47 C 254/2023 - 45

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 10 083,56 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci z titulu jistiny úvěru částku 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 83,56 Kč z titulu poplatku za pojištění vyčerpané částky, částky 337,90 Kč z titulu smluvního úroku, smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 083,56 Kč od 12. 2. 2023 do 2. 1. 2024, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83,56 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 060 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 17. 7. 2023 (podanou u soudu dne 17. 7. 2023) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 10 000 Kč na jistině, 83,56 Kč na pojistném a 337,90 Kč na smluvních úrocích, to vše z titulu smlouvy o kontokorentu uzavřené mezi účastníky dne 5. 12. 2017. Žalovaný se během řízení nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

2. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

3. Dle projektu fúze sloučením vyhotoveného dne 14. 9. 2021 zúčastněnými společnostmi [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], na straně jedné jako zanikající společností, a žalobcem na straně druhé jako nástupnickou společností, došlo k zániku společnosti [právnická osoba] bez likvidace a k přechodu jejího jmění na nástupnickou žalobce, který vstoupil do právního postavení zanikající společnosti s účinností k 1. 1. 2022 (srov. notářský zápis sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], který je veřejně dostupný ve veřejném rejstříku).

4. Dne 10. 10. 2016 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb. V souladu s čl. 4 následně [právnická osoba] otevřela žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet], jak vyplývá z Potvrzení o zřízení účtu ze dne 10. 10. 2016. Dle čl. 2 Rámcové smlouvy se náležitosti neupravené touto smlouvou řídí platnými VOP, [příjmení], Sazebníky a Úrokovým lístkem. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] s datem 10. 10. 2016; Potvrzení o zřízení účtu s datem 10. 10. 2016; Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném ve formě možnosti přečerpání; VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY [příjmení] [příjmení] [jméno]; PRODUKTOVÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno].

5. Dne 5. 12. 2017 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] Smlouvu o kontokorentu, na základě které byl žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] (vedený u právního předchůdce žalobce) poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. V čl. 1 Smlouvy bylo sjednáno, že nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou platné VOP, [příjmení] [jméno] a Sazebník Smluvní úroková sazba byla v čl. 2 Smlouvy sjednána ve výši 19,90 % ročně. Dále bylo v čl. 2 Smlouvy sjednáno pojištění vyčerpané částky, přičemž měsíční poplatek za pojištění činila 1 % z aktuálně vyčerpané částky (tj. při plném vyčerpání to bylo 100 Kč). Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: návrh na uzavření smlouvy o kontokorentu s datem 5. 12. 2017; Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu s datem 5. 12. 2017.

6. Předtím než právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o kontokorentu z 5. 12. 2027, právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného v následujícím smyslu.

7. V žádosti o kontokorentní úvěr žalovaný žalobci uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, má vyšší odborné vzdělání, počet osob v domácnosti činí 3, počet vyživovaných dětí žalovaným činí 1, jeho trvalá adresa i korespondenční adresa je [ulice a číslo] v [obec], žalovaný je podnikatelem a má příjem 800 000 Kč a nemá žádné splátky úvěrů a výdaje na živobytí má 10 000 Kč (důkaz: Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a jeho Příloha 1).

8. Právní předchůdce žalobce zjistil před uzavřením smlouvy z Bankovního registru klientských informací (BRKI), že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru tři další úvěrové závazky, a to z osobního úvěru ze dne 10. 10. 2016 s měsíční splátkou 3 260 Kč, kreditního úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč ze dne 18. 4. 2016 a kreditního úvěru s úvěrovým rámcem 75 000 Kč ze dne 23. 12. 2013 (důkaz: Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a jeho Příloha 1 a 3).

9. Z registrů dále právní předchůdce žalobce ověřil, že žalovaný není ke dni nahlížení do registrů po splatnosti s plněním povinností z předmětné smlouvy (úhradami splátek) a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti (důkaz: Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta i s Přílohou 1 a 3). Žalobce lustroval Interní databáze právního předchůdce žalobce ([příjmení] list), Insolvenční rejstřík, Neplatné doklady vše s negativním výsledkem a že bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese ohlašovny (důkaz: Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta i s Přílohou 1 a 3).

10. Žalobce uvedl v tomto řízení, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru deklaroval svůj měsíční příjem z podnikání ve výši 800 000 Kč, ale že právní předchůdce žalobce se nespokojil s tímto tvrzením a příjmy žalovaného ověřil podle příjmů připisovaných na běžný účet žalovaného vedený právním předchůdcem žalobce a tak počítal s průměrným měsíčním příjmem ve výši 32 000 Kč (důkaz: Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta; Výpis z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 9. 2017 do 30. 11. 2017). Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce využil při zjišťování hodnoty příjmu matematického modelu, jehož výsledky přesněji zohledňují dlouhodobější udržitelnost příjmu a že disponuje statistickými modely (viz č. l. 19).

11. Pokud jde o výdaje, tak žalovaný uvedl v žádosti o úvěr své výdaje ve výši 10 000 Kč (aniž by rozlišil, na jakou potřebu má tu kterou částku, včetně na bydlení). Žalobce v rovině tvrzení v tomto řízení uvedl (č. l. 18), že jeho právní předchůdce žalobce výdaje sdělené žalovaným konfrontoval s výpisem z účtu, kterým měl žalovaný veden u právního předchůdce žalobce, a dále s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat (viz č. l. 18 dole a důkaz Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta). Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce výdaje žalovaného zkoumal sofistikovanými metodami a statistickými modely. V rámci posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet právní předchůdce žalobce navýšil deklarované výdaje oproti údajům uvedeným v žádosti na celkovou výši 19 445 Kč - z toho právní předchůdce žalobce vycházel z toho, že z částky 19 445 Kč měl žalovaný výdaje na splátky půjček (úvěrů) 8 260 Kč, výdaje na domácnost 5 905 Kč a výdaje na živobytí ve výši 5 280 Kč (viz č. l. 19 dole a čl. 19 verte nahoře a důkaz Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta a výpisem z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 1. 9. 2017 do 30. 11. 2017).

12. Již z důkazu Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta plyne, že pr. předchůdce žalobce neověřoval (tím méně řádně) žalovaným (přitom jen vágně) tvrzené souhrnné výdaje (ve výši 10 000 Kč, tj. bez rozlišení, kolik z toho činí na bydlení aj.) z účtu žalovaného vedeného u pr. předchůdce žalobce. Tu soud odkazuje zejména na tu část Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, v níž je právním předchůdcem popsáno, jak tento postupoval stran výdajů žalovaného:„ pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů a zohledňují strukturu rodiny / domácnosti, způsob bydlení a místo bydliště a porovnávají se na deklarované. Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší.“ a že„ Z důvodu obezřetnosti – tj. nikoli na základě konkrétních zjištění z výpisů z účtu žalovaného (poznámka zdejšího soudu) - jsme také deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšili. Zohlednili jsme výdaje ve výši 19 445 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 8 260 Kč, výdaje na domácnost ve výši 5 905 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 280 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč“.

13. V průběhu trvání čerpání kontokorentního úvěru byl dle čl. 4 Smlouvy žalovaný povinen na běžném účtu udržovat kreditní obrat ve výši 25 % z celkové výše vyčerpaného kontokorentu za poslední 3 měsíce (důkaz touto smlouvou).

14. Na straně žalovaného nastala závažná skutečnost ve smyslu čl. 6 písm. b) a c), tj. Klient poruší některou z povinností, zejména je v prodlení s některou platební povinností, nebo poruší některou z dalších povinností vyplývajících ze smlouvy, produktových podmínek nebo všeobecných obchodních podmínek (důkaz: Výzva k úhradě s datem 13. 9. 2022; Výzva k úhradě s datem 20. 8. 2022). Žalovaný nedodržoval kreditní obraty a vyčerpaný kontokorentní úvěr neuhradil, pročež žalobce na základě čl. 6 písm. b) Smlouvy prohlásil dosud nesplacené částky úvěru dopisem ze dne 10. 2. 2023 za splatné, dle čl. 8 VOP s účinností ke dni 11. 2. 2023 (důkaz citovaným dopisem a VOP). K čerpání povoleného debetu došlo naposledy ode dne 8. 7. 2022, ke dni žalobcem tvrzené splatnosti povoleného debetu, tj. ke dni 10. 2. 2023 (viz výše), tak vykazoval účet žalovaného nepovolený debet ve výši - 1 647,63 Kč, žalovaný rovněž ke dni splatnosti povoleného debetu překročil limit sjednaný ve Smlouvě o kontokorentu a poslední kladný zůstatek na účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 7. 7. 2022 ve výši 20 035,58 Kč (důkazy: mimořádný výpis z účtu [číslo] za dobu od 12. 11. 2022 do 21. 12. 2023 a periodické výpisy za období od 1. 7. 2022 do 11. 11. 2022). Účet tak ke dni 10. 2. 2023 vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 10 000 Kč (důkazy: mimořádný výpis z účtu [číslo] za dobu od 12. 11. 2022 do 21. 12. 2023 a periodické výpisy za období od 1. 7. 2022 do 11. 11. 2022).

15. Předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal dne 14. 4. 2023, jak dokládá podací arch (důkaz: Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka s datem 12. 4. 2023 a podací arch s datem 14. 4. 2023).

16. Zjištěné skutečnosti soud hodnotil dle těchto právních předpisů a úvah:

17. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 19. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 20. Soud se z úřední povinnosti (viz již otázka absolutní neplatnost smlouvy) zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu tvrzeného uzavření smlouvy (dále jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

21. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).

22. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl:„ Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) … Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen " Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady) …“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna z 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

23. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti – poznámka zdejšího soudu: tím spíše (a fortiori) bez údajů o výdajích samotného žadatele o úvěr - si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

24. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. 33 ICdo 126/2022,„ Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“.

25. Je tak zřejmé, že příjmy a výdaje jsou„ jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

26. Pochybení pr. předchůdce žalobce v procesu zkoumání úvěruschopnosti spočívá již v tom, že neověřoval výdaje žalovaného, když vyšel v zásadě jen z tvrzení žalovaného o jeho souhrnných výdajích ve výši 10 000 Kč a tyto„ konfrontoval“ zásadně jen s paušalizujícími údaji (tj. bez ohledu na osobu žalovaného), tj. s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat (srov. mj. bod 12. odůvodnění tohoto rozsudku). Takový postup stran výdajů (tedy vycházet v podstatě jen z průměrných výdajů obyvatelstva, tj. bez ověření konkrétních informací o žadateli) však je nezákonný a plyne to i ze shora demonstrativně uvedené judikatury - srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. 33 ICdo 126/2022 a další shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu.

27. Dále pr. předchůdce nedostatečně přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy již 3 další úvěry (u žalovaného se jevilo jako pravděpodobné„ vytloukání klínu klínem“, kdy jedním úvěrem řeší splácení jiného úvěru).

28. Další důvod neplatnosti úvěrové smlouvy stran porušení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v tom, že samotný žalobce tvrdí, že jeho pr. předchůdce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného vedeného u pr. předchůdce žalobce a že tento do něj nahlížel. Pak však musel identifikovat pravidelné rizikové výdaje, které bránily poskytnutí úvěru z hlediska úvěruschopnosti (důkaz výpisem z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2017). Totiž žalovaný v nebývalé vysoké míře pravidelně měsíčně sázel (zjevně na sportovní utkání) u Tipsportu – v září 2017 vynaložil takto 18 000 Kč, v říjnu 2017 celkem 25 500 Kč a v listopadu celkem částku 11 000 Kč. Přitom mnohdy sázel i několikrát denně.

29. Září 2017 platby žalovaného z jeho účtu vedeného u pr. předchůdce žalobce ve prospěch Tipsportu: a) 8. 9. – 1 500 Kč, b) 12. 9. 2017 – celkem 1 500 Kč, c) 19. 9. 2017 – 2 000 Kč, d) 22. 9. – 2 000 Kč, e) 25. 9. – celkem 9 000 Kč, f) 26. 9. – 2 000 Kč; tj. celkem za září 2017 žalovaný vynaložil z účtu vedeného u pr. předchůdce žalobce na sportovní sázení relativně vysokou částku 18 000 Kč.

30. Říjen 2017 platby žalovaného z jeho účtu vedeného u pr. předchůdce žalobce ve prospěch Tipsportu: a) 3. 10. 2017 – celkem 4 000 Kč, b) 5. 10. 2017 – 1 000 Kč, c) 9. 10. 2017 – 1 500 Kč, d) 10. 10. 2017 – celkem 2 000 Kč, e) 23. 10. – celkem 2 500 Kč, f) 24. 10. 2017 – celkem 5 000 Kč, g) 25. 10. 2017 – 1 000 Kč, h) 26. 10. – 1 000 Kč, i) 31. 10. 2017 – celkem 7 500 Kč (celkem 5 samostatných plateb na sportovní sázení v jeden den), tj. celkem částka 25 500 Kč za říjen 2017.

31. Listopad 2017 platby žalovaného z jeho účtu vedeného u pr. předchůdce žalobce ve prospěch Tipsportu: a) 2. 11. 2017 – 1 000 Kč, b) 7. 11. 2017 – 1 000 Kč, c) 14. 11. – 2 000 Kč, d) 15. 11. – 1 000 Kč, e) 21. 11. – celkem 3 000 Kč (tři samostatné platby), f) 24. 11. – 1 000 Kč, g) 28. 11. – 1 000 Kč, h) 30. 11. – 1 000 Kč, tj. celkem za listopad 2017: 11 000 Kč.

32. Již ze samotného sázení lze vyvodit určitou pochybnost o schopnosti řádného splácení úvěru v budoucnu, jelikož sázení je - obecně - bráno jako riziková činnost a žalobce se této otázce zjevně konkrétně nevěnoval před uzavřením smlouvy, aby mohl přijmout spolehlivější závěr, že v tomto konkrétním případě žalovaného o rizikovou činnost nešlo. Poskytovatelé úvěru neposuzují otázku samotného sázení, tj. izolovaně, ale v kontextu dalšího chování žadatele o úvěr a celkové poměry žadatelů o úvěr. Pokud žadatel o úvěry sází, pak nelze např. vyloučit, že žadatel o úvěr např. své prohry v sázkách kompenzuje úvěry a nebo že v budoucnu reálně hrozí, že místo splácení úvěru bude částky vkládat do sázení. Ze soudní praxe k sázení jako obecně rizikové činnosti soud odkazuje např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 54 Co 10/2022-108, bod 12: („ … kromě splácení jiných úvěrů, šly výdaje na úhradu sázek u sázkových společností, tedy že se ze strany žalovaného jednalo o rizikové chování.“, dostupný např. z [webová adresa]), rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2023 č. j. 20 C 37/2022-48, bod 13., či na rozsudek Obvodní soud pro Prahu 10 ze dne 15. 12. 2022 46 C 221/2022-127, bod 9. (dostupné např. na ASPI).

33. Žalovaný měl podle tvrzení žalobce uvést v žádosti o úvěr, že počet jím vyživovaných dětí činí 1 a počet osob v domácnosti činí 3, ale jeho pr. předchůdce se nezabýval výdaji žalovaného na dítě, případným výživným apod. Přitom v rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Co kdyby totiž tu kterou část příjmů žadatele o úvěr odčerpávala další osoba v domácnosti žadatele o úvěr? To by se rovněž mohlo negativně promítat do schopnosti žadatele o úvěr úvěru v budoucnu splácet.

34. Jakožto typ bydlení žalovaný v žádosti o úvěr uvedl„ pronajatý dům/byt“, ale pr. předchůdce si to neověřoval, a neověřoval si ani výdaje na bydlení a vycházel jen ze statistických dat.

35. Na soudním jednání žalobce předložil listinu„ Přehled vlastnictví a jiných věcných práv“ ve vztahu k osobě žalovaného, a to k prokázání tvrzení, že žalovaný byl vlastníkem nemovitosti, v níž bydlel ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Ve skutečnosti však tato skutečnost z předložení listiny nevyplývá, resp. z ní vyplývá opak. Totiž plyne z ní, že žalovaný byl vlastníkem výlučně jiné nemovitosti, a to v okrese [obec] ([list vlastnictví], přidatné spoluvlastnictví), přičemž jako adresu udával žalovaný (právnímu předchůdci žalobce v žádosti o úvěr) ulici [ulice a číslo] v [obec] a ostatně sám uváděl, že jde o byt/dům nikoli ve vlastnictví, nýbrž pronajatý. Navíc tato listina (Přehled vlastnictví a jiných věcných práv) byla vyhotovena až 25. 12. 2023 právním zástupcem žalobce (viz důkaz touto listinou a tvrzení zástupce žalobce při jednání, srov. protokol o jednání) a neměl ji tak k dispozici pr. předchůdce žalobce v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Proto ani není relevantní pro otázku, zda byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.

36. Tudíž je smlouva o úvěru absolutně neplatná pro rozpor s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z., a proto má žalobce právo jen na vrácení jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jen na vrácení jistiny úvěru, tj. částky 10 000 Kč. Proto soud v rozsahu jistiny žalobě vyhověl (výrok I.) Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. Žaloba je nedůvodná v části požadavku na zaplacení částky 83,56 Kč z titulu smluvního poplatku za pojištění vyčerpané částky a na zaplacení částky 337,90 Kč z titulu smluvního úroku a smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 2. 2023 do zaplacení. Jde totiž o smluvní instituty absolutně (tj. ve svém důsledku, po právní stránce neexistující) neplatné smlouvy.

38. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobce požadoval úrok z prodlení za dobu od 12. 2. 2023 do zaplacení. I přes písemnou výzvu soudu ze dne 7. 11. 2023 (včetně poučení o následcích nesplnění výzvy) žalobce neprokázal doručení výzvy k zaplacení žalobní částky, a proto je žalovaný v prodlení až v návaznosti na doručení žaloby.

39. K doručení žaloby došlo dne 28. 12. 2023 (poštou – viz doručenka na č. l. 23), žalovaný proto měl plnit v přiměřené lhůtě (viz též § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), tj. do pěti dnů (analogicky § 1959 písm. e) o. z.) po výzvě žalobce obsažené v žalobě (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 1958 odst. 2 o. z.). Pokud tak neučinil, dostal se žalovaný dne 3. 1. 2024 do prodlení s úhradou žalobní jistiny a žalobce má právo jen na úrok z prodlení za dobu od 3. 1. 2024.

40. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran v neprospěch spotřebitele založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018) a ostatně smlouva byla absolutně neplatná. Již proto nebylo možné odvíjet počátek prodlení v závislosti na prokázání prostého odeslání (dání k poštovní přepravě) toho kterého dopisu (obsahující výzvu k plnění) žalovanému. Navíc žalobce prokázal odeslání jen předžalobní výzvy podacím archem z 14. 4. 2023 a o ostatních výzvách jen tvrdil, že byly odesílány obyčejnou poštou.

41. Úroková sazba v lednu 2024 činí 14,75 % ročně, a proto nelze přiznat žalobci úrokovou sazbu v podobě 15 % ročně, čemuž odpovídá i výrok II. o zamítnutí úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I. a II.) Žalobce byl úspěšnější, měl celkem úspěch v částce 10 068,51 Kč (10 000 Kč + 68,51 Kč jakožto úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku), a žalovaný měl úspěch celkem v částce 3 637,17 Kč (viz součet částek uvedených ve výroku II. ve smyslu i jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozsudku). Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný do výše 73 %, po odečtení neúspěchu ve výši 27 %, mu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 46 %.

43. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu s jednou výjimkou.

44. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 2) předžalobní výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. 4) účast na jednání soudu dne 12. 1. 2024 v době 9:30 – 9:47 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

45. K prvním třem úkonům náleží odměna 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu + ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 1 200 Kč, ke čtvrtému úkonu náleží odměna 1 540 Kč dle § 7 bod 5. advokátního tarifu + paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1 840 Kč.

46. Za úkony podání ze dne 28. 11. 2023 a 27. 12. 2023 soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkony za účelné, resp. za takové, aby je bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž předpokládá účelnost úkonů.

47. Vzhledem ke skutečnosti, že zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada za tuto daň v sazbě 21 %, tj. 638,4 Kč.

48. Z celkové částky 4 478,40 Kč představuje podíl 46 % náhradu nákladů řízení ve výši 2 060 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení