovaného za účelem postěžování si na soukromé spory vedené mezi žalobcem a žalovaným nemůže sloužit k vyvolání veřejné diskuse, participaci na správě věcí veřejných či kontrole veřejné moci. Došlo tím jen k uspokojení osobní potřeby žalovaného sdělit svým kolegům v [Anonymizováno] [Anonymizováno], že žalobce oznamuje činnost žalovaného u toho kterého subjektu. Zveřejněné osobní údaje žalobce nemohly vyvolat veřejnou debatu. Zveřejněné informace tak nepřesahují úzce zaměřený rámec vzájemného sporu žalovaného a žalobce. Již z tohoto důvodu by soud - v případě hypotetické aplikovatelnosti principu proporcionality (vyvažování) - neshledal důvod pro upřednostnění svobody projevu žalovaného před právem žalobce na ochranu soukromí (osobních údajů). Neoprávněný zásah žalovaného do práva žalobce na vážnost a čest – dvojím vyhrožováním ublížením na zdraví žalobci na veřejnosti a zveřejněním předvolání k přestupkovému jednání, na kterém žalovaný doplnil text o žalobcově „pátém udání“ 53. Žalovaný neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu jeho vážnosti a cti ve smyslu § 81 odst. 1 a 2 o. z. a čl. 10 odst. 1 Listiny, a to dvojím vyhrožováním ublížením na zdraví žalobci, na veřejnosti ([právnická osoba] v [Anonymizováno]), v jednom případě prostřednictvím třetí osoby – [Anonymizováno]. [jméno FO].
54. Dále žalovaný neoprávněně zasáhl do cti a vážnosti žalobce i zveřejněním (na nástěnce v [Anonymizováno] [Anonymizováno]) textu žalovaného o zejména pátém žalobcově „udání“ osoby žalovaného, který vtělil do předvolání k přestupkovému jednání.
55. Užití takového hanlivého označení oznamovací činnosti žalobce v podobě „udání“, ve zjištěném konkrétním kontextu včetně užití vysokého čísla v podobě pětinásobného udání, bylo objektivně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce, tedy objektivně způsobilé ohrozit či poškodit dobrou pověst žalobce. S ohledem na to, jak se tento výraz používal v nedemokratických etapách historie České republiky, vyvolává negativní asociace [srov. i např. na wikipedii pojem udavačství jakožto “anonymní či veřejné obvinění (čili udání) osoby nebo skupiny osob, nezřídka z nízkých osobních či politických pohnutek, od kterého si udavač slibuje osobní prospěch nebo na něm má osobní zájem. Udavač je obvykle nazýván konfident nebo informátor”].
56. Šlo o projev svobody projevu žalovaného ve zjištěném konkrétním kontextu překračující právně přípustné meze svobody projevu, a to z následujících důvodů.
57. Z judikatury (např. Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva – viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 2051/14) plyne, při řešení kolize mezi svobodou projevu (zde svoboda projevu žalovaného) a právem na ochranu osobnosti (zde žalobce) musí být brány v potaz zejména: (1) povaha výroku (skutkové tvrzení, hodnotový soud či hybridní výrok), (2) obsah výroku (např. projev politický či komerční), (3) forma výroku (zejména míra expresivity či vulgarity), (4) postavení kritizované osoby (osoba veřejně činná či veřejně známá), (5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizovaného, (6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama vyprovokovala či jak se k ní postavila), (7) kdo výrok pronáší (novinář, běžný občan, politik), (8) kdy tak učiní (např. jaké měl či mohl mít k dispozici konkrétní údaje, a v jaké situaci tak učinil). Výčet není konečný, musí být brán v úvahu i celkový kontext věci a specifické okolnosti. Vzhledem k uvedené demonstrativnosti výčtu, nutnosti individuálního posouzení lze doplnit, že určující význam může sehrávat dále například : (9) závažnost výroku, (10) rozlišení mezi výrokem ad rem a ad personam, (11) zda byl výrok učiněn v soukromém zájmu původce výroku nebo v zájmu veřejném, (12) fórum výroku, (13) status subjektu svobody projevu vzhledem k míře dopadu výroku, a (14) zda byl výrok reakcí na výrok jiný. Ani uvedený výčet nemusí být vyčerpávající (obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021 č. j. 70 [jméno FO] 5/2021-547, bod 83. a 84.).
58. Pokud jde o kritérium 1) povaha výroku, šlo o hybridní výrok, tj. kombinující skutkový prvek ve vztahu k jednání žalobce i hodnotící prvek žalovaného (který oznamovací činnost žalobce vůči třetím subjektům hodnotil jako „udání“) [k hybridním výrokům viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. I. ÚS 750/15, a ze dne 5. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 2617/15]. V takových případech je nezbytné určit, do jaké míry mají hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané (obdobně viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2020 č. j. 70 [jméno FO] 182/2019-159, bod 12. a tam citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva). Sice již shora soud vysvětlil, že hybridní výrok žalovaného měl jistý reálný základ. Nicméně soud shledává, že užití kritéria 1) nesvědčí svobodě projevu žalovaného, nýbrž naopak potřebě poskytnout ochranu osobnosti žalobce. To již z důvodu, že žalovaný použil hanlivé označení oznamovací činnosti osoby žalobce zavádějícím způsobem, jelikož umístěním výrazu „páté udání“ právě na předvolání k přestupkovému orgánu objektivně mohlo vyvolat u průměrného čtenáře dojem, že pisatel textu má na mysli již páté udání u orgánu veřejného moci (přestupkového orgánu); avšak ve skutečnosti – a tvrdí to ostatně i žalovaný - v době před zveřejněním předvolání na nástěnce žalobce podal jen dvě oznámení k orgánu veřejné moci na jednání žalovaného. Tudíž výraz „páté udání“ byl i kvůli takovému kontextu nepřiměřený. Soud odkazuje i na judikaturu, že pokud je informace podána takovou formou a v takových souvislostech, že zkresluje skutečnost či vyvolává dojem zkreslení skutečnosti (například svým manipulativním výběrem a seřazením), čímž působí difamačně, tak je způsobilá zasáhnout do osobnostních práv (práva na ochranu pověsti), i když je (jinak) pravdivá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka] a tam citovanou judikaturu).
59. Kritérium 2) obsah výroku svědčí rovněž pro ochranu osobnosti žalobce, neboť nešlo o projev např. politický či ve věcech veřejného zájmu, který by zasloužil vyšší ochranu, nýbrž jen o projev týkající se výlučně osobních sporů mezi žalovaným a žalobcem.
60. Rovněž kritérium 3) forma výroku nasvědčuje ochraně osobnostních práv žalobce, jelikož slovo „udání“ je do určité míry expresivní, když bylo možné užít i méně expresivní, tj. neutrálnější výraz pro oznamovací činnost žalovaného (např. stížnost apod.).
61. Kritérium 4) postavení kritizované osoby - ve spojení s kritériem 5), tj zda se výrok dotýká soukromé či veřejné sféry kritizovaného - též směřuje k poskytnutí ochrany osobnosti žalobce. Žalobce není osobou veřejně známou. Sice žalobce je osobou v jistém smyslu veřejně činnou, jelikož je příslušníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (srov. např. důkaz Poskytnutím informací od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 19. 2. 2024). Podstatné ale je, že výrok žalovaného nesouvisí s realizací veřejné moci žalobcem, tj. nesouvisí s výkonem pravomocí žalobce jako příslušníka [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Sporný výrok je kritikou počínání žalobce jakožto běžného občana spočívající v právu oznamovat podezření ze spáchání trestného činu či přestupku (či v oznamování činnosti třetí osoby jejímu zaměstnavateli). Nejde tak o svobodu projevu, která by zasluhovala o to větší ochranu.
62. Kritérium 6) chování kritizované osoby svědčí ve prospěch ochrany osobnosti žalobce, jelikož žalobce vyvěšení kritiky („udání“) na nástěnku v [Anonymizováno] [Anonymizováno] nevyprovokoval. Nelze dovozovat, že pokud člověk využije svého práva obrátit se zejména na orgány veřejné moci se stížnostmi, tak že si „zaslouží“, aby to o něm bylo veřejně zmiňováno a kritizováno veřejně na nástěnce v [Anonymizováno] (s nímž už ostatně žalobce neměl několik let spojitost). Ostatně žalobce svým obrácením se na orgány veřejné moci realizoval své ústavně zaručenou svobody projevu podle čl. 17 Listiny a kvalifikovanou svobodu projevu v podobě petičního právo (podle čl. 18 odst. 1 Listiny: „Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.“), které nebylo žalobcem zneužito (nešlo o exces) už z důvodu, že žalobce se obracel na státní orgány ohledně skutku 1) a 2) a tvrzení žalobce se v tomto soudním řízení ukázala jako pravdivá. Rovněž subkritérium o tom, jak se kritizovaná osoba ke kritice postavila, velí poskytnout ochranu osobnostním právům žalobce; žalobce kupř. nereagoval stejnou mincí apod., nýbrž prostřednictvím zaměstnance [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] zajistil sundání předvolání z nástěnky (důkaz videozáznamem z 18. 6. 2023 z [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a učinil oznámení u policejního orgánu.
63. Kritérium 7) kdo výrok pronáší nasvědčuje ochraně osobnosti žalobce, jelikož žalovaný není novinářem („hlídacím psem demokracie“), ani tzv. občanský žurnalista (tj. že by se ve svém volném čase věnoval novinářské činnosti v materiálním smyslu a byl tak „společenským hlídacím psem demokracie“), ani politik, kteří si zasluhují vyšší ochranu svobody projevu. U žalovaného šlo o výkon svobody projevu běžného občana.
64. Kritérium 8) kdy tak kritik činí výrok (zejména v jaké situaci tak učinil) směřuje rovněž ve prospěch ochrany osobnosti žalobce, jelikož žalovaný sporný výrok o „pátém udání“ – vtěleném do předvolání k přestupkovému orgánu projednávajícímu skutek 2) - učinil ještě předtím než bylo přestupkové řízení o skutku 2) pravomocně skončeno a dokonce jen tři dny předtím, než se mělo konat přestupkové jednání [přestupkové řízení bylo stran skutku 2) skončeno až na základě usnesení Úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno] ze dne 6. 2. 2024 o zastavení přestupkového řízení z důvodu, že spáchání skutku nebylo žalovanému prokázáno]. Již z tohoto důvodu nebylo možné vyloučit ohrožení schopnosti přestupkového orgánu odhalovat a sankcionovat páchání přestupků, kteroužto lze zařadit mezi legitimní cíle omezení svobody projevu a práva na informace dle čl. 17 Listiny (přiměřeně o poskytování informací z trestního řízení srov. např. rozsudek kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2023 č. j. [spisová značka], zejména bod 67. až 90.).
65. Pokud jde o kritérium 9) o závažnosti výroku, tak sám o sobě výraz „páté udání“ vůči žalobci sice nevyznívá dehonestačně s např. extrémně vysokou intenzitou. Je však třeba vnímat kontext. Žalovaný sporný výrok umístil na předvolání k jednání nařízenému u přestupkového orgánu k projednání podezření ze spáchání přestupku, jehož obětí měl být dle vyvěšeného předvolání právě žalobce [viz skutek 2)]. Žalovaný tak dehonestoval žalobce zároveň se zveřejněním osobních údajů žalobce a informace, že právě žalobce měl být obětí spáchání přestupku ze strany žalovaného. To navzdory tomu, že v době zveřejnění (vyvěšení) předvolání a sporného výroku nebylo o podezření ze spáchání přestupku rozhodnuto. Takové počínání žalovaného je ve zvýšené míře závažné, jelikož zveřejňováním osobních údajů poškozených - tedy i zveřejňováním informace, že někdo mohl být obětí přestupku - by reálně mohlo docházet k další viktimizaci osob zasažených spácháním přestupku. Nadto by to reálně mohlo být škodlivé pro společnost, neboť by to mohlo vyvolávat autocenzuru u poškozených, aby neoznamovaly páchání protiprávní činnosti příslušným orgánům veřejné moci, jelikož v opačném případě jejich oznámení bude zveřejňováno a ony veřejně dehonestovány. Přiměřeně lze odkázat i na judikaturu týkající se trestního řízení (koneckonců přestupkové právo bývá označováno za tzv. malé trestní právo - viz např. rozsudek Nejvyššího správního práva ze dne 18. 2. 2021 č. j. [spisová značka], bod 35., či ze dne 27. 6. 2019 č. j. [spisová značka], bod 22.) : „…dalším zveřejňováním osobních údajů by mohlo docházet k další viktimizaci osob zasažených spácháním trestného činu. Pokud jsou v médiích dostupná jména a příjmení, případně dokonce i fotografie poškozených a svědků, pak zveřejněním jména a příjmení ve spojení s obsahem jejich výpovědi a celého příběhu obsaženého v trestním rozsudku, je jejich osobní sféra zasažena ještě citelněji, neboť kdokoliv může tyto informace jednoduše propojit a získat tak velmi ucelený přehled nejen o kauze, ale i o osobách v ní vystupujících.“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018 č. j. [spisová značka], bod 26.). Obecně platí, že potřeba anonymizace identity lidí v úředním dokumentu (zde v předvolání k jednání přestupkového orgánu) se odvíjí od toho, zda se jedná o úřední osoby, nebo o osoby soukromé. V případě poškozeného a svědků, pokud tito nebyli úředními osobami a skutkový stav se neodehrál v souvislosti s jejich úřední činností, je namístě uplatnit ochranu těchto osob před právem na informace. Zveřejnění jmen a příjmení fyzických osob vystupujících jako účastníci a svědci v trestním či přestupkovém řízení je třeba připustit zásadně pouze tam, kde lze shledat legitimní zájem na tom, aby se staly součástí veřejné diskuse – např. tehdy, když jde o osoby veřejně činné, pokud v řízení vystupují právě v souvislosti se svou veřejnou činností, resp. je-li znalost jejich účasti v daném řízení relevantní skutečností pro tvorbu veřejného názoru o kvalitách osoby, která veřejnou funkci vykonává nebo usiluje o její výkon. Anynomizace jména a příjmení fyzických osob, vystupujících v řízení jako účastníci a svědci, by měla být při zveřejňování úředních písemností spíše pravidlem. Účelem poskytování rozhodnutí soudů – či např. jiných úředních listin - je primárně zajištění veřejné kontroly rozhodovací činnosti veřejné moci, nikoliv uspokojování potřeby člověka seznámit veřejnost s osobními údaji poškozeného a svědků, ledaže by sám tento údaj měl sloužit k veřejné kontrole těchto osob, jsou-li osobami veřejně činnými. V tomto smyslu soud odkazuje i na judikaturu správních soudů, např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018 č. j. [spisová značka], či na rozsudek kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2023 č. j. [spisová značka] (zejména bod 67. až 90.). Nynější případ zveřejnění předvolání uvedené podmínky pro naplnění výjimky z nezveřejnění údajů o svědkovi a poškozeném zjevně nesplňuje. Zveřejnění informace o tom, že žalobce figuroval jako poškozený v přestupkovém řízení (což dle svého obsahu jednoznačně plynulo z předvolání, když žalobce měl být obětí vyhrůžky ublížením na zdraví ze strany žalovaného), nesledovalo legitimní veřejný zájem, tím méně pak takový zájem, který by převážil nad ochranou soukromí žalobce.
66. Kritérium 10) rozlišení mezi výrokem a rem a ad personam spíše směřuje ve prospěch svobody projevu žalovaného, jelikož nešlo o slovní výpad ad personam (např. že by žalovaný hypoteticky užil slovo „udavač“), ale jednalo se o kritiku ad rem, která by měla být chráněna více než kritika ad personam (z hlediska intenzity zásahu do osobnosti je už prima facie něco jiného označit jednání člověka jako „udání“ a případně označit člověka samotného hanobícím výrazem „udavač“ – přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 2300/18, bod 44. stran označení [jméno FO] výrazem „[Anonymizováno]“).
67. Kritérium 11) – tj. zda byl výrok učiněn v soukromém zájmu původce výroku či v zájmu veřejném - opět vyznívá ve prospěch ochrany osobnosti žalobce, jelikož žalovaný výrok učinil výlučně v soukromém zájmu, kdy si chtěl postěžovat před svými spoluzaměstnanci divadla na žalobce.
68. Kritérium 12) fórum výroku nasvědčuje znovu potřebě spíše ochránit osobnost žalobce, jelikož žalobce výrok umístil (s předvoláním) na nástěnku na chodbě [datum] vykonával práci, tak případní čtenáři předvolání a hanlivého výroku o pátém „udání“ objektivně mohli žalobce znát (fakt práce žalobce i v [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla nesporná mezi účastníky a soud jej zjistil mj. z výpovědi svědka Ing. [jméno FO]). Intenzita zásahu do osobnostních práv je závislá i na fóru, kterého původce výroku ke sdělení využije a zásah do osobnosti je o to závažnější, čím větší publikum zasáhne a pokud zasáhne publikum, které poškozeného zná.
69. Kritérium 13) o statusu původce výroku vzhledem k míře dopadu výroku zde není určující, jelikož toto kritérium bývá určující hlavně na případy, kdy původce výroku požívá vyšší autority a publicity jako např. vrcholný politik apod.
70. Nicméně kritérium 14) o tom, zda výrok byl reakcí na výrok jiný (obzvláště výrok kritizovaného), vyznívá v neprospěch svobody projevu žalovaného, jelikož sporný výrok nebyl reakcí na jiný výrok žalobce, ale byl reakcí na doručení předvolání žalovaného k jednání o přestupku nařízeného u správního orgánu, které bylo vedeno na základě žalobcova oznámení o podezření o spáchání přestupku žalovaným. Toto kritérium 14) vyznívá v neprospěch svobody projevu žalovaného o to více s ohledem na to, že sporný výrok nebyl okamžitou, bezprostřední emotivní reakcí na vnější podnět, nýbrž naopak učiněný zjevně až s odstupem, po předchozím uvážení, plánovitě. Žalovaný si předvolání okopíroval, donesl do práce do [Anonymizováno] [Anonymizováno], umístil na něj sporný hanlivý text a vyvěsil jej na nástěnku v [Anonymizováno].
71. Z uvedeného plyne, že výrazně převažují kritéria v neprospěch svobody projevu žalovaného a ve prospěch práva na ochranu osobnosti žalobce, pročež i z tohoto důvodu žalovaný neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobce.
72. Žalobce důvodně uplatnil zdržovací nárok dle § 82 odst. 1 o. z. („Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno...“). Nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti člověka podle § 82 odst. 1 o. z. je, aby neoprávněný zásah trval, resp. aby existovalo reálné nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu; tento občanskoprávní prostředek má preventivní charakter (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 15. 4. 1997 sp. zn. 23 [právnická osoba]/97, publikovaný v Soudních rozhledech č. 6/1997, str. 147). Soud dospěl k závěru, že takové reálné riziko zde je, a to již z důvodu opakovanosti zásahů ze strany žalovaného (dokonce v počtu tří zásahů) během delší doby (během jednoho roku, tj. od 4. 6. 2022 do 18. 6. 2023) či vzhledem k postoji žalovaného, který pochybení na své straně nepřipouští. V řízení před orgány veřejné moci žalovaný poukazoval na incident z února 2019. I když šlo o událost ze staršího data a žalobce pak již v [Anonymizováno] [Anonymizováno] nepracoval, přesto žalovaný cítil potřebu – po více jak třech letech – běžet po [Anonymizováno] [Anonymizováno] za žalobcem, kterého tam náhodně potkal, a vyhrožovat mu mj. ublížením na zdraví kvůli tak starým věcem. Z tohoto plyne, že žalovaný domnělou křivdu z počátku roku 2019 ani v létě 2022 vnitřně nezpracoval, když měl zapotřebí ji znovu po letech otevírat. Ani v tomto řízení žalovaný neprojevil sebereflexi. V životě je třeba umět se vypořádat s pocitem domnělého příkoří a v životě je třeba jít dále, s vyrovnanou myslí. Vždyť i vražda se promlčuje.
73. Výrokem I. tak soud rozhodl, že žalovaný je povinen zdržet se jakéhokoli dalšího jednání neoprávněně zasahujícího do osobnosti žalobce v písemné, slovní nebo fyzické formě.
74. Soud drobněji konkretizoval žalobní zdržovací návrh, když za žalobcem navrhovaný text „dalšího jednání“ doplnil upřesňující sousloví „neoprávněně zasahujícího do osobnosti žalobce“, čímž žalobcem navrhovaný širší text „jednání“ důsledně vzato významově zúžil. Učinil tak v souladu s judikaturou, dle níž je namístě konkretizovat znění zdržovacího výroku tak, aby odpovídal prokázanému závadnému jednání žalovaného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014 sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1/2015). Podstatou předmětu řízení a výtek žalobce nebylo jakékoliv jednání žalovaného vůči žalobci, ale jednání žalovaného neoprávněně zasahující do osobnosti žalobce. Soud uvedenou konkretizací vyjádřil z obsahového hlediska to, čeho se žalobce domáhal. Navíc pokud by soud zcela doslovně převzal žalobní návrh zdržovacího nároku do výroku rozsudku, pak by tím nepřiměřeně zasáhl do práv a svobod žalovaného, jelikož obrana proti porušování a ohrožování osobnosti nemůže spočívat v absolutních zákazech. Vyhovující zdržovací výrok I. neomezí nepřiměřeně práva a svobody žalovaného, neboť jej omezuje pouze co do neoprávněného jednání; tedy zdržovací výrok je limitován např. tím, že nedopadá na výkon oprávněné kritiky aj. Nejde tudíž o to, že by žalovanému bylo nepřípustně zasahováno do jeho práva na svobodu projevu tím, že by mu bylo zcela znemožněno se kriticky vyjadřovat na adresu žalobce. Žalovaný může i nadále vykonávat např. své právo na svobodu projevu, ale musí tak činit v právních mezích. Soud odkazuje i např. na judikaturu, podle níž je právě v možnostech exekučního soudu, aby případně posoudil naplnění podmínek plynoucích z (obdobného) vykonatelného výroku, tedy zda v konkrétním případě šlo či nešlo o jednání žalovaného zasahujícího do osobnosti žalobce neoprávněně, tj. zda šlo o naplnění oprávněné výjimky ze zdržovacího výroku (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 171/12, bod 23., usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2057/23, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. [spisová značka]). V možnostech exekučního soudu je, aby zajistil, že výklad a aplikace zdržovacího výroku bude probíhat ústavně konformním způsobem. Je třeba vždy brát v potaz smysl a účel zdržovacího výroku, jakož i limity plynoucí ze svobody projevu. Všechny orgány včetně těch, které zajišťují výkon rozhodnutí, jsou vázány povinností chránit základní práva jednotlivců (viz čl. 4 a čl. 90 Ústavy). Lze přiměřeně odkázat i na prvorepublikovou odbornou literaturu stran nekalé soutěže: „Žalobní strana (soud) musí dbáti, aby stylizace žalobní prosby (rozsudkového enunciátu) připouštěla také vykonatelnost v cestě exekuce. Žalující strana i soud musí se sice vyvarovati žalobní prosby (rozsudkového enunciátu) příliš všeobecné, na druhé straně však – ježto rozsudek má působiti do budoucna, maje účel preventivní, t. j. předejíti v budoucnu dalšímu nekalému jednání – musí býti pamatováno na to, že žalovaná strana po rozsudku bude hleděti šikovně obejíti příliš úzký rozsudkový výrok jednáním, jímž docílí stejného effektu, na něž rozsudkový výrok nepamatoval.“ (srov. Hamann, L., Drábek, J. in Hamann, L., Drábek, J., Buchtela, R. : Nekalá soutěž. Komentář k zákonu proti nekalé soutěži se zákony vedlejšími, dobrými zdáními ústředny čsl. obch. a živn. komor a pražské obch. a živn. komory, vzorci podání atd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930, s. 16. – citováno z díla [jméno FO]: Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2013. 160 s.).
75. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části požadavku, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se jakéhokoli dalšího jednání (v písemné, slovní nebo fyzické formě) vůči osobám blízkým žalobci. To již z důvodu absence věcné aktivní legitimace na straně žalobce. Pokud by žalovanému měla být uložena povinnost zdržet se jednání i vůči jiným osobám než je žalobce (tj. vůči blízkým osobám žalobce), pak by šlo ochranu (osobnostních) práv jiných osob než je žalobce a žalobce není k jejich ochraně oprávněn, když tyto jiné osoby by si musely podat žalobu samy. Právní řád zásadně nepřipouští podání žaloby na ochranu osobnosti ve prospěch třetí osoby, když zde zjevně nejde o případ podřaditelný pod § 78 odst. 2, § 82 odst. 2 či § 83 o. z. (obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2022 č. j. 70 [jméno FO] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], bod 15.). Ostatně chování žalovaného vůči osobám blízkým žalobce nebylo předmětem řízení.
76. Výrokem III. soud vyhověl žalobě co do písemné omluvy doručené žalobci žalovaným, a to v souladu s § 2951 odst. 2 o. z., když jde o morální satisfakci, tedy o „jiný způsob skutečného a dostatečně účinného odčinění způsobené újmy“.
77. Rovněž do textu navrhované omluvy soud v jistém směru zasáhl, a to v souladu s judikaturou, dle níž soud není návrhem na znění omluvy striktně vázán a při zachování obsahového hlediska může upravit znění navržené omluvy, vypustit slovní spojení či celou větu nebo znění omluvy zkonkretizovat [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. [spisová značka] (publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 18/2012), ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 34., či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2022 č. j. 70 [jméno FO] 9/2022-189, bod 17.]. Soud není „otrocky“ vázán návrhem výroku rozsudku a může jej upřesnit (usměrnit) [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 18.]. Přitom není nezbytné (není to ale vyloučené) výrokem rozsudku zamítnout tu kterou navrhovanou část omluvy (kolikrát to ani není z povahy věci možné, když jde např. jen o konkretizaci omluvy, a proto by nebylo přesné zamítnutí, když by ve skutečnosti soud v jistém smyslu omluvě vyhověl, a to její konkretizací). Přesto však soud – zejména pro přehlednost – uvedl v zamítacím výroku IV. slova, které shledal v navrhované omluvě za ne zcela adekvátní. Text omluvy by měl být formulován tak, aby vystihl podstatu závadného jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. [spisová značka]). Soud vypustil z omluvy slovo „pomluvami“, a to již proto, že jde o výraz navozující představu o trestném činu (dle § 184 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a navozující mylný dojem o plné nepravdivosti výroku žalovaného. Soud upřesnil slovo „nepravdivými“ slovem „zavádějícími“, jelikož výrok žalovaného o „pátém udání“ měl určitý pravdivý základ (viz text shora), a proto by adjektivum „nepravdivé“ nebylo plně přiléhavé (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015 sp. zn. [spisová značka] in fine). Za nepřiléhavé soud shledal uvést do omluvy text, že se žalovaný „zavazuje, že zanechá okamžitě svého jednání vůči žalobci i všem osobám žalobci blízkým, jeho kolegům a podřízeným, a nebude v tomto jednání nadále pokračovat“. To již z důvodu, že k obdobnému účelu slouží právě zdržovací nárok, který pojmově směřuje do budoucna, zatímco omluva jako nástroj satisfakce (zmírnění újmy) směřuje do minulosti. Navíc text o jednání žalovaného vůči osobám žalobci blízkým, jeho kolegům a podřízeným je opět zatížen absencí věcné aktivní legitimace na straně žalobce chránit práva jiných osob než sebe. Již pro nadbytečnost a určitou neadekvátnost soud z navrhované omluvy vypustil i text o tom, že žalovaný si je vědom svého nezákonného a společensky špatného jednání, kterého lituje. Za prvé prvek lítosti je pojmově (implicitně) obsažen již v omluvě a ostatně pro dosažení účinné satisfakce ani není nezbytný (zásadně postačí projev omluvy). Za druhé by šlo o vyjádření vnitřního stavu mysli žalovaného, který by přitom nemusel odpovídat realitě (zda svého jednání skutečně lituje či nelituje). Za třetí žalobcem navrhovaná slova o „nezákonném a společensky špatném jednání“ nejsou zcela přesná, nevystihují zcela adekvátně předmět řízení v podobě nikoli jakéhokoli nezákonného jednání, ale výlučně jednání neoprávněně zasahujícího do osobnostních práv žalobce. Navíc sousloví „společensky špatné jednání“ je v souzené věci zavádějící, jelikož navozuje neadekvátní dojem o veřejnoprávním aspektu jednání žalobce (v trestním a přestupkovém právu je relevantní právě i společenská škodlivost činu), ačkoli v tomto soudním řízení šlo o výlučně soukromoprávní spor mezi žalobcem a žalovaným.
78. Výrokem V. soud zamítl žalobu v části požadavku na doručení omluvy i Ing. [jméno FO]. Žalobce k dotazu soudu, proč žalobce požaduje doručit omluvu i panu [jméno FO], uvedl, že to žádá z důvodu, že žalovaný si stěžoval na Ing. J. [jméno FO] po incidentu se sundáním předvolání z nástěnky (viz protokol o jednání). Tudíž samotný žalobce odůvodňoval tuto část své žaloby chtěním chránit práva jiné osoby – Ing. J. [jméno FO]. Nedůvodnost v této části žaloby je tudíž dána již z důvodu chybějící věcné aktivní legitimace na straně žalobce (žalobce není oprávněn podávat žalobu na ochranu osobnosti Ing. [jméno FO]). Ostatně skutek ohledně stížnosti žalovaného na Ing. [jméno FO] nebyl předmětem řízení.
79. Soud doplňuje, že občanskoprávní odpovědnost žalovaného by shledal i v hypotetickém případě, že by žalobce neprokázal své tvrzení, že to byl žalovaný, kdo vyvěsil předvolání doplněné o urážlivý text na nástěnku v [Anonymizováno]. I kdyby byla pravdivá obrana žalovaného o tom, že předvolání s dehonestujícím textem v práci vytratil a jiná osoba jej jako nálezce pověsila na nástěnku, pak by existovala odpovědnost žalovaného za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce na základě (ze zákona presumovaného) zavinění v rovině nedbalosti (viz domněnka nedbalosti dle § 2911 o. z., která se užije na základě § 2894 odst. 2 věta druhá o. z. i pro posouzení odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka). To již kupř. optikou, že žalovaný neměl co nosit předvolání k přestupkovému orgánu doplněné vlastnímu dehonestujícími poznámky na adresu žalobce na pracoviště (s nímž nesouviselo), resp. pokud takový text (z nějakého důvodu) už do práce donesl, pak jej měl účinně zajistit proti ztrátě.
80. Výrokem VI. soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Sice žalobce neměl úspěch v plném rozsahu, ale soud dospěl k závěru, že žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Další důvod pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. tkví v tom, že forma satisfakce a adekvátnost znění omluvy závisela na úvaze soudu (a ostatně obdobně i adekvátnost znění zdržovacího výroku záležela v jistém smyslu na úvaze soudu – srov. text shora o judikaturou dovozené možnosti, resp. nutnosti konkretizovat i navržené znění zdržovacího výroku). Žalobce měl úspěch v základu žaloby, v hlavní otázce - tedy že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnosti žalovaným, a to ve všech třech žalobních skutcích. I ve smyslu nálezové judikatury Ústavního soudu je třeba posuzovat, co je ve věci hlavní a doprovodné (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000 sp. zn. III. ÚS 170/99 či ze dne 16. 2. 2006 sp. zn. III. ÚS 607/04). Z nálezové judikatury Ústavního soudu lze dovodit, že je-li žaloba na ochranu osobnosti co do základu důvodná (tj. byl-li prokázán neoprávněný zásah do osobnosti žalobce), a závisela-li forma a výše zadostiučinění na úvaze soudu, je namístě postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000 sp. zn. III. ÚS 170/99). Ostatně lze odkázat přiměřeně i na judikaturu Ústavního soudu, dle níž je-li ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. důvodný základ uplatněného nároku (existuje-li nemajetková újma způsobená při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem), avšak přiměřené zadostiučinění není přiznáno v plné žalované výši, postupuje soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., jenž umožňuje přiznat i jen částečně úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 799/20 či ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2482/23).
81. Žalobci v řízení vznikly následující účelně vynaložené náklady řízení. Jednalo se o náklady právního zastoupení, tj. o odměnu za následující úkony právní služby: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) replika žalobce ze dne 6. 1. 2024 k vyjádření žalovaného ze dne 6. 12. 2023, 3) a 4) účast při soudním jednání dne 19. 1. 2024 od 8:30 do 11:17 (2 úkony, totiž přesahující 2 hodiny), 5) vyjádření žalobce ve věci samé ze dne [právnická osoba]. 2024 k podání žalovaného ze dne 29. 1. 2024, 6) a 7) účast při soudním jednání dne 23. 2. 2024 od 8:30 do 11:47 (2 úkony, totiž přesahující 2 hodiny), 8) účast u jednání soudu dne 26. 3. 2024 (od 8:43 do 10:31) a 9) účast u jednání dne 5. 4. 2024, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku. Úkony 1) až 8) jsou úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“), za které náleží odměna po 3 100 Kč za úkon (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t.). U úkonu 9) jde o odměnu 1 550 Kč, jelikož se jedná o úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. Soud použil sazbu odměny ve výši 3 100 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5 a. t., jelikož částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy, aniž by a. t. vyjadřoval požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Danou tarifní hodnotu lze tudíž použít i tehdy, je-li žalobou uplatněn požadavek na náhradu nemajetkové újmy jinou než peněžitou satisfakcí, tedy i požadavek na satisfakci morální (mj. omluvu), jak tomu bylo i v souzené věci (srov. i např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2021 č. j. 70 [jméno FO] 55/2021-69). Žalobce má právo na odměnu advokátky ve výši 26 350 Kč, na paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 2 700 Kč (9 x 300 Kč) a na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši [právnická osoba] Kč. Celkem tak je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31 050 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.).
82. Za podání žalobce doručené soudu dne 21. 3. 2024 (č. l. 107) soud žalobci ničeho nepřiznal, již pro neúčelnost dle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož tam uvedené mohlo být uvedeno již v předchozích podáních žalobce učiněných v řízení (za které soud žalobci přiznal náhradu nákladů), mohlo to být uvedeno i ústně na soudním jednání konaném už za 5 dnů (26. 3. 2024) a ostatně část v podání uvedeného již byla žalobcem předtím uváděna.
83. Pokud jde o výrok VII. rozsudku, státu vznikly výdaje v podobě svědečného ve výši 426 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. : „Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“. Ve sporném řízení se rozumí výsledkem řízení úspěch účastníků ve věci. Znamená to, že účastník, kterému bylo uloženo podle § 142 o. s. ř. zaplatit náhradu nákladů řízení druhému účastníkovi (protistraně), je povinen nahradit rovněž náklady řízení státu (obdobně srov. např. Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 996 – 1000). Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení, a proto uložil žalovanému i povinnost zaplatit státu celou částku, kterou soud vynaložil na svědečné.
84. Lhůta k plnění (k zaslání omluvy a zaplacení nákladů řízení žalobci i státu) byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (9)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.