47 C 235/2023-53

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] o zaplacení 36 920,47 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 17 792,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek 44 278,39 Kč od 13. 7. 2015 do 28. 11. 2016, 44 114,52 Kč od 29. 11. 2016 do 27. 12. 2016, 43 915,50 Kč od 28. 12. 2016 do 25. 1. 2017, 43 760,50 Kč od 26. 1. 2017 do 23. 2. 2017, 43 553,63 Kč od 24. 2. 2017 do 18. 4. 2017, 43 336,95 Kč od 19. 4. 2017 do 27. 4. 2017, 43 124,93 Kč od 28. 4. 2017 do 25. 5. 2017, 42 926,88 Kč od 26. 5. 2017 do 25. 6. 2017, 42 768,43 Kč od 26. 6. 2017 do 24. 7. 2017, 42 541,80 Kč od 25. 7. 2017 do 28. 8. 2017, 42 479,07 Kč od 29. 8. 2017 do 1. 10. 2017, 42 244,64 Kč od 2. 10. 2017 do 18. 10. 2017, 41 999,80 Kč od 19. 10. 2017 do 21. 11. 2017, 41 754,96 Kč od 22. 11. 2017 do 27. 12. 2017, 41 510,12 Kč od 28. 12. 2017 do 29. 1. 2018, 41 339,82 Kč od 30. 1. 2018 do 28. 2. 2018, 41 160,20 Kč od 1. 3. 2018 do 27. 3. 2018, 40 980,58 Kč od 28. 3. 2018 do 1. 5. 2018, 40 948,50 Kč od 2. 5. 2018 do 29. 5. 2018, 40 775,87 Kč od 30. 5. 2018 do 28. 6. 2018, 40 668,46 Kč od 29. 6. 2018 do 26. 7. 2018, 40 565,71 Kč od 27. 7. 2018 do 27. 8. 2018, 40 451,31 Kč od 28. 8. 2018 do 26. 9. 2018, 40 313,62 Kč od 27. 9. 2018 do 29. 10. 2018, 40 152,64 Kč od 30. 10. 2018 do 28. 11. 2018, 40 010,29 Kč od 29. 11. 2018 do 17. 1. 2019, 39 872,60 Kč od 18. 1. 2019 do 31. 1. 2019, 39 723,26 Kč od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019, 39 597,22 Kč od 1. 3. 2019 do 23. 4. 2019, 38 915,9 Kč od 24. 4. 2019 do 29. 4. 2019, 38 773,55 Kč od 30. 4. 2019 do 15. 5. 2019, 38 612,57 Kč od 16. 5. 2019 do 25. 6. 2019, 38 521,47 Kč od 26. 6. 2019 do 25. 7. 2019, 38 453,66 Kč od 26. 7. 2019 do 18. 8. 2019, 38 385,85 Kč od 19. 8. 2019 do 25. 9. 2019, 38 271,45 Kč od 26. 9. 2019 do 22. 10. 2019, 38 145,41 Kč od 23. 10. 2019 do 1. 12. 2019, 38 028,68 Kč od 2. 12. 2019 do 26. 12. 2019, 37 988,59 Kč od 27. 12. 2019 do 30. 1. 2020, 37 955,72 Kč od 31. 1. 2020 do 25. 2. 2020, 37 642,28 Kč od 26. 2. 2020 do 23. 3. 2020, 37 607,08 Kč od 24. 3. 2020 do 22. 4. 2020, 37 542,44 Kč od 23. 4. 2020 do 31. 5. 2020, 37 410,67 Kč od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020, 37 375,01 Kč od 1. 7. 2020 do 26. 7. 2020, 37 307,20 Kč od 27. 7. 2020 do 26. 8. 2020, 37 281,32 Kč od 27. 8. 2020 do 29. 9. 2020, 37 248,45 Kč od 30. 9. 2020 do 26. 10. 2020, 37 220,24 Kč od 27. 10. 2020 do 30. 11. 2020, 37 194,36 Kč od 1. 12. 2020 do 21. 12. 2020, 37 166,15 Kč od 22. 12. 2020 do 25. 1. 2021, 37 140,74 Kč od 26. 1. 2021 do 25. 2. 2021, 37 105,54 Kč od 26. 2. 2021 do 5. 4. 2021, 36 920,47 Kč od 6. 4. 2021 do 18. 11. 2023, a z částky 17 792,45 Kč od 19. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 128,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 128,02 Kč od 19. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 28. 7. 2023 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit celkem částku 36 920,47 Kč na jistině a příslušenství, to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 11. 12. 2013, [číslo].

2. Žalovaná uvedla, že žalobce nezná a s žalobcem žádnou smlouvu neuzavřela.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Mezi právním předchůdcem žalobce - [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), [IČO] - a žalovanou byla dne 11. 12. 2013 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 11. 12. 2013, [číslo] (dále jen„ Smlouva“), přičemž banka se zejména zavázala poskytnout žalované úvěr, čerpání úvěru probíhalo prostřednictvím kreditní karty, a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky bance vrátit, zaplatit úroky a poplatky (důkaz: Žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty s datem 11. 12. 2013, Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] s datem 11. 12. 2023, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] z 1. 11. 1999, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014). Úvěrový rámec činil 45 000 Kč a úvěr byl poskytnut na účet žalované vedený u právního předchůdce žalobce pod č. [bankovní účet] a z tohoto účtu též žalovaná hradila právnímu předchůdci částky z titulu smlouvy ze dne 11. 12. 2023 (důkaz níže uvedenými výpisy z účtu a Platební historií).

5. Před uzavřením Smlouvy – ve smyslu zákona účinného v době uzavření smlouvy (tedy dne 11.12.2013), tj. ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru - provedl původní věřitel posouzení úvěruschopnosti žalované v níže uvedeném smyslu (důkaz: [právnická osoba] k procesu posouzení úvěruschopnosti s datem 6. 11. 2023, Vysvětlení některých pojmů a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěr s datem 11. 12. 2013).

6. Konkrétně žalovaná uvedla právnímu předchůdci žalobce - v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 11. 12. 2013 - že bydlí v „ pronajatém domu/bytu“, je rozvedená, podnikatelkou ([IČO]), celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč, počet zdrojů příjmu je jeden, vyživuje dvě děti (důkaz citovanou žádostí z 11. 12. 2013). Z citované žádosti žalované z 11. 12. 2013 plyne (argumentem a contrario), že právní předchůdce žalobce neověřoval příjem žalované z nějakého zdroje získaného od žalované či týkající se konkrétně osoby žalované (příjmů žalované), jelikož kolonka„ předložený doklad o hlavním příjmu“ zůstala prázdná (stejně jako kolonka„ Doklad o bezdlužnosti od FÚ“). V tomto smyslu vyznívá i důkaz Vyjádřením předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 6. 11. 2023, z něhož plyne, že banka využila výlučně matematické modely výpočtu úvěruschopnosti, a to konkrétně„ Income model, jenž byl vyvinut na datech/příjmech fyzických osob nepodnikatelů“ (viz též vyjádření žalobce z 9. 11. 2023, str. 3).

7. Žalobce uvedl v reakci na písemnou výzvu soudu dle § 118a o. s. ř. (z 31. 10. 2023), že jeho právní předchůdce vycházel při schvalování úvěru s měsíčním příjmem ve výši 21 778,31 Kč, aniž by konkretizoval, jak k této částce dospěl; z obsahu jeho podání ze dne 9. 11. 2023 (i z důkazu Vyjádřením předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 6. 11. 2023) plyne, že k tomu příjmu žalované právní předchůdce nedospěl z žádného dokumentu týkajícího se konkrétně právě osoby žalované, ale jen na základě paušalizujícího matematického modelu vyvinutého v minulosti právním předchůdcem žalobce na základě dat o příjmech fyzických osob nepodnikatelů (ve smyslu nepodnikatelů jiných než byla žalovaná).

8. Žalovaná uvedla v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 11. 12. 2013, že nemá žádné měsíční splátky (viz kolonka„ jiné měsíční splátky: 0,00 Kč“ v citované žádosti); avšak toto tvrzení žalované neodráželo věrně realitu, jelikož sám právní předchůdce žalobce zjistil celkové měsíční závazky žalované ve výši 10 339 Kč (viz podání žalobce z 9. 11. 2023 a důkaz Vyjádřením předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 6. 11. 2023, včetně tabulky obsažení v příloze).

9. Žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu vyčerpala ze shora uvedeného účtu vedeného u právního předchůdce žalobce (č. [bankovní účet]) - prostřednictvím výběrů z bankomatů či formou plateb u jednotlivých obchodníků - celkem částku 154 777,92 Kč (důkaz: platební historie, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 6. 2015 do 11. 7. 2015, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 5. 2015 do 8. 6. 2015, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 4. 2015 do 8. 5. 2015, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 3. 2015 do 8. 4. 2015, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 2. 2015 do 8. 3. 2015, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 12. 2014 do 8. 1. 2015, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 11. 2014 do 8. 12. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 10. 2014 do 8. 11. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 9. 2014 do 8. 10. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 8. 2014 do 8. 9. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 11. 2014 do 8. 12. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 7. 2014 do 8. 8. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 6. 2014 do 8. 7. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 5. 2014 do 8. 6. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 4. 2014 do 8. 5. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 3. 2014 do 8. 4. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 2. 2014 do 8. 3. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 9. 1. 2014 do 8. 2. 2014, Výpis ke kreditní kartě za období od 11. 12. 2013 do 8. 1. 2014). Do této částky 154 777,92 Kč soud nezapočetl v Platební historii uváděné úroky a smluvní poplatky kvůli absolutní neplatnosti smlouvy (srov. blíže text níže).

10. Žalobkyně poukázala na svůj účet vedený u původního věřitele celkem 128 291,98 Kč, a to konkrétně: 900 Kč (dne 24. 1. 2014), 2 100 Kč (dne 17. 2. 2014), 2 100 Kč (dne 13. 3. 2014), 2 000 Kč (dne 24. 4. 2014), 2 000 Kč (dne 28. 5. 2014), 2 000 Kč (dne 18. 6. 2014), 2 000 Kč (dne 22. 7. 2014), 2 000 Kč (dne 22. 8. 2014), 500 Kč (dne 29. 9. 2014), 2 000 Kč (dne 30. 9. 2014), 46 359 Kč (dne 7. 10. 2014), 2 100 Kč (dne 29. 10. 2014), 1 800 Kč (dne 28. 11. 2014), 47 250 Kč (dne 1. 12. 2014), 2 000 Kč (dne 27. 1. 2015), 2 000 Kč (dne 24. 2. 2015), 2 100 Kč (dne 23. 3. 2015), 2 100 Kč (dne 27. 4. 2015), 2 100 Kč (dne 12. 5. 2015), 2 200 Kč (dne 18. 6. 2015), a 415,61 Kč (dne 22. 4. 2016), 102,59 Kč (29. 6. 2016), 164,78 Kč (1. 8. 2016).

11. Z důvodu, že ze strany žalované bylo zahájeno insolvenční řízení dne 8. 7. 2015, zaslal jí původní věřitel dne 12. 7. 2015 Výpověď Smlouvy [číslo] kde žalovanou informoval o výpovědi Smlouvy s tím, že smlouva je ke dni 12. 7. 2015 ukončena. Oznámení o výpovědi smlouvy bylo žalované odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalované, jenž vyplývá ze smluvní dokumentace (důkaz: Výpověď smlouvy s datem 12. 7. 2015, Poštovní podací arch s datem 13. 7. 2015).

12. Žalovaná - během svojí insolvence - splatila právnímu předchůdci žalobce dále (tj. nad rámec shora uvedené částky 128 291,98 Kč) celkem částku 7 357,92 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo nijak zpochybněno a důkaz listinou Přehled plateb).

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 8. 2016 byla žalobní pohledávka spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna spolu s výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek s datem 11. 8. 2016, Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky s datem 31. 8. 2016).

14. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou ve smyslu ust. § 142a o.s.ř. (důkaz: Předžalobní výzva s datem 28. 6. 2023, Podací arch s datem 28. 6. 2023).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu).

16. Původní věřitel společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 11. 12. 2013 podle zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník) smlouvu o úvěru v písemné formě. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr, a to postupnými výběry z bankovního účtu z bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníku. Žalobce prokázal, že na něj banka postoupila žalobní pohledávku.

17. Pokud žalovaná namítla, že přímo s žalobcem žádnou smlouvu neuzavřela, pak to není právně významné, jelikož pohledávka žalobce má původ právě ve smlouvě uzavřené mezi žalovanou a korporací [právnická osoba]; došlo tak ke změně v osobě jejího věřitele, ergo žalovaná se stala dlužníkem žalobce (§ 524 a násl. obč. zák.). Postoupení pohledávky se řídí rovněž dosavadními právními předpisy – viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z., jde totiž o právní poměry vzniklé (absolutní neplatnost smlouvy, bezdůvodné obohacení) před 1. 1. 2014, a pak se řídí dosavadními právními předpisy i práva a povinnosti z nich vzniklé.

18. Smlouva je absolutně neplatná, a to pro rozpor s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., dle kterého platilo, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“.

19. Z citovaného zákona vyplývá, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 39 obč. zák. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, [anonymizováno] či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek a v neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Soud se tak z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná vystupovala coby spotřebitel) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Z doplnění žaloby (na výzvu soudu dle § 118a o. s. ř., přičemž na tuto výzvu soud odkázal i na jednání) i důkazů (viz Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 6. 11. 2023 od původního věřitele a z Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty) plyne, že původní věřitel před uzavřením smlouvy nijak neověřoval příjmy uvedené žalovanou v Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty a dokonce ani nevedl žalovanou k vyjevení jejích výdajů alespoň v rovině tvrzení a výdaje žalované nijak neověřoval.

22. Původní věřitel ani neověřoval, zda skutečně žalovaná bydlí v nájmu a nevedl žalovanou k vyjevení jejích výdajů na bydlení a tyto ani neověřoval.

23. Takto pasivně původní věřitel postupoval přesto, že žalovaná uvedla v Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, že má dvě děti, k nimž má vyživovací povinnost a uvedla, že je rozvedená a v podstatě zamlčela právnímu předchůdci žalobce existenci více úvěrů, tedy vlastní úvěrové zatížení. O to více se původní věřitel měl zabývat řádně otázkou, zda žalovaná bude schopna hradit řádně a včas úvěr, když měla dvě děti a nebylo zřejmé, zda a kolik na ně hradí jejich otec.

24. Kolonka v Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty označená jako„ Předložený doklad o hlavním příjmu“ a„ Doklad o bezdlužnosti od FÚ“ zůstala nevyplněná, tudíž takové doklady nebyly předloženy.

25. Navíc původní věřitel pracoval s měsíčními splátkami žalované v době před uzavřením smlouvy ve výši 10 339 Kč, což je vysoké číslo; nasvědčovalo to tedy tomu, že žalovaná s penězi nevychází, proto si bere opakovaně úvěry. Nadto z přílohy k Vyjádření původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti plyne, že splátky byly v celkové výši 12 839 Kč (viz součet 2 500, 1 651, 5 879, 309 a 2 500 a reakce žalobce na soudním jednání, že buď jde o chybu ve výpočtu nebo původní věřitel vycházel z deklarace splátek žalovanou; druhá varianta ale neplatí, jelikož žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že nemá žádné splátky), tj. nikoli 10 339 Kč.

26. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

27. Na příjmy a výdaje žalované právní předchůdce žalobce nahlížel v zásadě jen tak, že vycházel z paušalizovaného interního ekonomického (matematického) modelu žalobce a paušalizovaného životního minima a paušalizovaných („ normativních“) nákladů na bydlení, což je zásadně nedostačující.

28. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).

29. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl:„ Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) … Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen " Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady) …“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna z 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

30. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti – poznámka zdejšího soudu: tím spíše (a fortiori) bez údajů o výdajích samotného žadatele o úvěr - si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

31. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. 33 ICdo 126/2022,„ Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“.

32. Je tak zřejmé, že příjmy a výdaje jsou„ jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

33. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí, která předpokládá, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru žadatele o úvěr vedl k tomu, aby žadatel o úvěr uvedl své příjmy i výdaje, a která předpokládá údaje, které žadatel o úvěr věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V souzené věci porušení povinnosti žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o příjmech uvedené žalovanou žalobce neověřil a dokonce ani nevedl žalovanou k uvedení a rozčlenění jeho výdajů a spoléhal stran výdajů v zásadě pouze na statistické údaje či matematické paušalizující modely, tj. aniž by zohlednil konkrétní poměry žadatelky o úvěr.

34. Nastoupila tak povinnost žalované dle institutu bezdůvodného obohacení (viz § 451 a násl. zákona č. 40/194 Sb., občanský zákoník – dála jako „obč. zák.“) vrátit jistinu úvěru žalobci jakožto postupníkovi. Ke zjištění výše jistiny úvěru soud vyšel zejména z důkazu Platební historií.

35. Žalobkyně poukázala na svůj účet vedený u původního věřitele celkem částku 128 291,98 Kč. Následně během insolvence – od 29. 11. 2016 - žalovaná zaplatila žalovanému celkem částku ve výši 7 357,92 Kč (viz důkaz Přehledem plateb).

36. Žalovaná odčerpala ze svého účtu celkem částku 154 777,92 Kč (do takového odčerpání soud nezapočetl v Platební historii uváděné úroky a smluvní poplatky, a to kvůli absolutní neplatnosti smlouvy).

37. Celkem tedy žalovaná vrátila - z poskytnuté jistiny úvěru ve výši 154 777,92 Kč - žalovanému částku 135 649,9 Kč (128 291,98 + 7 357,92), a proto je žaloba důvodná jen v rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru a žalovanou zaplacenou částkou, tj. co do částky 19 128,02 Kč a ve zbytku je třeba žalobu zamítnout jako nedůvodnou (smluvní instituty, jako např. úrok, nelze žalobci přiznat již kvůli absolutní neplatnosti smlouvy).

38. Pokud jde o žalobní úrok z prodlení, tak žalobce neprokázal doručení výzvy k plnění žalované, včetně absence doručení výpovědi smlouvy (žalobce prokázal jen odeslání, což je něco jiného než doručení), a to i přes výzvu soudu doručenou žalobci již před jednáním dle § 118a o. s. ř. a na níž soud odkázal na soudním jednání. Proto lze počátek prodlení datovat až v návaznosti na doručení žaloby (§ 563 obč. zák., § 517 odst. 2 obč. zák.). Žaloba byla žalované doručena poštou dne 16. 11. 2023, žalovaná tak byla povinna plnit žalobci dne 18. 11. 2023 (dne 17. 11. 2023 byl státní svátek), a proto od 19. 11. 2023 je v prodlení se zaplacením částky 19 128,02 Kč. Soud nemohl přiznat žalobci vyšší úrok z prodlení než požadoval (viz § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný, rovněž tak žalovaná měla částečný úspěch, přičemž poměr hraje ve prospěch žalované. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, tudíž soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení