47 C 243/2023 - 36

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [název žalobkyně], reg.č.: [osobní údaje žalobce] sídlem [příjmení] [anonymizováno], [PSČ] [anonymizována tři slova] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa] o zaplacení 152 877,42 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci z titulu jistiny úvěru částku 131 235,94 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 973,03 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 235,94 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 21 641,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 634,96 Kč a 8 350,66 Kč, smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 152 877,42 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 641,48 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 107 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 16. 8. 2023 (podanou u soudu dne 17. 8. 2023) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit: a) částku 152 877,42 Kč na jistině, b) kapitalizovaný smluvní úrok (9,9 % ročně) z částky 152 877,42 Kč ve výši 12 634,96 Kč, tj. od 20. 7. 2021 do 30. 9. 2022 (viz č. l. 14), c) kapitalizovaný úrok ve výši 20 323,69 Kč, tj. z částky 152 877,42 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 7. 2023 (viz č. l. 14 verte nahoře), d) smluvní úrok 6,9 % ročně z částky 152 877,42 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, e) zákonný úrok z prodlení z částky 152 877,42 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, to vše z titulu Smlouvy o hotovostním úvěru [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 31. 12. 2019.

2. Žalovaná se v průběhu řízení nijak nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním o skutkovému stavu:

4. Žalobce vedl pro žalovanou bankovní účet - na základě Smlouvy o vedení účtu – s číslem účtu [bankovní účet] (důkaz: Žádost o zřízení účtu č. [anonymizováno] s datem 20. 9. 2013, 2x potvrzení o zřízení účtu s datem 20. 9. 2013, Formulář o změně osobních údajů s datem 25. 9. 2013).

5. Žalobce uzavřel se žalovanou Smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizováno] dne 31. 12. 2019. Součástí této smlouvy byly i Podmínky poskytování hotovostních úvěrů (dále jen "Podmínky"), Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob (dále jen "VOP") a Sazebník bankovních poplatků v [anonymizováno] (dále jen " Sazebník), které upravují práva a povinnosti Smlouvou výslovně neupravené dle odst. 8.

1. Smlouvy, přičemž žalovaná se je zavázala dodržet dle odst. 8.

2. Smlouvy. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizováno] plus – předschválená nabídka, Smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] s datem 31. 12. 2019, Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob účinné od 14. 9. 2019, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů [anonymizováno] účinné od 18. 9. 2019, Úrokový lístek [anonymizováno] s účinností od 13. 9. 2022, Listina označená jako„ sms potvrzeni [anonymizováno]“.

6. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce před uzavřením smlouvy, žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 14 000 Kč (důkaz žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus – předschválená nabídka), což - dle tvrzení žalobce -pracovník žalobce zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované č. [bankovní účet] vedený u žalobce. Žalobce uvedl, že dle výpisu z účtu žalované je patrné, že průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti odpovídá částka 25 000 Kč.

7. Žalovaná na žádosti o úvěr dále uvedla výdaje ve výši 2 500 Kč měsíčně (důkaz touto žádostí). Žalobce uvedl, že stanovil životní výdaje žalované po zohlednění situace žalované podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5 280 Kč.

8. Žalobce uvedl, že žalovaná na žádosti uvedla splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši 0 Kč, ale žalobce uvedl, že dotazem do [spisová značka] a vlastních systémů zjistil, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 10 297,53 Kč. Po zohlednění všech výše uvedených okolností žalobce stanovil maximální zatížení žalované pro novou splátku na částku ve výši 8 436,47 Kč, splátka nového úvěru činila 2 759,04 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 13 056,57 Kč měsíčně (důkazy: Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus – předschválená nabídka, 4 listiny označené žalobcem jako„ registry + schvaleni“, Transakční historie účtu za období od 20. 9. 2013 do 9. 11. 2017, Transakční historie účtu za období od 10. 11. 2017 do 16. 8. 2020).

9. Na základě této smlouvy žalovaná požadovala bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 183 400 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet], s těmito parametry: 84 splátek, vždy k 23. dni měsíce, po 2 759 Kč měsíčně, úroková sazba 6,9 % p. a., RPSN 7,12 % (důkaz touto smlouvou). Žalovaná čerpala úvěr sjednaným způsobem bezhotovostně - převodem částky 183 400 Kč na její účet vedený u žalobce - dne 31. 12. 2019 (důkaz: Transakční historie účtu za období od 10. 11. 2017 do 16. 8. 2020).

10. Žalovaná uhradila žalobci za celou dobu (od poskytnutí jistiny úvěru na její účet dodnes) - ve vztahu ke smlouvě o hotovostním úvěru "mPůjčka plus" č. [anonymizováno] dne 31. 12. 2019 - celkem částku 52 164,06 Kč, která byla započtena na jistinu (důkaz: dokument Splátky.xls, Historie úvěru: [anonymizováno]; srov. I tvrzení žalobce v bode V. jeho podání z 3. 11. 2023).

11. Při právním hodnocení soud vyšel z těchto právních předpisů a úvah.

12. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 183 400 Kč.

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 15. Účastníci spolu nejprve uzavřeli smlouvu o vedení účtu dle § 2662 občanského zákoníku v písemné podobě, žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, a to dne 20. 9. 2013 (viz důkaz touto smlouvou ve spojení s Potvrzením o zřízení účtu a Žádostí o zřízení účtu č. [anonymizováno]). Účastníci dále uzavřeli o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 31. 12. 2019; i kdyby však žalobce neprokázal uzavření této smlouvy (srov. i výzvu soudu z 31. 10. 2023 bod 17), včetně tam následně uvedeného poučení), tak žalobce prokázal poskytnutí částky 183 400 Kč na účet žalované vedené u žalobce, a proto by v každém případě měl právo na vrácení této částky po odečtení částky, kterou žalovaná žalobci vrátila).

16. Soud se z úřední povinnosti (viz již otázka absolutní neplatnost smlouvy) zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu tvrzeného uzavření smlouvy (dále jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).

18. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl:„ Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) … Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen " Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady) …“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna z 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

19. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti – poznámka zdejšího soudu: tím spíše (a fortiori) bez údajů o výdajích samotného žadatele o úvěr - si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

20. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. 33 ICdo 126/2022,„ Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“.

21. Je tak zřejmé, že příjmy a výdaje jsou„ jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

22. Žalobce tvrdil, že vycházel stran úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy z následujícího.

23. Pokud jde o výdaje, tak dle tvrzení žalobce žalovaná uvedla v žádosti o úvěr výdaje ve výši 2 500 Kč. Toto tvrzení žalobce však není přesné. Ve skutečnosti žalobce předložil důkaz Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus – předschválená nabídka, v níž je uvedeno, že„ osobní měsíční náklady na bydlení“ žalované činí 2 500 Kč. Náklady na bydlení jsou jen podmnožinou všech nákladů žalované na živobytí. Ve skutečnosti tak žalobce nevedl žalovanou ani k dotvrzení, kolik činí všechny její náklady, výdaje.

24. Dále již z tvrzení žalobce plyne, že žalobce neověřoval žádné výdaje žalované, a to ani na bydlení. Jak uvádí žalobce v doplnění žaloby, žalobce stanovil životní výdaje žalované podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a to na částku 5 280 Kč. Takový postup stran výdajů (tedy vycházet jen z průměrných výdajů obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli) však je nezákonný a plyne to i ze shora demonstrativně uvedené judikatury (srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

25. Pokud jde o příjmy, žalobce uvedl, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 14 000 Kč, ale že žalobce z účtu žalované dospěl k závěru o průměrném příjmu žalované - v měsících předcházejících žádosti o úvěru – ve výši 25 000 Kč. Takové tvrzení však je v rozporu s důkazy, a to konkrétně z výpisu z účtu. Z výpisu z účtu žalované plyne, že jí na účet přišly – v době od srpna 2019 do prosince 2019 - následující platby od třetích osob, které by snad bylo možné kvalifikovat jako pravidelné, snad od zaměstnavatele (mzda): a) 29. 8. 2019 – příchozí platba z jiné banky aves utility s.r.o. – mzda – HPP – 9 356 Kč b) 26. 9. 2019 – příchozí platba z jiné banky aves utility s.r.o. – mzda – HPP – 10 661 Kč, c) 29. 10. 2019 – příchozí platba z jiné banky aves utility s.r.o. – Mzda HPP – 11 552 Kč, d) 29. 10. 2019 – příchozí platba z jiné banky, aves plus spol.s.r. – mzda – dpp – 465 Kč, e) 27. 11. 2019 – příchozí platba z jiné banky, [právnická osoba] – 12 025 Kč, f) 28. 11. 2019 – příchozí platba od aves plus, spol. s.r. – mzda – DPP – 493 Kč, g) 20. 12. 2019 – příchozí platba z jiné banky [právnická osoba] – mzda v tuz. měně – 12 121 Kč h) 23. 12. 2019 – příchozí mzda – DPP – aves plus spol.s.r.o. – 542 Kč.

26. Z toho plyne, že průměrná mzda žalované – tedy její pravděpodobný i budoucí pravidelný průměrný příjem – musel činit i z pohledu žalobce nikoli jím tvrzených 25 000 Kč, nic částku podstatně menší, blížíce se samotnou žalovanou tvrzenému příjmu ve výši 14 000 Kč. Dokonce žalovaná svůj příjem v žádosti nadhodnotila, jelikož byl nižší než 14 000 Kč, a to za 5 měsíců průměrně ve výši 11 443 Kč.

27. Žalobce v doplnění tvrdil, že vycházel z průměrného„ příjmu“ žalované v měsících předcházejících úvěrové žádosti. V tomto směru je ale třeba rozlišovat příjem pravidelný např. ze mzdy a„ příjem“ v podobě obdržení jistiny úvěru. Z výpisu z účtu plyne, že žalované byly připsány kratší dobu před poskytnutím úvěru (o který jde v nynějším řízení) další úvěry, a to od téhož žalobce, a to např. a) dne 26. 8. 2019 – poskytnutí úvěru [anonymizováno] [bankovní účet] – 20 000 Kč, b) dne 3. 9. 2019 – poskytnutí úvěru [anonymizováno] [bankovní účet] – 299 400 Kč (k tomu srov. např. věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 270/2023 ohledně úvěru ze dne 3. 9. 2019). Ve skutečnosti tak jde naopak o skutečnosti svědčící proti poskytnutí předmětného úvěru žalované, když žalobce musel vědět, že žalovaná zjevně nevychází s penězi, když si od něj bere další a další úvěry a přesto ji poskytl další, v pořadí již několikátý.

28. Navíc žalobce nevedl žalovanou k tomu, aby vyplnila kolonku„ Zdroj příjmu:“ v Žádosti o úvěr (tato kolonka zůstala nevyplněná) a neověřoval, zda je v pracovním poměru, na jak dlouhou dobu (na dobu určitou či neurčitou) a zda neběží výpovědní lhůta či nebyla podepsána dohoda o ukončení pracovního poměru. Tudíž ani příjmy žalované se žalobce řádně nezabýval. Ve skutečnosti mohl vyjít maximálně jen z předpokládaného příjmu ve výši 11 443 Kč (viz text shora).

29. Již ze samotných tvrzení žalobce plyne, že zjištěný příjem žalované ve výši 11 443 Kč nebyl dostačující pro schopnost žalované řádně splácet úvěr. Totiž žalobce uvedl, že zjistil její měsíční úvěrové splátky ve výši 10 297,53 Kč a že by nové splátkové zatížení zahrnující i nový úvěr (který je předmětem tohoto řízení) činilo 13 056,57 Kč, tedy převyšující její předpokládaný příjem.

30. Navíc žalobce tvrdí, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že nemá žádné splátky, tj. 0 Kč, ale že žalobce zjistil dotazem na CCB/CBCB a z vlastních systémů splátky ve výši 10 297,53 Kč. Tím žalobce deklaruje, že žalovaná nebyla zcela upřímná při vyplňování žádosti a přesto jí úvěr poskytl.

31. Navíc v žádosti o úvěr je uvedeno, že počet vyživovaných osob žalovanou činí„ 1“ a žalobce se tak nezabýval ani tím, že žalovaná musí život nejen sebe, ale i další osobu, patrně její dítě.

32. Žalobce se ani nezabýval příjmy a výdaji manžela žalované, když tato uvedla do žádosti o úvěr, že je„ vdaná/ženatý“. Přitom v rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

33. Celkově zhodnoceno, žalobce porušil shora citované povinnosti dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je tak absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a žalovaná tak měla povinnost jen vrátit žalobci poskytnutou jistinu, tj. ve výši 183 400 Kč (viz str. 106 důkazu výpisem z účtu o poskytnutí tohoto úvěru). Mimo jiné žalobce porušil svoji zákonnou povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Žalovaná vrátila žalobci dosud částku 52 164,06 Kč (viz tvrzení žalobce v doplnění žaloby a důkaz Výpisem z účtu a Přepisu výpisu z účtu). Tudíž má žalovaná povinnost vrátit žalobci jistinu úvěru ve výši 131 235,94 Kč a v této části je tak žaloba důvodná (výrok I.). Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

35. Pokud jde o úrok z prodlení v nekapitalizované výši, tak je důvodná žaloba co do úroku z prodlení z částky 131 235,94 Kč od 25. 7. 2023 ve výši 15 % ročně. Totiž žalobce prokázal, že žalovaná převzala od pošty dne 30. 9. 2022 výzvu k uhrazení dlužné částky a„ odstoupení od smlouvy“ s datem 23. 9. 2022 (důkaz touto výzvou a dodejkou), a proto žalovaná byla již v prodlení s vrácením dlužné částky v době, od kdy žalobce požaduje úrok z prodlení v nekapitalizované výši.

36. Pokud jde o úrok z prodlení v kapitalizované výši, ten žalobce požadoval (srov. nejen písemné doplnění žaloby, ale i ústní podání žalobce při jednání, viz str. 2 protokolu o jednání z 9. 1. 2024 nahoře) – spolu se smluvním úrokem – z částky 152 877,42 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 7. 2023, a to ve výši 20 323,69 Kč. Jak bylo uvedeno již výše, žalobce má nárok na úrok z prodlení jen z nevrácené jistiny úvěru, tj. toliko z částky 131 235,94 Kč. Tudíž zákonný úrok z prodlení (15 % ročně) z částky 131 235,94 Kč za dobu do 15. 12. 2022 do 24. 7. 2023 činí částku 11 973,03 Kč a v této části tak je kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení důvodný. Ve zbytku – včetně kapitalizovaného smluvního úroku (jakožto odměny za poskytnutí úvěru) – tj. v částce 8 350,66 Kč, však je žaloba nedůvodná.

37. Žaloba je nedůvodná i co do smluvního úroku kvůli absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru – tj. nedůvodná co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 634,96 Kč a smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 152 877,42 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do zaplacení. V těchto nárocích soud musel žalobu zamítnout.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení.

39. Úspěch žalobce v tomto řízení činil: jistina 131 235,94 Kč + 11 973,03 Kč + úrok z prodlení od 25. 7. 2023 do 19. 1. 2024, tj. 9 651,3 Kč, což činí celkem 152 860,27 Kč.

40. Úspěch žalované v tomto řízení činil: jistina 21 641,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 634,96 Kč a 8 350,66 Kč, smluvní úrok z částky 152 877,42 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do 19. 1. 2024, tj. 5 171,62 Kč, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 641,48 Kč od 25. 7. 2023 do 19. 1. 2024, tj. 1 591,52 Kč, tudíž celkem částka 49 390,24 Kč.

41. Celkem tvořil předmět řízení částku 202 250,51 Kč, žalobce měl úspěch v 76 %, žalovaná v 24 %, od úspěchu žalobce soud odečetl úspěch žalované, a proto má žalobce právo na náhradu 52 % svých nákladů řízení.

42. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 6 116 Kč. Při určení odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud postupoval dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétní výše odměny za ten který úkon právní služby vyplývá z ust. § 7 bod 5. advokátního tarifu a činí v této věci 7 220 Kč. Výše paušální náhrady hotových výdajů je upravena v ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a činí 300 Kč/úkon.

43. Za těchto výchozích podmínek soud určil náhradu odměny za úkony poskytnutí právní služby žalobci: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, 2) výzva k plnění před podáním žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 4) účast na jednání soudu dne 9. 1. 2024 v čase 10:30 – 10:49 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

44. Za úkon podání ze dne 3. 11. 2023 soud náhradu nákladů právního zastoupení žalobci nemohl přiznat, neboť se jednalo o doplňující tvrzení, která ale mohly a měly již být součástí žaloby. Nejednalo se tak o úkon účelný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., za který by měl účastník právo na náhradu nákladů řízení po druhém účastníkovi.

45. V neposlední řadě na základě § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží žalobci náhrada 6 316,80 Kč za DPH v sazbě 21 % (počítáno z odměny a paušální náhrady hotových výdajů).

46. Z celkové částky 42 512,8 Kč (tvořící náklady řízení žalobce) představuje podíl 52 % náhradu nákladů řízení ve výši 22 107 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení