47 C 226/2022-22

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 99 904 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 48 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 20. 10. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 51 154 Kč se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 8 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 5. 10. 2022 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 99 904 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Rakovníku (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 4 C 73/2014 (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 2 796 dní je zcela nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované, avšak žalovaná v příslušné šestiměsíční době k projednání nároku žalobce nepřistoupila. Řízení nebylo nijak významně skutkově složité, do řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo. Žalobce svým jednáním příčinu k průtahům nezavdal. S ohledem na délku napadeného řízení, kdy dle žalobce zde nejsou žádné okolnosti pro snížení základní částky zadostiučinění, ale naopak pro zvýšení, vyčíslil žalobce výši požadovaného zadostiučinění na částku 99 904 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 8. 11. 2022 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 19. 4. 2022 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 99 904 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Rakovníku v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 73/2014. K projednání žádosti žalobce došlo dne 16. 5. 2022, avšak žalovaná konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení nedošlo a požadované zadostiučinění nebylo žalobci přiznáno. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky 33 120 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát a soud II. stupně také dvakrát. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že v řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování spočívající v opakovaném ohledání na místě samém, ve výslechu svědků, znalců, opakovaném znaleckém zkoumání a provádění množství listinných důkazů. K výraznějším prodlevám dle žalované v řízení nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Naopak to byl žalobce, kdo svojí nadměrnou procesní aktivitou zapříčinil celkovou délku řízení, když byl opakovaně vyzýván k doplnění svých podání či k odstranění jejich vad, žádal o odročení jednání, nedostavil se na místo ohledání, pročež muselo být posunuto na jiný termín, opakovaně nedůvodně namítal podjatost soudce či podával opravné prostředky do rozhodnutí procesní povahy. Se zřetelem na uvedené navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 19. 4. 2022.

5. Ze spisu Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 4 C 73/2014 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Okresní soud obdržel dne 28. 3. 2014 žalobu o vydání bezdůvodného obohacení za 2 roky užívání ve výši 33 120 Kč, kdy žalobcem je [celé jméno žalobce], tedy zdejší žalobce, proti žalované obci [obec]. Usnesením okresního soudu ze dne 31. března 2014 byl žalobce vyzván, aby do třech dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za žalobu. Dne 8. 4. 2014 zaplatil žalobce soudní poplatek za žalobu. Usnesením ze dne 21. dubna 2014 vyzval okresní soud žalovanou [územní celek], aby se ve lhůtě 14 dnů písemně vyjádřila k připojené žalobě. Dne 5. května 2014 obdržel okresní soud vyjádření žalované obce k žalobě. Dne 20. května 2014 obdržel okresní soud stanovisko žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 5. 5. 2014. Dne 20. května 2014 byl okresnímu soudu doručen písemný návrh žalobce na výslech svědka, a to starosty žalované obce. Dne 4. července 2014 obdržel okresní soud další vyjádření žalované obce k žalobě, a to již v zastoupení advokátem. Dne 28. července 2014 vyzval okresní soud usnesením žalobce, aby doplnil žalobní tvrzení a k těmto tvrzením doložil listinné důkazy zejména vztahující se k pasivní legitimaci žalované ke způsobu a rozsahu užívání pozemků žalobce žalovanou a k důvodnosti výše tvrzeného bezdůvodného obohacení. Dne 19. srpna 2014 doručil žalobce okresnímu soudu doplnění tvrzení a důkazů, jak po něm bylo požadováno předmětným usnesením a současně se vyjádřil k poslednímu podání žalované. Dne 21. ledna 2015 se uskutečnilo první jednání ve věci. Byla přednesena žaloba, bylo přistoupeno k výslechu žalobce. Na jeho výpověď bylo reagováno ze strany právního zástupce žalované a v závěru tohoto jednání bylo ústní jednání odročeno na 5. února 2015 za účelem ohledání místa samého ve [obec]. Dne 26. ledna 2015 byla okresnímu soudu ze strany žalobce doručena kopie znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Jedná se o znalecký posudek, ze kterého žalobce čerpal a dovozoval nárok na žalovanou částku v uvedené věci. Dne 5. února 2015 proběhlo ve [obec], okres [okres] místo samého, a to za účasti žalobce, žalovaného i jeho právního zástupce. Dne 9. dubna 2015 doručil okresnímu soudu žalobce další ze svých písemných vyjádření. Dne 9. 4. 2015 byla okresnímu soudu ze strany žalobce doručena žádost o vrácení zaplaceného soudního poplatku, který je dle názoru žalobce pro dané řízení nepříslušný. Dne 13. dubna 2015 proběhlo před okresním soudem další jednání ve věci, byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [příjmení] [jméno], zaměstnaná jako geodet společnosti [právnická osoba] v Kladně, dále byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], trvale bytem [obec], starobní důchodce. Závěrem ústního jednání bylo vyneseno usnesení, že se jednání odročuje na neurčito za účelem vyžádání znaleckého posudku, kdy účastníci navrhnou, z jakého oboru by měl být znalecký posudek vypracován a navrhnou konkrétní dotazy na znalce, a to ve lhůtě 14 dnů. Dne 14. dubna 2015 doručil žalovaný okresnímu soudu svůj návrh na zpracování znaleckého posudku a konkrétní otázky na znalce. Dne 29. dubna 2015 zaslal žalobce okresnímu soudu písemně zásadní výhrady k obsahu protokolace z jednání ze dne 13. 4. 2015. Téhož dne zaslal žalobce okresnímu soudu další své písemné podání, a to k vyjádření žalované ze dne 14. 4. 2015 a další písemné podání, které nazval jako uložení povinnosti projednávajícím soudem žalované. Předmětem tohoto podání je návrh žalobce, aby soud bezodkladně uložil žalované povinnost předložit geometrický plán k vlastnictví majetku žalované, tedy zejména označované historicky vlastněné cesty. Dne 22. dubna 2015 obdržel Okresní soud v Rakovníku písemné vyjádření žalovaného k těmto předchozím písemným podáním žalobce. Usnesením ze dne 3. července 2015 rozhodl okresní soud, takto: Ustanovuje Ing. [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec], znalcem z oboru geodézie a kartografie. Znalci ukládá, aby podal znalecký posudek písemně ve třech vyhotoveních do dvou měsíců od doručení soudního spisu. Podání znaleckého posudku není žádáno jako spěšné. Úkolem znalce je stanovení a vyznačení značkami v terénu skutečné hranice pozemku žalobce a žalované, to je vyznačení hranice mezi pozemky žalobce p. [číslo] žalovaného p. [číslo] to vše v k. ú. [obec], a to v souladu se stavem zápisu vlastnických práv k těmto pozemkům v katastru nemovitostí. Dne 12. června 2015 a dále dne 8. července 2015 zaslal žalobce okresnímu soudu další ze svých písemných vyjádření, kde se zejména vyjadřuje k tvrzením žalovaného. Dne 19. července 2015 pak žalobce zaslal okresnímu soudu písemný návrh na rozšíření zadání pro ustanoveného znalce. Dne 16. července 2015 složila [územní celek] u příslušného peněžního ústavu částku 2 000 Kč jako splátku zálohy na soudní řízení. Dne 26. srpna 2015 byl ustanovenému znalci zaslán spis k vypracování znaleckého posudku na základě usnesení č. j. 4C 73/2014-130 ze dne 3. 7. 2015. Toto usnesení mělo být znalci doručeno 13. července 2015. Dne 5. září 2015 bylo soudu oznámeno převzetí právního zastoupení žalobce ze strany advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] a byla předložena plná moc. Dne 12. listopadu 2015 byl okresnímu soudu doručen e- mail ze strany ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], ve kterém žádá soud o prodloužení lhůty na vypracování znaleckého posudku do konce roku 2015 s odůvodněním, že náhle onemocněl. Stále se necítí dobře, spis prostudoval, vytyčení hranici připravil, ale k vytyčení v terénu již se neodhodlal, protože tato vyžaduje středně těžkou fyzickou zátěž. Dále uvádí, že dne 16. listopadu 2015 má kontrolu u své praktické lékařky, a která mu dá další doporučení ohledně jeho zdravotního stavu. Referátem z 12. 11. 2015 uloženo, aby byla prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku do 31. 12. 2015. Dne 18. 11. 2015 bylo okresnímu soudu doručeno další písemné vyjádření žalobce, jehož předmětem je podnět k odstranění nežádoucích průtahů učiněných žalovanou stranou. Dne 6. ledna 2016 obdržel okresní soud od žalobce písemné podání, jehož předmětem je podnět ke zvážení ustanovení jiného znalce z důvodů jeho nečinnosti. Dalším písemným podáním doručeným okresnímu soudu 6. 1. 2016 se žalobce vyjadřuje ke stanovisku žalovaného 2) tj. Lesy ČR s.p. Dne 13. ledna 2016 obdržel okresní soud další písemné vyjádření žalobce, ve kterém upozorňuje na nehospodárnost jednání žalované strany. Dne 18. ledna 2016 obdržel okresní soud e-mail ze strany ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], ve kterém uvádí, že o vánočních svátcích se dostavila malá recidiva jeho onemocnění z října. Nyní je již však v pořádku, znalecký posudek má hotový a dne 19. 1. 2016 ho odešle spolu se spisem poštou. Dne 20. ledna 2016 obdržel okresní soud vyúčtování znalečného a téhož dne, to je 20. ledna 2016 obdržel okresní soud znalecký posudek z oboru geodézie vypracovaný ustanoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 31. 12. 2015. Dne 3. března 2016 obdržel okresní soud písemné sdělení žalobce, že požaduje výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] při příštím ústním jednání u soudu. Dne 7. března 2016 obdržel okresní soud písemné podání žalobce, prostřednictvím, kterého napadá znalecký posudek z oboru geodézie, co do formální nesprávnosti, postupuje ho obstarání, co do věcné stránky nesplnění termínu dodání a úkolu znalce. Žalobce se domáhá, aby soud určil jiného znalce. Dne 14. března 2016 se uskutečnilo jednání ve věci u Okresního soudu. Bylo přistoupeno k výslechu znalce [příjmení] [příjmení] [jméno]. Dne 14. března 2016 proběhlo u okresního soudu jednání ve věci. Bylo přistoupené k výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Bylo vyhlášeno usnesení, že návrh žalobce na vypracování nového znaleckého posudku z oboru geodézie, se zamítá. Dalším usnesením byl zamítnut návrh žalobce, aby založil do spisu jako důkaz znalecký posudek, který si nechá vypracovat ve lhůtě 60 dnů. Ústní jednání bylo odročeno na 23. března 2016 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 15. března 2016 zaslal žalovaný okresnímu soudu vyúčtování nákladů řízení. Dne 23. března 2016 byl vyhotoven rozsudek Okresního soudu v Rakovníku v dané věci, o zaplacení 33 120 Kč, kdy bylo rozhodnuto výrokem I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 506 Kč za období od 28. 3. 2012 do 27. 3. 2014, výrokem II. tak, že co do zbývající žalované výše 32 614 Kč za období od 28. 3. 2012 do 27. 3. 2014 se žaloba zamítá. Ve výroku III. bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení a výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit na znalečném do pokladny Okresního soudu v Rakovníku částku 21 835 Kč. Rozsudek byl doručen žalobci 20. 4. 2016 a žalovanému taktéž 20. 4. 2016. Dne 31. března 2016 bylo okresnímu soudu doručeno doplnění vyúčtování žalovaného. Dne 4. května 2016 bylo okresnímu soudu doručeno odvolání žalobce do předmětného rozsudku, a to do všech jeho výroků sepsané osobně žalobcem. Dne 5. května 2016 zaslala okresnímu soudu taktéž odvolání do rozsudku z 23. 3. 2016 právní zástupkyně žalobce. Usnesením ze dne 6. května 2016 vyzval okresní soud žalobce k úhradě soudního poplatku za odvolání. Dne 12. května 2016 žalobce soudní poplatek za odvolání uhradil. Dne 16. května 2016 zaslala okresnímu soudu právní zástupkyně žalobce doplnění odvolání proti předmětnému rozsudku a dne 17. 5. 2016 zaslal žalobce okresnímu soudu písemné podání označené jako nezbytné doplnění odvolání proti předmětnému rozsudku. Toto doplnění je sepsáno žalobcem osobně, nikoliv jeho právní zástupkyní. Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. května 2016 v předmětné věci bylo rozhodnuto o přiznání odměny znalci [příjmení] [příjmení] za podaný znalecký posudek z oboru geodézie a kartografie. Do tohoto usnesení o přiznání odměny se dne 27. 5. 2016 žalobce odvolal s odůvodněním, že se jedná o vypracovaný zmetek. Dne 2. června 2016 bylo okresnímu soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání žalobce s tím, že považuje předmětný rozsudek za věcně správný a odvolání za neopodstatněné. Dne 13. 6. 2016 zaslal znalec okresnímu soudu své vyjádření k odvolání žalobce proti usnesení o přiznání odměny znalci. Dne 9. června 2016 bylo doručeno okresnímu soudu odvolání žalobce, tedy další odvolání do usnesení okresního soudu ze dne 25. 5. 2016, kterým byla přiznána odměna znalci. Tentokrát je toto odvolání sepsáno právní zástupkyní žalobce. Dne 10. června 2016 bylo okresnímu soudu doručeno oznámení právní zástupkyně žalobce o ukončení jeho právního zastoupení, kdy došlo k výpovědi plné moci. Dne 8. 7. 2016 byl spis předložen k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Praze. Předkládací zpráva je z 27. června 2016. Dne 9. srpna 2016 obdržel Krajský soud v Praze ze strany okresního soudu další dvě podání žalobce z 28. 7. 2016. Jednalo se konkrétně o návrh žalobce na ustanovení revizního znalce a dále o doplnění jeho odvolání. Dne 22. srpna 2016 rozhodl Krajský soud v Praze usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně se pokud jde o odměnu za podání posudku ve výši 16 740 Kč, zrušuje, a věc se vrací k soudu prvého stupně k dalšímu řízení, jinak se usnesení, pokud jde o odměnu za účast u jednání a náhradu hotových výdajů, potvrzuje. Okresní soud v Rakovníku toto usnesení krajského soudu obdržel 21. září 2016. Dne 13. října 2016 obdržel okresní soud vyúčtování znalečného doplněné o důvodnost a účelnost jednotlivých úkonů ve vztahu ke znaleckému posudku ze strany znalce [jméno] [příjmení]. Dne 14. 10. 2016 zaslal znalec [příjmení] [jméno] okresnímu soudu své krátké vyjádření k námitkám žalobce. 24. listopadu 2016 obdržel okresní soud další písemné vyjádření žalobce ve věci. Navrhuje odstranění nečinnosti a nadbytečných průtahů ve věci. Změnu znalce geodeta, přizvání dalšího znalce pro ocenění nároku žalobce a další návrhy. Dne 13. prosince 2016 rozhodl okresní soud usnesením tak, že přiznává znalci [příjmení] [příjmení] za podaný znalecký posudek z oboru geodézie a kartografie částku ve výši 16 740 Kč. Jedná se o rozhodnutí vydané po zrušení původního usnesení o přiznání odměny. V odůvodnění se podává, že okresní soud na základě pokynu krajského soudu zaslal odvolání žalobce k podrobnému vyjádření znalci, který na základě výzvy soudu podrobně zdůvodnil charakter a rozsah jednotlivých vyúčtovaných prací, a to z pohledu jejich účelnosti k zadanému znaleckému úkolu. Poté soud opětovně přezkoumal vyúčtovanou odměnu znalce a dospěl k názoru, že tato odpovídá v povaze a náročnosti práce a požadovanou odměnu znalci přiznal. Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal. Na to dne 21. 12. 2016, kdy uvádí, že okresní soud opakovaně a nepochopitelně přiznal znalci požadovanou odměnu. Z předkládací zprávy ze dne 9. 1. 2017 se podává, že věc byla Krajskému soudu v Praze předložena k rozhodnutí o odvolání dne 24. ledna 2017. Dne 1. února 2017 obdržel Krajský soud v Praze doplnění odvolání žalobce a dne 30. ledna 2017 rozhodl Krajský soud v Praze usnesením o odvolání žalobce proti usnesení okresního soudu z 13. 12. 2016, a to tak, že se usnesení soudu prvého stupně potvrzuje. Z odůvodnění vyplývá, že se soud prvého stupně v novém usnesení náležitě vypořádal s jednotlivými znalcem účtovanými položkami, a proto odvolací soud shledává usnesení soudu prvého stupně za věci správné. Z předkládací zprávy ze dne 24. února 2017 se podává, že krajskému soudu bylo dne 2. 3. 2017 předloženo k rozhodnutí odvolání proti rozsudku ve věci. Dne 11. května 2017 proběhlo jednání před odvolacím soudem pod spisovou značkou 19Co 108/2017 Odvolací soud vyjádřil právní názor, že soud prvého stupně se nárokem žalobce nedostatečně zabýval z hlediska skutkového, když si neujasnil, co je pro daný nárok rozhodující, a v tomto směru nevedl důkazy a nevedl ani žalobce žalovanou k dolíčení rozhodných tvrzení. Za této situace rozhodnutí nemůže obstát, a proto rozhodl usnesením, a to tak, že rozsudek soudu prvého stupně se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 22. května 2017 obdržel Krajský soud v Praze doplnění tvrzení ze strany žalobce, a to v návaznosti na proběhnuvší jednání o odvolání. Krajský soud vydal dne 29. května 2017 usnesení, kterým rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu ze dne 23. 3. 2016 č. j. 4C 73/2014- 257, tak, že odvolání žalobce proti vyhovujícímu výroku I. se odmítá s odůvodněním, že žalobce svým odvoláním napadl i samotný dílčí výrok o přiznání částky, a v tomto směru musel odvolací soud konstatovat, že tímto výrokem nebyl dotčen na svých právech, a tedy mu subjektivně odvolání proti výroku I. nepřísluší. Prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Rakovníku č. j. 4C 73/2014-257 ve věci o zaplacení 33 120 Kč nabyl právní moci ve výroku I., kterým byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobci 506 Kč za období od 28. 3. 2012 do 27. 3. 2014. Dne 6. 5. 2016. Dne 23. června 2017 obdržel okresní soud další písemné vyjádření žalobce, a to k obsahu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2017 a ze dne 11. 5. 2017. Dne 20. září 2017 proběhlo před okresním soudem jednání ve věci. Byl zopakován dosavadní stav řízení, bylo čteno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2017, č. j. 19 Co 108/2017-363, dále usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2017, č. j. 19Co 108/2017-370, vyjadřuje se žalobce. Soud vyzval žalobce, aby podle § 118 a) dostatečně doplnil svá tvrzení, popřípadě navrhl důkazy. Vyhlášeno usnesení: ústní jednání se odročuje na 8. listopadu 2017. Žalobce se zavazuje, že ve lhůtě jednoho týdne zašle soudu doplnění tvrzení a eventuálně důkazní návrhy. Doplnění tvrzení a důkazu zaslal žalobce okresnímu soudu 2. 10. 2017. Dne 31. 10. 2017 proběhlo ohledání na místě samém za přítomnosti předsedkyně senátu žalobcem a žalovaného v [anonymizována dvě slova]. Dne 8. listopadu 2017 proběhlo jednání u okresního soudu. Žalobce doplňuje ústně svá tvrzení a navrhuje k nim důkazy. Žalobce navrhuje opětovný výslech svědka a soud vyzývá žalovanou podle 118 a) o. s. ř., aby dostatečně doplnila svá tvrzení. Právní zástupce žalované žádá o poskytnutí lhůty 14 dnů k jejich doplnění. Vyhlášeno usnesení: ústní jednání se odročuje na neurčito za účelem doplnění tvrzení a navržení důkazů žalovanou. Žalovaný dne 20. 11. 2017 doplnil písemně požadovaná skutková tvrzení okresnímu soudu. Dne 10. ledna 2018 obdržel okresní soud písemně stanovisko žalobce k vyjádření žalované. Dne 22. ledna 2018 zažádala právní zástupkyně žalovaného o odročení nařízeného jednání z termínu 14. 2. 2018 na jiný termín, neboť je na dovolené v této době. Dle referátu odročeno ústní jednání ze dne 14. 2. 2018 na 21. 2. 2018. Dne 29. 1. 2018 obdržel okresní soud další obsáhlé písemné vyjádření žalobce ve věci. Z úředního záznamu se podává, že 21. 2. 2018 v 8 hodin ráno sdělila telefonicky manželka žalobce, že žalobce je od včerejšího dne v nemocnici a žádá o odročení. Omluvu s doklady o neschopnosti zašle soudu písemně. Ústní jednání nařízené na 21. 2. 2018 se nekonalo, a bylo telefonicky odročeno dle záznamu ve spise. Referátem ze dne 18. 4. 2018 uložen dotaz na manželku žalobce ve znění, že dne 22. 2. 2018 se soud dotazoval žalobce, kdy vzhledem k jeho zdravotnímu stavu lze očekávat možnost nařízení ústního jednání, aby se ho mohl zúčastnit. Soudu však nedošla odpověď, urgoval ho dne 3. 4. 2018 s odpovědí. Ani poté však soudu žádná odpověď nedošla, proto se soud obrací na manželku žalobce s žádostí o písemné sdělení ve lhůtě jednoho týdne, zda současný zdravotní stav žalobce umožňuje jeho účast u ústního jednání před okresním soudem v [obec]. Dne 24. 4. 2018 obdržel okresní soud odpověď [jméno] [příjmení] manželky žalobce, kdy sděluje, že je žalobce vážně nemocen, předpoklad jeho způsobilosti k řízení nelze stanovit termín jeho možné účasti. Dne 13. června 2018 proběhlo jednání u Okresního soudu v Rakovníku bez přítomnosti žalobce, čtou se důkazy. Žalovaný navrhuje vypracování znaleckého posudku, z oboru geodezie, kartografie, tak jak dříve již navrhoval žalobce, avšak nechť jsou dotazy znalci kladeny v souladu se zrušujícím usnesením Krajského soudu v Praze z 11. 5. 2017, vyhlášeno usnesení, že ústní jednání se odročuje na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru geodézie a kartografie. Dne 13. 6. 2018 vydal Okresní soud v Rakovníku usnesení, kterým ustanovil Ing. [jméno] [příjmení] z [obec] znalcem z oboru geodézie a kartografie a uložil mu, aby podal znalecký posudek písemně ve třech vyhotovení do osmi týdnů od doručení soudního spisu. Dne 29. 6. 2018 uhradila žalovaná splátku zálohy na znalce. K tomuto usnesení okresního soudu o ustanovení znalce podal žalobce dne 11. 7. 2018 písemné vyjádření. Referátem z 1. 8. 2018 uloženo zaslat znalci [příjmení] [příjmení] spis k vypracování znaleckého posudku. Spis byl vypraven znalci 2. 8. 2018. Okresní soud obdržel 22. listopadu 2018 přípis inženýra [obec], znalce, kdy uvádí, že osobně vrací dne 22. 11. 2018 soudní spis sp. zn. 4C 73/2014 a zároveň žádá o prodloužení lhůty na zpracování znaleckého posudku do konce roku 2018. Důvodem je porucha měřičské techniky a následná oprava na přelomu měsíce září a říjen a posun termínovaných zakázek firmy [právnická osoba] [obec], která mu zapůjčuje vše potřebné pro měřičské práce. Dne 26. 11. 2018 obdržel okresní soud návrh žalobce na vyslovení podjatosti soudkyně ve věci. K námitce podjatosti se vyjádřila soudkyně dne 27. listopadu 2018. Dle jejího názoru nesplňuje žádnou z podmínek pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Písemným podáním doručeným okresnímu soudu 5. 11. 2018 sděluje znalec [příjmení] [jméno] účastníkům řízení a soudu, že místní šetření a stanovení hranic pozemků žalobce bude provedeno 22. 11. 2018 na místě samém. Z protokolu ze dne 22. 11. 2018 o ohledání místa samého v [obec] se podává, že se žalobce nedostavil k místnímu ohledání, a proto soudkyně rozhodla, že se ohledání nekoná a znalec znovu obešle všechny účastníky, a že bude stanoven další termín ohledání. Dne 5. 12. 2018 byl Krajskému soudu v Praze předložen spis k rozhodnutí o námitce podjatosti žalobce. Dne 4. 2. 2019 byl okresnímu soudu ze strany Krajského soudu v Praze spis vrácen bez věcného vyřízení s odůvodněním, že námitka podjatosti má vady, neobsahuje náležitosti stanovené v § 15a o. s. ř. Nejsou uvedeny konkrétní skutečnosti, pro které by měla být soudkyně z projednávání věci vyloučena. Okresní soud pochybil, když věc předkládá nadřízenému soudu k rozhodnutí, neboť měl nejprve žalobce vyzvat k odstranění vad námitky podjatosti. Usnesením ze dne 22. 2. 2019 vyzval okresní soud žalobce, aby ve lhůtě 10 dní odstranil uvedené vady, námitky podjatosti vůči soudkyni Okresního soudu v Rakovníku. Na toto usnesení reagoval žalobce písemným podáním doručeným okresnímu soudu 20. 3. 2019. Dne 2. 4. 2019 byla věc předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti Krajskému soudu v Praze. Usnesením ze dne 14. května 2019 rozhodl Krajský soud v Praze o námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Rakovníku, tak, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedeného pod spisovou značkou 4C 73/2014. Referátem ze dne 27. 6. 2019 učiněn dotaz na znalce, kdy lze očekávané řízení termínu ohledání v místě samém ve [obec] s očekávanou odpovědí ve lhůtě jednoho týdne s tím, že termín lze konzultovat se soudkyní. Z úředního záznamu ze dne 1. 7. 2019 se podává, že se telefonicky ozval znalec [příjmení] [jméno], že se chce domluvit na termínu znaleckého posouzení na místě samém. Soud vzal na vědomí termín 15. 8. 2019. Z úředního záznamu se podává, že spis se u znalce inženýra [obec] nachází od 31. 5. 2019 Okresní soud obdržel 18. 7. 2019 sdělení znalce, respektive oznámení, že místní šetření a stanovení hranic pozemku bude provedeno 15. 8. 2019. Toto oznámení zaslal okresnímu soudu žalobci, žalovanému a jeho právnímu zástupci. Dne 15. 8. 2019 vrací znalec soudní spis 4C 73 / 2014 osobně Okresnímu soudu v Rakovníku. Dne 15. srpna 2019 proběhlo ohledání na místě samém. Soud na místě samém zadal znalci stanovení hranic posuzovaných pozemků žalobce. Referátem soudu z 1. 10. 2019 uloženo, aby byl učiněn dotaz na znalce, kdy lze předpokládat vypracování znaleckého posudku, co brání jeho vypracování, žádost o písemnou odpověď ve lhůtě jednoho týdne. Dne 17. 10. 2019, odpověděl znalec prostřednictvím e-mailu, že předpokládá vypracování znaleckého posudku do konce října 2019. Dne 4. 11. 2019 obdržel okresní soud znalecký posudek z oboru geodézie a záznam podrobného měření změn ze strany znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 20. 11. 2019 zaslal žalobce okresnímu soudu prostřednictvím e - mailu vyjádření, kde mimo jiné požaduje osobní výslech znalce před soudem a dne 26. 11. 2019 obdržel okresní soud vyúčtování znalečného ze strany znalce. Usnesením ze dne 2. 12. 2019 přiznal okresní soud znalci znalečné ve výši 18 210 Kč. Do předmětného usnesení o znalečném podal žalobce 13. 12. 2019 odvolání. Věc byla Krajskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání předložena 14. 1. 2020 Krajský soud rozhodl dne 29. ledna 2020 usnesením, tak že odvolání žalobce z 10. 12. 2019 obsahuje také námitku podjatosti soudkyně, a že je žalobce povinen doplnit odvolání způsobem, konkrétně uvést, jaké nemístní pokyny měla soudkyně dávat znalci a označit důkazy ke svým tvrzením ve lhůtě 10 dnů. Krajský soud současně vyzval písemně soudkyni k vyjádření k námitce podjatosti vůči její osobě. Soudkyně Okresního soudu v Rakovníku se dne 13. 2. 2020 vyjádřila k námitce podjatosti Krajskému soudu v Praze. Dne 21. 2. 2020 a 24. 2. 2020 obdržel Krajský soud v Praze písemná podání žalobce, kdy se jedná o doplnění odvolání a o zpřesnění odvolacích důvodů. Usnesením ze dne 24. února 2020 rozhodl v Krajský soud v Praze o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 12. 2019 tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že se znalci inženýru [anonymizováno] přiznává znalečné ve výši 6 715 Kč. Dne 23. 4. 2020 obdržel okresní soud další námitku podjatosti žalobce vůči soudkyni doktorce [příjmení]. Tato se k námitce podjatosti vyjádřila písemně dne 28. 4. 2020. Dne 12. 5. 2020 byla věc předložena Krajskému soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne 7. 7. 2020 byl vrácen ze strany krajského soudu Okresnímu soudu v Rakovníku spis bez věcného vyřízení námitky podjatosti s odůvodněním, že námitka podjatosti má vady, neobsahuje náležitosti uvedené v § 15 a o. s. ř. a že okresní soud pochybil, když věc předkládá nadřízenému soudu, neboť správný postup je, že žalobce vyzve k odstranění vad námitky podjatosti. Dle pokynu předsedkyně Okresního soudu v Rakovníku [číslo] 2020 ze dne 29. června 2020 se věci neskončené a nepravomocné ze senátu JUDr. [příjmení] počínaje dnem 1. červencem 2020 přidělují v souladu s rozvrhem práce do senátu Mgr. [jméno] [příjmení]. Referátem soudu nařízeno ústní jednání na 15. 10. 2020. Dalším referátem nařízeno odročení plánovaného jednání na 22. 10. 2020 z důvodu školení soudce. Dne 22. 10. 2020 se uskutečnilo jednání před okresním soudem. Konstatováno, že žalobce nedorazil ani po 17 minutách, kdy na něj soud počkal. Jednání bylo usnesením odročeno za účelem opětovného předvolání žalobce na neurčito. Usnesením okresního soudu ze dne 22. října 2020 bylo rozhodnuto výrokem I., takto, že podání žalobce ze dne 28. 9. 2017, které je podle svého obsahu návrhem na rozšíření žaloby je neurčité. Výrokem II., že neurčitost tohoto podání je třeba opravit uvedeným způsobem a výrokem III. je žalobce vyzván, aby vady žaloby odstranil, jinak nebude možné pokračovat v řízení a soud podání odmítne. Pokynem předsedkyně Okresního soudu v Rakovníku číslo 21/ 2020 ze dne 31. prosince 2020 věci neskončené a nepravomocné ze senátu Mgr. [jméno] [příjmení] se počínaje 1. lednem 2021 přidělují v souladu s rozvrhem práce do senátu. Dr. [jméno] [příjmení]. Usnesením Okresního soudu v Rakovníku z 11. ledna 2021 vyzván žalobce, aby do 15 dnů, doplnil tvrzení a označil, případně předložil důkazy k prokázání svých tvrzení. Dne 27. ledna 2021 zaslal okresnímu soudu žalovaný písemné sdělení, a to k výzvě soudu. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ze strany žalobce, žalobce reagoval svým písemným podáním doručeným okresnímu soudu 8. 2. 2021. Uvádí zde, že je velmi vážně nemocný, že znalecký posudek byl vypracován, zadán soudkyní [příjmení] nesprávně, neřešil předmětný problém. Opětovně napadá soudkyni z podjatosti z toho, že činila protiprávní kroky. Dne 19. dubna 2021 proběhlo u okresního soudu jednání ve věci. Žalobce opět nepřítomen, neomluven, doručení bylo vykázáno. Soud jednal v nepřítomnosti žalobce. Četl se protokol o místním šetření, znalecký posudek. Provedeny listinné důkazy. S ohledem na neúčast znalce na tomto jednání, se jednání odročilo na 5. 5. 2021. Dne 5. 5. 2021 se uskutečnilo u okresního soudu jednání ve věci, a to v nepřítomnosti žalobce. K jednání se dostavil znalec [příjmení] [jméno]. Bylo přistoupeno k jeho výslechu. Závěrem byl vyhlášen rozsudek ve věci. 5. 5. 2021 rozhodl tedy Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ve věci pro zaplacení 33 120 Kč, tak, že výrokem I. se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení předmětné částky, zamítá, výrokem II., že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení a výrokem III., že žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Rakovníku náhradu nákladů státu. Věc rozhodovala Dr. [příjmení], již třetí soudce, který danou věc se projednával. Okresní soud v Rakovníku obdržel 25. 6. 2021 odvolání žalobce do předmětného rozsudku ze dne 5. května 2021. Usnesením ze dne 25. 6. 2020 byl žalobce okresním soudem vyzván, aby odstranil vady jeho odvolání z 25. 6. 2021. Proti rozsudku dne 7. července 2021 bylo okresnímu soudu doručeno odůvodnění odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 5. 5. 2021, vypracované novým právním zástupcem žalobce. Krajskému soudu v Praze byla dne 28. 7. 2021 věc předložena k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku. Dne 2. 9. 2021 proběhlo jednání před odvolacím soudem Odvolací soud uvedl právní názor s tím, že neshledal v současné době po doplnění relevantních tvrzení ze strany žalobce a objasnění, jak se pozemky ve vlastnictví žalobce fakticky nacházely v roce 91, důvody pro doplnění dokazování. Tedy mám za to, že může ve věci být rozhodnuto. Dne 9. 9. 2021 byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu Krajský soud v Praze rozhodl výrokem I. tak, že se rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. mění tak, že se řízení do částky 506 Kč zastavuje, jinak se v tomto výroku rozsudek potvrzuje. Dalšími výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení žalovaného a státu. Rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. května 2021 je v právní moci dne 19. 10. 2021 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021 a předmětný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021 je v právní moci ode dne 19. 10. 2021.

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 19. 4. 2022, což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 28. 3. 2014, kdy byla žaloba doručena okresnímu soudu. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 19. 10. 2021, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 7 let a 6 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo skutkově a procesně složitější, žalobce se na délce řízení částečně podílel, v postupu orgánů veřejné moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. Ačkoliv soud shledal v řízení jen jeden významnější průtah v období od 19. 8. 2014 do 21. 1. 2015 s ohledem na celkovou dobu trvání řízení, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 7 let a 6 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 97 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet toliko ze základní částky 15 000 Kč.

20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i procesně prostředně složité (– 20 %). Předmětem řízení byla žaloba z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku tvrzeného neoprávněného užívání stavebních parcel, když sporným bylo stanovení a vyznačení skutečné hranice mezi pozemkem žalobce a žalované. V řízení bylo opakovaně prováděno ohledání na místě samém, jakož i znalecké zkoumání z oboru geodézie. Vyvstala potřeba svědeckých výslechů, výslechů znalců, v řízení bylo prováděno množství listinných důkazů. Jde-li o procesní složitost, soud rozhodoval opakovaně o ustanovení znalce, o znalečném, několikrát o námitce podjatosti, nesčetněkrát musel soud žalobce vyzývat k odstranění vad podání, případně k jeho doplnění. Dále soud musel reagovat na četné žádosti o odročení jednání, rovněž jako na skutečnost, že se žalobce na místo ohledání nebo k jednání, ač řádně předvolán, nedostavoval. Hmotněprávní složitost soud shledal jako standardní, pročež nebyly dány důvody ke snížení ani k zvýšení základní částky zadostiučinění.

21. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval věcně dvakrát, stejně jako odvolací soud, uvedené soud seznává odpovídající skutkovým okolnostem případu, a proto se instančnost řízení na základní částce řízení nijak neprojeví.

22. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení v negativním smyslu do značné míry podílel. Předně žalobce řízení zatížil opakovaným podáváním neúplných podání, soud byl tak nucen žalobce opakovaně vyzývat k doplnění skutkových tvrzení či k odstranění vad podání (výzva okresního soudu ze dne 28. 7. 2014, 20. 5. 2017, 22. 2. 2019, 29. 1. 2020, 22. 10. 2020, 11. 1. 2021, 25. 6. 2021), dále žádal žalobce o odročení jednání (21. 2. 2018), načež se okresní soud přípisem ze dne 22. 2. 2018 dotazoval žalobce, kdy lze vzhledem k jeho zdravotního stavu očekávat nařízení jednání tak, aby se ho mohl účastnit, urgence dotazu soudu byla žalobci odeslána dne 3. 4. 2018, k urgenci sděleno stanovisko žalobce až dne 24. 4. 2018. Konečně nelze odhlédnout, že žalobce též zatížil řízení opakovaným podáváním nedůvodných námitek podjatosti (26. 11. 2018, 10. 12. 2019, 23. 4. 2020, 8. 2. 2021). Dále nelze nezmínit, že se žalobce bez omluvy nedostavil dne 22. 11. 2018 na ohledání na místě samém a z tohoto důvodu muselo být ohledání na místě samém posunuto, a to na 15. 8. 2019 (v mezidobí bylo rozhodováno o nedůvodné námitce podjatosti podané žalobcem), jakož se minimálně ve dnech dne 22. 10. 2020 a dne 19. 4. 2021 bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání. Přestože žalobce během řízení učinil taktéž dvě podání, jež svým obsahem naplňují stížnost na průtahy v řízení, a to dne 18. 11. 2015 (spis byl u znalce za účelem zpracování znaleckého posudku) a dne 24. 11. 2016 (rozhodováno o znalečném k námitkám žalobce), soud je v poměrech projednávané věci neshledal důvodnými. Je samozřejmě právem účastníka podávat v řízení námitky, odvolání, avšak účastník si na druhé straně musí být vědom, že tato jeho procesní aktivita dobu trvání řízení zákonitě prodlouží a je ospravedlnitelná. Se zřetelem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že chování žalobce negativně zatížilo délku řízení natolik, že je zde dán důvod pro snížení základní částky zadostiučinění o 30 %.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud shledal v řízení toliko jen ojedinělý průtah v roce 2014, jak uvedeno výše, jinak nutno konstatovat, že řízení bylo jinak plynulé, soud konal úkony v přiměřených lhůtách a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). K žádostem o odročení jednání účastníků, či v případě nedostavení se žalobce k nařízenému jednání, soud odročoval jednání v řádu dní a jen jednou bylo jednání zrušeno z důvodu na straně soudu (odročeno z 15. na 22. 10. 2020). Soud sice nepřehlédl, že první rozhodnutí ve věci bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, avšak s ohledem na skutkovou složitost a celkový postup orgánů veřejné moci, jež se uvedené pochybení snažily bezodkladně odklidit, soud neshledal důvody pro zvýšení základní částky zadostiučinění, když uvedené pochybení se již projevilo v závěru soudu o nepřiměřené délce namítaného řízení a ve formě poskytnutého zadostiučinění, když soud konstatování porušení práva shledal jako nedostatečnou satisfakci. Soud tak základní částku zadostiučinění pro postup orgánů veřejné moci ani nesnižoval, ani nezvyšoval.

24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice z 26. 10. 2004, [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, [číslo], § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobce nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam, neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění, jehož předmětem byla částka 33 120 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

25. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 50 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 48 750 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

26. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 19. 4. 2022. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 20. 10. 2022 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 19. 4. 2022, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 19. 10. 2022, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 20. 10. 2022 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

27. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (51 154 Kč) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 6 800 Kč (výrok III.) Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu žaloby. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

29. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení