47 C 244/2023 - 50

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem Mgr. Milanem Špičkou sídlem Thomayerova 25/3, 405 02 Děčín IV proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 508 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 228 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 13. 1. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 280 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z této částky od 13. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá, rovněž jako úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 228 000 Kč od 13. 11. 2023 do 12. 1. 2024.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 13. 11. 2023 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 508 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 26 let a 5 měsíců je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 11. 7. 2023, žalovaná sice shledala, že v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, avšak zároveň dospěla k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečnou satisfakcí. Předmětem napadeného řízení bylo zaplacení částky 312 500 Kč (včetně příslušenství byla předmětem částka 1 612 500 Kč), když zdejší žalobce byl v postavení žalovaného. Dle žalobce se nejednalo o řízení skutkově ani právně složité. S ohledem na extrémní délku napadeného řízení se za jeden rok namítaného řízení domáhal částky 20 000 Kč modifikované za první dva roky řízení ve výši 10 000 Kč, když délka předmětného řízení byla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 508 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 30. 11. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 12. 7. 2023 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 508 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Děčíně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná sice konstatovala nepřiměřenost délky řízení, avšak peněžitá náhrada přiznána nebyla. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 26 let a 4 měsíce. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno na jednom stupni soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Význam řízení shledala žalovaná jako nízký, neboť na žalobce byl dne 16. 11. 1998 prohlášen konkurz, přičemž pohledávky druhé třídy byly uspokojeny přibližně v rozsahu 0,5 %, pročež se namítané řízení nemohlo v poměru jeho závazků dotýkat žalobce intenzivněji. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a nárok žalobce na finanční zadostiučinění nepovažuje za odůvodněný.

3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 12. 7. 2023.

5. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 23. 9. 1996 byla k Okresnímu soudu v Děčíně podána žaloba [Anonymizováno], kdy žalovaným byl [Jméno zainteresované osoby 0/0], zdejší žalobce, žalovaná částka 312 500 Kč, a to z titulu dlužného nájemného. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla odeslána dne 30. 9. 1996. Soudní poplatek byl zaplacen dne 9. 10. 1996. Platební rozkaz byl vydán dne 17. 10. 1996, doručen žalovanému dne 25. 10. 1996. Dne 7. 11. 1996 došel soudu odpor proti předmětnému platebnímu rozkazu. Dne 28. 1. 1997 došlo podání žalobců, výzva žalobcům byla zaslána dne 28. 3. 1997. Ti podáním ze dne 23. 4. 1997 vyhověli výzvě a zaslali aktuální výpis z katastru nemovitostí. Na základě referátu soudu ze dne 12. 2. 1998 bylo ve věci nařízeno jednání na 20. 4. 1998. Dne 20. 4. 1998 se konalo jednání před soudem prvého stupně, při kterém bylo konstatováno, že žalobkyně [jméno FO] asi před dvěma měsíci zemřela, pročež jednání bylo odročeno na neurčito. Podání žalobců ze dne 28. 4. 1998, dne 19. 2. 1999 bylo žádáno o zapůjčení spisu týkajícího se dědického řízení, ve dvouměsíčních intervalech kontrolován stav řízení, z úředních záznamů vyplývá, že spis se stále nachází u soudní komisařky. Z úředního záznamu vyplývá, že dědici po žalobkyni jsou čtyři děti [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]. Na základě referátu soudu ze dne 21. 1. 2000 nařízeno jednání na 1. 3. 2000. Dne 1. 3. 2000 proběhlo jednání, jednání bylo odročeno na neurčito. Doložení dokladu na základě výzvy soudu dne 3. 4. 2000 ze strany žalovaného. Na základě referátů ze dne 30. 6. 2000 nařízeno jednání na 19. 7. 2000. Dne 19. 7. 2000 se konalo jednání, došlo k výslechu účastníků, svědků. Na základě referátu z 28. 12. 2000 žádáno o výpis z obchodního rejstříku. Na základě referátu ze dne 19. 3. 2001 bylo nařízeno jednání na 4. 4. 2001. Podání žalovaného ze dne 2. 4. 2001. Dne 4. 4. 2021 se konalo jednání za účelem doplnění dokazování. Žádost o součinnost obecní úřad Dolní Podluží ze dne 23. 5. 2001. Na základě referátu ze dne 15. 5. 2021 nařízeno jednání na 6. 6. 2001. Dne 6. 6. 2021 se konalo jednání, kde byl proveden výslech žalobce, jednání odročeno za účelem doplnění dokazování. Podání žalobců ze dne 11. 6. 2001. Na základě referátu z 1. 9. 2001 podána žádost o součinnost u starosty obce Dolní Podluží, ten k žádosti odpovídá dne 13. 6. 2001. Dne 5. 7. 2001 je zde úřední zápis, že probíhá konkurz na žalovaného, dáno na lhůtu tři měsíce. Přípisem doručeným dne 19. 12. 2021 byl správce konkurzní podstaty vyzván, aby sdělil, zda bude pokračovat v řízení. Tento sdělil podáním ze dne 3. 1. 2002, že nenavrhuje, aby bylo v řízení pokračováno. Stejný dotaz učiněn podáním ze dne 20. 3. 2002. Tento sděluje podáním došlým 11. 4. 2002, že pokračování řízení nenavrhuje. Spis dáván pravidelně na lhůtu, opětovně učiněn dotaz na správce konkursní podstaty dne 10. 9. 2002. Sdělení správce konkurzní podstaty došlo dne 24. 9. 2000. Stejný dotaz učiněn dne 3. 4. 2003. Urgence ze 4. 4. 2003, následně urgence dne 23. 7. 2003. Správce konkurzní podstaty sdělil, že nenavrhuje pokračovat v řízení v podání ze dne 11. 8. 2003. Spis lhůtován, stejný dotaz učiněn na správce konkurzní podstaty 12. 1. 2004. Sdělení správce došlo dne 23. 1. 2004. Spis lhůtován, dotaz učiněn na základě referátu z 9. 4. 2004. Sdělení správce konkurzní podstaty došlo dne 22. 4. 2004. Spis byl lhůtován. Dotaz na správce na základě referátu ze dne 10. 1. 2005. Sdělení správce ze dne 31. 1. 2005, spis byl lhůtován. Dotaz na správce na základě referátu ze dne 17. 6 2005. Odpověď správce došla dne 12. 8. 2005. Další dotaz na správce zaslán dne 3. 1. 2006, urgence dne 10. 2. 2006, telefonická urgence 24. 3. 2006. Sděleno, že pokračování v řízení nenavrhují. Sdělení správce došlo dne 14. 9. 2009. Dotaz opakován dne 4. 1. 2010. Sdělení správce došlo dne 19. 1. 2010. Další dotaz byl zaslán dne 31. 5. 2010. Sdělení správce došlo dne 25. 6. 2010. Další dotaz zaslán dne 4. 11. 2010. Sdělení správce došlo dne 9. 11. 2010. Další dotaz byl zaslán dne 7. 6. 2011, urgence dne 14. 6. 2011. Sdělení správce došlo dne 22. 7. 2011. Další dotaz zaslán dne 10. 11. 2011. Sdělení správce došlo dne 15. 11. 2011. Další dotaz soudu zaslán dne 6. 4. 2012. Sdělení správce dne 26. 4. 2012. Další dotaz zaslán dne 30. 9. 2012. Sdělení správce došlo dne 3. 10. 2012, další dotaz zaslán dne 14. 1. 2013. Sdělení správce došlo dne 21. 1. 2013. Sdělení správce došlo dne 6. 5. 2013. Sdělení správce došlo dne 17. 12. 2013. Dne 31. 3. 2014 zaslán další dotaz. Sdělení správce došlo dne 15. 4. 2014. Další dotaz zaslán dne 14. 11. 2014. Sdělení správce došlo 26. 11. 2014. Další dotaz odeslán dne 19. 6. 2015. Sdělení správce došlo dne 6. 8. 2015. Výzva správci ze dne 30. 11. 2015. Sdělení správce došlo dne 10. 12. 2015. Následně byly v pravidelných intervalech činěny dotazy na stav konkurzního řízení. Po skončení konkursního řízení učiněno podání z 5. 10. 2022 - přípis žalobci, zda nadále trvají na podané žalobě. Na základě referátu soudu ze dne 2. 12. 2022 bylo nařízeno jednání na 19. 1. 2023. Žalovaný podáním z 11. 1. 2023 požádal o odročení jednání. Zpětvzetí žaloby z 9. 1. 2023. Na to 16. 1. 2023 bylo při jednání vyhlášeno usnesení o zastavení řízení. Usnesení nabylo právní moci 22. 2. 2023.

6. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 14. 9. 1998 podal věřitel společnost [právnická osoba]. návrh na prohlášení konkursu na dlužníka - zdejšího žalobce, a to jako podnikatele s tím, že ke dni podání návrhu mu dlužil 1 969 119 Kč. Doplnění žalobního návrhu došlo dne 28. 9. 1998. Na základě referátu z 8. 10. 1998 byl návrh zaslán dlužníkům, navrhovatel byl vyzván k zaplacení zálohy na náklady konkursu a byli vyzváni další věřitelé, nechť doloží své pohledávky. Sdělení [právnická osoba] ze dne 26. 10. 1998, sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 11. 1998, sdělení dlužníka došlo dne 9. 11. 1998. Záloha byla složena dne 2. 11. 1998. Výzva věřiteli ze dne 15. 11. 1998, usnesením z 16. 11. 1998 byl na dlužníka prohlášen konkurs, správcem byl ustanoven Narcis Tomášek. Dne 4. 12. 1998 došlo odvolání dlužníka, dne 10. 12. 1998 došel podnět správce konkurzní podstaty učinění dotazu soudu ke zjištění peněžních prostředků úpadce u bank. Dne 23. 12. 1998 došel návrh správce na ukončení podniku úpadce, kde je mimo jiné uvedeno, že hospodaření úpadce v podniku je pro správce značně neprůhledné, úpadce nebyl schopen po dobu od prohlášení konkurzu předložit správci potřebné účetní podklady k podnikání. Dne 6. 1. 1999 došlo stanovisko věřitele k odvolání úpadce. Dne 14. 1. 1999 bylo vydáno usnesení, že provozování podniku úpadce se ukončuje, toto nabylo právní moci téhož dne. Dne 14. 1. 1999 zažádal správce o poskytnutí zálohy na odměnu. Podáním z 26. 2. 1999 dlužník podal návrh na zrušení konkurzu. Podáním z 26. 2. 1999 manželka úpadce zažádala, aby soud zjednal nápravu s ohledem na skutečnost, že správce nepodal návrh na vypořádání SJM. Dne 15. 3. 1999, byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 9. 3. 1999 byl sepsán protokol s věřiteli, kteří vyjadřují nespokojenost s dosavadním průběhem konkurzu. Dne 8. 3. 1999, došel návrh na zrušení konkurzu ze strany dlužníka. Dne 12. 5. 1999 vydal Vrchní soud v Praze usnesení, kterým potvrdil usnesení krajského soudu o prohlášení konkurzu. Soupis konkurzní podstaty ze dne 29. 4. 1999. Dne 12. 3. 1999 proběhlo místní šetření v podnikání zdejšího žalobce. Vyjádření konkursního věřitele došlo dne 15. 3. 1999. Dne 26. 3. 1999 byl podán návrh na odkoupení movitého majetku úpadce. Dne 31. 3. 1999 došel návrh správce na vyslovení souhlasu soudu s prodejem movitých věcí mimo dražbu. Návrh správce na vyslovení souhlasu soudu s prodejem movitých věcí mimo dražbu dále došel dne 22. 4. 1999. Usnesením z 27. 4. 1999 soud vyslovil souhlas se zpeněžením věcí mimo dražbu. Dne 17. 8. 1999 správce zaslal návrh o nařízení přezkumného jednání. Na základě usnesení z 18. 8. 1999 bylo nařízeno přezkumné jednání na 22. 9. 1999. Dne 22. 9. 1999 proběhlo přezkumné jednání, zpráva o průběhu konkursu založena 21. 9. 1999. Vyrozuměním ze dne 24. 9. 1999 sděleno věřiteli, že pohledávka zůstává sporná. Dne 22. 10. 1999 došlo oznámení správce o rozšíření soupisu konkurzní podstaty o peněžité pohledávky a nemovité věci a oznámení správce o zúžení soupisu konkurzní podstaty o některé položky věcí movitých. Dne 17. 1. 2000 doručen návrh soudu na učinění opatření nezbytného k zajištění účelu konkurzního řízení. Přípisem z 27. 1. 2000 soudem sděleno, že této žádosti soud nevyhovuje. Podáním z 19. 9. 2000 sděleno, že někteří věřitelé podali na úpadce trestní oznámení, a to pro spáchání podvodu, neboť přes prohlášení konkursu úpadce dál podnikal na své jméno, přijímal věcná plnění značné ceny, prováděl zápočty, přijímal finanční plnění ve značném rozsahu. Další podnět jednoho z věřitelů došel dne 21. 9. 2000. Dne 18. 12. 2000 došlo oznámení správce o zúžení soupisu konkurzní podstaty o pohledávku. Dne 10. 1. 2001 došel návrh správce na opravu usnesení z důvodu zřejmé nesprávnosti. Dne 30. 1. 2001 došla žádost správce o sdělení stanoviska soudu, sdělení soudu správci došlo dne 26. 2. 2001. Dne 9. 3. 2001 došlo vyjádření k přípisu ze strany správce, z úředního záznamu ze dne 8. 3. 2001 se podává, že dlužník neposkytl smlouvu o poskytování služeb mezi ním a společnosti [právnická osoba]. Dne 13. 3. 2001 došla žádost o vyznačení poznámky o pochybnostech, zda věci náleží do podstaty s tím, že správce podal dne 7. 6. 2000 žalobu na vypořádání SJM úpadce a jeho manželky a zároveň bylo řešeno, že [jméno FO] ještě před prohlášením konkurzu odkoupil od dlužníka nemovitosti. Usnesením z 19. 3. 2001 soud vyzval [jméno FO], aby podal žalobu proti správci konkurzní podstaty - o vyloučení nemovitosti. Sdělení soudu ze dne 23. 5. 2001. Výzvou z 6. 1. 2003 město Rumburk jako věřitel vyzváno k zaplacení soudního poplatku za výpis seznamu pohledávek. Usnesením z 30. 1. 2003 soud určil správci lhůtu k podání zprávy a vysvětlení o průběhu konkursu. Dne 13. 2. 2003 podal správce zprávu o průběhu konkursu. Konstatováno, že dne 18. 4. 2001 [jméno FO] podal žalobu na vyloučení věci z konkurzní podstaty. Tento spor je veden u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Spor o vypořádání SJM je veden Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Dále konstatováno, že správce podal žalobu proti společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. r. o. o zaplacení pohledávky úpadce ve výši 1 821 000 Kč. Dne 30. 6. 2003 došel krajskému soudu návrh na změnu účastníka řízení na straně konkursního věřitele. Usnesením z 11. 3. 2004 bylo rozhodnuto, že soud připustil, aby z konkursního řízení u úpadce vystoupil věřitel a na jeho nastoupil nový věřitel. Podáním došlým krajskému soudu dne 21. 2. 2005 oznámeno, že krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem vstupuje do řízení. Usnesením z 6. 4. 2005 byla uložena správci dodatečná lhůta k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2005. Založen rozsudek Vrchního soudu v Praze, kdy byl změněn rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem [spisová značka], tak že se nemovitosti ze soupisu konkurzní podstaty úpadce nevylučují s právní mocí dne 15. 4. 2005. Usnesením z 28. 7. 2005 bylo uloženo správci, aby seznámil zástupce věřitelů s podáním učiněnými dalšími osobami a vyžádal si názor zástupce věřitelů na svůj postup při soupisu konkurzní podstaty a zpeněžování majetku. Vyjádření správce došlo dne 19. 9. 2005. Usnesením 22. 9. 2005 byla svolána schůze věřitelů na 26. 10. 2005. Dne 26. 10. 2005 se konala schůze věřitelů. Usnesením z téhož dne krajský soud odvolal z funkce zástupce věřitelů společnost [jméno FO], [Anonymizováno]. Zástupcem věřitelů jmenoval GE Money Bank, a.s. Sdělení jednoho věřitele z 8. 12. 2005 týkající se náhradního zástupce věřitelů. Dne 20. 12. 2005 došla žádost správce o prodloužení lhůty pro předložení konečné zprávy. Usnesením z 30. 12. 2006 byla prodloužena lhůta do 1. 6. 2006. Průběžná zpráva o stavu zpeněžování konkurzní podstaty došla 31. 3. 2006. Sděleno, že zejména s ohledem, že dosud nebylo vypořádáno SJM úpadce a jeho manželky, nelze přistoupit objektivně k zpeněžování podstaty. Sdělení správce došlo dne 2. 6. 2006. Usnesením z 15. 6. 2006 soud rozhodl o povinnosti správce podat dílčí zprávu o stravu zpeněžování konkurzní podstaty a dále prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2006. Dílčí zpráva o stravu zpeněžování doručena soudu z 11. 10. 2006. Dne 21. 12. 2006 došla žádost správce o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Usnesením z 5. 1. 2007 soud prodloužil lhůtu správci k podání konečné zprávy do 30. 6. 2007. K podání věřitele došlo dne 5. 2. 2007. Usnesením z 31. 5. 2007 byla prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 30. 9. 2007. Vyjádření správce došlo dne 1. 6. 2007 - z ní mimo jiné vyplývá, že úpadce ani přes výzvy správce nehodlal fyzicky opustit pronajaté prostory, sdělení věřiteli ze strany soudu 13. 6. 2007 s tím, že neshledává v konkurzním řízení žádné nesrovnalosti, vůči kterým by měla být poskytnuta náprava. Dne 3. 7. 2007 došel návrh na změnu konkursního věřitele v rozsahu postoupených pohledávek. Dne 3. 7. 2007 došlo vzdání se funkce zástupce věřitelů. K tomu sděleno soudem 24. 7. 2007, že na jeho místo nastupuje ze zákona náhradník. Vyjádření jednoho z věřitelů došlo dne 13. 8. 2007. Dne 1. 10. 2007 došla žádost správce o prodloužení lhůty pro předložení konečné zprávy. Usnesením z 3. 10. 2007 prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 31. 12. 2007. Dne 7. 11. 2007 došla žádost správce o nařízení druhého přezkumného jednání. Usnesením z 22. 11. 2007 soud nařídil druhé přezkumné jednání na 10. 1. 2008. Toto proběhlo dne 27. 2. 2008, došlo krajskému soudu sdělení správce o popření pohledávky věřitelé číslo 12. Usnesením z 31. 3. 2008 krajský soud vyzval správce k předložení průběžné zprávy o činnosti správce. Průběžná zpráva došla dne 17. 4. 2008. Lhůta k podání konečné zprávy prodloužena do 31. 7. 2008. Usnesením z 5. 8. 2008 vyzváni k předložení průběžné zprávy, zpráva byla doručena 5. 9. 2008. Lhůta k podání konečné zprávy prodloužena do 31. 12. 2008. Podání věřitele 12. 12. 2008. Výzva věřiteli z 12. 12. 2008. Průběžná zpráva došla 18. 12. 2008 - konkurzní řízení nelze skončit z důvodu trvajícího soudního sporu o vypořádání SJM. Usnesením z 22. 12. 2008 soud vyzval správce k vyjádření věřitele. Správce se vyjádřil podáním doručeným dne 30. 12. 2008, vedeny žaloby o zaplacení proti bratru úpadce u Okresního soudu v Děčíně a žaloba o vyklizení nemovitosti. Lhůta k podání konečné zprávy se prodlužuje do 31. 3. 2009. Dne 16. 3. 2009 žádáno o prodloužení lhůty, lhůta prodloužena usnesením z 24. 3. 2009 do 30. 6. 2009. Podání Finančního úřadu v Rumburku došlo dne 24. 3. 2009. A sdělení správce došlo dne 1. 4. 2009. Sdělení Finančního úřadu došlo dne 10. 4. 2009. Usnesením z 23. 4. 2009 bylo nařízeno zvláštní přezkumné jednání na 14. 5. 2009. Předmětem bylo přezkoumávání přihlášené pohledávky Finančního úřadu v Rumburku. Usnesením z 19. 5. 2009 bylo rozhodnuto, že částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky konkursního věřitele Finanční úřad v Rumburku je účinné dnem doručení soudu. Podáním z 1. 7. 2009 žádal správce prodloužení lhůty k podání konečné zprávy a žádost o jmenování zástupce věřitelů soudem. Usnesením z 3. 7. 2009 byla prodloužena lhůta k podání konečné zprávy do 30. 11. 2009. Usnesením z 3. 7. 2009 byl odvolán z funkce zástupce věřitelů a byl jmenován nový zástupce věřitelů. Dne 12. 10. 2009 doručena žádost o zvláštní přezkumné jednání. Usnesením z 12. 11. 2009 soud uložil správci, aby se vyjádřil k přiložené žádosti, správce se vyjádřil podáním doručeným 24. 11. 2009. Podáním doručeným dne 1. 12. 2009 žádal správce a prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Usnesením z 3. 12. 2009 byla lhůta prodloužena do 30. 4. 2010. Sdělení soudu navrhovateli ze dne 22. 1. 2009. Sdělení správce k výzvě soudu došlo 4. 3. 2010 s tím, že uvádí, že v řízení o zániku o vypořádání SJM byl manželce ustanoven advokát, s nímž je řešeno mimosoudní jednání. Podáním došlým 12. 3. 2010 Kooperativa vzala zpět svoji přihlášku pohledávky do konkursního řízení. Usnesením z 16. 3. 2010 bylo rozhodnuto o účinnosti zpětvzetí přihlášky pohledávky. Usnesením z 30. 3. 2010 bylo rozhodnuto o účinnosti zpětvzetí přihlášky pohledávky jiného věřitele. Podáním došlým dne 3. 5. 2010 žádal správce o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, tato byla prodloužena usnesením z 3. 5. 2010 do 31. 8. 2010. Podáním z 1. 9. 2010 správce opětovně žádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s tím, že ve věci vypořádání SJM byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady ke zpracování znaleckého posudku tržní hodnoty nemovitostí ve vlastnictví úpadce a jeho manželky. Usnesením z 3. 9. 2010 soud prodloužil lhůtu správce konkurzní podstaty do 31. 12. 2010. Podáním doručeným dne 23. 12. 2010 správce žádal opětovně o prodloužení lhůty, tato byla prodloužena usnesením z 30. 12. 2010 do 30. 4. 2011. Podáním doručeným 3. 5. 2011 správce žádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, tato byla prodloužena usnesením z 5. 5. 2011 do 31. 10. 2011. Podáním doručeným dne 29. 8. 2011 krajské státní zastupitelství sdělilo, že vystupuje z řízení. Žádost o sdělení ze strany Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 9. 2011. Usnesením z 9. 9. 2011 správce vyzván, aby se k uvedené žádosti vyjádřil. Vyjádření správce došlo 23. 9. 2011. Podáním z 31. 10. 2011 správce žádal o prodloužení lhůty, tato byla prodloužena usnesením z 12. 12. 2011 do 30. 4. 2012. Dne 30. 4. 2012 došla žádost správce o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, tato byla prodloužena usnesením z 9. 5. 2012 do 30. 10. 2012. Další žádost správce o prodloužení lhůty došla dne 29. 10. 2012. Podáním z 28. 1. 2013 bylo soudu zasláno oznámení o změně účastníka konkursního řízení. Podání jednoho z věřitelů došlo 25. 3. 2013. Usnesením z 2. 4. 2013 byla prodloužena lhůta správce konkurzní podstaty k podání konečné zprávy do 31. 5. 2013 a správce byl vyzván k vyjádření k podání věřitelů. Dne 11. 4. 2013 došlo vyjádření správce. Z úředního záznamu vyplývá, že z důvodu povodní byla budova krajského soudu od 3. 6. do 25. 6. 2013 mimo provoz. Usnesením z 9. 7. 2013 bylo uloženo správci, aby předložil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty. K podání věřitele došlo 24. 7. 2013. Dne 1. 8. 2013 správce zaslal průběžnou zprávu. Usnesením z 6. 11. 2013 soud prodloužil správci lhůtu k podání konečné zprávy do 31. 1. 2014. Dne 23. 1. 2014 došel návrh správce na vyslovení souhlasu soudu s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Dne 31. 1. 2014 došla průběžná zpráva správce a žádost o prodloužení lhůty. Usnesením z 6. 2. 2014 soud vyzval správce, aby předložil stanovisko zástupce věřitelů ke zpeněžení nemovitosti[Anonymizováno]ve vlastnictví úpadce prodeje mimo dražbu. Dne 13. 2. 2014 podal stížnost na správce dlužník. Sdělení správce došlo dne 17. 2. 2014. Sdělení soudu věřiteli ze dne 20. 2. 2014. Usnesením z 26. 2. 2014 byl správce vyzván, aby sdělil, zda existuje skutečnost, která brání zpeněžení nemovitosti úpadce, a dále, aby se vyjádřil ke stížnosti úpadce. Usnesením z 26. 2. 2014 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k podání konečné zprávy do 31. 5. 2014. Dne 10. 3. 2014 došlo vyjádření správce konkurzní podstaty. Ze zprávy správce se podává, že realitní kancelář zveřejňuje záměr prodat dotčené nemovitosti, došlo k obhlídce, avšak úpadce tyto znepříjemňoval a avizoval, že se bude bránit způsobem jakýmkoliv, který bude směřovat ke zmaření peněžení konkurzní podstaty. Dále uvedeno, že úpadce a jeho manželka všemožnými kroky i právními se snaží oddálit zpeněžení konkurzní podstaty, tím je myšlen i soudní spor o vypořádání zaniklého společného jmění a vylučovací žaloby. Usnesením ze dne 17. 3. 2014 soud vyslovil souhlas se zpeněžením nemovitostí mimo dražbu. Usnesením z 2. 5. 2014 byl správce vyzván k doplnění smlouvy. Dne 5. 5. 2014 správce předložil listiny. Podáním z 30. 5. 2014 žádá správce o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato prodloužena 25. 6. 2014 do 30. 9. 2014. Podání z 26. 9. 2014 opětovně žádáno o prodloužení lhůty, když prozatím nedošlo ke zpeněžení nemovitosti. Usnesením ze 7. 10. 2014 byla prodloužena doba k podání konečné zprávy do 28. 2. 2015 a závazky vzniklé z podnikání žalobce činí 2 168 975 Kč. Výzva správci ze dne 6. 1. 2015, aby sdělil, jak často, jakým způsobem informuje zástupce věřitelů. Sdělení správce došlo dne 28. 1. 2015. Výzva správci ze dne 5. 2. 2015. Žádost o prodloužení lhůty došla dne 27. 2. 2015. Této bylo vyhověno usnesením z 9. 3. 2015 do 30. 9. 2015. Žádost správce o prodloužení lhůty ze dne 8. 6. 2015. Dne 18. 6. 2015 vydán souhlas s vyplacením zálohy na konkurzní odměnu, žádost o prodloužení lhůty ze dne 2. 10. 2015. Usnesení z 20. 10. 2015 byl správce vyzván, aby předložil soudu seznam dosud nezpeněžených nemovitostí. Podáním ze dne 13. 11. 2015 správce soudu sdělil, že rozsudky Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem týkající se vypořádání SJM, byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu z 24. 10. 2013 - z tohoto důvodu správce byl nucen ustoupit od zpeněžování nemovitostí. Usnesením z 22. 12. 2015 lhůta prodloužena do 30. 6. 2016. Usnesením z 18. 4. 2016 soud vyzval k vyjádření jak věřitelku, tak správce. Podání věřitelky došlo dne 19. 5. 2016. Správce doplnil k výzvě soudu dne 20. 5. 2016 přílohy. Podáním z 30. 6. 2016 žádal správce o prodloužení lhůty - spor o vypořádání společného jmění manželů není doposavad skončen. Dne 14. 11. 2016 se konalo slyšení stěžovatelů [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 9. 12. 2016 se konal informativní výslech správce konkurzní podstaty u místopředsedkyně obchodního oddělení. Usnesením ze 4. 4. 2017 byl správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování stavu nemovitostí. Podáním z 10. 4. 2017 správce požádal o prodloužení lhůty. Lhůta byla prodloužena usnesením z 12. 4. 2017 do 31. 7. 2017. Sdělení správce soudu 22. 5. 2017. Podání z 31. 7. 2017 správce žádá o prodloužení lhůty. Tato byla prodloužena usnesením ze 4. 8. 2017 do 30. 11. 2017. Dne 16. 8. 2017 přišlo zpětvzetí pohledávky. Usnesením z 21. 8. 2017 bylo rozhodnuto o ukončení účasti věřitele. Usnesení z 24. 10. 2017 byl správce vyzván ke sdělení stavu zpeněžování nemovitostí ve vlastnictví úpadce. Sdělení správce došlo 27. 10. 2017.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 12. 7. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k zdejšímu žalobci od 25. 10. 1996, kdy mu byl doručen platební rozkaz, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 22. 2. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 26 let a 4 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složité, žalobce se na délce řízení částečně podílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení se sníženým významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od 23. 4. 1997 do 20. 4. 1998, v období od 28. 4. 1998 do 19. 2. 1999 a v období od 19. 7. 2000 do 28. 12. 2000. V konkurzním řízení pak byl shledán průtah v období od 23. 5. 2001 do 6. 1. 2003. S ohledem na zmiňovaná období nečinnost a na do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 26 let a 4 měsíce, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 506 667 Kč, když vycházel z částky 20 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 20 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 20 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která je již extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i procesně složité (– 50 %). Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení dlužného nájemného ve výši 312 500 Kč, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný hradil nájemné třetímu subjektu a bylo nutno postavit na jisto, zda k tomu měl žalovaný právní důvod. Věc si vyžádala svědecké a účastnické výslechy, byla provedena řada listinných důkazů, opakovaně bylo nezbytné žádat o součinnost třetí subjekty, když soud neměl dálkový přístup ani do obchodního rejstříku ani do katastru nemovitostí. Konkrétně za skutkovou složitost soud snížil základní částku zadostiučinění o 10 %. Hmotněprávní složitost soud shledal standardní. Naopak řízení vykazovalo zejména složitost procesní (–40 %), a to zejména s ohledem na probíhající vedlejší řízení, kdy v prvotní fázi soud pro úmrtí žalobkyně byl nucen vyčkat skončení dědického řízení, aby bylo postaveno na jisto, komu svědčí aktivní legitimace. Předně bylo však řízení ze zákona přerušeno, když dne 16. 11. 1998 byl na žalobce prohlášen konkurz, vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky již zmiňovaného konkurzu, když konkurzní řízení skončilo vyřízením dovolání k 12. 5. 2022, tedy zhruba 23 let a 6 měsíců. Konkurzní řízení bylo jednak složitější pro mnohost a aktivitu některých věřitelů, kteří opakovaně soud zahlcovali stížnostmi, jež však byly shledány nedůvodnými. Nicméně jako stěžejní důvod dlouhé doby trvání konkurzního řízení byla skutečnost, že současně se vedlo u krajského soudu řízení o vypořádání SJM, a to pod sp. zn. [spisová značka] a další incidenční spory, např. žaloba na vyloučení věci z konkurzní podstaty. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že i samotné řízení o vypořádání SJM bylo shledáno jak nepřiměřeně dlouhé a bývalé manželce zdejšího žalobce se dostalo finanční odškodnění již za toto mnohem kratší řízení (16 let a 5 měsíců - srovnej řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]). Se zřetelem na výše uvedené soud snížil za procesní složitost představovanou nutností řízení opakovaně vyčkat skončení vedlejších řízení o 40 % (srovnej řízení vedené u městského soudu pod sp. zn. 19 Co 256/2021, kdy z důvodu vedení vedlejšího řízení po dobu 3 let snížil městský soud procesní složitost o 15 %). Pro úplnost soud konstatuje, že řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy a ve věci bylo rozhodováno jedenkrát. V závěru soud uvádí, že finanční odškodnění se dostalo i jednomu z věřitelů z výše zmiňovaného konkurzního řízení (srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 70 Co 317/2022), a to částky 215 000 Kč.

22. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení částečně negativně podílel, když uvedené soud zohlednil snížením základní částky zadostiučinění o 5 % (v podání správce insolvenčnímu soudu z 23. 12 1998 konstatováno, že zdejší žalobce jakožto úpadce nepředložil doposavad správci nezbytné účetní doklady; z úředního záznamu z 9. 3. 2001 se podává, že úpadce neposkytl smlouvu o poskytování služeb; ze sdělení správce z 1. 6. 2007 se podává, že úpadce ani přes výzvy správce neopustil fyzicky pronajaté prostory; ze zprávy správce z 10. 3. 2014 se podává, že úpadce znepříjemňoval obhlídky zájemců o koupi jeho nemovitosti, všemožnými kroky se snaží oddálit zpeněžení konkurzní podstaty).

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 23. 4. 1997, kdy okresnímu soudu došlo podání žalobců, do 20. 4. 1998, kdy ve věci proběhlo první jednání, v období od 28. 4. 1998, kdy došlo soudu podání žalobců, do 19. 2. 199, kdy byl vyžádán dědický spis, a v období od 19. 7. 2000, kdy se konal jednání ve věci, do 28. 12. 2000, kdy soud vyžádal výpis z obchodního rejstříku. V konkurzním řízení pak byl shledán průtah v období od 23. 5. 2001 do 6. 1. 2003. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti a se zřetelem na do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu, jenž např. mohl o výpisy z obchodního rejstříku/katastru nemovitostí žádat současně s předvoláním apod., tj. ve spise lze naznat tzv. „úkony pro úkon“, tedy uvedený postup soudu nelze označit jako hospodárný a koncentrovaný, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %. Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako snížený. Soud jednak uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Dále soud zohlednil, že v obecné rovině, se stále jednalo o běžný spor k peněžitému plnění, avšak přisvědčil námitce žalované, že poté, co byl veškerý majetek zdejšího žalobce zpeněžen v konkurzním řízení, při zohlednění výše všech jeho závazků, soud došel k závěru o sníženém významu napadeného řízení, jež s ohledem na probíhající vedlejší řízení nemohlo mít výraznější vliv, pročež soud snížil základní částku zadostiučinění o 10 %.

25. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 20 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 55 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 228 000 Kč. Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (280 000 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

26. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 12. 7. 2023. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 13. 1. 2024 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 12. 7. 2023, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 12. 1. 2024, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 13. 1. 2024 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč (výrok III.) Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a účast při soudním jednání dne 7. 3. 2024. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

28. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení