47 C 242/2022 - 284

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum narození] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], Třebíč zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název zainteresované osoby], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 11 977 194 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 50 444,60 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 515,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 11 923 234 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 2 700 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z [datum] obviněn Policií ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Územní odbor [adresa], Oddělení hospodářské kriminality, č.j.: [číslo jednací] ze spáchání trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle ust. § 268 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku a přečinu porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána k Okresnímu soudu v [název města] na žalobce obžaloba (dále jen „okresní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z [datum], č. j.: [spisová značka] uznán vinným ze spáchání výše uvedených přečinů. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v [název města] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým byla věc vrácena soudu prvního stupně. Rozsudkem Okresního soudu v [název města] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále jen „napadený rozsudek“), byl žalobce opětovně uznán vinným ze spáchání výše specifikovaných přečinů, přičemž žalobce byl daným rozhodnutím odsouzen podle § 268 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku k úhrnnému trestu propadnutí věci (konkrétně šlo o disky kol a středové krytky). Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v [název města] podal žalobce další odvolání. Usnesením Krajského soudu v [název města] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] (dále jen „napadené usnesení“) však bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce proto podal proti napadenému usnesení Krajského soudu v [název města] dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Nejvyšší soud ČR rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým zrušil napadené usnesení, napadený rozsudek a také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud ČR tímto rozhodnutím dále přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v [název města], aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na základě uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR vydal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [název města] dne [datum], č.j. [číslo jednací] usnesení o zrušení usnesení policejního orgánu ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání žalobce a vrátil věc policejnímu orgánu do fáze prověřování. Po vydání napadeného usnesení byl však Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových realizován napadený rozsudek ohledně výroku vztahujícího se k propadnutí věcí v něm specifikovaných. Konkrétně se jednalo o 188 kusů kol k motorovým vozidlům, přívěsům a návěsům, dále o hliníkové disky kol, o 354 kusů ozdobných poklic na kola motorového vozidla, o středové pokličky a samolepky s logem automobilky. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových byl po vydání usnesení Nejvyššího soudu osloven z důvodu vydání těchto výše uvedených věcí policejnímu orgánu k dalšímu prověřování, avšak tento sdělil, že vše již bylo obratem zlikvidováno a nebude tedy možné obstarání použitelných důkazů. Také věci z kontrolního nákupu dokumentovaného v podaném trestním oznámení na žalobce již nebyly k dispozici pro další prověřování. Na základě výše uvedeného policejní orgán vydal usnesení ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], kterým podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil trestní věc podezření ze spáchání výše uvedených přečinů, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Toto usnesení policejního orgánu nabylo právní moci dne [datum]. Se zřetelem na výše uvedené žalobce požadoval zaplacení částky 53 960 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu, ušlý zisk ve výši 6 228 000 Kč, náhradu škody za propadnuté a zlikvidované věci ve výši 695 234 Kč a zaplacení částky 5 000 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum], doplněném při jednání dne [datum], v němž uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v [název města] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky 37 479,42 Kč, přičemž uvedla, které úkony neodškodnila. Ve zbývajícím rozsahu shledala požadavky žalobce jako neopodstatněné. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním shledala jako promlčený a nárok na náhradu škody spočívající v propadnutých a zlikvidovaných věcech a v ušlém zisku žalobce zamítla s tím, že v rámci trestního řízení nebylo rozhodnuto o vrácení předmětných věcí žalobci. Z vyžádaného vyjádření dozorujícího státního zástupce nadto vyplývá, že státní zastupitelství ani po zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem nepředpokládalo, že by zajištěné věci byly vydány žalobci nebo jiné osobě, a to mimo jiné z důvodu, že zajištěné věci byly po provedeném dokazování shledány jako technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích Evropské unie. Z vyjádření Ministerstva dopravy ze dne [datum] dále vyplývá, že žalobce není držitelem schválení technické způsobilosti předmětných disků kol, které bylo uděleno Ministerstvem dopravy, a ani o toto schválení nepožádal.

3. S ohledem na výše jmenované plnění žalované po podání žaloby, a po částečné revizi žaloby, vzal žalobce podáním ze [datum] žalobu co do částky 50 444,60 Kč zpět, pročež soud ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne [datum], dále nebylo sporu o průběhu posuzovaného řízení. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne [datum] usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Územní odbor [adresa], Oddělení hospodářské kriminality, č.j.: [číslo jednací], jímž byl žalobce obviněn ze spáchání trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle ust. § 268 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku a přečinu porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána k Okresnímu soudu v [název města] na žalobce obžaloba (dále jen „okresní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z [datum], č. j.: [spisová značka] uznán vinným ze spáchání výše uvedených přečinů. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v [název města] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým byla věc vrácena soudu prvního stupně. Rozsudkem Okresního soudu v [název města] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále jen „napadený rozsudek“), byl žalobce opětovně uznán vinným ze spáchání výše specifikovaných přečinů, přičemž žalobce byl daným rozhodnutím odsouzen podle § 268 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku k úhrnnému trestu propadnutí věci (konkrétně šlo o disky kol a středové krytky). Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v [název města] podal žalobce další odvolání. Usnesením Krajského soudu v [název města] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] (dále jen „napadené usnesení“) však bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce proto podal proti napadenému usnesení Krajského soudu v [název města] dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Nejvyšší soud ČR rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým zrušil napadené usnesení, napadený rozsudek a také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud ČR tímto rozhodnutím dále přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v [název města], aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na základě uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR vydal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [název města] dne [datum], č.j. [číslo jednací] usnesení o zrušení usnesení policejního orgánu ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání žalobce a vrátil věc policejnímu orgánu do fáze prověřování. Policejní orgán vydal dne [datum] usnesení č.j. [číslo jednací], kterým podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil trestní věc podezření ze spáchání výše uvedených přečinů, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Toto usnesení policejního orgánu nabylo právní moci dne [datum].

6. Konečně žalovaná učinila nesporným konání porad žalobce s obhájcem ve dnech [datum] a [datum], avšak neshledala naplněn požadavek na jejich účelnost.

7. Z kopie dokladů o doručení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [název města] č. j.: [číslo jednací] ze dne [datum] (dále jen „Usnesení“) na čl. 282 se podává, že usnesení o zrušení nezákonného rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum] a jeho obhájci dne [datum]. Ze sdělení na čl. 279 se podává, že citované usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V citovaném rozhodnutí okresní státní zástupce shrnuje, že bude nutno provést dokazování k otázce, u kterých úřadů jsou zapsány chráněné průmyslové vzory, když se nelze spokojit s pouhým vyjádřením poškozených, tedy bude nutno obstarat důkazní prostředky nové, nezatížené procesními vadami.

8. Z rozsudku Okresního soudu v [název města] č. j.: [spisová značka], jež nabyl právní moci dne [datum] (před jeho zrušením rozhodnutím Nejvyššího soudu) vyplývá, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle ust. § 268 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku a přečinu porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, přičemž žalobce byl daným rozhodnutím odsouzen podle § 268 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku k úhrnnému trestu propadnutí věci (konkrétně se jednalo o 188 kusů kol k motorovým vozidlům, přívěsům a návěsům, dále o hliníkové disky kol, o 354 kusů ozdobných poklic na kola motorového vozidla, o středové pokličky a samolepky s logem automobilky – dále jen „propadnuté věci nebo zlikvidované věci“).

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazy navržené k nároku na náhradu nemajetkové újmy, když jak vysvětleno níže, nárok seznal promlčeným, jakož další důkazní návrhy, a to ve vztahu k nároku na náhradu škody spočívajícím v propadnutých věcech a v ušlém zisku, za situace, kdy se žalobce nikdy ani nepovažoval za vlastníka propadnutých věcí a kdy žalobce připustil, že mu žádný příjem z doby před zahájením trestního stíhání ze Společnosti neplynul. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

19. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

21. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200).

22. Jako u každého odpovědnostního vztahu, i v případě odškodňovacího zákona je pro naplnění objektivní odpovědnosti státu nutné, aby došlo k současnému splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (v tomto případě se jedná o nezákonné rozhodnutí), vznik škody (ušlého zisku)/nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nimi.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

24. Nárok A – náhrada nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalobci ve výši 5 000 000 Kč 25. Žalovaná však v podání z [datum] vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. V případě žalobce se za tento den považuje den, kdy předmětné řízení pravomocně skončilo, tj. [datum]. Usnesení (bod 7. rozsudku) nabylo právní moci dne [datum] a žalobci bylo doručeno dne [datum], žalobce však svůj nárok u žalované uplatnil až [datum] a žalobu u soudu podal ještě později, dne [datum], obojí po uplynutí promlčení doby.

26. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení.

27. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012).

28. Ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, v jejímž důsledku mělo dojít k poškození pověsti žalobce, k zásahu do jeho rodinného a soukromého života a ke zhoršení jeho psychického a zdravotního stavu, došlo nejpozději ke dni pravomocného ukončení řízení, neboť nejpozději daného dne se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy, a kdo za ni odpovídá. Usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [název města] č. j.: [číslo jednací] ze dne [datum], jímž bylo pravomocně zrušeno nezákonné rozhodnutí, tj. usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce z [datum], č.j.: [adresa], [číslo jednací] právní moci dne [datum] (jeho vydáním, když proti němu není přípustný opravný prostředek). I pokud by vzal soud do úvahy až den [datum], kdy bylo Usnesení žalobci doručeno, soud musí konstatovat, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula nejpozději dne [datum] (§ 605 odst. 2 o. z.). Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč ve smyslu § 35 OdpŠk u žalované uplatnil dne [datum], tj. po marném uplynutí promlčecí lhůty, proto nemohlo dojít ke stavení jejího běhu podle § 35 OdpŠk a žaloba byla podána k soudu dne 25 10. 2022, taktéž po marném uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tudíž důvodná. S ohledem na shora uvedené, proto soud bez dalšího žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč zamítl, neboť došlo k promlčení žalobou uplatněného nároku. Pokud žalobce namítal, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, uvedený argument nemůže i přes tvrzené přetrvávající negativní následky trestního stíhání dle soudu obstát, a to s ohledem na ustálenou judikaturu (30 Cdo 2597/2021, 30 Cdo 4272/2017, 30 Cdo 1767/2017, 28 Cdo 3594/2018 ve spojení s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16, III. ÚS 4164/19). Otázkou vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy se Nejvyšší soud ve své praxi opakovaně zabýval, přitom vždy uzavřel, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil; tyto okolnosti přitom musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby odůvodnily tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (28 Cdo 3594/2018, 30 Cdo 2597/2021). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je přitom třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznikl uplatněného nároku (25 Cdo 2648/2003, 33 Cdo 561/2006, 33 Cdo 126/2009), když problematiku výkonu určitého práva v rozporu či shodě s dobrými mravy je zapotřebí vždy posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. V tomto případě měl poškozený žalobce před uplynutím promlčecí lhůty k dispozici řádné odůvodnění zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání nejpozději dne [datum] a byl kvalifikovaně právně zastoupen v trestním řízení. Pokud žalobce „vyčkával“ s uplatněním nároku v rámci předběžného projednání nároku do doby došetření věci policejním orgánem dle pokynu dozorujícího státního zástupce vyjeveném v Usnesení, nese nepříznivé důsledky uplynutí subjektivní promlčecí lhůty po vznesení této námitky žalovanou, která vystupuje v daném právním vztahu v rovném postavení a nikoliv ve vrchnostenské pozici (I. ÚS 643/04), neboť trestní řízení se dostalo opětovně toliko do stadia prověřování, z něhož žádné negativní důsledky pro žalobce nemusely vzejít. V tomto případě tak lze dospět k závěru, že žalobce zavinil marné uplynutí této lhůty (v tomto případě žalobce neuplatňoval nárok vůči státu z titulu své předchozí zdrženlivosti či vyjednávání o smírném řešení, ani se nespoléhal na ujištění, že protistrana učiní kroky k uspokojení jeho nároku) a soud žalobu v této části s odkazem na klasické římskoprávní pravidlo vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým), nárok žalobce jako promlčený zamítl.

29. Nárok B – náhrada škody spočívající v ušlém zisku ve výši 6 228 000 Kč 30. Žalobce dále dožadoval majetkovou škodu v podobě ušlého výdělku ve výši 6 228 000 Kč, neboť od října [rok] až do dnešního dne nemohl a nemůže vykonávat v dřívějším rozsahu své podnikání, a tedy má nárok na ušlý zisk, neboť nedošlo k předpokládanému rozšíření budoucího majetku žalobce, a to v přímé souvislosti s nezákonným trestním stíháním a rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení. Žalobce uvedl, že v den zabavení kol, tj. dne [datum] přišel ze dne na den o veškerý zdroj příjmů, kdy do té doby byl žalobce zcela závislý pouze na prodeji kol. Žalobce také přišel o veškeré zákazníky a vybudovanou klientelu, kterou do té doby úspěšně získával. Časem musel také žalobce opustit nájemní prostory, a to jak kancelář, tak i sklady. Ušlý zisk je tedy minimem, co žalobce v rámci náhrady škody, kdy nedošlo k předpokládanému rozšíření jeho majetku, může po žalovaném požadovat. Žalobce byl nucen změnit předmět svého podnikání, na kterém byl a stále je existenčně závislý ne jenom on, ale také jeho rodina. Tato vynucená změna byznysu a předmětu podnikání připravila žalobce od října [rok], tedy od začátku nezákonného trestního stíhání proti jeho osobě, resp. do zabavení těchto kol, až do dnešního dne o 6 228 000 Kč, což vyplývá zejména z řádné účetní závěrky společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], za rok [rok], ze které byl vypočítán daný ušlý zisk za výše uvedené období, kdy ročně se jedná přibližně o jeden milion korun. Podnikání žalobce navíc bylo zastaveno v růstové fázi, tedy meziroční obrat i zisk společnosti mohl být v následujícím roce navýšen až dvojnásobně či trojnásobně. V roce [rok] byl ve společnosti [právnická osoba]. čistý zisk po zdanění ve výši 140 000 Kč a za rok [rok] se jednalo již o 1 038 000 Kč, na tomto příkladě je tak dle žalobce zcela patrný potenciální a předpokládatelný růst Společnosti do budoucna. Dle účetní závěrky Společnosti za rok [rok] představoval čistý zisk Společnosti částku ve výši 1 038 000 Kč. Měsíční čistý zisk (prodej kol neprobíhal po celý rok [rok], ale pouze 9 měsíců, tj. do zabavení těchto kol a disků) tak byl přibližně ve výši 86 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že nezákonné trestní řízení vůči žalobci začalo v říjnu [rok], tak k dnešnímu dni uběhlo 6 let, tj. 72 měsíců. Za celé toto období požadoval žalobce po žalované ušlý zisk, tedy za 72 měsíců x 86 500 Kč, kdy se jedná o skutečnou částku, kterou bylo možno dosáhnout v daném konkrétním případě a při stálém běhu všech okolností.

31. Za ušlý zisk nutno považovat újmu, která poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodní události nedošlo na jeho straně k rozmnožení majetkových hodnot, ačkoli se opak dal s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat. Obráceně řečeno ačkoli poškozený mohl s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat rozmnožení svého majetku, k tomuto působením škodní události nedošlo. Podle autorů komentáře k občanskému zákoníku „nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno, že při pravidelném běhu věcí-nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti)-mohl poškozený důvodně očekávat rozmnožení svého majetku, k němuž nedošlo právě v důsledku jednání škůdce (škodní události).“ (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol., Občanský zákoník I., § 1-459. Komentář, s. 1138, Praha 2008). Petr Vojtek v komentáři k zákonu 82/1998 Sb. uvádí: „Ušlý zisk představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala, tedy že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se skutečně dostavil, jestliže by tomu nezabránila škodná událost, tj. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup.

32. Nicméně soud po provedeném dokazování má za to, že u žalobce nastala pouhá pravděpodobnost, že by se jeho majetkový stav mohl v budoucnosti zvětšit. Žalobce zásadně odvozoval výši ušlého zisku z čistého zisku společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „Společnost“), jejímž je jediným jednatelem a společníkem. Při jednání soudu dne [datum] byl žalobce dotázán, zda si někdy vyplatil dividendu, případně zda měl pravidelné příjmy z této Společnosti, což žalobce popřel s tím, že veškeré finanční prostředky byly soustředěny ve Společnosti za účelem jejího dalšího rozvoje. Tedy žalobci nikdy před zahájením trestního stíhání neplynul ze Společnosti žádný zisk, pročež soud žalobu jako nedůvodnou zamítl i ohledně tohoto nároku, když soud nemá za naplněný další předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to vznik škody. Soud má za to, že v poměrech souzené věci by bylo lze uvažovat toliko o ušlém zisku na straně Společnosti, nikoliv zdejšího žalobce.

33. Nárok C – náhrada škody představující náklady na obhajobu ve výši 3 515,40 Kč 34. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 53 960 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem sporu toliko náhrada škody ve výši 3 515,40 Kč spočívající v právním zastoupení žalobce, kdy soudnímu přezkumu byly vystaveny toliko 2 úkony právní služby, porady žalobce s obhájcem ve dnech [datum] a [datum]. Mezi účastníky nebylo sporu, že porady se konaly, avšak žalovaná shledala jejich neúčelnost, neboť nenavazovaly na žádný úkon orgánu veřejné moci. Dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk se v případě odškodňování náhrady nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí určuje výše odměny podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen AT. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. b) AT při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věc podle odst. 2, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 1 rok a nepřevyšuje 5 let. Žalobci za trestnou činnost, pro kterou byl stíhán, hrozil trest odnětí svobody v sazbě až 5 let. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činila 1 500 Kč. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč na 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 13 AT. V této části naopak soud shledal nárok žalobce jako zcela opodstatněný. Trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum], tedy téměř 4 roky. Za tuto dobu žalobce uplatnil náhradu, vyjma první porady související s převzetím věci, toliko za 5 porad s obhájcem. Soud má za to, že požadavek žalobce není s ohledem na celkovou délku namítaného řízení nijak přemrštěný, pročež oproti žalované přiznal i náhradu za dvě doposavad žalovanou „neodškodněné“ porady. Se zřetelem na výše uvedené by bylo lze přiznat náhradu škody spočívající v odměně za 2 úkony právní služby á 1 500 Kč včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkově částku 4 356 Kč. Pokud však žalobce požadoval náhradu jen ve výši 3 515,10 Kč, kdy k dotazu soudu uvedl, že plná náhrada se vztahuje k poradě ze dne [datum] a ve zbývajícím rozsahu připadá náhrada za poradu konanou dne [datum], soud žalobě zcela vyhověl (výrok II.).

35. Nárok D – náhrada škody spočívající v propadnutých a zlikvidovaných věcech ve výši 695 234 Kč 36. Předmětného nároku se žalobce domáhal s tím, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na základě napadeného rozsudku Okresního soudu v [název města] převzal dne [datum] a dne [datum] věci blíže specifikované v napadeném rozsudku k realizaci propadnutí věci, které bylo uloženo napadeným rozsudkem. Jednalo se o kola k motorovým vozidlům, přívěsům a návěsům, dále o hliníkové disky kol, o ozdobné poklice na kola motorového vozidla, o středové pokličky a samolepky pokliček s logem automobilky. Všechny tyto věci, jejíchž konkrétní a úplný seznam je uveden v napadeném rozsudku, byly obratem zlikvidovány, čímž byla žalobci způsobena škoda. S výše uvedenými propadnutými a zlikvidovanými věci žalobce podnikal a měl v úmyslu je dále prodat svým zákazníkům. Jejich zlikvidováním však byla žalobci způsobena škoda a došlo k jeho ztrátě na zisku. K výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. učiněné při jednání dne [datum] byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k prokázání škody. Žalobce v podání ze dne [datum] doplnil, že k žalobě byly již přiloženy faktury dokládající provozování podnikatelské činnosti, jež byla výlučně zaměřena na obchodování s odebranými položkami. Měl naskladněno hodně zboží, blížila se hlavní sezóna. Při výpočtu škody žalobce vyšel z váženého průměru jedné této položky. Pokud bylo žalobci předestřeno, že na všech předložených fakturách je uvedena jako odběratel objednaných položek Společnost žalobce a zda se přesto považuje za vlastníka propadnutých věcí, nutno konstatovat, že žalobce při jednání soudu dne [datum] uvedl, že za vlastníka zabavených a následně zlikvidovaných věcí se sice nepovažuje, považoval za ni vždycky Společnost, jejímž je jediným jednatelem a společníkem, avšak nárok uplatnil za svou osobu, neboť orgány činné v trestním řízení, jakož justiční orgány, vždy ve svých rozhodnutích uváděly, že zabavují majetek žalobce a nikoliv Společnosti. Už jen se zřetelem na citované je na místě žalobu zamítnout, neboť pokud se žalobce nikdy nepovažoval za vlastníka zlikvidovaných věcí, za kterého vždy pokládal Společnost, nemohla mu být v příčinné souvislosti se zlikvidováním propadnutých věcí způsobena v jeho majetkové sféře škoda. Stejně jako v případě nároku na náhradu spočívající v ušlém zisku by bylo lze dle soudu uvažovat o škodě způsobené Společnosti a nikoliv žalobci. Na uvedeném závěru dle úvahy soudu ničeho nemění, že orgány veřejné moci jednaly s žalobcem jako s vlastníkem propadnutých věcí, když Společnost se nikdy v průběhu trestního řízení vydání předmětných věcí nedomáhala. Soud s ohledem na výše uvedené zamítl žalobu i stran tohoto nároku.

37. Pro úplnost soud uvádí, že zamítavý výrok je součtem všech zamítnutých nároků, tj. 5 000 000 Kč, 6 228 000 Kč a 695 234 Kč.

38. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 7 027 194 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 6 977 194 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 40 994,82 Kč. Převážně tak v řízení byla úspěšná žalovaná v rozsahu 98,83 %, pročež soud s ohledem na neúspěch žalované toliko v poměrně nepatrné části, jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

40. Žalované vznikly náklady řízení, které sestávají z: - z paušální náhrady nezastoupeného účastníka ve výši á 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015, vyjádření k žalobě, 4x účast na jednání a 4x příprava na jednání, tj. celkem 2 700 Kč.

Poučení